#Možnosti dialogu | Explore Tumblr Posts and Blogs

vipnoviny · 8 months

Text

Výkonná ředitelka Twitteru: „Svoboda slova NENÍ přijatelná na X – stínový zákaz bude horší než předtím

Nově jmenovaná generální ředitelka X (dříve Twitter) a členka WEF Linda Yaccarinová oznámila, že „svoboda slova již není na X přijatelná“. Yaccarinová, členka Světového ekonomického fóra (WEF) a bývalá výkonná ředitelka NBC, tento týden oznámila, že na Muskově platformě začne zintenzivňovat „shadowbanning“ (stínový zákaz) účtů označených za šíření „dezinformací“ a „nenávistných projevů“. Podle Yaccarinové nebudou moci Američané uplatňovat svá práva podle prvního dodatku Ústavy, pokud ji Musk ponechá jako generální ředitelku. Změny se však dotknou uživatelů po celém světě. V novém rozhovoru pro CNBC Yaccarinová odhalila, že svoboda projevu bude přísně hlídána a filtrována novým algoritmem, i když neporušíte žádné zákony. Během rozhovoru se Yaccarinová také pochlubila, že Musk už nemá v gigantu sociálních sítí žádné slovo v redakčním rozhodování. Její postoj k politice cenzury platformy, vyvolal obavy mezi zastánci svobody projevu. Prohlásila, že „ společnost X se zavázala podporovat zdravé chování online“. Při objasňování přístupu X ke svobodě projevu Yaccarinová představila koncept „svobody projevu, nikoli svobody dosahu“. To znamená, že uživatelé, kteří vyjadřují názory, které nejsou mainstreamové, uvidí své příspěvky na platformě výrazně přeřazené na nižší pozici. „Pokud je příspěvek zákonný, ale je příšerný, bude pro vás mimořádně obtížné jej vidět“ poznamenala a navrhla, že obsah považovaný za nežádoucí bude platformou X stínově zakázán. VIDEO: X CEO Linda Yaccarino: “Lawful But Awful” Content To Be Hidden... Who decides what “awful” means? pic.twitter.com/Sd4sdhiuIg — Dr. Anastasia Maria Loupis (@DrLoupis) August 10, 2023 Slaynews.com píše: Někteří zastánci svobody projevu vyjadřují obavy, že tato strategie označování obsahu a stínový zákaz signalizuje návrat k cenzuře na Twitteru. Tvrdí, že rozdíl mezi „příšerným“ a „zákonným“ je často subjektivní a obávají se možnosti zneužití. Stejně jako „nenávistné projevy“ nebo „dezinformace“ je výraz „příšerný“ také subjektivní, a s největší pravděpodobností mezinárodně neurčitý. Jsou nepravdivá tvrzení Dr. Anthonyho Fauciho o původu Covidu považována za „příšerná?“ A co vykonstruovaná obvinění Hillary Clintonové, že prezident Donald Trump spolupracuje s Ruskem? Nebo absurdní výroky generálního ředitele OSN Antonia Guterrese o „globálním oteplování“? Jak jsme opakovaně viděli, slovo „příšerné“ se s největší pravděpodobností bude týkat konzervativních témat, zatímco levicovému extremismu bude dán volný průchod. Rozhodnutí a komentáře, které učinila Yaccarinová, mohou někomu připadat jako přísný postoj proti kontroverzní nebo zraňující rétorice. Mnozí však toto oznámení považují za alarmující odklon od ducha otevřeného dialogu a svobody slova, které mělo po převzetí Muskem na této sociální síti panovat. Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: thepeoplevoice.tv Read the full article

#cenzura #cnbc #elonmusk #LindaYaccarinová #musk #NBC #shadowbanning #stínovýzákaz #světovéekonomickéfórum #twitter #wef #x

0 notes

pepikhipik · 1 year

Text

Prostá statistická čísla a data

Asociace spisovatelů spolu s Obcí překladatelů a sdružením Překladatelé severu nedávno podnikla rozsáhlé dotazníkové šetření, jehož se zúčastnilo cca 200 lidí z branže (solidní vzorek zahrnující desítky procent všech překladatelů). Vzešla z toho tvrdá data - a snad vás malý výtah bude zajímat:

● 74 % dotazovaných tvoří ženy. ● 94 % dotazovaných má vysokoškolské vzdělání. ● Pouze 29 % dotazovaných je primárními živiteli domácnosti (z toho 15 % žije samo). Příjem a pracovní zkušenosti – překladatelé ● Více než 60 % dotázaných má více než 10 let pracovních zkušeností. ● 55 % dotazovaných stráví překladatelskou činností více než 21 hodin týdně. ● 53 % dotazovaných přeložilo více než 5 knih ● 89 % překladatelů se věnuje (vedle jiných žánrů v menším zastoupení) překladu umělecké literatury – beletrie. ● Jen polovina překladatelů, kteří se uměleckému překladu věnují více než 40 hodin týdně, dosáhne na výdělek přes 30 000 Kč měsíčně. U těch, kteří překládáním stráví 31–40 hodin, je to pouze čtvrtina. ● 50 % dotazovaných si překladatelskou činností vydělá méně než 10 000 Kč měsíčně. ● Pouze 42 % překladatelů má z překladatelské práce stálý příjem. ● Pouze čtvrtina dotazovaných, kteří se překladu věnují déle než 30 hodin týdně, má z překládání honorář, který převyšuje jejich výdaje. ● Pouze 10 % překladatelů má příjmy, které převyšují jejich výdaje. ● 80 % překladatelů doplňuje překladatelskou činnost jinou prací. Faktory pro zlepšení situace – překladatelé ● Téměř všichni překladatelé (96,9 %) si myslí, že by se měla zvýšit výše honorářů. ● 40 % překladatelů si myslí, že by se měla zvýšit míra sociálního zabezpečení a stálost příjmů, kromě toho je třeba hledat možnosti vyšší zákonné ochrany. ● Podle Průzkumu narostl průměrný honorář za literární překlad od roku 2000 do roku 2021 o cca 35 %, zatímco průměrná mzda v ČR narostla za stejné období téměř o 300 %. Prokazatelně se také pro literární překladatele soustavně zhoršují smluvní a licenční podmínky (např. je za stejný honorář vyžadována licence na stále delší období a ve větším rozsahu co do počtu kusů i formátů).

Aneb jak řekl kolega Roman Tilcer:

Be a freelancer, they said. It’s gonna be fun, they said.

„Nepříjemným zjištěním je, že pouze čtvrtina dotazovaných si uměleckým překladem vydělá na živobytí. Jen polovina překladatelů si dobou odpovídající plnému úvazku vydělá více než 30 000 korun měsíčně, což je stále pod hladinou důstojné a průměrné mzdy.“

Zdroj: https://www.facebook.com/viktor.janis.5

Doplnění:

Milé kolegyně a milí kolegové,

v druhé polovině roku 2022 provedla Asociace spisovatelů ve spolupráci s Obcí překladatelů a Překladateli Severu výzkumný projekt, který má sloužit jako podklad při přípravě tzv. Statusu umělce. Jeho výsledky vám nyní nabízíme, abyste si při referování o tématu mohli udělat lepší představu o tvůrčí praxi v Česku.

