#publikujemevedu
Text
Setkání na téma Open Science v Národní technické knihovně
Na začátku června se v Národní technické knihovně konala první česká událost s názvem „National EOSC Tripartite Event“ následovaná Národním dnem otevřené vědy. Obě akce měly za cíl přivést k jednomu stolu všechny zúčastněné strany a poskytnout jim aktuální informace o evropské politice v oblasti otevřené vědy a stavu implementace EOSC v České republice.
V rámci příkladů dobré praxe na akci vystoupila také ředitelka Nakladatelství Munipress Alena Mizerová, která prezentovala aktivity Masarykovy univerzity v oblasti Diamond Open Access.
Otevřený přístup k vědeckým publikacím (Open Access) je totiž jedním z pilířů otevřené vědy, takže téma Open Access v Česku nemohlo chybět. Z našeho pohledu se bohužel přehnaně zdůrazňovaly tzv. transformační dohody (transformative agreements), které jsou bezesporu významné a aktuální, diskuzi kolem Open Access však nelze redukovat jen na ně. (Více o tomto tématu v některém z dalších příspěvků.)
Od roku 2020 se mluví o přístupu Diamond Open Access, což je model vědeckého publikování, v němž časopisy nevybírají poplatky ani od autorů, ani od čtenářů (více např. zde). Právě tento způsob se ukazuje jako nosný pro ideály open science a získává si větší a větší podporu v rámci Evropy (viz nedávné rozhodnutí Rady EU o otevřeném vědeckém publikování).
Masarykova univerzita vydává 45 „diamantových open access“ časopisů, z nichž mnohé mají velmi dobrou pověst a jsou indexovány předními vědeckými platformami. Z diskuze, která se na toto téma rozvinula, vyplynulo, že by bylo velmi vhodné „diamantový“ přístup podporovat i v Česku, ale chybí data o financování těchto časopisů. Munipress se v tomto ohledu rozhodl hozenou rukavici zdvihnout, spojit síly s dalšími českými vydavateli „diamatových“ odborných časopisů a chybějící data poskytnout. Věříme, že to bude další krok na cestě nejen k uznání, ale také k podpoře Diamond Open Access přístupu v České republice.
0 notes
Quote
Kniha je mnohem složitější, než by člověk čekal – papírová i ta digitální.
Jan Martinek v pořadu Českého rozhlasu Vltava ArtCafé o nové generaci e-knih
0 notes
Text
„Small is the new big.” Zpráva o druhé konferenci Evropské asociace univerzitních nakladatelství (AEUP)
Konference (Re-)Shaping University Presses and Institutional Publishing. Profiles – Challenges – Benefits se konala od 13. do 14. června 2019 na půdě Masarykovy univerzity v rámci oslav MUNI 100. Zúčastnilo se jí více než 50 účastníků ze 13 evropských zemí.
„Vydávat odborné knihy je jako plout na lodi neustále se bouřícím mořem,“ zahájila konferenci předsedkyně AEUP Margo Bargheer. Mluvila o výzvách, před nimiž dnes evropská univerzitní nakladatelství stojí, když slouží velmi specializovaným publikům v jednotlivých národních jazycích. Odborné knihy navíc podle ní prožívají období „volného pádu“, snižují se vydané náklady, rozpočty knihoven stagnují a financování se stále více orientuje na open access. Evropská asociace univerzitních nakladatelství však svým členům poskytuje podporu a příležitosti právě v této složité době.
Po úvodních proslovech zástupců AEUP, Masarykovy univerzity, nakladatelství Munipress a pozdravu od předsednictva americké Association of University Presses se účastníci pustili do diskuzí v rámci programu. Přinášíme shrnutí hlavních probíraných témat.
Open Science
Hnutí za otevřený přístup v prostředí akademického publikování již zapustilo velmi silné kořeny, všichni o něm mluví a tato konference nebyla výjimkou. Historii otevřeného přístupu připomněl ve své přednášce Pierre Mounier, koordinátor evropského projektu OPERAS (Open Access in the European Research Area through Scholarly Communication). Open access podle něj aktuálně prochází fází silné institucionalizace, osvojují si jej nejen výzkumná pracoviště, ale hlavně velcí komerční hráči. Zvyšuje se tím riziko, že si koncept přizpůsobí k obrazu svému a ztratí se jeho původní idea.
Open access je podle Mouniera na dobré cestě stát se standardem v prostředí vědecké komunikace, nyní je potřeba jít dál a zaměřit se na otevřenou vědu. Upozornil však, že nestačí zveřejňovat analyzovaná data a výsledky v režimu open access, open science znamená něco víc. Jde například o otevřené recenzní řízení, zapojení všech, kterých se to týká (tzv. citizen science) a další možnosti otevírání vědy.
Bibliodiverzita
Bibliodiverzita se v českém kontextu objevila nedávno v souvislosti s knihou Susan Hawthorne Bibliodiverzita. Manifest nezávislé nakladatelky. Koncept pochází z Latinské Ameriky a vychází z biodiverzity i kulturní rozmanitosti – a právě rozmanitost je klíčová. Na knižním trhu musí existovat různé tituly, různí autoři, různí nakladatelé, různí čtenáři; knihy musí vycházet v různých jazycích, nákladech či formátech; a ke čtenářům se musí dostávat nejrůznějšími způsoby.
Bibliodiverzitu z podstaty zvyšují hlavně malí a nezávislí nakladatelé a knihkupci. Svojí existencí a každodenní prací brání velkým nakladatelským domům jako Penguin Random House či Elsevier nebo Springer převzít úplnou kontrolu nad vydáváním knih. Malá lokální knihkupectví zase konkurují velkým knihkupeckým řetězcům. Stejně jako v přírodě, i v knižním ekosystému je potřeba zachovat rozmanitost, aby mohl systém plnit všechny svoje funkce.
