#Jakub a jeho pán | Explore Tumblr Posts and Blogs

borisjelinek · 2 years

Text

Hejnův statek v Havlovicích

Tento dvůr, původně zvaný jako Havlovský, býval hlavním sídlem panské správy v obci již v 16. století. Patřil k největším a nejvýstavnějším statkům na celém náchodském panství. Blízko dvora býval navíc panský mlýn („Na Mlejništi“). Původní jednoposchoďové stavení statku postaveného z hrubých neotesaných klád stávalo blíže k řece a mostu („Na Dvořišti“). Patřila k němu též kovárna, pazderna a pekárna. Objekt však trvale poškozovaly a ohrožovaly časté povodně a díky svému položení trpěl také velkým vlhkem.

Roku 1577 koupil od vrchnosti Havlovský dvůr Jan Jiráskův, jinak zvaný Kopecký, za 700 kop grošů míšeňských. V roce 1590 byl na Havlovském dvoře purkrabím (správcem) urozený pán rytíř Vilém mladší Voračický z Paběnic. Uvádí se, že roku 1613 prodala vrchnost, tj. Albrecht Václav Smiřický, Havlovský dvůr s kovárnou Jakubu Miertovi za 1 400 kop grošů míšeňských. Podle genealožky Marie Glöckner byl uvedený Jakub Mierta ve skutečnosti Jakub Hejna: „Zkrátka proto, že Jakub, byl synem Víta Hejnova a písař začal zřejmě psát “Witů”. Pak jej někdo upozornil, že ve vsi jsou dvě linie téhož rodu. Vít byl synem Martina, čili byl Mertův a pro potomky Martinova bratra Adama se používalo příjmí Adamův. Takže písař dopsal -ertův. Odtud patrně vznikla ona zkomolenina.“ Z toho by vyplývalo, že Havlovský dvůr nebyl v držení rodu Hejnů od roku 1649, ale již od 21. prosince 1613. Povinností dvora vůči vrchnosti bylo tehdy odevzdávat „ouroka o svatém Jiří a o svatém Havlu každého po jedné kopě grošů míšeňských, ouročních slepic ročně 10, vajec 30, ovsa 3 korce dávati a 6 dní roboty ženné“.

V roce 1708 byla postavena dvanáctiboká srubová stodola se 2 patry a s doškovou střechou, která měla délku 27 m, šířku a výšku 10,6 m. Současnou podobu získal statek až v letech 1791-1798, kdy ho nechali vybudovat Martin a Kateřina Hejnovi. Vybudován byl v roce 1791, o čemž svědčil i nápis na záklopovém prkně ve štítě: „L.P. 1791 tato lomenice vyzdvižena jest. Kdo v domě bude přebývati, Pán Bůh mu radš požehnati.“, ale již o 7 let později došlo k jeho přestavbě (dřevěná tak zůstala pouze část přízemí, pavlač v poschodí a vikýř, ostatní bylo nahrazeno kamenem). Z téže doby by měla pocházet také zděná obloukovitá brána s výklenky.

27. října 1920 vyhořela pazderna Čeňka Hejny mladšího čp. 37. Roku 1929 byl majitelem čp. 36 Josef Hejna a čp. 37 náleželo Vincenci (Čeňku) Hejnovi. V roce 1958 došlo k rozebrání značně zchátralé stodoly z roku 1708. V roce 1961 čp. 36 náleželo Josefu Hejnovi. 20. dubna 1964 byl objekt čp. 36 prohlášen nemovitou kulturní památkou. Ve statku byla roku 1970 natočena část filmu „Babička“ režiséra Antonína Moskalyka. V dalších letech změnil statek majitele a několikrát se dokonce uvažovalo o jeho demolici. Nakonec se 27. listopadu 1987 stal památkou i dům čp. 37. V roce 1988 náležel statek Miroslavu Burdovi z Červeného Kostelce, který neměl podle svých slov dostatek finančních prostředků na jeho opravy, ale objekt nehodlal prodat, ani se jinak pokusit o jeho záchranu, aby nadále nechátral.

