#píšu

[hvezdarensti]

Dobré ráno všem, ale především mému oblíbenému místo držícímu dvojvětí:

"Věta asi o této délce. Možná odstavec."

Miluju svůj kreativní proces

#něco melu #píšu #cz #obrození #čumblr

[allmothsdied]

Vůně ozonu ve vzduchu

Smáčené ulice spícího sídliště

Hořkost cigaret v hořkosti samoty

A chceš kreslit tenký čáry

Ten pocit tě tíží v hrudi

Co řekneš zítra psychiatričce?

Nesejde na tom

Když pochmurno máš vetkaný v DNA

Socha z prachu křídy, jediný déšť

A všechno je to pryč

Vázneš, na jediným songu

V nekonečný smyčce

Jaký kus sebe prodala's tentokrát?

Sázky uzavřeny, prohráváš

Doždímej zbytky sil

Třeba to pak půjde rychleji

Zalitý slaností slz

A cigaretovým kouřem

Co líně olizuje kůži těla a vsakuje se

Hluboko do vnitřností

Nikotin v krvi, bordel v hlavě

Nedokončený myšlenky

Zamlčený slova

Zatracená rutina, život co ustrnul

Nezbývá toho mnoho k ničení

Není moc co ještě rozbíjet

Taješ, jako jarní sníh

Na zakalených zrcadlech

Když odcházíš od nehybný hromádky

Neživýho těla, tvého stínu

A vůně ozonu jde cítit ve vzduchu

V ulicích smáčenýho sídliště

A musíš jít spát

Vstříc doteků nočních můr

V hořkosti samoty

A zamlčeného pláče

#píšu #moje psaní #básně #básnička #báseň #hraniční #básničky #hezky česky #básnířka #píšu básně #česká báseň #české básně #český básně #píšu si #si tady píšu #píšu česky #psaní #čumbrl #čumblr

[mozaika-pismen-a-slov]

Jo, ano, už není říjen, už není dokonce ani 2022, ale já měla hroznou chuť napsat něco na @kocourmokroocko -ův letošní Tvoříjen. Takže užívejte.

Je to ta Rybí vzducholoď.

Tohle je třetí noc od té chvíle, co mě sebrali. Vím to, protože si špachtlí dělám na kůži značky pokaždé, když se jejich, předpokládám ranní, rutina zopakuje. Musím si kreslit na vlastní kůži, neboť v téhle tmě bych svoje značky neměla šanci najít, a ten sliz, který se tady všude povaluje, na mé kůži vytváří takové luminiscenční nazlátlé cosi, takže se můžu orientovat v čase a velmi, velmi omezeně i v prostoru. Škoda, že nevidíš. Ty proužky jsou celkem hezké.

Já ležím v polosedu opřená o stěnu a snažím se přijít na nějaký únikový plán. Nebo na to, jestli má vůbec smysl pokoušet se utéci. Ano, zase. Pořád si musím připomínat, že tohle není normální loď. Neplujeme po vodě. Nemůžu prostě udělat hop přes palubu a vesele si zmizet ve tmě, kam za mnou nebudou moci. Nehledě na to, že jsme zavřené kdovíkde. Tihle… nánebeníci nějak dokázali dostat svoji živoucí loď do vzduchu, a ještě ji tam udržet, a dokonce ji i slušně ovládat.

Myslím, že bych měla zdrhnout. Kdoví, čeho jsou schopni.

Poslouchej, jak loď mručí. Nesourodě. Organicky. Pořád doufám, že zaslechneme, jak posádka mluví, a že se mi tentokrát podaří pochytit několik slov, abych aspoň zhruba tušila, o čem se baví. Doteď jsem nerozuměla ničemu. Nad hladinou rozeznávám slova mnohem hůř než pod ní.

A stejně je to všechno jedno, protože teď je noc a nikdo nemá důvod ke konverzaci.

Proč se vůbec ještě snažím?

Teď jsem trochu pohnula hlavou. Rybí tkáň je měkká, ale přesto vnímám nějaký odpor. Zajímalo by mě, jestli je loď stále ještě živý, vnímající tvor, nebo už spíš nemyslící mašina bez vůle.

Doufám, že do mě také nechtějí sázet ozubená kolečka.