Výzkum se zaměřil především na to, jak reálně žijí čeští spisovatelé a spisovatelky, překladatelé a překladatelky – nakolik se uživí svou profesí, zda se jí mohou věnovat profesionálně apod.

Některá zjištění jsou alarmující. Kupříkladu:

Jen 5 % spisovatelů má za psaní pravidelný příjem. 4/5 si psaním vydělají méně než 5000 Kč měsíčně. Pouze 10 % překladatelů má z překládání příjmy, které převyšují jejich výdaje.

Podrobnější údaje najdete ve zkrácené podobě ve dvoustránkovém výtahu z výsledků výzkumu (PDF).

K dispozici vám ale dáváme také plnění závěrečné zprávy (PDF).

V současné době pokračujeme v dialogu s Ministerstvem kultury, které zákonnou úpravu statusu umělce chystá. Obdobně postupují i kolegové z dalších uměleckých oborů, kteří vypracovali své vlastní výzkumy a rešerše.

Za Asociaci spisovatelů zdraví

Ondřej Lipár

[email protected]

#překladatelé

0 notes

sourkitsch · 2 years

Text

Dialog Vášnivý (passionate discourse) from Možnosti Dialogu (Dimensions of Dialogue) 1983 dir. Jan Švankmajer

#Možnosti Dialogu #dimensions of dialogue #jan švankmajer #surrealist film #i had a mini marathon of Švankmajer shorts so there will be more over the coming days #anyway he gets me #it’s all about the similar textures…. love and violence are not as disparate as we think…… they become unrecognizable from eachother in clay

7K notes · View notes

the-killer-kirby · 3 years

Text

#Passionate Discourse #dimensions of dialogue #Jan Švankmajer #Možnosti dialogu #Yoav Shemesh

21 notes · View notes

czech-pop-culture · 3 years

Text

Možnosti dialogu (Dimensions of Dialogue)

1983, dir. Jan Švankmajer IMDB

#czech #czech movie #Dimensions of Dialogue #Možnosti dialogu #Jan Švankmajer #one perfect shot #gif #1980s #czech film #czech cinema #european film #european cinema #movie gif #film gif #czech film gif #central Europe #čumblr

0 notes

navrhovani4 · 6 years

Text

ŘÍJEN AŽ PROSINEC / NÁVRHOVÁ TVORBA A REALIZACE MULTIMEDIÁLNÍCH VÝSTUPŮ

POJMY

TECHNIKY ANIMACE

Princip a druhy:

Slovo animovat znamená něco jako oživovat. Pochází z latinského anima = duše. Animace je oživená kresba, předmět, loutka nebo obraz, který animujeme, rozpohybujeme.

Základní princip

Animace je sled statických obrázků promítaných správnou rychlostí. Obrazy zachycují fáze pohybu. Pohyb snímáme snímkem po snímku a poté je promítneme. Ideální rychlost projekce je 24 snímku za vteřinu (světová kinematografická norma) nebo 25 snímku za sekundu (u videa a TV).

Iluze vzniká díky nedokonalosti lidského oka, která se nazývá setrvačnost zrakového vjemu. Tuto vadu popsal v roce 1824 anglický vědec Peter Mark Roget ve svém spise Persistence of vision. Obraz zůstane na sítnici 1/10 sekundy i poté, co obraz zmizí a objeví se jiný, tudíž se obrazy prolnout na 1/10 vteřiny.

EadweardMuybridge, fotograf a vynálezce, při jedné sázce, kdy vyfotil 24 snímků za sebou běžícího koně, zjistil, že když se daly fotky dohromady, vznikl plynulý pohyb. Tohohle využil a fotil i jiné zvířata na krátký čas.

Animace je nový nereálný pohyb, nezávislý na fyzikálních zákonech. Charakteristické znaky jsou přehánění, deformace, nadsázka, stylizace, groteska, personifikace (lidské vlastnosti u věcí či zvířat), metafora (=přenesení významu na základě podobnosti) a přehnané emoce.

Kreslený film

Postup při výrobě animovaného filmu: kreslení fázi po fázi na papír nebo pauzák.

Potřeby:

· Prosvětlovací stůl

· Animační jehly

· Lochovačka (perforace papíru, aby se nám jednotlivé fáze nepohnuly a my v tom neměli bordel)

· Papír, pauzák, nebo fólii

1. Animace na papír – nejprve charakter kresby tužkou, pastelama, pastelkami. Animuje se naráz postava +pozadí na jeden papír

2. Animace na fólii – nejdříve kontury, poté výplň (barvami ze zadní strany), využívá se průhlednost fólie – dá se pracovat ve více vrstvách: 1. Fólie postava, 2. Fólie detailnější animace, 3. Fólie pouze pozadí atd atd.

3. Animace v softwaru – pracuje s vrstvami a s grafickým tabletem a programem, (Photoshop, TV paint, Mirage), získáme vyhlazené linky a hladkou kresbu.

Ruční animaci animujeme na 12 snímků za sekundu, které ve finále zduplikujeme na 24 fps.

Čeští režiséři a výtvarníci

· Adolf Born – Mach a Šebestová

· Vladimír Jiránek – Bob a Bobek

· Zdeněk Smetana – Rákosníček, Křemílek a Vochomůrka, Štaflík a Špagetka, Kubula a Kuba Kubikula

· Jiří Šalamoun – Maxipes Fík

· Zdeněk Miller – Krteček

· Vladimír Jiránek – Bob a Bobek, Pivo přes ulici, Zpráva o stavu civilizace

· Václav Bedřich – Víla Amálka, Maková Panenka, Večerníček

Zahraniční

· John Kricfalushi – Ren a Stimpy (Kanada)

· Koji Yamamura: Atama Yama

· Matt Groening – Simpsonovi a Futurama

a) Totální animace – animujeme vše naráz v jedné vrstvě – pohybuje se úplně všechno

· Michaela Pavlátová: Řeči, řeči, řeči

· Pavel Koutský: Curiculum Vital, Portrét

· Ferenc Rofúsz: Moucha

· Fréderic Back: Muž, který sázel stromy (získal oskara za animaci)

b) Animace malby – malba olejovými barvami na skle, vrstvy se postupně přemalovávají, animujeme vždy celý obraz. V Číně malovali akvarelem, navazovali na čínskou kaligrafickou tradici. Italská skupina BLU animuje malbu na zdi.

