#Pojištění auta

[kralovna-ne-stesti]

Navyklé myšlení ve vztahu k penězům.

Po zaplacení všeho, po nakupování jídla a dalších každoměsíčních potřeb, mi z toho, co jsem vydělala za jeden měsíc, zbylo přesně ještě o 25% víc, než jsem dosud v hrubým vydělávala za nejvyšší částku za celý měsíc. Čili.. "volných" peněz mám víc, než jsem kdy vůbec vydělávala celkem.

A přesto, mám pořád v hlavě, že si nemůžu nic koupit, udělat si radost, že nemůžeme jít do restaurace nebo jet na výlet, že nové oblečení nepotřebuju, že radši na zahradu nepojedu, když to není nezbytně nutný, abych netratila benzín, a tak dále a tak dále...

Nastavení hlavy vůči penězům je pro mě jeden obrovský oříšek, protože v tom nemám vůbec žádný cit. Je to buď jedna strana extrému (peníze budou, mi nebudem), nebo druhá (peníze nebudou a my kvůli tomu taky brzo nebudem).

Zároveň si říkám, že je dobře, že ještě nemám v hlavě usídlenou myšlenku, že máme dost a tak není třeba obezřetnosti. Velice rychle se na to zvyká, s chutí roste hlad a dostávat to pod kontrolu bývá peklíčko. To je jak s cukrem a chutí na sladké.

Navíc nemám(e) stabilní příjmy. Jako podnikatelé máme každý měsíc jiné částky (někdy taky nic, a to i dost dlouho, když klienti klidně půl roku neplatí), a já tuze nerada jedu takhle po měsících, stylem: teď zbylo hodně, hodně utratíme, příště zbyde málo, tak zas budem koukat s prázdnýma rukama.

Ráda šetřím. Teda, ne jako že to mám ráda, ale dává mi to klid. Docela velkej. (To, jakej je to naopak stres do těchhle rezerv sahat raději nebudu zmiňovat). Tady nastává můj další vnitřní rozpor, kdy přece vydělávám, abych si život zpříjemnila a užila, tudíž peníze utrácela, spolu s extrémní obezřetností vůči neustále se měnícím podmínkám žití. Už jenom to, že víc než polovina příjmu padne na poplatky a pojištění (je toho pořád víc a víc a fakt bych z toho brečela), je šílený. Šílený!

Po tom, čím jsme si prošli, po tom, co jsme žili z pár korun na den, po tom, co jsme měli měsíčně k útratě klidně sto tisíc, po tom, co jsem peníze neřešila a zase řešila až moc a hlavně po tom, co jsem až do morku kostí nenáviděla peníze a obviňovala je ze všeho špatného, co se mi dělo, je to pro mě obrovský úkol, vypořádat se s tím.

Včera přišel s tím, že by 10% výdělku z nadcházejících zakázek chtěl věnovat na charitu. Mluvíme tu o desítkách tisíc. A moje první reakce byla zděšení. Tolik peněz! Vždyť je sami potřebujeme, máme závazky, chybí nám věci, nedopřáli jsme si celé roky nic hezkého, zážitky ani dovolenou, máme auta co potřebují servis a doslova milion věcí kolem našich nemovitostí... a on to chce dát pryč? Proč ne nám?

Víte, jak se říká, že peníze jsou energie a energie musí proudit? Já peníze zadržuju. Tím jak šetřím a bojím se je utrácet. Jsem si jistá, že to je obrovský faktor, co hraje roli. Zároveň si to neumím v hlavě srovnat a vzdát se toho strachu.

No. A tak tu poslední měsíce procházím opravdu bouřlivým vztahem s penězi, kdy to je fakt pořádná itálie a létají hrnce a talíře.

Vzdělávám se, pohlížím na to ze všech stran - pragmaticky, duchovně, podnikatelsky, energeticky, karmicky, ekonomicky,... A jediný co vím, že jsem možná tak jeden malej krok od začátku toho procesu zpracování a pochopení, kdy jsem si tak akorát uměla přiznat a pojmenovat, kde je ve mě problém a možná, možná, kde se vzal.

Píšu to potom, co jsem si s obrovským přemlouváním koupila radosti za tisíc korun, kdy jsem to měla ještě navíc celé o půlku levnější díky akci, a pořád si to rozmýšlela, jestli můžu. Radši jsem ani nekoukala, co nemáme ještě poplacené a ptala se ho, jestli to není moc a nevadí to. Načež jsem to teda koupila, ještě potěšila svoje šetřivý já, kolik jsem ušetřila a šla platit povinnoti. A tady jsem zjistila, jaká je bilance a kolik zbývá. A jak moc to v hlavě pořád nemám dobrě nastavený...

#peníze #finanční gramotnost #vztah k penězům #zamyšlení #deník 23 #podnikání #ze života královny #česky

[martin-slaby]

Na co nesmíte zapomenout při údržbě auta

Údržba automobilu je pro většinu řidičů samozřejmost. Pravidelná kontrola vozidla, výměny kapalin, čištění interiéru i exteriéru jsou běžnými úkony. Jsou zde ale ještě další části vozidel, na které se nesmí zapomínat a dopřát jim pravidelnou údržbu. U některých riskujeme dokonce své zdraví při zanedbání údržby.

Vzduchový filtr 

Vduchový filtr by se měl měnit každý rok. Většina řidičů to však nedělá pravidelně. Málo z nich však ví, že zanesený filtr má velký vliv na výkon vozu. Omezuje sání motoru, což se může projevit na spotřebě auta, což řešíme snad úplně všichni.

Pylový filtr 

Podobně jako v předešlém případě i pylový filtr může mít při zanesení vliv na zdraví lidí ve vozu. Výměna filtru přitom stojí jen několik stovek korun. Výměna filtru není nic složitého a zvládnete ji i sami doma, případně o kontrolu pylového filtru a jeho výměnu můžete požádat mechanika.

Brzdová kapalina 

Výměna brzdové kapaliny je zásadní pro bezpečnost na silnici, avšak je řadou řidičů opomíjena. Čím starší brzdová kapalina je, tím se zhoršují její vlastnosti. Postupně klesá bod varu, čímž je ovlivněna funkce brzd. S tím může souviset i stav brzdvých kotoučů, které se s používáním opotřebovávají. Při vysokém opotřebení mohou být kotouče příliš úzké a prasknout, čímž se zablokují kola a hrozí smyk.  

Stejně jako pečujete o své zdraví a kondici, je potřeba také pečovat o kondici svého vozu. Nezapomínejte na pravidelnou údržbu a ušetřete peníze i nervy v případě řešení nepříjemností. Pro všechny případy je dobré mít auto pojištěné. Cena pojištění pak může také záviset na kondici vašeho automobilu, čím lepší kondice, tím levnější pojistka.

#car #cars #filter #brakes #maintenance #service #car service #car repair #insurance #car insurance

[vipnoviny]

