donut-a-humr-blog

[donut-a-humr-blog]

Nastupujeme do letadla. Během sedmihodinového letu do Amštrdamu si budu pravidelně volat pikolíka s chlastem a ochutnám všechny bourbony z jejich zásob. Je to zdarma. A možná něco navíc. Zkrátka české nebe (doslova). Vynahradím si včerejšek. Děkujeme za sledování donuta a děkujeme za strpení humra, snad jsme Americe udělali dobrou reklamu.

[donut-a-humr-blog]

Poslední den! 😭😭😭

[donut-a-humr-blog]

Poslední večeře byla ve znamení Japonska. Protože newyorčané berou ramen velmi vážně, bylo to lahodné a v podstatě jako v JP.

Akorát jsem si dával nějakou místní specialitu se spáleným česnekem a spoustou pepře, což neurobilo dajako zrovna dobre mému konečníku.

Ráno bylo ve znamení průjmu.

[donut-a-humr-blog]

Konečně se mohu opít jako dobytek, protože nemusím řídit auto, a noční New York mne očekává. Já však jsem na pokoji s malou whiskou, protože K. už je unavená.

Tak snad někdy příště.

Při nákupu alkoholu se tady každopádně neobejdu bez ukázání občanky. Nikde. Ponižující. Mému vzezření nevěřili ani v letadle.

Alespoň si mohu zpívat Být stále mlád a radovat se, že mně to narozdíl od vás a Karla Gotta s přáním asi fakt vyjde.

[donut-a-humr-blog]

Autem jsme najeli něco přes 1 300 km a navštívili a trochu prozkoumali celkem 6 států.

[donut-a-humr-blog]

A teď už jedeme autobusem do NYC. Únava je veliká.

Dnes poslední noc v USA a zítra večer hurá zpět do Evropy.

[donut-a-humr-blog]

Ve Philly burgera + donut. (K. už se americké stravy přejedla, sjíždí už jen lehká jídla a polívky)

[donut-a-humr-blog]

Ráno jsme si ještě dali procházku jedním delawarským národním parkem (žilo tam až příliš mnoho ptáků) a pak už jsme jeli zpět do Philadelphie.

[donut-a-humr-blog]

[donut-a-humr-blog]

S rukávem od slané mořské vody jsme se vydali do místního rybího hostince. A KONEČNĚ JSEM SI OBJEDNAL.

One lobster from Maine, please!

[donut-a-humr-blog]

Delaware je známý pro své krásné pláže a západy slunce, takže tenhle zážitek jsme si nemohli nechat ujít.

Poté, co jsme se ubytovali, jsme se vydali na 30 min. vzdálenou Dewey Beach. Jedná se vlastně o dlouhý pruh země a zároveň státní park oddělující oceán a zátoku Rehoboth Bay, nad kterou slunce zapadá.

Sice jsme nevěděli, jestli nám dřív umrzne zadek nebo nás odfoukne vítr, ale pohled to byl nádherný. Samozřejmě to bylo řádně americké - autem zaparkujete přímo na pláži a ani nemusíte vylézt, abyste měli výhled, což také někteří lidé praktikovali.

[donut-a-humr-blog]

Tady ještě video z jarní zahrady Winterthur.

[donut-a-humr-blog]

Dneska, 31. 3., jsme se rozhodli navštívit ještě stát Delaware. Na Tripadvisoru jsem našla tip na návštěvu domu a zahrady Winterthur - žila tu dlouhá léta rodina DuPontů (původně přistěhovalci z Francie, kterým se v USA povedlo rozjet velký byznys).

Oboje nakonec předčilo naše očekávání. Winterthur je obrovský pozemek, nebo spíše panství, na kterém jsou i farmy, vlastní železniční stanice i pošta a další nezbytnosti. Od návštěvnického centra do domu nás přes zahrady vezl vláček, jehož řidička nám udělala i výklad, škoda jen deštivého počasí. Z domu, který má asi 175 pokojů a nějakých 7 pater (z toho ale asi 3 nebo 4 podzemní) jsme sice viděli necelá dvě patra, ale díky zapálené paní průvodkyni jsme získali představu, jak se tu asi žilo ve 30. letech 20. století.

Po prohlídce jsme se ještě mrkli na výstavu kostýmů ze seriálu The Crown a pokračovali v cestě.

[donut-a-humr-blog]

Po snídani v bistru jsme se vydali do takového vesnického obchoďáku v Intercoursu jménem Kitchen Kettle Village. Jedná se o seskupení několika domků, ve kterých jsou obchůdky s oblečením, suvenýry, jídlem, doplňky do bytu atd. Trošku jsme se tu prošli a zamířili do nedalekého města Lititz.

Lititz je dost turistický, ale opravdu hezký. Velkým překvapením pro nás bylo, když jsme na mapě zahlédli názvy jako "Moravian cemetery", "Moravian manor" nebo "Moravian congregation". V místním muzeu jsme zjistili, že město bylo založeno někdy v polovině 18. stol. členy Moravské církve (jedná se o následovníky Jana/Johna Husa). Pán v muzeu byl nadšený, když jsme mu řekli, že jsme z ČR, a ptal se nás, zda známe město Litice, podle kterého je Lititz pojmenovaný - v tomhle jsme ho museli zklamat. Ale jsme rádi, že až budeme doma, máme tip na výlet :)

[donut-a-humr-blog]

Tady ještě jeden záběr z jednoho vesnického obchodu. Potřeby pro kukuřici. Protože kukuřice je denním chlebem místních. Kukuřičná kultura vysokè úrovně.

[donut-a-humr-blog]

...seděli jsme vedle staršího amerického páru. Všude kolem nás klasičtí farmáři v kostkovaných košilích, nebo v jeanových bundách. Klobouky a fousy, nebo kšiltovky a strniště. Příjemná domácí atmosféra, kde jsme působili jak pěst na oko.

Každý o nás věděl, že jsme odjinud. Bylo to tam příliš malé na to, aby nás neslyšeli jak si povídáme česky.

Ten chlapík vedle to v jeden moment už nevydržel a spustil: Nejste vy dva z Německa?

Říkáme: ne, jsme z České republiky.

Ale ať už bychom řekli jakoukoliv zemi, byl by potěšen stejně: cestujeme neturistickými městy a vesnicemi a to dělá dojem. Dozvěděli jsme se, že jeho žena má kořeny v Irsku, on sám je pak částečně německé krve. Samozřejmě - jako každý obyčejný člověk tady - nevěděl, že už nejsme Československo, ale jen Česko. Také nám chválil angličtinu, i když náš přízvuk je strašný - chlapíkovi, co celý život strávil u pole a žádný cizí jazyk neumí, to přijde zajímavé.

Na závěr se stalo, že nám celou snídani zaplatil z vlastní kapsy. Nevěřil jsem tomu. Udělal to potají, zatímco jsem dojídal drahé vejce Benedikt a dopíjel obrovský, taky ne zrovna levný shake. Stihl jsem mu pak ještě podat ruku a při jednom jsem zjistil, že je to taky Michal. Tedy Mike.

[donut-a-humr-blog]

Typický výletní hostinec. Dolévání nápojů zdarma nebo za pár centů, omáčky zdarma, obsluha udělá, co vám na očích vidí, a na závěr vám ještě požehná. V jednom podobném jsme si dávali i snídani...