nula7

[nula7]

[nula7]

včera jsme s mým mužem přišli na skvělou věc, a byla by věčná škoda nechat si ji pro sebe.

make love, not war = klit a mír

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCVII.

Odpouštět umíme, zapomínat ne.

Vzpomínky

Na popel sežehnout Vzpomínky spálit Rozfoukat nahoru Dolů i stran A přec Zůstanou navždy V hlavě zapsány

V slzách i lahvi Vzpomínky utopit Vytěsnit, vypudit Do mušle bílé A přec Vrátí se zpět Jak černé vrány

#18.10.2023 #poetry #poezie #poesia #báseň #vzpomínky #memories

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCVII.

Neděje vždy nějaká je, ale kdy se začne naplňovat? A začne?

Snad

Snad někdy V životě příštím Propluji útes Co vlny tříští

Nezhasne maják Co jiným svítí Nezvadne kvítí Na cestě bytí

Nevyschne pramen Co k nebi prýští Snad někdy jindy V životě příštím

#30.09.2023 #poesia #poezie #poetry #báseň #život #life #snad #maybe

[nula7]

Párek, den věštění.

Tak jak bude? V Sobotu! Paradoxem je, že se tak ptají veškeré věkovky, páč v sobotu je volno pro všechny a jen málokdo chce trčet na gauči. Tak jak bude? Otázka, která padne každý pátek tolikrát, že ani teorie velkých čísel nedokáže určit nějaký ten odhad. A přitom jde jen o počasí. O věštění.

Zatímco to okultní věštění budoucnosti, tedy to v pravém slova smyslu se pohybuje po velmi tenké linii hochštaplerských předurčení a to za pomoci různých pomůcek a koulí, meteorologie je jakési věštění vědecké, ale pomůcky a koule, používá též. Tedy koule? Jojo, ne každý balon je šišatý a těch kulatých je v tomto oboru něurekom.

Ovšem! Známe to, sličná meteoroložka se začne vlnit na obrazovce a pánské, nezodpovědné diváctvo navštíví představivost. Sice je řeč o jakési frontě a oblačnosti, ale oči diváka nemravy civí na tu krasotinku, na partie svého zájmu, fronta se pohybuje tak nějak uprostřed jejího těla, oblačnost poněkud výše, ale zato jsou mraky pěkně vytvarované a vůbec. Jojo od takové by si kdekdo nechal věštit. A jak bude? V sobotu se uvidí.

Ovšem! Známe to, sličná meteoroložka se začne vlnit na obrazovce a dámské, nezodpovědné diváctvo spustí hodnocení. Co to má na sobě? Co to na ní zase navlíkli? No ta je ale blbě namalovaná. A ty boty, vždyť na tom vůbec nemůže chodit. Hnus, jaký jí to dělá lýtka. Ty její vlasy, no kdo jí to stříhal? A jak bude? V sobotu se uvidí.

A čím to páteční věštění končí? To každý přece ví. Na netu se projde pár osvědčených metelostránek, naplánuje se nějaká ta akcička se sluníčkem a hajdy na kutě. A jak bude? V sobotu se uvidí.

#pátek #01.09.2023 #počasí #weather #věštění #prediction

[nula7]

Pátek, den zachodování.

Někdy se to tak semele, že v občerstvovně zbude jediný volný místečko jen u dveří chodbičky, vedoucí na wecka. No co, kolektivní veselí holt doprovází samovolné pozorování cvrkotu. Migrace všemožných pohlaví, mířících odlehčit vlastnímu tělu od kapaliny, kterou do sebe nejprve slastně nalili, pak přefiltrovali a posléze jí snad s ještě větší slastí vypustili zpět na světlo Boží, nemá konce.

Jojo, každej tam musí. Taková obyčejná věc, jako je odskočit si povětšinou jenom na malou a ono ejhle, kolik epizod a kolik příběhů. K zamyšlení, pousmání i zaplakání.

Ovarová tetka, tak padesát plus, co si ve společnosti záchodové mísy odložila škrtící podprdu, to je jen takový safari za polárním kruhem. Ovšem když se k tomu přidá zadní pohled s vykasanou blůzičkou a šňůrkou tangáčů, zírající z hlubiny odvrácených polokoulí, k  pousmání.  Ale jo, narozky.