Netrvalo dlouho a statek se zapsal i do černých kronik, neboť v něm 25. října 1995 došlo ke dvojnásobné vraždě, a to jeho majitele a jeho ruské přítelkyně Niny Dobryninové. Ukrajinec Roman Krivonis byl původně odsouzen k 25 letům trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění z území ČR. Vrchní soud v Praze mu nakonec tento trest snížil na 18 let. Tolik potřebná rekonstrukce začala až po roce 2003, kdy Hejnův statek koupil nový vlastník. Doufejme, že Denis Nagel, na rozdíl od svých předchůdců, dá tento objekt do pořádku, aby byl opět ozdobou obce. Popřejme to jak tomuto vlastníkovi, tak onomu statku, který sloužil jako inspirace řadě našich umělců, z nichž zmiňme např. Jiřího Škopka.

Pohled na statek přes vstupní vrata

#havlovice

0 notes

slovy-vyjadreno · 4 years

Photo

Nějaký upgrade Shakespeara nebo ??

#jakub a jeho pán #kuba #kupec benátský #klasika #divadlo #literatura #umění #rip #česky

3 notes · View notes

malltv · 4 years

Text

Série #kulturažije zařazuje legendární divadelní představení, best of hudebních stálic i cestovatelskou besedu Vandráků

Je to přesně měsíc ode dne, kdy byla zakázána všechna divadelní, hudební a filmová představení, výstavy i další kulturní události s účastí nad 30 osob. A jen o pár dní méně od spuštění série #kulturažije, kterou na nouzový stav zareagovala internetová televize Mall.tv ve spolupráci s dárcovskou platformou Donio.cz. Dosud v rámci ní uvedla 95 živých přenosů a záznamů, jejichž sledováním strávili diváci více než 150 tisíc hodin. Bezmála 7 700 z nich přitom nezůstalo jen u sledování a vyjádřilo tvůrcům podporu částkou 4 045 316 korun, 12 % dárců přitom přispělo opakovaně.

Všechny odvysílané koncerty, inscenace a jiné kulturní akce v rámci série #kulturažije jsou k vidění zdarma na www.mall.tv po celou dobu platnosti mimořádných opatření. Denně k nim navíc přibývají další, přičemž výjimečné kulturní zážitky nechybí ani v připravovaném programu. Jeho součástí bude mimo jiné komedie Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, která byla přeložena do 15 jazyků a aspirovala i na uvedení na Broadwayi. Místo celosvětového věhlasu se jí ale dostalo normalizačního zákazu. Navzdory nucené pauze je příběh lidumila, který se málem stane několikanásobným vrahem, nedílnou součástí repertoáru Činoherního klubu od roku 1966 dodnes. A Boleslavu Polívkovi v roli egoistického Burkeho v něm zdárně a neméně egoisticky sekundují Ivana Chýlková, Jaromír Dulava a Ondřej Vetchý. K nejdéle hraným patří také inscenace Jakub a jeho pán, kterou internetová televize přinese ve spolupráci s Divadlem Bez Zábradlí. Hra Milana Kundery s podtitulem Pocta Denisi Diderotovi je ironickou variací na román Jakub Fatalista, ve které excelují Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Nováčky na scéně nejsou ani kapely Tři sestry a Mňága a Ždorp. Ta první letos plánovala na jarním Vinyl tour oslavit 35 let existence, ze série 12 vyprodaných koncertů ale stihla odjet pouze jediný. Neplánovanou odmlku si proto vynahradí přímým přenosem z Paláce Akropolis slibujícím 1,5hodinové ohlédnutí za dosavadní diskografií a výběr toho nejlepšího z ní včetně skladeb Aida, Kovárna, Mexiko nebo Modlitby pro partu. Best of s podtitulem „Very spešl koncert“ chystá živě také šestičlenná formace v čele se zpěvákem Petrem Fialou, která tentokrát opustí zdi své rožnovské zkušebny a zahraje tak, jako „na svatého Dyndy". A cestu, která může být cíl, si připomenou i Vandráci – Vagamundos. Herci Pavel Liška, Jan Révai a kameraman Hynek Bernard projeli na motorkách Střední Ameriku. Nejdřív byli viděni v Panamě, pak mířili do džunglí Kostariky, vandrovali po velké Nikaragui, přes varování projeli Honduras, pak i zemi plnou vulkánů El Salvador, nádhernou Guatemalu, maličké Belize a obrovské Mexiko. S diváky Mall.tv se herecké duo podělí živě jak o zážitky k neuvěření, tak zkušenosti k nezaplacení a nastíní své další plány. Čas bude i na dotazy prostřednictvím live chatu.