Jsou chvíle, kdy lituji toho, že jsem se nechala bohy zatratit. Kdysi by mi v takové situaci možná i pomohli. Jsem, koneckonců, následníkem jejich rodu. Aspoň jsem bývala. Mohla bych jim obětovat tu rybu, klidně i s posádkou, a oni by mě odsud vytáhli na svých rejnocích z blesků a soli a žili bychom všichni spolu šťastně až navěky. Možná bych obětovala i tebe.

To byl jen žert.

Jsou chvíle, kdy lituju, že mě bohové vrhli do temnot moře, víš. Jakkoliv tělo, které mi přidělili, miluju, jakkoliv miluju temné zvony vln a svá města. Jsou chvíle, kdy mi matka chybí.

A ty taky nikdy nic neřekneš, co.

Sténání lodi se změnilo. Předtím bručela, ale teď jsou její zvuky zřetelně vyšší a znějí mnohem tišeji, tlumeněji. Jsem si jistá, že klesáme.

Nabíráme rychlost.

Kdo ty vůbec jsi? Jsem tu s tebou už třetí noc, a tys mi o sobě zatím vůbec nic neřekla.

Asi neumíš mluvit. Neumíš nebo nemůžeš, to je jedno. Možná mě celou tu dobu ani neposloucháš.

Víš, co je zvláštní? V té tmě není vůbec vidět, jak vypadáš. Vidím maximálně černou tmu a tmavěji černý flek, který se teď pohnul. Vím jen, že jsi připoutaná na druhém konci téhle místnosti ode mě, protože když mě sem nesli, svítili si tou věcí, jak z toho odkapával ten sliz, ale moc jsem toho nestihla. Třeba je kus vedle mě celou dobu bezpečně značený únikový východ, a já o něm jen nevím.

Teď už ale klesáme hodně rychle. To musíš cítit i ty.

Třeba za chvíli dosedneme zpátky do moře.

Jestli budu mít příležitost, zkusím osvobodit i tebe. Jsi celkem ucházející společník. Umíš naslouchat. Nebo to dobře předstíráš.

Zkusím ještě na chvilku usnout.

#píšu #cz #čumblr #tvoříjen 2022 #(ale opožděný) #česky

[devatykralik]

Do vzduchu vyhodila růžové klubko a řekla: Pojďme se trochu poplést! 

Měkkou bavlnkou jí kolem packy uvázala mašličku, zatímco na nebi jasně svítil měsíc jako miska plná mléka. 

Málem to celé pomotala, jak moc se třásla... 

Víš, mě nikdy nedochočíš, mám navždy pocuchaný kožíšek.

Nevadí.

Nebála se.

Utekly spolu do hvězdné noci.

Zpívaly a tančily kolem rybníka.

Předly společný příběh a stříhaly jej špičatýma ušima.

Dováděly ve smyčkách.

Smíchem se popadaly za bříška.

A nad ránem spolu vrněly schoulené v klubíčku.

Kolem nitky roztahané.

Zapletly se.

Holky z ulice nedochočíš, mají navždy pocuchaný kožíšek.

Pro jednou ale bylo hezké mít tlapičky zase v teple. 

- 14/02/2022

#devatykralik #píšu

[holkanavine]

Nikdy ti nikdo nebude rozumět.

- Já, sama sobě

#čeština #český blog #český jazyk #píšu česky #hezky česky #holka na víně #czech #český tumblr #drunk blogging #pij a piš #česky #czechblogger #drunk thoughts #excerpt from a book i'll never write #píšu #czechblog #drunk poetry #drunk #nebetyčná nicotnost #česko #empty heart #emptiness

[asphodelandbelladonna]

Těch nekonečných pár dní Štědrým dnem a Silvestrem mi přináší nostalgii. Mám na prstech třpytky, přinesla jsem si paměťovku s písničkama, co jsem poslouchala v roce 2015. Dokonce jsem našla pár fotek z tý doby. Zírám na svoje krátký vlasy a vyhublý torzo z tý doby. Byla jsem tehdy hrozně nešťastná, vím, že jsem byla. Ale ne kvůli rodící se ppp. Do uší mi řve Manson agresivní verše, přináší vlny vzteku mýho křehkýho já, který bylo nasraný na celej svět. Myslela jsem, že budu touhle dobou už jiná. Ale jsem pořád uvnitř to křehký zvířátko, nasraný na celej svět.  

