czechwizard-blog - Tumblr blog

czechwizard-blog · 7 years

Text

Mezinárodní akt o utajení magické společnosti a jeho aplikace

Mizinárodní akt o utajení kouzelnické společnosti, neboli Akt o uderžení statusu utajení, byl přijat v roce 1689 mezinárodní kouzelnickou společností a v českých zemích uplatněn od roku 1692, tedy za vlády českého krále a římského císaře Leopolda I. Habsburského, současníka nechvalně proslulé anglické královny Marie II, též známé pod přezdívkou Bloody Marry. Act nařizoval přísné odloučení magické veřejnosti od veřejnosti všeobecné. Díky předchozím projevům intolerance vůči magické společnsoti v Čechách a na Moravě však platila nejrůznější preventivní opatření již před tímto rokem, akt ovšem uvedl praxi v absolutní platnost. To do naprosté míry znamenalo odstranění všech stop čár a kouzel ze zraků a myslí nemagické většiny.

Nejenalo se o vůbec snadný počin, jelikož kouzelincké části měst, neboli kouzelnická gheta jak bychom je dnes nazvali, se nacházeli v hojné míře ve všech důležitých městech, jako byla Praha, Brno, Hradec Králové, Znojmo, České Budějovice, Karlovy Vary, Plzeň a mnohé další. Kouzelníci samozřejmě bydleli i mimo tyto rušné křižovatky, kde se střetával magický svět se světem obyčejným. Krom městské populace se kouzelníci vyskytovali i na většině českých vesnic, v menším, či hojnějším výskytu. Právě vesničtní kouzelnlníci a čarodějnice z rurálních oblastí obvykle opustili své statky a obydlí a přesídlili do větších měst, kde jim byl umožněn azyl ve štítu komplexních ochranných kouzel. V jiném případě se kouzelníci s vesnic stěhovali do odlehlých míst, kde vytvořili nové kolonie, tzv. kouzelnické obce. Takových je v českých zemích dodnes evidováno 27, nejvíce z nich se stále nachází na Vysočině, pravděpodobně kvuli její relativně nízké hustotě zalidnění, a možná i hezké přírodě.

Měštší kouzelníci a čarodějnice měli obvykle možnost přesunout se do míst, kde jim byla poskytnuta ochrana před vnějším světem. Těchto ochranných prostředků bylo využito více než málo. Nejčastějšími z nich bylo hermetické uzavření ulic očarovanými zdmi a kouzly, které bránily nemagickým spatřit svět za těmito zdmi, často bylo použito obvyklé ruinové kouzlo, nebo různé druhy prostor manipulující magie. V Praze sídlila v té době nějvětší magická populace a při volbě místa a prostředků, kterými toto místo bude chráněno, došlo k velkému rozkolu v magické obci, na univerzitní půdě i momo Prahu, protože mnozí kouzelníci bydlící mimo Prahu zde měli obchodní zájmy. Radikální kouzelnící, zejména ti, kteří s myšlenkou utajení nesouhlasili a chtěli vést otevřenou válku proti nemagické populaci chtěli zvolit za “provizorní” úkryt magické společnosti Ulici Na těžkém břímě (později známá jako Těžkobřímská), která se nacházela severně od Staroměstského náměstí. Umírněné křídlo si za sídlo vybralo Kejklířskou ulici, která byla tradičním místem střetu magicke a nemagické společnosti a kde se nacházelo množství astronomických věží a věštíren, jejichž přesnost jejich věšteb byla známá i za hranicemi české koruny. Následně došlo k vyhrocení sporů a radikální křídlo svrhlo Těžkobřímskou ulici pod povrch země, kde se nachází dodnes. Díky uspěchanosti a patrně i nedostatku magického umu došlo k tomu, že nejvyšší patra a věže některých domů, zůstaly navěky uvězněné v megalitické klenbě podzemního města. To je dnes známé jako mezinárodní centrum obchodu, sídlí zde kouzelnická banka, burza a mnoho obchodů. Všeobecný názor na ulici je však takový, že se stále jedná o poměrně nebezpečné místo a jeho správci jsou často neposlušní a odmítají uposlechnout nařízení výkoných magických orgánů. Naopak kejklířská ulice zůstala na povrchu prahy, tak jak ji známe dnes. Kejklířská je však často osočovaná a vnímaná jako místo, kde dochází až k přílišné fůzi s nemagickými technologiemi a myšlenkami. Tyto útoky obvykle přichází ze staryn obyvatel Těžkobřímské ulice. Mezi oběmi místy stále panuje nechvalná rivalita a mnoho obyvtel Kejklířské nikdy za svuj život do Těžkobřímské ulice nevkročilo z (možná zcela oprávněných) obav. Správní orgány magické společnosti se však nacházejí na obou ulicích i mimo ně. Univerzita, resp. Fakulta Magie zůstala nestranná a neupustila své puvodní místo, které je mimo tyto dvě ulice.