Hlavní poselství v tomto kontextu tedy zní, že nezáleží na tom, jak je které nakladatelství velké či malé. Koneckonců, jak ukázal vůbec první „University Press Slam“, univerzitní (institucionální) nakladatelství jsou experty na poskytování nejrůznějších služeb na profesionální úrovni a s malými náklady. Růst ve smyslu zvyšování počtu zaměstnanců, vydaných titulů a větších rozpočtů nemá smysl sám o sobě. Klíčem k úspěchu (tedy kromě toho umět se patřičně pochválit) je hledat vhodné spojence a budovat s nimi tzv. horizontální aliance. Tak mohou ovlivnit celý knižní ekosystém ke všeobecnému prospěchu.
Glokální aspekt
„Když se zapojí do infrastrukturních projektů, mohou i malá nezisková univerzitní nakladatelství, jejichž hlavním cílem je sloužit lokální akademické komunitě, ovlivnit celkový vývoj v oblasti odborného publikování a přispět tak k zachování bibliodiverzity,“ uvedl ve své prezentaci Andrea Bertino z univerzitní knihovny v Göttingenu.
Pojem glokalizace definoval známý britský sociolog Anthony Giddens jako „souběh globalizačních procesů a lokálních kontextů, jenž často vede spíš k posílení než k úpadku místních a regionálních kultur.“ (Giddens, A. Sociologie. Praha: Agro, 2013). Lokální univerzitní nakladatelství mohou svojí činností pomoci rozvíjet nejen komunitu v místě, kde působí, ale budou-li spolupracovat, bude to ku prospěchu celého systému vědecké komunikace.
K tomuto tématu se pozornost stočila i v průběhu panelové diskuze s vědci z Masarykovy univerzity, od nichž chtěli zástupci nakladatelství slyšet, jak jim mohou nejlépe pomoci s šířením výsledků jejich výzkumné činnosti. Lucie Galčanová z Fakulty sociálních studií zdůraznila, že při výběru nakladatelství je důležité rozhodovat se podle toho, jaké chce oslovit publikum, nikoli podle impakt faktoru nebo jiných metrik. Je možné, že cílové publikum dané studie mnohem lépe osloví malé lokální nakladatelství, než jak by to dokázal globální vydavatelský dům. V tom tedy spočívá nezastupitelná úloha univerzitních (institucionálních) nakladatelství.
Ideální redaktor/editor
Ústředním tématem druhého dne konference byla redakční práce, vzdělávání redaktorů, editorů a dalších profesionálů v procesu akademického publikování. Andrea Slováková z nakladatelství Nová beseda účastníkům velmi pomohla se zorientovat, když ve své prezentaci představila všechny, kdo by se za ideálních podmínek měli na vzniku knihy v redakci podílet (odpovědný redaktor, odborný redaktor, jazykový redaktor, korektor, fact-checker, rejstříkář atd.) Právě označení různých profesí bývá často problém, zvlášť v mezinárodním kontextu. V České republice zatím mohou budoucí redaktoři studovat na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v rámci studijního oboru „Česká filologie jednooborová se zaměřením na editorskou činnost“. Podobný obor by mohl v budoucnu vzniknout na Masarykově univerzitě, ovšem s mezinárodním přesahem. Smělé plány představila Alena Mizerová, ředitelka nakladatelství Munipress, které by ve spolupráci s Filozofickou fakultou rádo vzdělávání redaktorů rozvíjelo.
Studijní obor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity je zamýšlen jako mezinárodní – do Brna by v ideálním případě měli přijíždět přednášející z různých evropských zemí, aby studenti získali přehled o vydávání knih v jiných kontextech. Zároveň by se také měli během studia dozvědět o významu mezinárodních sítí (akademických, distribučních atd.) Přítomné členy AEUP námět na takový studijní obor velmi zaujal, a proto je pravděpodobné, že se přípravy brzy posunou do ostré fáze.
Jaké vlastnosti a dovednosti by tedy měl ideální redaktor mít a umět? Odpověď na tuto otázku pomohl osvětlit Jacob Andersson z univerzitní knihovny Malmö University, který před konferencí pomocí dotazníkového šetření sbíral zkušenosti zaměstnanců univerzitních nakladatelství (i knihoven a dalších pracovišť, která vydávají odborné knihy) napříč celou Evropou. 100 % respondentů se shoduje, že důležitá je klasická redakční práce (ve smyslu úprava textu), v dalších oblastech taková shoda nepanovala. Například akviziční dovednosti jsou důležité pro větší polovinu respondentů, distribuční kapacity pro 80 % (ale je to činnost, na kterou již mnohdy nezbývají prostředky ani energie). Z výsledků je mimo jiné patrné, že redaktoři se chtějí dále vzdělávat; mnozí získávají potřebné dovednosti až „za pochodu“ při výkonu práce.
Přestože mnoho redaktorů vystudovalo úplně jiný obor, svoji práci dělají nejen profesionálně, ale také s velkým osobním nasazením. Ze zkušenosti autorů vyplývá, že v malých univerzitních (institucionálních) nakladatelstvích mnohdy udělají pro jejich knihu mnohdy víc než v těch největších nakladatelských domech. S autory navíc udržují osobní kontakt, což je zvlášť důležité především v případě začínajících autorů, kteří pomocnou ruku i vlídný přístup zkušených redaktorů velmi ocení.
Závěrem
Na konferenci zaznělo mnoho nových a inspirativních myšlenek, ale to hlavní, co si účastníci odnesli, byl dobrý pocit – z toho, že dělají skvěle svoji práci; že není až tak důležité, jak malé je to které nakladatelství, ale jde o to, jak dobře slouží svým akademikům a čtenářům; že i v těch největších a nejstarších univerzitních nakladatelstvích se potýkají s podobnými problémy jako v těch nových a začínajících.
