Duben coby digitální detox mi dal hodně zpětný vazby i podnětů k zamyšlení. Taky jsem toho dost pochopila, o sobě. Že ten mobil je schovka, když se člověku nechce. Že je to takovej ten kámoš, s kterým je sranda a je cool a tahá tě s sebou do akcí, co bys sám nezažil, ale. Bere ti čas a chce ho pro sebe. Děláš, co chce on a pak už ti je vlastně i jedno, že ty to dělat nechceš, protože si to ani neuvědomuješ. Navážeš se na něj a bez něj je ti ouzko. Je to prostě droga. Závislost.
Když jsem ho odložila, byla jsem v šoku, kolikrát jsem pro něj vstala, než jsem se zarazila. Že i uprostřed práce, kdy jsem se nenudila, jsem k němu bezmyšlenkovitě zamířila.
Namísto toho jsem začala brát do ruky knížku. Když jsem chtěla na pár minut odpočinek.
U mě je to takových 55% sociální sítě, 35% hry a 5% foťák a 5% běžný funkce mobilu.
Takže sociální sítě byla kategorie sama o sobě. A je v pohodě se na ně nepřihlašovat, ale. Mám to naučený. Naprosto zautomatizovaný. Ani u toho nepremýšlím. Prostě to otevřu a jedu. Není to o tom, že bych někoho šmírovala nebo se bála, že mi něco uteče. Prostě to jen sleduju. A ��ím víc to sleduju, tím je těžší, aby mě něco zaujalo. A to se pak odráží i ve skutečným životě. Málo co mě zaujme.
Jde taky o to, kolik mi to bere času a odvádí moji pozornost. A hlavně jde o to, že i když to nevnímám, někde uvnitř mojí hlavy se to ukládá a spojuje a pak mě to zahlcuje. Všichni jsou už tady, všichni mají tohle, jsem pozadu, jsem málo, jsem moc, mají náskok,... a já si neuvědomuju, odkud to beru. Jsou to myšlenky, který vypadají, že chodí sami. Ale mají základ. A když jsem si toho všimla, opravdu vnímám, jak se po prohlídce ig potom začínám cítit a kam se mi stáčí myšlenky.
Nejhorší jsou tyhle nenápadný spouštěče. Člověk pak má pocit, že je s ním něco v nepořádku, když se "bezdůvodně" cítí zle.
Ale všechno má svůj důvod.
Dovedlo mě to k počtům a jak už jsem tu u digitálního detoxu psala, ta čísla jsou... šílená je slabý slovo. A další šílená, smutná věc je, že člověk, když si tenhle čas odblokuje a uvolní, neví, co s ním. A začne zažívat nové kolo deprese, tentokrát o tom, že neví co se životem a nic ho nebaví (a velice snadno potom sáhne po mobilu, aby tu díru zaplnil "inspirací", "sociálním kontaktem", "zábavou",...).
Je to kolečko pro křečka. Běháš dokola a nikam nedoběhneš. Když vypadneš, naskočíš zpátky rychleji, než tě napadne tam třeba chvilku nelíst.
Někdy naopak lidi říkají, že něco dělat chtějí, ale nemají na to čas. Zkus si zapnut sledování aktivit na mobilu a já ti garantuju, že budeš v šoku. Někdo ten čas nemá na mobilu, ale u televize, v hospodě, děláním nesmyslných, zbytečných nebo neefektivních věcí. Ten čas někde je, přísahám. Někde je.
Zarazilo mě, že jsem neměla problém mobil odložit od samého rána do noci. Ale těžký bylo si v průběhu dne uvědomit, že to už zase přeháním a v okamžiku, když jsem na něm byla, najít to odhodlání všechno, na co jsem zrovna koukala, vypnout a odložit ho. A spoustukrát jsem sama se sebou řešila, že ano, vím že teď hned ho mám odložit, ale mě se nechce, tak co jako... a prostě jsem to neudělala. Dohrála jsem, dokoukala. Až pak.
Nebyla jsem v tom "detoxu" 100% ani maximálně důsledná. S tím jsem počítala a ani jsem se nechtěla vystavovat extrému. Někdy se chci prostě zasmát, někdy chci vidět hezký obrázky a někdy se chci kouknout na recepty anebo úplně vypnout mozek a hrát primitivní hru. Rozdíl je v tom, jestli to dělám 5,6 hodin denně a samotnou mě to už nudí, nebo si vezmu telefon do ruku, uspokojím potřebu a odložím. Bez stresu a myšlenek.
Nechci se předbíhat a "uzavírat" dubnovou výzvu o týden dřív, tohle není konec, ale začátek cesty, jen mám pocit, že už jsem sesbírala celkem dost podnětů, o které jsem se chtěla podělit.
Rozhodně v tom chci pokračovat dál. Těch postřehů co se spojitosti mysl-digitalní svět týče bylo mnohem víc, co jsem ani nezmínila. Každý to bude mít asi trochu jinak. Je to přetahovaná sama se sebou a není snadný tenhle železný návyk jen tak ze dne na den zlomit. Nejde.
Ale myslím, že je vítězství už jen to o tom začít přemýšlet a občas, po troškách tomu vzdorovat. Nenápadně se odpoutávat a odstřihovat.
Mě už to třeba fakt skoro nebaví a většinou (ne vždycky), když vlezu na ig/fb, říkám si: "fuj, tohle je děsný a vůbec mě to nezajímá ani nebaví".
A pak je mi strašně lehce :)
5 notes
·
View notes
Duben..
..je nám trochu klidnějším měsícem. Holčička je hodná a i když je zatím interakce téměř nulová, má vešekou pozornost. Chudák náš prvorozený se tím pádem dostává trochu do stínu se svými třetími narozeninami - zpětně je mi líto, uznávám a proto je na místě se trochu zaměřit na něj.
Na příští narozeninou oslavu asi sezveme všechny psí kamarády z okolí. Na druhou stranu se mu dostává péče psího wellness - což si náramně užívá a ještě pořád nám to oběma běhá! Musí. Blíží se cvičení, je třeba začít balit! Do zeleného ale až v květnu.
0 notes
Měsíční výzva.
Loni mě dostaly moje soukromý výzvy z určitých sraček. Nakonec pak ale i pár hoven na jinou kupu přihodily. Nemám teď možnost soustředit se většinou svojí pozornosti na výzvu, ale i tak zase už nějakou dobu (týdny, měsíce) cítím, že jsem svoje zdraví a vnitřní pohodu pustila a já bych si to chtěla vzít zpátky.
Dubne, chci se o sebe zase (po)starat. Zbavit se cukru (podezřívám ho z nepěkností), rozmanitě jíst, hýbat se a cvičit a protahovat. Zase meditovat. Nepřežívat, žít.
Prostě... dát se na první místo. A dokupy. Vím, že to dokážu, že to umím, protože už jsem to jednou zvládla. Není to ale nic, co by se dělo samo o sobě, nic, na co člověk nemusí dávat pozor.
Je to práce. Starat se sebe.
1 note
·
View note
Život Světlo
Duben 2022
Světlo život je inspirováno životem. Začíná narozením a končí smrtí. Zvětšující se skleněné desky znázorňují věk a to jak jsou zohýbané ukazuje starosti spojené z daným věkem
Jako materiály jsem zvolil tmavé borovicové dřevo kvůli jeho tvrdosti a houževnatosti
Skleněné desky jsou zhotoveny metodou lehaného skla
0 notes