#pivko

[kapsadan]

Aspoň to pivo mě miluje

#pivo #pivko #pivíčko #čumbrl #česky

[hejkalka]

sú slováci a česi geneticky odlišní? ďakujem:)

za čechy nevím, páč sem z přesvědčení a původu roba z moravy

a znáš ten vtip? že moravák je slovák co nedošel do prahy? :D tak asi tak

#ask #sorry za shit odpoveď #ale nic funny mě nenapadá #na větší diskuzi to chce sednout někam na pivko

[pomalyaleisto]

#čumblr #ťumbľr #obrození #polls #možno by bolo lepšie dať najprv predpokladanú výslovnosť a potom prepis mena no čo už #mená sú z práce “The personal names in Slovakia in the 13th century” #medzi inými tam boli aj dúha smäd či chladoj/hladoj

[pocitenicko]

Homie = Domácí

Eg.

Byl jsem na pivko s Domácíma

Dávat Domácím pusinku na dobrou noc není Kvér (pokud máš ponožky)

Protože to zní že jdete chlastat s celým místním fotbalovým týmem

#obrození #obrozujeme #obrozenci #česky #hezky česky #čeština #česko #český jazyk #czech #český tumblr

[prospercz]

Den 148

Po krátkém ranním hiku si užíváme zase civilizaci. Trošku jsme se zapotili při hledání balíčku, protože jak jsme spěchali, poslal jsem ho na jiné místo než jsem myslel. Naštěstí je taky tady v tomhle ski resortu. Uff. Pak se jdem uklidnit do místního pivovaru a po burgeru s hranolky už zase zavládne ta správná pohoda.

Pamatujete si ještě na Beth? Dneska jsme ji zase potkali! Ubytovali jsme se v místní horské chatce, kterou udržují v chodu jen dobrovolníci. V létě je otevřena pro PCT hikery, Dneska je nás tu něco přes 20. Chatka má všechno, co můžeme potřebovat: sprchu (po 12 dnech smrdění už byla fakt potřeba), pračku, místo na spaní, obývák s gauči, uvaří nám večeři a snídani. Skvělé místo na odpočinek! Jen pít alkohol se tu nesmí, takže pivko jsme si museli jít vychutnat kousek opodál do lesa.

K večeři máme salát, těstoviny s omáčkou a brownies. Beth je tady hlavně kvůli nám, pamatovala si, že tu budeme dneska, když jsme se o tom v neděli bavili. A ještě že tak, přivezla mi bezlepkové těstoviny a pro Stir it upa vege párečky. Jinak by ta večeře nebyla moc slavná. Takhle byla skvělá!

Tak jsem se napucl, že zbytek večera jen sedím v křesle a poslouchám, jak tady izraelská tříčlenná skupinka hraje na kytaru a zpívá jejich národní písničky. Vydržel bych tady určitě klidně celý další den.

[cistota]

Ahoj, poslední dobou pracuju na deskovce, ve které hráči představují AI stavějící superpočítač Mainframe. Jejich cílem je samozřejmě dobít svět (duh).

Je tam funky budování herního plánu z jednotlivých bloků chipsetů a funny robůtci.

Pokud je tu někdo z Brna, kdo by chtěl zahrát, budu moc rád ❤️ .(dostanete za to pivko a můžete mě kritizovat; jen najít termín bude pain.) Prozatím chci hlavně zjistit, co na celý koncept říkáte

#deskovky #hra #cistota #look what i made #cesky #brno #hra mainframe

[berryontheroad]