Jak se nás zvrácený globální finanční systém snaží o všechno okrást

Dříve se místo peněz používalo zlato, které si lidé sami vytvářeli (těžili). Zlata je totiž omezené množství, jeho způsob získávání je pracný a díky tomu má skutečnou hodnotu. Později si však lidé ukládali zlato do bank a dostávali za něj směnky, protože bankéři je přesvědčili o tom, že je to více praktické, než pořád sebou tahat těžké zlato. Když banky po celém světě zrušili zlatý standard, tak lidé byli okradeni o své skutečně bohatství (zlato) a původně směnky se přejmenovali na „peníze“. V současné době s nástupem digitalizace je 97 % peněz v online formě a zbylých 3% jsou v hotovosti. S nástupem CBDC by měly být všechny peníze online. Digitální peníze nemají ani hodnotu toaletního papíru, kterou alespoň měly tištěné peníze nekryté zlatem. Současné digitální peníze vznikají tak, že si je jednoduše bankéři vyťukají na počítači za pár vteřin. Kdo by nechtěl mít takovou moc a za pár vteřin si vyťukat třeba 100 miliónů korun? Podle spisovatele Davida Ickeho je tento současný finanční systém založený na podvodu a má sloužit k tomu, aby nás zotročoval a připravil o veškeré majetky skrze půjčky naprosto bezcenných „peněz“. Ve své knize Spoušť na straně 41 nám poodhaluje zvrácenost tohoto systému. Citát z knihy: „Mocné pokrevní linie z Británie, se svými chapadly, která vedou do Francie, vtrhly na původní území Ameriky a zmocnili se ji jako své kolonie. Tento vzorec lze vysledovat po celém světě. Pomocí kolonizace a centralizace moci se z planety Země stal globální Babylon. Dnes tomu říkáme globalizace. Pro kontrolu a potlačení možnosti volby byl vytvořen finanční systém. Součástí tohoto systému je například půjčování neexistujících ´peněz´ a následný zisku z úroků z ´půjček´. Pokud nejste později schopni splácet ´půjčku´, kterou jste dostali z neexistujících peněz, tak je vám zabaven majetek, který již ovšem existuje. Domy, půda, firmy, auta atd. Neschopnost splácet úvěry však často nevzniká vaši vinou, ale zásahem bankéřů a finančníků. A stejní bankéři a finančníci vám pak zabaví majetek. Tímto způsoben bylo doslova absorbováno veškeré světové bohatství ve prospěch původních rodových linií a jejich sítí. Jednoduše výměnou neexistujících peněz za opravdové, hmotné majetky. Nedostali jsme se nyní náhodou do bodu, kdy šest osob vlastní  stejné jmění jako nejchudší polovina celé lidské populace? Jdeme přesně podle jejich plánu, a ještě nejsme ani zdaleka u konce. ONI CHTĚJÍ VŠECHNO!!! Jedním z nejvýnosnějších podvodů je to, že někdo ´vyrobí´ neexistující peníze, které vám půjčí, a přitom ten někdo sám nikdy nevytvoří nic, co by se alespoň blížilo hodnotě úroků, které po vás chtějí. V konečném důsledku to znamená, že na světě nikdy nebude dostatečný objem peněz, kreditů ani čehokoliv podobného, aby se kdy daly zaplatit všechny úroky zatím nesplacených úvěrů. Což vlastně popírá samotný princip půjček. Ve skutečnosti je systém úvěrů, půjček a hypoték pouze způsobem, jak lidé přicházejí o své domovy, půdu, firmy a další zdroje, a tím je dosažen neoprávněný zisk elitářů, o kterém jsem zde hovořil. A toto vše bylo záměrně a cíleně zabudováno do běžného způsobu života skoro celé populace. Hovoříme zde o psychopatech a parazitech. Kontrola nad penězi je kontrolou nad možností vaši volby, možnost volby je svoboda. Pokud se vám v současné struktuře společnosti podaří kontrolovat finance, tak před sebou máte dlouhou cestu kontroly všech svobod lidí a máte také moc diktovat, kdo z lidí peníze mít bude a kdo ne. Mezi většinou lidí vládne přesvědčení, že hysterická honba elitářů za penězi je způsobena jejich chamtivostí. Samozřejmě je to pravda, ale jen částečně. Hlavním hnacím motorem byly, je a bude touha po kontrole a moci.“ Konec citace. Závěr Současný finanční systém je navržen tak, aby lidi udržoval v trvalém nedostatku a chudobě. Záměrně jsou na lidi uvalovány různé poplatky, daně, pojištění, pokuty za neposlušnost a další výdaje, aby jako ti otroci v krysím závodě neustále sháněli peníze pro systém. Když se lidé dostanou do finančních problémů, ať už například v důsledku zdravotních problémů, nebo prostě se rozhodnou, že jako ti otroci se přestanou hnát za penězi, tak je systém uměle začne zadlužovat. Těmto lidem pak nezbyde nich jiného, než si vzít půjčku a splácet ji i s úroky (penězi které nikdy nebyly vydány do oběhu), takže většina lidí, kteří si pořídili půjčku, ji nikdy nesplatí a přicházejí o věci se skutečnou hodnotou (nemovitosti, auta atd.) Myslíme si, že otroctví bylo zrušeno. Změnila se však jen forma. Místo otrokáře s bičem nyní nad lidmi stojí exekutoři, kteří čekají na to, až lidé udělají chybu a zabaví jim majetky, pokud se dostanou do finančních dluhů. Jeden bankéř ze Švýcarska ve svém anonymním rozhovoru pro ruský magazín NoviDen v roce 2011 popsal skutečnou povahu elitních bankéřů: „Tito lidé jsou zkorumpovaní a jejich myšlení je zkažené a nemocné. Jsou tak zkažení, že jsou plní neřestí. Na jejich příkaz jsou všechny tyto neřesti drženy pod pokličkou. Někteří z nich znásilňují ženy, další jsou sadomasochisté, jiní pedofilové a všichni provozují satanismus. V mnoha světových bankách můžete nalézt satanistické symboly, jako například v Rotschild Bank v Curychu. Kvůli jejich slabostem a úchylkám jsou tito lidé vydíráni a kontrolováni. Musejí poslouchat příkazy, jinak budou veřejně odhaleni nebo budou zničeni, či dokonce zavraždění.“ Benjamin Fulford, mluvčí bílého draka a geopolitický analytik, o současném finančním systému řekl: „Ruské zpravodajské zdroje FSB nás již dříve informovaly, že cílem jejich ofenzivy je ukončit činnost Federální rezervní banky. Sídlo BIS (Banka pro mezinárodní vyrovnání) ve švýcarské Basileji je srdcem této satanské instituce. Je to proto, že je centrální bankou soukromých centrálních bank, které vysávají životní sílu z planety tím, že vytvářejí peníze z ničeho. Je to černá díra, kterou je třeba definitivně zavřít. Přesně to se chystá udělat ruská armáda.“ Taková je pravá podoba světa a lidí, kteří nám skrze finanční systém vládnou. Read the full article

#bankéři #banky #DavidIcke #dluhovýsystém #finančníotroctví #finančnísystém #icke #peníze #spoušť

[lieselotte-sky]

Proč je dohajzlu tohle veřejně přístupné? Jaký idiot, tohle má být utajované a ne aby si to mohl zjistit kdokoliv. Obdobně mě sere katastr nemovitostí, kde jsou také vidět věci do kterých nikomu nic není. Jako dobře, jméno a adresa tam naštěstí není, ale ono vůbec nemá jít zjistit, že existuje taková značka, natož abych viděla historii pojištění toho auta. Co je tohle kurwadrát za bordel? Kde se tady to veřejné čmuchání v životech lidí míní zastavit? Když si chcete koupit barák, musíte založit s.r.o., protože jinak v katastru vězí vaše jméno a příjmení, i s adresou. Když si koupíte auto, každý ze značky vidí komu platíte výpalné, případně zda jste měnili mafii, teda sorry, pojišťovnu, což docela silně pomáhá s profilováním vaší osobnosti, no a RZ/SPZ vašeho auta není problém zjistit, protože s tím parkujete před barákem, že.

Jo, jasně, hledala jsem datasheet tranzistoru 2SC1848.

#osobní údaje #gdpr #gdpr tohle neřeší

[belkovinacestach]

Kanada - Vancouver a cesta do Calgary

Z hranic to je do Vancouveru jen hodinka cesty. Udělali jsme si krátkou projížďku městem a jeli se ,,ubytovat“ Bydlení jsme si našli na parkovišti u basebalové areny Scotia Bank Field  a Hillcrest sport centrum hned pod Queen Elisabeth Park. V Hillcrest centre bylo kluziště, posilovna, multifunkční tělocvičny, ale co bylo hlavní, bylo tam WC a sprchy ktré byly volně přístupné a hlavně bylo otevřeno dlouho do noci. Taky tam byla knihovna a free hifi, takže následující 4 dny a 4 noci jsme hojně využívali všeho, co nám nabízeli. Další nespornou výhodou bylo, že naše ,,bydliště“ bylo asi jen 10min autem od centra. 

