#kari píše
Text
Ženy čarodějky
Za temného vytí vlkodlaků,
za horka ohně,
tančily nahé ženy,
jásaly bohyně.
Za čarodějnice muži je měli,
za děvky Satanovy,
souložící s Ďáblem,
vzdychající za úplňku.
Přesto ale svobodné duše to byly,
jako Lilith a Hékaté,
ženství své slavily,
svobodu demonstrovaly.
0 notes
Text
9. Den - Kuala Lumpur
Dnes píšu ze snookerové herny, kam si šel Honza zahrát a podzvyhl tu místní občany. :-D Strašně se tu směju, jejich řeč je vtipná a obecenstvo opravdu veliké. :-D Přijdu si jak na šampionátu.
Nicméně k dnešnímu dni. Je tu půlnoc, u vás o šest hodin méně a my ráno letíme na Bali, takže nás čeká další časový posun. Jsem už z toho blázen.
Hlavně z těch měn. V Dubaji je to emirátský dirham, což je na naše krát šest. V Singapuru singapuský dolar, ten je krát šestnáct a tady v Kuale je ringgit a ten krát pět.
Karty berou málokde, jen ve velkých centrech, takže odhadnout kolik vybrat je fakt kumšt.
Včera jsme sháněli v Kuale bankomat a to byl taky nadliský výkon. Jeden nebral visa karty, druhý nefungoval a když jsme se dopajdali k třetímu, tak neměl peníze. A vzhledem k tomu, že jsme měli fakt hlad, to byla nemilá situace. :-)
Začali jsme se tedy přesunovat Uberem nebo taxi (zde se tu píše teksi) a ceny jsou fakt vtipné. Třeba za půlhodinovou jízdu jsme platili v přepočtu 28 korun. :-D
Ráno začalo standatrně snídaní. Opět skvělá. Mysleli jsme si, že už nás nemůže nic překvapit, ale stalo se. Asi chápu, že to neoceníte tak, jako my, ale když pominu kvanta “klasického” jídla, tak nás překvapily balené tousty tak, jak prodávají u nás třeba na benzinkách a který mám moc ráda. :-D a pak také předkrájené ovoce v uzavřených miskách take away (s sebou). Takže jsme se nasnídali a jako pravý čecháčci napakovali na pokoj ke svačině. :-D
Poté následoval bazén, který mají otevřený na střeše se slanou vodou, výhledem na město, lehátky a barem. To my můžem!
Je čas oběda a my vyrážíme do města. Bylo nám doporučeno pár tipů a první z nich byl China town (čísnké město). Jedeme Uberem a dostavujeme se na místo. Naše reakce byla jedním slovem “wau”. Zde jste sehnali kopie všech značek od bot přes kabelky, hodinky, oblečení, až po zapalovače a brýle, nerozeznatelné od pravého. Opravdu zdařilé. Ale také spoustu místních pokrmů, čerstvé zeleniny a nebo také stánků, kde před vámi pražili kávu. Takže těsnými uličkami vane smíšené vůně, chvílema pachy.
Strávili jsme zde asi hodinu až dvě, výzdoba byla opravdu originální a nám se moc líbilo. Usmlouvali jsme dvoje armani hodinky ze čtyř tisíc na pět set, které jsme si stejně nakonec nevzali. Prostě jsme to chtěli jen zkusit. :-)
Asi bych taky měla zmínit, že největší pochoutkou tu považují prasečí penis. Na ten jsme se neodvážili. :-)
Po čínské čtvrti jsme jeli do indické. Ta už tak zajímavá nebyla, nicméně za zmíňku stojí. Typická indie, takže všude šátky na břišní tance, cetky ve stylu obrovských naušnic a narámků, tetování, henny, vůně kari a hodně hlasité zvláštní muziky. Čtvrť to byla o dost menší a tak ji máme celkem rychle prošlou, ale jsme upajdaní a máme v ruce polštáře za krk, které jsme koupili v čínské čtvrti (tak je můžeme zase ztratit) a tak se rozhodneme jet zpátky na hotel, kde chceme u bazénu vidět západ slunce.
Když jsme se svlékli do plavek, tak jsme zjistili, že jsme byli chvilku na sluníčku a Honza už se loupe jako had. :-D
Vyvalujeme se v bazénu, povídáme si s dalším plavcem (byl tam sám a chtěl si evidentně povídat).
Už je po setmění a tak se jdeme znovu obléknout. Je přece čas večeře a chceme vidět nejznáměnší památku v Kuale Petronas Twin Tower. Po cestě říkám Honzovi ze srandy, že doufám, že budeme mít uklizený pokoj a on opravdu BYL! :-D Včetně znovu doplněných hygienických miniatur a také minibar. Ten je totiž v ceně pokoje. Tohle jsem opět ocenila nejvíc já, haha.
Dorazíme na místo a fotíme se u dvou obrovských osvícených věží. Kupujeme si od prodejců rybí oko na telefon a jedeme na další trhy.
