#Suchovršice | Explore Tumblr Posts and Blogs

borisjelinek · 2 years

Text

Barchoviny

Tento rozlehlý zalesněný hřbet, který se nachází mezi Havlovicemi, Libňatovem, Posadovem, Křižanovem, Mečovem, slatinskými Končinami a řekou Úpou, bývá označován jako předěl mezi hornatějším Podkrkonoším a rovinatější krajinou Českoskalicka, přičemž mezi jeho nejvyšší body náleží: „Na Příčnici“ (484,4 m n. m.), „Na Signálu“ (483,4 m n. m.) a „Spálený kopec“ (408,0 m n. m.; svůj název obdržel od toho, že zde mnohokrát v historii hořelo). Většina z něj se však nachází pouze na katastru dvou obcí - Libňatova a Slatiny nad Úpou. V díle „Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny“ z roku 1987 od Jaromíra Demka se píše o této lokalitě následující:

„Barchoviny 484 m, význ. bod Kocléřovského hřbetu, 1,5 km jjz. od obce Havlovice; úzký nesouměrný denudační hřbet s dílčími elevacemi při hraně destruované kuesty, tvořené spodnoturonskými slínovci a cenomanskými a triasovými pískovci, ukloněné směrem k JJV, k SSZ spadá příkřejšími svahy (12-20°) na čele vrstev, na mírnějším jjv. svahu (1-3°) místy relikty svrchnomiocenních jílovitých štěrkopísků (u Křižanova); zalesněný smrkovými porosty; místy opuštěné lomy.

Ba, Ra“ (uvedená zkratka znamená Břetislava Balatku a Jaroslava Raušera).

Jeho název má vycházet ze staročeského slova „barch“, což bylo označení pro kopec či horu. Další teorie tvrdí, že jeho pojmenování pochází z německého slova „der Bach“ - potok, protože zde pramení a protéká řada potoků a potůčků, z nichž nejznámější je ten za libňatovskými Zady, který měl dostatek vody i při tom největším suchu. Toto pojmenování je známé jak z tereziánského, tak josefinského katastru a v tom stabilním se objevuje pod názvem „Barchowin“. Zmínka o nich se též nachází v Jiráskově románové kronice „U nás“, resp. její třetí knize - „Osetku“.

Původně však byl tento masiv označován jako „Panský les“. Stejně tak se jmenuje zdejší cesta, kterou zřídil v roce 1869 majitel náchodského panství a původně nazval „Bathildinou silnicí“. Další významnou cestou je „Příčnice“, která vznikla mnohem dříve a vede z Křížanova skrz celý les až ke Končinám a Boušínu. Známá je též „Mlejnská cesta“, která vedla od mandle v Havlovicích nad bývalým mlýnem v Poklekově ke slatinským Končinám a pro svůj kamenitý povrch obdržela též lidové pojmenování „Kamenačka“. Dříve se po ní vozilo obilí do mlýna.

Tato lokalita je přechodem od svrchní křídy přes spodní trias až po svrchní perm. Pro Barchoviny je tak charakteristický výskyt tisíců po lese volně roztroušených různě velkých balvanů z tvrdého bílého pískovce s různými minerálními příměsemi. Na některých místech byl v minulosti kámen i těžen. Pozůstatkem je několik malých opuštěných lomů, zejména v blízkosti Mečova. Zde se lámal kámen např. na stavbu okresní silnice Libňatov-Maršov u Úpice-Kyje, jež byla vybudována v letech 1933-1935, a na rekonstrukci silnice Úpice-Suchovršice v letech 1937-1938. V lokalitě „U Boučku“, což je část lesa jižně od „Šulcova dolu“ (lesní údolí mezi „Ovčínem“ a „Spáleným kopcem“), se naopak lámal pískovec na dřívější regulaci řeky Úpy. Dříve zalesněná pole a louky západně od „Ovčína“, tzv. „Náměrky“, jsou zase známé z historie, protože roku 1555 náchodská vrchnost rozprodala 6 pustin v Poklekově – náměrek nad Poklekovem a pustiny podle Popluží panského za 81 kop míšeňských grošů. Západní svah „Spáleného kopce“ se nazývá „Liščí díry“. Nachází se tu totiž řada propadlin a otvorů, jež byly využívány zejména liškami jako nory. U Libňatova přechází Barchoviny zase v lesní zákoutí zvané „Přívrata“, kudy vedla dříve cesta od čp. 23 z horního Libňatova do Křížanova a dále na Hořičky. Nedaleko ní koncem 19. století těžil krátce uhlí podnikatel Kozel. Skončil kvůli nedostatku strojového vybavení i finančních prostředků.