Obcas se me lide ptaji proc jsem na tomhle tak ujetej. Nebo jeste s vetsi pravdeplodobnosti se mi smejou. Kdyz reknu kakao tak si asi zpetne vybavi sami sebe v mladych letech s hrnkem granka. Jsem na tyhle smisky uz zivotem zvyklej protoze jdu celej zivot v necem v protiproudu. Nedavno me nepotesil doktor s vysledky krevnich testu. Nebyl jsem z toho v panice ani ve stresu. Jen jsem si potvrdil, ze moje myslenka o ukonceni moji pijacky ery je opravdu treba. Posloucham o lidech s podobnymi vysledky kteri to vubec neresi a pokracuji. Taky bohuzel znam pribehy umrti pri nereseni tohoto problemu. A abych nebyl tolik tajnej tak jde o spatny vysledky s jatry. Mel jsem na to proporce jiz z minulosti (medikamenty). Do nedavna pojidani nezdravych potravin a v neposledni rade a take to nejhorsi ten alkohol. Nejsem zrovna velkej oblibenec tvrdyho alkoholu, ale nebudu se tajit s tim, ze jsem si dal i v tydnu po praci sem tam nejaky to pivko. S tim ze jsem prestal pit, zkoncoval jsem take s obcasnym kourenim travy a ostatni drogy jsem ani nikdy neuzival. Prestal jsem s kavou. Prestal jsem s fast foody. Jsem asi tak z 85procent na zelenine a docela brutalne jsem navysil prijem ovoce. Chtel bych rici, ze se citim po dvou mesicich o dost lepe. Nemam sebemensi travici problemy. ( ano jatra jsou spojena v nejvetsi mire se zluci, strevy a srdcem. Dale se poji nadledvinky.) Jatra jsou takovy filtr a chemotovarna vaseho tela. A lide si to mozna neuvedomuji protoze filtr zni tak jako lacine. Neco co vymenis. Ale jatra jsou vojaky vaseho tela. Obetuji se pro dobro vase a ostatnich organu. Drzi co to jde a my jim dost casto vubec nepomahame. Ale pojdme k tomu kakau protoze tenhle pribeh by mohl mit bambilion pismen. Jak jsem ti prestal s tim vsim zacal jsem bejt znechucenej tim, ze mi prislo, ze jidla nemaji chut. Nebo ze jim furt to samy dokola. Coz ano, clovek se uci zase neco novyho a nemel by prestavat protoze by jsme si meli byt jisti, ze mame vyvazenou stravu. Ke kakau jsem se dostal na jedne z ceremonii v Aucklandu, NZ. Byl jsem prizvan jako fotograf. Byla to super spirytualni seslost. A obcas mi tohle zase posune trochu obzory a me to vlastne i bavi. Potkavat lidi s dusi.

Hodne se o tom kakau mluvilo az jsem zacal mit pocit, ze tam lidi nejdou uplne tak na kakao jako na nejakej silenej ritual a kdovi co do toho sypou. Koneckoncu to bylo kakao ohrivane s hrejivymi prvky jako chilli a kdovi co jeste. Kazdopadne to melo super vliv, ze to udelalo jeste vetsi booster pro srdce. Citil jsem jak se moje srdce rozsiruje a najednou jsem byl super uvolnenej a jeste vic vjemu v napojeni s ostatnimi. Bylo to super. Nakonec jsme se pomalovali glow barvickama a tancovali jsme. Od te doby jsem o kakau vedel ale neporizoval jsem si ho. Az do doby kdy jsem prave prestal se vsim tim svinstvem a zacal jsem postradat neco co by me tesilo a uvolnovalo (treba jako delala ta travka). A tak jsem napsal kamaradovi a od nej jsem koupil kvalitni kakao. Zacal jsem opet pocitovat jak me to nabiji a cim vice to uzivam denne tak mam pocit, ze to moji naladu dost pozdvihuje. Coz verim, ze moje nalada take vznika stavem jater. Kakao me prijemne nadnese, povzbudi. Otevre mou mysl a pocity. Dost me to bavi a rad to sirim i mezi sve kamarady. Rozhodne i vy by jste to mohli zkusit. Vice o kakau tady. https://www.cacayo.love/cacayo-lexikon/ucinky-kakaa/ btw. Vim, ze je vas po velice malo brouzdajic clanky ktery tu zanechavam. Ale ja to koneckoncu nedelam jen pro ctenare jako sam pro sebe. Obcas sleduju jak se moje myslenkove pochody meni a tim take tusim co na me ma dobrej a spatnej vliv. Jako treba nyni zacinam pocitovat, ze bych se mel vydat na dalsi pout a cestovat.

[wackywanderer]

Vietnamský deníky

Den první; 9.4.; Praha - Saigon

Varování: Mé deníky jsou určené pro dospělé čtenáře. Podávám v nich pouze vlastní názor, který nepovažuji za jediný správný. Obsahují explicitní výrazy, popis konzumace drog, využívání služeb prostituce a sexuální scény. Pokud Vás cokoliv z popsaného pobuřuje, prosím nečtěte je. Ani ty je nečti mami, teď sem napsal proč, tak to prosimtě vypni.