Tedy mysleli jsme si, že to jsou trhy.
Řidič Uberu opět neví, kde co je, co to je, ani, že to tu mají a tak mu musíme říkat podle navigace kudy má jet a kam odbočit. Paradox. Ale lidé opravdu neví, ani co mají za barákem.
Vystupujeme a já už se opět děsím. Smrad, špína, tma, odpadky a lajna pouličních stánků bez absolutně žádné hygieny. Sedí se na všem, jí se ze všeho a nadobí myjou v jednom velkém lavoru. Hůlky se zde předávají, jídlo leží na všem, co je možné a nikdo si s ničím neláme hlavu. Třeba mini rádoby pizzu jde zapejkali s neoloupanýma krevetama.
Zastavujeme se u prvního stánku který nabízí něco jako stripsy z KFC. Fakt to tak vypadlo. Ochutnáváme, byť jen kousek, ale žvýkáme jakousi podivnou tuhou hmotu v něčem. Po polknutí se dozvídáme, že to byl prasečí žaludek. Fuj.
Jdeme dál, natáčíme a jsme středem pozornosti protože opět bílý člověk je zde normálně k nedohledání.
Máme fakt hlad a přeci jen se zastavujeme u jednoho ze stánků, který nám přišel na tu bídu nejvíce kulturní. Slovo kulturní je fakt ve velkých uvozovkách a po náročeném dni mě nenapadá jiný termín, který by to vystihl.
Celkem nám chutná, ale přeci jen raději vybírám jen nudle a klíčky.
Hlad stál přetrvává a tak se jdeme najíst do včerejší restaurace. Opět vtipná situace.
Objednáváme pizzu, kalamáry, pivo a ice lipton. Pán zřejmě špatně rozuměl a tak mi v pětatřiceti stupních přinese čaj teplý. Nevadí. Říkáme, že lipton to sice je, ale HOT. Říká no problem, vrací se a co myslíte... přelil ten teplý čaj do sklenice, kterou naplnil ledem. :-D No a takhle to tu chodí se vším. Tak já zase říkám no stres. Vypila jsem to. Hlad je nejlepší kuchař.
A teď stále sedíme ve snookerové herně, místní si chtěli vsadit na Honzu a ještě, že tak neudělali. Prohrál. :-) Popravdě jsem si to trochu přála. Hráli o peníze a jsem tu tak paranoidní, že už jsem si představovala, že kdyby vyhrál a shrábnul peníze, byli by jsme o hlavičku kratší. :-)
Jedna ráno a v šest vstáváme. Nevím, jak to bude zítra z wifi ale každopádně příští článek bude už z Bali.
0 notes
Text
10. den - Kuala Lumpur
Dnes píšu ze snookerové herny, kam si šel Honza zahrát a podzvyhl tu místní občany. :-D Strašně se tu směju, jejich řeč je vtipná a obecenstvo opravdu veliké. :-D Přijdu si jak na šampionátu.
Nicméně k dnešnímu dni. Je tu půlnoc, u vás o šest hodin méně a my ráno letíme na Bali, takže nás čeká další časový posun. Jsem už z toho blázen.
Hlavně z těch měn. V Dubaji je to emirátský dirham, což je na naše krát šest. V Singapuru singapuský dolar, ten je krát šestnáct a tady v Kuale je ringgit a ten krát pět.
Karty berou málokde, jen ve velkých centrech, takže odhadnout kolik vybrat je fakt kumšt.
Včera jsme sháněli v Kuale bankomat a to byl taky nadliský výkon. Jeden nebral visa karty, druhý nefungoval a když jsme se dopajdali k třetímu, tak neměl peníze. A vzhledem k tomu, že jsme měli fakt hlad, to byla nemilá situace. :-)
Začali jsme se tedy přesunovat Uberem nebo taxi (zde se tu píše teksi) a ceny jsou fakt vtipné. Třeba za půlhodinovou jízdu jsme platili v přepočtu 28 korun. :-D
Ráno začalo standatrně snídaní. Opět skvělá. Mysleli jsme si, že už nás nemůže nic překvapit, ale stalo se. Asi chápu, že to neoceníte tak, jako my, ale když pominu kvanta “klasického” jídla, tak nás překvapily balené tousty tak, jak prodávají u nás třeba na benzinkách a který mám moc ráda. :-D a pak také předkrájené ovoce v uzavřených miskách take away (s sebou). Takže jsme se nasnídali a jako pravý čecháčci napakovali na pokoj ke svačině. :-D
Poté následoval bazén, který mají otevřený na střeše se slanou vodou, výhledem na město, lehátky a barem. To my můžem!
Je čas oběda a my vyrážíme do města. Bylo nám doporučeno pár tipů a první z nich byl China town (čísnké město). Jedeme Uberem a dostavujeme se na místo. Naše reakce byla jedním slovem “wau”. Zde jste sehnali kopie všech značek od bot přes kabelky, hodinky, oblečení, až po zapalovače a brýle, nerozeznatelné od pravého. Opravdu zdařilé. Ale také spoustu místních pokrmů, čerstvé zeleniny a nebo také stánků, kde před vámi pražili kávu. Takže těsnými uličkami vane smíšené vůně, chvílema pachy.