Další den jsme se hned z rána vydali do centra řešit povinnosti. Jako 1. Věc jsme si šli na úřad Service Canada  vyřídit SIN number (daňové číslo). Vše proběhlo bez komplikací a rychle, ale to i proto, že jsme tam byli mezi prvními. Hned za námi se začala tvořit dlouhá fronta. Nutno zmínit, že byla potřeba adrese a nějaké lejstro, kde bude uvedena. Pro tohle jsme měli objednané ubytování přes booking, které jsme po vyřízení všech formalit večer zase bezplatně zrušili ;-) Dál jsme si zařídili bankovní účet u banky CIBC, koupili předplacené Sim karty (nabídka operátorů je velká a všichni jsou drazí, ale +/- stejní) a lehce se pocárali po centru Vancouveru. 

Večer jsme se jeli podívat na 1. Auto, byl to Dodge Caliber. Druhý den jsme se jeli podívat ještě na jedno auto, docela velký Pontiac, ale nakonec jsme se rozhodli pro to 1. Bylo menší a s menší spotřebou, což nám vyhovovalo. V autě nyní nechceme žít dlouhodobě a přespat se v něm dá taky.Večer jsme si jej jeli vyzvednout a přepsat. V British Columbii je jen jedna pojišťovna – státní CIBC. Uvnitř obchodního domu jsme našli kancelář a za asi 20minut bylo auto úplně naše. Za přepis se platí procenta z ceny a tak jsme se s prodávající dohodly, že nám do papírů napíše cenu nižšší ;-) Bohužel, pojištění v BC  je drahé jako kráva.  I následný přepis v Albertě byl poměrně komplikovaný, vyžadoval  kontroly vozidla atd. a podruhé bychom už stejnou chybu neudělali a auto koupili raději přímo v Albertě. Noc jsme přespali ještě v autě z půjčovny a ráno si jeli koupi matraci na míru do našeho nového auta. Pak jsme jeli vrátit auto do půjčovny a narazili jsme na to, že jsme zálohu skládali keš a ne kreditkou. Peníze nám nevrátili a následně jsme se o ně dohadovali více než 2 měsíce. Ochota něco řešit se rovnala nule. Proto opět doporučejem, při cestě do USA či Kanaday mějte KREDITNÍ kartu! Ušetří to spoustu starostí. Poté jsme si dali procházku po městě, viděli jsme stadion Vancouver Canucks -  mužsta NHL, prošli jsme se snad nejhorší ulicí světa – Hastings street. Ulice plná bezdomovců, feťáků, alkoholiků…. Nevím co k tomu říct. Vlastně jsem toho a podobných lidí viděl za život už dost, několikaletý život pražškého taxikáře to jen podpořil, ale tohle, to jsem ještě neviděl. Hastings street je opravdový bizár, přehlídka všeho, jak skončit fakt nechcete.  My měli strach vytáhnout telefon, aby nám ho někdo nevyškubl z ruky a neutekl, ale na yotube jsou desítky videí tohoto reálného záznamu komedie o živých-mrtvých.  Šílené. Podruhé bych tama jít nechtěl!! 

Poté jsme si ještě v obchodě MAC koupili celosezonní vstupenku do národních parků a druhý den vyrazili po Sea to Sky Higway do Calgary, našeho cíle a budoucího bydliště.

Po cestě jsme zkoukli  2 moc hezké vodopády a také se zastavili k horskému jezeru Lower Jofre Lake. Ačkoli bylo venku téměř 25 stupňů, tak hned, když jsme sešli z parkoviště do stínu lesa , na nás čekalo téměř 30cm sněhu. ,,Tak, tohle je Kanad“ řekli jsme si. Po kratičké procházce na nás z lesa vykouklo krásné jezero pod zasněženýma horama. Pak už jsme zvládli jen přejezd do města Kamloops, kde jsme se ubytovali (zaparkovali své auto)u obrovského sportovního areálu a baseballového hřiště.  

Další den jsme projížděli Glacier National Park. Tam to bylo naprosto úžasné a kanadské hory, to, na co jsme se sem tak těšili se ukázaly v celé své kráse.  Hezčí scenérie jsme možná ještě neviděli. V infocentru jsme se podívali na video, jak se chovat, když člověk potká medvěda. Žije jich tu totiž opravdu spousta a potkat ho, není vůbec nereálné. Téměř všude jsme potkávali cedule, že jsme na medvědím území a že jsme to my, kdo jsme tu hosté. Kromě medvědů tu žijí ve volné přírodě také pumy. 

Další zastávkou bylo až Emerald Lake. Tam jsme si (opět) připadali jako v pohádce a rozhodli se, že přenocujem poblíž a druhý den si ho obejdeme dokola.  Poprvé v Kanadě jsme přenocovali v placeném kempu. Kemp Monarch je podobný, jako ostatní kanadské placené kempy. A nutno říct, že od placených kempů na Zélandu se velmi lišil. Každý tu má své místo pro auto nebo stan (nebo obojí), svůj piknik stolek, byly tam záchody i pitná voda. Místa jsou poměrně velká a tak má každý i nějaké to soukromí.  A kvůli medvědům jsou kanadské kempy vybaveny  i úschovnami jídla (boxy podobné úschovně zavazadel). Kemp se nám moc líbil a bylo jasné, že zde se placeným kempům nebudeme vyhýbat tak moc jak na NZ. Tam totiž, pokud člověk nebydlel zrovna v těch nejdražších, placené kempy neposkytovaly téměř nic. 

Ráno jsme se tedy vrátili k jezeru Emerald a vyrazili si ho obejít.  Prošli jsme kolem hotelových chatek a už scházeli dolů k jezeru.  Skoro celá cesta vedla lesem a tak se tam držel sníh. Na jezeru byl stále led. Procházka nám vzala cca hodinku a my byli z Kanadské přírody úplně unešení. 

Když jsme se vrátili do autu tak nám cinkla sms, že jestli bychom se mohli jít podívat na jeden basement v Calgary, kam jsme už psali na inzerát. Basementy  jsou sklepní byty. V Kanadě je to poměrně rozšířená forma bydlení. Mnoho rodinných domů má ve sklepě vybudovanou další kompletní bytovou jednotku. Nevýhodu jsou samozřejmě malinká okna  až u stropu a málo přirozeného světla, nicméně zase tomu většinou odpovídá cena. Na celoživotní bydlení to určitě není, ale na rok se to dá nejspíš zvládnout dá. Nabrali jsme tedy směr Calgary a zrušili plánované zastávky po cestě.  

Basement se nám nakonec moc nelíbil, byl nevybavený a také byl dost drahý.  Později jsme se jeli podívat ještě na jeden. Ten byl velký +/- zařízený a i poměrně zrekonstruovaný. Líbil se nám. S domácíma jsme poseděli na terase, dobře pokecali a nakonec si plácli a hned, ještě ten den se nastěhovali. Dalších pár dní proběhlo v rámci nakupování, vybavování bytu a hledání práce.

Mě se zadařilo poměrně rychle. Napsal jsem na FB skupinu, czech and slovak friends in Calgary a téměř hned se mi ozval borec, že shání lidi do své stavební firmy. Ukázalo se, že je to spolužák od mého švagra-Petiného bráchy z VŠ. Svět je malý.  

A tak jsem našel práci do které chodím dodnes. Instalujem okna na obrovské bytovce.

Peťa sehnali práci asi o týden později a začala pracovat v bistru.  Pomalu jsme se usadili v Calgary. Město má cca milion obyvatel, tj. jako Praha, ale působí naprosto jinak.Centrum, tzv. Downtown je poměrně úzké a naopak zbytek města je velmi rozlehlý. Doprava autem je poměrně komfortní, město ve všech důležitých směrech protíná ,,dálničn síť“ nebo minimálně velké množství víceproudých komunikací, kde se jezdí dost dobře. Ve městě není metro ale tzv. C-train. To je něco mezi tramvají,vlakem a metrem. Tohle tu má 3 trasy a jezdí co pár minut. Jinak tu jezdí jen busy. Tramvaje tu nejsou. Veřejná doprava tu tím je o dost horší než v Praze.

