mrktelegraficky

[mrktelegraficky]

25

Poslední pořádný den. Začal jsem být ve stresu, že zítra musím odevzdat esej, a protože to už jenom cestujeme a letíme, musím ji dodělat dneska. Je ale 0:41 26. dne a já se právě dozvěděl, že mám čas až do 19. dubna, čímž se mi dost ulevilo.

I tady jsme si našli své feláky - hospůdu se skvělou čočkou za 25 Kč, okolo které je spousta koček a Mustafa. O něm jsme si mysleli, že je vlastník restaurace, ale ukázalo se, že tam jenom tak vegetuje. Zdraví lidi, co jdou okolo, náhodně pomáhá a tak. Nevíme, jestli je hodně veselý, trochu mimo, nebo jenom na hašiši. Je to borec. Snad nám zajistil zítra odvoz do Marakéše, ale nejse si jistí. V 10 se s ním máme potkat, tak snad.

[mrktelegraficky]

24

Přestěhovali jsme se na poslední dvě noci do Centra! Fotky z předvčerejška zde: https://photos.app.goo.gl/nbUYC4yQhJrtdyHB8

Dnešek jsme strávili přesunem. Mně začalo téci do bot, dneska jsem dohrotil Večerní ticho, zítra mám jeden den na dopsání eseje. Samozřejmě jako vždy nezbývá čas na nakupování...

K snídani jsme si nechali namazat chleba marmeládou. Podmazání Veselou Krávou nás překvapilo.

Dnes jsem měl Ztraceno v překladu. Teda ten film jsem neviděl, ale tak nějak si ho představuju.

[mrktelegraficky]

23

Ve tři hodiny jsem si vzal 50 dirhamů s tím, že se za ně naobědvám, dám si dva čaje a vrátím se potom k Alanovi se spoustou ovoce. Přišel jsem do krámku, naznačil, že chci jídlo, týpek ukázal na hrnec, já odvážně řekl, že proč ne. 

Hovězí je moje nejméně oblíbené maso. V hrnci navíc byly výhradně želtinové kousky a nějaké kusy vnitřností, či co. Co je ale nejhorší, vařil to v páře. Ucítil jsem ten pach vařeného hovězího a bránil se vzpomínkám na školní jídelnu. Snažil jsem se tvářit jako že ničeho nelituju, když mi to hrdě nandaval. 40 dirhamů. Ještě před 5 minutami jsem měl peníze na jídlo, čaj a ovoce, najednou jsem neměl skoro nic a měl jsem čím dál tím větší hlad. Říkal jsem si, že vykročím z komfortní zóny, překonám se, nic se mi nemůže stát... Za zbylých 10 jsem si nacpal žaludek limčou, dvěma chleby a sušenkou.

===

Zážitků jsem dnes měl ještě spoustu, ale povím naživo - celý večer jsem strávil sázením Večerního Ticha do Mafie. Všechno je špatně, nic tam nevychází. Jdu spát.

Wi-Fi blbne, fotky vzdávám. Zítra se přesouváme jinam ve městě, tak třeba tam.

[mrktelegraficky]

22

Po včerejší zkušenosti jsem celý den proflákal, ve 4 se předávkoval jahodama a za tři hodiny udělal kotel práce, abychom pak mohli v osm vyrazit zpátky do města. Alanovi se to taky líbilo. Všude jsou kočky a těch uliček je nekonečno. Co k tomu dodat.