Čtyři největší nakladatelské domy (Reed-Elsevier, Springer, Wiley-Blackwell, Taylor & Francis) vydávají více než polovinu recenzovaných odborných článků a drží v rukou téměř polovinu příjmů z oblasti akademického publikování. V poslední době se však ukazuje, že tato siatuace není žádoucí a udržitelná – největší univerzitní knihovny si nemohou dovolit předplácet všechny časopisy z těchto nakladatelství a některé již vypověděly smlouvy o předplatném. Zároveň vznikají nová univerzitní nakladatelství a navzdory tomu, že je v této oblasti již obrovská konkurence, daří se jim získávat autory a vydávat zásadní publikace. Zdá se jakoby se i v akademickém publikování projevil celkový trend návratu k malému, lokálnímu, autentickému, který jsme dříve pozorovali například ve stravování nebo oblékání. I proto si mohou malá univerzitní nakladatelství dovolit zvolat „Let’s také back control in publishing!“
Závěrečná deklarace z konference (anglicky).
0 notes
Text
Plán S se posunuje do roku 2021
cOAlition S zveřejnila na svém webu změny v připravovaném plánu, aby všechny výsledky vědy a výzkumu placeného z veřejných peněz byly dostupné ihned v režimu open access. Tou nejmarkantnější je pravděpodobně posunutí celého projektu o rok, tedy do roku 2021. Další změny najdete v tomto článku.
0 notes
Text
University Press Week
Od 12. do 17. listopadu probíhá University Press Week. Tématem letošního ročníku je #TurnItUP, pod tímto hashtagem lze událost sledovat na sociálních sítích.
0 notes
Text
Film o open access je k dispozici online
Dokument Paywall: The Business of Scholarship se zaměřuje na potřebu otevřeného přístupu ke vědě a výzkumu, zpochybňuje důvody, proč soukromá akademická nakladatelství ročně utrží 25,2 miliardy dolarů, analyzuje až 40% zisk největšího akademického vydavatele, společnosti Elsevier, a ukazuje, že takové ziskové rozpětí je mnohdy vyšší než zisk těch nejziskovějších technologických společností, jako jsou Apple, Facebook a Google.
Film se drží myšlenky open access: je k dispozici zdarma pro přehrávání a stahování pro soukromé či veřejné účely a nese to nejvíce otevřené označení CC BY 4.0 Creative Commons, aby k němu měl přístup skutečně každý, bez ohledu na sociální, finanční nebo politickou situaci.
0 notes
Link
Evropské státy spolu s Evropskou komisí a Evropskou radou pro výzkum požadují, aby všechny vědecké výsledky placené z dotací byly publikovány v režimu open access. V tomto článku představují tzv. “Plán S”, podle nějž musí být všechny publikace bezplatně přístupné ihned a komukoli a nesmí být žádným způsobem zpeněženy.
0 notes
Text
Zpráva z workshopu AEUP
Ve dnech 5. a 6. června 2018 proběhl v Rize v Lotyšsku mezinárodní workshop AEUP (Evropská asociace univerzitních nakladatelů) “Keeping up with standards“.
Pracovní setkání probíhalo na půdě knihovny kampusu RTU (Rižská technická univerzita) za účasti asi třiceti kolegů z evropských univerzit. Hlavním tématem a cílem setkání bylo představit a předat zkušenosti nakladatelů v oblasti redakčních procesů, nastavení a používání standardů v akademickém publikování, jaké kanály jsou využívány při propagaci, šíření a zviditelňování odborných titulů, které distributory a cesty používat pro prodej. V plénu i pracovních skupinách se rovněž diskutovaly používané technické systémy a programy vhodné pro publikování. Velmi zajímavé bylo představení programu Métopes francouzskými kolegy, který nabízí nástroj založený na převodu textových editorů na xml exportovatelném do řady dalších formátů.
Výkonná rada AEUP spolu s ředitelkou Nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress, PhDr. Mizerovou, pozvali účastníky workshopu na konferenci AEUP v roce 2019 do Brna. Konference “Sharing Academic Knowledge 2019. Current perespectives on means of academic publishing“ se bude konat v roce 100. výročí založení univerzity.
0 notes
Text
Jak se orientovat v prostředí akademického publikování?
Portál The Scholarly Kitchen se ptal odborníků, jak si udržují předhled v prostředí akademického publikování. Jejich odpovědi najdete v tomto článku.
0 notes
Text
To nejlepší z University Press Week blog tour 2017
Přinášíme vám výběr nejzajímavějších článků z letošního University Press Week blog tour. Tématem týdne bylo #LookItUP: Knowledge Matters. Všechny články najdete na stránkách Americké asociace univerzitních nakladatelů.
Pondělí: Vzdělanost má význam
Pondělní články se věnovaly otázce pravdivosti a ověřitelnosti faktů v tzv. post-pravdivém světě. Článek z blogu University Press of Colorado Tools for Surviving in a Post-Truth World upozorňuje, že „v roce 2017, kdy vnímáme čím dál větší nedůvěru vůči nejrůznějším odborníkům, kdy se snažíme vyznat se ve změti informací na sociálních médiích, v době úniků dat a ‚fake news‘, jsou důkladně ověřené, recenzované a přístupné publikace univerzitních nakladatelství důležitější než kdy dřív.“
Anne Brackenbury z University of Toronto Press k tomu ve svém článku Winning Hearts and Minds: Publishing that Matters dodává, že „akademické publikování musí být něčím víc než pouhým předkládáním ověřených faktů. Mělo by skutečně oslovovat co nejširší publikum.“ Podle Brackenburyové akademici dávají přednost rozumu před vášní, důkazům před názory a intelektu před emocemi. Pokud však chtějí oslovit co nejvíce čtenářů, musí do svých knih dostat i to druhé – a získat na svou stranu nejen mysl, ale i srdce svých čtenářů. Přitom si však musí dávat pozor, aby nespadli do pasti postmodernismu, kde má každý svoji pravdu a vše se dá interpretovat jakkoli.
