#Jeden svět

[paskvilnet]

Jeden svět - One World III.

Třetím nejsilnějším tématem festivalu Jeden svět bylo téma snad nejtragičtější. Ve válečných konfliktech bývá problém lidských práv nejvyhrocenější, na druhou stranu jeho zpodobnění často svádí ke kýčovitosti. Příběhy vyvražděných rodin z Bosny ve filmech Ať žijí ženy! či Děti nenávisti však nevyprávějí ženy kvůli líbivé ikonografii, ale prostě kvůli tomu, že jako jediné přežily. A filmy se dělají hlavně o živých lidech.

Laurent Becue-Renard Ženy prostě symbolizují „život“. Francouzský titul mého filmu je Que Vivent Les Femmes. Nevím jak je to česky, ale znamená to, že ženy by měli žít, musí žít a jsou „život“. Pro mě bylo velmi zajímavé sledovat problém, který vzniká v Bosně, ale mohl by být kdekoli na světě. Ten spočívá v otázce: Jak můžeme čelit Zlu? Lze to učinit beze zbraní, přijmutím cesty „života“? Bojujete přece proti Zlu, což je smrt, destrukce, nihilismus, protiklad života. Takže se zbraní byste hráli tu samou hru.. Ti co mají zbraně jsou na straně Zla a vy přece stojíte na straně Dobra. A ženy v mém filmu zvolily cestu života, jejich terapeutka, skvělá žena je přemluvila k přežití. Nejzajímavější není kdo je ten darebák a kdo ne, protože to víme, probíhají okolo toho soudní procesy a už víme kdo se provinil. Ale zůstává otázka: Jak čelit Zlu. A odpověď je zvolit stranu „života“. A na té bývají ženy.

Druhou polohu filmů o ženách představoval izraelský film Ženy z Ramlehu, vyprávějící osudy čtyř židovských a jedné palestinské ženy. Vypjatý nacionalismus židovských osadníků, podobně jako některé aspekty islámských režimů porušujících práva žen, zůstával dřív díky „politické korektnosti“ pro mnohé filmaře tabu.

Fiona Murch Občas děláme, že se přiženeme do něčí země s vlastními kulturními hodnotami a říkáme, že jejich kulturní hodnoty nemáme rádi, protože nejsou jako ty naše. Ale chyba je také to, že se snažíme být politicky korektní a přehlížíme některé věci, které jsou špatné. A nerovnoprávné postavení žen je špatné, je to porušování lidských práv, není to kulturní zvyk, je to prostě špatné. A je velmi iritující poslouchat jak to někteří lidé omlouvají a říkají: Ale oni to dělají po staletí a je to součást kulturní tradice. To je velmi zpátečnické.

Co tedy vlastně přinesl letošní ročník festivalu dokumentárních filmů Jeden svět? Na jedné straně filmařsky brilantní snímky jako byl německý dokument o barmském unikátním náboženství, v němž byla přítomnost politického tlaku ukryta pod povrchem poutavého vyprávění o „šamanských“ obřadech.

Anebo snímek z francouzské produkce o válce, kterou vede Rusko v Čečensku. Zde byla tragédie obyčejných lidí o mnoho zřetelnější a především, kromě popisu situace připomínaly zážitky zahraničních reportérů podíl té „civilizovanější“ části světa na utrpení druhých.

Igor Blaževič My si velice často neuvědomujeme, že když se někdo střílí někde daleko v Africe, tak je to našimi zbraněmi a za naše peníze.

Diváci nakonec ocenili americký dokument , vyprávějící o jamajském dluhu u Světové banky. Porotcům se nejvíc líbil film Milenci ze San Fernanda, jehož švédský režisér strávil dvacet let s partnerskou dvojicí z Nicaraguy. Cenu za nejlepší snímek si nakonec odnesl další americký film Nedokončená symfonie, zkoumající na pozadí protestů proti vietnamské válce v roce 1971, roli občanské neposlušnosti v západní společnosti. Zkrátka, pokud jste hledali odpověď na otázku, co jsou vlastně lidská práva, našli jste odpovědí nepočítaně.

Igor Blaževič Lidská práva jsou jiné jméno pro utrpení.

Festival Jeden svět není obyčejný filmový festival. Namísto lesku, slávy a spousty ega tu z filmů promlouvají osudy těch nejubožejších lidí této planety, místo kečupové krve akčních filmů tu na dlažbách zůstává skutečná krev aktivistů či revolucionářů. Vlastně je škoda, že je to jen filmový festival a ne pravidelný blok ve vysílání ČT2. I když, díval by se na něj vůbec někdo? Zajímá nás co se děje „tam, někde v hluboko ve vesmíru“? Anebo si ještě pořád dost z nás neuvědomuje, že ať už tam nebo tady, je to pořád Jeden svět?

#Paskvil #2002 #0211 #Jeden svět #One World #Luboš Pavlovič

[teplejtrouba]

česká média, jež rozhodně skončila poly pletkou, ale běžná společnost si to nechce přiznat:

#klidně pokračujte a přídávejte další! #výraz 'polypletka' jest ukraden od jedné z mých spolužaček. moc se mi líbí. #bylo by boží míti jednou skutečnou polyamorní reprezentaci ale všechny tyto případy jsou tak na 90% tam #česky #obrození #čumblr #polyamory #polyamorie #hezky česky #saturnin #s tebou mě baví svět #byl jednou jeden král #tři oříšky pro popelku

[kralovna-ne-stesti]

Asi potřebuju začít zase kreslit a malovat.

#jeden z nejúčinnějších vypínačů mojí hlavy #kreslit a malovat #si svůj svět #ze života královny #česky

[videli-jste-tento-film]

tumblr viděl 100 filmů! aneb 25. statistika

Princezna se zlatou hvězdou (1959) : vidělo 97,6 %, nezná 0 %

Tři oříšky pro Popelku (1973) : vidělo 95,9 %, nezná 0 %

Pyšná princezna (1952) : vidělo 94,3 %, nezná 0 %

S čerty nejsou žerty (1985) : vidělo 93,9 %, nezná 1,2 %

Noc na Karlštejně (1974) : vidělo 92 %, nezná 1,3 %

Lotrando a Zubejda (1997) : vidělo 91,5 %, nezná 1,2 %

Princ a Večernice (1979) : vidělo 91,3 %, nezná 1,4 %

Ať žijí duchové (1977) : vidělo 90,8 %, nezná 5,3 %

Princezna ze mlejna (1994) : vidělo 90,7 %, nezná 1,3 % N

Anděl Páně (2005) : vidělo 88,4 %, nezná 1,1 %

náhodné poznatky: speciální faktoidní edice

zastoupení filmů podle dekády je takovéhle:

