michalmajka

[michalmajka]

Časosběr východu slunce nad jezerem Rotoiti

[michalmajka]

Naše další putování zá prací směřuje tentokrát za zimou a lyžováním na Jižní ostrov do národního parku Nelson Lakes. Získali jsme tady oba práci v lyžařském středisku Rainbow. Já získal práci lyžařského instruktora, tedy práci, kterou moc dobře znám z Česka. Majka pracuje v “ticket office”. Přichází jako první do kontaktu s novými návštěvníky, prodává skipasy, rozděluje hodiny lyžování pro nás instruktory a odpovídá na nekonečně vyčerpávající až nesmyslné dotazy návštěvníkům ski resortu. Např. “Dobrý den, co tady můžu dělat?“, nebo “Jaké bude počasí, za měsíc?“.

Pár slovy bych rád popsal nejen naše nové pracovní prostředí, ale i místo, kde se lyžařské středisko nachází. Ale pěkně od začátku. Je 6.30 ráno, zvoní budík, venku je ještě tma, vstáváme. Teplota v pokoji kolem 7°C (venku -6`C).  Ohříváme vodu v konvici na čaj do termosky, oblékáme se do pracovních mundůrů, balíme svačiny a vyrážíme na autobus. Stále ještě tma. Bydlíme v malé horské vesničce Saint Arnaud nečítající více jak 100 obyvatel. Většina místních obyvatel jsou farmáři. Kromě hotelu, jedné malé benzinky a jednoho mini obchodu tady toho moc není. Když vyrážíme minibusem do střediska, celá vesnice ještě spí. Po cestě ještě nabíráme dalších pár kolegů, tím je posádka ospalých obličejů kompletní. Dobrodružná jízda může začít. Cesta do lyžařského střediska je kombinace asfaltu a nezpevněné cesty s převýšením okolo 800m. Po zhruba hodině jsme na místě, uprostřed hor, široko daleko žádná civilizace, žádná živá duše, jen ski resort Rainbow (v překladu duha). Z minibusu postupně vystupuje několik vybledlých tváří, kterým klikatá cesta neudělala dvakrát dobře. Náš pracovní den může začít. Začínáme připravovat sjezdovku na rušný den - chystáme sítě, jeli potřeba odhazujeme sníh, sypeme štěrk na zledovatělý chodník, obouváme se do lyžáků a připravujeme se na organizaci školních skupin. Děláme co je zrovna potřeba. Je na místě zmínit osobitý (čti amatérský) přístup Kiváků k lyžování. Např. rozdíl v oblékání se v létě a v zimě moc neliší. V zimě k typických gumákům a kraťasům přibyde ještě péřová bunda. Všimněte si spoře oděného lyžaře na poslední fotce. Hurááá!

[michalmajka]

Naše nové pracovní zázemí - lyžařské středisko Rainbow

[michalmajka]

Fotky v tomto fotoalbu zachycují náš přesun trajektem na Jižní ostrov. Několik fotek zachycující molo u jezera Rotoiti - včetně záběru, kde po záplavách skončilo molo zcela pod vodou. Návštěvy naší dávné kamarádky Kei z Honk Kongu (má přítele z Prostřední Bečvy :)) vánoční hostina s Barčou a Honzíkem no a nakonec záběr na teploměr a rozdíl teplot venku a vevnitř :3 aneb kosa venku a vevnitř

[michalmajka]

V tomto fotoalbu se můžete pokochat typických deštným pralesem Nového Zélandu. Má své kouzlo a svoji typickou podobu. Značení v těchto končinách je častokrát dost mizerné, nepravidelné a tak se nám často stává že se musíme vracet, protože jsme přehlédli značku. Mechy, kapradiny, popadané dřeviny, kapradiny, vlhko, mokro a zase samé kapradiny.... nic útulného, nic noblesního, místo s tajemnou atmosférou. Sledujte popisky u fotek

[michalmajka]

HOBBITON

Jedno z nejnavštěovvanějších a nejikoničtějších míst je uměle postavená vesnička Hobbiton. Tato rozsáhlá filmová kulisa byla postavena za účelem natáčení Pána Prstenů a Hobita (podle knižní předlohy JRR Tolkiena). 

