Za tři roky v Anglii jsem značně zanedbala svou češtinu, docela záměrně. Na(ne)štěstí ale stále žiju s další Češkou, která mi denně připomíná barvitost naší mateřštiny.
Spát: pro dospělé
Spinkat: pro děti
Spinuškat: pro králíky chované protiprávně ve studentském ubytování.
"You breathe in and you feel alive again, pained and aching but alive. You were so much more than you'd thought of yourself as. You're a pearl, you're a renegade, you're more than anyone told you to be. You're spiteful and bitter and protective and smart and you're whole. You're done asking for permission to exist. You're Pearl, and you belong to nobody, and you're never going to be the pretty perfect little thing you used to want to be but you're going to live."
Dobrý večer (půlnoc) přeji, dnes mě posedl Saturninovský brainrot, který vyústil v tento fanart mé oblíbené Saturninovské fanfikce, jejíž autorem je @teplejtrouba (fakt doufám, že se můj silly little fanart líbí, tu fanfikci začínám považovat za comfort fic a přijde mi strašně vtipně a dobře napsaná:-)) )
konkrétně je to fanart téhle části: "Hudbu jsme poslouchali často, ať už z rádia či gramofonu, ale nejraději jsem měl, když hrála Barbora na klavír nebo kytaru. Ukázalo se, že Saturnin umí na klavír také, ale údivem jsem na takové věci u Saturnina neplýtval, protože jsem věděl, že je určitě mnohem větších šíleností, co o něm zatím nevím. Překvapení to ale bylo krásné, jejich rozverné tóny naplňovaly náš malý byt přenádhernou atmosférou."
From my complete fic: Müj Milacek, a Viktorxreader slowburn filled with hurt/comfort, humour as a coping tool, and angst (with a happy ending of course). I’ve used my OC for the drawing but feel free to picture the reader however you want!
Here is the link to the first chapter on tumblr (its also on wattpad and ao3):