Vracím se v čase a přináší mi to pocit klidu. Kontroly. Jak zvrácený je, že se cítím v bezpečí v útrobách Tumblru, se starými indie fláky, gay pornem a černobílými gify ne zrovna zdravých lidí...? Je to zvrácený? Vracím se k něčemu, co je mi známý, nemám jinej coping mechanism. Možná je to proto, že byl tehdy můj život na hovno, ale pořád relativně jednoduchej.  

There is a taste for blood  And it's something deep inside 

Propad králičí norou byl jednoduchej. Příliš citlivý děcko, asi příliš ambiciózní, který touží po uznání lidí, kteří v životě uznání od svých rodičů nedostali. Ta chytrá, která úplně nezapadá, protože má mozek nějak jinak nadrátovanej. Možná je v tom něco, co teprve odhalím, možná nějaká porucha, která ještě nebyla přidaná do mý tlustý složky diagnóz. Toxický prostředí několikageneračního baráku, neharmonický soužití babičky a mámy, časná potřeba mámu chránit před nebezpečným světem. Příliš brzký chápání toho, jak věci jsou. Každá neděle prorostlá na sebe řvoucími prarodiči, takovej nějakej pocit odcizení od toho všeho...šikana, problém s přijetím sebe sama, včetně svý sexuality, the usual bunch of shit. Koktejl příči, recept na katastrofu v podobě depresí od čtrnácti. Vymáchání se v tom Temnu, marinování a smažení se za živa jako zdechlina ležící na zemi. Toužení, aby se někdo zeptal, co mi doprdele je. Asi kvůli všemu, co se dělo předtím, jsem měla takovej blok se s tím svěřit. Nedůvěra, panika. A pak se stejně nic nezměnilo, jen jsem se proměnila v problém na dvou nohách, kterej mamka vozila do vedlejšího města na terapie. Mamka se starala, bylo by nefér se tvářit, že ne. Je na hovno nemít slova, kterýma by se to dalo vysvětlit.  

Zavrtávání se do knih, ztotožňování se se spisovateli, co se nakonec zabili nebo aspoň skončili na nějakej ten čásek ve cvokárně. Už odmala jsem tušila, že skončím jako oni, jen nebudu slavná, budu úplně nahraditelná, nedůležitá součástka. A pak jsem objevila zázračnej svět blogů, twitteru a nakonec tumblru s děckama, co jsou taky tak nějak rozbitý.  

Je to deset let a nic se pro mě nezměnilo. Navenek jo, navenek jsem dospělá. Navenek mám vysokou, chodím do práce, tak nějak funguju, vykonávám opakující se úkony, důležitý pro tu performanci dospělosti. Ale pak přijde těch pár dní, kdy se zavinu do kokonu smutku jako do peřinky. S nostalgií myslím na pořezaný paže a hladovění, topení se při zvuku hudby Mansona, kdy ještě sám jen hrál a měl masku pevně na obličeji. Myslím na hlad v žaludku i duši, na patologickou touhu se tam vrátit, vrátit se do patnácti, protože tehdy bylo společensky přijatelný tyhle pocity cítit, byl to příznak doby.  

Jsem dospělá, mid-twenties. Kdybych se s tímhle svěřila, asi bych musela projít uličkou hanby z vět, že to bych už měla mít vyřešený, že už mi snad není patnáct, že už bych měla mít rozum. Kulisy tvoří všechny ty mladý rodinky s děckama a hypotékou na krku. Z pohodlí svý střední třídy se můžu zahrabat do temnoty a snažit se tak vyrovnat se světem, co je prostě zkurvenej. Válka pár set kilometrů daleko, kliamtická krize pár let od nás. Nejistota, co bude za měsíc. Tlak na reprodukci, kterej je s každým dalším rokem větší, očekávání, že se usadím v hetero vztahu a nebudu chtít nikdy nic jinýho, než to hnízdečko s chlapem a fakanem. Mateřství s tou tunou očekávání a selhání, s rizikem předání deprese, úzkostí, ppp a suicidálních tendencí něčemu, co porodím a po zbytek života se budu bát, jestli se tomu něco nestane. S vidinou, že bude během vývoje procházet tímtéž peklem jak já a nebudu mu moct pomoct. Fašisti a nácci se sápou po moci, kam se podívám. Na hrozbu jaderný války jsme si tak nějak zvykli, je to denní realita. Osobní je politický. Očekává se ode mě, že si nasadím klapky na oči a poslušně budu od devíti do pěti hákovat, dokud mě konečně někdo nenapustí a já si odbudu svou povinnost jako “žena”. A pak znovu, dokud to nebude společensky dost. Mateřství, zatímco si muž bude dál udržovat svý koníčky, protože ho přece nebudu omezovat. Za předpokladu, že se všechno neposere, že nepřijde ekonockický inferno nebo válka. Válka, doprdele. A pak stejně klimatickej rozvrat, pravděpodobně i společenskej. Radikalizace.  