Nejvíce známých filmů pochází z osmdesátých let, pak následují sedmdesátky a za nimi s drobným odstupem roky 2000–2009; stále existují dvě dekády, z kterých nikdo nic neviděl, a uboze jsou na tom nové filmy, které obvykle znáte, ale nesledujete je (ten jediný spatřený film je štědrovečerní pohádka); zdaleka nejpopulárnější dekáda jsou ovšem léta padesátá, kde jde sice jen o 11 filmů, to ale představuje hned 73 % ze všech filmů z této dekády, o kterých se hlasovalo – asi budu muset dát do pranice něco budovatelského, aby se to vyrovnalo

nejúspěšnějšími roky z pohledu kultovnosti jejich filmů jsou 1977 a 1980 (po pěti filmech), jinak je to poměrně vyrovnané

jediná dekáda, kde jsme kolektivně viděli aspoň jeden film z každého roku, jsou nulté roky, jinak se to žádnému desetiletí nepovedlo, ale osmdesátky se blíží (schází už jen 1988!)

průměrný počet hlasů je (zaokrouhleně) 76, což je více než u všech filmů dohromady (70) i u neznámých filmů (64)

stejně jako u stovky neznámých filmů jsem si dovolila něco o žánru:

Celkem nepřekvapivě jsou top 3 žánry komedie (64), pohádka (40) a rodinný film (17) – pro srovnání u 100 neznámých filmů šlo o komedii (57), drama (39) a pohádku (9) – jsme prostě veselý národ; stejně jako minule předestírám, že jde o žánry z ČSFD, někdy značně pochybné.

a závěrem statistika dle režisérů (hvězdičkou jsou označeni ti, kteří figurují také v žebříčku neznámých filmů, kurzívou pak ženy):

10 filmů: Zdeněk Troška*

8 filmů: Václav Vorlíček*

7 filmů: Oldřich Lipský*

5 filmů: Martin Frič*, Karel Janák*

4 filmy: Bořivoj Zeman*, Jiří Menzel*, Jan Svěrák

3 filmy: Marie Poledňáková, Ladislav Smoljak*

2 filmy: Karel Zeman, Zdeněk Podskalský*, Karel Smyczek, Jiří Strach*, Vlasta Janečková, Jan Hřebejk, F. A. Brabec*, Věra Plívová-Šimková*, Dušan Klein*, Karel Steklý, Juraj Herz*, Václav Gajer

1 film: Hynek Bočan, Jiří Adamec, Jiří Vejdělek, Eduard Hofman, Filip Renč*, Josef Mach, Ivo Macharáček, Vladimír Karlík, Antonín Moskalyk, Vlasta Pospíšilová + Aurel Klimt*, Roman Vávra, Ludvík Ráža, Zdeněk Zelenka, Jiří Věrčák, Peter Bebjak, Miloslav Šmídmajer*, Ondřej Trojan*, Antonín Kachlík, Zdeněk Sirový*, Milan Cieslar*, Petr Nikolaev*, Ivo Novák*, Jindřich Polák*

ve srovnání s režiséry neznámých filmů je tu patrný jistý monopol a musím vám říct, že ten Troška na mě skočil totálně nečekán a ze zálohy

Tož. Stačilo by. Uvidíme se opět, až uvidíte nebo neuvidíte nějaké filmy. Celý žebříček viděných filmů najdete pod perexem. Mějte se fanfárově.

Princezna se zlatou hvězdou (1959)

Tři oříšky pro Popelku (1973)

Pyšná princezna (1952)

S čerty nejsou žerty (1985)

Noc na Karlštejně (1974)

Lotrando a Zubejda (1997)

Princ a Večernice (1979)

Ať žijí duchové (1977)

Princezna ze mlejna (1994) N

Anděl Páně (2005)

S tebou mě baví svět (1982)

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974)

Tři veteráni (1983)

Šíleně smutná princezna (1968)

Marečku, podejte mi pero! (1976)

Anděl Páně 2 (2016)

Jak dostat tatínka do polepšovny (1978)

Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977)

Princezna ze mlejna 2 (2000) N

Princové jsou na draka (1980)

Zlatovláska (1973)

Císařův pekař - Pekařův císař (1951)

Pelíšky (1999)

Adéla ještě nevečeřela (1978)

Jak se budí princezny (1977)

Honza málem králem (1977)

Dívka na koštěti (1971)

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)

Účastníci zájezdu (2006)

Stvoření světa (1957)

O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) N

Jára Cimrman ležící, spící (1983)

Na samotě u lesa (1976)

Rebelové (2001)

Vesničko má středisková (1985)

Z pekla štěstí (1999)

Vrchní, prchni (1980)

Hrátky s čertem (1957)

Tajemství staré bambitky (2011)

Slunce, seno, jahody (1984)

Slunce, seno a pár facek (1989)

Sněženky a machři (1982) N

Kytice (2000)

O princezně, která ráčkovala (1986)

Obecná škola (1991)

Cesta do pravěku (1955)

Třetí princ (1982)

Slunce, seno, erotika (1991)

Postřižiny (1980)

Nejkrásnější hádanka (2008)

Kameňák (2003)

Páni kluci (1975)

Fimfárum Jana Wericha (2002)

Dařbuján a Pandrhola (1959)

Popelka (1969)

Kolja (1996)

Kuky se vrací (2010)

Snowboarďáci (2004)

Jezerní královna (1998) N

Čert ví proč (2003)

Tajemství hradu v Karpatech (1981)

Jak básníci přicházejí o iluze (1984)

Sedmero krkavců (1993)

Dobrý voják Švejk (1956)

Což takhle dát si špenát (1977)

Korunní princ (2015) N

Rafťáci (2006)

Kouzla králů (2008)

Škola základ života (1938)

Krakonoš a lyžníci (1980)

Saturnin (1994)

Poslušně hlásím (1957)

Slavnosti sněženek (1983)

Krakonošovo tajemství (2022)

Vratné lahve (2007)

Jak svět přichází o básníky (1982)

Probudím se včera (2012)

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)

Spalovač mrtvol (1968)

Občanský průkaz (2010)

Princ Bajaja (1974)

Černí baroni (1992)

Dešťová víla (2010)

Princezna a půl království (2019) N

Pupendo (2003)

Panna a netvor (1978)

Báječná léta pod psa (1997)

Léto s kovbojem (1983)

Z pekla štěstí 2 (2001) N

Rozpuštěný a vypuštěný (1984)

Trhák (1980)

Pod Jezevčí skálou (1978) N

Anděl na horách (1955)

Ať žijí rytíři (2009)

Kačenka a strašidla (1992)

Máj (2008)

Vynález zkázy (1958)

Král sokolů (2000)

Na pytlácké stezce (1979) N

Kristián (1939)

#statistiky #viděli #český film #slovenský film

[dalsimoravskyblog]

čumblrhledáseriál: panský příspěvěk

Zde budiž (postupně) všechno.

