flower-prince-czech

[flower-prince-czech]

*Noc (ne)splněných snů*

První část jsem nepsal ... moje část je až ta druhá ... :)

Letní vánek si pohrával s korunami stromů, nebe se začínalo zbarvovat do temnějších barev a odhalovat tak více hvězd. Byla to první noc oslav na počest Letha, boha zániku a znovuzrození. Lidé se připravovali týdny na tuto noc. Noc nesplněných snů. Měla to být připomínka na večer, kdy lidé odešli a jejich nevyřčené sny se změnily v oblak prachu a popela. Lidé proto na oslavu a památku té noci vhazovali svá přání do ohně. A žili, tančili, zpívali, vzpomínali, nenáviděli a milovali. Ani bledá dívka nebyla výjimkou. Své přání vpletla mezi listy purpurových květin, z nichž vytvořila nádherný věnec. Svůj stisk okolo stonků, listů a květů zapletených do sebe, ještě zesílila a s hlubokým nádechem se vydala vstříc davu siluet, jež šlo vidět jen díky měsíci a mohutnému ohni sálajícího ze středu louky. Čím blíž byla, tím víc byla okouzlená. Atmosféra tady jí naprosto strhla a jí nezbývalo než se usmívat na rozzářené tváře kolem. Milovala tyto oslavy. Venku bylo teplo i k večeru, jezero v lese poblíž louky bylo stále tak osvěžující a samotná louka voněla rozkvetlými květinami. A když se měsíc vyhoupl na nebe a začaly oslavy, svět jako by se zastavil. Bylo to krásné, kouzelné a hlavně divoké a nespoutané. Z myšlenek jí vytrhl až náraz. Vyděšeně se podívala na hnědookého chlapce před sebou, který na ní upíral svůj uhrančivý pohled. Lehce se pousmála a s tichou omluvou pokračovala dál. Teď už však opatrněji a více se rozhlížela po tom, kvůli čemu sem přišla. A v tu chvíli to uviděla. Před ní stála mohutná hranice v plamenech, které se natahovaly do výše a svými ohnivými jazyky hladově polykaly temnotu kolem. Už jen pár kroků ji dělilo od ohně, jenž si měl vzít její přání. Oči jí zajiskřily a ona se pomalu přiblížila. Se zvláštním leskem v očích a úsměvem na rtech vhodila věnec do ohně a se zasyčením pálících se květin vyřkla přání, které si tak dlouho přála splnit.

MOJE ČÁST

Tohle přání nebylo pro ni, nýbrž pro někoho úplně jiného. Květiny v ohni zčernali a změnili se v prach. Dívka se tedy otočila a vydala se cestou od plápolající hranice. Jiné roky zůstávala dlouho do noci, dnes ale pospíchala domů. Myšlenka na to, že by se přání mohlo splnit zrychlovalo její kroky. Když byl dům již na dohled uvědomila si že běží. Zastavil jí až nepřirozený chlad, který jí projel až do morku kostí, když se v černočerné tmě dotkla chladné kliky dveří. Dívka se na chvilku zastavila. Polohlasně se slzami v očích zopakovala přání. S hlubokým nádechem vstoupila do místnosti. Ruce a nohy se jí třásly když do černé chladné místnosti osvícené jen měsíčním světlem vcházela. Upřela pohled na postel kde ležela její sestřička "Lucinko...jak ti je?" zeptala se potichu třesoucím se hlasem. Když nepřicházela odpověď, přišla blíž. "Luci... Lucinko" s chvěním znovu řekla jméno sestřičky. "Lucinko... přála jsem si abys na tom byla lépe... budeš v pořádku... slibuju ti to" opakovala dívka s vzlykáním. Když se její roztřesené nohy zastavili o rám postele - sklonila oči plné slz na sestřičku v posteli. Její malé tělíčko obvázané obvazy leželo bez hnutí, její nevinná tvářička v sestře probouzela další a další pláč. Pláč se pomalu měnil v urputný nářek. Dívka odvrátila pohled a vyběhla ze dveří do chladné tmy. Dopadla koleny na hliněnou cestu před domem. Dech se jí zrychlil a srdce se jí svíralo jako v kleštích. Už jí nezbyl nikdo... jen matka. "Proč? proč?" opakovala pořád dokola. Oči a hlava ji boleli od pláče, nehty zarývané do rukou sevřených v pěst dávali vzniknout dalším a dalším potůčkům krve. Hlas dívky vzlykáním ochraptěl a vyčerpaná dívka pustila své tělo bezvládně na bahnitou cestu. "Co? co mi teď zbývá?" opakovalo se jí v mysli. Dívka zvedla uplakanou tvář a uviděla siluetu postavy visící na provaze z velkého stromu tyčícího se před jejich domem. "Mami...maminečko?"