Jo. Snažím se dělat osvětu ve svý bublině. Sdílet svou “veganskou zelenou propagandu”. A pak jsou chvíle jako tahle, kdy prostě chci zalézt do toho koutku svý duše, co tam je přinejmenším deset let, potopit se do smutku. Přemýšlet o smrti, sebedestrukci. Nebo naopak totálním hedonismu, protože stejně umřeme. Mám pak chuť vyhodit antidepresiva, mít sex s cizinci a sehnat si drogy. Bude konec světa, radujme se, veselme se. Takhle jsem si svou budoucnost nepředstavovala, ale kdo jo. Kdo sakra jo.  

Je to vlastně tak nějak tragikomický. myslela jsem, že svět bude takovej, že nebudu mít důvody se potápět do smutku, ale přijde mi, že je to každým dnem horší.  

#píšu česky #píšu #personal diary #personal blog #deník #depresed #tw depressing thoughts #depressing shit

[pocitenicko]

Doslova nula lidí se ptalo

Spíš naopak by mi to někdo vyčítal

Ale

1. Tady máte link na moji Kňuhu

https://www.wattpad.com/story/315312475?utm_source=android&utm_medium=facebook_messenger&utm_content=share_writing&wp_page=create&wp_uname=Sandstorm_cz&wp_originator=cAJgT1ATsYadWvypZDTeOjwikrP894jMFzi%2FMs4usUOHrMn10G24%2BYo7R0VBTeh7%2BpQ9Pb03X0zVeA1BEfsn7p4Jn7fc7lbJqcooALXTpsXObu%2FuwT0lTLuHp8RdIt8K

Ano je dlouhý jak týden

2. Tady jsou nějaké ty Memes které také vůbec nikdo nepochopí a nikdo se na ně neptal

Takže

Tak

#česky #hezky česky #český jazyk #čeština #česko #czech #spisovatel #kniha #knihy #píšu česky #píšu #psaní #spisovatelská činnost #fantasy #jsem ve svojí No A Co Že To Nikoho Nezajímá Já To Postnu éře..byli jste varováni #čekejte Smůlo Vař aka Helie aka Hermína x Julie fanart bo vám ho budu nakládat úplně jak Ježíšek

[dominikapise]

Kde píšu a moje rutina - bod z výzvy #zivotautora od @humbook pro youngadult knihy 👩🏼‍💻 • Nebudu originální, nejvíc a nejlíp se mi píše doma 🐌 A rutinu nemám žádnou 💁🏼‍♀️ Zásadně se do psaní nenutím (pokud nemám deadline nebo vím, že to z lenosti odkládám – většinou to jsou opravy nebo přepis nějaký části, na který si lámu zuby). Psát na jiných místech než doma mi většinou nejde, všechno mě rozptyluje a nemám takovej ten svůj klid, kdy je kolem mě všechno, co znám a já se tak můžu soustředit jen na psaní. O samotě! Když je Michal doma, furt mě to tak nějak mimo zorný pole rozrušuje, a tak kolikrát zasednu k počítači až když jde spát, nebo se za ním zabouchnou dveře 😄 A jelikož jsem sova (nebo aspoň většinu života jsem byla), nejproduktivnější a nejponořenější v těch nejhlubších hlubinách sebe a příběhu jsem v noci, když celý svět spí, je potichu a temný 🌙 Přes den je to pro mě peklíčko 😩 Ještě tak hodně, hooodně zčasna zrána, kdy je všude klid. Ale ruch dne mě jinak absolutně blokuje a já to nelámu přes koleno, když nemusím. Ve chvíli, kdy se do psaní nutím, vím, že to bude stát stejně za houby 🍄 a ještě si tím zkazím náladu 🙈 ALE, jsou chvíle a situace, kdy píšu přes den, nebo na jakémkoliv místě, v autě, na přednášce, v obchoďáku... a to jsou ty nejlepší chvíle!, protože to znamená, že jsem v totálním flow🌊 nemůžu se od toho odtrhnout a jsem naprosto šťastná!🤗🧚🏼‍♀️

#píšu #píšu knihu #píšu knihy #spisovatelka #dominika digtyar #dominika píše #česky #cz a sk #hezky česky #knihy #miluju knihy #miluju čtení #knihomol #knihomolka #život autora #o mně

[nejene]

Stále vlastním malý háček, takže ~sukulentové brože~

Osobně mi přinášejí velkou radost, takže tady je máte.