Jak bylo toto místo zachycené ve filmu Pán Prstenů se můžete podívat ZDE

Dříve, než zde byla vybudována hobití vesnička sloužil tento pozemek jako pastvina pro ovce. Jednoho dne zde přistál Peter Jackson vrtulníkem při hledání filmových lokací pro natáčení. A tak byl položen základní kámen Hobbitonu. Nachází se zde nad 30 hobitích domečků, ve většině případů se jedná jen o atrapy. Skutečné stavby zde byly vybudovány jen 3 - mlýn, hospoda Green Dragon a Bilbův domek. Nad Bilbovým domkem je atrapa stromu, kde každý list musel být nabarven zvlášť. Samotný herec, který ztvárnil Bilba fyzicky nikdy v Hobbitoně nenatáčel - pouze v ateliérech. No a hospoda Green Dragon má svou vlastní značku piva :) 

[michalmajka]

Doplňující video k fotoalbu ROTORUA

POZOR VAROVÁNÍ - pohled na bublající, tryskající a vařící bahno může slabšímu jedinci způsobit nevolnosti

[michalmajka]

Te Puke

Jak napovídá uvítací cedule při vjezdu do města - nacházíme se v hlavní městě sběru ovoce kivi na světe. Všude po okolí, VŠUDE!,  jsou samé kivi sady. Dobrovolně jsme se tedy upsali na sběr kivi. Tento fyzický dril budeme snášet po celou sezónu, tedy od března do června. Pracujeme pro rodinou firmu - Pieters Horticulture. Celkově jsme čtyři týmy. Každý tým má cca 15 sběračů, jednoho vedoucího a jednoho traktoristu. Jeden tým je složený z větší poloviny jen z Čechů. Zároveň je to nejrychlejší  nejpracovitější tým (proč asi?). Pracuje se 24/7, volno máme jen když prší, nebo když jsme totálně vyždímaní. 

[michalmajka]

COROMANDEL 

Ve zkratce, zalesněný poloostrov se skrytými písečnými plážemi mezi skalnatými útesy a se zapadlými termálními prameny. V 19. století na tomto poloostrově vypukla zlatá horečka, jejíž pozůstatky lze pozorovat dodnes. Ve středu poloostrova jsme si vyšlápli strmou stezku na jeden z nejvyšších vrcholků. Po zdolání nekonečně mnoho schodů jsme se konečně vyhoupli nad zalesněnou oblast, kde se nám otevřel pohled na neuvěřitelně špičaté, vysoké a strmé skaliska. Největší odměnou nám bylo zjištění, že k samotnému vrcholu těchto špičatých věžiček vede stezka. Neváhali jsme, jdeme! Výhled byl vskutku impozantní. Měli jsme téměř celý poloostrov jako na dlani, výhledy se táhly až k pacifickému oceánu. 

Na hlavní ulici ve městě Thames si v místním music shopu můžete koupit dokonce vajíčka (do teďka jsem nepřišel jak se na ně hraje) viz foto. 

[michalmajka]

ROTORUA Léto končí, začíná podzim a to znamená spoustu možností na sezónní práce - sběr ovoce. Severní část severního ostrova tzv. “Bay of plenty” neboli záliv hojnosti (volný Michalův překlad) dá lecčemu napovědět. A teď hra se slovy Obyvateli Nového Zélandu se přezdívá kivák, symbolem NZ je nelétavý pták kiwi a mezi nejznámější vývozní artikl patří kivi. Say no more, jdeme sbírat kivi (jako to ovoce). 