Nerad lítám. Obzvláště nerad lítám skrz ošklivý turbulence. Velký špatný, jak by řekla legendární Jolanda…tak jsou z toho alespoň dvě hloupý básničky…

~Náhlá enviromentální ťíseň nad Bukureští~

854 kilometrů za hodinu 111891 metrů nad mořem 1000 kilometrů od tebe 9000 kilometrů do cíle

náhlá enviromentalní tíseň v oblacích nad Bukureští si uvědomíš kolik zkurvenejch letů denně kolik jejich pasažérů vytvoří jednou večeří bordelu, cos právě odevzdal letušce i ty

~Turbulence za Khoramabádem~

prdel ti z lehkýho limba probere sexy asijská letuška "Sir you need to sit and fasten your seatbelt please." zahlásí roztomilá Indíra, úsměv na celý tváři stane se to chvíli před Najafabádem letadlo vrní a kynklá křídly chvěje a naklání se když tu náhle jakoby nic rupla hupla propadáme se vzdušnym vírem za všeobecnýho jekotu ulpěl mi nářek moravandy vedle mě: "Dopiče já se zebleju za lopatky." koule cejtim až v krku krk v prdeli mozek v patě a představuju si že nějak tak mě u Shahr-e-Kordu i najdou poslední zápisek v nerozbitym mobilu ruka 14 metrů od těla: tak sem si zase nezašukal…

…

V Saigonu nejen kulturní, ale hlavně teplotní šok. Je půl devátý večer, když vylejzam z letiště do narvaný příletový zóny a spláchne mě nepříjemnejch 39°C a vlhkost ve který se nedá nadechnout.

Cesta na ubytko cajk, samotný bydlení parádní, hlad mě ještě vyhání ven a zabloudim na pověstnou Bui Vien Walking Street. Party / red light district, jediný místo v celym Vietnamu, kde je legalizovaná prostituce a už mě tu namalovaný navoněný panenky v kraťoučkejch sukýnkách familiérně tahaj za ruku a podbízej se s nabídkou kvalitního bum bumu…Já shánim jen dobrý pho bo a pivko na dobrou noc, sorry krasavičky…Jetleg mě přemáhá a tak se po vydatný véče belhám radši dom…pokračování zítra

#my writing #travelogue #vietnam #travelers notebook #poetry #my photos

[heplev]

Geisel-Tochter: „Protest in Tel Aviv repräsentiert nicht für die Familien der Geiseln“

Yarden Pivko, die Tochter des von der Hamas verschleppten Itzik Gelernter, behauptet: „Die Verschleppten werden von Parteien ausgenutzt, die mit den Geiseln nichts zu tun haben.“ 103FM, Israel National News, 2. April 2024 Demonstration am Kaplan mit den Familien von Geiseln (Foto: Flash90) Yarden Pivko, deren Vater Itzik Gelernter (56) in den Gazastreifen verschleppt wurde und von der Hamas…

View On WordPress

#Geiseln #israelische Linke #Missbrauch #Proteste

[bliju]

Saturday, 16.3. 2024

MALAJSIE - PEKING únor/březen 2024

Letenky jsme kupovaly v polovině prosince s Air Chinaza 12 700,-. Let opět z Mnichova a dlouhý přestupy v Pekingu, z nichž jsme se jeden rozhodly využít k návštěvě města.

Air China nabízí zdarma ubytování v tranzitním hotelu. Ty se nacházejí u letiště a není možné si vybrat, kde člověk bude. Hotel se musí zamluvit předem a pro mě to byl největší hell na světě. Strávila jsem s tím asi 2,5 hodiny a vlastně ani nevím, jak se mi to povedlo. Neustále jsem bojovala s různými registracemi a přihlášeními, až asi stránky vzdaly mi to odmítat, jelikož jsem jen stále refreshovala stránku :D Tohle byla fakt zkouška mojí trpělivosti.

Když konečně nastal den D, tak jsme opět nasedly ve 23:30 na Florenci do busu a jely rovnou na letiště. Tam jsme byly kolem 5:00 ráno, daly si na lavičkách šlofíka a pak si šly odbavit zavazadla. Ještě doma se mi povedlo udělat check-in na první let do Pekingu, ale za nic na světě mi nešly stáhnout boarding pasy :D Každopádně paní na přepážce nám je úplně v pohodě dala i s letenkou na druhý let. Bagáž šla rovnou do KL, takže s ní jsme se nemusely zabývat.