· Stařec a moře – Sergej Petrov (1999) Rusko + Kanada + Japonsko

c) rotoskopie – nejprve si pohyb nahrajeme na kameru a poté překreslujeme snímek po snímku (Sněhurka a 7 trpaslíků)

ANIMACE V PROSTORU

a) Loutková animace – animujeme klasickou loutku velikosti 20 – 30 cm, potřebujeme:

· OCELOVÁ KOSTRA S KLOUBY; nebo drátěná kostra, která ale tolik nevydrží

· musí držet každou fázi, části těla jsou dřevěné, nebo z moduritu s měkkou výplní

· KOSTÝM; někdy je podšitý olověným drátem, který drží materiál nahoře a my můžeme animovat i povrch loutky

· hlava; je vyměňovací, abychom mohli měnit výraz, nebo máme vyměňovací ústa či oči

· nohy, které se zespod dají přišroubovat k podlaze (aby loutka držela rovnováhu i na jedné noze)

· kostra, s ohebnými klouby, které se dobře animují (mají minimální pohyb) a které zároveň loutku udrží

· SCÉNA; pevné kulisy upevněné k podlážce, vše přilepené, aby se nehýbalo (například knihy v poličce); okna + dveře by měly být animovatelné, a měla by být rozměrově k loutce

· REKVIZITY, které hrají, by měly být lehké, aby je loutka unesla, nejlépe z pěnového plastu nebo balzy, pomocí patiny docílíme iluze materiálu kovu, nebo dřeva

Loutkovou animaci dnes snímáme foťákem a nahlížíme přes monitor, dříve se fotila frame by frame kamerou na 35mm film. Dal se nastavit čas expozice 1/25 až několik sekund, a tahle změna sloužila při zatmívačkách a roztmívačkách, dále pak také pří prolínačkách, kdy se část naexponovaného filmu vrátila na zpět o několik fází – 2 fotky na jednom políčku.

Využívaly se triky:

· dvojexpozice – nasnímání a posunutí filmu zpět a jeho následovné znovu nasnímání

· polopropustná zrcadla – házela odrazy ze scény, která byla mimo záběr

Nejznámější loutkoví animátoři:

· Jiří Trnka – měl školu loutkové animace, loutky si sám navrhoval a sám jim maloval hlavičky. Natočil filmy Ruka, Švejk, Kybernetická babička

· Vlasta Pospíšilová – navštěvovala Trnkovu školu, animovala: Fimfárum, Lakomá Barka, Pat a Mat, Broučci

· Břetislav Pojar – Zahrada (kombinace s poloplastickou animací), O skleničku NAVÍC

· Tim Burton – animoval latexové loutky

b) Animace plastelíny – je to určitá forma loutkové animace, loutka s kostrou je obalená plastelínou, takže pohyb kostry animujeme formou přemodelováním, modelujeme výrazy, loutky mají více gumový charakter. Nohy loutky jsou silnější, aby se nehroutily, a místo plastelíny můžeme použít i hlínu. Technika modelace – přemodelovávání každé fáze loutky, animace je velmi dynamická.

· Jan Švankmajer – Možnosti dialogu (z hlíny); Tma, světlo, tma

· Nick Park – Walace a Gromit, Slepičí Úlet (loutky mají plastelínový vzhled, ale jsou dělané z latexu, plastelína se využívá jen okrajově

c) Animace předmětů – frame by frame snímaný pohyb různých věcí, někdy je potřeba udělat „kostru“ (při animaci textilu), nebo animovat obyčejné předměty, klidně už i hotové figurky

· Jan švankmajer – filmové triky (Návštěvníci), Jídlo, Otesánek

· Hermína Tyrlová – uzel na kapesníku

· Jiří Bárta – na půdě

· Garik Seko – panika v městečku

d) Pixilace – animace živých herců, statické fáze pohybu. Můžeme využít triky jako létání, klouzání, padání, nadpřirozené jevy

· Aurel Klimt – Eaten – Krvavý Hugo

· Miloš Tomič

ANIMACE V PLOŠE 2D

a) Poloplastická animace (reliéfní)

Díky ní získáme dojem prostoru, animujeme na stole se skleněnými deskami nad sebou, kamera snímá z vrchu a my můžeme pracovat s různými vrstvami. Loutka má plochy spodek, je částečně plastická a dá se nasvítit. Vytváříme tak dojem objemu, části těla jsou zvlášť, jsou podsunuté pod sebe z boku.Poloplastická animace nese takové výhody, jako že loutka může morfovat, natahovat (vyměníme za delší část) ruce, nohy a krk. Materiály používáme textil, vlnu, drát, apod.

· Břetislav Pojar – Potkali se u Kolína (cca 20cm velcí medvědi), Zahrada

· Hermína Týrlová – Kocourek Modroočko

· Švankmajer – animace věcí

b) Plošková – Papírková animace

Snímáme ji z vrchu kamerou, podobně jako poloplastickou animaci. Pracujeme s multiplánovým stolem ve vrstvách. Postavičky jsou z papíru, jednotlivé části postavičky máme zvlášť, abychom je mohli animovat, můžeme je mít spojené miniaturními klouby z drátu. Využíváme papír, nebo textil, podmalba je černá, aby zabránila odleskům. Postavy jsou ploché stejně jako pozadí, můžeme využít charakter kresby, textury papíru, nebo textilu. Jednotlivé fáze mohou být vyměňovací. U nás se tento druh animace využíval při tvorbě večerníčků (je to levný druh animace).

· Dokreslovaný papírek – fáze složitějšího pohybu jsou nakreslené klasickýmzpůsobem. Kreslenou animaci převedeme do papírku

· René Laloux – Divoká planeta (1973) CZ + FR, celovečerní film

· Zdeněk Smetana – Malá čarodějnice, Kubula a Kuba Kubikula

· Jurij Norštejn – Ježek v mlze – iluze prostoru, mlhy a hloubky (multiplánový stůl s mnoha vrstvami), Pohádka pohádek

2D POČÍTAČOVÁ ANIMACE

a) Vektorová – animujeme například v Adobe Flash, simulujeme papírkovou animaci. Animujeme pomocí keyframů (2 extrémy + dopočítání pohybu mezi nimi, nebo animujeme frame by frame). Animace vektorových kreseb, může být takové interaktivní – hry, aplikace do mobilu, webové bannery

b) Bitmapová – animujeme například v Adobe After Effects, můžeme kombinovat video, animaci, simulaci 3D prostoru, můžeme využít textury, bitmapové efekty (kouř, světla, sníh, déšť)

· Happy Tree Friends (Flash)

· Studio AKKA

· Amanita Design – hry Samorost, Machinaria

3D POČÍTAČOVÁ ANIMACE

Objevila se kolem 70. let 20. století, je to součást hraného filmu. První 3D animovaný film byl od firmy Pixar. Využívají se fluidní simulace, například proudění kapalin, pohyb látky ve větru apod.

motion capturing – snímání pohybu, herci si na sebe nasadí speciální obleky s čipy, každý pohyb jednotlivého čipu se převede do PC a 3D animace je mnohem jednodušší.

TECHNIKY VIDEOTVORBY

Videoklip

krátkometrážní audiovizuální dílo, jehož zvukovou složkou je v celé nebo podstatné míře záznam uměleckého výkonu hudebního díla.

Obrazová složka má nějaký vztah k hudebnímu dílu, které ji doprovází (ať je to stejná nálada nebo děj), využívá obvyklých i méně obvyklých filmových technik, často jde o běžný krátký abstraktní film (tj. film bez děje).

Některé motivy jsou ve videoklipech mimořádně časté, někdy např. že videoklip obsahuje i vizuální záznam provádění hudebního díla, taneční scény, někdy v něm přímo vystupují hudebníci, není to ale nezbytně nutné.