Úterý: Prodávat fakta
Tématem druhého dne bylo především to, jak výsledky akademického výzkumu vydané v knihách dostat co nejefektivněji ke čtenářům. Svět akademického publikování je v zajetí velkých vydavatelských domů a menši univerzitní nakladatelství často reagují tak, že prohlubují spolupráci s lokálními nezávislými knihkupci. Článek na blogu University of Texas Press Selling the Facts in Independent Bookstores nám představuje nezávislé knihkupce ve městě Austin v Texasu, a jejich činnost hodnotí jako „aktivismus desinformačního věku”.
Středa: Vydávat knih, na nichž záleží
Třetí den se články zaměřily na produkční stránku nakladatelské práce. Cílem bylo představit všechny ty, kdo se podílejí na vzniku akademických publikací a upozornit na množství času a práce, které je potřeba do každé knihy investovat. V článku na blogu Georgetown University Press se například dočteme: „Jen tak pro představu: všechny naše knihy procházejí procesem redakční úpravy textu a korekturami. Všechny potom někdo vysází, i když někdy sazbu děláme pomocí šablon konkrétní edice. Pro většinu titulů děláme také rejstřík. Každé knize někdo navrhuje obálku a přebal. Všechny knihy je potřeba vytisknout, což většinou vyžaduje dva různé dodavatele – knihy v pevné vazbě se totiž vyrábí jinde než paperbacky. Zdrojové soubory pak převádíme do formátu epub a pdf pro web, na což najímáme dalšího dodavatele. Na produkci většiny titulů se tedy podílí až 8 nezávislých subjektů.“
Čtvrtek: #TwitterStorm
Významem sociálních médií pro akademické publikování a bádání vůbec se zabývaly čtvrteční články. Greg Britton, ediční ředitel Johns Hopkins University Press, ve svém článku Make Your Voice Heard in 2017's Town Square: Tips to Effectively Participate in the Twitter Conversation vyzývá akademiky, aby se zapojovali do konverzací na Twitteru: „Twitter nabízí jedinečnou možnost spojit se s kolegy, čtenáři a veřejností vůbec. Může pro vás být způsobem, jak zjistit, co se ve vašem oboru aktuálně děje a prostředkem neformální komunikace s vašimi kolegy.“ Článek navíc přináší velmi praktické tipy, jak Twitter co nejlépe využít ve svůj prospěch.
Pátek: Knihovny a knihovníci nám všem pomáhají #LookItUp
Na závěr týdne přišel den věnovaný odborným knihovnám. Jason Bennett z University of Georgia Press v článku Librarians are our First Line of Defense against Fake News radí, jak rozpoznat „fake news“ – včetně infografiky, kterou rozhodně doporučujeme vaší pozornosti.
0 notes
Text
Pohádkový byznys akademického publikování III: Jak komerční nakladatelé mění vědeckou práci
Celou sérii najdete pod #BYZNYS AKADEMICKEHO PUBLIKOVANI
V této minisérii se zamýšlíme nad textem Is the staggeringly profitable business of scientific publishing bad for science?, který publikoval The Guardian. Článek se věnuje společnosti Elsevier, jedné ze tří nejvýznamnějších soukromých firem, jež v současné době ovládají oblast publikování vědeckých článků v odborných časopisech.
Editoři nejvýznamnějších vědeckých časopisů mají nesmírný vliv na akademickou dráhu jednotlivých vědců a na vývoj vědy jako takové. Především mladí vědci jsou pod neuvěřitelným tlakem – pokud se jim nepodaří vydat článek v časopise jako je „Cell“, „Nature“ nebo „Science“, jejich vědecká kariéra se pravděpodobně nebude ubírat tím směrem, který si vysnili. Každý vědec dnes ví, že jeho kariéra přímo závisí na tom, kde se mu podaří publikovat, a největšího akademického úspěchu lze dosáhnout pouze v případě, že publikuje v nejlépe hodnocených časopisech.
Věda se tak stala čímsi, co vzniká v podivné spolupráci mezi vědci a editory časopisů, přičemž vědci se snaží přicházet především s takovými výsledky, které by se líbily editorům. Znamená to, že pravděpodobně odmítnou „obyčejnou“ vědeckou práci spočívající v potvrzení či vyvrácení dřívějších závěrů, anebo nejisté a dlouhodobé projekty. Mnohem spíš se budou zabývat „průměrnou“ vědou – líbivým tématem, o němž bude možné pravidelně odevzdávat publikační výstupy.
Podle společnosti Elsevier je jejich hlavním cílem usnadnit vědcům a výzkumníkům práci. V minulém roce Elsevier dostal 1,5 milionu rukopisů a vydal 420 tisíc článků. Svoji práci mu svěřilo 14 milionů vědců a 800 tisíc jich investuje svůj čas do redakčních úprav a recenzí článků. Elsevier svými vlastními slovy pomáhá vědcům pracovat efektivněji – a to mu přináší pohádkové zisky.
Není to však chyba vědeckých vydavatelů, že je celý systém nastaven tímto způsobem. Nejsou to oni, kdo nutí některé vlády (např. čínskou nebo mexickou) investovat nesmírné finanční prostředky do vydání článků jejich vědců v časopisech s vysokým impact factorem. Je to komplexní systém akademického publikování, který je nastaven tak, aby konsolidoval obecný a vyšší zájem vědeckého poznání s komerčními zájmy vydavatelů, kteří ho ovládají.
Zachrání nás Open Access?
Od začátku nového milénia existuje systém nazvaný open access, který se snaží dualitu komerčních a akademických zájmů vybalancovat jednoduše tím, že komerční zájmy zcela odbourává. Nejčastěji formou článků v open access elektronických časopisech, které fungují tak, že autor zaplatí předem náklady na redakci a publikování a článek je pak zdarma přístupný komukoli na internetu. Přestože tento způsob publikování podporují některé z největších světových vědeckých nadací (např. Gates Foundation nebo Wellcome Trust), je v současnosti publikována v režimu open access jen asi čtvrtina vědeckých článků.