Rotorua, Město obklopené horkými prameny (včetně jezírka s bublajícím bahnem), sopkami (stále aktivními) a nekončícím zápachech síry. Rotorua je jediné město na NZ, které poznáte podle čichu/zápachu. Např. poslední fotka v tomto fotoalbu - stojím v jezeru Tarawera do které vyvěrá horoucí pramen (až 90°C), takže skoro vařící voda. Rotorua je maorské městečko, nebo spíš vesnička. Ve městě se nachází spoustu relikvií a dekorací spojené s maorskou kulturou a božstvem např. Hei Tiki - symbol znovuzrození, embryo. Nejznámější a nejčastější ornament (náhrdelník) většinou vyřezaný do greenstonu (zeleného kamene). Viz zde: 

https://en.wikipedia.org/wiki/Hei-tiki

Jestli jste dočetli až sem a budete si pamatovat až se uvidíme zvu vás na pivo. Čau

[michalmajka]

Tongariro crossing

Jedna z najlepších, najvyhľadávanejších a najobľúbenejších turistík na NZ a zároveň hodnotená ako jedna z najkrajších jednodenných túr na svete. Kludne by som ju absolvovala tisíckrát... Neopakovateľné prírodné úkazy nás uchvacujú už len z pozerania sa spätne na fotky. I keď sme prvú polku nevideli ani meter pred seba a panovala mizerná nálada. Inverzia spravila svoje a nám vyrazilo dych vynoriť sa z oblakov hneď vedľa sopky známej ako Hora osudu (Mt Doom z LOTR).

PS: pre zainteresovaných, výrobňa prsteňov stále funguje :D

[michalmajka]

Tohle album věnuji posledním místům Jižního Ostrova a našemu putování dál/zpět na Severní ostrov. Celkově jsme na “jižáku” strávili pře osm měsíců a najezdili 11000 km atd atd. 

[michalmajka]

Rajčata!

Je leden, půlka léta za námi, my se nacházíme v Nelsonu, Majka dostala sezónní víza, ideální čas porozhlédnout se po nějaké sezónní práci. Konec léta nabízí pestrou škálu prací na sadech a na vinicích. Napsali jsme na několik sadů po celém Zélandu. Dlouho netrvalo a v mailové schránce jsem měl nabídku práce na SBĚR RAJČAT v nedalekém Blenheimu. Že to nebude sběr rajčat jsme zjistili až na místě při úvodním školení. Zjistili jsme, že budeme vyklízet staré, otrhané rostlinky a budeme sadit nové sazeničky. Pohoda, myslel jsem si. No, nebyla.

Doma jsme nějaké ty rajčata vždycky pěstovali, babička každou sezónu měla pár rostlinek na zahrádce. Tady to ale nebylo pár rostlinek, ale tisíce, tuny. Na 1 m2 prý sklidí až 58 kg rajčat. 58!!! Přesazování funguje v několika etapách. Začátek byl fyzicky hodně náročný, otravný, svědící díky pilu, který jsme měli všude.  ÚPLNĚ VŠUDE. Ve vlasech, v uších, v nose, všude. 

Takhle nějak vypadaly jednotlivé etapy naší práce. 

Majka si i zašoférovala na tokovémhle prima vozíčku.

Teda oba jsme si zašoférovali. No a kam všechny ty rajčata zmizeli? Do supermarketů, kečupů, rajčatových omáček, a různých fabrik po celém Zélandu.

[michalmajka]

Z Nelson sme sa presunuli smerom na východ do mestečka Blenheim, kde zostávame tri týždne a využívame spoločne pracovné víza na rajčinovom sade resp. skleníku (o tom inokedy).  Využívame voľnú chvíľu pred samotným nástupom do práce a vyberáme sa na trojdňový turistiku Queen Charlotte. Pláže sme vymenili za lesy a putujeme pozdĺž zátok obklopený klasickou novozélendskou prírodou.  Weky (nelietavý vták) sú neskutočne drzé a kradnú mi na ceste plný sáčok s odpadkami... už som ho nenašla :(

Krátky výlet na horu Robertson absolvujeme s kolegom, Ugom a chlapci ukončujú výlet futbalom na pláži :D

[michalmajka]

Po 5 dňovom výlete pokračujeme pozdĺž pobrežia a spoznávame krásy Golden Bay - Zlatá zátoka (názov tejto zátoky bol vždy odvodený od udalosti, čo sa na nej odohrávala napr.: Murderer´s Bay, Masacre Bay, Coal Bay). Ďalej len slnko, voda, more, teplo, letooo :)