Rozkol mezi těmito dvěmi ulicemi dobře ilustruje dvě ze tří nejběžnějších strategii utajení kouzelnických komunit, tj. tzv bílý, černý a zelný status. Bílý statut mají ty komunity, které se nacházejí na povrchu Země a jsou odděleny fyzickými či magickými barierámi od zbytku populace. Černý statut má např. Těžkobřímská ulice. Jak je asi patrno, jedná se o komunity žijící v podzemí, či podsvětí. To samozřejmě neznamená, že by byli obyvatelé těchto komun permanentně uvěznění v podzemních městech, svá obydlí často opuští a splývají s běžným obyvatelstvem, nepřekonatelná vrstva půdy však zaručuje dostatečnou ochranu před okolním světem, která umožňuje absolutní svobodu v praktikování jakýchkoli druhů magie.

Patrně nejizolovanější stav je zelený status, o kterém doposud nebyla řeč. Mnozí studenti, kteří přichází na univerzitní půdu této katedry mnohdy neví nic o statutech, ví však o podzemních a nadzemních komunitách, často však netuší o komunitách kouzelníků žijící na dně jezer, pod hladinou vod. Tyto komunity mají zvláštní zelený status. V minulosti se často příslušníci těchto komunity mezi obyčejným obyvatelstvem omylně považovali za vodníky. Mezi kouzelníkem, či čarodějkou žijící pod vodou a vodníkem, což je magická bytost drobnější konstituce pouze podobná člověku, je velký rozdíl, např. vodník není schopen artikulované řeči, písma a další kognitivních dovedností člověka.

Není příliš mnoho záznamů o tzv. zelených kouzelních, zejména proto, že tito kouzelníci dobrovolně volí život v izolovanosti bez styku s okolním světe,, který je pro ně příliš hektický a nepochopitelně komplikovaný. Zelení kouzelníci jsou zpravidla vyučení magii v domacích podmínkách, dospělí kouzelníci přichazí do styku se zbytkem magické obce jen zřídka, obvykle při nákupu magických nezbytností, jaký mi jsou magické svodiče (hůlka, či hole) apod. Z toho důvodu máme jen málou znalost lidí žijích pod tímto zeleným statutem. Výjimkou zeleného statutu je ta, že nemá povinost být zaregistrován na mapě kouzelnických komunity, nemáme proto žádné záznamy o četnosti a hustotě těchto komunit. Vzhledem k tomu, že zelené komunity neví často ani samy o sobě navzájem, svědectví těch zelených kouzelníků, kteří přeběhli pod jiný statut je proto bohužel poměrně irelevantní. Zelení kouzelníci mají mezi zbytkem magické populace reputaci samotářů a nevyzpytatelných jedinců s často nevídanými schopnostmi (zejména v metamorfózách a bylinkářství). Znakem zelených čarodějů je obvykle velmi klidná mluva a řeč, která nese mnoho archaismů a vymřelých prvků, jaké jsou například přechodníky, či syntax, který se již v moderní češtině nevyskytuje. To má za příčinu především jejich historická izolovanost. Existuje také akademický předpoklad že krev zelených kouzelníků obsahuje největší koncentraci elementu vyšších magických bytost (převážně říční a jezerních víl, případně i lesních žíněk a samozřejmě jejich mužských rotějšků, na které se často zapomíná), zelení kouzelníci jsou na své výjimečné předky obvykle velmi pyšní a sami sebe považují za vznešené jedince (nikoli ve smyslu šlechty, spíše mentální vyzrálosti a jistého šestého smyslu, které nazývají Hří, nebo zhřetelnost, patrně ze základu prozřít/prozhřít, tento mystický smysl symbolizuje půlměsíc převrácený cípy k zemi, tento symbol nosí zelení kouzelníci a čarodějky často v podobě šperků, tetování, či přímo namalovaný či vytetovaný na čele těsně nad obočím, kde se patrn domnvíají, že tento smysl třímá... Máme však i doklady o zelených kouzelnících, kteří ve hří nevěří a popírají jeho existenci).

Přednáška doc. PHDr. Slavomíra Brouska z hodiny Historie magické kultury a současné tendence české magie na téma: Akt O Utajení a trojjakost statutu utajení magické komunity dnes.