Myšlenka otevřeného přístupu k vědeckým výsledkům je v přímém rozporu s fungováním komerčních vědeckých vydavatelů. V poslední době se tento spor projevuje především tahanicemi okolo nekonvenčního projektu „Sci-Hub“ – stránce, která komukoli umožňuje stáhnout si bezplatně jakýkoli vědecký článek. Zakladatelka Sci-Hub, Alexandra Elbakyan z Kazachstánu, se skrývá a čelí obviněním z porušování autorského zákona. Nedávno prohrála soud s Elsevierem a musí společnosti zaplatit 15 milionů dolarů jako náhradu škody. Sama Elbakyan však svůj postoj nemění: „Věda by měla patřit vědcům a ne vydavatelům,“ tvrdí. U soudu citovala článek 27 Všeobecné deklarace lidských práv, tedy že každý má právo „podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích“.
Ať už dopadne situace kolem Sci-Hub jakkoli, zdá se, že frustrace z fungování systému roste. Historie však ukazuje, že vsadit si na konec nadvlády komerčních vědeckých vydavatelů je dost velké riziko. Nakonec Maxwell již v roce 1988 předpovídal, že bude existovat jen hrstka nejvýznamnějších vydavatelství a v době elektronického publikování navíc nebudou mít žádné náklady na tisk – jejich podnikání tedy bude přinášet téměř čistý zisk. Což je situace, v níž v podstatě žijeme dnes.
Původní text najdete na webu The Guardian. Kompletní minisérii najdete zde.
#publikujemevedu#academic publishing#academic journals#publishing business#byznys akademickeho publikovani
0 notes
Text
Pohádkový byznys akademického publikování II: Odborné časopisy jako centra vědecké komunikace
Celou sérii najdete pod #BYZNYS AKADEMICKEHO PUBLIKOVANI
V této minisérii se zamýšlíme nad textem Is the staggeringly profitable business of scientific publishing bad for science?, který publikoval The Guardian. Článek se věnuje společnosti Elsevier, jedné ze tří nejvýznamnějších soukromých firem, jež v současné době ovládají oblast publikování vědeckých článků v odborných časopisech.
Článek v odborném časopise se rychle stal základní jednotkou vědeckého úspěchu. Slovy Neala Younga z National Institutes of Health, „Publikování je vyjádřením naší práce. Dobrý nápad, rozhovor či korespondence, dokonce i s tím nejchytřejším člověkem na světě… se nepočítá, pokud se vám nepodaří ji vydat.“ Kdo má kontrolu nad vědeckým publikováním, má v podstatě kontrolu nad vědou jako takovou.
Robert Maxwell velmi dobře pochopil podstatu podnikání v této oblasti. Zatímco jeho konkurenti spolu soupeřili o podíl na stávajícím trhu, Maxwell věděl, že tento specifický trh jako by neměl žádné hranice. Vznik nového časopisu „The Journal of Nuclear Energy“ neznamená, že dosud existujcí časopis „Nuclear Physics“ zanikne. Vědecké články představují jedinečné objevy svých autorů, jeden nelze jednoduše nahradit jiným. Když založíte nový relevantní časopis, vědci zkrátka požádají svoji institucionální knihovnu, aby ho také předplatila. Maxwell pochopil, že když bude vydávat třikrát tolik časopisů jako jeho konkurence, vydělá třikrát tolik peněz. Jediným případným omezením by mohlo být snížení vládních výdajů na vědu, což se v šedesátých ani sedmdesátých letech rozhodně nedalo očekávat.
Nástup elitních časopisů
Koncem šedesátých let se tedy již pokládalo za status quo, že komerční vydavatelé jsou nepostradatelným partnerem při posouvání hranic vědeckého poznání. Pergamon Press výrazně ovlivnil publikování tím, že celý proces zjednodušil a urychlil a výsledky prezentoval stylovým a líbivým způsobem. Akademikové navíc byli okouzleni Maxwellovou osobností a leskem, který publikování v jeho časopisech dodávalo jejich práci.
V polovině sedmdesátých let začal další proces, který měl mít nesmírný vliv na budoucí podobu vědy. Do té doby příliš nezáleželo na tom, ve kterém časopise vědci své výsledky publikují. V roce 1974 však na MIT založili časopis „Cell“, který prezentoval nové objevy v oblasti molekulární biologie. Jeho editorem byl mladý a zapálený biolog jménem Ben Lewin, který měl nejraději dlouhé a erudované články vycházející z mnohaletého výzkumu. Nesouhlasil s tehdy převládající představou, že časopisy jednoduše publikují většinu článků, které jim autoři pošlou. „Cell“ mnohem více článků odmítl, vydal jich pouze malou část. Vybudoval si tak image elitního časopisu, kde chtěl najednou publikovat každý, ale podařilo se to jen málokomu.
Ostatní vydavatelé se pokusili zopakovat jeho úspěch a najednou začalo velmi záležet na tom, kde vědci svůj článek publikují. Ke vzájemnému srovnávání časopisů vydavatelé použili metriku nazvanou „impact factor“. V šedesátých letech ji vynalezl knihovník Eugene Garfield, aby mohl zhruba posoudit, které články jsou více citované v časopisech než jiné. Vydavatelé se chlubili vysokým impact factorem svých časopisů a vědci, kteří publikovali v „impaktovaných“ časopisech dosahovali větších akademických úspěchů a lepších finančních podmínek pro svůj výzkum. Prakticky přes noc tak vznikla nová jednotka akademické prestiže.
Vzestup společnosti Elsevier
Maxwell věděl, že časopisy jsou ústředním bodem vědecké komunikace, ale jeho hlavní starostí byla další a další expanze. Neustále přemýšlel, jaký další akademický časopis ještě založit. Celá řada časopisů nazvaných „Computers and…“ například naznačovala, že velmi dobře předpověděl nárůst významu digitálních technologií. Koncem sedmdesátých let však jeho strategii pochopila i konkurence. Elsevier tehdy rostl tempem 35 nových časopisů ročně. Větší konkurence však v tomto případě neznamenala nižší ceny. Mezi lety 1975 a 1985 se průměrná cena předplatného dokonce zdvojnásobila.
