Tumgik
#Báseň
Text
Protože musím pracovat na práci, která mi pridá pár písmenek ke jménu, zde jsou přebásněné první dva verše refrénu "Pumped up kicks".
Všechna ta děcka,
V luxusních keckách...
A dál nevím.
161 notes · View notes
nezvladatelna · 3 months
Text
k osamocení
je třeba někoho,
kdo je
a někoho,
kdo není
14 notes · View notes
missmiattarocks · 6 months
Text
more je nebo na zemi
dvojičky hviezd svietia na hladine
a chladná voda hryzie mi pokožku
keď sa do nej dívam
pripomína mi tvoje oči
ktoré zatváraš, keď ma vidíš
lebo nie som hodná
tvojho pohľadu.
a čo má dievča osamelé robiť,
aby sis' ho všimol?
zmiznúť
pod hladinu
medzi hviezdy
nech z noci žiari
tebe do okna?
neviem sa hnúť,
stojím
po plecia vo vode a
prsty mám ľadové.
som tvojou obeťou,
láskou opojená
mrazom ochromená
čakám
zahrej ma, zachráň ma,
prosím.
napíš mi, ozvi sa!
s láskou,
tvoja družica.
Tumblr media Tumblr media Tumblr media Tumblr media
© 2023 missmiattarocks. Všetky práva vyhradené
14 notes · View notes
cherchez-lafemme · 5 months
Text
dnes již nejsem
němý vztekem
.
jsem vězeň --
.
a tisíce prostitutek
plánují můj útěk
10 notes · View notes
kocourmokroocko · 7 months
Note
Tož když je ten první den tak se dovolím podělit. Dík za prompty a užívej podzim <3
Neobvyklý dračí poklad
V Celetné ulici padá sníh,
vločky se třpytí, turisté smějí,
ze ztichlé Filosofické fakulty
poslední studenti odcházejí. 
“Hele, docent Zahradníček,
dožeňme ho, mám ho rád-
snad nás pozve k sobě domů,
chtěl bych si s ním povídat.”
“To já taky, a u něj v bytě
je to učiněný ráj,
teplo jako ve skleníku,
knížek regál na regál-“
“A tolik jich je starožitných,
kde to Zahradníček vzal?”
“Prý se stýká s antikváři,
hodně jich mu někdo dal…”
“Dobrý večer, kolegové,
kampak, kampak, na tramvaj?
A co kdybyste jeli se mnou-
diskuze může trvat dál,
pozvu vás na čaj, probereme
do hloubky toho Platóna,
však mám ho doma sebraného,”
a studentka tleská rukama. 
A je zima, tramvaj nikde,
mráz jim šlape na paty.
“Jejda, vy musíte mrznout,
zde, mám extra palčáky!”
“Ach kolegyně, nebojte se,
já nepotřebuji rukavice!”
Dýchne na své ruce jemně
a usměje se (potutelně).
.
12 notes · View notes
allmothsdied · 11 months
Text
Vůně ozonu ve vzduchu
Smáčené ulice spícího sídliště
Hořkost cigaret v hořkosti samoty
A chceš kreslit tenký čáry
Ten pocit tě tíží v hrudi
Co řekneš zítra psychiatričce?
Nesejde na tom
Když pochmurno máš vetkaný v DNA
Socha z prachu křídy, jediný déšť
A všechno je to pryč
Vázneš, na jediným songu
V nekonečný smyčce
Jaký kus sebe prodala's tentokrát?
Sázky uzavřeny, prohráváš
Doždímej zbytky sil
Třeba to pak půjde rychleji
Zalitý slaností slz
A cigaretovým kouřem
Co líně olizuje kůži těla a vsakuje se
Hluboko do vnitřností
Nikotin v krvi, bordel v hlavě
Nedokončený myšlenky
Zamlčený slova
Zatracená rutina, život co ustrnul
Nezbývá toho mnoho k ničení
Není moc co ještě rozbíjet
Taješ, jako jarní sníh
Na zakalených zrcadlech
Když odcházíš od nehybný hromádky
Neživýho těla, tvého stínu
A vůně ozonu jde cítit ve vzduchu
V ulicích smáčenýho sídliště
A musíš jít spát
Vstříc doteků nočních můr
V hořkosti samoty
A zamlčeného pláče
15 notes · View notes
trnyparnasu · 29 days
Text
Lockdownová
Sterilní ticho a hrst prázdných vět
Pár metrů čtverečních utváří svět
Měsíce neživé- šedých dnů slet
není kam jít a není kam jet
Koloběh dní se lenivě točí
Víc než pár blízkých sešlo nám z očí
současné životní podmínky
Vraždí v nás touhy a vzpomínky
Vězněni bez soudu, bez viny
Pasivně přijímáme živiny
Jak květy na poušti, bez vody
Hyneme uprostřed přírody
Žízníme po kapce naděje
Jež zničila by ty zloděje
zloděje klidu a míru a mládí
zloděje času, co stále vpřed pádí
Noc je nám útěchou, brzy však po ránu
Upřímně, zoufale, doufáme v záchranu
A na pár chvilek se oddáme snění:
Ta doba přejde a časy se změní.