Pravidla pro účast seriálu:

nominovaný seriál musel vzniknout v Česku nebo v Československu (na stáří tedy nezáleží)

většinovým jazykem seriálů z doby Československa musí být čeština

koprodukce je v pořádku, pokud se u nás seriál vysílal a obsahuje aspoň některé české herce

nominovaný seriál musí být hraný

nominovaný seriál není dokumentární

nominovaný seriál se vysílal v televizi, na streamovací službě nebo alespoň na youtubu (yt případy budou posouzeny zvlášť)

nominovaný seriál může být libovolného žánru nebo cílového publika (dětské hrané seriály jsou ok)

nominovaný seriál má nejméně 3 díly (minisérie jsou ok)

Z nominační fáze vyšlo 76 seriálů. 29 bylo nominováno vícekrát a automaticky postupují do vlastního turnaje. Jsou to (abecedně):

Arabela, Ať žijí rytíři, Božena, Bylo nás pět, Cirkus Humberto, Comeback, Četníci z Luhačovic, Četnické humoresky, Dobré ráno, Brno!; Gympl s (r)učením omezeným, Kancelář Blaník, Kosmo, Marie Terezie, Modrý kód, Návštěvníci, Ohnivý kuře, Ordinace v růžové zahradě, První krok, První republika, Ranč U Zelené sedmy, Semestr, Svět pod hlavou, Taková normální rodinka, TBH, Trpaslík, Ulice, Vlak dětství a naděje, Vyprávěj, Záhada hlavolamu

Po kvalifikaci do turnaje postoupilo 35 dalších seriálů. Jsou to (opět abecedně):

#martyisdead, 30 případů majora Zemana, Anatomie života, Byli jednou dva písaři, Devadesátky, Dobrodružství kriminalistiky, Dokonalý svět, Ďáblova lest, F. L. Věk, Horákovi, Hořící keř, Hospoda, Chalupáři, Krkonošské pohádky, Křeček v noční košili, Kukačky, Létající Čestmír, Maharal, tajemství talismanu; Most, My všichni školou povinní, Nemocnice na kraji města, Neviditelní, O ztracené lásce, Pan profesor, Pan Tau, Policie Modrava, Proč bychom se netopili, Případy 1. oddělení, Sanitka, Slunečná, Strážce duší, Vodník, Život a doba soudce A. K., Život na zámku, Žrouti

Hlasování má vždy tři možnosti (výjimečně čtyři, pokud obsahuje navíc divokou kartu): seriál 1, seriál 2, (seriál 3), zdržuji se hlasování. Pokud po skončení hlasování zvítězí poslední možnost, do dalšího kola nepostupuje ani jeden seriál a v dalším kole bude jeho místo nahrazeno divokou kartou.

Druhé kolo

Četnické humoresky vs. Ranč U Zelené sedmy

Případy 1. oddělení vs. Létající Čestmír

KOSMO vs. Sanitka

Gympl s (r)učením omezeným vs. Bylo nás pět

Marie Terezie vs. Rodinná pouta / Velmi křehké vztahy

Cirkus Humberto vs. Nemocnice na kraji města vs. Arabela

Hořící keř vs. Chalupáři

Labyrint vs. Ďáblova lest

Záhada hlavolamu vs. Vodník vs. Podezření

Ať žijí rytíři vs. Hospoda

Krkonošské pohádky vs. Návštěvníci

Kukačky vs. My všichni školou povinní

Comeback vs. Vyprávěj

Most vs. Ulice

První republika vs. Četníci z Luhačovic

Hříšní lidé města pražského vs. 30 případů majora Zemana

První kolo

levá strana

Dobrodružství kriminalistiky vs. Četnické humoresky

Horákovi vs. Ranč U Zelené sedmy

Případy 1. oddělení vs. Devadesátky

Létající Čestmír vs. Křeček v noční košili

Sanitka vs. Modrý kód

Kancelář Blaník vs. KOSMO

Dokonalý svět vs. Gympl s (r)učením omezeným

Bylo nás pět vs. Proč bychom se netopili

První krok vs. Semestr

Božena vs. Marie Terezie

Cirkus Humberto vs. Vlak dětství a naděje

Ordinace v růžové zahradě vs. Nemocnice na kraji města

Život a doba soudce A. K. vs. Hořící keř

Byli jednou dva písaři vs. Chalupáři

#martyisdead vs. TBH

Strážce duší vs. Ďáblova lest

pravá strana

Vodník vs. Neviditelní

Záhada hlavolamu vs. Maharal: tajemství talismanu

Život na zámku vs. Hospoda

O ztracené lásce vs. Ať žijí rytíři

Krkonošské pohádky vs. Arabela

Návštěvníci vs. Pan Tau

Anatomie života vs. Kukačky

Pan profesor vs. My všichni školou povinní

Comeback vs. Taková normální rodinka

Vyprávěj vs. F. L. Věk

Ulice vs. Ohnivý kuře

Dobré ráno, Brno! vs. Most

Slunečná vs. První republika

Policie Modrava vs. Četníci z Luhačovic

Žrouti vs. Trpaslík

Svět pod hlavou vs. 30 případů majora Zemana

Kvalifikační kola

Skupina A

Skupina B

Skupina C

Skupina D

Skupina E

Skupina F

#čumblrhledáseriál

[prospercz]

Den 61

Už se vám někdy stalo, že vás některá část těla bolela únavou tolik, že se vám kvůli tomu nedařilo usnout? Tak přesně takhle nějak jsem se cítil včera večer já. Ležel jsem na karimatce a přemýšlel, jak je možné, že mám v předsíňce asi 30 komárů. Proč tenhle druh hmyzu vůbec existuje? K čemu je užitečný? Usnout se mi podařilo asi až kolem půlnoci.

Budím se v šest alarmem, je čas jít. Komáři naneštěstí nikam nezmizeli. Poučil jsem se ze včera a před opuštěním stanu si navlékl nepromokavé (teď spíš protikomáří) kalhoty. Rojí se jich kolem mě dobrá stovka. Snídaně dneska nebude…pojím jen něco za pochodu, protože ani po chvilce chůze se situace nelepší.

Jdeme dneska zase do 6400 stop, tentokrát nejsem tak optimistický jako včera. Ale není to tak hrozné. Spíš je to pohoda. Procházíme těsně pod vrcholem hory Three Fingered Jack, jaký to cool název. Když přelezeme přes poslední sedlo, otevře se nám nový výhled na další až nepatřičně vysoké hory, Three Sisters.

Jestli se nepletu, jsou to zase tři vrcholy sopečného původu, každá má přes 3000 metrů nad mořem. Kolem dokola je všechno aspoň o 1000 metrů níž. Je to náš další záchytný bod a další jistota chůze po sněhu. Ale tyhle si dáme až za pár dní po návštěvě města.

Stává se nám tu z toho zase dálnice. Tolik lidí za jeden den jsme neviděli doteď za celý týden. Cestou z kopce nejdřív narazíme na dvojici holek, které to očividně hodně podcenily. Nemají ani nesmeky, ani cepíny, a dokonce ani hůlky! Dobře si to uvědomují a moc radosti z toho nemají. Jedna z nich má dokonce české předky. Její prarodiče utekli v 68 těsně před zavřením hranic. Svět je fakt malý. Pak potkáme ještě dva kluky, kteří se chystají tam, kde jsme my byli včera. Tak je dopředu varujeme, že to není žádná sranda a jdeme si každý dál po svém.