Program #kulturažije je možné sledovat zdarma v Česku i na Slovensku na www.mall.tv, v mobilních a Smart TV aplikacích (Samsung, LG, Apple TV a Android TV). Změny v něm jsou vyhrazeny, aktuální informace jsou průběžně zveřejňovány na Facebooku, Instagramu a Twitteru @malltelevize.

Program #kulturažije k 13.4.2020

Boleslav Polívka jako Burke a Ondřej Vetchý coby Tichý (foto Činoherní klub)

Lidumil Burke se Svatavou v podání Ivany Chýlkové (foto Činoherní klub)

Jakub a jeho pán aneb Jiří Bartoška a Karel Heřmánek (foto Divadlo Bez Zábradlí)

Skupina Tři sestry zahraje živě v pražském Paláci Akropolis (foto Tři sestry)

Frontman kapely Mňága a Žďorp Petr Fila při jednom ze série koncertů Online Zkušebna Live! (foto pro Mall.tv Jakub Koutný)

Vandráci – Vagamundos v kompletní sestavě. Zleva Jan Révai, Pavel Liška a Hynek Bernard (foto Vandráci – Vagamundos)

Herci Jan Révai a Pavel Liška zavzpomínají na Mall.tv na své tříměsíční vandrování střední Amerikou (foto Vandráci – Vagamundos)

#Činoherní klub #Jakub a jeho pán #Divadlo Bez Zábradlí #Vandráci #Vagamundos #Tři sestry #Mňága a Žďorp #Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

0 notes

jejivelicenstvoona · 4 years

Text

střípky 22. ledna 2020

číslo 22 je moje nejmilejší

ztratila jsem ráno v koupelně pravou kontaktní čočku, ale stejně si je neumím nasazovat, tak to tolik nevadí

kafe se spolužačkami bylo vlastně strašně hezký, pohodlný sedačky a klebetání

všichni mi chválili zelený vlasy, i když nevypadali, že to myslej opravdově, ale mně se líbí

povídala jsem si s klukem, kterýho jsem si v kontaktech uložila jako “david evangelík”, vyprávěl mi o svý víře a o životě, ukázalo se, že je tomuhle klukovi už chvilku přes třicet, ale pořád se usmíval a vypadal moc mladě, má stejně modý oči jako já a zval mě do ostravy do kostela, vykládala jsem mu o heryánovi, snad se ještě uvidíme

objevenej hello kitty batůžek v sekáči, možná si ho zejtra koupím

na nádraží jsem našla knížku jakub a jeho pán od kundery, co jsem si dlouho chtěla přečíst, je zajímavá, ale ke kunderovi začínám mít osobní zášť, i když mi nic neproved

dlouhý cestování s lucinkou do ostravy, mluvily jsme jedna přes druhou, hodně myšlenek a nápadů

propichování uší, boris je poád frajer, i když jsme ho otravovaly po zavíračce, mám růžovou naušnici a vymluvil mi propíchnutí špičky jazyka

ujetej vlak, ale nakreslila jsem citronek a mám na botou nový fixový srdíčka

poslouchání písniček ve vlaku z lucinčiných sluchátek, dvě jsem si zapsala, ale líbily se mi všecky

utíkání ve tmě domů, pomalu mi přestávala být zima, vidina meditace v postýlce

pískání v uchu je furt stejný, možná silnější, ale na smutnění kvůli takovejm věcem není čas