Videoklipy jsou hlavní náplní vysílání tzv. hudebních televizí, mezi které patří například MTV. K jejich rozšíření došlo právě díky těmto televizním stanicím v 80. letech 20. století.

Princess Chelsea - The Cigarette Duet

https://www.youtube.com/watch?v=4TV_128Fz2g

Showreel

Prezentace autora, spojení animace a videa, ukázka dovedností v oblasti vizuálních komunikací. Ukázka Lukáš Veverka / Showreel 2016.

Virální video

Virální video nebo také videomem či asi nejproslulejší virál (ze slova virus) je video, které se stane populárním prostřednictvím sdílení na internetu. Virální se nazývá proto, že si je lidé posílají mezi sebou, a šíří se tak jako virus. Nejčastěji se šíří prostřednictvím stránek na sdílení videa (YouTube), sociálních sítí a e-mailu.

Virální video může být vytvořeno jako součást virálního marketingu (jednotlivci i firmami), ale často to jsou videa, která jsou vytvořena spontánně a lidé je sdílejí kvůli zajímavému obsahu.

Za první virální video lze považovat video Bad day z roku 1997. To trvá pouze 26 sekund a jeho kvalita není nějak zázračná. To ho ovšem činí optimálním pro šíření pomocí emailu.

Dále lze uvést třeba Star Wars kid z roku 2003, na němž žák střední školy neuměle napodoboval postavu z Hvězdných válek, Dartha Maula a spolužáci ho nahráli na internet. Tento případ se často uvádí jako první případ kyberšikany.

Dále se proslavil třeba Gary Brolsma s videem s názvem Numa Numa, ve kterém zajímavě otvírá pusu a celkově se pohybuje na písničku „Dragostea din tei“. BBC uvedla, že se jednalo o druhé nejsledovanější video historie, hned po již zmíněném Star Wars kid.

Dále se mezi slavnějšími virály prosadil nespočet videí, uveďme třeba: Charlie bit my finger nebo La Caida de Edgar (el original).

Hodně zhlédnutí má virál Gangnam Style, který jako první překonal na YouTube hranici jedné miliardy zhlédnutí. Dne 24. srpna 2015 video dokonce překonalo hranici 2 miliardy a 400 miliónů zhlédnutí. Video bylo původně určeno pouze pro jihokorejské publikum.

Produktové video

Je v dnešní době naprostý základ. Jedná se o krátké video sloužící k představení firmy nebo jednotlivého produktu. Nepřesně se mu říká také firemní video nebo promo video.

V roce 2012 se online videa stala nejrychleji rostoucím reklamním formátem na světě s téměř 55% meziročním nárůstem tržeb. A odtud už dělí jen malý krůček k velkému nákupu.

Průměrná užitnost jednoho videa je 4 roky, což z něj činí velmi výhodnou investici.

Lidé si vaši značku snáze zapamatují, když o vás shlédnou poutavé video.

A 90 % lidí, kteří dokoukají video do konce, klikne na link, který se nachází na konci videa.

A odtud už je dělí jen malý krůček k velkému nákupu.

Sony Xperia Z Commercial

https://www.youtube.com/watch?v=Qfg9UqRsiSE

Explainer video

Vychází ze slova explain, což znamená vysvětlit. Explainer video vám usnadní komunikaci se zákazníky, když:

Máte složitý produkt, který většina lidí nechápe?

Zabere vám půl hodiny, než všem vysvětlíte, co vlastně vaše služba dělá?

Dobře udělané explainer video váš problém vyřeší. Proč? Protože zapojí i vizuální stránku, ze které divák vstřebá informace mnohem rychleji. A jaká explainer videa jsou nejlepší? No přeci kreslená.

REMARKETY / 2D EXPLAINER VIDEO

http://go.yumyumvideos.com/blog/10-types-of-explainer-videos

https://www.youtube.com/watch?time_continue=92&v=OJg7H7Ssbog

HP / SERENA

https://vimeo.com/11444552

Kickstarter video

Poměrně nový typ videa, pro které se rozhodne každý, kdo to se svou crowdfundingovou kampaní myslí aspoň trochu vážně.

Zaujměte svým produktem ve videu a máte napůl vyhráno. Důležitý je příběh, protože lidé příběhy milují už úplně od začátku všech… lidí.

Pro inspiraci koukněte na úspěšná crowdfundingová videa a držte se alespoň rámcově konceptu:

Ilustrovat problém

Ukázat řešení s vaším produktem

Zdůraznit výhody

Call-to-acion

https://www.youtube.com/watch?v=Q8d0U-vMkSE

MULTIMEDIÁLNÍ TECHNIKY

Multimediální tvorba je speciální druh tvorby procházející v současnosti největším vývojem. Lze do ní obecně zařadit vše od víceplátnových filmových prezentací, přes polyekrán, laternu magiku až po dnešní počítačově vytvořené multimediální prezentace.

V pojetí dnešní praxe, multimediální tvorba zahrnuje podklady obrazu, zvuku a grafiky, které jsou dále trikově a případně barevně upravovány a syntetickým způsobem počítačově zpracovávány do konečného výsledku (významu).

Při výrobě je podmínkou znát přesnou technickou specifikaci pro zhotovení podkladů, přesný postup (technologii) dalšího zpracování a konečný záměr.

Je doporučeno vytvořit ověřovací zkoušku postupu práce, pokud to finanční a časové podmínky umožňují.

Bez jistoty o postupu zpracování a výsledku je nutná přesná dohoda tvůrců s produkcí, není obvykle možné stanovit harmonogram, pracnost, náklady a zaručit konečný výsledek.

Interaktivní webová prezentace nesoucí prvky animace, videa.

BEOPLAY

https://www.beoplay.com/en/landingpages/ss18#film

KALPA PARAMIGIANI

https://kalpa.parmigiani.com/#!/collection/kalpa-hebdomadaire/details

2 notes · View notes

filemfilem · 3 years

Text

Po Jezeru ...

Objavljeno v Ekranu feb/mar/apr 2020

Medijski prostor televizije v samostojni Sloveniji verjetno nikoli ni bil deležen tolikšnega pričakovanja – vsaj na filmskem področju ne – kot ga je prinašala kriminalna nadaljevanka Jezero, posneta po istoimenskem romanu Tadeja Goloba. Z njo naj bi Slovenija končno dobila svojo pravo televizijsko kriminalno nadaljevanko in svoj košček televizijske popularne kulture, kakršna v tujini dominira zadnja leta. Solidno izhodišče je bilo zagotovljeno, saj gre za izjemno uspešno literarno predlogo, RTV ji je namenil precejšen delež svojih sredstev, in nadaljevanka je polnila družbene medije že pred samim začetkom. Imela je slavnostno otvoritev na Sarajevskem filmskem festivalu, dva dela pa sta nato bila prikazana tudi na LIFFEu. Predvsem pa naj bi se – tako kot predloga – naslanjala na skandinavski noir, za katerega je Slovenija seveda nadvse primerna. Če že nismo nikdar postali nova Švica, bi lahko morda postali nova Švedska.