Edit:foto se nenahrava, napravím zítra

[mrktelegraficky]

21

Odpo jsme se sjel cukrem z půlkila jahod (za dvacku) a tří konviček přeslazeného čaje. Za dvě hodinky jsem vyblil dvě stránky o profilování a předsudcích na bezpečnostních kontrolách (protože psát o bezpečnosti není dost Londýn). Přesáhl jsem denní plán, tak jsem se šel projít do centra Essaouiry. Už jsme tam s Alanem na chvíli byli, ale bylo to plné turistů a krámků s etno oblečením a velbloudy. Teď jsem ale dorazil někdy v devět, stánky tam pořád byly, ale turisti zalezli do hospůdek a já se tam asi dvě hodiny motal. Už jsem něco procestoval, ale: ESSAOURIA SE DOSTÁVÁ NA PRVNÍ MÍSTO V ŽEBŘÍČKU KŘIVOLAKÝCH ULIČEK Neuvěřitelná změť uliček, uzké spousta podchodů, otevřených dveří na schůdky do domů a dílen, půlka dveří jsou díry ve zdi, zbytek jsou z tesaného kamene. Půlka oken jsou diry ve zdi, zbytek vyřezávané jako někde z provensálska. Krámky tam pořád jsou, ale nakupují v nich místní, kteří tam žíjí, perou a hrajou fotbal. Zkrátka nádhera. Zítra s sebou vezmu Alana a foťák.

[mrktelegraficky]

20

Dnešek byl zvláštní, nic moc, co by stálo za řeč. Rozhodl jsem se odevzdat tu statistickou věc, protože do odevzdání mám ještě asi týden a dnes jsem ztrávil x hodin děláním úplně marginálních změn. Už to nemělo cenu, tak jsem to raději odevzdal, ať už mám čistou hlavu. Zítra je nejvyšší čas pustit se do toho druhého.

Domácí nám dala kuskus (je pátek!).

Jo, a přišla mi známka za jeden plakát, se kterým jsem si fakt vyhrál. Byla to jednička, ale jen o kousek. A to na základě něčeho, co nebylo jasně v zadání. Tak jsem jí napsal krutej email, že takhle teda ne - nějak jsem už asi moc oddělen od normálního světa a jeho problémů. Těším se do Prahy (i když tady samozřejmě libovka).

Ta špatná hospoda s bílejma dětma byla dneska pokaždý, když jsem šel okolo, úplně prázdná. Ostatní hospody samozřejmě narvaný. Fascinunící.

[mrktelegraficky]

19

Stala se toho spousta. Na férovku jsme jim asertivně řekli, že odcházíme a chceme zpátky peníze, protože wifina je k ničemu. Oni nám řekli, že zítra nám uvolní druhý byt, ale my, že ne, že máme spoustu práce. Do dvou hodin jsme se stěhovali. Zajímavé, kolika se toho dá dosáhnout když máte ostré lokty. Ale tady jsme byli myslím v právu. Nový byt dobrý.

Jeden zelinář nás vždycky pošle někam jinam. Už jsme se ptali včera na mátu a dneska na česnek a on nám to řekl v arabštině a ukázal nám na jiný krámek. Borec.

Při večeři se Alan zmínil, že si nedokáže představovat věci - že jeho myšlenky nemají podobu slov a že i nedovede představit lidi nebo místa jako obrázky. Pak jsme o tom dlouho diskutovali a zjišťovali, jak si vybavujeme místa nebo chodíme z bodu A do B. Je to komplikované, ale nejjasnější je to, že já stavím z obrázku fakta (představím si obrázek Staromáku a na něm vidím sochu), zatímco on má fakta a z nich dělá model (ani ne obrázek), takže ví, že je tam socha a orloj, tak je dá nějak k sobě. Fascinující.

Pak jsme se vrátili domů a zjistili jsme, že máme vylomené dveře. Už jsem si říkal, že jsem přišel podruhé za měsíc o notebook, ale domácí nám se smíchem řekla, že to je normální a že jenom hodně foukalo. Viz fotky, jen se uloupla ta lišta.