usínám a doufám, že se za mě david pomodlil. já za něj jo

15 notes · View notes

buhjemocny · 4 years

Photo

MŮŽEŠ VĚDĚT, JAK ZVÍTĚZIT NAD SVÝM NEPŘÍTELEM? Můžeš doopravdy každý den vítězit nad satanem? Co se stane, když se ti to nepodaří? Satan chce, abys hřešil, protože se tím naruší tvůj vztah s Bohem. K tomu, abys nad tím mohl vítězit, potřebuješ vědět 4 velmi důležité věci: 1.Nemusíš hřešit. Připomínej si, že Pán Ježíš už nad satanem zvítězil, když zemřel na kříži a vstal z mrtvých. Bible nám radí: „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“ (Jakub 4:7). Můžeš se rozhodnout, že rěkneš hříchu „ne“ v síle Pána Ježíše, který v tobě žije. 2. Zapamatuj si, že hřích naruší tvůj vzat s Bohem. Pán Bůh tě sice nikdy neopustí, ale hřích ho zarmoutí. Hřích také brání tomu, aby Pán Bůh odpověděl na tvoje modlitby. 3. Můžeš dát věci do pořádku, když svůj hřích Pánu Bohu vyznáš. Z Bible se dozvídáme, že když se před Bohem přiznáš ke svému hříchu, on je tak věrný a spravedlivý, že ti ho odpustí. Tím se tvé přátelství s Pánem Bohem zase obnoví. Popros Ho o pomoc, aby ses už stejného hříchu v budoucnu nedopouštěl. Možná, že budeš muset požádat o odpuštění i nějakého člověka, kterého jsi svým hříchem zranil. 4. Děkuj Bohu za vítězství nad satanem. Pamatuj si, že pouze díky Ježíši Kristu se můžeš stát vítězem. Bible nás povzbuzuje slovy: „Svou sílu hledej v Pánu, v Jeho veliké moci“ (Efezským 6:10). Není to skvělé, když víš, že můžeš nad satanem zvítězit? „Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1.list Korintským 15:57) Tato fotka je z roku 2019 když jsem byla na YOUTH CAMPU! Je to taková vzpomínka pro mně♥️🙏🏻 (v místě Slovakia) https://www.instagram.com/p/CCg45coHFxo/?igshid=j3y4j5x4hsvz

0 notes

cysnews · 5 years

Text

Slavná Kunderova hra na jevišti DFXŠ Jakub a jeho pán

Milan Kundera je ve světě nejproslulejším spisovatelem českého původu. Komunistický režim ho nejprve zakazoval a po jeho emigraci v roce 1979 ho zbavil i státního občanství. Od roku 1981 je tedy Milan Kundera občanem Francie. Známe ho především jako autora mnoha románů (ty první psal česky, poslední čtyři však už vznikly ve francouzštině a do češtiny dosud nebyly oficiálně přeloženy). (more…)

View On WordPress

0 notes

veselymrucoun · 6 years

Text

O POKLADECH

městečko vzruší zprávao pokladukteré se mu dostane prostřednictvímpouličního divadla

všichni - Barborka, Jakub i hradní pán

se vydají poklad hledatjenomže se do toho připletoutři podivné bytostikteré to zkomplikujía vládce podsvětí s tím máco dělat...

moderní pohádkurežíroval v roce 2012 Vít Karasa moderní je snad jenom tímže se odehrává v 19. stoletíve století páry a pokroku(Ignác je vynálezce - vymyslelpro Kačenku brýle)

ale jinak je to dost zmatenéa nepřehledné...nevím, jak se v tom ty dětivyznají...?

______________________________________

O pokladech.

Režie: Vít Karas, Scénář: Irena Dousková

Kamera: Pavel Berkovič, Hudba: Ondřej Brousek

Hrají: Jana Pidrmanová (Barborka), Markéta Frösslová (Kačenka), David Švehlík (zámecký pán Tadeáš), Vojtěch Dyk (jeho mladší bratr Ignác, vynálezce), Adam Kraus (kloboučník Jakub), Karel Heřmánek (vládce podsvětí), tři podivní strážci/víly: Budaš, Liška, Polášek - děs/běs

Televizní film, 2012

0 notes

michaelamrackova · 7 years

Text

Jak jsme kupovali auto...