#kouzla #cestikouzelnici #magie #cary

0 notes

czechwizard-blog · 8 years

Text

Čáry v Českých zemích #1

Česká kouzelnická komunita je sice malá, zato respektovaná mezi ostatními evropskými kouzelnickými národy. Počátek čár a kouzel na území dnešní České Republiky nelze přesně vysledovat, magie, jak bychom ji dnes nazvali, pravděpodobně přišla společně se slovanskými kmeny, které se usadili v české kotlině. Extravirtuové neví o rozkolu slovanských kmenů prakticky nic, kdežto mezi českými Potestáty a dalšími slovanskými kouzelnickými národy stále kolují báje a historky, že za rozkolem mezi kdysi pospolitým slovanským národem byla právě magie. Ať už to bylo jakkoli, západoslovanské kmeny přišly na území dnešnhí českého státu přibližni v 6. století a přinesly s sebou nejen pohanskou víru a řemesla, ale i bohaté magické dědictví. Toto dědictví bylo ještě více umocněno setkáním slovanů s keltskými obyvateli střední Evropy. Je velmi pravděpodobné, že praotci českých kouzelníků přišli do kontaktu s keltskými mágy, kteří země záhy opustili, či splynuli s nověpříchozím slovanským obyvatelstvem. Ať tak či tak, o vlivu keltské magie máme méně či více nepřímé však zřejmé důkazy.

Extravirtatum, tj. část obyvatel nepraktikující magie, či nemající magické schopnosti (název pochází z období renesance, staročeský název pro nekouzelníky byl Pohané, ze slovanského základu odkazují na absenci moci Pohano, stejné slovo využívají některé slovanské národy dodnes ve významu nemovcný, za opuštěním užívání tohoto slova stálo více důvodů, ale tím hlavním bylo to, že se sžil s označením pro vyznavače původní víry) a Potestates, neboli počeštěně Extravirtuové a Potestáti (kouzelníci) spolu víceméně nekonflitně soužili po několik století. Rozkol nastal ve středověku, kdy došlo k pokusu o tzv. násilnou demagazaci, jež vyvrcholia v ohavné procesy mezi církví (úředem známý dnes pod pojmem inkvizice) a magickým obyvatelstvem, které vedly primárně k segregaci magických sil od nemagické populace a sekundárně k vytvoření k prvním kouzelnickým cechů a zbudování ghet v českých městech, případně k odsunu vesnických kouzelníku do nových kouzelnických izolovaných osad. Potestáti se tak jednou provždy oddělili od zbytku populace a mezi sebou a Extravirty postavili pevnou a vysokou zeď, která stojí dodnes.

Významnou roli v ukotvení magické komunity v českýc zemích hrál především vznik a založení několika kouzelnických organizací. Tou první byl Cech kouzelníků a čarodějnic zemí království koruny české, ve kterém se postupně sjednocovali menší cechy a organizace, v 17. století došlo k velkému sjednocení všech zbývajících organizací a vznikl Cech kouzelníku zemí českých (v latině zkráceně jako Forum Magis), který se staral o věci kouzelnické a hájil práva Protestátů, dbal o edukaci a kvalifikaci kouzelnické části populace a posiloval postavení Potestátů v rámci monarchie. V polovině 19. století nově vznikla Česká Magická Lóže (někdy milně označovaná jako české ministerstvo kouzel), v jejímž čele stojí Velmistr české lóže, po jeho boku jsou tři nejvyšší komoří reprezentující tři české země Čechy, Moravu a Slezsko. Od roku 1918 je velmistr zároveň i zastupující ministr kouzel, který se podílí (více či méně) na české vládě (ačkoli trvalá tendence všech český ministrů je se na vládě a politice spíše nepodílet).

Neméně důležitou organizací je Karlova Univerzita, na jejíž půdě vznikla kouzelnická kolej (dnes známá také jako Fakulta čar a kouzel), která je trvale jedinou českou kouzelnickou školskou institucí v zemi. Kolej byla založena samotným Karlem IV, blahoslavným vladařem a mocným kouzelníkem (rovněž i Velezírem českého kouzelnického cechu). Výuka svobodných kouzelnických umění nebyla v dějinách českých zemí nikdy přerušena a pokračuje od 15. století až dodnes. Však pouze na úrovní terciálního vzdělání, tj. akademické půdy Univerzity Karlovy. Ačkoli byly zaznenány mnohé pokusy o založení dalších kouzelnických vzdělávací institucí v Česku, nikdy se tak nestalo a kouzelnická kolej je tak jediným doposud sloužícím nástrojem kouzelnické edukace. Ačkoli je škola fyzicky založená v Praze (ve starém městě a částečně i v jiných místech hlavního města), škola vítá do svých řad kouzelníky nejen české, moravské a slezské, ale i adepty o studium ze sousedních zemí, zejména ze Slovenska (díky absenci jazykové bariéry), Německa a Rakouska (na základě historického kontextu), Polska (kvůli nesnázím a prosekucím polských kouzelníkům katolickou církví) a dalšíh zemí Evropy a světa.