Jak jsem již psal, pomalu jsme se zabydleli, našli práci, našli byt a po roce a půl žití v Evženovi (autě) na NZ začali žít ,,normální“ život v jedné z kanadských metropolí – Calgary.

#Kanada #vancouver #emerald lake #calgary #new car

[celavita]

Týden 1 aneb jak se žije v údajně nejnebezpečnějším místě pro život na světě

8/11-15/11/2018

Tak jsme tady v Christchurch, největším městě Jižního ostrova s trošku pohnutou historií. Před 6 a 7 lety místo zasáhlo ničivé zemětřesení, spousta lidí se odsud raději klidila, a tak to tu nevypadá zrovna hezky. Některé domy zůstávají dodnes opuštěné a kdysi největší rugbyový stadion, dnes opuštěný betonový obr, zdobí jeřáby, které kvůli narušené statice postupně rozebírají jeho jednotlivé kousky. Čtvrť Waltham, přesně pak ulice Wilsons Road s číslem popisným 336, je našim přechodným bydlištěm, kde pobydeme první dva týdny na ostrově, než se přesuneme dál. Nepřijdeme si tu jak na Zélandu ale spíš jak někde v Arizoně nebo jiném americkém zapadákově. Hlavní ulici lemuje nespočet opraven aut a autobazarů s často zrezivělými nápisy, po silnicích se prohánějí americké veterány a celkově tu panuje podivná atmosféra jak z amerického bijáku. Útočištěm nám je jediný domek široko daleko umístěný jak jinak než mezi opravnu aut a opuštěné parkoviště. Nový Zéland se možná pyšní nejkrásnější krajinou na světě, ale domy na seznamu TOP věcí na Zélandu určitě nehledejte. Zateplení, topení a izolace to jsou tady cizí slova a domy fungují spíš jako přístřešky, do nichž se schováte před deštěm, než teplá útočiště, kde zahřejete své studeným větrem prokřehlé tělo. Skrz okna a dveře profukuje, teplota uvnitř se přes den díky sluníčku dostane k příjemné dvacítce, ale po západu slunce jde zase rychle dolů. Spíme v teplých ponožkách a mikině a já zimu přemáhám horkým čajem. Konečně začínám chápat, proč Angličané tolik ujíždí na čajech. Topit je drahé a šálek čaje přeci taky zahřeje! Ven se vydáváme navlečeni hned v několika vrstvách oblečení a oproti místním vypadáme jak blázni. Kiwi častokrát obléknou jen šortky a krátký rukáv, to my si to na nákup štrádujeme v nových péřovkách a Libor nasazuje dokonce i kulicha. Světlým momentem v jinak zamračeném dni je obhlídka Estimy (Toyota Estima Lucida), na níž jsme se vzdáleně domlouvali s její současnou majitelkou Alenou. Po prvních dvou deštivých dnech, kdy místo vypadá ještě depresivněji než normálně, v sobotu konečně vylézá sluníčko a my vyrážíme s duem Zuzka a Zuzka na první oficiální výlet. Zuzka otestuje nově zakoupenou Hondu Odyssey a my si vychutnáme pravou novozélandskou atmosféru na sobotním trhu v Lytteltonu, okoukneme začínají surfaře na pláži v Sunmeru a zakončíme parádní den v obležení ovcí v Godley Head Walk. Navíc večer přijíždí Estima na dvůr a my tak máme čas provést před koupí pořádnou testovací nedělní jízdu k jezeru Taylor, kterou auto vcelku hravě zvládne. Offrodová jízda po klikaté štěrkové silnici vedoucí skrze desítky brodů a stád ovcí zvedne jinak můj nízký krevní tlak a Líba se vyblbne za volantem. Odměnou za adrenalinovou jízdu nám jsou úžasné výhledy na zasněžené Alpy, tyrkysově modrá divoká řeka a průzračně čisté téměř opuštěné jezero Taylor, kde klid sem tam ruší jen helikoptéra odvážející klece na odchyt papoušků do nedaleké horské boudy. Večer necháváme auto ještě raději zkouknout mechanikem Davidem a po jeho kladné recenzi už o ničem nešpekulujeme. Takže vítej v rodině, Estimo. A vlastně, vítej v rodině naše první auto! V životě bych si nemyslela, že zrovna naši první káru koupíme na Zélandu. Pondělní převod auta proběhne hladce a pojištění je taky brnkačka. V tomhle jsou Novozélanďané opravdu napřed. Pro převod zajdeme na nejbližší poštu, vyplníme jeden formulář a za zhruba 2 minuty a 9 dolarů je auto naše. Nejvíc zabrat dá čištění vozu, u něhož strávíme snad 4 hodiny. Konec prvního týdne trávíme objížděním obchodů, mechanika a dolaďováním toho nejnutnějšího. Celkově ale první týden hodnotím víc než pozitivně. Máme banku, Líba daňové číslo (na moje ještě čekáme), auto, potvrzenou práci a nejspíš i plán na Vánoce, hlídání domu a zvířeny místním. Štěstí nám přálo, tak snad jsme si ho hned zkraje nevyčerpali a budou nám kominíčci a sloník přinášet štěstí ještě alespoň dalších 12 měsíců! :)

Hagley Park

Sobotní trh v Lytteltonu

Sunmer beach

Taylor's Mistake beach - Godley Head Walk

Zuzka & Zuzka

Lilly & Tomáš

Lake Sunmer NP - Taylor's Lake

Nový přírůstek do rodiny: Toyota Estima Lucida, ročník 97.Není nejmladší, ale pořád je mladší než my dva :)

[hotgamesflash]

Blog Triple-I | Triple-I: Faktory více ocenění řídí přesnost cen pojištění vozidel

Blog Triple-I | Triple-I: Faktory více ocenění řídí přesnost cen pojištění vozidel

Řidiči s nízkým rizikem musí platit méně za pojištění auta a pojistné po celá desetiletí sleduje širší americké ekonomické trendy, řekl Triple-I americkému ministerstvu financí. Federální pojišťovací úřad (FIO) tento týden. V dopise reagujícím na federální Žádost o informace„Triple-I říká, že auto pojistitelé z USA přesně oceňují své pojistky pomocí řady hodnotících faktorů. Všechny tyto faktory…

View On WordPress

[ev-from-the-moon]

BER > BAR

varování: tento post obsahuje koronu, nelinerární nakládání s časem a blíže neurčený počet zázraků

ahora / blíž k bohu

sedím na balkonku s výhledem na katedrálu. pode mnou je prázdný náměstí. v pokoji mi obejdují dvě černý kočky a v lednici se nachází jamón. můj život se odehrává v rytmu kostelních zvonů. když jsem včera poprvé vyhlédla, zanaříkal nade mnou racek. 

štěstí. 

preparación

25. února si kupuju letenku na 28. března. při pohledu do kalendáře zjišťuju, že to jsou přesně tři týdny. že nastupuju, vím týdnů sedm, že sem chci, vím už celkem dlouho. možná od léta, možná celej život. 

tou dobou u mě bydlí Nicole z Ameriky, co má egyptskýho manžela a dvouletou holčičku, a s Nicole prokecáme předlouhý hodiny. máme společnýho strašně moc, a tak je to dobrej čas. a prostor. s jejím odjezdem začnu třídit a balit. že je to reálný, mi dojde, když se staví M. a okamžitě koupí a odveze stůl. od tý doby existuju víceméně na pohovce. zabalím tři kufry nezbytností (což je vtipný přesně do okamžiku, kdy se z nezbytností stane skoro 60 kg, který vleču sama letadlem, to do: aktualizovat definici nezbytnosti). i tak je ale můj plán travelling light a věci, co nebudu potřebovat, se zabydlí v krabicích u Dejva ve sklepě. 

kočky, které nebudu potřebovat, se zabydlí v Praze. do odjezdu, ač to nevím, zbejvá 6 dní, když je Eliška s mojí ségrou odvezou. 