[flower-prince-czech]

Takový experiment ... budu rád za každého kdo si to přečte...

Cítím chlad...Pomalu se probouzím...Achhh - vyjde z mých úst povzdech, doprovázený obláčkem páry...Pomalu si uvědomuji, že se probouzím do šera jako každý jiný den.Ne nemyslím tím šerem - ranní šero - ačkoli - ano ... je ráno ... a je pořád ještě tma ...Mám na mysli spíše kolotoč mého šedavého žití - kolotoč zdající se tak nekonečný... a tak prázdný ... - s dalším povzdechem vychází další obláček páry...Posadím se... - protřu si oči ... rozhlédnu se ...  židle, stůl, poškrábaná parketová podlaha, zdi oblepené zašedlými tapetami, které se po celé šířce pravé stěny odlepují... Ano ... jak sem si myslel - vše při starém. Zvednu se ze staré matrace v rohu pokoje na které každý den spávám. Včerejší nedojedené zbytky číny, z bista naproti, perfektně zdobí můj již tak "překrásný" stůl.Cítím jak mi studená voda stéká dolu hrdlem - jsem rád že jsem si včera nechal pohár vody hned vedle matrace.Ale i tak musím bohužel vstávat. Navlékám si ponožky - sakra zase děravá. Nevadí stejně budu mít boty - pronesu si polohlasně.Vstanu a přicházím k umyvadlu, špinavé zrcadlo již dlouho nikdo nemyl ... tedy aspoň já ne. Olysalý kartáček si netečně leží na hraně umyvadla, hmm ... tak jo ... uchopím kartáček a vymáčknu na něj trochu pasty.Čistím si zuby a přitom se prohlížím v odraze zrcadla, usměji se a zrcadlo mi můj úsměv oplatí. Pokusím se o další tentokrát trochu méně povedený úsměv ... a další ... a další následuje... Podobný úsměv jako každý jiný den. Úsměv který dávám dennodenně lidem okolo sebe. Lidé mi úsměv opětují... jsou jejich usměvavé tváře také jen naučený lidský interakt jako ten můj? proběhne mi hlavou ... není důvod o tom moc přemýšlet... stejně na tom nezáleží ...Vyplivnu zubní pastu s trochou krve z podrážděné dásně... Poslední úsměv pro zrcadlo a odebírám se k věšáku u dveří. Sundám z něj šedivé kalhoty do kterých nasoukám nohy. Zastrčím do nich bílou košili ve které jsem shodou náhod strávil tuhle noc.Hmm ... no což ... pomyslím si když vidím že košili zdobí trocha vyplivnuté zubní pasty nalevo od čtvrtého knoflíčku.Čtvrtý knoflíček je naštěstí už bezpečně pod sakem. Setřu tedy rukou pastu a navléknu si šedivé sako. Přejdu místnost zpátky k matraci a zvednu boty které od včerejšího večera kdy jsem přišel domu odpočívají stále na stejném místě.Utahuji původně béžové tkaničky...... skoro bych zapomněl ... natahuji se pro štos papírů kterému jsem dal již pěkných pár hodin šanci se intimněji poznat s večeří ležící hned vedle. No nic - nevypadá to že by mezi nimi k něčemu došlo. Když zvedám štos zavadím o zaprášený rámeček stojící na stole. Pokládám papíry a namísto nich sevřu rámeček s fotkou v rukou.Po chvilce rámeček znovu postavím na staré místo kde stával bez jediného dotyku. Musím jít ... vycházím ze dveří bytu a snažím se mrkáním zbavit slz ... naštěstí mě nikdo nevidí ... další den v šeru ... další ...