Zasnova nadaljevanke je klasična; že Edgar Allan Poe je bil mnenja, da ni ničesar bolj tragičnega od smrti mladenke, in tudi po Jezeru priplava brezglavo truplo dekleta, primer pa po spletu okoliščin prevzameta višji inšpektor Tara Birsa (Sebastian Cavazza) in novopečena sodelavka Tina Lanc (Nika Rozman). Seveda so po žanrski in geografski nujnosti tudi tokrat sumljivi tajkuni, nesposobni mediji in zbirokratizirani šefi vedno le korak stran, oznaka podalpski noir , ki so jo seriji dodelili v Sarajevu, pa se zdi ob posnetkih sivega, ledenega Bohinja in nočne Ljubljane dovolj točna. A med vso ambicijo, da bi bila to prava, echt, skandinavska, netflixovska nadaljevanka, nekdo ponovno pozabi na scenarij in na bistvo ustvarjanja.

Pri Jezeru se je produkcija sicer potrudila doseči standard, ki smo ga v zadnjih letih vajeni s strani poplave tujih serij, in mnogi so si po premieri lahko oddahnili. Jezero je namreč prva slovenska nadaljevanka po dolgem času, za katero ne moremo reči, da ni ničemur podobna. To je v našem prostoru zaradi različnih razlogov lahko napredek, vendar pa tovrstni dosežek še zdaleč ne zagotavlja svetlejše prihodnosti slovenske televizije, saj Jezero povečini ne dosega svojihvzornikov, ko pa jih, se še vedno ujema v podobne pasti.

Seriji kljub dobrodošlo počasnemu ritmu žal uspe porabiti po petdeset minut brez kakršnegakoli pravega dogajanja, komentarja, tenzije ali karakterizacije. Kar vidimo in izvemo v prvih dveh epizodah je več ali manj tisto, kar vemo ob koncu serije – poleg identitete morilca, seveda. Čas, ki bi bil lahko namenjen razvoju, meče stran z odvečnim dialogom in odvečnimi kadri. Po določenem času se – kvalitetni – panoramski posnetki izpojejo, in gledalci ostanemo sami s prizori, ki ne prispevajo k ničemur, ter z liki, katerih genetski zapis lahko izsledimo vse do CSI-ja. Znotraj in zunaj dejanskega premikanja inšpektorjev od prizorišča do prizorišča ni skoraj ničesar. Paralelne zgodbe medčloveških odnosov, bodisi med Tarasom in njegovo ženo ter njunim krogom prijateljev, bodisi med Tarasom in Tino, so potisnjene vsakič bolj na stran, dokler se povsem ne izgubijo, čeprav bi ravno ta razmerja – v upodobitvi kvalitetnih igralcev in igralk, ki jih Jezero premore – lahko tvorila srž serije. Žanrska spretnost je vsekakor ne tvori: nihče ne more trditi, da se je vsebina umikala akciji oz. obratno, ali pa da se karakterizacija umika razpoloženju. Nasprotno, vse se odmika posnetkom Tarasovega volvota in polovičarskemu dialogu, in vse kar ostane od vsebine so klišeji politikantskih nadrejenih, lenih sodelavcev, zagovedenih lokalcev in smrdljivih Rogovcev. Še Tarasova ujetost v buržujsko sredico ženine družbe je premalo izkoriščena, medtem ko se oris glavnega lika konča pri neštetokrat poudarjenem dejstvu, da je nekoč bil alpinist ter da je alergičen na alkohol.

Na nivoju formalne detektivke pa Jezero kljub omenjenim klišejem povsem pozabi na tiste žanrske konvencije, ki bi mu prišle prav. Nekako se poskusi vpeti v klasični whodunnit, kjer tako gledalec kot detektiv iščeta krivca med osumljenci oz. neosumljenci, vendar scenarij oboje drži tako daleč stran od dogajanja, da serijo naprej pelje le gledalčeva radovednost. Eden najočitnejših primerov slabega tajminga je opazen v zadnjem delu, kjer se za končno odkritje identite žrtve porabi neverjetno veliko prizorov: Tina Lanc na RTVju izve za bivšo novinarko, ki je že pol leta pogrešana, istočasno kot to izvesta inšpektorja Osterc in Brajc, le da Tina izve še ime. Informacije se (povsem nedramatično) dopolnijo, a medtem mine dvakrat toliko časa, kolikor bi ga bilo dramaturško potrebno.

Serija bi s svojo zimo, z asocialnim, pronicljivim antiherojem, ki ne pije alkohola, in z ljubosumjem kot motivom za umor, lahko bila res pristno slovenska v smislu zvestobe svojemu okolju. Edini bolj slovenski umor je družinski prepir, edino bolj slovensko orožje pa sekira. A Jezero pokopljejo sanje o Skandinaviji – narejeno je namreč z gledalcem v mislih. Če je Gilles Deleuze predpostavljal, da se adaptacija literature zgodi uspešno le, ko pride do presečišča pisateljevega in režiserjevega problema, ter da je ustvarjanje nujnost, potem je Jezero diametralno nasprotje tega. Potreba po nenehnem ustvarjanju slovenske verzije nečesa tujega, in uporaba tujine kot referenčnosti za kvaliteto sta zelo tanek led in to se vidi na skeletu Jezera, od preobremenjenosti s forenzičnimi detajli do uvodne špice, kjer s preživeto glasbo ter kičasto sopostavitvijo narave in zločina sledijo sorodno nedomiselnim uvodom The Affair in predvsem True Detective.

Avtorji se tako ozirajo po tujem televizijskem okolju konvencije, ne v ustvarjalni nuji temveč v ustvarjalski priložnosti. Kljub vsemu stremenju k tujini pa, z izjemo podobe, ne zajamejo večine osnov, ki tvorijo tujo televizijsko ponudbo. A če nazadnje odmislimo vse kar preči Jezeru, da bi postavilo novo normo kvalitete slovenske televizijske produkcije, se lahko – pomembneje – vprašamo: kaj bo, če mu uspe do tja priti, npr. v obliki ekranizacije Golobovega drugega romana, Leninov Park? Jezero je namreč vseeno naredilo nov korak za Slovenijo: skoraj nemogoče je ločevati samo nadaljevanko od sprejema, ki jo obdaja (premiera na Sarajevskem festivalu, slovenska premiera na LIFFEu, množični odzivi na Twitterju) Dobili smo pravo sodobno serijo v smislu, da je postala del javne sfere in občega doživljanja ter medijskega mašila: Koga bi si predstavljali v vlogah za naslednjo serijo? Koga so bralci in ustvarjalci videli v naslovni vlogi? Kako je potekalo snemanje? Zakaj je zvok tako tih? Kakšen je bil proces adaptiranja romana? Okoliščine produkcije in recepcija serije se berejo kot doživljajski spis osnovnošolca.

A tudi če televizijski nasledniki Jezera premostijo vsebinski manjko ter dosežejo Netflixovo produkcijo v ostalih vidikih – kar se vseeno zdi možno – bodo s tem le dosegli nov nivo praznine in se približali artificielnosti sodobne medijske kulture. Ta se udejanja kot zastavonoša tistega, kar se je tekom 20. stoletja razvilo po besedah kritika Dwighta Macdonalda v midcult: posledico vse večje kulturne pismenosti povprečnega odjemalca, ki mu povečini niso več dovolj smeti, zabava in eskapizem temveč želi tudi estetsko in pa predvsem vsebinsko angažiranost. Slednja ponavadi svojo vsebino sistemsko reducira na paket aranžma, ki gledalca za slabo uro navidezno vključuje v poenostavljeno problematiko njegovega okolja. Že sama zabavna industrija je učinkovit agens otopelosti, ki posledično apolitizira družbo, vendar lahko midcult to stori še učinkoviteje in povsem prikrito.

