Česká televize, koťátka, z dobroty svého černého srdce a protože tyhlety vlažný pohádky už mě nebaví, tady je pár nápadů/doporučení:
QUEER POSTAVY!!! Nevím jak dlouho tohle budeme řešit, ale prostě kvír postavy. A hlavně ne to, že když už se objeví aspoň queer coded postava, tak je z ní hned záporák. Nedokážu to vysvětlit, ale prostě s queer postavami je to hned víc dramatičtější a queer postavy taky servírujou tu největší kundu.
ČERTI! Jak uživatele čumblr tak široká veřejnost milujou čerty v pohádkách. A zase nedokážu vysvětlit, ale čerti jsou už z podstaty queer (viz. Uriáš - Anděl páně a Janek - S čerty nejsou žerty apod.)
Celkově NADPŘIROZENÉ BYTOSTI! A čím víc tím líp. Omlouvám se, ale princezny a princové už jsou takoví okoukaní. A většina uživatelů čumblr se stejně řadí mezi netvorjeby. Takže když už princ/princezna, ať skončí s onou nadpřirozenou bytostí. Loni jsme všichni chtěli, aby ta frajerka skončila s Krakonošem (ale uznávám, že to bylo hlavně tím, že David Švehlík je dilf jak poleno). Dejte mi Čertovu nevěstu, kde si fakt vezme čerta (ještě lepší když to bude Čertův ženich). Dejte mi čert x vodník enemies to lovers. Dejte mi Krásku a Zvíře, ale týpek je pořád zvíře, jen se naučí lepším manners. Dejte mi "čarodejnice chce proklít princeznu, ale náhodou se do ní zamiluje" nebo naopak "princezna chce zlomit zakletí tak se vydá za čarodějnicí a zjistí, že je to fakt milfka".
COTTAGE CORE COSY VIBES! Znova nedokážu vysvětlit, ale představujte si něco jako byla ta Krakonošovu chaloupku z loňska.
Taky mi přijde, že pohádkám dneska chybí takový ty HOROROVÝ VIBES. Já se jako malá hrozně bála, teď to hrozně žeru a má to naprosto nesrovnatelný vibes. Třeba takový Nebojsa, Pták Ohnivák, Statečný kovář.
Jo a ještě, vraťte nám prince v punčochách. Nikdo neservíruje tak jako princ v punčochách.
A prosim vás, už někdo konečně zastavte Karla Janáka.
189 notes
·
View notes
Mika/Dušelka
-založeno na headcanonu a meme(u), který nemůžu najít
Je nám všem snad známo, že v klubu Rychlých šípů platí jistá nepsaná pravidla... Co už pak vetšina lidí neví je fakt, že existuje jedno pravidlo, jenž se staví na jakékoliv jiné.
Po dlouhém dumání vás možná napadne: ,,Nenaštvat Mirka".
To samozřejmě také, avšak stále to není ono.
Zajisté. Naštvat Mirka může trvat a rozhodně to není něco, o co se snažíte z dlouhé chvíle... Je však jedna osoba, kterou dá ještě větší práci naštvat a to opravdu nechcete.
Správně. Pravidlo zní: ,,Za žádnou cenu nenaštvat Jarku".
To zní jednoduše. Jarka je hoch, kterého hned tak nic nerozhodí, zachovává chladnou hlavu a je na všechny přívětivý.
Pár zkušeností je spolehlivě přesvědčilo o jeho strašlivosti ve vzteku.
Jedna obecná známost: Jarka neřval.
Ano, povzbuzoval své přátele. Nikdy ho však neslyšeli řvát. Pokud se blížil jeho hněv k varu, zpražil dotyčného takovým pohledem, že se mnohdy i dal na útěk (pokud vás napadl Rychlonožka, máte pravdu).
Což se však mělo částečně změnit.
***
V živé paměti všem vyvstával onen den, kdy si přisvojili Bublinu.
Pravidelně se střídali ve hlídání a vše běželo jako na drátkách. Co nám nikdo neřekl byl fakt, že Metelkovi měli kočku. Černou s bílými fleky v obličeji a jednom na pacce.
