#Eric Trochu | Explore Tumblr Posts and Blogs

sebastianholders2 · 1 year

Text

Sebezdokonalování

Nebyl den, kdy Seb za Cindy nedošel. Věděl, že Eric s ní není, že se bude cítit sama a že má velkou šanci, aby Cindy získal. Jednoho večera zaslechl v zařízení, kde byla Cindy ubytována hlasy. Slyšel Rivera a Skye. Zamračil se a vyrazil za hlasy. Na sobě měl šedé tepláky, mikinu a vlněnou stylovou čepici. Přežvykoval žvýkačku a opřel se o rám dveří. River, Skye a Cindy společně seděli u dlouhého stolu a vypadali šťastně. Seb si odkašlal. „Čau. Jdu za tebou Cindy, takže.. můžeme?“ Cindy se na Seba usmála, nicméně River a Skye neskrývali nevítané výrazy. „Posaď se k nám! Můžeme se bavit normálně společně bez hádek.“ Seb kývl a sedl si vedle Skye. „Hele nechceš si radši sednout vedle Cindy?“ Zpražila ho. Seb se uchechtl a sedl si hned vedle Cindy kterou chytil kolem ramen. Vytáhl foťák, nalepil se na ní a vycvakli se. River neskrýval, že ho situace nebaví. Seb si toho všímal a často na Rivera vystřelil zorničkama. „Je trochu nepohodlný sedět tu s křížencem. Něco si donesu.“ Seb se zvedl a vyrazil za obsluhou. Za jeho zády probíhala hádka mezi Riverem a Cindy. Vnímal každé slovo, oplývala ho radost, že se Cindy s Riverem hádá kvůli němu. Když měl jídlo hotové, opřel se zadkem o stůl naproti nim a pobaveně sledoval hádku.

River se chystal k odchodu ale v tom ho Seb zarazil. „Jono, zdrhni si. To umíš. Akorát utíkat, schovávat se a bránit se spravedlnosti. Dostaneme tě a víš to.“ Cindy zakoulela očima a společně se Skye zmizely na záchodech. River zuřil víc. „Pořád se o ní snažíš, ale nechce tě, nikdy tě nebude chtít. Odmítá tě. Pořád.“ Seb se zamračil a rozeběhl se naproti Riverovi, ten se však vyhl, svalil Seba na zem a začali se spolu rvát. Seb to schytal a se zaúpěním získal v bitce výhodu, které hned využil. Převrátil Rivera na záda a udeřil ho vší silou do nosu. Cindy se Skye doběhly a šokovaně se snažily oba od sebe oddělit. Seb nazval několikrát Rivera křížencem a Skye ho kopla rovnou mezi nohy, což Seba z konfliktu absolutně vyřadilo a odkulhal s nadávkami k židli, kde si sedl. Cindy za ním došla a nabídla mu, že může spát u ní. Omlouval se za tu scénu a obviňoval Rivera že si začal. Společně došli do pokoje, kde byla Cindy ubytována a Seb se vysíleně svalil na postel. „Tohle nemůžeš dělat, víš?“ Seb slíbil že už to dělat nebude a nahnul se k Cindy. Vášeň mezi nimi teprve v tuto chvíli vzplála a začali se vášnivě muckat. Noc skončila tak, že usnuli vedle sebe. Od té chvíle spal Seb u Cindy každou noc. Bylo to lepší než tam kde spal celou věčnost. Jednoho večera romance těchto dvou vzplála tak, že spolu ulehli.

Když se Sebastian druhý den vzbudil, měl oblečení od vína. Cindy dokráčela až odpoledne a hodila na Seba nasupený výraz. „Kvůli tobě!! Kvůli tobě musí River na Ministerstvo. Slíbils že toho necháš! Vypadni.. a nemusíš se ani vracet.“ Seb se uchechtl. „Zaslouženě. Nerespektoval co měl.“ Vyhnala ho ven. Skálopevně si stál za tím že neudělal špatnou věc. Ulice večerního Visánku kterou kráčel byla tichá. Za okny mudlovských domů se svítilo. Občas do nich nahlédl a spatřil rodiny u společné večeře. Pozoroval úsměvy mudlů a mračil se u toho. Věřil, že kdyby kdokoli z nich odhalil kouzelnický svět, skončí minimálně on na hranici. „Jsme víc než vy.“ Zamumlal chladně sám k sobě. Penzion vypadal, že má hostů spoustu. Aby taky ne, byla už noc a skoro všichni byli u sebe. Strčil si drsně bílou lili mezi zuby a zaklepal na dveře Cindy. Neotevírala. Začal na dveře bušit - bohužel bez úspěchu. Vytáhl si květinu z úst a švihl s ní o zem. Seběhl několik schodů a zabušil na dveře Skye. Ani ta neotevírala. V Sebovi se začal hromadit vztek. Po chvilce dveře otevřel River a zpražil Seba zamračeným výrazem. „Nikdo není doma.“ Než stačil Seb cokoli říct, zabouchl dveře. Seb věděl, že tam Cindy bude a tak začal bušit znovu, tentokrát tak hlasitě, že by to vzbudilo i mrtvého. Ze schodů se začaly ozývat kroky. Cindy vyšla ze dveří, ale na Seba se ani nekoukla. Snažil se Cindy zastavit ale do cesty mu vkročila Arte s Raven. Chvíli se hádal s Riverem. Scéna vyvrcholila Sebovým uchechtnutím. „Všichni uvidíte.“ Rozešel se, strčil do Arte a rychlým krokem se vydal za Cindy na kterou delší dobu bušil. Neotevírala. Otevřela až když bylo Sebovo naléhání neúnosné. „Hádám že ta květina bude od tebe.“ Seb se celému dramatu vysmál. Pohádali se. Po této události se Seb zdržoval ve své chatce. Krbu se vyhýbal. Začal se věnovat sebezdokonalování a trénoval několik dlouhých dnů kouzla. Hůlka spolupracovala a čím více vzteku v sobě měl, tím měla kouzla větší sílu. Souzněl s hůlkou víc než s vlastní sebekontrolou a užíval si to. Užíval si tu moc a s každým úspěšným kouzlem se cítil lépe. Pocit stínů za okny se začal vytrácet. Pevně hůlku stiskl a kráčel k útesu. Vystřelil k nebi několik záblesků. Zákeřně a bláznivě se u každého záblesku chechtal. Než stačil k nebi vyslat další záblesk, začala se v dáli tvořit silueta sovy. Zarazil se, mírně naklonil hlavu do strany a zůstal nehybně stát. Občas mu slabý vítr rozcuchal vlasy. Byla to sova od Cindy. Jako by ho osvobodila od naprosté ztráty sebekontroly. Převzal dopis a vyslal sovu na dlouhou cestu zpět kamsi za moře. Četl si dopis za svitu svíce a žvýkal u toho. Uculoval se, občas hodil vlasama. Získal dívku kterou chtěl už od útlého věku... a určitě nebyl sám kdo tuhle dívku chtěl... určitě ne. Dařilo se mu, získává vše co vždy chtěl. K čemu by mu byla Lil, která určitě drží s nepřítelem? Cindy byla očividně neutrální a cítil že veškerou lásku která se v něm hromadí si zaslouží ona.

