shyanduglyboy
Cha Hakyeon
17 y.o.
3th grade Ilseong institute
Shy|Ugly|Sick|Antisocial|Nature boy
11 posts
Don't wanna be here? Send us removal request.
Last Seen Blogs
Text
14-01-2019
Milý deníčku
Tohle už nikdy nenapíšu! Všechny srandy stranou, konečně jsem převzal nadvládu a teď bude po mém. A taky se tak stalo. Začalo to hned prvním večerem nového roku. Návštěva našich milovaných rodičů. Trochu jsem si pohrál s jejich city a mozky. Postrašil je tátovou vzduchovkou. Bůhů jak se klepaly, matka především. Bude po mém, přesně jak jsem plánoval.
Žádná fňukna, opravdový Hakyeon přichází. Světe třes se
1 note
·
View note
Text
29-11-2018
Milý deníčku,
pamatuješ si... jak jsem mluvil o tom klukovi, se kterým jsem byl venku? Trávil jsem s ním víc času poslední dny. Procházeli jsme se, povídali jsme si. Jednou jsem u něj přespal. Bál jsem se toho a doufal jsem že to bude jen klasické přespání. Ale... nebylo. Nebylo to obyčejné ani v jediném momentu.
Zklamal jsem sám sebe a zapomněl jsem se. Vypl jsem a nevím co se dělo, ale křičel jsem zřejmě a byl jsem ... jiný. Protože si pamatuji, že jsme v půlce cesty do parku zastavili. Pak už si jen pamatuji jak jsem byl ve vaně a on stál vedle. Byl jsem zahalený v bublinkách tak, aby mě neviděl. Aby neviděl moje pohublé tělo. Dal mi prostor, nenutil mě do ničeho. Je na mě tak moc hodný. Nespěchal na nic. Nechal mě v klidu.
Pak šel do sprchy a když se vrátil... nečekal jsem že bude jen v ručníku. Zmátlo mě to, vylekalo, ale líbilo se mi to. Tak moc až jsem se zapomněl a nastal jistý... problém. Nechci to tu psát jak to je. Stydím se za sebe, ale stalo se to.
On ale nebyl zhnusený. Naopak. Postaral se o mě a byl moc milý a něžný. NE NESPAL JSEM S NÍM! Koho tu přesvědčuji sebe, nebo stína? Já nevím. Bylo to hezké... sám řekl, že na to nespěchá... ne u mě.
Upozorňoval mě na svoji nemoc, na své problémy. I přes to to chci risknout. Nikdy mě neměl nikdo rád tak aby na mě bral ohledy. I kdyby mi měl ublížit, jakkoliv, za tu bolest mi to stojí. Mám ho rád... a i on mě... řekl... že se do mě zamiloval. Jsem taky zamilovaný?
2 notes
·
View notes
Text
21-11-2018
Milý deníčku,
byl jsem venku s tím klukem. Byl jsem venku s klukem... Byl jsem venku...
Dostal jsem se ven a nebyl jsem sám. Po dlouhé době jsem nebyl zavřený na internátu s knihami a kakaem, ale byl jsem venku a bylo to fajn. Pár dnů se s ním scházím... a cítím změnu. Cítím se trochu sebejistější ve svých slovech, činech a všem co dělám. On mi tvrdí, že je nebezpečný, ale to jsem i já. Proč neriskovat? Proč bych měl neustále být schovaný. Je to divné. Stín mi říká ať se mu straním, že si ho nezasloužím. Podobné věci jako vždy. Neustále se mi vybavuje ta divná vzpomínka z dětství... Ale nemohu se na ni pořádně soustředit. Pokaždé když se mě dotkne cítím to. Cítím starý záchvěv strachu, ale nevím z čeho. Co se stalo? Proč mě to děsí...?
