#sorry tohle tu musí bejt | Explore Tumblr Posts and Blogs

ao3-knihomol · 11 months

Text

Nemilá S.

Bylo to hodně zvláštní, jak se moje pocity vyvíjely. Nejdřív jsem se cítila po hovoru s tebou fakt dobře. I naše psaní bylo fajn. Vždycky jsem se na tebe těšila. Postupně to začalo opadávat. Bylo to spíš neutrální. Žádný super pocity, ale měla jsem tě ráda. Ale postupně jsem se začala cítit nepříjemně. Nejdřív jsem se bála, co mi posíláš a jak mám reagovat. Postupně jsem se začala bát při každém pípnutí mobilu. To samé naše schůzky. Postupně jsem se cítila čím dál víc vyčerpaná. Posledních pár měsíců mě bolela hlava. Nejdřív po odchodu od tebe. Pak to začínalo už u tebe a poslední dva/tři měsíce mě rozbolela tak půl hodiny před tím, než jsem k tobě šla.

Pak už jsem předstírala zívání a chtěla jsem od tebe vypadnout. Protože sorry jako, ale bejt tam u tebe třeba 5,6 hodin a bavit se jen o tobě, tvejch problemech a tvým IG mě takt začalo unavovat. A když jsem se ti chtěla svěřit já, tak jsi čuměla do mobilu.

Chtěla jsem ti zatajit, kdy budu mít dovolenou. Naštěstí jsme se pohádaly a já to utla. Jo, čekala jsem na příležitost. Ale je vtipný, že jsem se ti při tý hádce snažila vysvětlit svůj postoj a tak trochu doufala v to, že se nad tím třeba zamyslíš. Ale po tvojí odpovědi, kdy jsi ze sebe udělala oběť, jsem už neměla sílu. Ta hádka trvala několik dní a mě trvalo snad 3 nebo 4 než jsem ti poslala to definitivní rozhodnutí, že je konec. Chtěla jsem dočíst i poslední zprávu, ale neměla jsem sílu. Chci jí dočíst, a chci to udělat dneska a chci ti tu odpovědět, tak uvidíme.

Tvoje předposlední zpráva byla ta, co mě přiměla tě poslat někam. Četla jsem jí před usnutím a málem se ti omluvila, ale nakonec jsem se rozhodla to udělat, až když jsem se vyspala. Ještě že tak. Ty tvoje arogantní kecy, kde jsi zase ze sebe dělala oběť. Vtipný bylo, že ses vymlouvala na školu, když jsi mi vynadala pokaždé, když jsem se věnovala škole a ne tobě.

Víc co mě pěkně sralo? Že tys posouvala schůzky. Tu o půlhoďky, tu o hodinu. A fakt to bylo každou chvíli. Nikdy jsem neřekla ani půl slova. A posunu to já a dostanu, že to není normální, že se nechceš doprošovat a že moje chování je nepochopitelný? To je pr*el? Nebo jako co? Nejlepší hláška - pochopila bych, kdybys to zrušila :DDDD. Tak hlavně, že potom co jsem to zrušila, jsi mi řekla, že jsem fakan. No twl. A ty sis vážně myslela, že potom všem přilezu a budu se s tebou bavit? Jako vážně?

Hele, řeknu ti to upřímně. Poslední dva, tři měsíce jsem tak trochu doufala že se pohádáme, a já budu mít možnost tě poslat do pr*ele. Je to hnusný, já vím, ale ty ses ke mě většinou chovala jak k onuci, takže žádný výčitky. Pamatuju si, jak jsem si týden před státnicema říkala, že to vydržím. Ale k čemu je přátelství, když se musí vydržet? To už je o ničem. A tohle by nebyla schůzka jednou za rok. Tohle bylo každodenní psaní a minimálně každej pátek u tebe. A tys mi ještě občas vynadala, že mě nenapadne ti v tejdnu napsat, jestli můžu zajít k tobě. Twl, já byla ráda, že mám čas na školu a občas i na koníčky. Kdybych ještě měla chodit k tobě další den v týdnu, tak bych už asi neměla čas na nic.

Víš proč jsem si odmítla s tebou promluvit, když jsem tě poslala do háje? Hned z několika důvodů. Neměla jsem sílu. A hlavně jsem nechtěla. Protože víš jak by to dopadlo? Udělala bys ze sebe oběť, já bych se ti omluvila a ZASE by se posunuly moje hranice. Jako vždycky, když jsme se pohádaly. Vždycky jsi to vyvolala a dostalas mě tam, kde jsi mě chtěla. A to už jsem nemohla riskovat. Ten vztah byl tak poškozenej a já už nemohla dál. Dokonce jsem si říkala, že by mi bylo líp, kdybych nebyla. A tyhle myšlenky jsou průser. Tohle nikdo neví. A já už prostě neměla kam ustoupit. To už bych tě musela poslouchat na slovo.