0 notes

paskvilnet · 2 years

Text

Marc Moulin

Marc Moulin je postavou, která se v hudebním světě pohybuje již pěknou řádku let. V sedmdesátých letech hrál na klavír s freejazzovou formací Placebo a mnohými je dodnes považován za jednoho z kmotrů acid jazzu. Osmdesátky řádil v elektropopových Telex a na jejich žvýkačkové roboťárny Rock Around The Clock či Moskow Discow se roztáčely boky a pánve v mnohých hudebních kuchyních. Devadesátá léta obohatilo setkání s ambientem a jeho nové muzikální milénium otevřel první výsledek spolupráce s pověstným jazzovým labelem Blue Note. Na jednu stranu návrat ke kořenům, na druhou akceptování a rozvedení moderních houseových postupů. O albu Top Secret, které mimochodem masteroval Alex Gopher, stejně tak jako o své kariéře a hudebních vzorech a spolupracovnících vám nyní Marc Moulin poví sám. Marc Moulin se nyní představil i mladé generaci a jestli bude jeho další tvorba stejně tak zajímavá a živá jako Top Secret, dlouho v ústraní nezůstane.

Rozhovor: Byla mi dána naprostá volnost k dosažení záměru Blue Note vytvořit kombinaci house a elektronické, respektive elektro muziky s jazzovými improvizacemi. Přesně takhle vznikla má deska (Top Secret). Měl jsem svobodu a věděl jsem, že se Blue Note již deset let věnuje také trochu jiné hudbě. Začalo to s US3, Cantaloop a pokračovalo projekty Booster, St. Germain, Eric Truffaz. Kromě klasického jazzu se zajímají i o tanečnější věci a věnují se elektro-jazzu daleko více než dřív.

Jazzová scéna byla v šedesátých a sedmdesátých letech hodně vzrušující, protože se dost hrálo. Dnes je už v Bruselu víc klubů, ale dlouho jich tu bylo jen pár. Zato v sedmdesátkách jsme hráli skoro každý den. Od šedesátých let do dnes trvá fůzování různých hudebních stylů, které používají stejnou harmonickou náladu. Podívejte se na jazz šedesátých let. Na Milese Davise, který to měl už v padesátých letech na desce Kind Of Blue. Nebo na věci, které jste mohli slyšet u vydavatelství Motown, jako Temptations. Jejich dlouhé skladby Runaway Child Running Wild nebo Papa Was A Rolling Stone. Tyto skladby mě svého času velmi inspirovaly. Bylo to někde na pomezí jazzu a rnb funkem.

Stále více mladých elektronických kapel - zvlášť ve Francii, kde je nyní, podle toho, co slyším, scéna velmi kreativní - se zmiňuje o inspiraci skupinou Telex. Dělá mi to radost. Z jakéhosi důvodu jsme se s Telexem stali velmi brzy kapelou, na kterou se všichni odkazovali. Ale myslím, že jsme byli větším pojmem ve specializovaných hudebních sloupcích, než na pultech obchodů s muzikou. Ale tak už to chodí.

Pro vznik názvu mé desky existuje tolik důvodů, že si je ani všechny nepamatuji. Hlavním důvodem je mé vlastní postavení. Vzhledem k tomu, že je to můj projekt a má hudba, musí mnoha lidem připadat, že přicházím z potemnělých a obskurních končin. Už jenom to, že jsem psal kupříkladu pro dávný projekt Placebo. Mám ale i další důvody. Říká se, že žijeme v transparentním světě, ve světě komunikace. Přes internet cestujeme po informačních dálnicích, ale já už mám přinejmenším dva roky pocit, že tu nikdy nebylo tolik tajnostní jako dnes. Občas se ty nejdůležitější věci, které se ve světě dějí, odehrávají utajeně a skrytě. Proto se také první píseň na albu jmenuje Into The Dark. Stále mám totiž dojem, že směřujeme do tmy.

Vždycky jsem měl rád domácí studia. Myslím, že jsem s nápadem domácího studia přišel dlouho předtím, než se to stalo módou a předností. K domácímu studiu vedou lidi často ekonomické důvody, protože je to levnější, než v klasických nahrávacích studiích. Já mám k tomu ale i své osobní důvody. Jsem rád doma, kde mě obklopují moje desky, knihy a vazby. Také mám potřebu chodit do studia teprve tehdy, když je to nutné a nemám rád, když to trvá dlouho. Rád své věci dosčišťuji na místě, kde neexistuje časový tlak.

Požádali mne, abych dělal jednoho z porotců v televizní pěvecké soutěži. Tam jsem objevil Chistu. Měl jsem pocit, že je velmi zajímavá. Má skvělý hlas a je to pozoruhodná osobnost. Řekl jsem si, že bych jejího vokálu rád využil ve své hudbě.

Johan Vandendriessche je pro album ohromně důležitý. Všechno na něm stojí. Stále ho slyšíte. Pokud zrovna nehraje na saxofon, sedí za bicími. Je to báječný muzikant, má ohromný respekt a silně ovlivnil duši celé desky.

Djaffara Bensettiho jsem slyšel poprvé před osmi, deseti lety v jednom filmu, co běžel na francouzské televizi. Ohromně mne fascinoval způsob, jakým hraje na trubku. Nevěděl jsem tehdy, kdo to hraje. Hrál hodně hluboké tóny. Nebyl jsem si jist, zda hraje na obvyklou trubku.

S Philipem Catherinem jsme hráli v naší první kapele. Produkoval jsem jeho první a i druhé album, nazvané Guitars. Byly to mé první samostatné produkce a pro něj první alba, takže to bylo po všech stránkách poprvé.

Všiml jsem si, že řada kritiků napsala o tom, jak pocit z mé desky souvisí s tím, zda se hraje potichu, nebo hodně nahlas. Může být loungeová, pokud ji posloucháte jako kulisu u sebe doma. Jakmile přijdete na parket klubu, kde se hraje hlasitě, funguje jako taneční deska. Kvůli tomu mi přijde dotažená.

Byl jsem nadšen, že jsem se po tolika letech dočkal ocenění ve vlastní zemi. Když mě před dvěma lety požádali o natočení této desky, nečekal jsem, že to bude začátek něčeho nového. Ale stalo se. Pro většinu zemí, kde album vyšlo, jsem předtím byl naprosto neznámá tvář.

#Paskvil #2002 #0212 #check unczech #Marc Moulin #Jirka Šteffl

0 notes

zzzwiw · 6 years

Audio

(ERT aka Eric TROCHU)

#SoundCloud #music #ERT aka Eric TROCHU #SynthScaper #Eric TROCHU #Ert Live improvisé

0 notes

manuscripts-dontburn · 3 years

Photo

The Doll Factory

Author: Elizabeth Macneal

First published: 2019

Pages: 336

Rating: ★★★★★

How long did it take: 3 days

I felt that this book, while perhaps not exceptional, was very well put together. It was paced just right and the sense of growing dread escalates in a way which kept me glued to the page. Truly well written historical fiction.

Heaven and Hell: A History of the Afterlife

Author: Bart D. Ehrman

First published: 2020

Pages: 352

Rating: ★★★★☆

How long did it take: 2 days

I am rather conflicted about this book. Firstly, as a Christian bordering on agnosticism (I have never been a part of any church and my family is completely atheistic), I felt both somehow comforted by Ehrman´s deductions and somewhat resentful at the same time. Not because he very convincingly talks about the changing of religious perspectives (I am a historian myself so that information was only natural), but because he is clearly working with the notion of non-existence of God, not really treating it as a possibility. That, however, is my own personal issue. Objectively speaking, this is a very good book. Though academic in tone, it reads quite easily and is obviously well researched. The title, however, is misleading. Like many others, I had expected this to be a study of VARIOUS theories of afterlives, but 80% of the book is focused on early Christianity only. Not that isn´t fascinating, but for people hoping to learn something about other religions and cultures and their post-mortem ideas, it can only represent a big disappointment. So - know what you are getting, have an open mind and you might find this book a worthy addition to your personal library.