Protože by mi měli doktoři diagnostikovat nerozhodnost a po jedné marné cestě do bazaru, se Jakub rozhodl, že vezme výběr auta do svých rukou. To ještě ovšem netušil, že nejhorší proces nebude vybírání, ale až samotný nákup vozu. Vyzvedl mě v pátek po práci a vzal na výlet naslepo. Jakmile jsme dorazili do prodejny Subaru, bylo to jasný. Jedeme pro auto!

Když nás pán vedl po parkovišti, už z dálky jsem věděla, kam míříme. Nejmenší a nejmodřejší Fiátek tam čekal přesně na mě. Kuba chtěl vždycky podpořit moji řidičskou averzi nějakým malým autem. V Americe navíc ještě s běžným automatem, abych se nemusela trápit řazením. No a barvu jsem chtěla takovou, abych byla na parkovišti schopná naše auto mezi těma všema bílýma, šedivýma, stříbrnýma a černýma najít.

Fiátka jsme projeli, Kuba se mě radši ani na nic moc neptal a řekli jsme, že ho teda chceme. V tomhle momentě jsme vůbec netušili, kolik hodin taková koupě auta zabere a jaké všechny překážky a nástrahy nám přinese.

Jestli pana dealera něco zaskočilo, byla to hned první odpověď na otázku, co řídíme teď. Nic. Zřejmě bychom se měli přihlásit o nějakou cenu nebo alespoň zápis do knihy rekordů o nejdéle žijící obyvatele Bay Arey bez auta. I ostatní místní Češi, kteří nás pořádně neznají, se mě ptali, co se nám stalo s autem, když jsem říkala, že ho furt nemáme. “Aha, ono je zrovna někde v servisu, co?” “Ne, my žádný nemáme.” “Aha, a co se stalo tomu původnímu?” “Nic, za celej rok, co jsme tu, jsme žádný auto neměli.” “Ty vole, tak to jste fakt dobrý,” říkají nám pak s údivem, ale ve skutečnosti by si nejraděj klepali na čelo.

Pár z vás možná zná ten příběh, jak jsme jezdili na výlety Uberem (Lyftem). Vždycky jsme se nechali vysadit uprostřed ničeho, my šťastní, že jsme v přírodě, řidiči pak s úlevou, že je tam nechceme zabít, zakopat a odjet s jejich autem. Jednou jsme ale jeli na výlet k jezeru nedaleko. Obešli jsme ho, prošli celý okolní les a když jsme byli připraveni vyrazit domů, vzpomněli jsme si, že v žádné oblasti, která je na mapě vyznačená zeleně, není žádný signál. Nikde. Člověk si tu ani nezavolá, natož nějaký internet! Mimochodem, proto tu Američany potkáte zásadně v jejich typické turistické obuvi – v žabkách – na hodinu do lesa a rychle zase pryč. Autem, samozřejmě! Ten den jsme museli šlapat ještě dalších pár kilometrů po svých po silnici někam, kde začínala civilizace a na mobilu nám naskočilo pár čáreček, abychom si zase zavolali taxík domů.

