#Rohatá princezna | Explore Tumblr Posts and Blogs

storytellergirl · 3 years

Text

Hledání příčiny kvalitativního úpadku štědrovečerní pohádky: esej a zahájení diskuze

Začalo to jako komentář na ČSFD, ale nějak jsem se do toho zabrala a je z toho esej na téma problematiky vánočních pohádek České televize....za délku příspěvku se omlouvám, ale jsem pořád ještě namíchnutá po letošních českých premiérových pohádkách a potřebovala jsem se z toho vypsat.

Ráda bych zde s ostatními českými obrozenci otevřela diskuzi na téma, co chybí dnešním českým filmovým pohádkám a co by se muselo změnit, aby české pohádky byly po letech zase koukatelné a nemuseli jsme se bát zapnout 24. večer televizi...

Já osobně vnímám dva hlavní problémy českých pohádek posledních let:

1) PROBLÉM Č. 1: Stále titíž tvůrci, kteří ale nejsou zárukou kvality Když si vezmeme jen pohádky posledních 15 let, které si odbyly premiéru na Štědrý den, nacházíme pod nimi podepsané povětšinou tři režiséry:

- Karel Janák (2020: O vánoční hvězdě, 2019: Princezna a půl království, 2015: Korunní princ, 2014: Princezna a písař, 2012: Dvanáct měsíčků)

- Zdeněk Zelenka (2018: Kouzelník Žito, 2013: Duch nad zlato, 2008: Kouzla králů)

- Jiří Strach (2017: Anděl Páně 2, 2007: Tři životy, 2006: Anděl Páně)

Ostatní: Martin Dolenský (2016: Pravý rytíř), Vít Karas (2011: Micimutr), Miloslav Šmídmajer (2010: Peklo s princeznou), Pavel Jandourek (2005: Království potoků), Hynek Bočan (2009: Láska rohatá)

Do výčtu nepočítám pohádky, které měly premiéru jindy během vánočních svátků nebo na Nový rok (např. Strach také natočil Šťastného smolaře a Svatojánský věneček, Janák zase Nejlepšího přítele)!

ČSFD není nějaká hluboká studnice moudrosti, ale nějaký obrázek o tom, jak jsou pohádky přijaty diváckou obcí, nám poskytnout může. To pak člověk zjistí, že se u těchto tvůrců nedá mluvit o nějaké konzistentní kvalitě: jediné Strachovy pohádky v červených číslech jsou oba Andělé Páně a poslední tři (!) Zelenkovy pohádky nepřekonaly ani hranici 50%.

Nevím, jaké jsou zákulisní praktiky ČT: jestli mají s tvůrci nějaké tajné dohody nebo jdou prostě jen cestou nejmenšího odporu, tak najímají „zkušené“ pohádkáře. Ale rozhodně není pravda, že by nikdo jiný, nový, nedokázal natočit kvalitní pohádku (viz Alice Nellis: Sedmero krakavců /2015/ nebo Petr Kubík: Princezna zakletá v čase /2020/). Nadějní tvůrci tu prostě jsou, ale nedostanou se k lizu.

2) PROBLÉM Č. 2: Pasivní hrdinové + přemíra kouzel/nadpřirozených bytostí/průvodců Rudolf Merkner, scénárista Princezny a písaře, pro MF Dnes nedávno poznamenal, že v pohádce nepracoval s magickými prvky a že to byla škoda je v příběhu nemít. Rudo, věř mi, že problémem Princezny a písaře nebyla absence kouzel, spíše absence mozkových buněk hlavních postav (královský dvůr snadno naletí na nejstarší podvodnický trik v dějinách a král s princeznou se pak nechají vydírat bandou obyčejných lotrů...stejná potíž byla btw i v Princezně a půl království – královská rodina se bez vojenského doprovodu vydala do neznámé říše, kde byla následně zajata a vydírána...wtf?)

Ale k věci: mám pocit, že se nám ve štědrovečerních pohádkách rozmohl takový nešvar. Tvůrci totiž rádi do pohádek přidávají nadpřirozené bytosti, které hrdiny popostrkují na cestě za štěstím, aniž by se o to kladní hrdinové měli možnost zasloužit nějakou vlastní iniciativou. Tuplem to platí pro ženské hrdinky/princezny, které jsou, až na čestné výjimky (např. princezna Viktorie v Korunním princi) v posledních letech opravdu těžce trofejové. Zdá se mi, že jedinými konzistentně aktivními a mazanými postavami ve vánočních pohádkách jsou poslední dobou pouze zloduši... (viz např. Anděl Páně, Duch nad zlato, Dvanáct měsíčků, O vánoční hvězdě...)

Je to zvláštní. Když se podíváte na ty klasické, dodnes populární a zubem času prověřené filmové pohádky, většinou na nich můžete pozorovat pravý opak: méně kouzel a hodně aktivních hrdinů. Např.:

1952: Pyšná princezna – žádná kouzla (když nepočítám zpívající kytku), král i princezna jsou aktivní postavy (princezna se vzepřela otci a odešla se zahradníkem, chtěla se napravit)

1956: Hrátky s čertem – Martin Kabát se vydává na záchrannou misi na vlastní pěst a bez kouzel; Káča se mezitím neváhá pro ženicha s čerty i poprat; zásah shůry přichází až v poslední chvíli

1959: Princezna se zlatou hvězdou – žádná kouzla, princezna si prostě řekla, že si toho kreténa nevezme a šla si hledat štěstí jinam (a sama si vybrala čas i místo setkání s klukem, který se jí líbil)

1973: Tři oříšky pro Popelku – ano, jsou tu kouzelné oříšky, ale stejně tak mohla Popelka oblečení zdědit po mamince, jinak si poradila sama, jen s drobnou asistencí spřátelené sovy

1977: Jak se budí princezny – Růženka jako jediná odhalila podvod s medvědem, jako jediná věřila a povzbuzovala prince Jaroslava, takže on pak díky tomu v druhé půlce sebral odvahu a šel kopat strouhu, sekat trní a osvobozovat

1979: Princ a Večernice – švagři pomáhají princi v nejtěžších chvílích, ale v zásadě ho nechávají „vyhnít“, ať sám ukáže, co v něm je; Večernice je trofejová, pravda, ale u Libušky Šafránkové lze určitě říci, že byla trofejová záměrně, protože chtěla vidět, jestli je její vyvolený co k čemu :)

1984: S čerty nejsou žerty – asi není třeba podrobně rozebírat, Petr Máchal brání své dědictví i babičku, s Jankem pak sami vymyslí a provedou plán a dostanou do pekla hříšné duše; princezna Adélka se o aktivitu snaží (přinese Petrovi jídlo, veřejně se ho zastane, pomůže mu utéct), ale žel ji nikdo moc neposlouchá...

Kam se poděli udatní mládenci, kteří si bez pomoci museli poradit s překážkami a zlými kouzly? Kde jsou ty chytré princezny, které si své štěstí vybojovaly svým vtipem a pevnou vůlí?

Rozhodně ne v letošních pohádkách (O vánoční hvězdě, Hodinářův učeň, O léčivé vodě). Můžeme jen jako vždy doufat, že příští rok bude líp.

(A nevím, jak vy, ale já zatím koukám na německé počiny. A víte, že to taky není špatný? Letošní Die Hexenprinzessin od ZDF byla výborná nízkorozpočtová fantasy, v níž divoká, parkour ovládající princezna zachraňovala svoji „princeznovštější“ ségru.)

#český tumblr #čumblr #obrozujeme #obrození #pohádky #hezky česky #karel janák #jiří strach #zdeněk zelenka #vánoce

160 notes · View notes