Hodny zmínění jsou i další úřady a organizace českého kouzelnického světa, jako například Kouzelnická gilda (orgán pro kontrolu magických předmětů a obchodu), Magický Tribunál pro kouzelnickou arbitráž (orgán soudní moci), DEMETER (orgán pro úchovu a podporu kouzelných bytostí a zvířat), Garda (ekvivalent kouzelnické policie, vyšetřovací a obranný orgán), Úřad pro zkoumání kouzelnické historie, Akademie Magických Věd a KORD nebo zastarale Chrám Nejvyšších Mocností (mystický nejvyšší a dozorčí orgán, opředený pavučinou záhad, plným jménem Kouzelnický Orgán Rady Dozorců) v jehož pravomocích je mimo jiné kontrola nad Žalářem pro kouzelníky a magická stvoření známý jako Nerebor (nacházící se patrně pod povrchem hory Blaník) a další.

Český potestástký stav je jeden z nejunikátnějších mezi ostatními magickými komunitami, mezi jeho přednosti patří výjimečná zručnost ve výrobě magických předmětů (což je i předmět a postgraduální specializace na fakultě čar a kouzel), zejména hůlek, holí a šperků. Čeští kouzelníci a čarodějnice jsou známí svou schopností v praktikování nonverbální magie, též v praktikování magie bez použití magickcých svodičů (tj. hůlek atd.), což je obtížně dosažitelná schopnost. I přes to jsou čeští kouzelnící často nepsravedlivě osočování pro jejcih bázlivost, chladný distanc od ostatních kouzelnických komunit (čeští kouzelnící jen málokdy studují v cizině a přichází do kontaktu s cizinci jen zřídka kdy) a tajnůstkářství. Česká magická společnost je jedna z nejméně čistokrevných a styk mezi potestáty a extravirty je všeobecně tolerovaný komunitou, což je bohužel zdroj nenávisti mnohých jiných kouzelnických kultur, jako jsou např. poměrně výbojní polští kouzelnící. Podobný vztah je i kouzelníků z vžchodní Evropy, kteří povětšinou zastávají názor, že magická krev by se neměla za žádných okolností mísit s krví obyčejných smrtelníků, i kdyby to mělo znamenat následné vymření kouzelnického světa (pro obhajobu tohoto tvrzení mohu úvést ten fakt, že sexuální styk kouzelníka s obyčejnou ženou je v Rusku trestán smrtí, na obou dotyčných). Čeští kouzelníci (s vyjímkou slezské menšiny) se obvykle vyznačují odporem k černé a zakázané magii, stejně tak k užívání magie k násilí a získání moci.

Patrně díky blízským stykům s vílami, rusalkami a vodníky je kouzelné dědictví českých potestátů velmi bohaté. V nedávné historii byly běžné svazky mezi kouzelníky a vílami, což zapříčinilo nárůst populace míšenců tzv. Populus Praeditus, neboli Prédité (obdařený lid), kteří ve většině případů splývají s ostatními českými kouzelníky.

POZNÁMKA: V jiných zemích je rovněž styk kouzelníků s magickými bytostmi trestán smrtí. Viz přednáška Práva kouzelníků a magických bytostí napříč Evropu a světem.

Možná i díky míšení krví kouzelníků s vílami, rusulkami, žínkami, vodníky a dalšími magickými bytostmi, jsou čeští kouzelníci předurčení k velmi snadnému dosažení zvěromáctví (animagie). Na druhou stranu, čeští kouzelníci mají velmi chladný vztah k létání a všeobecně k magickému transportování.

POZNÁMKA: Letax byl uveden do českých domácností až na konci 19. století a ve většině případů se nesetkal s oblibou ani pochopením, jedinou vyjímkou byla progresivnější Praha a Brno, díky tomu mohu i nezletilí kouzelníci snadno a rychle cestovat na území Hlavního a druhé největšího mesta a taky mezi nimi, Letax se čato označuje za Metrax, což je termín patrně odvozený od slova Metro. Více v přednášce Magické vymoženosti, transport a technologická revoluce.

Pokud se český kouzelník musí uchýlit k cestování, obvykle volí protředky cestování obyčejných smrtelníků (nejvíce důvěříjí vlakům a drahám, díky tomu že kouzelníci byly často v minulosti drážními zaměstnanci), ve smyslu cestování mezi známými místy (domov – zaměstnání, atd), volí obvykle přemístování, které většině z nich nečiní problémy. Většina českých kouzelníků má však strach, či až panickou hrůzu z přemístování mimo známá místa a zejména mimo české země.