Strávili jsme zde asi hodinu až dvě, výzdoba byla opravdu originální a nám se moc líbilo. Usmlouvali jsme dvoje armani hodinky ze čtyř tisíc na pět set, které jsme si stejně nakonec nevzali. Prostě jsme to chtěli jen zkusit. :-)
Asi bych taky měla zmínit, že největší pochoutkou tu považují prasečí penis. Na ten jsme se neodvážili. :-)
Po čínské čtvrti jsme jeli do indické. Ta už tak zajímavá nebyla, nicméně za zmíňku stojí. Typická indie, takže všude šátky na břišní tance, cetky ve stylu obrovských naušnic a narámků, tetování, henny, vůně kari a hodně hlasité zvláštní muziky. Čtvrť to byla o dost menší a tak ji máme celkem rychle prošlou, ale jsme upajdaní a máme v ruce polštáře za krk, které jsme koupili v čínské čtvrti (tak je můžeme zase ztratit) a tak se rozhodneme jet zpátky na hotel, kde chceme u bazénu vidět západ slunce.
Když jsme se svlékli do plavek, tak jsme zjistili, že jsme byli chvilku na sluníčku a Honza už se loupe jako had. :-D
Vyvalujeme se v bazénu, povídáme si s dalším plavcem (byl tam sám a chtěl si evidentně povídat).
Už je po setmění a tak se jdeme znovu obléknout. Je přece čas večeře a chceme vidět nejznáměnší památku v Kuale Petronas Twin Tower. Po cestě říkám Honzovi ze srandy, že doufám, že budeme mít uklizený pokoj a on opravdu BYL! :-D Včetně znovu doplněných hygienických miniatur a také minibar. Ten je totiž v ceně pokoje. Tohle jsem opět ocenila nejvíc já, haha.
Dorazíme na místo a fotíme se u dvou obrovských osvícených věží. Kupujeme si od prodejců rybí oko na telefon a jedeme na další trhy.
Tedy mysleli jsme si, že to jsou trhy.
Řidič Uberu opět neví, kde co je, co to je, ani, že to tu mají a tak mu musíme říkat podle navigace kudy má jet a kam odbočit. Paradox. Ale lidé opravdu neví, ani co mají za barákem.
Vystupujeme a já už se opět děsím. Smrad, špína, tma, odpadky a lajna pouličních stánků bez absolutně žádné hygieny. Sedí se na všem, jí se ze všeho a nadobí myjou v jednom velkém lavoru. Hůlky se zde předávají, jídlo leží na všem, co je možné a nikdo si s ničím neláme hlavu. Třeba mini rádoby pizzu jde zapejkali s neoloupanýma krevetama.
Zastavujeme se u prvního stánku který nabízí něco jako stripsy z KFC. Fakt to tak vypadlo. Ochutnáváme, byť jen kousek, ale žvýkáme jakousi podivnou tuhou hmotu v něčem. Po polknutí se dozvídáme, že to byl prasečí žaludek. Fuj.
Jdeme dál, natáčíme a jsme středem pozornosti protože opět bílý člověk je zde normálně k nedohledání.
Máme fakt hlad a přeci jen se zastavujeme u jednoho ze stánků, který nám přišel na tu bídu nejvíce kulturní. Slovo kulturní je fakt ve velkých uvozovkách a po náročeném dni mě nenapadá jiný termín, který by to vystihl.
Celkem nám chutná, ale přeci jen raději vybírám jen nudle a klíčky.
Hlad stál přetrvává a tak se jdeme najíst do včerejší restaurace. Opět vtipná situace.
Objednáváme pizzu, kalamáry, pivo a ice lipton. Pán zřejmě špatně rozuměl a tak mi v pětatřiceti stupních přinese čaj teplý. Nevadí. Říkáme, že lipton to sice je, ale HOT. Říká no problem, vrací se a co myslíte... přelil ten teplý čaj do sklenice, kterou naplnil ledem. :-D No a takhle to tu chodí se vším. Tak já zase říkám no stres. Vypila jsem to. Hlad je nejlepší kuchař.
A teď stále sedíme ve snookerové herně, místní si chtěli vsadit na Honzu a ještě, že tak neudělali. Prohrál. :-) Popravdě jsem si to trochu přála. Hráli o peníze a jsem tu tak paranoidní, že už jsem si představovala, že kdyby vyhrál a shrábnul peníze, byli by jsme o hlavičku kratší. :-)
Jedna ráno a v šest vstáváme. Nevím, jak to bude zítra z wifi ale každopádně příští článek bude už z Bali.
0 notes
Last Seen Blogs
autonomyss
Vic
iamsamponser
Untitled
espejoobsidiana
Obsidian Mirror
sewamobilsolomurah-blog
sewa mobil solo
sijehonelomi
Untitled