Wuthering Heights The Graphic Novel

Author: Emily Brontë, John M. Burns

First published: 2011

Pages: 160

Rating: ★★★★☆

How long did it take: 1 day

I don´t think there is much to review. I love the original book. I enjoyed its re-imagining here.

The Vanishing

Author: Sophia Tobin

First published: 2017

Pages: 390

Rating: ★★☆☆☆

How long did it take: 3 days

This was sort of OK I guess??? The beginning was promising, but I lost interest in the latter half, which also became somewhat convoluted. Not very memorable, though Sophia Tobin´s writing style is fine. I would not mind trying another book by her in the future.

The Mercies

Author: Kiran Millwood Hargrave

First published: 2020

Pages: 352

Rating: ★★★★☆

How long did it take: 7 days

Stunningly-written and deeply moving, this book has really only one weakness. It somewhat drags in the middle. But the atmosphere is alive and palpable and the emotions pure and real. There are many other books dealing with the topic of witch-trials, but few manage to be as powerful as well as respectfully restrained. Hargrave as an author knows how to keep the balance and her book beautiful.

The Wizard of Oz and Other Wonderful Books of Oz: The Emerald City of Oz and Glinda of Oz

Author: Frank L. Baum

First published: 1900, 1910, 1920

Pages: 432

Rating: ★★★☆☆

How long did it take: 5 days

This book is not commonly known in my country and so I have only read it for the first time now when I am over thirty. It definitely has its charm, especially the first volume, which holds some beautiful truths one wishes to teach the children (or adults). The Emerald City of Oz and Glinda of Oz are both mostly just a flight of fancy with no actual conflict. In fact, the danger to any of the characters is so nonexistent it begs the question of "why should I care". Not bad, but perhaps I would have loved it more if I was 5, not 33. Mea culpa.

Vasilisa the Wise and Other Tales of Brave Young Women

Author: Kate Forsyth

First published: 2017

Pages: 103

Rating: ★★★★☆

How long did it take: 1 day

Very sweet retelling of several classic fairytales in which the girl saves herself (even if she needs some help by others, and the others are never the prince).

Author: J.J. Abrams, Doug Dorst

First published: 2013

Pages: 456

Rating: ★★★★★

How long did it take: 19 days

This book felt like an acid trip with Umberto Eco or something in a similar vein to me. I was rather terrified that the whole thing would be completely dependant on the unusual format, but to my delight, the format merely enhances and enriches the actual novel, which in itself is dark, confusing, moving, terrifying, philosophical and weirdly fascinating. I am sure a lot has escaped my attention or flew over my head, but I welcome it because it gives me more reason to return to the book in the future. It was not all flawless though. My biggest gripe, as an actual Czech person, is that even though so much effort and thought went into the creation of this book, the author decided that Google translate will do just fine - and no surprise - it did not. There are not many instances of the Czech language being used, but when it is... it is all wrong. The Czech language is quite difficult and complex and Google translate does not know how to deal with it most of the time. Just one example: In the book, Eric writes OPICE TANCE on the wall and says it is Czech for "MONKEY DANCES". Yeah. Yeah, it is. IF THE WORD "DANCES" IS TAKEN AS A NOUN IN PLURAL. The correct translation would be "OPICE TANČÍ" and trust me it IS a big big difference. (Do not get me started on the vintage newspaper article....) You definitely need a lot of brainpower and focus when reading, this is not an easy book to follow. You also need to accept that not all questions are answered. I am glad I read it though. I found it an interesting experience.

The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring

Author: J.R.R. Tolkien

First published: 1954

Pages: 407

Rating: ★★★★★

How long did it take: 3 days

What can I say? Yet again I had goosebumps and tears in my eyes. Few, very few books have the power of this one.

Mexican Gothic

Author: Silvia Moreno-Garcia

First published: 2020

Pages: 301

Rating: ★★★★☆

How long did it take: 12 days

I don´t have much to say but I was a bit bored at the beginning, but it turned out to be a pretty wild ride.

Aristokratka u královského dvora

Author: Evžen Boček

First published: 2020

Pages: 184

Rating: ★★★☆☆

How long did it take: 1 day

Miluji celou tuto sérii, bohužel tento díl mi, ač stále zábavný, přišel prozatím nejslabší... Měla jsem pocit, že první polovina knihy opustila můj oblíbený, laskavý humor teenagerky, která se musí potýkat s výstřední rodinou a situací, a sklouzává spíše trochu k upřímné krutosti... Doufám, že další pokračování se vrátí ke své laskavosti.

The Splendid and the Vile: A Saga of Churchill, Family and Defiance During the Blitz

Author: Erik Larson

First published: 2020

Pages: 608

Rating: ★★★★☆

How long did it take: 2 days

An excellent and above all readable account of a chapter in the WW2 history. Larson explains well why Churchill was the best man for that dark hour and why he is still viewed as a hero in Europe (his questionable and even abhorrent views and actions in the context of the British Empire and people of other races notwithstanding), as the person who stood up to Hitler and pretty much kept the fires of defiance burning. There is definitely not enough "family" in this "family saga", but given the sheer amount of material and information presented to the reader, I suppose the author struck an acceptable balance between the politics and the private matters.

Conjure Women

Author: Afia Atakora

First published: 2020

Pages: 416

Rating: ★★★★☆

How long did it take: 8 days

The beginning of this book seemed tiring, and at risk of sounding insensitive, not interesting, since it seemed to tackle the same things that have already been tackled. But then there appeared strands of stories and of secrets, and suddenly I just needed to know everything. The whole story then appears as an artful mosaic. The last chapter felt unnecessary though and I did not understand its meaning if it was supposed to have any.

#booklr #wrap up #October 2020

9 notes · View notes

fotbaloveoblecenia · 3 years

Text

dětský dres real madrid Crystal Palace - John Egan V

dětský dres real madrid Crystal Palace - John Egan V roce 2012 měla společnost Palace zapůjčenou Egan ze Sunderlandu. Ale nedostal skutečnou šanci, když hrál jen jednou v FA Cupu. Kdyby Eagles projevili trochu větší víru, Egan by byl v jejich zadní linii, místo aby vytvořil solidní středové partnerství v Sheffieldu United, kde byl Everton - Eric DierDier hrál za Spurs více než 200krát, vystoupil ve finále Ligy mistrů a dokonce zaznamenal důležitý trest za Anglii na mistrovství světa. Ale mohl snadno hrát za Everton, kdyby ho nepřehlédli v roce 2011, kde ho hráli do 18 let během jeho zapůjčení ve Sportingu Lisabon. Ouch.Leicester City - Chris Wood levné fotbalové dresy Samozřejmě, Leicester si bez Wooda vedl dobře. Ale

0 notes

erictrochu · 3 months

Audio

(ERT aka Eric TROCHU) 1575ème composition at Home "Live" ou presque, impromptue on Drums Thumb Jam Dyslexique, Accordeon vintage, strings, basse improvisés on iPad, record & Mix on Live 11, mastering on Wavelab12, par beau temps et bonne humeur ! :)

#SoundCloud #music #ERT aka Eric TROCHU #ERT Live #Eric Trochu

2 notes · View notes

zlutyzakaznik · 4 years

Text

Měsíční souhrn: únor 2020

(2. 3. 2020) Další uzávěrky, excesy cenotvorby a zaznamenáníhodné maličkosti.