ale mezitím se chystám na GDC, třídíc věci na hromádky sklep / Praha / letadlo / Kalifornie. hromádku Kalifornie škrtnu, když se zruší GDC, ale ještě předtím stihnu najít holku z Litvy A, která za sníženej nájem vyklidí byt a bude v něm do konce přebývat. zázrak č. 0.

stres, stres, stres. useknu jednu hlavu a naroste další. Eliška přijede, píchne, v sobotu řešíme výměnu. zázrak č. 1: Dave má (protože neumí německy) omylem pojištění pro auto, který nemá. přijede ADAC, typickej Němec nám vynadá za všechno, a za co nám nevynadá, na to se tváří (jaktože Dave jakožto muž není schopnej vyřešit to sám, jaktože v autě není nářadí), ale zase je to zadarmo. teda, za to pojištění, co si Dave už neplatí, ale ještě dobíhá. 

večer dojede sestra a tak prokecáme večer, a ráno odjedou. okamžitě nastoupí četa: Jasmin maluje zdi, Steffi vrtá, Dave tahá poličky, kluci mejou okna. do toho přijede strejda s plným autem (prosimtě, budu toho mít hodně, jo?). zázrak č. 2: porušení časoprostoru. do plnýho auta se vejdou dvě krabice, dvě obří reprobedny, jeden gramofon, jedny desky, dvě bedýnky knih. na auto se vejde kolo. tím se můj byt oficiálně stane holobytem, protože v něm je jedna matrace, jeden stůl, jedna pohovka a jedna šatní skříň. a nula koček. 

madness

v úterý -- asi -- se zavře hranice do čr. kočky převezený je zázrak č. 3:

ve středu mluvím s Markétou a ta do mě kope -- leť dřív. nakonec poslechnu. celá věc s předáváním bytu se dá delegovat, a poslední berlínskej večírek si asi taky můžu odpustit. přehodím let, přehodím večírek. 

ve čtvrtek sleduju přímý zprávy ze Španělska a dojde mi, že pondělí není dost brzy (let nakonec existoval) a bookuju znova, na sobotu (to si tak člověk omylem koupí flexi letenku). 

a pak je pátek. večírek je smutnej. ze začátku se nikdo neobjímá. pak přijdou zprávy, že Španělsko zavírá hranice, a objímaj se (mě) všichni. je to divný, hysterický, náročný. všechen stres ze mě vyletí, třísknu skleničkou o zem, a vnímám jen velmi nezřetelně, že na koronu kašlou všichni, kdo mě přijdou obejmout a klidnit. ani se neopiju. nic není, jak mělo bejt, ale ve světle událostí to ani nevadí. 

lidi mi opakujou, jak jim budu chybět, ale já necejtim nic. 

padám doma do komatu. 

exodus

budím se. otupěle, klidně. tenhle měsíc jsem s pomocí valeriánu zvládla zkrotit svoji celoživotní insomnii do neskutečný pohody, a teď tady spim najednou i bez něj. dokud svět nekončí, svět nekončí. 

mám sbaleno, ale rozbalím a ještě vyhodím krabici věcí (spoiler alert: nepomůže to). byt je plnej světla, bez nábytku, ale obsahuje spoustu drobnýho chaosu, kterej trochu provinile přenechávám A. buší mi srdce kdykoliv updatuju email, už mi rušej let? 

přijede Jasmin. mám dva megakufry, sneseme je dolů. přijde A., obejme mě. je jaro. přijede tágo. mlčím. Jasmin kecá s taxikářem, mlčím. na letišti nasazuju roušku. otevřou checkin, velice nepříjemná slečna mi napočítá velice nepříjemnej doplatek za zavazadla (v ceně cca 2/3 Switche, kterej jsem si den předtím koupila), ale co už, když se kácí pobyt v Německu, lítají eura. 

je to mechanický. hraju Zeldu. na security jsem sama. v letadle sedíme přes hodinu, vypadá to nějak a všelijak, nakonec se ptám, co se děje: v Barceloně na letišti chybí operátoři věže. startujeme. nevnímám. moře zahlídnu při přistání, vdechnu ten boží vzduch, naskočím na další tágo, a pak, doma u C. konečně vydechnu. 

azyl

v deset večer se otevřou okna a balkony a lidi tleskají a volají slávu a odvahu nemočničním personálům. jsem dojatá, kam jsem se to dostala. 

peču chleba. 

a včera večer naskočím do prázdnýho autobusu a jedu městem až na místo určení. do bytu s kočkami a katedrálou.

racci. a moře je blízko, nemusím ho vidět. všem vám, co to čtete: bude líp. zvládneme to. společně. 

[povinne-ruceni]

Jakmile najdete kupce na své auto, trvejte na písemné kupní smlouvě, pohlídejte si dodržení lhůty pro přepis a nezapomeňte zrušit pojištění.

► https://www.povinne-ruceni.com/clanky/postup-pri-prodeji-auta/

[srovnator]

Pojištění kola nebo elektrokola je - na rozdíl od pojištění auta - dobrovolné. Jaká rizika kryje a proč se vyplatí ho mít sjednané?

[martin-slaby]

Nenechávejte své děti a mazlíčky v autech

V posledních týdnech je obvyklé, že letní teploty šplhají až k 35 stupňům Celsia. Moderní automobily jsou klimatizované a my si tak můžeme užít pohodovou jízdu. Nemusíme si ale uvědomit, že i auto s klimatizací se při zaparkování po chvíli může proměnit v nebezpečný prostor.

Teplota ve voze může klidně vystoupat až k 70° Celsia během jedné hodiny na přímém slunci. Každý rok musí záchranáři řešit řadu případů, kdy majitel vozu nechá své dítě nebo mazlíčka v útrobách rozpáleného vozu a je nutné je vyprostit. Tělo dětí se ohřívá až pětkrát rychleji, než tělo dospělého člověka. Psům zase chybí potní žlázy, kromě polštářků na končetinách, proto se nemohou ochlazovat stejně účinně jako lidé.

Při záchraně jde často o sekundy. Bylo zjištěno, že k přehřátí dítěte nebo mazlíčka může dojít již při 15 minutách pobytu v rozehřátém vozidle. Dítě se nejprve začne potit, později se dostaví motání hlavy a následuje ztráta vědomí. Postupně může dojít až k úmrtí.

Jak se před přehřátím automobilu ochránit? 

Nejdůležitější je prevence, tedy nenechávat děti nebo své mazlíčky v autech například mezi nakupováním. Teplota se ve vozidle začne zvyšovat téměř okamžitě po vypnutí motoru. Parkujte především ve stínu nebo garáži. Pokud to není možné, můžete použít různé speciální folie na přední sklo nebo na přístrojovou desku, které budou odrážet sluneční záření a zabrání rozpálení automobilu. V testech bylo prokázáno, že se teplota na přístrojové desce může vystoupat na 80 stupňů celsia, zatímco při zakrytí folií zůstane teplota na 35 stupních.

Tmavá vozidla se přehřívají rychleji než auta se světlou barvou. Zároveň dle testů téměř nepomáhá ani pootevřené okénko.

Jak na první pomoc při přehřátí dítěte

V případě uvězněného dítěte v automobilu na přímém slunci se snažte přivolat majitele. Navažte kontakt s dítětem uvnitř auta. Pokud nereaguje, okamžitě zavolejte záchrannou službu a policii, případně 112. Pokuste se dostat do vozidla, každá chvilka hraje roli.

První pomoc přehřátého zvířete  

Nepanikařte. Chlazení by mělo být postupné. Zvíře bychom položte na chladné místo (např. Na dlažbu). Pomáhá chlazení tlapek ledovou vodou nebo třeba zmrzlinou. Zajistěte proudění vzduchu na zvíře. Nabízejte jen malé dávky vody na pití. Po ošetření odvezte zvíře k veterináři.

Co v autě nenechávat? 

 Rozhodně v rozpáleném autě nenechávejte různé spreje nebo zapalovače. Při vysokých teplotách mohou expoldovat, což se může prodražit, pokud nemáte dobré pojištění.