Trail dolů z kopce už vypadá zase typicky. To znamená spálený les. Docela by mě zajímalo, kolik procent Oregonu je spálený les a kolik je ještě ten živý. Z mojí zkušenosti je víc spálený. Rozdíl oproti poušti je tu ale patrný. Spáleniště se časem zase zazelená a vyraší tu nové smrčky. Takže tady má les snad i šanci na obnovu!

Spálený a mrtvý les má ale i jednu nespornou výhodu, není v něm tolik komárů. Když totiž dojdeme o pár mil dál do ještě zeleného, začnou se na mě zase pořádat nálety. Ani si nemůžu zastavit nikde na oběd. Obličej si kryju síťkou, ale nohy mám odkryté. Za chvilku už na nich snad není jediné místo bez kousance. Mám pocit, že mi hoří. Dal bych cokoli za studený lavor, do kterého bych mohl svoje nohy ponořit.

Kolem druhé odpoledne dorazím na jedno námi vytipované místo. Doufáme, že tu budou mít pivo, to si totiž po včerejšku zasloužíme. Jmenuje se to tu ale Big Lake Youth Camp, což nám mohlo z názvu dojít, že je kemp pro děcka. Absence piva je ale jediná výtka, kterou bychom k tomuhle místu mohli mít.

Jinak to tu je naprosto úžasné. Dostali jsme zbytky z oběda, vyprali jsme si, vysprchovali se, vykoupali se v jezeře, zašili nové díry ve vybavení a nakonec nám dali před odchodem i večeři. Tohle všechno dělají zadarmo nebo za dobrovolné příspěvky. Celkově jsme tu strávili přes 4 hodiny. Nějakým zázrakem tu nemají komáry, nechápeme to. O sto metrů dál na jakoukoli stranu jich jsou hejna.

Protože se tu ale nemůže kempovat, a protože se chceme ještě přiblížit městu, sbalíme večer svoje saky paky a vyrážíme zdolat ještě jeden kopec. Po té večeři se mi moc dobře nejde, moje tělo ví, že po večeři už se odpočívá. Nicméně stoupání to není dlouhé a brzy kempujeme ve 2000 metrech nad mořem. Snad tu bude trochu chladněji, poslední noci máme dost teplé. Až moc teplé. Máme tu krásný výhled na západ slunce, tak se ještě před spaním máme čím pokochat.

PS: doplnil jsem fotky ode dne 57.

[kadet-pise]

Už je to dávno, co se svět rozpadl.

Je to dávno, co stvůry běhaly po zemi jako svobodní lidé.

Je to dávno, co světu vládli draci.

Ti, co přežili, chtějí klid, život, jako každý jiný. Jenže je tu Řád, který chce jen čisté a pase po měňavcích. Řád, jehož členové ani sami neví, odkud se jejich víra bere. Všichni jsou fanatici. Pouze jeden z nich chce znát pravdu. A proto musí spojit síly s tím, koho nenávidí nejvíce – s drakem.

⚜ Kniha

🐉 E-kniha

⚜ Audiokniha

#čumblr #česky #czech #č #cz #hezky česky #o dracích a lidech

[kocourmokroocko]

Nevyžádaný amatérský brepty pro papouščí chovatele 🐣

Kapitola první: OBČANSKÝ NEPOKOJ!!!!!!

(Protože jsem totální nevzdělanej amatér, co je akorát nadšenej do diskuze, zatimco mu čtyři tropický vrány decimujou majetek i finance, prosim, neberte nic z toho, co říkám, jako příručku. Čtěte ověřený zdroje, ptejte se veterinářů, zpovídejte chovatele, utvořte si velkej, členitej, barevnej obrázek. ♥)

Začnu něčim, co jsem si myslela, že hrozně moc chápu, a pak jsem zjistila, že jsem to vůbec nechápala: Papoušek neni pes.

Já vim, už teď to s timhle příspěvkem nevypadá slibně.

Papoušek neni pes! Pes žil, kultivoval se, vzdělával a skládal zkoušky na magistra po boku lidí desítky tisíc let, papoušci na tohle všechno měli let jen nějakých pět tisíc. To znamená, že nějakej papouščí nadjunák moh hypoteticky vajbit na rameni římskýmu hnusákovi při křižování Krista, ale narozdíl od psů to kamarádění s lidma fakt nemaj "v genech". Je sice ohromnej, nebetyčnej, kolosální, krakenovskej rozdíl mezi papouškem čapnutým z lesa a papouškem, jehož bába, prabába a praprapraprabába bydlely v domácnosti, ale pořád je to divoká zvěř. Hotovej dravec. Postrach pralesů a australskejch zahradních pítek. Enigma. Do toho započtěte fakt, že narozdíl od psa, což je predátor (přestaňte se okamžitě smát svojí čivavě, vona za svůj stav nemůže, má šlechetné strašlivé předky a nebojí se je zmínit ve svým Tinder popisku), je papoušek lovná zvěř a zpredátoří tak maximálně mouchu. Dejte tyhle dvě věci dohromady a co vám vyjde? Velmi, velmi, VELMI snadno #traumatizovatelná a vystrašená věc, co nerada kooperuje. Protože naučit se kooperovat nějakou tu tisícovku let trvá. A taky vás za vaší kooperaci ten druhej může milostivě sežrat.

Takže papoušek neni pes, protože se víc bojí, nemá sebejistotu pramenící z vlčího alfa-dědy a furt má nainstalovanej "Nekooperuj, chcípneš!" software. Ok. Pokud máte představu uwu kuřátka, který se hrozně bojí a ani tý blbý mouše by neublížilo a potřebuje vaší lásku a něhu a péči a klid, jinak chcípne, máte pravdu pouze částečně. Ráda bych vás s úctou přesměrovala na obrázek ukřičenýho, ukousanýho, divokýho, nezkrotnýho, owo darebáka, rozebírajícího vaše nejlepší sluchátka, zatimco jima apaticky posloucháte Vypsanou fixu, kterej se hrozně bojí a má smrtelnou hrůzu z much a potřebuje vaší lásku a něhu a péči a klid, jinak chcípne.

Jo, je to strašně moc jako mít dvouletý dítě. To je tbh nejčastější přirovnání na chovatelskejch webovkách. Vítej do mateřství, šťastlivý hajzle!