Úvodní přednáška doc. PHDr. Slavomíra Brouska z hodiny Historie magické kultury a současné tendence české magie. Odkazy a použitá literatura:

Ctirad Málek: Prehistorie Slovanské Magie a Příchod Slovanských Kmenů do Střední Evropy, 1968

Jeroným Saravoj: Český Kouzelnický středověk, neboli kladivo na čarodějnice, kletba na Extravirty, 1893

Albrechta z Rožmitálu: Dějiny národa potestátského v zemích Království koruny české

Tadeáš z Hůrky: Populus Praeditus, Historiarum ex Populus Potestes et Pupolus Lepidus

Xerxes McDoherty: Čeští Potestáti v moderní době, 2008

Slavomír Brousek: Habilitační práce: Česká magie na přelomu tisíciletí, 2011

Slavomír Brousek: Historie Odlišnosti, Čeští kouzelníci versus zbytek kouzelnického světa, aneb čím se liší čeští kouzelníci a proč nám Polští Tersuité nemohou přijít na jméno, 2004

1 note · View note

czechwizard-blog · 8 years

Photo

The Black Sisters.

4K notes · View notes

czechwizard-blog · 8 years

Text

Havran, kapitola 1

Daria se narodila jako nejmladší dcera Piotra a Alexandry. Vychovali její dva starší bratři, kteří byli vyjímečně soutěživí a neustále se navzájem pošťuchovali a prokazovali si zdravou bratrskou soutěživost. Jejich otec Piotr s nimi nebydlel a vlastně jej skoro ani neznali, byl zaměstaný na ministerstvu v Moskvě a nikdo přesně nevěděl, co tam dělá. Vracel se jen dvakrát do roka kolem letního a zimního slunovratu, kdy si mohl dovolit vzít dovolenou. Jejich matka jim nechávala hodně svobody, jelikož často cestovalo do okolních měst za překupníky starožitného nábytku. Byla to vysoká štíhlá žena, její sulueta připomínala gotickou věž. Gotiku připomínal i její šatník, vyžívala se v černé a černou milovala natolik, že i její vlasy byly temně havraně černé, a to i přes to, že již byla ve věku, kdy většina žen šediví. Alexandra byla neskutečně pyšná na svůj původ a rodinu, víc než své děti ale milovala věci, kterými se obklopovala. Víc než na své děti byla pyšná na svůj čistokrevný kouzelnický rod.

Daria se narodila později a mezi ní a jejími bratry byl větší věkový rozdíl, kdežto bratří byli narození s věkomým rozdílem tak zanedbatelným, že si o nich lidé mysleli, že jsou dvojčata. Mnoho lidí je ale neznalo, bydleli v možná až příliš velkém domě pro tak malou rodinu na samotě blízko obrovského jezera, v odlehlé části jižního Běloruska. Do styku s ostatními lidmi se dostávali jen výjimečně a od mládí byli všichni sourozenci vedení k tomu, aby se kontaktu s cizími lidmi vyhýbali. Na Dariu neměl čas ani její otec, ani její matka, ve skutečnosti o ní nejevili nejmenší zájem. Sourozencům to ale nepřišlo zvláštní, protože neměli nejmenší srovnání s jinými rodinami a o okolním světě věděli, no takřka nic.

Kouzlům se Daria naučila právě od svých bratrů, kteří se vyznali v nejrůznějších kejlích a čárách, které je naučila jejich matka, nebo které od ní odkoukali. Spoustě kouzel se naučili díky tomu, že uměli číst v knihách v knihovně, které byli v otcově pracovně, i když tam měli zakázáno chodit. Bratři se celé dny bavili tím, že poletovali nad jezerem na očarovaných lopatách nebo košťatech, tím, že se proměňovali v kance, či jinou zvěř, a jeden druhého pak naháněli po lese, nebo tím že škodili lidem, kteří bydleli na druhén straně lesa. Obvykle jim tropili jen menší nezbednosti a malichernosti, jinak k lidem necítili zášť, jakou k nim cítili jejich rodiče. Bratři měli Dariu rádi a proto ji často brali mezi sebe a učili ji kouzlům, které považovali za bezpečné. K desátým narozeninám jí společně vyrobili hůlku z bukového dřeva a s jádrem z žíně jednorožce, kterou našli mezi haraburdím na půdě. Rozhodně to nebyla ta nejlepší hůlka, ale ani Daria nebyla ta nejzdatnější čarodějnice, ve skutečnosti se o kouzla moc nezajímala a spíš jí zajímal okolní svět, především lidé. Chtěla je poznat a chtěla se s nimi přátelit, což její bratři nedovedli pochopit.