Určitě tam nenechávejte ani potraviny nebo léky, pokud nějaké užíváte, mohly by ztratit svou účinnost nebo přivodit nějaké další problémy.

#heatwave #cars #first aid #children #dogs #cats #insurance #car insurance

[romancermak]

Proč si pořídit kartu Revolut a Twisto na cestování? Aktuálně 300 Kč bonus za aktivaci!

Poslední roky poměrně často cestuji do zahraničí a nejednou jsem řešil neférové směnárny, platební karty apod. Když jsem se před 3 roky poprvé dozvěděl o kartě Revolut, tak jsem neváhal a nechal si ji za 10 liber doručit z Británie. V té době si CZ banky mohly o funkčních aplikacích, okamžitých převodech peněz a dalších službách jenom zdát. Revolutku jsem ve svém okolí už mnohokrát doporučoval osobně, ale stále to není natolik známá služba/apka, jak by si zasloužila. Proto jsem se rozhodl sepsat pár řádků o ní + české alternativě Twisto. Navíc pokud si je registrujete pomocí linků níže, tak dostanete i startovací bonus 300 Kč.

Revolut

Jedná se o britského vydavatele debetních karet (pozor neplést s kreditní!). Největší výhodu Revolutky vidím v tom, že si na ní můžu obratem nahrát peníze ze stávající karty a při výběrech tak neriskuju, že mi někdo vyluxuje celý účet.

Co karta umí:

• Multiměnový účet včetně kryptoměn – přímo v aplikaci si mohu směnit např. CZK za EUR • Výhodný kurz při převodech měn (téměř vždy lepší, jak u standartních bank) • Rozdělení plateb – jdete s kamarády na jídlo, jeden platí a ostatní mu pošlou svoji část obratem na účet • Nákup akcií • Výběry z bankomatu jsou do 4500 Kč ZDARMA (nad limit zaplatíte 2 %, u účtu Premium je limit 9000 Kč a u účtu Metal 15 000 Kč) – při kombinaci s kartou Curve mohu vybrat dalších 200 euro bezplatně • Podporuje Apple i Google Pay • Bezpečnost – kartu si můžete jedním klikem odblokovat/zablokovat • Virtuální karty • Cestovní pojištění – stejně jako u všech pojištění doporučuji pročíst pojistné podmínky

Nevýhody:

• Směnný kurz o víkendech je o něco vyšší • 0,5% poplatek pokud měsíčně směníte přes 120 000 Kč (u základního tarifu) • Vše v angličtině – včetně online podpory

Link k registraci s bonusem 300 Kč (platí pouze do 7.10.): https://revolut.com/referral/romanyei!G10D21

Twisto

Jedná se o českou platební službu (start-up), který na první dobrou připomíná kreditní kartu. Ve své podstatě je to dost podobné, jelikož celý měsíc utrácíte peníze Twista, které nejpozději do 15. dne následujícího měsíce zaplatíte (např. kreditkou a ulevíte tak svému cashflow o další bezplatné období). Jednou z výhod pro vás může být, to že je vše v češtině nebo že při platbách nevystavujete nebezpečí svoji debetní kartu (pokud pro tyto účely již nepoužíváte kreditní kartu).

Co karta umí:

• Výhodný kurz – často lepší než u Revolutu! (záleží na měně, kterou platíte) • Split plateb – můžete odeslat odkaz i lidem, kteří nemají Twisto (pouze o tarifu Standart a Premium) • Placení faktur – stačí poslat fakturu na email [email protected] a oni ji za Vás zaplatí • Cestovní pojištění – je součástí tarifu Premium (tarif lze jednoduše na měsíc aktivovat před dovolenou a po ní opět deaktivovat) • Blokace peněz na kartě – například při půjčování auta nemáte zastavené vlastní finance • Podpora v češtině • Podpora Apple Pay • Slevy do partnerských obchodů

Nevýhody:

• Aktuálně s ní nelze vybírat hotovost v bankomatech • Pokud chcete využívat pouze tarif Online, tak nedostanete platební kartu (avšak tarif Standart a Premium jsou na první 3 měsíce zdarma a následně můžete převézt na Online tarif a v případě cesty jen aktivujete konkrétní tarif a tím i kartu)

Link k registraci s bonusem 300 Kč v kreditech: https://www.twisto.cz/registrace/?promo=ROMANC51

(následně můžete doporučit svůj zvací kod svým znamým a získat taktéž bonus)

K registraci obou služeb budete potřebovat:

• Jméno, příjmení a trvalé bydliště • Telefonní číslo • Občanský průkaz nebo pas (nutnost kvůli ochraně proti praní špinavých peněz) • Selfie • Svoji stávající platební kartu s povolenými online transakcemi

Mimo tyhle dvě mám ještě kartu Curve a dalších 7 bankovních účtů u standartních CZ bank, takže věřím, že moje nadšení z výše uvedených služeb je objektivní. Obě výše zmíněné služby jsou v základním tarifu zdarma, ale přesto doporučuji si projít obchodní podmínky, ať víte do čeho jdete. Výhody i nevýhody jsem popsal hodně ve zkratce, ale pokud Vás téma moderních plateb oslovilo, tak doporučuji i následující články a blogy:

https://www.portu.cz/blog/revolut-twisto-nebo-curve/

https://travelbible.cz/platebni-karty-na-cestach-test/

https://www.youtube.com/watch?v=5YydgxqmYQ0&t=32s

https://powerofdoing.blog/revolut/

PS: pokud máte dotazy, tak mi piště na mail: [email protected]

[czmeelan]

Jak autem do Ruska a zpět

Nedávno jsem se vrátil z výletu do Kaliningradu a protože jsem hraniční procesy podstupoval poprvé v takové míře, rozhodl jsem se je sepsat, abych se k nim mohl kdykoliv vrátit a zároveň aby z toho něco mohli mít i ostatní lidé. Popisované zkušenosti jsou v obou směrech z hraničního přechodu Grzechotki - Mamonovo-2.

Co je potřeba?

Pas

Vízum, nebo e-vízum, jako je např. právě do Kaliningradské oblasti.

Techničák od auta

V případě, že nejedu vlastním autem, je potřeba mít nějak úředně ověřenou plnou moc. Já jel vlastním, tak v tomto poradit nedovedu

Zelenou kartu, na které není přeškrtnuté Rusko

Mezinárodní řidičák (vzor 1968 - Vídeň, jak poetické)

Cestovní pojištění. Bez cestovního pojištění vám běžné vízum ani nevydají. Na vydání e-víza není nutně potřeba, ale můžou ho na hranicích vyžadovat.

Polsko -> Rusko

Na polské straně je to poměrně jednoduché, přijede se do volného pruhu ideálně pro evropany a policajt si vybere pasy a techničák. Pro dokumenty je potom nutné si skočit do budky, pokud se policajti dost nudí, můžou i vylézt ven a rozdat je. Až se soudruzi uráčí, zvednou závoru a je možné jet na ruskou stranu. Pár metrů na každou stranu hranice jsou poslední strážní budky. Polák vás buď odmávne, nebo už bude závora otevřená a bude možné přejet do Ruska. U ruské budky jenom nahlédnou jaké máte pasy a (asi) podle počtu lidí v autě dostanete barevný talon, který se potom odevzdává na konci. Po otevření závory a vpuštění do hraničního pásma je potřeba zařadit se do fronty, pravděpodobně to v tomto případě bude ta delší. Nenechte se vyprovokovat projíždějícími auty s neruskými značkami, řadícími se do té kratší fronty pro Rusy. Buď jsou to Rusové, nebo blbí zápaďáci, které za chvíli čeká potupné couvání. Teď následují dlouhé čekání. Pro každé auto ve frontě počítejte tak 10-15 minut času. Čas od času chodí celník s papíry, které vyplňuje majitel vozu. Ten náš byl celkem hodný a rovnou tam proškrtal nepotřebné sekce o převozu zboží, peněz a tak, napsal tam automaticky, že vezu jedno zavazadlo - no, asi to neřeší, při výjezdu se mě na počet zavazadel nikdo neptal :). Vyplňují se klasické věci - nacionále, číslo pasu, bydliště, RZ/VIN, rok výroby, objem motoru auta, odhadovaná cena auta, zaškrtnout dočasný import, a top všechno ještě jednou, protože je tam i kopie ... Na konci podepsat a čekat. Neměli byste nechávat auto bez dozoru, ale třeba na záchod se zajít dá, je to v té hlavní budově - pokud někdo zůstane u auta.