Kávový terénní výzkum v chladném a větrném únoru není žádná legrace a to ani když je člověk zachumlaný v kabátu a teple tramvaje č. 6 na Semilasse. Naštěstí jsem i přes šedivý rastr oken vozu zahlédl v dáli záblesk naděje...

Poslední únorový den skončila Pizza Punk na Grohove a máme-li věřit slovům majitele na Facebooku, její otevření a provoz byla spíše náhoda než plán nebo naplnění snu. Jednou jsem tam krátce po začátku fungování nakoukl, ale radikální veganství není nic pro mne. V polovině měsíce oznámilo ukončení provozu Lakeview Café & Bistro na konečné tramvaje číslo 12 u areálu VUT a třeba se u pěkného jezírka a terásky časem otevře něco zajímavého. Velmi instagramová a květinová cukrárna/kavárna Nandy naproti Cukru je podle všeho také zavřená – soudím podle toho, že jsem zde během února třikrát prošel ve všední den odpoledne a provoz byl zamčený, tichý a všude zhasnuto. Poslední fotky na Instagramu jsou z 24. října 2019 a jejich Facebook dal finální statut v březnu téhož roku. Pokud počítám dobře, nevydrželi o mnoho déle než devět měsíců.

Konkurence je všude a nevyhýbá se ani podniku čerstvého tuzemského baristického šampiona. Diagonálně přes ulici je výspa Kofi Kofi a na stejné straně jako The Roses Beer & Coffee jsem na prodejně pečiva Kulhánek & Drápal nově zaregistroval ceduli ve znění Lahodná káva s sebou... Když KVALITA není jen slovo. Vzhledem k tomu, že znám složení jejich pečiva, mám vážné pochybnosti i o kávě připravované na malém plastomatu. A přímo přes ulici je, vlastně byla, kavárna/minirestaurace, kde měli na Fiorenzatu Sarito.

Už nějakou dobu je pusto a prázdno v rohové parcele na dolní části Schodové u Lužánek. Pamatuji tam údajně nejútulnější kadeřnictví ve střední Evropě, pak tam byla Polévkárna pod schody, následně bezlepkové bistro Proso a nyní se hledá další nájemce. Skončil i několikátý pokus ve sklepních prostorách mezi Cafe Steiner a FF MU na Arne Nováka. Hokejové Déčko Pub byla putyka, u které přetrvával nepříjemný sklepní odér a ani obsluha při mé kratičké návštěvě mi nepřipadala coby vzor vlídnosti. A po několika letech přešlapování zavřeli i v Best Burger Kitchen v boční ulici z Masarykove, která vede ke Costě.

K podniku, který sám sebe označí coby Top Quality a Best Burger Kitchen, jsem měl od počátku hlubokou nedůvěru.

A velmi rychle pohasla i další kometa na brněnské gastronomické scéně, Food Bar Brno, který zahájil provoz 2. 12. 2019 (o týden později než plánováno) na nádvoří naproti plzeňské hospodě U Mamlasů. Zhruba před týdnem jsem podnik zaregistroval kompletně vyklizený a na dveřích papírovou A4 informující, že klíče má majitel budovy. Za poslední roky bylo v Brně pár podniků s opravdu jepičím životem (např. POST Cafe & Bakery na Poštovské, kde je dnes Axiom anebo trojpatrová Divná paní mezi Sušenkárnou Momenta a Retro Consistorium), ale novým smutným rekordmanem je právě uvedená hospoda, která vydržela přesně 2 měsíce a 12 dní provozu, což bude asi docela obtížné “překonat”.

Tato verze cedule na dveřích bývalého Food Baru Brno je novější. Na původní bylo ještě uvedeno datum 14. 2., ze kterého pramení můj výpočet délky provozu.

Pivoň v areálu tř. kpt. Jaroše (strana u Lužánek) sice změnil otvíračku na svém Facebooku, ale na ceduli na dveřích se neobtěžoval dát jakoukoli zmínku a tak jsem jedno únorové pondělí v cca 15.38 cestou do OP přemítal nad tím, proč je zavřeno, když se na dveřích hlásá začátek provozu od tří hodin odpoledne. A vytrvalcem, jakého v Brně už dlouho nepamatuji, je Bistro Love Patatas na Jakubském náměstí. Info o provozní době na skle je sice nezřetelné a pár únorových pondělních odpolední tu nikdo nebyl (dobrá, ať klidně ve slabý den zavřou, ale ať to aspoň uvedou na dveře nebo na Facebook), ale v úterý až pátek podnik víceméně jede. Sice je tam téměř vždy úplně prázdno ale...

Pop-up sdílející pár měsíců prostory s La Vida Loca, tedy Kafe je odpověď, na daném místě skončil, na svém webu má zastaralé info a jejich Instagram přešel do soukromého módu, i když moc nechápu proč. Tamní doppio rozhodně nebylo takové, abych je začal sledovat a zjistil tak, zda se někam nepřesunuli.

Bez komentáře (nedaleko FI MU a obchodního a bytového komplexu SFINX).

Srovnatelně pusto je už opravdu dlouho i v Tefiti na Zelném trhu a jako již dříve, i nadále se vyplatí dělat si poznámky pro studii, pokud ne přímo tlustopis z oblasti gastromarketingu. Poté, co zde během finálových přenosů Komety svépomocí doplňovali oficiální prodejce Starobrna, zavedli další inovaci v podobě losování o týdenní polední menu zdarma. Asi se to nestane tak proslulé jako “tradiční česká losovačka”, ale i tak je to zajímavé a třešničkou na dortu je rafinovaná práce s poledními zvony v pozadí. Ale i personalistika a oddělení lidských zdrojů se zde nepochybně přiučí a i instruktážní video o místním cappuccinu stojí za pozornost.

Po supermarketu Albert a předražené kavárně Lavazza (nyní povětšinou prázdný Dermacol) prchá z pasáže Rozkvět další nájemce. O tom, že spodní část s průchodem k eskalátorům je ve velmi neutěšeném stavu, se asi není třeba nijak zvlášť rozepisovat.

Nádvoří spojující nám. Svobody a Pasáž Alfa není moc dobré místo. Vedle Food Baru Brno zde končí i obchod s brazilskými produkty (mají i mainstreamovou kávu z této země)...

...aby se pouze přesunul o kus dál, na místo právě zavřeného Best Burger Kitchen, vedle Taiwan Bento – Running Sushi.

Druhý pokus o otevření se po měsíci odehrál v Anodě na tř. kpt. Jaroše a tentokrát to už snad bude bez problémů.

Ani napotřetí jsem se nepodíval v úterý do Prahy a tentokrát nebyl na vině výčepní ani barman, ale silné poryvy větru, které předznamenaly první z únorových vichřic. A i když mám terénní průzkum moc rád, přece jen procházet pražské Holešovice či Dejvice v tomto počasí není právě ideální a tak bude další pražský výběr nejspíš až v červenci či v srpnu v rámci Jízdenky na léto 2020.