Takže sedíme u pana dealera a kupujeme naše první auto. Jestli přišla na řadu další otázka, při jejíž odpovědi se mu opět orosilo čelo, byla to otázka na leasing. “Nepotřebujeme, rádi bychom zaplatili kartou.” “Asi myslíte šekem, že?” “Ne, kartou.” “Aha, kreditní?” V očích se mu zračí nejistota mísící se se strachem a nedůvěrou. “Ne, debetní.” Jeho největší obavy se naplnily. Jde se zeptat šéfa, ostatní prodejci vstávají a dívají se naším směrem přes své kukaně, padají jim z rukou telefonní sluchátka a tužky, ti odvážnější si mezi sebou šuškají. Pan dealer se vrací, utírá si kapesníkem pot z čela. “Šéf říká, že to prý můžeme zkusit.” Během dalšího papírování zjišťujeme, že vzít si na místě půjčku na auto není žádný problém. Ovšem zajistit si takové pojištění, abychom od tamtud s autem mohli odjet, je nadlidský úkol. “No a jaké pojištění máte teď?” ptá se pan dealer s rozpačitým úsměvem a sípe u toho. Kuba vyčkává s odpovědí a významně zakašle. Prodejci se opět zúží zorničky, jak se k němu z velké dálky vrací vzpomínka, kterou už se mu mezitím podařilo vytěsnit z mysli, že vlastně nemáme auto, tedy ani žádné pojištění. Venku právě zapadlo slunce a on volá někomu, komu říká familiérně brácho a kdo je v pátek večer ochotný nám nabídnout pojištění po telefonu. Bereme to nejlevnější základní, abychom uspokojili zákonnou povinnost. Já ještě musím podstoupit proces získání řidičáku, takže se k nějakému pořádnějšímu upíšeme až později. Pán nevěřícně kroutí hlavou a chvíli ťuká do klávesnice.

Proces placení se odehrává ve vedlejší kanceláři manažera obchodu. Pan manažer nás nechá podepsat všechny papíry potřebné k nabytí vozu. Zdá se, že samotná platba je už jen formalita. Kuba vkládá platební kartu do terminálu a ten se rozpípá na všechny strany. Displej hlásá velkými písmeny ZAMÍTNUTO. Prosím Kubu, jestli si nemůžeme všechny takovéhle prekérní situace ušetřit tím, že si v bance prostě vyzvedneme bloček pitomejch šeků. Kuba mi odpoví s kamennou tváří, že nikdy, i kdyby ty prachy měl jít někam vybrat, protože odmítá “podporovat systém, kterej upřednostňuje cár ňákýho papíru a neověřený kreditky před uplně normální zabezpečenou platbou debetní kartou nebo ty vole převodem na účet přesně tak, jak to dělá celej zbytek inteligentních civilizací!”

Po dalším marném pokusu s terminálem, který pro nás manažer ochotně zkusil, přestože měl v obličeji výraz Já-jsem-vám-to-říkal!, Kuba volá do banky. Po všech nezbytných ověřeních, že je opravdu majitelem karty, kterou prostě chceme jenom zaplatit auto, nám pán z banky řekne, že si Kuba může zvýšit limit platby pouze na 10 000 dolarů, což nám v dané situaci nepomůže. Manažer přes profesionální výraz v obličeji vypadá, že je to jeho nejhorší den v kariéře, a Kuba se sluchátkem v ruce pomalu a jistě rudne vzteky.

Mně se v tu chvíli honí v hlavě jen to, že se celému americkému systému podařilo nás porazit. Že prostě pojedeme domů taxíkem, abychom se druhý den vrátili, zase taxíkem, s kufříkem peněz, nebo co. Načež mě ale osvěcuje myšlenka a hned se ptám pána z banky, který je stále na drátě, jestli ten limit platí jen na kartu nebo na účet. Odpovídá, že na kartu. Pan manažer je ochotný nám platbu rozdělit na dvakrát, takže část platíme Kubovou kartou, část mojí, jen aby se nás už mohl proboha zbavit, protože větší magory ještě neviděl.

Když jsme vyjížděli do noci v našem maličkém modrém Fiatu, dívali se za námi všichni páni dealeři v čele se svým manažerem a zřejmě si budou ještě dlouho povídat o těch dvou Evropanech, kteří dokážou existovat bez kreditních karet, bez šeků, bez pojištění a bez důstojnosti. Až zmizíme za rohem, snad se jim i zaleskne v oku slza dojetí, že to dokázali, že se jim podařilo vnést do našeho života jednu z nejzákladnějších lidských životních potřeb – automobil...

hrdý majitel vozu

Maslowova pyramida lidských potřeb

0 notes