Vědci a knihovníci byli však uvězněni v síti „malinkých monopolů“. Nebylo zkrátka možné přestat odebírat jeden časopis a nahradit ho jiným, levnějším. Tehdy vycházelo každý rok více než milion vědeckých článků a knihovny je musely všechny kupovat bez ohledu na cenu. Maxwell si toho byl velmi dobře vědom: „Vědcům nezáleží na ceně tolik jako jiným odborníkům, především proto, že neutrácejí svoje vlastní peníze“, poznamenal v rozhovoru pro Global Business v roce 1988.
V době největší slávy společnosti Pergamon Press se však Robert Maxwell již věnoval jiným zájmům. Koupil si například fotbalový klub Oxford United a různé televizní stanice a další média po celém světě. V roce 1991 musel Pergamon Press prodat za 440 milionů liber konkurenční společnosti Elsevier, aby byl schopen financovat nákup „New York Daily News“. Později téhož roku se zapletl do série skandálů kolem svých stále se vršících dluhů a byl dokonce obviněn, že je Izraelským špionem. Začátkem listopadu 1991 byl nalezen mrtev ve vodě poblíž své jachty na Kanárských ostrovech. Okolnosti jeho smrti ani případné cizí zavinění se nikdy nepodařilo vyjasnit.
Elsevier zatím začal konsolidovat svoji pozici v oblasti akademického publikování. S nákupem Pergamon Press a ziskem více než 400 časopisů měl nyní pod kontrolou přes 1 000 odborných časopisů, čímž se stal bezkonkurenčně největším vědeckým vydavatelem na světě. V roce 1994 navíc o 50 % zvýšil cenu předplatného – a tehdy poprvé se univerzitní knihovny opravdu vzbouřily a začaly některé méně populární časopisy odhlašovat.
Zdálo se, že Elsevier bude strůjcem svého vlastního konce. Právě totiž nastala doba rozšíření internetu, o němž se předpokládalo, že umožní vědcům publikovat výsledky své práce zcela nezávisle a bez jakéhokoli omezení. Nicméně doba nadvlády komerčních vydavatelů vědeckých časopisů ještě nebyla u konce.
V roce 1998 přišla společnost Elsevier s lákavou nabídkou pro digitální informační věk nazvanou „The Big Deal“: za stanovený roční příspěvek umožní knihovnám a všem jejich návštěvníkům neomezený přístup k elektronickým verzím svých časopisů. Univerzitní knihovny se do programu hlásily s velkým nadšením. Elsevieru se tak podařilo nahradit tisíce Maxwellových „malinkých monopolů“ jedním monopolem tak velkým, že v podstatě nebylo možné se bez něj obejít. Pokud knihovna odmítla zaplatit, vědci a studenti dané univerzity ztratili přístup ke čtvrtině vědeckých výsledků. Další čtvrtinu pak společně ovládaly firmy Springer a Wiley-Blackwell, které podmínky nastavily podobně.
Původní text najdete na webu The Guardian. Kompletní minisérii najdete zde.
#publikujemevedu#academic publishing#academic journals#publishing business#byznys akademickeho publikovani
0 notes
Text
Pohádkový byznys akademického publikování I: Jak to všechno začalo
V této minisérii se zamýšlíme nad textem Is the staggeringly profitable business of scientific publishing bad for science?, který publikoval The Guardian. Článek se věnuje společnosti Elsevier, jedné ze tří nejvýznamnějších soukromých firem, jež v současné době ovládají oblast publikování vědeckých článků v odborných časopisech.
„Jádrem činnosti společnosti Elsevier jsou vědecké časopisy, publikace s týdenní či měsíční periodicitou, v nichž vědci sdílejí výsledky svého výzkumu. Přestože publikum těchto časopisů je poměrně malé, vědecké publikování představuje až pozoruhodně výnosný byznys. S celkovými tržbami přesahujícími 19 miliard liber se řadí někam mezi hudební a filmový průmysl, ale je mnohem výnosnější. V roce 2010 vykázala divize Elsevieru pro vědecké publikování zisky ve výši 724 milionů liber z celkových příjmů něco přes 2 miliardy liber. To představuje marži ve výši 36 % – což je více než v tom roce vykázaly společnosti jako Apple, Google nebo Amazon.“
S vydáváním časopisů jsou obvykle spojeny poměrně vysoké náklady. Je třeba zaplatit autorům za psaní článků, editorům za jejich redakci a distribučním společnostem za doručení časopisů koncovým uživatelům. Běžný vydavatel časopisu má zisky ve výši asi 15 %.
Komerčním akademickým vydavatelům se však podařilo většinu těchto nákladů odbourat – přestože působí v jinak velmi přísně regulované oblasti veřejného financování. Vědci píší články v rámci svých pracovních úvazků a jsou za to placeni svými institucemi (tedy z veřejných peněz). Vydavatelům články poskytují zdarma. Vydavatel platí editory, kteří posoudí, zda je vhodné článek publikovat, a zkontrolují ho po jazykové stránce. Posouzení jeho vědeckého přínosu – proces známý jako peer-review – však dělají další akademikové, opět bez nároku na honorář. Vydavatel potom časopis prodá (s velkým ziskem) zpět knihovnám vědeckých a výzkumných institucí, těm, jejichž zaměstnanci jsou autory článků v časopise.
Zpráva Deutsche Bank z roku 2005 celý systém označila za „bizarní“ systém „trojího placení“, kdy „stát financuje většinu výzkumu, platí ty, kdo posuzují jeho kvalitu, a nakonec kupuje většinu publikovaných textů.“
Československá stopa v byznysu s akademickými výsledky
Jednou z nejvýznamnějších osobností, které ovlivnily současnou podobu akademického publikování, je Robert Maxwell. Byl to on, komu podařilo sebrat vědcům kontrolu nad vědeckými publikacemi, pohádkově na tom zbohatnout, stát se poslancem britského parlamentu a mediálním magnátem srovnatelným s Rupertem Murdochem. Navíc také zřejmě navždy změnil způsob vědeckého bádání.