Když bylo Darii 16 let, otec se rozhodl své syny poslat na studia do Minsku, takže se s domovem i malou sestřičkou rozloučili a Daria zůstala s matkou sama. Daria trávila dny sbíráním bylin, procházkami kolem jezera a nebo udržováním domácnosti. Alexandra opuštala dům takřka každý den a Daria musela plnit úkoly, které jí matka zanechala sepsané na cáru papíru. Alexandra domácnost živila tím, že prodávala nábytek co sama vyčarovala. Byla neobyčejně schopná v této oblasti kouzel a nikdy neměla problém z čistého vzduch vyčarovat nejrůznější předměty. Její zručnost v transfigurování nabyla takových kvalit, že byla schopná denně vyrobit alespon jeden mistrovský kus starožitného nábyku. Z peněz za prodané starožitnosti si často marnotratně kupovala šperky se smaragdy, což byla jedna z mála věcí, kterou neuměla vyčarovat, ačkoli se o to mnohokrát pokusila. Z nakoupených předmětů měla o to větší radost, protože věděla, že se dopouští poměrně velkého přestupku proti kouzelnickému zákonu. Často proto musela hledat nové a nové starožitníky, aby ti, kteří už jí znaly, nepojali podezření a neodhalili, že nábytek, kterým jim prodává, je vyčarovaný. Její manžel o této její kratochvíli nevěděl, neřekla mu to, protože věděla, že odhalení takového žločinu by jí přivedlo do vězení – a ho by při nejmenším stálo jeho místo v Moskvě.

Tak Daria trávila až přímiš času sama. Svou matku vídala jen několikrát do týdne a obvykle spolu prohodili jen několik pár slov o domácnosti, počasí, nebo zahradě. Daria měla ke své matce vlažný vztah a Alexandřin vztah k ní byl ještě chladnější. Alexandra byla posedlá svými démony a v jejích očích existoval jen její majetek a hon za ním bylo to jediné, co jí dopřávalo uspokojení. Daria se tak často toulala daleko od domova a snažila se najít společnou řeč s cizími lidmi, kteří se jí ale obvykle báli, protože ji neznali.

Jediný s kým se doopravdy spřátelila byla lesní zvěř, zvlášť laně, jejiž srst se leskla v šerém lesní světla jako stříbro, vyhledávali její společnost. Daria je česala a nosila jim jablka ze zahrady, laně jí zase nosily jemné bílé kvítky, které lidé nikdy nespatřili, protože rostly v těch nejodlehlejších a nejpanenštějších částech běloruského lesa, do kterých noha člověka nikdy nevkročila. Daria si je vplétávala do vlasů, nebo je nosila domů, kde v kytici vydrželi i několik měsíců. Společně s laněmi trávila přehršel času u lesních pramenů a studánek, jezdila na jejich jemných lesklých hřbetech nahá jako divoká lesní žínka, byla s nimi tak často, že občas i zapomněla že je sama člověk a ne laň. Toto nezvyklé přátelství mezi laněmi a Dariou brzo přitáhlo pozornost mladého myslivce, který Dariu pozoroval z temných mysliveckých posedů. Byl přitahován krásou jejího těla, které byl zvyklý vídat. Sám začal v lese trávit tolik času, že také zapomněl, kde je jeho místo. Několik letmých okamžiků, kdy mohl Dariu spatřit tancovat nahou ve svitu úplňku mu stálo za celý den promarněný čekáním.

Po nějaké době se osmělil a vyhledal si cestu k Darii a oslovil ji. Laně ho však nepřijaly a nechtěly ho k Darii pustit, často proto před ním utíkala. Netrvalo ale dlouho a sama vyhledala jeho přítomnost. Začali spolu trávit více a více času a Daria téměř zapomněla na své laně. Ve společnosti lovce často bezmezně lehávali na lesním palouku, nebo chodívali na vesnické tancovačky, kde Daria zastínila všechny ostatní děvečky, které na ní vzhlíželi s odporem s jakým vzhlíží bohatí na nuzné, i přes to, že Daria pocházela z mnohem bohatší rodiny. S ostatními lidmi kromě mladého lovce se ale vůběc nebavila, naháněli jí hrůzu. Ani s lovcem příliš mnoho nemluvili, více než slovy spolu rozmlouvali doteky, proto Daria velmi brzo počala s lovcem dítě.

Když se o jejím početí lovec dozvěděl, začal se jí postupně stranit. Daria byla zraněná a několi dní jen ležela doma ve svém pokoji a brečela, nebo jen neúprostně zírala z okna na jezero, které se tou dobou začalo sbarvovat do osdtínů podzimu. Po několika týdnech se odhodlala a vyhledala mladého myslivce. Propukla v pláč a na kolenou ho prosila, aby ji neopouštěl. Ten ji však chladně odbyl. Odstrčil ji stranou a už ji chtěl nechat na pospas svému vlastnímu osudu, téěmř jako by místo srdce měl kus ledu, když Daria ztratila slova, zalapala po dechu, mávla levou rukou a bezděčně seslala na lovce kouzlo, které mu svázalo nohy, takže se svalil obličejem k zemi. Rozčíleně se na ní šklebil, když k němu přispěchala, aby mu pomohlo zpět na nohy, okamžitě zalitovala své nerozvážnosti, když od ní strachy uskočil. Až nyní si uvědomil, její jinakost a i když nevěděl jistě, že je čarodějnice, zařval na ní: “Jdi mi z cesty, ty obludo!” To bylo naposled kdy jej dotčená Daria viděla, více už se s ním shledat ani nepokusila.