V roce 1785 měl Panský les na libňatovském katastru plochu 404,826 měřic, tj. 253 jiter 26 čtverečných sáhů. V létě 1869 mířili Barchovinami úpičtí Sokolové na Hořičky. Byl to jeden z jejich prvních výletů a jak dopadl, o tom se zmiňuje kronikář Vilém Schreiber: „První z výletů Sokola byl na Hořičky, někdy v létě r. 1869. Při návratu do Úpice zapálili rozjaření výletníci v Barchovinách veliký oheň, pro kterýž pak bylo dlouhé vyšetřování se šťastným koncem, neboť slavní úřadové ničeho nevyšetřili.“ V říjnu 1889 byla nad panskou lesní cestou vedoucí k „Šídlovině“ nedaleko silnice ke Křížanovu nalezena mrtvola zavražděné výměnkářky Řezníčkové. V letech 1920-1921 byl les postižen mniškovou pohromou, kterou likvidovali dřevaři a lesní dělníci až z východního Slovenska. V roce 1930 koupilo město Úpice na základě pozemkové reformy část panského lesa zvaného „Barchoviny“ ve výměře 60 ha za 130 000 Kč včetně kupních výloh. Půjčka k tomu určená byla sjednána u Zemské banky. Roku 1933 město pronajalo výlom kamene a vybírání písku v Barchovinách firmě B. Čefelín a spol. V témže roce povolilo Josefu Hofmanovi lámání kamene v Barchovinách za pařezné 3,50 Kč z 1 m3. Zalesnění holin bylo provedeno podle návrhu havlovického lesniho Siebra tak, aby les nabyl rázu lesa smíšeného (borovice, smrky, modříny). O 6 let později Úpice zakoupila ještě část zdejší cesty od náchodského velkostatku ve výměře 64 arů.

Koncem 30. let 20. století v době ohrožení republiky hitlerovským Německem byla plánována v Barchovinách výstavba opevnění pro těžké dělostřelectvo, k jejíž realizaci nakonec nedošlo. Za okupace využívali úkrytu lesa různí uprchlíci, v noci z 25. na 26. února 1945 v něm přistál sovětsko-polský výsadek kapitána Vladimira Petroviče Sokolovského (padáky ukryl v lokalitě „U Buku“) a krátce po osvobození se v lese ukrývali zase různí němečtí pohlaváři. Koncem června 1945 byly v lese třeba zatčeni 3 neozbrojení příslušníci SS. Na svazích Barchovin též docházelo k ničení beden nepotřebné munice a třaskavin. Dodnes jsou některé ze vzniklých děr viditelné na první pohled. 3. května 1973 došlo na okresní silnici uprostřed lesa k požáru nákladního vozidla. Zhoubou pro Barchoviny byly vždy vichřice, zejména šlo o orkány Kyrill v lednu 2007 a Emmu na přelomu února a března následujícího roku, vichřici z 1. dubna 2015, ale největší ranou se stalo velmi silné derecho, které je zasáhlo 11. srpna 2017. Na závěr je ještě nutné dodat to, že se tento les objevil i v literatuře, a to nejen v té odborné, nýbrž také v beletrii, např. v knize Aloise Jiráska "U nás. Nová kronika. Kniha třetí. Osetek".

Libňatovská část Barchovin

Opukové balvany v mečovské části Barchovin

Libňatovská část Barchovin

Následky derecha v libňatovské části Barchovin

#libňatov #příroda

0 notes