Rusty Nails jsou podle všeho v expanzivní náladě a vedle přesunu pražírny do Prahy si brousí zuby na další pobočku Typiky – tentokrát ve Varšavě, jak lze dohledat na webu této kavárny. Přijde časem na řadu i Budapešť, Berlín nebo dokonce Londýn? Jak zase budu v polském hlavním městě, určitě půjdu tamní pobočku zkontrolovat. :-) Když jsem před pár dny procházel kolem SKOGu s kultivovaně vyhlížející žlutou pivní plechovkou (dárek spolu s belgickým pivem taktéž se žlutou etiketou), kluk s cigárkem na pauze strčil do své kolegyně, pohodil hlavou a pozvedl oči mým směrem. Jsem si jist, že v neformální komunikaci baristů Rusty Nails toto znamená: To ristretto se Ti dnes vážně povedlo. :-)

Po necelém půlroce jsem při cestě do Campus Square zavítal na kontrolní návštěvu do Cafe Spital Mitte. Vzhledem k tomu, že jsou vedle obrovské nemocnice, nejsem si úplně jist, zda písně sršící energií jsou to pravé pro místo, kde mají pacienti i jejich návštěvy docela málo důvodů pro juchání. Jistě není nutné, aby zde hráli třeba Mahlerovy Písně o mrtvých dětech nebo Caveovo optimistické Death Is Not The End, ale trocha uměřenosti by možná byla fajn. Každopádně alternativní slečna za kasou byla úžasná ve svém úsměvu i nadšení a vypálila na mě detailní informace o kávě včetně cuppingového skóre 84.5. A pozor: je to už jejich vlastní, ne rebelská, a mají ji i na Panské pod Špalíčkem.

TOP 10 únorových káv:

1) cappuccino (MOK Coffee, Brazílie/Etiopie 70:30, Monogram) – 16/20; “Skandinávský barista” 2) doppio (La Cabra, Costa Rica Altos, Kafe Friedrich) – silných 15/20; mně dosud neznámá mladinká baristka, dle majitelky pravděpodobně slečna Evička) 3) cappuccino (Square Mile Red Brick, 54 % Serrania Colmbia/46 % Recreio Brasil Industra) – 15/20; Adam Obrátil 4) cappuccino (Underdog, Etiopia Gesha Village Natural, The Roses Beer & Coffee) – 15/20; Vojtěch Růžička 5) cappuccino (Parana Extra Bar 70:30) – 15/20; ŽŽ, tak desetkrát 6) espresso (Parana Extra Bar 70:30) – 15/20; ŽZ, několikrát 7) doppio (Hasbean, Etiopie, Monogram) skoro 15/20; “Skandinávský barista” 8) doppio (La Cabra, Costa Rica Altos, Kafe Friedrich) – 14/20; ŽZ, šestkrát 9) doppio (The Space, Peru, Botanic Bar & Bistro) – skoro 14/20; Jan Sobko 10) doppio (Mitte, Kolumbie jednodruhová, Cafe Spital Mitte); 13 – 14/20

Když je Adam Neubauer za horami (rozuměj doma v Mikulově) a můj oblíbený barista v Monogramu má poslední směnu a po dvou a půl letech zde (i s “kolegyní”) končí, nenechal jsem si to ujít a po roce výjimečně porušil své rozhodnutí sem nechodit (ale pro jistotu jsem se hned po pozdravu zeptal, zda Adam nedorazí ani se závozem mléka. :-). Trochu jsem doufal, že to dopadne dobře a také dopadlo, viz jeho cappuccino z belgické pražírny. Byla to také moc fajn debata o kávě, o její přípravě, o tlaku latte artu (jeho absence je bohužel vnímána jako znak nehotového mléčného nápoje), o Varšavě i evropských kávových destinacích.

U Adama Obrátila jsem byl v pátek 10 dní před finále Baristy roku 2020 v Industře s nadějí, že má natrénováno, ale světe div se, toto jeho cappuccino bylo zdaleka nejméně povedené ze všech, co jsem od něj kdy měl (mléko nedostatečně krémové a hebké, spojení espresso směsi od Square Mile s “Ježkem” mě prostě nepřesvědčilo, ale jak barista řekl, i mistr tesař se utne a stát se to samozřejmě může a byla mi nabídnuta alternativní verze, kterou jsem ale s díky odmítl, neboť by to byl už můj šestý denní shot). Přesto jsem byl ale takřka dvě hodiny v “depresi” z nenaplněného očekávání a pomohl až velmi dobrý kávový stout v Hluché zmiji.

Do značné míry zůstala očekávání nenaplněna i u soutěžní kávy aktuálního českého baristického šampiona. Stejně jako u Adama Obrátila, nelze nic namítat co do technické stránky, ale pokud znáte jedno z klišé hudební publicistiky (”Eric Clapton hrál na kytaru velmi profesorsky,” tj. s dokonalou rutinou, ale trochu bez nadšení, emocí či výrazu, jakkoli toto samozřejmě neplatí vždy a např. zde je jeho vystoupení strhující), je to pocit, který jsem prostě nemohl ze svého přemýšlení o cappuccinu setřást. Ale co hlavně: byla jiná gramáž než na soutěži, bylo jiné mléko (ARO čerstvé plnotučné, což je prý privátní Tatra, v kávě za 80 Kč, byť tato cena byla dána hlavně drahou vstupní surovinou, prosím ne) a jak barista uvedl v následné kratičké diskusi přes Messenger, jiný byl samozřejmě i kávovar a tryska, což je pravda, ale stejně si myslím, že je škoda u kávy, jejíž ladění zabralo spoustu času a práce, nedodržet soutěžní recept a stejné mléko. Cappuccino bylo objemově menší než standard, ale přesto se mi v mléku etiopský základ docela ztrácel a rozhodně to nebyla žádná explozivní aromatika i přes naturální zpracování kávy, ale spíše velmi střídmé, ba až konvenční. A cappuccino jsem si vybral schválně z toho důvodu, abych zjistil, jak bude espresso působit s mlékem (vyváženost a harmonie). Ochutnávání začínalo v 8.00 a třebaže jsem byl v 8.05 na místě, v tento čas jsem už v podniku napočítal 13 lidí a z toho zhruba 6 přišlo specielně na soutěžní kávu, takže, když připočteme snídaně, vznikl strašný tlak na přípravu i servis. Ale ta dvouhlavová Appia Compact a hlavně Compak mě moc lákají. :-) Nutno dodat, že mi bylo nabídnuto odpolední espresso na účet podniku (protože barista chtěl, abych tuto výjimečnou kávu ochutnal), ale podařilo se mi odolat. :-)

Na základě echa jsem po dlouhé době vyrazil do Botanic Bar & Bistro, jelikož tam (mimo) jiné kávu připravuje jeden z mých oblíbených baristů (Ex-Bílý Králík a Ex-Šestá větev). Naše barová komunikace nejprve probíhala v sérii zámlk až dotaz na to jak se má trochu prolomil ledy. :-) Nabídnutý dezert ani panáka jsem nepřijal (”S Vámi není žádná legrace”) s tím, že se šetřím, neboť mě čeká 13° Juicy Lucy v OP a hlavně tap takeover MadCatu ve Hluché zmiji, ale první generaci Fiorenzata F64 i přípravu doppia jsem si prohlédl s chutí. 19 gramů do sítka a 50 g ven dalo objemově trochu větší nápoj a třebaže to bylo zrno z brněnských The Space (a nikoli Rello), upřímně jsem řekl, že to má trochu kalný konec, byť to není bahnitý rybníček jako Nordbeans. Aby také ne, když je toto Peru primárně káva na filtr, ale prý je zajímavé a těžší uvařit si to jako espresso. Za sebe nejsem moc přesvědčen o úspěchu tohoto postupu, a to tím spíš, že mi pak bylo asi půl hodiny těžko od žaludku (a to jsem měl před kávou neutrální sýr i pečivo). I tak to ale byla káva vcelku zajímavá. Jen bych si ji znova nedal.