Torej, Jezero nas je nekako približalo tujini in mogoče nudi prvi dokaz, da bi se pri nas nekoč dalo narediti spodobno kriminalno dramo. Obenem pa ravno omenjena nedoločenost nudi Jezeru boljše možnosti, da ne postane kopija tujih kalupov. To lahko ustvarjalci pri naslednjih adaptacijah Golobove literature uporabijo za izboljšavo, če se le osredotočijo na dejanske prednosti Jezera – torej (premalo poudarjena) kritika malomeščanskosti, počasnost, neobremenjenost z nenehnimi preobrati, šoki in ostalo instant-napetostjo. Tadej Golob pravilno meni, da se serijo gleda zaradi dialogov in posnetkov, ne pa zaradi tega, da izveš kdo je morilec. Vendar bo potrebno še dosti scenarističnega dela, da jo bomo gledali zaradi dialogov. Do takrat pa: ploskati temu je kot ploskati petletniku ki je ravno shodil. Realpolitika nam narekuje, naj mu, a je težko. Starši, sorodniki ter tisti, ki imajo enostavno radi, da čas pred televizijo mine brez cringea in v znamenju lepih posnetkov narave, pa mu verjetno bodo. Četudi Jezero, za razliko od naših dosedanjih televizijskih serij, ne odžene vsakega pol-inteligentnega gledalca v prvi minuti, in četudi je korak naprej v produkcijskem smislu, z vso svojo praznino in vsebinsko površinskostjo vsekakor ne sme biti vrhunec televizijskega programa. Serija kot je Jezero bi se lahko nekoč sicer zapisala v kroniko slovenske televizije, in v tem smislu predstavlja napredek, do takrat pa se moramo odločiti, če je mašilo res boljše od mrtvila.

0 notes

situasyonistenstalasyon · 7 years

Text

Možnosti Dialogu

Çek asıllı yönetmen Jan Švankmajer’in 1983 yapımı sürrealist kısa filmi Moznosti Dialogu (Diyaloğun Boyutları); iletişimin (daha doğru bir ifadeyle; iletişimsizliğin) üç halini ‘’ebedi diyalog, tutkulu diyalog, yorucu diyalog’’ başlıkları altında anlatmaya soyunan bir ‘’kara grotesk’’tir. Dioramalardan oluşma bu stop motion animasyon filmde, diyaloğun tüm süreçlerini üzerinde kaydedip bir hafıza oluşturan nesneler, diyalog halindeki organizmanın davranışlarını, kaydettikleri ölçekte taklit ederek ya da bir organizma gibi davranarak tekinsiz bir sunumla yeniden canlandırırlar.

Filmin ilk bölümü olan ‘’ebedi diyalog’’ta, toplumsal evrimin üç basamağını üç farklı portre canlandırır. Portrelerden biri tarım toplumunu, diğeri endüstri toplumunu, bir diğeri de bilgi toplumunu temsil eder. Portrelerin birbirleriyle olan ilişkileri, salt üretim-tüketimle sınırlı kalmaktadır, aslında onlar sistemin duygusuz makineleridir. Bölümün sonunda, bu makinelerin, insanı temsil eden diğer bir portreyi kustuğunu görürüz. Makinelerin kustuğu insan, artık birbirinin kopyası olan diğer portreleri kusmaktadır.

İkinci bölüm ‘’tutkulu diyalog’’ta, karşımızda, kadın ve erkeği temsil eden iki portre belirir. İlk başta tutkulu başlayan bir ilişkiyi (diyaloğu) canlandırmaktadırlar. Ama ilerleyen evrede, ilişkide çatlaklar meydana gelmeye başlar ve çift anlaşmazlığa düşer. Bu anlaşmazlığı temsil eden nesnenin belirmesiyle çift birbirlerini suçlamaktadır. Artık, onları kusan makineden farksızdırlar, tutku ve sevgiyi tüketmişlerdir.

Üçüncü bölüm olan ‘’yorucu diyalog’’ta ise; iki portrenin tüketimle şekillenen karşılıklı ilişkisi anlatılmaktadır. Portrelerin birbirleriyle olan diyaloğu, kapitalist sistemin tasviri gibidir. Birbirleriyle olan çıkar ilişkileri (arz-talep), belli bir zamandan sonra çatışmaya başlıyor. Artık rekabete tutuşan portreler bir süre sonra birbirlerini yok edeceklerdir.

Jan Švankmajer, sinemanın, maddesel dünyayla olan ilişkimizde bir tür bilinçaltı aynası görevi gördüğünü söyler. Geçmişteki kusurlu dokunuşları en iyi aktaracak şey, nesnelerin başrolde olduğu bir kukla gösterisidir. Bu fantastik bir çağrışıma sebep olsa da aslında düşsel olanla gerçek olan arasında bir ayrım söz konusu değildir Švankmajer sinemasında; tüm bu ifade biçimleri aynı organizmanın kodlarını işaret etmektedir.

Jan Švankmajer’in kullandığı bu özgün sinema üslubunda, hiç şüphesiz, kukla sanatçısı olmasının payı büyük. Bir röportajında ‘’hayatın adaletsizliklerini oynamak, düzeltmek ve intikam almak için kuklaları kullanabilirdim. Kuklalar, hayatım boyunca bana hep eşlik etmiştir. Belki de yaptığım he şey sadece bir kukla oyunudur’’ diyordu.

#film

14 notes · View notes

paskvilnet · 4 years

Text

Téma

Globalizace aneb mediální bitva o Nusle

Je cosi shnilého v globální vesnici. Ostatně, jak jinak vysvětlit situaci, kdy několik desítek militantních extremistů tráví slunné odpoledne vytrvalým metáním dlažebních kostek. Odmyslíme-li si vyhraněnost politických názorů a eventuality výdělku anebo duševní poruchy, jaké důvody mohou člověka dovést do absurdního postavení poblíž hořící barikády, s pocitem, že si to náramně užívá? Jaká perspektiva?

Okolní svět pro něj bude patrně značně nepřátelský. Centralizovaná a nekontrolovatelná moc v něm vystupuje arogantně. Jedinec znamená pramálo - pokud není bohatý - a tenhle týpek již navíc zřejmě rezignoval na zapojení do stávajících struktur. Nová totalita byrokratického kapitalismu ? Spíš pohled, který se za tisíciletí lidské historie opakuje natolik často, aby se jeho následky daly odhadnout. A vše může začínat tím, že není koho jít volit.