0 notes
Text
13-11-2018
Milý deníčku,
dnes mi opravdu není dobře... Včera jsem si na pokoj internátu propašoval mazlíčka. Malého potkánka, jmenuje se Dumbo, jsem totiž neskutečně originální. Bylo těžké ho sem propašovat s celým vybavením. Naštěstí sem jej nacpal do velké krabice se vším a tvrdil, že jsem si koupil televizi. Což byla lež. Na televizi nekoukám, ale to ostraha neví.
Už 4 hodiny ležím v posteli a sleduji okno, sem tam se přetočím a koukám na strop. Nedokážu se zvednout. Měl jsem hlad, ale nemohl jsem si uvařit, protože si přijdu jako přikovaný. A pak ten hlad přešel. Nebyl jsem na záchodě, nepil jsem, nejedl jsem. Strašně mě tlačí na hrudi. Špatně se mi dýchá. Tělo se mi třese a já nevím proč. Tohle jsem ještě nezažil a začínám z toho mít strach. Horší strach, než když jsem uprostřed rušné ulice. Chvíli jsem i plakal, ale pak to přešlo. Cítím se hrozně.
Asi bych měl znovu zajít za lékařem, jenže ten pán mě děsí.
3 notes
·
View notes
Text
10-11-2018
Milý deníčku,
včera jsem měl divný sen (tedy myslel jsem si, že to byl sen). Večer, nebo v noci tedy, mi napsal jeden... spolužák? Nějaký kluk, kterého ani neznám. Chvíli jsme si povídali. Donutil jsem mu poslat mi fotku, jako důkaz, že je sám a nelže mi. Nikdy jsem to neudělal. Přijde mi, že jsem čím dál tím víc uzavřený. Povídali jsme si o mých problémech. Řekl jsem mu pravdu, nebyl jsem nemocný. Řekl jsem mu, kde jsem byl. Trochu... mě potěšilo, že to mohu někomu říct. Psal jsem si s ním tak dlouho, že jsem zapomněl na čas. Oči jsem měl unavené a byl jsem vyčerpaný. Zdálo se mi, že se objevil v mém pokoji na internátu. Objal mě... měl ruku v mých vlasech. Bylo to zvláštní. Dlouho jsem necítil přítomnost jiného těla. Naposledy mě objala babička, neviděl jsem ji celé měsíce, chtěl bych ji vidět. Ten kluk, uložil mě do postele a slíbil, že se mi druhý den ozve. Dal mi pusu na čelo
Dnes mi vážně napsal. Myslel jsem si, že to byl sen. Jak se dostal ke mě do pokoje? Prý jsem zapomněl zamknout. Bylo to zvláštní. Chvíli jsme si psali a pak najednou... byl u mě. A... chci ho poznat. Je to špatně? “On” mi říká, že je to špatně, že bych neměl. Ale já chci. Chci s někým mluvit, nechci být sám pořád zalezlý v pokoji...
BTW: Pořídil jsem si foťák... a novou knihu
0 notes
Text
08-11-2018
Milý deníčku,
Celý měsíc jsem byl pryč. Byl jsem mimo školu a předpokládám, že jsem hodně zameškal takhle na začátku roku. Kde jsem byl? Nechci o tom moc mluvit ani s tebou, ale... jeden víkend jsem navštívil své rodiče, ty kteří se mě tak chtěli zbavit. Trochu jsme se pohádali a pak už si nic nepamatuji. Jen vím, že jsem se dostal díky nim do takového zařízení pro divné lidi.
No dobře, poslali mě do blázince, prý jsem nekontrolovatelný. Já? Však já bych neublížil ani mravenci. Lidí se bojím, všeho se straním, nemám přátele a jsem prostě... divný. Jak jsem se tam vlastně dostal? Proč si nic nepamatuji? Matně se mi vybavuje křik, trocha rámusu. Ale vizuálně nic... Tma, naprostá tma.