Moc mě to mrzí, ale Atlas, konkrétně posmutnělá baristka (ta “seniorní” se usmívala a zdravila při průchodu kolem baru), připravila v únoru snad nejméně povedené doppio (berlínští Five Elephant), jaké jsem kdy v této kavárně měl (stěží 13/20) a můj pocit poněkud podextrahovaného, svíravě kyselého a nekorektního výstupu započal už pohledem na cremu, přes jejíž povrch se táhla podivná šmouha a pěna se dělila na dvě různě vysoké úrovně. Nechybělo mnoho, abych to vrátil.

Zdá se, že určitě ochlazení pociťují i čtyři pobočky (brněnského) Starbucks, protože začali nabízet kombo tall kávy a sendviče za 129 Kč, tedy něco, co jsme u nich dosud nevídali. Při procházce v Bohunicích jsem se zastavil v novém Lidlu, abych si koupil vodu a vyzkoušel místní wi-fi, ale síť nebyla k nalezení a milá slečna prodavačka mi řekla, že se to řeší už asi půl roku a stále bez výsledku. Ani billboardy zřejmě nikoho moc netrápí a opravdu záleží na vedení dané provozovny.

V rámci cesty na tramvaj jsem nahlédl do Kavkazu, kde každý všední den nabízejí espresso v polední akci za 20 Kč (obyčejná dvoupáka, Hausbrandt ve Fiorenzatu F64) a třebaže interiér je jen další sídlištní restaurace/hospoda s Plzní a přidruženými pivy, po dlouhé době mě nadchl servis, zde sympatická slečna, která byla milá, usměvavá, profesionální a když jsem jsem ji ubezpečil, že se může klidně věnovat hostům a že jen nakukuji cestou z procházky, zakřenila se a dodala: Takže jenom na čučku. Přesně tak. Nejsem si jist, kolik lidí naláká popis restaurace na webu (Stylový interiér v čele s militantním kozákem a po některých stolech se jim údajně přehnala medvědí tlapa a ani netuším, jak atmosféru Kavkazu spoluutváří mj. korodovaný plech, ale nikdy jsem u Elbrusu ani v širokém okolí nebyl, takže kdo ví, třeba restaurace vychází z tamních reálií).

V přilehlém nákupním středisku jsem zaznamenal pobočku drogerie Teta a když se na mě přes dveře provozovny culila sympatická holčina, neodolal jsem, vstoupil a zeptal se jí, jak je to teď s těmi body a věrnostním kontem, protože před asi měsícem a půl mi zhruba po roce nešla uplatnit kartička na Lavazzu Blue v rámci nové pobočky na Lesné a jak jsem zjistil, vše je už jinak a proto varuji: už nestačí pouhá věrnostní kartička, ale káva se od jisté doby (pár týdnů, možná měsíců) dává pouze za 4 věrnostní body (1 bod = 40 utracených Kč).

Vše mi bylo pěkně a s úsměvem vysvětleno a pro případné přenastavení účtu na webu jsem byl motivován úsměvem a slovy Vypadáte jako inteligentní pán, že byste to mohl zvládnout :-) Body navíc po jisté doby podobně jako u aerolinek expirují (nyní jich mám pouze 10), takže zákazník musí neustále utrácet a sbírat nové. Nabídka byla prostě až příliš dobrá, aby vydržela. Musím se tak bohužel rozloučit se zamýšleným kávovým testem všech brněnských poboček a fotkou zachycující horu kartáčků, mýdel, šamponů a krémů ale co už. Své jsem si v Tetě odpil a třebaže šla někdy porce rovnou do koše, dosti často to bylo espresso na úrovni 12 a výjimečně i 13/20, což je dobré vysvědčení pro seřízený profi automat Lavazza a špatné pro spoustu kaváren. A v některých situacích tak před 2 až 4 lety nebo i loni v létě (Kolín po ránu, Kladno odpoledne, Český Těšín loni v létě) byla kapsalová Lavazza záchranou a obranou v místním kávově neutěšeném teritoriu.

Větší a modernější variantě Lidlu v Bohunicích nejenže nejede půl roku wi-fi, i když je toto viditelně propagováno na věži vedle provozovny, ale ani jejich billboardy zřejmě nemají tu správnou a starostlivou péči. V současné době se daná pobočka zřejmě zaměřuje na těžbu kryptoměn za využití jablečných telefonů...

Krátce po vydání jsem si s chutí poslechl podcast s Adamem Neubaurem, kde mimo jiné líčí svá dobrodružství na WBC 2015 v Seattlu, ale asi nejen pro mě byla nejzajímavější informace, že v Monogramu údajně dělají v průměru 150 až 160 káv denně. :-) A moderátor dále uvedl, že kluci ze Skogu říkali, že nemají problém zaučit barmana, ale sehnat člověka, který bude pražit kávu a že to trvá šest měsíců a to je problém. Pro mne je tedy hlavně problém to, že v Rusty Nails podle všeho nepraží jeden a tentýž člověk roky (jako prý třeba v La Cabře) – alespoň tak lze z řečeného usuzovat.

Kolem Monogramu samozřejmě docela často chodím a v únoru jsem zaznamenal následující scény: řehot na place, Adama Neubauera v 19 hodin uklízejícího kavárnu nebo služebně nejmladšího člena týmu s tou “správnou tváří”. A právě uplynulou sobotu měl poslední směnu můj zdejší oblíbenec a jeho kolegyně/přítelkyně, což je pro mne dalším varovným znamením. Monogram dávno není podnikem jednoho člověka a pokud se takto celá crew mění, pochybuji, že to přispěje ke konstantní kvalitě. Shodou okolností jsem si všiml, že v kanadském Vancouveru je též kavárna a pražírna Monogram (jen má už dvacet let, kdežto brněnská verze slavila před pár dny třetí výročí) a i tam ji vede trojnásobný baristický šampion. Říkal jsem si, že bych na zkoušku něco objednal, ale vedle ještě přijatelné ceny kávy by dalších 60 % tvořilo poštovné a když připočteme DPH a clo, je z toho příšerně drahá záležitost, takže zatím ne.

Vojtěch Růžička vyhrál letošního baristu roku a Mendelova univerzita v Brně to s určitým zpožděním nejen pro mě poněkud oportunisticky dala na svůj Facebook (studuje na jedné z jejích fakult). To, že úroveň kávy ve školním bufetu a pizzerii je děsivá a nikoho z vedení univerzity to roky nezajímá, je věc druhá. Tady by se přitom přímo nabízelo propojení a aplikační sférou/praxí, ale to by musel být někdo z MENDELU “leadershipu” osvícenější. Smutné.

Jestliže mě v minulosti překvapovaly věci jako 160 Kč za panáka 12letého Diplomatica v MyMiCe nebo 169 Kč za litr domácí limonády v Mada Ice Cream, v únoru mi malý šok způsobila hovězí žebírka v Butcher's Grill & Pasta za 1100 a vysoký roštěnec (rib-eye steak) v Jakoby za 1699 Kč, viz snímky obrazovky níže. Jak řekl kamarád: tyhle ceny zkoriguje recese. A i kdyby byla surovina kvalitnější než je obvyklé, stejně je dané nacenění ambiciózní, řečeno velmi mírně.