Pravdivost prohlášení, že tentokrát tam byl opravdu nával, dozajista nepodtrhnou kalhotky, vláčené na jehlovém podpadku majitelky. Krajkové. Tak tady někde leží částečné řešení neznámé v rovnici, proč většinou holky chodí na onu místnost ve dvojici a některé raději sem tam samy.

On takový posilněný majitel trenýrkové nášivky od Calvina, kropící širé okolí pisoárového zátiší, dozajista kecama o ceně spoďárů nikoho neosloví. Jestli on se ten Klein neměl jmenovat spíš Lang. Klátící se mužské postavy, šumění mušlí, které nešumí, filosofování o životě a sem tam ještě nějaký ten vzkaz, zvěčněný na zdi, tak tohle všechno se může šustnout. V pátek, den zachodování.

#pátek #28.07.2023 #WC

[nula7]

Pátek, den pózistek.

Není v týdnu příhodnějšího dne, který by ve své podvečerní době nepoodhalil roušku všemožné lidské výstřednosti, než je pátek. Právě tenhle čas dává největší příležitost pózistkám rozličného ražení, aby se předváděly a demonstrovaly své mindráky na veřejnosti. Demonstrovaly v podobě, o které se domnívají, že ji nucené obecenstvo sežere a dokonce je i osloví. Oslní, jako hvězda jasná.

Pátek! Šance, zahrát rozesmátou, bezstarostnou krasavici, či starostmi sužovanou chuděrku, abnormálně vláčenou životními ranami, případně všeho znalou světoběžnici, sečtělou intelektuálku s abnormálními znalostmi nebo třeba všemi nepochopenou nešťastnici, co se umí politovat, je tady. Herečky na scénu! Jo, pravda, vesměs je to pruda.

Sebeopakování? Tak to je to nejhorší, co může pózistkou krmené publikum potkat. Trapné vektory pohledů většinou míří kamsi na kořen jejího nosu a v hlavě maškarní průvod myšlenek, jak to utnout. Těžce dušená touha vypěnit a zařvat dost, ale proč? Stačí se uvnitř sebe smát, bavit se tím, že to už tu mnohokrát bylo a tudíž je dopředu známý další průběh a přetrpět to. Pravda, někdy se dostaví mírné nuance, páč se autorce jeví, že je třeba drama mírně, či více nakopnout, občerstvit a přibarvit.

Až se takové pozérství rozjede, chce to trpělivost, kýbl nadhledu a metr shovívavosti. Proč si kazit večer večerů? Každé představení přece končí odchodem ze scény, sejmutím masky, stěrem šminek a návratem do reality. I pátek, den pózistek.

#pátek #21.07.2023 #póza #pózistka

[nula7]

Pátek, den Jekyllů.

Kdo by neznal příběh dvojjediného převtělovače z pera mistra Stevensona. Jojo, ten příběh anděla, vzdělaného dobráka, vynálezce, co po požití vlastního nektaru mění se ve zlouna. Ďábla s nezvladatelnými emocemi i činy, které děsí tak, že až krev čtenáři stydne. Je to snad něco nepoznaného? Neskutečného? Ne.

Každej člověk v sobě nese nejenom onoho Jekylla, ale i jeho alter ego. A nemusí to bejt ani žádnej doktůrek, ani nějakej jinej objevitel tajemnýho, převtělovacího lektvaru, páč se ví, že postačí pár skleniček lahodnýho moku s obsahem etanolu, pak ještě několik hltů přes míru a rázem se z Jekylla klube onen Hyde. Pokud ta transmutace vyústí v dobráka od kosti, rozesmátého dárce všeho, zpěváčka amatéra, či sexu chtivého rozsévače, dobře. Ovšem, jakmile se probudí zloduch, končí sranda.

Do občerstvovacího zařízení peláší páteční Jekyll jen proto, aby v sobě probudil neřízeného, otravného, ba i násilnického Hyda? Jo, bohužel, jsou tací. Ale proč? Co vlastně pohánělo onoho Jekylla celou dobu? Co ho nutilo, aby do sebe klopil škopek za škopkem? Prokládal ohnivou vodou a nadáváním. Blbá nálada? Tak to je přesně to, proč měl sedět doma a neotravovat. Nekazit druhým pohodu. Neprznit nejen pátek, ale jakýkoliv den.