Tak se Daria vrátila do opuštěného domova. Před hlavními dveřmi jí čekalo nečekané překvapení. Byl to havran, který netrpělivě vyčkával před masivními černými dveřmi s železným kováním. Kolem krku měl uvázanou temně rudou stužkou maličkou obálku. Daria k němu přistoupila blíž a havran jakoby zkmaněl. Sejmula mu z hlavy oprátku s dopisem který byl adresován její matce, havran poté s hlasitým zakrákáním odletěl. Na obálce stálo:

Ve věci zájmu ochrany kouzelnické bezpečnosti, odbor pro vymáhání kouzelnického zákona.

Darii se rozbušelo srdce. V ten okamžik si uvědomila, jak omezené její vědomosti o světě byly. Okamžitě roztrhala obálku ze které vyskočil dopis mnohem větší, než byla sama obálka, Daria nikdy takové kouzlo neviděla, ale na údivu nebyl čas, rychle přelouskala, co stálo v dopise, dopis odložila a nadechla se. Uvědomila si, že se jí dech na pár sekund zastavil, zem pod nohami se jí zatočila a před očima se jí zatmělo. Ucítila tupý náraz a jak se její tělo sesunulo na chladnou zem. Okamžitě vyskočila a utíkala do svého pokoje, kde sbalila pár nějdůležitějších věcí, co potřebovala k přežití a pár věcí, které jí připomínaly bratry, které už víc jak dva roky nespatřila. Otevřela okno ve svém pokoji a vyskočila i s brašnou plnou věci a s lehkostí dopadla, jako by nic, na zem, nad kterou sbrzdilo její pád tlumící kouzlo. Nezastavovala se a utíkala k lesu.

Za několik pár hodin později se Alexandra vrátila domů, kde našla otevřený dopis ležící na podlaze v hale. Posadila se do koženého křesla a s překvapeným pohledem začala číst.

Pár minut nato stála Alexandra blédá v obličejí ale s plameny hněvu v očích. Stála na pozemku, kde kdysi stával dům, který zaplnila věcmi, které milovala. Teď před ní jen zel černý kráter, trosky trámů, duna popela a zbytky kouře. Tento plán měla připravený pro zcela jiné případy, ale fungoval ještě lépe, než si myslela, v ten okamžika však nebyla schopná být pyšná na svůj výkon. Otočila se zády k zbytkům jejího domu a byla ta tam.

0 notes

czechwizard-blog · 8 years

Text

Fakulta Čar a Kouzel Univerzity Kalovy

Následující text je výňatek z dopisu zaslaného děkanem Fakulty Čar a Kouzel Univerzty Karlovy v Praze, prof. PHDr. Radegastem Bzirským, nově příchozím studentům kouzelnické koleje.

Z úřadu svěřeného Velmistrem České Kouzelnické Lóže do mých rukou Vám s potěšením oznamuji, že jste byl přijat k bakalářskému studiu na Fakultě Čar a Kouzel při Univerzitě Karolově. Byl jste přijat do prvního ročníku všeobecného bakalářského studijního oboru, který se nazývá Teorie a Praxe Magických Věd. V průběhu studia si budete moci vybírat z volitelných předmětů, avšak v prvním ročníku jsou předměty pro všechny studenty povinné! Jsou jimi tyto:

Úvod do kouzelnické historie a magických věd (3 kredity)

Seminář magických formulí a zaříkadel 1 (3 kredity)

Úvod do transfigurace (3 kredity)

Magické předměty a jak je užívat (2 kredity)

Teorie Magie 1 (5 kreditů)

Čtení a porozumění starodávným svitkům 1 (2 kredity)

Jasnovidecká umění (3 kredity) a Seminář koncentrace mysli 1 (2 kredity)

Teorie herbologie a praktikum z bylinkářství 1 (4 kredity)

Úvod do alchimie a kouzelné lektvary (3 kredity)

Celkový počet získaných kreditů (předpokládaných) je 30 za první semestr.

Naše kolej nabízí pro studenty pouze jeden bakalářský tříletý prezenční obor, které je všeobecný. Po dokončení tohoto oboru mohou vybraní studenti pokračovat v navazující magisterském oboru, které nabízí více specializací a trvá (optimálně) 2 roky, jsou to:

Praxe a teorie kouzelného lékařství, magie v medicíně a farmacii - absolventi tohoto oboru jsou kvalifikováni pracovat jako ranhojiči, mají plnou schopnost a dovednost léčit kouzelníky a kouzelné bytosti, mohou pracovat v kouzelnických špitálech a nemocnicích po celém světě, či pracovat ve výrobě magických léčiv.