#mesicnisouhrn

0 notes

serafiniair · 6 years

Text

Filipinos Serafinos! 💃😊

Filipinos Serafinos! S mojí brazilskou kamarádkou jsme se poprvé potkaly na letu do Austrálie. A jaké bylo nase nadšeni, kdyz jsme zjistily, ze obě spolu letime do Manily, kde je layover (odpočinek) cca 48 hodin. Perfecto 💃💃 Fernanda je strašne fajn, doteď se spolu potkáváme, popijime vinko a jsme stále v kontaktu. 🇧🇷 A samozrejme me učí i portugalstinu 😄 Na letu do Manily byli ještě dva Brazilci, Erica a Charles plus jeden Lebanonec Raed. Silná pětka jsme byli 😁 Během letu jsme byli pořad společně v galley a pořad jsme vymysleli nejake vtípky. S Charlesem jsem si dokonce vyměnila vlaječku na vesticce, takže se ze me na par hodin stala Brazilka 🎉🎉 Kdyz jsme dorazili do Manily, tak tam zrovna bylo ráno. S Fernandou jsme se shodly, ze vyrazime na snídani. Snídaně v hotelech zboznuji...respektive tady v hotelu byla úžasná. Dokonce tam měli i cokoladovou fontanu. 🍥🍨🍮🍎🍇🍢 A sushi!! 🍣🍱 hmm..dala bych si...hehe. Zbytek dne jsme stravily s Fernandou u bazénu, pak daly nějaký ten shopping a navečer nase silná pětka vyrazila na veceri. Jeli jsme na rybí Market, kde jsme si vybrali rybky a kuchaři nam je pak zpracovali. Poseděli jsme, pojedli a zažili filipinskou atmosféru! Na další den jsme si naplánovali výlet na Vulcanico, 🌋sopku. Jedna se o takovou menší turu. Nejdříve se jede cca 40 minut autem, pak se presedne na lodku a nakonec se vydáte na vrcholek pěšky cca 4 km či můžete využít koníka. Charles s Ericou chvíli premysleli, ze by si možná vzali koníka, ale ja do nich hucela, ze hezky pěšky 🙊🙈 první etapa vyslapu byla trochu náročnější...respektive pro ne, takže jsem myslela, ze me nejdřív přerazí, a pak ze je trefí 😂😅 Ale nestalo se.. a zdárně vsichni dorazili na vrcholek..dyt je to přece jenom 4 km😆 Nahoře jsme udělali fotecky.. nejlepší bylo, ze jsme byli celi mokří, zpoceni 🙊 ale však co, usmívat se! Další den ráno jsme odletali zpět do Dubaje. Raed nas pak další den pozval na večeři, kterou vařila jeho filipinska maminka. (Tatínek je z Lebanonu). Byl to příjemný večer, jeho maminka připravila curry chicken, nudle, mangove tiramisu, další sladký dezert a salátek. Dobrota to byla 🔝

1 note · View note

zzzwiw · 7 years

Audio

(ERT aka Eric TROCHU)

#SoundCloud #music #ERT aka Eric TROCHU #SynthScaper #Eric TROCHU #Ert Live improvisé

0 notes

autoring · 4 years

Link

První vítězství a první dvojí pódiové umístění! Páté kolo šampionátu ABB FIA Formule E, které se konalo tento víkend, bylo pro oba jezdce stáje DS Techeetah šťastné. Antonio Felix da Costa se dočkal pod marockým sluncem dvojího úspěchu: za volantem DS E-Tense FE20 poprvé zvítězil a současně se ujal vedení šampionátu. Dvojnásobný šampion Jean-Éric Vergne má za sebou úspěšný comeback a v závodě skončil na třetím místě, takže se tým mohl radovat z dvojího pódiového umístění v této sezoně.

CIRCUIT INTERNATIONAL AUTOMOBILE MOULAY EL HASSAN MARRAKESH, MOROCCO – FEBRUARY 29: Antonio Felix da Costa (PRT), DS Techeetah, DS E-Tense FE20 during the Marrakesh E-prix at Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh on February 29, 2020 in Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh, Morocco. (Photo by Sam Bagnall / LAT Images)

CIRCUIT INTERNATIONAL AUTOMOBILE MOULAY EL HASSAN MARRAKESH, MOROCCO – FEBRUARY 29: Jean-Eric Vergne (FRA), DS Techeetah, DS E-Tense FE20 during the Marrakesh E-prix at Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh on February 29, 2020 in Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh, Morocco. (Photo by Simon Galloway / LAT Images)

„Díky velkolepému vítězství Antonia a neuvěřitelnému 3. místo Jean-Érica nyní vedeme v obou pohárech,“ komentoval Xavier Mestelan Pinon, ředitel týmu DS Performance. „Tým od Mexika tvrdě zapracoval a provedl na voze DS E-Tense FE20 velmi ambiciózní úpravy. A vyplatilo se to! Jak jsme oznámili na začátku sezóny, chceme své tituly obhájit a tento víkend jsme dokázali, že k tomu máme prostředky. „

CIRCUIT INTERNATIONAL AUTOMOBILE MOULAY EL HASSAN MARRAKESH, MOROCCO – FEBRUARY 29: Antonio Felix da Costa (PRT), DS Techeetah, DS E-Tense FE20 and Maximilian Günther (DEU), BMW I Andretti Motorsports, BMW iFE.20 during the Marrakesh E-prix at Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh on February 29, 2020 in Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh, Morocco. (Photo by Dom Romney / LAT Images)

Antonio Felix Da Costa byl poprvé od zahájení šampionátu úspěšný jak v samotném závodě, tak v kvalifikačních jízdách, kde získal první pole position v barvách DS Techeetah. „Jsem s tímto závodem opravdu strašně spokojený,“ uvedl portugalský jezdec. „Způsob, jakým celý tým řešil různé situace, a jeho snaha vyhrát za každou cenu byly neuvěřitelné. Klobouk dolů před celým týmem i Jean-Éricem za jeho výkon! Dvě pódiová umístění po tak náročném dni, jako byl včerejšek, to je opravdu super.“

CIRCUIT INTERNATIONAL AUTOMOBILE MOULAY EL HASSAN MARRAKESH, MOROCCO – FEBRUARY 29: Jean-Eric Vergne (FRA), DS Techeetah, DS E-Tense FE20 leads Jérôme d’Ambrosio (BEL), Mahindra Racing, M6Electro and Alexander Sims (GBR) BMW I Andretti Motorsports, BMW iFE.20 during the Marrakesh E-prix at Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh on February 29, 2020 in Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh, Morocco. (Photo by Simon Galloway / LAT Images)

Jean-Éric Vergne, který odstartoval na jedenáctém místě, nabídl divákům nádhernou podívanou, když se probojoval až na druhou pozici. Na konci mu chybělo trochu energie, a tak se musel spokojit se třetím místem. Díky tomuto výsledku se posunul na sedmé místo v poháru jezdců. „Tento víkend byl nejtěžší z mé kariéry formule E,“ prohlásil dvojnásobný šampion. „Ale díky práci týmu jsem se cítil sebevědomě, navzdory mé nepřítomnosti na prvních volných testovacích jízdách. Dost na to, abych zajel dobře kvalifikační kolo. Během závodu jsem nevěřil, že se mi tak vede. Je skvělé stát zase na pódiu! Bude chvíli trvat, než se vzpamatuju.“

CIRCUIT INTERNATIONAL AUTOMOBILE MOULAY EL HASSAN MARRAKESH, MOROCCO – FEBRUARY 29: Antonio Felix da Costa (PRT), DS Techeetah, DS E-Tense FE20, 1st position during the Marrakesh E-prix at Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh on February 29, 2020 in Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh, Morocco. (Photo by Andrew Ferraro / LAT Images)

CIRCUIT INTERNATIONAL AUTOMOBILE MOULAY EL HASSAN MARRAKESH, MOROCCO – FEBRUARY 29: Race winner Antonio Felix da Costa (PRT), DS Techeetah on the podium with teammate Jean-Eric Vergne (FRA), DS Techeetah, 3rd position during the Marrakesh E-prix at Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh on February 29, 2020 in Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh, Morocco. (Photo by Sam Bloxham / LAT Images)