[mrktelegraficky]

18

Velmi rychle jsme se nasnídali a pustili do práce a já toho i docela dost přečetl. Na oběd jsme vyrazili do města, které se nám nejdřív samozřejmě nelíbilo (spousta bílých lidí a cetek), ale pak se nám zalíbilo šíleně - křivolaké uličky zde dostávají úplně nový význam. Asi nejkřivolatější, co jsem v životě viděl. A to je co říct. Náš byt je hroznej, neteče teplá, nefunuje wifina a nejsou tu data. Kdybychom byli na vandru, tak proč ne, ale my tu máme pracovat. Zítra s tím něco uděláme. Byt je tak k ničemu, že jsme si šli raději sednou aspoň na pár hodin do hospůdky, kde jsme byli už včera a taková vtipná a na Maroko hezká servírka na mě celým rozrušením z toho, že přišli zákazníci, vylila čaj. Mají tam strašně hnusné jídlo, takže se není co divit, ale to nám nevadilo. Za celou dobu se tam otočili tři hosté. K tomu tam ale felil na notebooku dočista bílý kluk, asi tak desetiletý. Ale oba majitelé byli místní. A pak přišly ještě dvě další holky, co vypadaly jako míšenky. Ale pořád to nevycházelo. Že by takovýten gen, co přeskakuje přes generaci? Každopdáně je to fascinující místo - hnusné jídlo (poprvé v Maroku), žádní návštěvníci a tři bílé děti. Až tu záhadu rozlouskneme, napíšu.

[mrktelegraficky]

17

Probuzení na střeše (předtím ještě v 6 při volání k modlitbě) bylo nádherné. Už zase jsme se cítili jako doma, už zase znali každou uličku - byl čas odejít. Místo autobusů jezdí zpátky do Agadiru (velkého města) taxíky. Jsou to rozpadající se mercedesy z 80. let, které ale pořád drží. Jo, a jede nás v něm 6. Plus řidič. To je oficiální kapacita, s méně se nejede. Pak následovala několikahodinová cesta taxíkem přes hory plné stromů a prodejen arganového oleje. Nějak mě to zmohlo, málo jsem pil a po příjezdu do Essaouriy ihned padl do postele a usnul.

[mrktelegraficky]

16

Co jsme dnes vůbec dělali? Já až do dvou odpoledne zprovozňoval bluetooth, což se možná povedlo, ale to se nikdo nedozví protože se rozpadlo něco ještě podstatnějšího. Domácímu jsme opravili wifinu (na to nastavení routeru jsme byli trochu překvalifikovaní), tak nám za to udělal skvělou rybičku (prostě jí ve tři přinesl aniž by se ptal, jestli máme hlad nebo tak něco).

Po rybičce jsem si šel na hodinu sednout do “kavárny” a koukal se před sebe. K večeři jsme měli něco co vypadalo jak přejeté ogrilované kuře: křidýlka plus záda plus hrudník, bez prsou a stehýnek? Máme tu poslední noc, tak spíme na střeše. Zítra přesun.

[mrktelegraficky]

Foto z dnešního rychlého oběda (ze kterého jsme se nakonec vrátili asi po třech hodinách). Všimněte si čaje a sledování ulice a zátiší se stromem, svinovacím metrem a cihlou (kočka utekla, než jsme to vyfotili).

[mrktelegraficky]

15

Probudili jsme se a pustili se do práce. Došla data, tak jsme si je šli koupit, že se rovnou najíme. V neděli ale bylo zavřeno vše kromě kaváren. V jedné ale nakonec měli jídlo, tak jsme si objednali omeletu a k tomu ještě čaj, který nám za chvíli donesli. Po asi půl hodině jsme se jich zeptali a oni nic o žádné omeletě nevědí a jídlo neprodávají. Maroko je zemí poflakování se. V Čechách lidi pracují nebo relaxují, ale NIKDO NIC NEDĚLÁ. Lidé sedí na rohu nebo v kavárně. Nejsou na mobilu, na nikoho nečekají, prostě jenom tak postávají. Pak třeba vstanou, popojdou o sto metrů a zase si sednou na obrubník. Když jsme čekali tu půl hodinu na omeletu, připojili jsme se k nim v tomhle nedělání. Od zítřka chci takhle strávit aspoň hodinu denně. Večer nás nakonec domácí vytáhl ven, ze dvou hodin byly čtyři, ale aspoň jsme viděli velký trh a pláž a tak. Rozběhl jsem dneska raspberry pi (takový malý počítač, ze kterého pak vyrobím tajný projekt). Je to zvláštní, mít zase v rukou linux. Je to jako když se vrátíte na místo, kam jste jezdili jako dítě na dovolenou - povědomé a přelité nostalgií. Je mi zase patnáct. Už 20 minut se snažím zprovoznit bluetooth. Nejde to. Mám se vlastně vůbec vracet zpátky do časů své puberty?