#česky #čeština #sloh #city #slovenčina

[flower-prince-czech]

Poezie 14 - muž na prádelní šňůře

Jednou potkal jsem muže Sedíc na prádelní šňůře

Nebylo slovíčka do řeči s ním Stejně zaujat jím jediným

Ptám se ho proč sedí na tom laně Muž se smutkem svírá své dlaně

Nejspíš se bojí slézti dolu Pomohu! prosím zkusme to spolu!

Najednou nohy hladili zem Není zač - rád pomohl jsem

Odcházím a sem fak moc rád Svět je zachráněn protentokrát

V mžiku se otáčím a už je tam zpět Proč ten podivín šel zas nazpět?

Svět je směšný a nechápu nic Lidská hloupost je bez hranic

příště až uvidíte muže na prádelní šňůře

nechte ho tam on sám si za to může

[flower-prince-czech]

Poezie 13 - Temný den

Dnešek byl jen smutný sen

Dlouhé čekání než skončí den

Jedna strast střídala druhou 

Svých emocí pouhým sluhou

Strach se snažil tělo vést

Rozšířil zde jen bolest

Na duši zbyl jeden šrám

Mé tělo je starý krám! 

#poezie #báseň #česky #slovenčina #sloh #myšlenky

[flower-prince-czech]

Myšlenka 19 -přetvářka je krásná

Dnešní doma je doba plná lidí milujících přetvářku. Sice každý říká že nesnáší faleš, ale nakonec se chovají tak, jak chtějí ostatní a po ostatních to také vyžadují. Občas je jednoduší se chovat a přetvařovat tak, jak lidé chtějí - pak vás mají radši, cítí se v pohodě, a nemají z vás strach. Když vyčníváte z řady tak je něco špatně, lidé nechtějí slyšet originální názor - chtějí slyšet jen to jedno ... a to to co chtějí slyšet lidi okolo nich ... 

[flower-prince-czech]

Myšlenka 18 - Můžu být cokoli jen ne svobodným slovem...

V dnešní době můžete být muž, žena, nebo klidně obojí, či něco mezi tím když si to vyberete. Můžete věřit v Křesťanství, Islám, židovskou víru nebo třeba špagetové monstrum a nikdo vám nic neřekne. Můžete být umělcem, striptérkou, doktorkou či testérem postelí. Dnešní doba má milióny možností co můžete být a neříkám že to je špatně. Problém je že kdykoliv když se chci k čemukoliv vyjádřit (a to ve většině případů neutrálně bez jakékoli ofensivy), tak jsem prý netolerantní svině, homo-fób, šovinista ... lidé používají spoustu cizích slov a často nevědí ani co znamenají, ale je jednoduché tím někoho označit v době kdy kdokoliv může být čímkoliv, jen ne člověkem co má vlastní názor. Je mi smutno z toho do jaké doby jsme se dostali ... se spoustou dobrých věcí vždy přichází i spoustu špatných...

#myšlenky #sloh #čeština #česky #slovenčina

[flower-prince-czech]

Myšlenka 17 - žít či nežít?

Ten pocit když přemýšlíte o důvodech proč je skvělé žít, a nic vás nenapadá. Řeknete si “ok, tak si napíši důvody proč nežít” ... Hm ty mě ale také nenapadají. Tak nemám důvod žít ale také nemám důvod zemřít.... Rozum my říká že bych si měl připadat zbytečný, ale místo toho si připadáte užitečný a důležitý - jen kvůli tomu že vím že ještě něco v tomhle světě mám sehrát. Těším se na to co sehraji a i kdyby to byla ta nejmenší role tak budu rád hrát tuhle pošahanou hru.                                

Nevzdávejte se a hrajte roli co jste dostali až do hořkého konce ... Přeci jen mezi nejslavnějšími divadelními hrami byly také tragédie... takže ať už to dopadne tak nebo tak, tak to bude parádní představení ... 

#sloh #slovenčina #čeština #česky #myšlenky

[flower-prince-czech]

Poezie 12 - Deprese stín

Cítíš tu úzkost? Cítíš ten strach?