A zrovna Bublina rád kočky proháněl. To však chlapci věděli. Nejčastěji se tak stávalo na ulici. Na den matek se však tato událost stala i v bytě. Nebudu to zde líčit. Pouze zmíním, že Jarka měl poprvé
dostat Bublinu na hlídání den na to a možná ještě snad, že paní Metelková nad rozbitým nábytkem sice práskla ruce a utrousila jakési francouzské slovo, ale hned se usmála a vzala to s lehkostí. (Chlapci si poté Jarku dobírali pro jeho skoro stejnost s maminkou. Mohl pouze pokrčit rameny.)
Nyní byl šestý den Jarkova pečování o klubového psa.
Mirek k němu zrovna šel. Jarka totiž zmínil na schůzce divoké honičky co probíhají u nich doma. Bublina je zcela neúnavný a nenechá jejich kočku ani na vteřinu. Leccos již rozbili a Jarka s maminkou museli oba prosit otce, aby psa nevyhodil na ulici.
Proto také tam Mirek šel. Omluvit se za způsobené škody (a popřípadě je nahradit z klubovního fondu) nebo rovnou vzít to neposedné zvíře k sobě.
Stoupal zrovna po schodech, když zaslechl ránu a pak jeden hlas. Ten začal jedným hlasitým pokynem a pak mírněji a skoro monotóně, přičemž bylo poznat, že hubuje. Lehce se zarazil. Zdálo se mu, jako by to šlo od Metelků. Pak si řekl jak absurdně to zní a šel dál.
Čím víc se blížil, tím víc byl přesvědčen o té šílené teorii. Tu navíc potvrzovala francouzština, ve které celé hubování probíhalo.
Jarkova maminka byla z Francie. Černovlásek kdysi zmínil, že tam má i tetu. Nikdo však nevěděl, zda se u nich i francouzsky mluví. Pro skvělou češtinu jejich kamaráda byli vždy přesvědčeni že nikoliv.
Mirek zpomalil. Ten hlas skutečně šel od Metelků a stále neustával.
U dveří se zarazil úplně a váhal. Nakonec se rozhodl počkat.
Několik dlouhých minut čekal až hlas utichne a poslouchal nepřetržitý liják slov. Ani jednomu nerozuměl.
Konečně hlas utichl.
Mirek sebral veškerou odvahu a zaklepal.
Ve dveřích stál Jarka.
,,Á, vítej. Pojď dál," ustoupil stranou, aby mohl Mirek vstoupit.
,,Neruším?"
,,Ty nikdy. Čaj?"
,,Ano prosím," posadil se v kuchyni a čekal na mladšího přítele. Mezitím si všiml Bubliny. Když na něj však pohlédl pořádně, zjistil, že je vedle něj i černá kočka a oba vzorně sedí vedle sebe se svěšenou hlavou. To bylo zvláštní.
,,Tady je," přistrčil mu Jarka po chvíli hrnek k rukám.
,,Díky."
Upil a jal se vysvětlovat důvod své návštěvy.
***
,,Prosím tě, Jarko, tvá máma je skvělá. Takhle poslušného jsem Bublinu ještě neviděl. Celou dobu ani neštěkl a kočka to samé."
,,Taky že ti kočka ani neštěkne," usmál se Jarka, ,,ale jedna drobnost... jestli jí to chceš říct, budeš na ni muset počkat. Přijde z práce až za hodinu."
,,... Cože? Já myslel, že tu je..."
,,No... není."
,,Tak tu je tvoje teta?"
,,Ta tu ještě nikdy nebyla. To my jezdíme za ní."
,,V tom případě... koho jsem předtím slyšel?"
Místo chlapce odpověděl jeho ruměnec.
,,... Jarko?"
,,No?"
,,Nechceš mi náhodou něco říct?"
,,Momentálně ani ne, proč?"
,,Jen tak... Vážně mi chceš tvrdit, že jsi to byl ty?"
,,No...um..."
,,... Já jsem tak šokován, že nevím co říct."
,,To je možná dobře."
,,Jen jeden dotaz...co se týče toho proudu slov..."
,,Ani jedno sprosté, jestli ti jde o tohle."
,,...Možná o to víc jsem překvapený."
,,To víš, mám tvé školy," usmál se černovlásek.