V tomhle jsem žila každý den:

Být k dispozici na mobilu. Jakmile jsem tam nebyla, hned zprávy, proč neodepisuju.

Hlásit ti, kde jsem a kdy se vrátím. Už jsem to dělala automaticky, jinak by byl výslech. Pokaždý ses mě ptala, kdy se vrátím. A ať napíšu, až budu mít čas.

Musela jsem ti hlásit, kdy odcházím z konverzace i když tys to nedělala. Několikrát jsi udělala to, žes najednou přestala psát, tak jsem si po půl hodině vypla wifinu, ale pak jsi mi napsala po další půl hodině, proč jsem odešla z konverzace, že tys jenom něco hledala na IG!

Musela jsem přesně předvídat, co asi chceš slyšet, protože jinak by bylo zle. Napsat ti, že se mi fotka nelíbí byl pomalu hrdelní zločin, ale když jsem ti napsala, že se mi líbí, tak sis myslela, že ti lžu. Tak vole si vyber. A to tvoje "buď upřímná! Přiznej, že se ti nelíbí!" Vážně si myslíš, že tohle byla pohodová konverzace mezi kamarádkama. Já musela vážit každý slovo. Rozmyslet si tvar každý věty, aby to nemohlo bejt vnímáno nějak jinak. Ale ty sis vždycky našla něco, co bylo špatně. Fakt si myslíš, že mě bavilo poslouchat ty kecy? A pak jsi mi ještě řekla, že se pokaždý 2 hodiny rozmejšlim, co ti mám napsat. A divíš se? Stačilo jedno slovíčko, cos nechtěla slyšet a už byla scéna.

Nutilas mě na výlety. Nerespektovala jsi moje hranice. Když jsem ti napsala, že na rozhlednu nelezu, a tys mi napsala, "no, já si myslim, že jo." A když jsem ti řekla, že mi z těch výletů není dobře a že musím brát ohled na sebe, tak jsi mi napsala, že bych to mohla udělat aspoň pro tebe. A cos ty udělala pro mě? Já pro tebe dělala první poslední a tys nebyla schopná pochopit ani základní věci. Jako jeden výlet byl fakt super. Řeklas, že půjdeme na zámek a že chceš vyfotit v zahradách. Tak super, myslela jsem si že budeme mít prohlídku a mezitím tě vyfotím. Ale až tam jsem se dozvěděla, že nám za hodinu! přijede odvoz, že se chceš jenom vyfotit a na žádnou prohlídku jít nechceš, protože je nenávidíš! Ku*va, vědělas, že mě prohlídky baví. A když jsem chtěla kompromis, že prohlídka, a pak tě vyfotím, tak jsi řekla, že ne. Takže jsi z toho měla užitek jenom ty. Mě to stálo čas. Proč jsme nemohly na prohlídku? Fotily jsme kvůli TOBĚ. Tak proč jsme nemohly, PRO JEDNOU, udělat něco pro MĚ? No jasně, na to jsi moc sobecká co? Abys věnovala trochu času něčemu, co nechceš. Ale abych já trávila hodiny něčím, co jsem nechtěla, ale dělala jsem to pro tebe, to bylo v pořádku. Tak to jo. To je ten tvůj respekt ke mě...

Dokonce mi jednou bylo oznámeno, že pojedeme na dovolenou. Do Paříže bez cestovky. A až se nám bude chtít, tak odletíme do Londýna! A nikomu nic neřekneme! :DDDDDD Tovížejo

Twl pamatuju, jak jsem byla u tebe a volal mi kámoš. Nikdy si nevoláme a on prostě zavolal. Tvoje první, "tys mi zatajila, že si takhle voláte." Twl, i kdyby jsme si volali denně, tak ti do toho nic není. "Jseš víc sama sebou se mnou nebo s ním?" Co to je kurva za otázku?

Podobná konverzace, kdy šlo o kontrolní chování z tvojí strany. Napsala jsem ti, že od tolika a tolika nebudu k dispozici, že jedeme nakupovat. (Jasně že si připadám jak debil. Ale jinak bych se dočkala 120 SMS kde jako jsem a proč jsem ti o tom neřekla). A když jsem se večer vrátili, tak tvoje první bylo, "a co jste nakupovali 10 hodin?" Jako fakt? A já jak ich*il jsem ti napsala kolik jsme tam byly opravdu hodin a co jsme dělali. Jo, připadala jsem si jak totální kr*va.