Jakmile se na nebi objeví dva naprosto stejné mraky, je nejvyšší čas zabořit hlavu do peří. Bez keců a převtělování! Odkráčet nach Hause, ruku v ruce s veselou opičkou, jako Jekyll a Hyda nechat v sobě spát. Navždy! Pátek, den Jekyllů.

#pátek #14.07.2023 #Jekyll & Hyde

[nula7]

It's my 10 year anniversary on Tumblr 🥳

#10 year tumblrversary #tumblr milestone

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCVI.

Vánoční čas je cit naplněný uklízením a vzpomínkami

Minulost v zrcadlech

Smutný je Úklid vánoční Leštění temných zrcadel Bubliny vzpomínek Ševelí napříč I na dél

Vzpomínky Všední i sváteční Co si čas dávno vzal Na lásky včerejší I na stromek Co, se vzňal

#25.12.2022 #báseň #poetry #poezie #Vánoce #Vzpomínky #Zrcadlo #Christmas #Memories #Mirror

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCV.

Asociace. Představy. Slova. Někdy jen plynou a dělají dobrou náladu. Stačí se koukat z okna.

Růže

Růže je růženec Z trnů a lístku Sedím si ve vlaku Do Frýdku - Místku

Za oknem dokvétá Červená v písku Psí nožka zvednutá Kropí tam lísku

Zažloutlé květy jsou Podobné řízku S drncáním projíždím Zas další vísku

#1.11.2022 #báseň #poetry #poezie #růže #rose

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCIV.

Posvátné, podzimní ticho je krásné a stresující zároveň.

Září

Pomalu svítá v ranním kraji Krajinu ztichlou mlha halí Na vodě vlnky záhy skryje I ptáci bloudí   Když sedmá z věže bije

Chladná běl svěží ve tváři Jen myšlenky bídné překáží Honí a víří stále dokola Jak cáry mlhy Snad slunko zavolá

#13.09.2022 #báseň #poetry #poesia #poezie #Září #September

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCIV.

V životě každého člověka jsou konce, které se pro něho nikdy konce nedoberou.

Konce

Na tabuli okna deštěm smáčené Maluji prstem odraz tváře té         Vzpomínky roky překryté Vytanou v hlavě mé

Kdy skončí předivo představ zlé Šedí let už dávno zmatené               Na konci krátké věty tvé Zůstalo slovo adie

#28.7.2022 #báseň #poetry #poezie #poesia #konec #end

[nula7]

Pátek, den kraťásků.

Teplo definitivně odstartovalo převlékání do kraťásků. Mladistvý věk už to tak má. Vlastně to tak mají všichni ti, co tenhle fenomén s vlastním mládím nasají a ani přibývající roky to nezmění. Pravda, je celkem dost i těch, kteří kraťasy nosí nonstop, případně si vezmou dlouhý nohavice jen v období nebezpečí omrzlin, či vydatného solení komunikací. Ovšem, jinak je jejich každý den ve znamení kurze hose. Výjimku tvoří pouze společenská nutnost.

Turistika sice toleruje pumpky, ale kdo by dneska ještě tohle úzkoprofilové, obstarožní  oblečení, někde honil? A kde? A za kolik? Jasně, lze to, ale proč, když jsou tu kraťasy na všelijaký způsob. Stačí si vybrat. A tradá.

Páteční, podvečerní courání jarní krajinou je pro odhalené nožky přímo slastí. Slastí, která může být umocněna slastí ještě větší, páč voňavá příroda, roztouženost a máj je pro tření sliznic přímo hnacím motorem a požehnáním v jednom.

Jiří! Jméno slavné, které už moderní matky dávno zatratily, ale jméno, ke kterému se váže nejedna pranostika. Bohužel i ta, že na Svatého Jiří, vylézají hadi a štíři. Jelikož ten start je stanoven na čtyřiadvacátého dubna, jsou už začátkem června ti hluší plazivci s neposedným jazykem skoro všude. Jeden nesprávný krůček a končí…. pátek, den kraťásků.