[michalmajka]

Píše sa rok 2021, leto NZ času, je koniec janurára a teda čas spáchať poriadnu turistiku! Tentoraz sme sa rozhodli zmeniť stratégiu a vymeniť hory za pláže. Turistiku sme spestrili kajakovaním a to hneď na 5 dní, z čoho 4 dni a 3 noci sme absolvovali známy trek Abel Tasman. Hneď prvý deň kajakovania a narazili sme do skaly, ktorá sa rozpolila (viz obr. 1)... ehm, minimálne vyškriabať sa na ňu nám dalo zabrať :D Na ďalší deň sme zbalili stan, karimatky, nasáčkovali jedlo, všetko do našich mini batohov a vydali sme sa na 4dňovú “pádlopúť” Pre začiatočníkov v kajakovaní výrazne neodporúčam vyraziť s nafukovacím kajakom na otvorené more pri vlnkách a menších vlnách... alebo veď sranda musí byť :D druhý deň sme plánovaný presun kajakom museli zabaliť na iný čas. Poslali sme ho vodným taxi naspäť a ďalej pokračovali peši užívaním si nekonečných zálivov, pláží a krásneho počasia. A čo by to bolo za turistiku, keby sme aspoň raz neprekročili rieku alebo záliv (viz obr. 6 a 7), kde sme museli čakať na odliv 4 hodiny (viz obr. 6), aby sa dalo prejsť  aspoň po stehná vo vode. Škoda, že batérie na našich zariadeniach nevydržali ako my až do konca :D Takže zábery sú len z prvej polovice našej cesty a my sme sa šťastne vrátili vodným taxi k našej Voxy. Prajem pekné popozeraníčko :)

[michalmajka]

Často na cestách porovnáváme a srovnáváme místa, která nám připomínají místa z Evropy, které už jsme navštívili. “Tenhle vrcholek je něják podobně zakřivený jako Kriváň v Tatrách, tato skála má podobně zaoblené vrcholky jako tofana di rozes v Dolomitech. Asi nás to nějak psychicky zklidní zdolat daný vrcholek - že si jej pojmenujeme. Nebo je to naše guilty pleasure, nevím (zdravím Kubika K.). Přes veškerou pestrost a diverzitu, kterou nejen Jižní Alpy, ale všechny vrcholky na Zélandu mají, většina z nich je tvořena ostrými a strmými štíty, které jsou normálním smrtelníkům (nám) nedostupné. Výběr z posledních naších expedic do těchto horských masivů najdete v tomto fotoalbu. Najdete zde fotky ze tří krásných treků viz popisky u fotek.

První trek - Národní park Nelson Lakes, vrchol Angelus mountain a přespání na Angelus hut. Neskutečná lokalita chaty u horského jezera (plesa) v obrovském kráteru vápencové hory.

O tom že i cesta autem na parkoviště pod kopec může být komplikovaná nás přesvědčil trek v Národním parku Kagurangi. Na posledních 6 km převýšení více jak 800m po štěrkové nezpevněné cestě… no zkrátím to - nevyjeli jsme- Auto jsem musel odstavit v půlce kopce, neboť hrozilo že uvařím spojku. Mít pohon jen na přední se na Zélandu nevyplácí :D a opět prostředí ve kterém jsme se objevili když jsme vystoupali z hustého lesa na skaliska bylo dech beroucí.

Neuvěřitelné vápencové úkazy se nám naskytly na našem posledním a možná fyzicky nejnáročnějším treku - Mt. Owen. Mount Owen je nejvyšší horou národního parku Kahurangi s vrcholem ve výšce 1875m.

Pokud by i skromná ukázka fotek byla málo, mrkněte na tento ODKAZ. Zachycuje národní park Kahurangi v celé své kráse a velikosti.

Poslední drobnost na závěr. Dneska tedy ve středu 27.1.2021 je to přesně rok co jsme přistáli na Novém Zélandu. První rok na Zélandu za námi. Tak čau a zase někdy