Zajímalo by mě, jestli sis někdy ze mě dělala prdel a čekala jsi, jak zase ustoupím. Jestli ses bavila nad našimi hádkami. A upřímně bych chtěla vidět ten tvůj ksicht, když jsem tě poslala do pr*ele. To fakt jo. A pak jak ti to šrotovalo, když sis vymejšlela ty kecy, co mě měly zviklat, abych přilezla zpátky.

A teď mi řekni, kam bych měla ustoupit dál? Leda k úplný podřízenosti. Ale o to ti asi šlo... Dopr*ele, vždyť já si připadala jak v kleci. Tys chtěla jen panenku, která by skákala jak ty pískáš, a když by se ti nehodila, tak bys jí mohla hodit do kouta.

#manipulation #toxic frienship #unsent letters #czech language #hezky česky #gaslighting

0 notes

nadpsavec-blog · 7 years

Text

Čtyři akty hudebního peklíčka

Koncerty jsou skvělá záležitost. Živá hudba je elektrizující. Povznáší. Dovolí člověku vypnout a odhodit všechny starosti i strasti, uzřít na pódiu své modly nebo třeba odkoukat, jak se ten který trik vlastně hraje. Ovšem i koncerty mají své mouchy. A někdy jsou to krev pijící masařky...

Akt první: Nesnesitelná lehkost bytí

Děkujeme, že chodíte včas. Nyní, prosíme, vyčkejte další hodinu. Nějak jsme to nestihli nachystat, no. Zvukař ukroutil knoflík, kytaristu banda sešlých groupies a barman musí naflusat do trubek, abychom dostáli pověsti klubového pitiva.

Sorry, tak ještě 20 minut, museli jsme narychlo sehnat pomalou šatnářku z důchoďáku, tu mladou si vyžádal frontman. Jako děláme, co můžeme, že jo, dokonce jsme šli na cigáro jenom třikrát.

Akt druhý: Všechna sláva polní tráva

Ahoj, Praho! Jsme naprosto nevýznamná kapela a je nám jasný, že jsme vám úplně ukradený. Tu půlhodinku ale spolu nějak přetrpíme, ne? Hele nevadí nám, že si sjíždíte Facebook, ale tohle sólo na bicí, to bude nářez! Bum čvacht cink cink plác, úplně jak Bonham, že jo? A kytarista, to je novej Hendrix, jenom je místo levorukosti levej jak poleno.

Hej, Praho, hej hej, vidíte, nebylo to tak zlý, že ne? Říkali jsme, že už jen jeden song? Ha, to tak, to my jenom jako. Abysme vás jakože navnadili. A jedéééém...

Akt třetí: Příprava pódia

Tenhle drát tam, tamten sem. A teď si sjedem pár riffů. Drnc drnc, hm, jako jo. Tak ještě mikrofony. Ček ček, van tů frí fór, no stejně by toho kokota měli vykopnout, na kytaru bych to měl mydlit já. Dokonce i klávesy nazvučím, hele, cinky cink tralala... Ale tou kytarou si prostě jistej nejsem, radši to ještě ošéfuju. Drnc drnc, teď zařvu do mikrofonu hej, člověk musí bejt vždycky připravenej, co kdyby. Hej hej, ček ček, van tú frí!

Akt čtvrtý: Show must go on!

Tak, jdeme na to. Intro pěkně z pásky, Vesmírná odyssea, krása. To nezklame, i Nietzsche by našel Boha. Tůůů tůůů... tum dum DUM DUM! Uf, přehmat, ty první skladby... ale co, tuhle věc hrajeme jenom letos, nový věci nikoho nezajímají. Vrchní šašek u mikrofonu, zase se nějak motáš... jasně, každej je zvědavej na rozezpívání, to lidi milujou. To už je čas na sólo? Tak třeba C-dur, triolky to jistí.

No jo, nedá se nic dělat, fakt už musíme jít. Ale jste nejlepší publikum na světě, dneska. Dobře, ještě dva songy, brzy se zase uvidíme. Jasně, zahrajeme to samý, nebojte se, přece se nebudeme učit něco novýho. Pěkný kozy, hrej si, tu máš trsátko. Sí jů lejtr!

Autor:

0 notes