#Pátek #03.06.2022 #had #kraťasy #alergie #snake #allergy #jed #snake venom #trunks

[nula7]

Pátek, den mravenišť.

To, že takové hryznutí zástupcem živočišné říše není žádná sranda, ví každý člověčí jedinec. Skutečnost, že to není prdel, potvrdí každý alergik. Ono stačí drobounké nic moc stvořeníčko, jako je mraveneček a ouha. A když je mravenečků povícero, dojde i na komiku. Rychle a zběsile.

Bleskové vysvleknutí donaha. Většinou s diváky. Prostě striptýz zdarma. Zuřivé klepání šatstvem, doprovázené hurónským smíchem přihlížejících. Jo, ale dělejte, že nic, když se vám při sběru lesních dobrot přesune do rozkroku mraveniště střední velikosti. A pak, že jsou lesní plody červené barvy to nejzdravější na světě. Blbost, za opuchlé místečko a vrcholně bolestivé pošušňáníčko to smlsnutí jisto jistě nestojí!

Bohužel, červené lesní jahůdky a mravenečkové k sobě patří jako hvězdy na oblohu. Na pořádný opruz stačí i jeden mrňavej zrzoun a jeho zobnutí. Nejčastěji zezadu pod koleno. Pokud se ten ničema bude ignorovat, zopakuje to. Mnohokrát. Kamkoliv.

Osamoceni, s milovanou polovičkou na dece, či pažitu, na okraji jahodami vonícího, lesního porostu, s příslibem nevšedních zážitků na čerstvém vzduchu. Ó, jé! Co muže být v pátek ještě víc? Jen je třeba ošetřit, aby se to nezvrtlo v navždy nezapomenutelný... pátek, den mravenišť.

#Pátek #27.5.2022 #mravenec #jahoda #mraveniště #alergie #anthill #ant #strawberry #allergy

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCIII.

Co všechno je předurčeno? Co tušíme a co se stane? Kdo ví?

Osud

Dny navlékáme na nitku Korálky dávno omšelé Bezbarvé všední, sváteční Černé vrány, jež z řady ční       A sem tam leskle třpytivý   Toť bílá perla pro ženy

Puls bytí tancem zběsilým Rej kroků lehce kulhavých Korálků nitka chatrná Navázat snadné nebývá Kdy navléknout ten poslední Jen osud, to všechno ví

#29.03.2022 #báseň #poetry #poezie #poesia #osud

[nula7]

Pátek, den brsalátu.

Není dobré si dávat v jakékoliv putice nepřehledná jídla. A brsalát, to je setsakra nepřehledná struktura. Jenže! Salát je takové sváteční, vesměs oblíbené, jídlo. A řízeček? Řízeček může každý. Jeden, dva. Tři. Dohromady je to fajnové pošušňáníčko. Prostě žrádlo.

Hospodský šnicl, velikosti letiště, krajově přezdívaný sloní ucho, ještě není předznamenán hmotnostně. Zpravidla jde o pár gramů masa, rozbušenýho na sílu staniolu, dvakrát pokrytýho trojobalem a následně protaženýho žhavou lázní. Taktak, to není ten domácí, šťavnatý fešák, nad kterým srdce zaplesá, žaludek se zaraduje a žlučník zasténá.

Odlehčená verze, tedy hlavně finančně, je studentům a návštěvníkům závodních stravoven, dobře známý KUřízek. Kousek kuřecího, paličkou roztaženýho do všech světových stran, na talíři s jakýmsi pokusem o brsalátek, zamíchaný jogurtem. Ale co i to se dá.

Ať už je řízeček jakéhokoliv původu, nikoho neurazí a hlad zahání spolehlivě. Jen jedno by mělo být do kamene tesáno. Po požití pěnivého, obveselovacího pitiva, musí být konzumován bez přílohy, případně jen s chlebem. Brsalátek, řádně utopený v pátečním pivíčku? To končí neslavně. Brrr_sa_lá_t_e_k__, však každý ví. Pátek, den brsalátu.

#pátek #11.03.2022 #řízek #salát #jídlo #food #schnitzel #steak