Robert Maxwell, vlastním jménem Abraham Leib Hoch, se narodil v roce 1923 v obci Slatinské doly (tehdejší československá Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina) jako třetí z devíti dětí chudého židovského obchodníka s dobytkem. Ve třinácti letech byl odeslán do rabínské školy do Bratislavy, odkud utekl do Budapešti a později do Bělehradu, dále do Sofie, Istanbulu a přes Bejrút do Marseille. Tam se stal vojákem československého vojska ve Francii; po porážce přešel do britské armády a po válce byl vyznamenán za statečnost britským Válečným křížem. Během války několikrát změnil jméno – říkal si Ivan du Maurier, Leslie Jones a nakonec Ian Robert Maxwell.
Maxwell se usadil v Londýně zrovna v době, kdy se v Británii řešila otázka, jak efektivně publikovat výsledky vědy a výzkumu. Britská věda tehdy dosahovala prvotřídních výsledků, ale vědecké časopisy jim vůbec neodpovídaly. Zdálo se, že řešením by mohla být spolupráce mezi respektovaným britským nakladatelstvím Butterworths a německou společností Springer. Maxwell se tehdy živil dovážením vědeckých článků vydaných ve Springeru do Británie. Tehdejší ředitel nakladatelství Butterworths Maxwella najal, aby pomohl nově vznikající projekt řídit.
Časopis pro každý obor
Již roku 1951 však byla spolupráce ukončena a Maxwell za 13 000 liber získal nad podnikem kontrolu. S hlavním editorem Paulem Rosbaudem nazvali novou společnost Pergamon Press a společně vymysleli strategii, která se ukázala jako klíčová: všechny nově vznikající vědecké obory potřebovaly vlastní odborné časopisy. Tehdejší vědecké časopisy byly velmi tradiční, někdy až zkostnatělé a kvůli disputacím svých edičních rad zoufale pomalé v publikování vědeckých výsledků. Stačilo přesvědčit některého významného vědce, že právě jeho specializace potřebuje vlastní odborný časopis, a ustanovit ho odpovědným redaktorem. Pergamon Press potom bude prodávat předplatné jejich nového časopisu univerzitním knihovnám, kter�� tehdy vládly bohatými rozpočty.
Maxwell rychle pochopil genialitu celé strategie a dotáhl ji k dokonalosti. Jezdil na odborné konference a nabízel akademikům, že publikuje jejich příspěvky v některém z nových časopisů. Za to po nich chtěl, aby s jeho časopisy redakčně spolupracovali. Tímto způsobem získával další a další editory svých nových časopisů. V roce 1959 jich Pergamon Press vydával 40, o šest let později již 150. Tehdejší rival Pergamonu, Elsevier, vydával v té době 50 časopisů.
Důležité bylo najít pro nové časopisy správné názvy – nejčastěji začínající „International Journal of…“. Maxwell velmi rychle pochopil, že publikování ve významných časopisech se stává součástí akademické prestiže, a dokázal obsadit trh dříve, než ostatní vůbec zaznamenali jeho existenci. Když roku 1957 Sověti vypustili do vesmíru Sputnik a západní vědci se snažili o jejich vesmírném programu zjistit co nejvíce informací, byli všichni velmi překvapeni, že Maxwell již získal práva na překlad časopisů Ruské akademie věd do angličtiny.
---
Původní text najdete na webu The Guardian. Pokračování minisérie přineseme příští týden.
#publikujemevedu#academic publishing#academic journals#publishing business#byznys akademickeho publikovani
0 notes
Quote
Vládě končí funkční období. Je čas bilancovat, co se během těch dlouhých 4 let v oblasti hodnocení české vědy podařilo. Na rozdíl od předchozích vlád měla tato vláda výhodu relativního politického klidu a dostatku času na práci po celé čtyři roky.
Daniel Münich: Bilancování po 4 letech: I. díl: Hodnocení výzkumných organizací
0 notes
Text
První konference evropských univerzitních nakladatelů - den druhý
Druhý den konference zahájil Charles Watkinson z University of Michigan Press / Library, který promluvil o tom, proč se akademické knihovny samy stávají vydavateli. Podle Watkinsona je tomu především ze tří důvodů: * chtějí nabídnout alternativu ke komerčním vydavatelům, kteří některé okrajové tituly zcela odmítají - jako příklad uvedl časopis "Journal of Muslim Mental Health" * reagují na poptávku v oblasti vydávání dokumentů, které nejsou klasické monografie ani časopisy - například výstupy ze seminářů, závěrečné zprávy a pod. * vzdělávají a vychovávají začínající autory. Dalším tématem příspěvku byla budoucnost akademického publikování. Ch. Watkinson představil "monografii budoucnosti", jak ji vidí Mellonova nadace (která v USA financuje velké projekty v oblasti akademického publikování): knihy by v budoucnu měly obsahovat bohatou multimediální složku (v některých případech ani obsah nepůjde "vytvarovat" do podoby klasické knihy, jak ji známe dnes) a měly by interagovat se svými čtenáři. Druhým významným řečníkem druhého dne byla Beate Eellend ze Švédské národní knihovny, která koordinuje švédskou politiku open access. Otevřený přístup k vědeckým výstupů prosazuje především Evropská komise, která stanovila, že výstupy z projektů financovaných z peněz EU musí být komukoli dostupné zdarma. Souvisí s tím řada dalších věcí, jako je například metodika hodnocení vědy - vědci musí být i tímto způsobem motivováni k otevřenému publikování. Open access je však složitá otázka, proto i příspěvek paní Eellend vyvolal vášnivou debatu. Třetí řečník druhého dne, Pierre Mounier, představil velký evropský projekt "OPERAS". Cílem projektu je vybudovat celoevropskou infrastrukturu pro otevřenou vědeckou komunikaci. Projekt má několik desítek partnerů, kteří společně sdílí vědomosti i nástroje a hledají cesty, jak