CIRCUIT INTERNATIONAL AUTOMOBILE MOULAY EL HASSAN MARRAKESH, MOROCCO – FEBRUARY 29: Antonio Felix da Costa (PRT), DS Techeetah, DS E-Tense FE20, 1st position, Maximilian Günther (DEU), BMW I Andretti Motorsports, 2nd position, and Jean-Eric Vergne (FRA), DS Techeetah, DS E-Tense FE20, 3rd position during the Marrakesh E-prix at Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh on February 29, 2020 in Circuit International Automobile Moulay El Hassan Marrakesh, Morocco. (Photo by Simon Galloway / LAT Images)

Vedoucí týmu DS Techeetah Mark Preston mohl být také spokojený: „Můžu říct jen jednu věc, a to že jsem velmi hrdý na naše jezdce i celý tým. Tvrdá práce, kterou odvádějí, je nyní odměněna vedením v obou šampionátech. Jean-Éric se díky ní také mohl vrátit do boje o nový titul. Nyní musíme v této dynamice pokračovat až do konce sezóny v Londýně. „

Dříve než do Londýna však ABB FIA Formula E zamíří 6. dubna do Říma, kde zahájí své evropské turné.

0 notes

paskvilnet · 4 years

Text

rec.desky

Mr. Oizo - Analog Worms Attack

Na obalu debutové desky Quentina Dupieuxe (alias Mr. Oizo) nás známý plyšový žluťásek Flat Eric informuje, že toto je muzika, na kterou on tancuje. Obávám se, že bude asi jediný, protože tohle není při nejlepší vůli muzika k tanci a navíc celé to šílenství okolo skladby Flat Beat nemělo nic společného s hudbou nebo tancem, Flat Eric byl prostě miláčkem všech. Album Analog Worms Attack se pohybuje někde mezi hustým electro/hip hopem a technem, tato deska má jistě několik kladů: především Mr. Oizo má svůj specifický zvuk, který si nespletete s nikým jiným a který ohrožuje vaši zvukovou aparaturu, zajímavým způsobem pracuje se samply, ve skladbě No Day Massacre zní parádní scratche a když nic jiného, tak název skladby Last Night A DJ Killed My Dog je veskrze vtipnou parafrází na známý disco singl. Samotný hit Flat Beat je zde rafinovaně ukryt jako bonus track, kdo hledá, najde....

Beastie Boys Anthology: The Sounds of Science

Vše začalo v roce 1981 v New Yorku: hardcore/punkovou skupinu Beastie Boys tehdy tvořili Mike Diamond (Mike D.), Adam Yauch (MCA) a Kate Schellenbach. Během následujících let se sestava trochu změnila: Kate skupinu opustila, aby později založila čistě dívčí partu Luscious Jackson, a k Beastie Boys se naopak přidal Adam Horovitz (King Ad-Rock). Prvním velkým hitem byla našláplá testosteronová pecka You Gotta Fight (For Your Right To Party), která byla zařazena na úspěšné debutové album Licence To Ill z roku 1986. Crossover hip hopu a rocku se Beastie Boys začal trochu zajídat, a tak svým druhým albem Paul´s Boutique (1989) překvapili zajímavou směsí soulu, funku, jazzu s hip hopem. Svůj styl ještě zdokonalili na třetí desce Check Your Head, skupina se vrátila k vlastní hře na hudební nástroje, kterou doplnil dnes již slavný klávesista Money Mark. O dva roky později následovala skvělá deska Ill Communication, i zde Beastie Boys v plné parádě představili svůj osobitý mix nerůznějších stylů postavený na hutných hiphopových spodcích. V roce 1996 neporušila tato trojice svůj zvyk vydat každé dva roky desku a vypustili velmi povedené a velmi cool instrumentální minialbum The In Sound From Way Out. Stručný příběh této zajímavé skupiny pokračuje aktuálním, pátým řadovým albem Hallo Nasty z roku 1998, které vydalo několik hitů a které parádně drží pohromadě díky humoru, který k Beastie Boys nerozlučně patří. Skupinu tedy tvoří od poloviny 80. let tři zajímavé osobnosti s různými vedlejšími aktivitami: Adam Horovitz se věnuje herectví, Mike Diamond má na starosti nahrávací společnost a časopis se stejným názvem Grand Royal a Adam Yauch je konvertovaný buddhista, který aktivně bojuje za osvobození Tibetu - právě díky němu se v New Yorku a San Francisku konaly v letech 1996 - 1998 tři koncerty na podporu této okupované země. Jak sami vidíte, příběh téhle kapely je dlouhý a zajímavý a přesně takové je dvojalbum s největšími hity Beastie Boys. Je tu celkem 42 skladeb, některé jsou skutečnými hity a jiné zajímavými raritami: zběsilá kytarová I Want Some, novinka Alive anebo coververze skladby Benny And The Jets od Eltona Johna(!).

Bob Marley - Chant Down Babylon

Bob Marley, který zemřel v roce 1981, zůstal nepřekonaným králem reggae, za svou dlouholetou kariéru natočil řadu hitů, které dodnes platí za definici tohoto jamajského hudebního stylu. Synové Boba Marleyho se před časem rozhodli vydat toto album na počest svého otce, aby světu znovu ukázali lásku, kterou ke svému otci stále cítí. K tomuto projektu přizvali řadu rozmanitých hostů a nenatočili jen album coververzí, nýbrž jakousi kolekci remixů některých Marleyho skladeb. Uslyšíte vlastně 12 duetů, o které se postarali Busta Rhymes, Chuck D, Guru, The Roots, Erykah Badu, Lauryn Hill a třeba také Steven Tyler a Joe Perry ze skupiny Aerosmiths. Celkově působí toto album spíš rozpačitě, jakoby nedotaženě, i když je tu pár zajímavých momentů, o které se postarala např. Erykah Badu nebo Guru, ale pár momentů nedělá celou desku. Navíc vás pravděpodobně bude pronásledovat otázka, co by tomu asi Bob Marley řekl? A tak pokud chcete udělat něco na počest tohoto skvělého muže, pusťte si radši originální nahrávky jeho skladeb...

Hit & Go Vol. 2000

Na světě jsou tisíce kompilací, v každé zemi existují firmy, které ze svého katalogu sesypou na jednu hromádku hity nejrůznější kvality a prodávají je s pomocí superlativů v názvu a úžasných fotografií na obalu. I v naší zemi vznikají takovéto kompilace, bohužel většinou naprosto neposlouchatelné - co si budeme nalhávat... A proto je příjemné, když se najednou objeví už druhý díl kompilace, která má bohužel lehce přihlouplý podtitul "independent hits of ´99" jako právě tato. Tak proč jsme ji tedy vybrali? Protože tahle kompilace se dá poslouchat od začátku až do konce a vydala ji firma, která se jako jedna z mála může pochlubit kvalitními tituly ve svém katalogu. Jsou tu Basement Jaxx, kteří svým debutovým albem uchvátili celou Británii a následně Evropu, jsou tu Underworld, kteří ani svou třetí deskou nezklamali naše očekávání, je tu Moby se svou tesknou baladou Why Does My Heart Feel So Bad a je tu i Tom Jones, který za pomoci řady hostů ukázal, že nepatří do "starého železa". Seznam interpretů samozřejmě pokračuje a přes Stereophonics, Gus Gus, Yazoo, Laurenta Garniera ad. bychom se dostali až k číslu 18.

#Paskvil #1999 #9952 #rec.desky #Mr. Oizo #Beastie Boys #Bob Marley #Katka Kozáková

0 notes