2 notes · View notes
mikymelodic · 4 months
Text
kamarádi moji nečtěte to jsem v pohodě jenom jsem nemohl usnout je to cringe já vím ale nechám to tu díky papa
Občas se chyba zaryje pod kůži 
Ještě před tím, než stihne přijít
A někteří odtuší
Že tam bude, ale nechají ji dojít
Jelikož se bojí 
Že by změnili něco co se nemá měnit 
Ale stejně se to změní 
Páč polštář se v noci nemá kropit 
Ale i tak do něj slzy roní
Náhodné děti z půlnoční ulice
Zrychleně potom dýchají
Když hledí z mostu dolu 
A ráno zklamaně postávají
Když zamávají dalšímu vlaku
Pod který si imaginárně lehají
Každý den každého roku
Z Pod kterého vyletí
Vstříc novému kroku
Pryč z půlnoční ulice
Možná to je k pláči 
Když se vrací učebnice předem
Ale oni už kráčí
Vzhůru lepším lidem
Tam, kde se nikdo nemračí 
Kde se nepropadnou ledem
Nahoře je čas netlačí
Netaktkním pudem
Se připojit k dětem z půlnoční ulice
Jsem kluk z této ulice
A chci od tuď rychle pryč
Pryč od téhle pozice
Kde všechno je ke smrti klíč
Tak nechávám problémy na klice
Kroky zrychlejí jak slyším "znič"
Moje řešení je čistá arogance 
Tak jsem si na sebe upletl bič
Když jsem navždy opustil svět i půlnoční ulici
3 notes · View notes
leomistic · 2 months
Text
Tumblr media Tumblr media Tumblr media Tumblr media Tumblr media Tumblr media
Suchý únor a vlahé polibky, touhy vměstnané do kufru, klopýtám, rychle kladu kroky, chytám se tě za ruku, jedu. Štípni mi lístek do tvýho světa! Udělej v něm malinkou díru, kterou poznám tvoje zákoutí. Lokálky a jednokolejky co miluješ i co tě rmoutí. Přitiskni mi svoje kleštičky, datum, vlak i boky tvé. Záchranná brzda je mimo provoz. Vlak vykolejil a přesto dojel do cíle.
2 notes · View notes
bezmuzy · 1 year
Text
Dávnejšie napísal som aké ľahké ľúbiť by ťa bolo
Cesta k tomu bola ťažká, no o to ľahšie, 
Je veriť v to, že raz keď prídem domov
Budeš tam ty a všetky rána budú krajšie
15 notes · View notes
nula7 · 6 months
Text
Mezi pátky bez legrace CCVII.
Odpouštět umíme, zapomínat ne.
Vzpomínky
Na popel sežehnout Vzpomínky spálit Rozfoukat nahoru Dolů i stran A přec Zůstanou navždy V hlavě zapsány
V slzách i lahvi Vzpomínky utopit Vytěsnit, vypudit Do mušle bílé A přec Vrátí se zpět Jak černé vrány
2 notes · View notes
nezvladatelna · 3 months
Text
chtěla jsem si koupit dvacet deka duše,
pár kousků pravdy, litr svědomí,
leč prodavačka odvětila suše:
„jak jsou ty lidi dneska pitomý!”
mě ovšem tímto nevyvedla z míry,
řekla jsem: „dobrá, nic se neděje,
dejte mi tedy za korunu víry,
osminku citu a láhev naděje.”
a ona řekla: „musíte stát frontu!”
a fronta vedla cik-cak za hory
a potom dál až někam k horizontu
a všichni lidi chtěli jen brambory
19 notes · View notes
vrabec-v-hrsti · 1 year
Text
Jak proměňovala — sama proměněná — špinavé zlato v košíky knihu kočičí konzervy a sůl
všimla si, že venku v zahradě začaly kvést smrky.
Bylo nakonec to období.
Rybářské lodě kotvily u jabloní a kdo ví, kdy zase vyplují
kdo ví, kdy se vrátí rybáři
kdo ví, kdy ryby
kdo ví, kdy řeka
kdo ví...
Ale za špinavé zlato mrtvým — špetku žalu a zlému — katedrálu zatím promění.
— Čarodějnice, 2023
8 notes · View notes
cherchez-lafemme · 22 days
Text
světlo denní opět maluje
na tváře bledé tvé spanilé
úsměv tvůj vánek objímá
i líce a řasy s očima
vlasy tvé záře polyká
tvou korunou - jasná oblaka!
4 notes · View notes
jachcipoezii · 1 year
Text
Tumblr media
14 notes · View notes
allmothsdied · 2 months
Text
Až odejdeš
Zapal mi hranici a sleduj mě hoře
Spal mě na popel
Poslouchej, jak srdce ztratí svůj hlas
A co byla jsem já
Už nebude
Prosím tě, jako zpustlý žebrák v blátě u kostela
Prosím tě jako levná holka,
Který zjizvili duši hladovýma dlaněma
Až odejdeš,
Znič mě
Protože toho dne zemřu
Nenech mě žít dál takhle
2 notes · View notes