Až konečně nastane ten okamžik, kdy se dostanete tzv. “pod stříšku”, po jednom dáte své dokumenty zkontrolovat přes šuplík do první budky (přihoďte tam i ten techničák) kde vám tam prdnou razítko a vytisknou migrační kartičku, kterou si nechte v pasu, protože ji musíte mít u sebe. Tou dobou se tam už možná objeví i celníci. Otevřít všechny dveře, kufr, pravděpodobně i motor, možná i vyložit kufr a ukázat rezervu. Obejdou si to se zrcátkem pod autem a tak ... V Mamonově nás po této části procedury instruovali k přejetí do sousedních pruhů, kde jsme odstavili auto a šli řešit papírování. Objevil se tam celník, který mi dal papír v angličtině jako “vysvětlení” co vlastně v Rusku chci. Zase to samé - kdo jsem, kde bydlím, kde plánuju bydlet v Rusku, jsem turista, atd, atd. S tímto papírem spolu s celním prohlášením o autě, techničákem a pasem si vystojíte frontu na “tamožné”, kde dostanete jeden z těch papírů zpět spolu s mnoha razítky a vytisknutou nálepkou s informacemi o autě, kde se podepíšete, mávnete na celníka, ten vám otevře bránu a můžete jet. Na konci je poslední budka, tam si vyberou barevný talon, zkontrolují počet lidí v autě a jste v RUSKU!

Tato procedura nám zabrala dohromady cca 3 hodiny a bylo před námi asi 16 aut, možná o pár víc.

Rusko -> Polsko

Cestou zpět je to jednodušší, protože není třeba nic vyplňovat. Na ruské straně zase dostanete barevný talón a najedete si do fronty. Až budete dostatečně blízko k budkám, řidič zajde s pasem, techničákem a celní deklarací k autu do tamožné a tam mu tu deklaraci seberou. Tady asi taky budou obcházet auto se zrcátkem a budou ho chtít otevřít. My jsme v tomto případě vykládali kufr, aby se paní celnice mohla podívat na rezervu (kterou nemám, protože tam mám bombu s plynem, na což jsem ji i upozornil). Na konci zase do poslední budky po jednom s pasy a migračními kartičkami, přihoďte jim tam i to e-vízum, ať mají radost. Pak vás pustí dál, a na konci odevzdáte talon.

Na polské straně to v tomto směru je komplikovanější, protože hodně kontrolují, jestli se nepašuje alkohol, cigára nebo palivo. Až se dostanete pod stříšku, tak se objeví celníci a budou chtít zase otevřít auto a budou se ptát co vezete - alkohol, cigára ... Potom se objeví další policajt, který sebere pasy a techničák a odnese je do budky, pokud ne, tak je potřeba je odnést. Na pasy je potřeba počkat u toho okýnka a každé osoby se ještě zeptají, jestli něco neveze. Řidiče se ještě zeptají, na co jezdí auto (benzín/nafta?) a kolik má paliva v nádrži (plnou, byl bych debil jet do Ruska a nenatankovat jejich levné palivo). Pak už vás pustí dál a na polské výjezdní budce vás buď odmávnou nebo se zběžně podívají na pasy. A je to.

Tato procedura zabrala zhruba 1:45h a před námi bylo už nevím kolik aut, ale odbavovací doba je zhruba stejná.

Na obou stranách se odbavuje po skupinkách - tzn. podle toho, kolik se vleze aut pod stříšku jsou tam 4 nebo 3 zpracovávané zároveň. Pokud tedy stojíte za nějakým mazákem, tak mu stačí dělat ocas a všude ho následovat a dělat to co on.

Doufám, že tyto informace někomu pomůžou. Samozřejmě, jsou bez záruky a procedury nebo dokumenty se můžou měnit, ale pro zběžnou orientaci by to mělo postačit každopádně :).

[vvcaraibes]

Neděle, 24. března

Dnešek je ve znamení velkého přesunu a jelikož odlet je naplánován už na čtvrt na dvě odpoledne, na žádný sightseeing není čas. Užíváme si klidný rozjezd u bohaté hotelové snídaně, v klídku zabalíme svých pět švestek a vyrážíme na letiště, tentokrát na Orly. Cesta metrem dneska bez velkých davů, letištní autobus odjíždí chvilku po našem nástupu, všechno jako na drátkách.

Při výstupu na letišti je autobus napadem tlupou neurvalých revizorů, což je skvělý nápad, když běžný letištní cestující má v každé ruce tři kufry, a tudíž se mu lístek na autobus, který dávno někam založil, nehledá po kapsách úplně komfortně. Ale neproklouzla ani myš.

Letiště Orly, sice pouhých pár dnů před naší návštěvou prošlo velkým přejmenovaním a přečíslováním terminálů, to ovšem nic nezměnilo na tom, že působí letitě, stísněně a mírně chaoticky. Slečna u odbavení zavazadel očividně velmi bojuje s angličtinou - dokonce nás nechtěně posílá na špatný gate (naštěstí v aplikaci na palubním lístku je správně) - ale co, koneckonců jsme na vnitrostátním terminálu.

Po bezpečnostní kontrole čekáme v miniaturní hale s gaty, kde se na malém prostoru mačká příliš mnoho lidí. Zřejmě v sedmdesátých letech nepočítali s velkými letadly. Ale aspoň tu mají stánek s předraženým pivem, tak nám čekání rychle utíká.

Letadlo není sice úplně beznadějně plné, ale je řekněme slušně obsazené - věkový průměr jsme s pomocí několika batolat spíše snižovali - a tak naše naděje, že budeme mít tři místa ve dvou pro sebe, nedochází naplnění. Naštěstí slečna sousedka (také věkově pod průměrem) většinu času spí a tak let probíhá v klidu.

Po necelých devíti hodinách letu a překonaných 6880 kilometrech dosedáme na letišti Aimé Césaire v Le Lamentin, nedaleko hlavního města Martiniku Fort-de-France. Jelikož kromě našeho Boeingu 777 Air France přistál ve stejnou dobu další velký Boeing 747 Corsair z Paříže, je příletová hala přeplněná a tak dělíme síly - Vítek čeká na zavazadla, Verča jde napřed vyzvednout auto. Na všechno je ale spousta času a předávku auta, včetně velmi podrobného protokolu sebemenších škrábnutí, berou v půjčovně nečekaně velmi vážně.

V "našem" bílém Peugeotu 208 už i s batohy vyrážíme do našeho prvního ubytování, necelých 30 km a asi půl hodinky cesty na jih do Rivière-Pilote. Na domluveném místě před místní školou nás vyzvedává náš hostitel Claude. Jedeme za ním do kopce a cestou necestou - neměli jsme přece jen přikoupit pojištění pneumatik? - až k jeho domu nahoře na kopci. Náš bungalov je jednoduchý, ale s láskou zařízený a má vlastní malou zahrádku. Claude nám se svojí ženou všechno hrdě ukazuje a navrch ještě dostaneme mísu ovoce ze zahrádky, ananasovou buchtu k snídani a talíř accras - umíráme hlady. Navíc v lednici je založené pivo. Úžasné přivítání.

Snažíme se bojovat s únavou, abychom nešli spát příliš brzy a přizpůsobili se tak časovému posunu, ale na nějaké ježdění pryč do civilizace si za tmy teď už netroufáme a tak po rundě Kniffelu (Verča vítězí) boj vzdáváme a přece jen padáme únavou a jdeme na kutě. Je půl desáté večer (doma půl třetí v noci).

[zasefuc]

Tommorow will be better!