[mrktelegraficky]

14

Dnes jsem udělal kotel práce na té statistice! Téměř hotovo.

Všichni tu fakt pořád felej, byly jsme u stánku a všichni tam felili, šli jsme do krámu, bylo tam asi 6 prodavačů na jeden krámek a vypadalo to spíš jako párty. Volala nám domácí, že její muž nám za 20 minut přinese oběd. Začali jsme panikařit, že další ztracený čas si nemůžeme dovolit. On nám to ale jen ve dveřích podal (moc dobré). Pak jsme mu nesli talíř a on nám mezi dveřmi oznámil, že v pondělí si uděláme čas a pojedeme jenom na chvilku (protože přece máme spoustu práce) do Agadiru, do ptačího údolí, do krokodýlího parku, k moři na oběd. On to myslí dobře, ale zase nevím, jestli by za nás měl někdo rozhodovat. Zítra to pořešíme. U stánku nám nejdřív řekli, že 4 kebaby stojí 24, ale pak další z 5 lidí, co tam jenom tak s nima stáli u stánku opravili, že myslel 25. Jeden kebab přece stojí 6.25, žejo. Už zase všechy známe. Dobrou

[mrktelegraficky]

13

Ráno jsme vyběhli na kopec, zaklikovali a pak si koupili snídani. Ve filmech se potom lidé cítí svěže, nám to ale nepomohlo ani trochu. 

Dočetl jsem toho Kunderu, bylo to dobrý. A nějaký krátký. Ha ha.

Včera nám feláci z naší oblíbené kavárny řekli, ať zajdeme dneska na kuskus ve dvě. Tak jsme přišli, nikde nikdo, čekali jsme a najednou se na nás valí několik desítek borců z bohoslužby. Ukázalo se, že v pátky je kuskus pro všechny a zadarmo, tak jsme seděli se sedmi dalšíma borcema okolo stolu a společně jedli obrovský talíř. Bylo nám to blbé fotit, ale užili jsme si to.

PS: podívejte se na nanos prachu ZA JEDEN DEN.

[mrktelegraficky]

12

Úspěch. Podařilo se nám celý den nepotkat toho týpka, co tak moc mluví. Jednou na nás někdo klepal, ale my dělali, že tu nejsme. Makal jsem na statistickém úkolu do školy, ale není to ono. Chci to dělat pořádně, ale dost tomu nerozumím, plus zadání je k ničemu. Co se dá dělat. Raději jsem se prošel, vystoupil na kopeček a stáhnul si Nesnesitelnou lehkost bytí, která je prý dobrá. Rozhodně to přibývá rychleji než ta knížka s 2500 stránkami. Fotky bohužel nejsou, protože stále chodíme zásadně bez mobilu. Ještě, že jsem ho tam s sebou na tom kopečku neměl. Zítra ráno tam běžíme, žejo Alane? Jo a šíleně se tu práší. Člověk si odejde udělat čaj a notebook je pokrytý vrstvou prachu, jako by byl na půdě 10 let. Nekecám.

[mrktelegraficky]

Nové bydlení (všimněte si hlavně použití keře jako ostnateho drátu)

[mrktelegraficky]

Ještě z původního bydlení a dne 8