Jo to je rychlost! Cítím svůj krach

Srdce mi bije, pořád a víc!

Krčím se v koutě  nemluvíc

Pot teče po tváři a roním i slzy

Omluva rodině, moc mě to mrzí

Jsem snad jen robot, nebo snad věc?

Proč se mnou vyjebal tenhleten svět

Poslední slova a pak už jen smrt

Osud je šprýmař a hlavně je zmrd

#čeština #Česky #slovenčina #sloh #poezie #báseň #myšlenky

[flower-prince-czech]

Mám rád prsa 

ne každý příspěvek musí mít literární hodnotu 

#česky #čeština #slovenčina #myšlenky

[flower-prince-czech]

Poezie 11 - Srdce na dvě půlky

Nesnáším ten pocit když mě srdce mate Ten pocit bezmoci snad ho také znáte

Která dívka je ta co mám rád? Srdce bych rozdělil na dvakrát

Jedna zvláštní, jak nůž ostrá Druhá zase se mnou rostla

Proč mi ubližuje platonická láska Sakra která z nich je moje kráska?

#čeština #česky #slovenčina #myšlenky

[flower-prince-czech]

Myšlenka 11 - Cit k dívce?

Je tomu již pár dní co jednu dívku nemůžu dostat z mé hlavy. Několikrát mě chtěly holky co byly hezčí, kluci se za nimi otáčeli a všichni o nich mluvili jak jsou boží a milují je. Ale tahle dívka je jiná...  Je úplně normální, běžná, taková krásná retro panenka. Nevím co na ní vidím ale nějak o ní musím furt přemýšlet... ani nevím jestli jsem zamilovaný nebo jen cítím jakýsi druh neromantické lásky. Jediné co vím je že je zajímavá. A já se utápím v myšlenkách na ni. Nezbývá mi nic jiného než ležet na posteli a přemýšlet. Podvědomě slyším hrát vážnou hudbu - Chopina, Beethovena a další ... už nevím jestli jsem jen zapomněl vypnout hudbu na notebooku nebo my přemýšlení o ní vkládá do mysli ty krásné tóny co mi ji připomínají. Chci jí obejmout ale teď nemůžu ... uvidíme ... třeba jednou 

#čeština #česky #slovenčina #sloh #myšlenky

[flower-prince-czech]

Poezie 10 - Paradox žití

Nedokáži žít s lidmi                                                                                                 S nimi nejsem klidný  

Také nedokáži bez nich žít                                                                     Nezvládám v osamění být                                                                       

Jsou pro mě jako dvousečný meč                                                                     Sám se trápím ale u nich ztrácím řeč

Poslední možnost je jen zmáčknout spoušť                                               Konečně se vydávám na nekonečnou pouť

Zbohem

(Jedna kratší pro všechny co se také cítí tak jako já. Ten pocit že nedokáži žít s lidmi je hrozný ale představa že bych žil úplně sám je ještě horší)

#Česky #Čeština #slovenčina #sloh #poezie #báseň

[flower-prince-czech]

Myšlenka 07 - Správná rada

V životě mi už spoustu lidí radilo, že něco třeba už nemá cenu, že skončit bude to nejlepší řešení. Ano... skončit je někdy nejlepší ale jen někdy. Promiňte mi ale teď si vypůjčím jedno přirovnání. Je to jako byste měli tužku, a chtěli konec v domnění že to bude lepší - tak jí zlomíte a v konečném důsledku jste na tom lépe protože máte 2 tužky. Ale je tu druhý případ, a to když zlomíte propisku - najednou nemáte nic. Naučte se rozlišovat kdy je problém kamaráda “tužka” a kdy “propiska” protože někdy svými radami můžete více ublížit než pomoct. 