Žijeme v post ideologické době. Levice a pravice mohou působit zkompromitovaně a navzájem se osočovat prostřednictvím médií k narůstajícímu nezájmu většiny veřejnosti - v kursu je politický střed. Jako kdyby lidé již byli přesyceni "velkými" myšlenkami, hlavně se chtějí mít dobře. Jenže narůstající apolitičnost může vést k nepříjemným situacím. No, tohle už jste určitě taky někde slyšeli. A v souvislosti se sdružováním do korporací dvojnásob.

Tak aby bylo jasno. Nemáme v úmyslu spřádat žádné teorie o konspiracích. Lidské povaze jsou vrozeny i nepříjemné stránky. Násilí ale zpravidla plodí další násilí. A ať už o něm mluví kdokoliv, s námi počítat nemůže. Ostatně, způsob jakým prezentovala média nedávné pražské pozdvižení byl mírně řečeno zjednodušující, i když značně zveličoval. Kritici či odpůrci globalizaci byli tímto zúženi téměř výhradně do podoby extrémistických zločineckých bojůvek, z pouličních nepokojů se stala válka, centrum Prahy bylo zničené. Srdcervoucím způsobem byly brány útokem emoce i nejnižší lidské pudy - připomeňme kolik násilí obsahovaly medializované reakce obyvatelstva, zatímco někteří politici nelenili a odstartovali vlastní volební boj. Vyvolávala se nálada, která má ve svých důsledcích k výsostnému humanismu pozoruhodně daleko. Nelze bagatelizovat žádné násilí - a to i přes nedůvěryhodnost některých místních mluvčích INPEGu - a řekněme si, že excesy páchané na zadržených jsou zlopověstné již od někdejší Global Street Party.

Na rozdíl viceprezidenta Světové banky Matse Karlssona je nám líto zraněných na obou stranách, v šarvátkách postrádajících smysl. Nebylo nám dáno právo soudit. A stejně tak nám přijde podivné, kterak byla řada policistů vystavena chybami svého velení do vyloženě nebezpečných situací (zatímco zprávy o počtu těžkooděnců se během dnů lišily). Současně je ale potřeba připomenout, že policie je zde od toho, aby chránila občany a nejen hrstku vyvolených. A nejen v souvislosti s touto skutečností lze považovat večerní události na Václavském náměstí za smutně nedůstojnou tragikomickou frašku. Nakonec na finančníky ležící na podlaze autobusu před hotelem Palace byl dost podivný pohled.

Ve zmiňovaných dnech jsme se ale pramálo dovídali o samotné podstatě sporu. Základní fakta a důležité pojmy nebyly zmiňovány (a vysvětlovány) příliš často, a tak i slovo globalizace může dosud znít velké části naší společnosti vzdáleně - zatímco její odpůrci jsou převážně popisováni jako levicově guerillové živly, kterým vadí, že svět se technologiemi zmenšuje a lidé mají k sobě blíž. A přitom konkrétní připomínky s věcnou kritikou činnosti Světové banky a Mezinárodního měnového fondu procházejí napříč celým politickým spektrem. Počínaje Kongresem Spojených států a někdejšími vedoucími ekonomy Banky, přes řadu charitativních a humanitárních organizací, ekologické spolky, politiky až po - vždyť víte. Zpochybňovány jsou řady úvěrů (a v této souvislosti připomeňme, že pro naši zemi byly přínosem), kritizována je podpora zkorumpovaných režimů i ekologické přehmaty. A především situace, kdy řada ekonomik rozvojových zemí přesahuje hranici bankrotu, ale přesto je nucena splácet vysoké úvěrové splátky i s nezanedbatelnými úroky - v kritické ekonomické situaci se pak logicky nedostává na sociální výdaje. Ve zprávě OSN bylo vyčísleno, že devatenáct tisíc dětí denně umírá z těchto důvodů hlady - zatímco na jeden dolar humanitární pomoci proudící do třetího světa připadá osm, které se formou splátek vracejí zpět. Propast mezi bohatými a chudými se zvyšuje a zatímco se majetek čtyř set lidí rovná vlastnictví plných dvou miliard nejchudších, množí se hlasy o obtížné kontrolovanosti moci. Jak hledat cestu k řešení?

Hnutí odporu aneb kam se poděli růžoví karnevalisté?

"Je dobré vidět studenty zase jednou v akci," nechal se nedávno v Praze slyšet Lou Reed o událostech v Seattlu. "Když nejsou aktivní, nic se neděje." Podobně i mimopražský policista vysoce převýšil moderátorku naší nejoblíbenější komerční televize, rozlišující pouze anarchisty a finančníky, tvrzením, že protesty jsou potřebné, protože umožňují pokrok. Kdo ale vlastně byli zástupci tolika sdružení, kteří navštívili Prahu? Navíc 26.září se protestovalo ve 37 městech světa. Jaké jsou jejich názory?

Sotva je možné podsouvat extremismus anebo vypjaté levičáctví tradičním humanitárním organizacím Oxfam, Christian Aid anebo Jubilee 2000. Milostivé léto přitom podporuje 60% britské veřejnosti, včetně celebrit jako Thom York, Muhammad Ali anebo Bono Vox. Ten kromě pražské návštěvy i nedávno předal petici Kofi Annanovi s jedenadvaceti miliony podpisů za odpuštění dluhů nejchudším zemím. Pro radikální sdružení People's Global Action a Reclaim The Streets již tyhle spolky mohou představovat establišment a tak protestují mnohem přímočařeji. Zábavné byly v tomto ohledu Yorkshirské ženy, které se pro návštěvu Čech vybavily jazykovou znalostí čtyř vět - z toho dvě byly "Nikdy se nevzdáme" a "Vzdáváme se". A pokud směřujeme stále více doleva, nemůžeme nezmínit italskou partičku "Ya Basta" s myšlenkovými kořeny u mexických zapatistů, španělskou CNT s tradicí zrozenou v občanské válce třicátých let, kdy partyzánsky bojovala proti Francovu režimu anebo anarchistická německá Antifašistická akce. Ale především. Pokud se zde v první řadě jedná o témata závažná, je jisté, že sympatie české veřejnosti se vytrácejí s prvním hozeným kamenem. A k tomu bohužel došlo. A tak si raději pojďme povídat a poslouchat...

Budoucnost aneb žije Elvis na půdě Světové banky?

Nedávné události pro Prahu nepochybně přínosem byly. A to nejen pro zvýraznění na finanční mapě anebo možnosti budoucího využívání Kongresového centra. Především přinesly problematiku současného světa až do vašich ložnic, a to včetně záležitostí, o kterých byste pochopitelně raději nikdy neslyšeli. Pokud po událostech v Seattlu vyzval prezident Clinton k dialogu, mohli jste být svědky jeho dalších krůčků. Pokud jste se hodně snažili. Protože, pokud byl někdo poraženým v nedávné "bitvě" - kromě zjevných modelářů a pana Macka - pak selhali především lidé, odpovědní v médiích za interpretaci skutečnosti. Ostatně, zkuste si popřemýšlet, nakolik může být sdělení "v Praze vypukla válka" vzdálené šíření poplašné zprávy. Oč v této souvislosti vynikne věcnost primátora Kasla. Pokus o diskreditaci dialogu ? Ale především. Velkým přínosem nedávného zasedání byla nejen skutečnost, že obě strany si dokáží navzájem naslouchat. Dají se očekávat drobné krůčky k lepšímu, i když by se předpokládal větší skok. Ale měnit svět k lepšímu je hobby na celý život.