Mirek mu odpověděl taky úsměvem.
,,Ještě poslední věc - to hlasité..."
,,To jsem na ně houkl ,sednout a hned'."
,,To houknutí bylo slyšet až dole."
,,... Hlavně to prosím nevyprávěj těm třem."
,,A nechat si uniknout příležitost vyprávět o tom, jak jsi zkrotil hyperaktivní bestii? Ani omylem."
Jarka zasténal a složil hlavu do dlaní: ,,Tohle budu mít na talíři do konce života."
,,Na talíři to mít budeš. Ale do té doby, než něco provede Rychlonožka, takže jen hodně krátce."
,,Na tom něco je."
28 notes
·
View notes
Schopnosti Krakonoše
Staří duchové hor obdařili Jana z Hůrky vším možným. Co že to ale bylo?
Dary související s horami
Krakonoš je pán hor. Jako takový samozřejmě zná každé zákoutí, umí pojmenovat každou rostlinu i strom a ví, které zvíře je klíčový predátor.
Samozřejmostí je pak povědomí o poloze veškerých pokladů a schopnost číst značky ve vlámských knihách (nakolik se v nich orientoval už Jan z Hůrky a nakolik mu dopomáhají duchové, nám bohužel nejspíš nezodpoví).
Všechny tyto znalosti a vědomosti rozhodně pomáhají pánovi hor správně vládnout nad počasím, které může libovolně ovládat. To ovšem neznamená, že tuto schopnost nepoužívá i mimo pravidelné cykly ročních období. Počasí v horách je ostatně nevyzpytatelné a může se měnit stejně rychle, jako Krakonošova nálada.
Poslední zařazená je schopnost předávat vlastnosti přírodnin. Ať již na jiné materiály (zlaté lístky pro rodinu Lidušky, šiška pro pošťáka), nebo na lidi (olšové nohy hostinského). Přiřadí se sem ještě možnost nechat věci rozsypat v prach.
Dary související s osobou Krakonoše
První věcí, kterou o Krakonošovi zjistíme, je, že umí měnit podobu. Jak je později upřesněno, může vypadat jako jakékoliv zvíře (ne jen jelen, který má ta-ta-ta-takový parohy), zároveň nám ale v průběhu pohádky sám ukáže, že může změnit svůj zevnějšek. Co se tělesné konstituce a vzhledu týká, je stále limitován svojí podobou v okamžiku své smrti (a možnostmi Švehlíka), všechno ostatní, od klobouku po podrážku, je ale jen otázka momentálního vkusu a potřeby. Jednou třeba zvládne být taky obr jako Peterka.
Důležitá je pro našeho horského ducha také nesmrtelnost a nezranitelnost. Stály ostatně u jeho samotného vzniku, když převzal břemeno ochrany Krkonoš.
Krakonošův vztah s přírodou je také vidět v jeho interakcích se zvířaty. Zvířatům rozumí. Nakolik se jedná o znalost jejich chování a nakolik o nějaké hlubší porozumění rovné řeči, je otázka, interpretace jsou možné na základě pohádky obě (položení dotazu sojce, zbystření na základě pohybu krkavců). Jisté ale je, že zvířata necítí běžnou plachost vůči Krakonošovi. Dávalo by tedy smysl, kdyby bylo toto provázání hor a jejich ochránce oboustranné.
Třešničkou na dortu je pak možnost okamžitého pohybu na jakékoliv místo (minimálně v oblasti Krkonoš). Včetně případných cestujících ve stylu Rumburaka.
Dary věcné
K části svých činů využívá Krakonoš hůl. Nutno podtknout, že nevidíme, jak kouzlí, když ji zrovna nemá. Je možné, že ji k používání pokročilých magických činů potřebuje.
Pokud by pak fungovala stejně jako dalekohled, který dohlédne kamkoliv a přenáší i zvuk, je možné, že minimálně s Krakonošovým svolením by mohl kdokoliv ovládat dary hor.
Omezení
Dá se předpokládat, že všechny zmíněné věci jsou funkční pouze v oblasti Krkonoš. Rozhodně se ale neomezují pouze na horské hřebeny samotné, jinak by měl problém v Hůrce.
63 notes
·
View notes