#Čeština #Česky #slovenčina #sloh #myšlenky

[flower-prince-czech]

Poezie 09 - Lovec nebo jen zvěř

Jsem běžec, jeden ze spousty z velké vlčí smečky                                         Bílou krajinou v osamění běžím                                                                   Skupina mizí v dáli, utíkám dál a dál pořád mlčky                                           Ztrácí se za obzor, skupině věřím

Opouští mě s tím že musí lovit a já nemohu                                                       Na lov nesmím jsem jak osamělý pes                                                       Vydávám se lovit, jdu sám, snad tím pomohu                                             Našlapuji potichu když procházím les

První kapky krve zbarvili zem                                                                         Jediná malá dušička uhasla                                                                               Ten pocit vítězství, je jako sen ��                                                                       Zima mnou náhle otřásla

Jsem jiný, jsem se smečkou jen málo                                                           Nechovají se ke mě jako k vlku, jako k jednomu z nich                                     Ten pocit samoty to je to co mě hnalo                                                             Proto teď běžím krajinou sám, směr řekl bych jih

V dáli uviděl jsem řeku tak tam jsem šel pít                                                       Jsem trochu jiný spíš jako oheň než jako led                                           Plamenná srst takový jsem a takový musím být                                                   Už vím problém, mám nad čím přemýšlet

Já nejsem vlk, jsem trochu jiný                                                                         Jsem málo statný a problém je i výška                                                             Rudý vlk nebyl přes celé dějiny                                                                           Už vím jsem jen prachsprostá liška

Věnování pro vlka (vlci-smecka) aspoň někdo má smečku :) 

#Čeština #Česky #slovenčina #sloh #poezie #báseň

[flower-prince-czech]

Poezie 08 - Tíha vah

(Zkoším zase trochu jiné druhy rýmování než normálně, tak nevím noo)

Na váhu dávám věci dobrý i ty zlý

Jedna strana váhy těžší než ta druhá

Na sledování těchto vah jsem závislý

Nevím zda tíha vah je má zásluha

Nejhorší je že nevím která mísa je která

Která je dobro a která zlo

Je to myšlenka co díru do hlavy mi dělá

Vědění by mi klid přineslo

Čím více myslím, váha se více třese

Třese se pod náporem emocí

Avšak kolik mých pocitů ještě snese

cítím tu tíhu, tíhu bezmoci ... 

Ta hrozná bezmoc když nevíš zda v tobě převládá dobro nebo zlo a musíš pořád přikládat další a další klady a zápory na imaginární mísy vah...

Tuto krátkou tvorbu bych rád věnoval jedné slečně Rozevláté  

#slovenčina #sloh #Čeština #Česky #báseň

[flower-prince-czech]

Poezie 07 - Ztratil jsem klíč

Překrásnou dívku dříve jsem znal

Život či osud ten mi ji vzal

Byla to dívka jako by ze sna

Byla ta jediná, jediná ze sta

Jednoho dne sem uslyšel hlas

Ve chvilce potom jal se mě třas

Hlas ten mi řeknl že mi ji vezme

Dostal jsem ránu opravdu přesně

Hlas věděl že pro mě je životem

Pro ni dát všechno já sem byl ochoten

Ten parchant mi princeznu vzal

To bylo všechno život jsem vzdal

Boj už byl marný, bylo to pryč

K jejímu srdci ztratil jsem klíč

Nebo možná spíše klíč k té kleci lží ve které se ocitla ...

#Čeština #Česky #slovenčina #sloh #báseň

[flower-prince-czech]

Poezie 06 - Proč jsem tak sám?

Již dlouho se ptám...

proč jsem tak sám?

Vždyť pěkný jsem a charakter mám

Znovu se ptám! proč jsem tak sám?

Jsem sečtělý a spousty věcí znám

Tak po třetí se ptám! Proč jsem tak sám?

Svůj čas bez nároku na nic příteli dám

Tak kurva! Proč jsem tak sám?

Lidí okolo mě je tolik jak plný sál

Tak proč? Proč sakra? Proč jsem tak sám?

Už vím ... vím proč jsem sám

Mé srdce má moc krutý šrám

Dříve jsem přátel měl nepočítaně, jenže mé srdce bylo zraněno. Stačil jediný šrám od bytosti kterou jsem tak miloval. A teď nedokáži otevřít srdce dalším... říkali mi že to spraví čas ... uběhlo několik let a já čekám a přemýšlím jak dlouhá doba je ten "čas" o kterém mluvili ....

#Čeština #Česky #slovenčina #sloh #básně