Teorie Kouzel - absolventi tohoto oboru obvykle zůstávají pracovat jako akademičtí pracovníci, či získávají prestižní zaměstnání na Akademii magických věd, nebo dále pokračují ve svém nezávislém výzkumu magie. Ze všech specializací je tento obor nejtěžší a vyžadují plné odhodlání a mnohá sebeobětování. Mnozí absolventi tohoto oboru také našli zaměstnání v ČKL (české kouzelnické lóži).

Inženýrství magických předmětů a urbanismus - absolventi tohoto oboru nachází své uplatnění jako výrobci magických předmětů (tj. od magických svodičů – hůlek a holí, přes magické šperky, magické předměty denní potřeby) nebo ve stavebnictví obydlí kouzelníků, nebo v odvětví magického civilního inženýrství a urbanismu.

Magická umění - absolventi tohoto oboru jsou plně vyškolení ve magických uměních a práci si mohou hledat v jekémkoli odvětví (mimo lékařství a inženýrství), či pracovat mezi extravirty a užívat magii v svůj prospěch v denním životě. Hlavní zaměření studia je na magické formule, transfiguraci, bojová a obranná magie, zaříkávání, kletby a prozřetelnost. Součástí je tak povinná zkouška z přemístování. Žáci si mouhy vybrat mezi volitelným předmětem Zvěromagie a nebo Mentální magie, zejména vhodná pro adepty na některé z postů kouzelnické Gardy.

Akademický rok začíná 10. září 2016, prosím všechny studenty, aby se v nenápadnosti dostavili na nádvoří před budovou Karolina, kde se přesně 10 hodin a 55 minut zjeví vyslanec, který zaškolí studenty o bezpečnosti a ukáže jim, vstupní mechanismus do budovy školy. Seznam konzultantů pro studijní záležitosti bude vyvěšen na tabuli v stupní hale koleje. Garant pro studijní záležitosti byl pro celý ročník zvolen PHDr. Xerxes McDoherty, se kterým se budete potkávat na semináři magických formulí.

Prosím rovněž všechny studenty, aby zanechali všechny elektřinou poháněné výdobytky moderní doby doma a nenarušili tak starodávné pravidlo naší koleje o zříkání užívání elektřiny, která, jak možná víte, interferuje s magickými svodiči, a tudíž může způsobit bezpečnostní rizika v budově školy.

Studentům prvního ročníku je dále zakázano používat magii mimo učebny a cvičebny školy, na chodbách školy panuje klid a je zde přísně zakázáno přemísťování a užívání nebezpečných magických předmětů, přechovávání magických zvířat. Vstupem a přijetím na univerzitu se všichni studenti Fakulty čar a Kouzel zavazují přísné mlčenlivosti a porušení embarga znamená bezpodmínečné vyloučení a další prosekuci.

Z naprosto vyjímečných důvodů jsou momentálně uzavřeny toalety ve třetím patře blízko učebny alchymie. Prosím proto studenty, aby využívali sociální zařízení na jiných zbylých dvou patrech budovy školy, či v jiných budovách. Děkuji za pochopení.

Závěrem tohoto dopisu mi nezbývá než Vám popřát krásný uvod do studie čar a kouzel a hodně zdaru s prvními zkouškami.

S nejvřelejším pozdravem

prof. PHDr. Radegast Bzirský, děkan Fakulty Čar a Kouzel, Univerzita Karlova, nejvyšší komoří moravský.

#radegastzbirsky #harrypotter #harry potter fanfiction #czechwizard #czech potter

0 notes

czechwizard-blog · 8 years

Text

Čáry v Českých zemích #1

POZNÁMKA: V jiných zemích je rovněž styk kouzelníků s magickými bytostmi trestán smrtí. Viz přednáška Práva kouzelníků a magických bytostí napříč Evropu a světem.

Úvodní přednáška doc. PHDr. Slavomíra Brouska z hodiny Historie magické kultury a současné tendence české magie. Odkazy a použitá literatura:

Ctirad Málek: Prehistorie Slovanské Magie a Příchod Slovanských Kmenů do Střední Evropy, 1968

Jeroným Saravoj: Český Kouzelnický středověk, neboli kladivo na čarodějnice, kletba na Extravirty, 1893

Albrechta z Rožmitálu: Dějiny národa potestátského v zemích Království koruny české

Tadeáš z Hůrky: Populus Praeditus, Historiarum ex Populus Potestes et Pupolus Lepidus

Xerxes McDoherty: Čeští Potestáti v moderní době, 2008

Slavomír Brousek: Habilitační práce: Česká magie na přelomu tisíciletí, 2011

#czechwizard #harrypotter #kouzla #cary #cestikouzelnici #slavomirborusek

1 note · View note