12.1.2019

Jednou z jistot v životě je, že se jednou všechno změní. A tak jsme po důkladném úklidu nového domova, v úterý, konečně vyrazili na cestu. Razíme směr západ, kde jsme měli v merku proslulé pláže s černým pískem, za kterými Aucklanďané utíkají z ruchu velkoměsta. Samozřejmě to nebylo jen tak, a po cestě jsme museli udělat povinnou zastávku v laundry, kde jsme chtěli vyprat vše, co se v autě nacházelo + naše svršky. Taky Pack and Save na válečné zásoby potravin, Warehouse na dokoupení věcí do kuchyně i ložnice, a taky pojištění auta, protože, co kdyby náhodou něco. V laundry nás přivítal usměvavý Asiat s tím, že pračka velikosti 18kg, by měla stačit. Dali jsme mu $ a on pračku zapnul. Půlhodinka na Wi-Fi a prádlo by mělo být ready. Bohužel se nám milý rýžožravec zapomněl svěřit, že bychom si sami měli zvolit program. A tak po 15 minutách zjišťujeme, že se prádlo ,,pere” na 10 stupňů. No nic aspoň se bakterie zabijou v susičce. Další zastávka byla v AA, kde jsme si docela v pohodě zřídili pojištění, že když někoho nabuříme, tak jsme krytí. Vysátí z našeho oblíbeného nakupování, přičemž jsme stejně nesehnali vše do našeho milovaného domečku, razíme plní očekávání z města!

Docela v pohodě... přes campermate, aplikaci, jsme si našli místo na přespání za městem...jen jsme museli zaplatit 16$ přes internet, jelikož to bylo nějaké chráněné území spravováné Auckland council. Ale u pláže, oceánu, uprostřed buše, proč ne. Navíc lepší, než hrozící pokuta 50$...a poručík půl hoďky po zaplacení fakt přifičel!

Užili jsme si naši první večeři venku a přišli na to, že aljašský repelent na novozealandské komáry prostě nezabírá a měli jsme večerní program vyřešený.

Krásné středeční ráno a my vyrážíme...Whatipu beach! Kráska. Tajemná pláž s černým pískem. Zasazená v kopcích, příjezdová cesta byla hodně divoká, ale nelitovali jsme. Krátká procházka a nádherné výhledy. Ulepení z opalováku, který na sebe patláme každou hodinu, skáčeme po cestě z pláže k autu do sladkovodního potůčku s parádní tůní a sedáme tak do auta čistí, jak bílé lilie. Ještě nás čeká přejezd úplně k západním plažím, nejnebezpečnějším na světě, díky jejich silnému příboji, které si chceme očíhnout další den.

Po krátkém boji s hledáním místa ke spaní v okolí Piha beach jsme si našli další voňavé místečko na kopečku s výhledem na oceán a konečně si poradně užili pohodu! Opět v chráněném území za 16$, ale mnohem příznivějším po všech stránkách, než v masňackém kempu v turistickém centru Pihy za 20$ za jednu osobu na noc. Blázinec.

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili na krátkou procházku po stráních nad oceánem, kde dříve bývaly maorské vesnice. A užili jsme si výhledy na rozlehlý pacifický oceán a krásné, silné vlny západního pobřeží. Natěšení jsme sedli do káry a ficeli zpět do centra Pihy, na pláž, konečně do vln, které nás tak lakaly. Navíc naše oči bystří a srdce jásají, protože vlny znamenají surfing. A tady se jezdí! Pozorujeme pár surfařů a sami se vrháme osvěžit do oceánu, ikdyž zatím bez prken. Po koupačce nacházíme sprchy, takže vše v cajku, písek ani sůl si z téhle pláže neodvážíme, jen krásné vzpomínky na první koupačku letošního léta (nebo zimy?), stylový surf shop, masňácký kemp, nebezpečné vlny a na nás až trochu moc lidí. A jedeme dál...

Čtvrteční odpoledne a noc trávíme nezvykle na neplaceném místě, parkovišti, pro campervany. V malém městečku Ngatea, bez výhledu na oceán. Presouváme se tak nenápadně pryč z regionu Auckland, ze západu na jiho-východ. Ale bylo tu vše, voda, záchodky a stín pod stromy.

Naše cesta směřuje k městečku Tauranga na východním pobřeží severního ostrova. Po celou dobu totiž komunikujeme s dvěma kiwi farmami, poblíž právě zmiňované Taurangy, kde bychom rádi od pondělí začli makat. Vybrali jsme si tu, kde prý mají rádi Čechy, ve městečku Paengaroa. Za minimalku, ale se vším, co potřebujeme zadarmiko (parkovací místečko, záchody, voda, kuchyňka)...takže se těšíme, protože se nám zásoby prostředků tenčí a my víme, že tohle je brána k dalším novým zážitkům a novému poznání!

V pátek tedy pokračujeme a čeká nás oceán na východním pobřeží! Waihi beach a asi to nejlepší odpoledne, které jsme tady prožili!

To ráno, když jsme zvedali kotvy, věděli jsme, kam zhruba jedeme, ale báli se, že nic, až tak žůžo labůžo neuvidíme. Jediné vodopády po cestě, které byly tahounem dne, stály za prdlačku. Ale...Waihi beach byla překvapením! Je krásná, klidná a přátelská, dlouhá pláž, která stojí za to! Surfem to tady žije, zejména pro začátečníky jsou tu ty nejlepší podmínky. Okamžitě jsme přehodnotili náš skvělý nápad jít na hodinovou procházku v největším parnu ve 2 odpoledne, když jsme na pláži minuly stánek se surfama...otočka do auta pro plavky...namazat...a už si neseme surf! Pujčili jsme jeden, do konce dne...Kuba opakuje, to co se před 5ti lety naučil a Baru jde pokoušet štěstí a neutopit se! Je to boží! Kuba chytá hned první vlnu...a protože má skvělé lektorské dovednosti a Baru je neskutečně nadaná, postaví se na prkno hned na druhý pokus. No...za cele odpoledne jsme se plácali ve vodě skoro do šesti! Sluníčko nám dalo zabrat, od soli nás pálí rty, oči a celý obličej, ale jsme nabití a vlastně úplně mrtví.

Tečka na celém dni je spací spot, u pláže, zadarmo. Prošli jsme se po pláži při západu sluníčka a necháváme si zdát a surfingu.

Mezitím promýšlíme a každý den děláme malý krůček k dokonalosti našeho domečku na kolečkách. Dnes jsme strávili den tzv. auto - obchod. Náš oblíbený program. Popojeli jsme až za Taurangu a po cestě navštívili par obchůdků na doplnění zásob, a taky na zútulnění pokojíčku. Budou nové záclony! Časem! Nemáme stroj...ale pozitivní tečka za dnem byla večerní koupacka v neskutečných vlnách. Zase máme štěstí na místo a vlny nám šumí za hlavami...a tak si tady žijem. Šťastní a vděční, že tady můžeme být. Povídat si s místním a jinými kempíky a třeba zjišťovat, že Francouzi neví, kde je Česko. Těšíme se z nového, co nám osud nachystá, protože těžší start, který nám připravil se nám teď promněnil ve snové dny! Snad nás kiwi neskolí...ale když jsme dali ryby, tak dáme i kiwi.

Myslíme na vás, naši milí a zase se, co nevidět ozvem.

Pac a pusu!

Kuba a Baru

[hotgamesflash]

Kdy je pojištění sběratelského vozu jako umělecké dílo?

Kdy je pojištění sběratelského vozu jako umělecké dílo?

Tento příspěvek je součástí série sponzorované Cincinnati Insurance Company. Sběratelská auta jsou pro každého majitele jedinečná a pojistné krytí by mělo být stejné. V Cincinnati Insurance Company je krytí šité na míru potřebám vašich klientů. Ať už agent hledá pojištění Mustangu ze 70. let nebo kolekci 20 luxusních, vysoce výkonných automobilů s omezenou edicí, pojištění Cincinnati nabízí…

View On WordPress