vyjít vstříc potřebám akademiků. Více o projektu si můžete přečíst přímo na jeho webových stránkách: http://operas.hypotheses.org/aboutoperas Odpoledne druhého dne bylo věnováno debatě o budoucnosti AEUP. Asociaci se již podařilo vybudovat si členskou základnu (i když v ní ještě nejsou zastoupeny všechny evropské země) a měla by se pustit do dalších konkrétních kroků. Mezi návrhy převažovaly dvě oblasti: 1. Touha zvýšit viditelnost asociace i jejích členů a jejich tržní zastoupení (například ve formě rozesílání společného katalogu novinek akademickým knihovnam v Evropě) 2. Angažovat se při formulování relevantních politik, lobbovat v EU. Asociace si uvědomuje, ze za současné situace není v jejích silách pustit se oběma cestami, proto bude úkolem výkonného výboru návrhy posoudit a rozhodnout, co je pro členy důležitější. První konference evropských univerzitních nakladatelství proběhla ve velmi příjemné atmosféře spolupráce a sdílení zkušeností i námětů. I když byla na konferenci přítomna jen asi třetina členů asociace, podařilo se udělat hodně práce a hlavně se podařilo vybudovat si přátelské vztahy a vůli k další, hlubší spolupráci. Děkujeme výkonnému výboru za organizaci a Stockholmské univerzitní knihovně za poskytnutí perfektního zázemí pro konferenci. www.aeup.eu www.su.se/english/library
0 notes
Text
První konference evropských univerzitních nakladatelů - den první
Asociace evropských univerzitních nakladatelů (AEUP) vznikla v roce 2010 a letos uspořádala první konferenci, jejímž cílem je navzájem se poznat a hledat nové možnosti hlubší spolupráce. Konference se koná v prostorách knihovny Stockholmské univerzity. Konferenci zahájila prorektorka univerzity Astrid Söderbergh Widding, která zdůraznila význam univerzitních nakladatelství, z jejího pohledu především ve dvou oblastech: univerzity nadále nemůžou používat veřejné prostředky na to, aby platily velkým soukromým nakladatelům za vydání knihy třikrát (poprvé formou platu akademiků, kteří pracuji na výzkumu, podruhé ve formě poplatku za vydání článku a potřetí, když univerzitní knihovny čtenářům zajišťují přístup k publikacím). Univerzitní nakladatelé jsou také významnými garanty kvality vědeckých publikaci, což je obzvláště důležité v dnešní "postfaktické" době, kdy je v ohrožení samotná pravda. Členové výkonného výboru AEUP následně představili historii asociace a také plány do budoucna. Aktuálně má asociace 33 členů z 16 evropských zemí a mezi její hlavní cíle patří sdílení zkušenosti a šíření vzdělanosti a zvyšování povědomí o významu univerzitních nakladatelů. Členové asociace také představili hlavní témata prvního dne, jimiž jsou: kvalita akademických publikací, elektronické publikování a open access a obchodní modely / udržitelnost univerzitních nakladatelství. Další část prvního dne byla věnována jednotlivým zúčastněným nakladatelstvím, přičemž každý dostal příležitost představit své nakladatelství, vysvětlit ostatním, v čem je jedinečné, ale také jakým problémům musí čelit. Jako první se představil domácí Stockholm University Press, což je mladé začínající univerzitní nakladatelství, kterému se však již během prvních let podařilo získat si respekt autorů, čtenářů i dalších nakladatelů. Podobně jako mnoho ostatních je i Stockholmské nakladatelství součástí univerzitní knihovny a stejně jako celá univerzita je postaveno na principu otevřenosti, proto všechny publikace vydává v režimu open access. Představov��ní nakladatelů bylo přerušeno příspěvkem právního poradce Stockholmské univerzitní knihovny Jonase Holma, který promluvil o politice Evropské unie v oblasti digitálního publikování: především o snaze o ochranu elektronických dat (EU General Data Protection Regulation), která bude účinná od května příštího roku, a dále o otázkách související s autorskými právy ("Digital Single Market Directive"). Spolupracovat s autory na ochraně jejich práv a vzdělávat je v této oblasti je dalším důležitým úkolem každého univerzitního nakladatelství. Po obědě se představila další přítomná nakladatelství: Universitätsverlag Göttingen, Södertörn University Press, KIT Scientific Publishing, Masaryk University Press (Munipress), Yerevan State University Publishing House, Tampere University Press, University od Tartu Press, Leuven University Press, Universitätsverlag der TU Berlin, Hamburg University Press a v neposlední řadě Amsterdam University Press. Akce se účastnili i zástupci dalších nakladatelství z Norska, Francie či Finska, kteří zvažují členství v asociaci. Odpoledne bylo věnováno skupinovým debatám na předem daná témata uvedená výše. Společným problémem se zdá být především dlouhodobá udržitelnost open access přístupu a dále kritéria hodnocení kvality vědeckých publikací v situaci, kdy jsou vědci často posuzování spíše na základě kvantity než kvality publikaci. Objevilo se i téma "pomalé vědy" ("slow science"), což je koncept, který se snaží čelit neustálému tlaku na zvyšování počtu vědeckých výstupů, odučených hodin a vyřízenych administrativních záležitosti v akademické sféře. První den konference byl nesmírně inspirativní a intenzivní a účastníci projevili vděčnost nad touto jedinečnou příležitostí diskutovat s kolegy z celé Evropy společná témata. Zájemci mohou sledovat příspěvky z konference na Twitteru pod hashtagem #AEUP17.
0 notes
Last Seen Blogs
angelmeat666-art
HELLO!!
tauxolouwu
A Wild Weeb Has Appeared
sabakhu
SaBakhu
gefuehlschaos
gefuehlschaos
marta48
Marta Regina