#Paskvil #2000 #0012 #David Berdych

0 notes

autoring · 5 years

Link

Nová definice vztahu zákazníka a obchodníka – v Plzni vznikl první a největší digitální showroom značky ŠKODA v Evropě, který prezentuje produkty i služby atraktivním způsobem

Koncept digitálního showroomu zahrnuje množství inovativních prvků a počítá s několika zónami, v nichž se má zákazník cítit příjemně

Zákaznická cesta se mění, ale jedna jistota zůstává: síť autorizovaných obchodníků bude i nadále plnit nezastupitelnou úlohu

První digitální showroom značky ŠKODA v ČR vyrostl v Plzni, co do rozlohy prodejní plochy je největší tohoto typu v Evropě. Autorizovaný obchodník Autocentrum Jan Šmucler ho slavnostně otevřel pro veřejnost u příležitosti zahájení prodeje nového vozu ŠKODA SCALA. Mladoboleslavská automobilka se i tímto krokem připravuje na éru, v níž digitalizace prodejního a servisního kanálu hraje čím dál tím větší roli. Nový koncept showroomu klade důraz na zážitkové programy, které zákazníkům umožní interaktivní nákup automobilu v příjemné atmosféře.

Vystavené modely jsou zvýrazněny informačním stojanem s 22palcovou dotykovou obrazovkou, kde si zákazníci mohou sami procházet hlavní funkce vozu, ale také měnit jeho barvu, design kol a další doplňky.

Digitální svět se rychle stává klíčovým pro každodenní život stále širší skupiny obyvatelstva. Zprostředkuje zábavu, emoce ale i pomoc. Tento trend postupně proniká i do showroomů značky ŠKODA, které se v budoucnu stanou nedílnou součástí digitálního světa. Pouze tímto způsobem lze vyjít vstříc chování dnešních zákazníků a nabídnout jim jedinečný zážitek z interaktivního nákupu. V digitálním showroomu se tak propojuje obchodní prostor v tradičním smyslu toho slova s osobním přístupem a méně formální atmosférou. Přináší také významné novinky do způsobu prodeje, což umožní zákazníkům vychutnat si zcela novou úroveň zkušeností.

Otevření prvního digitálního showroomu značky ŠKODA v České republice vnímáme jako významný začátek nové epochy ve vztahu mezi zákazníky a prodejci,“ říká ředitel ŠKODA AUTO Česká republika Luboš Vlček. „Naše automobily již do éry digitalizace a konektivity vstoupily, prodejní a servisní místa je musejí následovat. Digitální showroom se tak stane místem, kde se zákazníkovi představí individuální mobilita ve své komplexní podobě,“ dodává Luboš Vlček

„Dnešní digitální zákazník očekává nejen kvalitní produkt, ale i související služby a zážitek, který mu bude ušit tzv. na míru, resp. bude personalizovaný,“ říká Miroslav Holan, vedoucí rozvoje autorizované obchodní sítě značky ŠKODA v ČR. „Nejedná se však o významnou změnu pouze pro zákazníky, především naši autorizovaní partneři se musejí adaptovat na nové trendy dnešní digitální doby,“ dodává Miroslav Holan.

Součástí digitálního showroomu je také koutek věnovaný elektromobilitě, představující elektrifikované modely a související služby.

Koncept digitálního showroomu obsahuje řadu chytře umístěných inovativních nástrojů se specifickými funkcemi, které zatraktivňují jednotlivé oblasti prodejní plochy, nabízejí kvalitnější služby a umožňují vytvářet předem definované zóny sloužící konkrétnímu účelu. Vyšší standardy služeb umožňují mj. interaktivní připojená zařízení, která zvyšují kompetence prodejců. Větší plocha je výhodou při zákaznickém dialogu v neformálním prostředí. Otevírá možnosti pro efektivnější prezentaci marketingových a propagačních materiálů i speciálních nabídek pro následné služby.

Uvítací prostor je pojat méně formálně než tradiční recepce. Prodejci jsou připraveni nabídnout zákazníkům pomoc nebo je navést k určitému modelu. Na tabletech mohou prodejci vizualizovat konkrétní model, který může být dále v reálném čase zrcadlen na velkoplošných OLED panelech a lépe tak přiblížit vlastnosti daného automobilu.

Vizualizační zóně dominuje velkoformátová videostěna s až 9 obrazovkami. Velký displej s rozlišením 4K zde má několik funkcí. Především láká kolemjdoucí do showroomu záběry vozidel v akci, aktuálními událostmi nebo akčními nabídkami. Prostor s vybraným modelem značky ŠKODA zůstává středobodem digitálního showroomu. Vystavené modely jsou zvýrazněny informačním stojanem s 22palcovou dotykovou obrazovkou, kde si zákazníci mohou sami procházet hlavní funkce vozu, ale také měnit jeho barvu, design kol a další doplňky. Prezentované vozy jsou nově vystaveny formou tzv. tematických ostrůvků, které jsou vždy stylizovány s ohledem na zaměření a DNA daného modelu.

Prostor k jednání o kupní smlouvě a financování je oázou klidu daleko od shonu klasické prodejní plochy showroomu. V této zóně je umístěna LED televize, která zobrazuje obsah tabletu. Příjemné prostředí zde vytváří ty nejlepší podmínky pro interakci se zákazníkem.

Zóna hlavních novinek je příležitostí k vyzdvižení všech předností konkrétní modelové řady nebo doplňkového sortimentu z kolekce ŠKODA. Nachází se v nejatraktivnějším místě showroomu a je vybavena interaktivním dotykovým stolem. Pomocí něho prezentují prodejci zákazníkům vše, co je zajímá.

Relaxační zóna láká nové zákazníky a těm stávajícím dává důvod pro opakovanou návštěvu showroomu. Tady mohou návštěvníci komunikovat díky bezplatnému Wi-Fi připojení, sledovat televizi nebo jen relaxovat u kávy. Zákazníci, kteří právě nechtějí využívat služeb prodejců, mohou navštívit samoobslužnou zónu s dotykovými obrazovkami, která zahrnuje všechny úkony spojené s výběrem a detailní vizualizací automobilu.

Přestože řada zákazníků již coby prvotní zdroje informací nevyhledává kamenné showroomy a díky inovativním službám jako ŠKODA Online mohou dokonce uzavřít celý obchod z pohodlí vlastního domova či kanceláře, význam prodejních míst neklesá a nebude klesat ani v budoucnu. Showroomy značky ŠKODA se však pozvolna transformují do nové podoby tak, aby splnily požadavky digitální zákazníků dnešní doby. Přes všechny komunikační možnosti současnosti představuje osobní návštěva obchodníka zkušenost, která není přenositelná žádnou technologickou vymožeností, a to včetně Rozšířené (Augmented) nebo virtuální (Virtual, VR) reality. Proto bude značka ŠKODA ve spolupráci se svými autorizovanými partnery i nadále investovat do modernizace prodejní a servisní sítě, kterou vnímá jako základní pilíř zákaznické spokojenosti.

0 notes