#potřebuju jich udělat víc v různých odstínech zelené protože si myslím že jsou sladké? #potřebuju #mám na to čas? #bohužel vůbec #tento post píšu v laborce a minutka vedle mě odpočítává poslední tri minuty než budu muset něco dělat #ale časem se na ně určitě dostane #česky #my post #my art #brože #crochet #micro crochet #háčkováníčko #barvičkování

[petronelovoskladiste]

Říká se že naděje umírá poslední, ta má se pomalu potápí...

#my post #čumblr #krakonošovo tajemství #adam x jiráček #of course #krakáček #meme #chci kvír pohádku #šmarjá! #jiráček #píšu česky

[hvezdarensti]

Uběhlo už mnoho let, co ses tu naposledy objevila. Příliš mnoho. Pojď; čekají na tebe.

Nezapomněla jsi na ně, že ne?

Žofie?

---*⋆*｡ ﾟ☾ ﾟ｡⋆*⋆---

Příběh o tvém zapomenutém dětství, o jedné staré hvězdárně a o čtyřech párech černých očí, které na slunci zlátnou. I hvězdy se mění. Nezapomeň.

#český podcast #podcast #píšu #cz #čumblr #hvězdárenští

[allmothsdied]

Až odejdeš

Zapal mi hranici a sleduj mě hoře

Spal mě na popel

Poslouchej, jak srdce ztratí svůj hlas

A co byla jsem já

Už nebude

Prosím tě, jako zpustlý žebrák v blátě u kostela

Prosím tě jako levná holka,

Který zjizvili duši hladovýma dlaněma

Až odejdeš,

Znič mě

Protože toho dne zemřu

Nenech mě žít dál takhle

#hraniční #moje psaní #básně #píšu #báseň

[natythefanatic]

VŠICHNI ČEŠI SLYŠTE!

Můj komiks s názvem Speciální Odchytová Služba je konečně venku!! Tak se běžte rychle podívat! Užijte si 21 stran komiksu dělaného s láskou!

#komiks #komiksy #hezky česky #píšu česky #čumblr #čumbler #obrozenci #obrození #česko #slavic folklore #slav characters #czech characters #comics #comic #my comic #český komiks

[devatykralik]

v pruhovaných ponožkách

na prahu bílé zimy

myju nádobí při svíčkách

a jím mandarinku k večeři

okamžik jak na věčnost

venku tiše nasněží

dnes chce se mi jít brzy spát

odmítám pozvání na pivo

necítím se tolik sám

v hrnečku po dědovi

teplem voní badyán

a po střeše našlapují kocouři

malou chvíli před usnutím

mám jemné světlo na duši

- devatykralik, 20/12/2022

#devatykralik #píšu #vzpomínka na včerejší večer

[ivoryforest]

jak se někdo může podívat na okna v gotickejch kostelích, na středověký rukopisy, který vypadaj jako prvňákovy omalovánky, a myslet si, že vizuál vrcholnýho středověku jsou šedý, černý a hnědý hadry zašmudlaný od bláta

kdyby v době václava iv. existovaly havajský košile, ten holomek by je nosil

#vy víte kterej film myslím #obrození #obrozenci #píšu česky #česky #hezky česky #čumblr

[punk-in-metal-detector]

Já, student informatiky, když přijdu na fildu a zjistím, že mi ani nedají všechny prezentace z přednášek, natož ty přednášky natočené

#takhle žijete?? #naše vybavení na natáčení je možná starší než já ale alespoň nám dávají ty přednášky co se povedlo nahrát/nahrávky z distančky #a oni ještě jako chtějí ať si píšu poznámky?? #(omluvil bych se ale všichni v srdci víme že kočičí reakční obrázky jsou nejlepší co nás kdy potkalo a já aktuálně nepoužívám nic jiného) #čumblr #česky