Možná máte pocit, že "papoušek neni pes" furt neni hodnotný téma k diskuzi, a to je fér! Spoustě lidí takový věci přirozenou empatií docházej bez přemýšlení. Já myslel, že jsem jeden z těch lidí, ale ejhle! Racionální opět nepřebilo podvědomé (což by moh bejt i název mojí autobiografie). Vono totiž... jak bych to... papoušci jsou chytrý. Jakože děsně. DĚSNĚ MOC chytrý. I ta mrňavá andulka vlnkovaná, což neni prakticky nic jinýho, než bobule, která se naučila snít, umí mluvit, dělat triky, má empatii, naprosto viditelnou a vyčlenitelnou povahu a názory. (Strašně, strašně moc názorů. Bože můj.) A to může bejt pro některý lidi (já, ahoj) matoucí. U zvířat, co jsou chytřejší, tak nějak očekáváme určitej podíl cvičitelnosti. Kooperace. Překonání vlastního zvířecího pudu. Bobeš mi kouše papuči, řeknu Bobešovi kárné "Fuj, necháš toho!" a dám mu místo toho pískátko, pak ho odměním za to, že si hraje z pískátkem, Bobeš mi již nekouše papuče, ale zase se dožaduje odměn, kdykoliv najde to blbý pískátko, svět je krásný. To je mindset, co do jistý míry může fungovat i u koček, koní, jánevimčeho. A protože papoušci jsou tak chytří a naučej se svoje jména a triky a dokonce velmi solidně remcat, má pak člověk pocit, že ta cvičitelnost je prostě možná, že ty emoční a myšlenkový pochody budou podobný a že nějakým způsobem zvládne stálým a klidným cvičením zařídit, aby se mu ten tvor... no, vlastně podřídil, prakticky. Udělal, co po něm člověk chce, a nedělal, co po něm člověk nechce.

VELKÝ HOVNO!!!

Pravím vám to nyní, abyste nebyli šokováni později, nemáte zač. ♥

Papoušci jsou, a to říkám s neutuchající nesmrtelnou nezdolnou láskou, mrchy. Potvory ušatý! Vynalézaví hanebníci! Kriminálníci! Čuramedáni! Sígři! A DO TOHO SE BOJEJ. Občas vám chtěj něco rozkousat, a chtěj to udělat, protože jejich prapraprabába byla divoká lesní madmazel a mohla si kousat, co se jí zlíbilo, vy ste v jejich historickejch knížkách úplně novej jev, váš názor je nezajímá a triky jsou velká zábava, jen dokud neni zábava něco jinýho. A vaše pokusy o něžný nahrazování jejich chování za "lepší" chování a nátlak prostřednictvím sice vlídnýho, ale trvalýho výcviku jim rudou propiskou obtahujou v hlavě pouhá dvě slova: "Naser si." Oni si tady našli krásnou zábavu v podobě rozkousávání tvojí rukavice, a ty jim jí bereš a cpeš jim milovaný hrajátko? Hrajátko je odporný, rukavice je nádherná, díky, žes mi to tak hezky vysvětlil, náčelníku. Na znamení respektu budu PŘEDSTÍRAT, že si hraju s hrajátkem, a rukavici roztrhám až okamžitě potom, co se otočíš zády. S hrajátkem si už pak nikdy hrát nebudu, protože vidim, že to je to, cos po mně chtěl. Páčko.

Pokud jste dočetli až sem, máte možná pocit, že nezbývá než se obligátně schoulit v koutě, poslat děkovnou SMSku vašemu nejoblíbenějšímu Rohlík.cz kurýrovi a vychovaně zemřít. To je taky možnost, ale ve skutečnosti je tady druhý, vlastně úplně todározum řešení: Předcházejte konfliktním zónám. Pokud víte, že váš opeřený kamarád má tendenci dělat nějakou věc, co VY vnímáte jako negativní a fakt byste potřebovali, aby ji třeba spíš nedělal, nezkoušejte to úpravou kamaráda, zkoušejte to úpravou prostředí. Příklad: Naše Česidlo chodí na noc spinkat do klece. Rituál byl, že ji dáme do klece, vyndáme její prázdný mističky, dáme do nich jídlo a zase je vrátíme zpátky. Přišla raná dospělost, přišlo jaro, přišel hormon, a ach ne, Česílko mi rozerve ruku na cáry, když je v kleci a já se přiblížím k misce. Ok. Rodinná terapie tady asi nic moc neudělá a výcvik taky ne, protože ona to nedělá proto, že by mě neměla ráda, ani proto, že si chce hrát; ona se bojí. Brání si teritorium. Hormon zavelel "je jaro, hnízdíš!" a moje ruka je predátor a neni jedinej neškodnej, vlídnej, funkční způsob, jakým jejímu pudu vysvětlit, že jsem jen kámič, co přináší zrní. Řešení: Začali jsme měnit jídlo v mističkách předtím, než jdou do klecí na noc. Problém vyřešen, Česílko se netrápí, protože jí někdo šahá na teritorium, nám nekrvácej ruce a všichni jsme spolu navzájem spokojení.

Tohle prozření, že papoušek není pes, je samozřejmě ve výsledku dobrý kombinovat se selským rozumem, vaší osobní známostí s vaším opeřencem a radostí z věcí, který se cvičit daj. Ničí vám papoušek výtvarný potřeby, ačkoliv má hrajátek milion? Pořiďte si bednu. Bojí se strašně moc čehokoliv, co nezná? Ok, to pro něj asi neni moc dobrý, papoušci maj slabý srdce, potřebujou občas cestovat k veterináři, nejspíš budete mít návštěvy apod. Odměňujte ho, když se na nový "strašidelný" věci byť jen podívá, připravte se, že máte před sebou tejdny či měsíce, kdy bude křičet na vaše rudý sluneční brejle, vy budete doufat, že se to změní a pak se ukáže, že je to jedinej objekt, kterej nepřijme, protože je prostě nenávidí, a zkuste mu cíleně čas od času takhle něco za odměny velmi pomalu a klidně ukazovat. Kouše, i když se nic neděje a jen vám sedí na ruce? Víc společnýho času a hraní, odměny, když nekouše, a když už vás kousne, radši moc nereagujte, protože většina vašich reakcí je taková odměna za kousání sama o sobě (říkám, potvory ušatý!) a kdybyste nedejbože reagovali agresivně, tak... ne. To prosim nedělejte, nikdy. Děkuju. Docílíte jenom toho, že ten tvor vám přestane věřit, začne se vás bát (viz lovná zvěř, krátkej pobyt s lidma) a to chování se (právem, btw) akorát zhorší. Vážně jako s dětma. A to přece žádnej člověk s kouskem empatie a lásky pro svýho tvora nechce.

Shrnutí: Papoušek neni pes. Inteligence a schopnost konat čuramedánství je vysoká, cvičitelnost (k potlačení pudů) a ochota NEDĚLAT čuramedánství je velmi, VELMI nízká. Předcházejte třecím plochám, protože vy jste z hvězdného dua člověk & jeho opeřenec ta partie, která je schopna to udělat, a cvičte věci, co má smysl cvičit. Pro radost, pro hru, pro klid, pro zdraví páně opeřencovo. Když se něčeho bojí, ukažte mu na sobě, že je to bezpečný (neironicky jsem učil Tymiána, jak jíst zrní). Jste součást hejna, ne cvičitel. Ukazujte, nabízejte, nedrillujte.