Dnes jsem byl poprvé ve škole od té doby, nikdo o tom neví. Nevím co ve škole řekli profesorům, nevím co si lidé myslí a hlavně nevím, jestli bych to někomu měl říkat. Ne určitě ne, nesmím o tom mluvit. Pokud se to někdo dozví, budu za většího magora, než jsem teď.
Z toho zařízení jsem venku už týden, dávám se dohromady. Snažím se přerovnat si pokoj naintru, všechno je tu jinak. Všechno je špinavé. Usadil se tu prach. Navíc musím každé ráno brát léky... k těm co jsem měl mi dali další. Kdy tohle skončí?
0 notes
Text
30-09-2018
Milý deníčku,
Do zoo jsem nešel. Luhan se mnou dlouho nemluvil...Ale začal jsem se znovu bavit s Jiminem... což je možná mnohem lepší. Protože mi přijde, že máme dost společného. On sice není takový jako já, ale chápe mě. Řekl jsem mu o svojí první puse a jaké z toho mám divné pocity. Koukali jsme u něj v pokoji na pohádku, u toho jsme si povídali. A taky vařil oběd. Bylo to dobré. Vedle Jimina se necítím tak svázaně. Přijde mi že je s ním jednodušší mluvit než s ostatními. Tedy... dokud mě nepožádá o zvláštní věci. Ale... o tom nechci mluvit. Stále se stydím o tom jen mluvit nebo psát... nebo myslet.
Včera večer jsem měl panický záchvat. Usínal jsem, skoro už jsem spal a najednou mě začalo tlačit na hrudi. Kdybych to už nezažil v minulosti, asi bych panikařil. Ale bylo to nepříjemné.
Cítím se sám
0 notes
Text
10-08-2018
Milý deníčku,
Luhan slíbil, že mě vezme do zoo. Opravdu tam půjdeme? Bojím se, že to dopadne jako s Jiminem. Řekne, že půjdeme a pak na mě zapomene. Stejně tak jako Seyoon tehdy. Odešel, ale slíbil, že se vrátí. Vrátil, ale na měl zapomněl.
Včera jsem musel za paní psycholožkou pro potvrzení. Učitel mi řekl, že na adaptační výlet musím pokud nemám potvrzení o své nemoci a tak jsem si tam tedy zašel. Sám. Možná mě popoháněl právě ten strach z toho, že budu někde s 30 dětmi trpět sám. Už jen při tom pomyšlení se mi klepou nohy a svírá mě žaludek.
Cítím se čím dál tím opuštěnější. Svírá se mi žaludek každý večer. Přemýšlím, že bych odjel zase pryč. Takhle vyměním už několikátou školu. Umím jen utíkat.
Stín říká, že to je můj osud, že se tak bude dít dokud nezestárnu a nezemřu. Nevěřím mu, přeci musí existovat nějaký lék ne?
0 notes
Text
03-08-2018
Milý deníčku,
jsem sám. Nesnáším prázdniny! Je pro mě asi tak 1000% horší se seznámit a bavit se s někým. Povídal jsem si s Jiminem, který má pokoj také na dormu, ale dlouho to nevydrželo. Proč si se mnou nikdo nechce povídat?
Jediný kdo se mnou celý můj život vydržel je ten co mě neustále pronásleduje. Hlavně večer, říkám mu stín. Protože je to stín. Neustále za mnou chodí a našeptává. Děsí mě, ale prý o něm nesmím nikomu říct. Ublížil by mi.
Bojím se
0 notes
Text
30-07-2018
Milý deníčku,
dneska mám narozeniny. Slavil jsem je sám, protože jsem v cizím městě, na internátu a nemám kamarády. A vlastně jednoho jsem skoro měl, ale zapomněl na mě asi. Nedivím se mu. Na mě se dá lehko zapomenout.
Kéž bych uměl více komunikovat s lidmi. Cítím se opuštěně.Vždy jsem byl spíše samotář, ale teď tu nemám ani rodinu a svého psíka a je mi smutno.
0 notes