Gratuluji, jste v maličkým ukřičeným gengu a gengový tetování je takovej ten gif hořícího Elma. 🌻🌻🌻

#amatérský rady pro ptačí kujpiklence #kot #kurník #česky #nikdo si o to neřek ale tady to je a já se ze srdce omlouvám svojí vedoucí bakalářky co vidí tohle a ví proč ještě nemám hotovej diplom

[violetwonder]

Někdy v roce 2017 jsem pojmenovala svý alter ego Violet Wonder. Fialový Zázrak.

Měla to být hlavní hrdinka příběhu plného démonů. Sama se stala démonem, protože k ní byl život krutý. Aniž by něco tušila dostala se do dimenze, odkud pocházel rod, ke kterému se připojila. Nebe bylo rudé a sakurový sad kvetl po celou věčnost. V sadu byl bílý altán a u sídla, které bylo přepychovější a rozlehlejší než kde jaký zámek postavený lidskou rukou, stál obrovský skleník.

Ve skleníku bylo jezírko a lavička. Spousta květin a Ona Violet, tu poprvé potkala černého kocoura se zářivě modrýma očima.

V sídle byla taky obrovská knihovna. Nacházela se v odlehlém křídle, které bylo téměř zapomenuto. Sedal tu na všechno prach a osazenstvo celého domu sem nikdy nechodilo. Ona byla první, kdo sem po letech vstoupil. Ona a jedno z dvojčat, které jí chtělo zabít.

Mezi těma dvěma bratry panovala nevraživost. Možná to bylo proto, že Violet převzala moc po jejich milované sestře, která jednoho dne zmizela. Možná to bylo proto, že jeden ji miloval a dobrovolně propojil svůj život s ní a ten druhý mu to nemohl odpustit. Nenáviděl ji. Už nevím. Ale zatím, co jeden by za ni položil život, druhý jí šel po krku.

Violet v té knihovně objevila staré svitky a když rozklíčovala neznámé písmo, dočetla se o válce mezi démonickými rody. Celé to sahalo až na počátky samotného pekla.

Nakonec musela ze sídla odejít. Hlava rodu. Muž, který ji miloval jako dceru o kterou přišel, pro ni otevřel portál zpět do lidského světa. Buď by zůstala a musela zemřít, nebo se měla schovávat a žít život nesmrtelné bytosti mezi lidmi.

Odešla a myslím, že se objevila někde na útesech v severním Irsku. Nakonec se měla dostat až do Londýna. A tady měla potkat jinou dívku. Jinou hrdinku, jiného příběhu. Nikdy se tam nedostala. Nikdy se nepotkaly.

A dneska je někdy v roce 2023. Přemýšlím nad ní. Nad Fialovým Zázrakem a kam se dostala. Kdo je. Kým je. Jestli někdy dostane dopsaný kapitoly. Jestli se někdy dostane z mý hlavy.

*

Tenhle koncept Fialovýho Zázraku a proč vznik jsem rozklíčovala až nedávno. Mý jméno mě proklelo a já potřebovala do něj vnýst trochu barvy. Vždycky to byla fialová. Stejně jako to muselo být číslo 7, nebo B které je připomínkou toho, kdo tohle začal. Vesmír je šikovná mašinka. Trust the process.

Je to jako když pečete. Vy mu dáte seznam ingrediencí a on vám z toho upeče. To že je výsledek něco jiného, než jsme chtěli, není vaše chyba. Příště dejte i postup, ne jen ingredience. A možná, že dostanete, co čekáte... Jenže pozor. To co ukuchtil napoprvé není nutně chyba. Někdy je to o mnoho lepší. Někdy to je celej svět zavřenej v jedný velký bublině. 

#protože potřebuju dostat z hlavy myšlenky který mi překážej

[kadetjaina]

Musim se jeste zeptat…odehravaji se obe knihy O dracich a…ve stejnem vesmiru? Akorat geograficky nebo casove jinde?

Ano, odehrávají.

Bez větších spoilerů - konec O dracích a lidech může napovědět, jak daleko od sebe ve skutečnosti jsou časově. Ale všeobecně, jde o jeden svět, geograficky na jiných místech, a časově dostatečně od sebe, aby jedna kniha mohla být novověk a druhá cyberpunkové peklíčko.

Díky tomu jsou knihy taky čitelné samostatně. Nemají na sebe navazovat. Každá další kniha ze světa draků na tom bude podobně. Nebude navazovat přímo, ale bude to stejný svět, stejné problémy a třeba se mihnou staré postavy.

(Jo, to znamená, že mám další draky dopsané, tentokrát zase z té novověké doby. Nakladatel je ale ještě radši neotevřel. Zase se bojí otevřeného konce. Je tam :D.)

#čumblr #česky #czech #o dracích #o dracích a lidech #o dracích a sedmi

[paskvilnet]

Jeden svět - One World II.

V druhé části našeho speciálu o festivalu Jeden svět na chvíli opustíme třetí svět a podíváme se, kde našli dokumentaristé třecí plochy v oblasti lidských práv v Evropě či Americe. Exportovali jsme již všechny problémy do chudších oblastí? Anebo jsou naše domácí problémy o mnoho subtilnější a proto si jich nevšímáme? A není prostě jen pohodlné ukazovat do očí bijící případy z Afriky a přitom schovávat malé domácí levoty ?

Martin Mareček Traduje se, že spousta dokumentaristů nebo reportérů hledá nějaká svoje dobrodružství a z mýho hlediska je to chyba, protože je potřeba začít ty věci ve svém prostoru objevovat, z toho vyvozovat dialog, ale samozřejmě to nechci zobecňovat tak, že nemá cenu jezdit točit konflikty a být tam v roli svědka ale ten druhý případ se děje málo.

Ewa Borzecka Myslím, že není pravda, že by filmy hovořící o dalekých krajinách nehovořily o věcech, které by nám byly blízké. Protože v každém tom příběhu je drama člověka.Je tedy nutno zvážit, který příběh je vážnější a který je třeba lehčí natočit. Ale každý způsob točení o takovém tématu nutí člověka kriticky přistoupit k sobě a vzbudit v sobě něco jako morální drogu.

Fiona Murch Dělat film o cizí zemi je jednoduší. Není to vždy proto že bychom byli ignoranty a neviděli vlastní problémy, ale někdy je prostě přehlédneme. V mém programu jsem zavedla speciální sérii o Evropě jen proto, aby producenti zabývající se snímky z oblasti lidských práv neposílali všechny své štáby do Thajska, Indonésie či Latinské Ameriky. Nakonec se nám podařilo odvysílat již šest skandálů z oblasti lidských práv z Evropy a to přesto, že všichni tvrdili, že Evropa je nudná a že tu nemůžeme točit. Já říkám že můžeme a pokud chceme říkat ostatním, že dělají něco špatně, měli bychom se podívat i na sebe.

Snímek Tak vypadá demokracie, je složen z amatérských záběrů stovek aktivistů účastnících se prvních masových protestů proti některým aspektům globální ekonomiky v Seattlu roku 1999. Režisérovi se tak na jedné straně podařilo přinést pro mnohé šokující záběry americké policie, bezdůvodně útočící slzným plynem na pokojné demonstranty, na straně druhé se však nedokázal oprostit od propagandistického manipulování skutečností a vynechávání názoru druhé strany.

Český divák festivalu Jeden svět mohl tento snímek srovnat s domácím snímkem Hry Prachu, zaznamenávajícím události v Praze roku 2000 při zasedání stejných institucí. Čeští autoři se však nepostavili tak jasně na stranu odpůrců institucí a spíš zkoumali, co udělá příjezd ekonomické elity s obyčejnými Čechy bez vyhraněných politických názorů.

V oblasti lidských práv se tvůrci v Evropě a Americe dále věnovali například složitým životním osudům starých lidí či trýzněných žen, vyrovnávali se však také se starými problémy jako je xenofobie a rasismus. Strhující britský dokument o partě stárnoucích skinheadů však ukázal jen jedno z mnoha témat, která trápí dnešní Evropu či Ameriku.

Jean Marie Téno Na světě neexistuje země, která by měla problém lidských práv vyřešený. Vezměte si třeba Ameriku, která je považovaná za největší demokracii. Kdykoli jedu do Ameriky, jsem vždy šokován, když na jedné straně vidím krásné čtvrti a na straně druhé místa v každém městě kde žijí barevní lidé a kde je situace strašlivá. Stejně strašlivá situace je ve vězeních, kde je 70% lidí černých nebo z Latinské Ameriky. A je to jen systémem a pořád hovoříme o největší demokracii na světě. Takže v každé zemi jde o lidská práva a problémy jsou velmi různorodé.

Jedním z nejzajímavějších snímků uvažujících o hodnotě člověka v plně kapitalistické společnosti byl australský dokument mapující nejrychleji se rozvíjejícímu byznys v současné Americe, kterým je právě vězeňství. Záběry nablýskaných věznic privatizovaných státem do rukou soukromých vlastníků a jejich řeči o tom, jak je nový obor prosperující totiž vedl k jednoduché domněnce – co budou dělat podnikatelé s trestáním když ubude zločinců? Nebudou je v zájmu svého zisku vyrábět?

Na podobný problém narážel i podařený nizozemský film Válka s drogami, popisující praktiky americké policie, jíž zákonodárství umožňuje zabavovat majetek těm, kdo jsou podezřelí z obchodu s ilegálními drogami.

Podle aktérů dokumentu tak vzniká zajímavá situace, kdy z černého obchodu s drogami profitují nejen zločinci, ale i policejní aparát. Jedinou obětí Války s drogami jsou pak „obyčejní“ civilisté, ohrožováni jednak kriminální scénou okolo černého trhu jednak represivním systémem udělujícím i za nepřímý styk s drogovým obchodem mnohaleté tresty. A teď mi dovolte parafrázovat jednoho z našich hostů: Pořád totiž mluvíme o zemi s největší demokracií na světě.

Jean Marie Téno Lidská práva jsou pro mě osobně velmi rozporuplný výraz. Protože lidé, kteří způsobují situaci kdy se porušují se jimi zároveň ohánějí. Ale lidé jim to příliš nevěří. Pro mě jsou lidská práva spravedlnost a slušnost a především takové zacházení jaké očekávám od ostatních. Koncept lidských práv je jistě fajn, ale jsou to jen slova. Amerika hovoří o lidských právech, ale podívejte se jak zacházejí s vězni a s částí své populace. Je to v pohodě? Nemyslím. Takže bychom měli bojovat za správný význam výrazu lidská práva.

#Paskvil #2002 #0211 #Jeden svět #One World #Luboš Pavlovič

[aurewen]

Mám svůj svět, ty máš svůj, můj nakresli, svůj narýsuj, pak máme ještě jeden a v tom se vždycky sejdem.

[kralovna-ne-stesti]

Žít den po dni se osvědčilo jako vcelku jediný způsob, jak opravdu, skutečně přežít den po dni, v období, kdy to vypadá, že se dalšího dne pro šílenou bolest, strach, stres, zranění a rozpadající se svět, nedožijete. No a funguje to vcelku obstojně i v situacích, kdy prostě jenom nevíte co, a myšlenky a ne-plány dál, do budoucna, je jeden velkej stres a neznámá.

#den po dni #přežít #taktika #ze života královny #česky

[videli-jste-tento-film]

tumblr viděl 70 filmů! aneb 13. statistika

Tři oříšky pro Popelku (1973) : vidělo 95,9 %, nezná 0 %

Pyšná princezna (1952) : vidělo 94,3 %, nezná 0 %

S čerty nejsou žerty (1985) : vidělo 93,9 %, nezná 1,2 %

Lotrando a Zubejda (1997) : vidělo 91,5 %, nezná 1,2 %

Princ a Večernice (1979) : vidělo 91,3 %, nezná 1,4 %

Ať žijí duchové (1977) : vidělo 90,8 %, nezná 5,3 % N

Anděl Páně (2005) : vidělo 88,4 %, nezná 1,1 %

S tebou mě baví svět (1982) : vidělo 87,5 %, nezná 1,8 %

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) : vidělo 87,1 %, nezná 0 % N

Tři veteráni (1983) : vidělo 87,1 %, nezná 3,2 %

Náhodné poznatky:

zatímco rytíři žít spíš můžou (65. místo), duchové žít vyloženě musí (6. místo), takže mrtvej rytíř, dobrej rytíř, říkáte vy

minimálně šest nově spatřených filmů (možná sedm, ale ten jeden neznám, tak nemůžu soudit) obsahuje ústřední nebo alespoň důležitá nadpřirozená témata (duchy, čarodějnice, vodníky; v Kytici dokonce úplně všechno), celkem je takových 24 (nebo 25) filmů

z deseti nejspatřenějších filmů jich 6 je z let 1973–1983, celkově mezi těmito lety vzniklo hned 25 filmů

film s Ivanou Chýlkovou se poprvé prodral do žebříčku viděných filmů (kletba byla prolomena!), bohužel také náš nepřítel Oldřich Lipský... a hned dvakrát!

Tak. Stačilo. Více mých úvah a vašich žebříčků, až uvidíte další filmy. Zbytek všeho pod perexem. Pá.

Marečku, podejte mi pero! (1976)

Anděl Páně 2 (2016)

Jak dostat tatínka do polepšovny (1978)

Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) N

Princové jsou na draka (1980)

Císařův pekař - Pekařův císař (1951) N

Pelíšky (1999)

Adéla ještě nevečeřela (1978)

Dívka na koštěti (1971) N

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)

Účastníci zájezdu (2006)

Jára Cimrman ležící, spící (1983)

Na samotě u lesa (1976)

Rebelové (2001)

Vesničko má středisková (1985)

Vrchní, prchni (1980)

Hrátky s čertem (1957)

Slunce, seno, jahody (1984)

Slunce, seno a pár facek (1989)

Kytice (2000) N

Obecná škola (1991) N

Cesta do pravěku (1955)

Třetí princ (1982)

Slunce, seno, erotika (1991)

Postřižiny (1980)

Kameňák (2003)

Páni kluci (1975)

Fimfárum Jana Wericha (2002)

Dařbuján a Pandrhola (1959)

Popelka (1969)

Kolja (1996)

Snowboarďáci (2004)

Čert ví proč (2003)

Tajemství hradu v Karpatech (1981) N

Jak básníci přicházejí o iluze (1984)

Sedmero krkavců (1993) N

Kouzla králů (2008)

Škola základ života (1938)

Krakonoš a lyžníci (1980)

Poslušně hlásím (1957)

Vratné lahve (2007) N

Jak svět přichází o básníky (1982)

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)

Spalovač mrtvol (1968)

Občanský průkaz (2010)

Princ Bajaja (1974)

Černí baroni (1992)

Dešťová víla (2010)

Pupendo (2003)

Panna a netvor (1978)

Báječná léta pod psa (1997)

Léto s kovbojem (1983)

Trhák (1980)

Anděl na horách (1955)

Ať žijí rytíři (2009)

Kačenka a strašidla (1992)

Máj (2008)

Vynález zkázy (1958)

Král sokolů (2000)

Kristián (1939)

#viděli #statistiky #český film #slovenský film

[dalsimoravskyblog]

Ohlédnutí za semifinále

A je to tady! Už jen jeden krok k ukončení mého utrpení.

Semifinále je za námi, tedy jedna statistika: sešlo se nám celkem 145 hlasů, což je v průměru 72,5 člověka na anketu. To je výrazný nárůst oproti čtvrtfinále (67,5), tedy děkuji vám, obrozenstvo ♥.

Přes veškerou mou špinavou a nesportovní snahu se do finále neprotlačil Svět pod hlavou, ale aspoň jsem to zkusila a mám ze sebe myslím zaslouženě dobrý pocit.

A teď už hurá do finále!

#čumblrhledáseriál #semifinále #česká televize #český tumblr #český blog

[lokysor]

Bad Bat-Ekohrdina

.. BW: Alfréde dnes večer to byla makačka. Stíhali jsme s Robinem Penguinovy nohsledy po vykrádačce klenotnictví.

AP: Vskutku?.. Má to pan Cobblepot zapotřebí,když mu patří pár nechvalně známých nočních podniku ve městě? BW: Nemyslím si,že jednali přímo na jeho příkaz,i když je dost přidrzlý trouba na to aby tak učinil.. Oswald Chesterfield Cobblepot je totiž ten typ chlapa jehož nejtvrdším svalem v těle je mu ohnivák v kalhotách při listováni Playboye z 65. a když mu nějaká rozlícená mařka v jeho baru řekne čubčí synu,tak je velmi polichocen,neboť to vnímá jako vzdálené synonymum od hřebce..°° Ale moc daleko jsme nedojeli a musel jsem si vzít městské kolo. AP: Měli jste defekt pane? BW: Ano. Robinově Rob-Rykše upadly řídítka. AP: Možná kdyby jste jezdil skutečným autem,tak by vše probíhalo hladčeji. BW: Alfréde. Být hrdinou neznamená jen chránit nevinné,ale i ochranu životního prostředí. Však víš,že jsem měl jednu dobu ten Japonský Batmobile na křeččí pohon,ale moc to nedopadlo. Byl problém s krmením a nechtělo se jim běhat v těch kolečka na převod pohonu a jenom v jednom kuse šoustali.. AP: No..I ten váš oblek vyrobený z těch recyklovaných záchodových prkének z bioplastu moc nedopadl. BW: Joo..No MR.Freeze měl tehdy na vrch. AP: Ovšem..Výrobci toalet nepočítají s tím,že někdo bude chtít na stolici při -273°C. BW: Máš recht Alfréde..Vzal jsem to tehdy s tím Batmobilem v kupě..Však víš já jsem pro super ekologii. Všechna má rychlá auta jsou na elektřinu..Dovedeš si představit Alfréde jaké by bylo mé Já v alternativní realitě?..Nejspíš bych si vozil zadek v autě s tryskovým pohonem,jež by maskoval mou zálibu v Mexicko-Indických vypalovácích.%* ..AP: Takže jste je s Robinem stíhali na městských kolech?..BW: Ano,ale vždyť jsi byl při tom na interkomu. AP: em..Ale jistě jen jsem si na chvíli zdříml. Vetšinou totiž po nocích skáčete po střechách a při sledování slečny Kyleové si něco pod nosem nesrozumitelně mumláte. BW: Ehm!?. Jen si sumíruji nové vtipy Alfréde °O_o. ..Takže jsme je stíhali na těch městských kolech,a k tomu se ještě přichomýtl Joker. Ovšem toho jsme šoupli zpět do Akhamu vcelku bez odporu. Zvláštní. Jak nás při té honičce zmerčil,tak se zalykal smíchem a na nic se již nezmohl. Vidíš to Alfréde! Ekologie mění svět k lepšímu.. Sledovali jsme ty Penguinovy nohsledy až na pomezí Metroplis mezi nějaké fabriky na balení ryb a brambor. Vyskytl se tam i Oswald,který zaječel ať nás všechny!..Oba dva postřílí! °°Nastala strašlivá mela. Všechno lítalo°° „Jeden přetáhl Bad Bata po zádech židlí,která se v okamžení rozletěla na třísky. On jen odvětil,že Ikea už není co bývala a dobře mířenou kopačkou na čelist grázlovi vyrazil zub,který ve výletu lapil do své dlaně a uschoval jej do kapsy útočníka se„slovy schovej si to pro zoubkovou vílu“a další ránou jej uspal.. Robin se vyhoupl po nedalekém háku na ryby o patro výše,kde konfrontoval dalšího z grázlů s otázkou„Jestli už byl někdy v cirkuse?“Po bleskové ráně přes tvář jej zahákl za opasek a poslal proletět skrze halu.. Ovšem pak se ztrhla strašná kulometná palba a Bad Bat s Robinem byli přinuceni se před nimi skrýt za paletu s masivními bednami,které je byly schopny na krátký čas ochránit. BUM*!! V tu chvíli se otevřela střecha a z mlžného kouře se vynořil Superman. Vyzval grázly aby odložili zbraně,ti však neuposlechli a začali střílet také na něj. Leč Superman neochvějně zažehl svůj zrak a spálil rozsáhlé prostory kolem nich..Vybuchovala i nedaleko skladněná munice..Načež bylo po boji. Útočníci se začali hromadně vzdávat již přijíždějící Metropolitní policii. Superman se jen pousmál na Oprašujícího se Bad Bata s Robinem a v mžiku rychlostí zvuku odletěl v dál..Bad Bat s úšklebkem na rtech pověděl Robinovi: „Už vím co budeme mít k naší pozdní večeři“°°... (již zpět v Batcave).. AP: Zdravim mladý pane Dicku. DG: Ahoj Alfréde! AP: Co to tu tak voní? BW: Fish&chips! Nebudeme plýtvat jídlem. Nebylo by to ekologické!..

#dc comcis #batman #batjokes #čestina #český blog #český jazyk #česká republika #Bad Bat