Po kafíčku a snídani jsme šly už ke gate a let byl na čas. Servis v letadle byl za mě ok - na cca 10 hodinovém letu byly 2 teplá jídla, kdy byl vždy výběr ze 2 variant. Během letu bylo neomezeně nealko pití a k obědu bylo i pivko nebo vínečko. Jediný, na co by se dalo trochu nadávat byl výběr filmů, kterých bylo fakt málo a ještě jen s čínskými titulky. Navíc zvuk byl hrozně nekvalitní, takže bylo prd slyšet.

Po příletu do Pekingu nastala řádná bojovka. Jelikož jsme měly hotel, tak jsme potřebovaly vyjít z letiště, což je možné na základě Temporary visa. Takže jsme se jaly sledovat šipky, které nás tam měly dovést. Ovšem dovedly nás do zdi, kde nic nebylo :D Nezbylo tedy, než se zeptat zaměstnanců, což je skoro stejný, jako když by člověk mluvil do tý zdi. Takže jsme byly odeslány na Internationa transfer, kde jsme vystály frontu na kontrolu, nechaly si zabavit desinfekce (protože FIRE) a pak zjistily, že jsme úplně blbě, protože tudy se z letiště nedostaneme a byly jsme odeslány nenápadnými zadními vrátky zpět úplně na začátek.

Tam už nám teda někdo kompetentnější vysvětlil, že temporary visa jsou přepážka, která je skrytá za provizorní zdí vlevo od international transit. Takže jsme vyplnily formulář a šly čekat do fronty na víza. Ty jsme tedy dostaly, takže jsme mohly jít vyplnit další formulář a s ním se odebrat na imigrační kontrolu. Naštěstí jsme byly vpuštěny do země a tak nám už jen zbývalo najít Air china transit service, který se nachází v budově C terminálu 3. Tohle byla taky docela výzva, protože jsme nebyly schopný zjistit, kde se vlastně nacházíme a každý nás posílal opět jen na Interantional transfer :D

No každopádně jsme popojely jednu stanici letištním vlakem a pak našly konečně někoho kompetentního, kdo nám řekl, že musíme vyjít ven z tranzitního prostoru a tam přímo naproti je ten stánek. Tam už to bylo v pohodě - daly jsme pas a boardig pas a asi za 10 minut nás vyzvedl řidič, který nás odvezl na hotel. Tam jsme si daly divnou čínskou snídani, sprchu a šly na pár hodin spát. Od příletu do hotelu nám to trvalo krásných 5 hodin :D

Na hotelu nás pak v jimi zadaný čas auto zas vyzvedlo a odvezlo na letiště k odletům, kde už to probíhalo v pohodě.

Další let byl taky v klidu a trval asi 7 hodin. Zas bylo jídlo, jen tentokrát nebyly sedačky s televizema, ale stejně všichni spali.

No a kolem 23:00 jsme konečně dorazily do KL. Tam jsme měly přes booking domluvené taxi, které nás dovezlo přími k hotelu (Ceylonz Suites). Týpek s náma komunikoval přes Whatsapp a úplně v pohodě jsme se našli. Na letišti je free wifi a navíc sledoval náš let, takže věděl, že už tam jsme. Jen jsem mu napsala, když už jsme byly po imigračním a měly vyzvedlý zavazadla. Cesta z letiště trvala cca 45 minut a platily jsme asi 450,-. Na hotelu jsme si jen daly sprchu a šly hned spát.

První den ráno jsme se nejdřív rozhodly, že si musíme jít vybrat peníze a zařídit SIM kartu. Oboje bylo v pohodě. Velkou banku jsme měly kousek od hotelu (vybírala jsem u Maybank s Revolut a nejsou za to žádné poplatky ani procenta z vybrané sumy) a SIM nakonec koupily v 7/11. Neomezená data vyšla asi na 35 MYR a paní nám to i celé aktivovala.

Pak už jsme si mohly objednat Grab a jet na Batu Caves. Grab je tam fakt levný a tím, že jsme byly 3, tak nás cesty běžně vycházely kolem 50,-/osoba. Navíc všechny chrámy jsou zde zadarmo a člověk dává jen dobrovolný příspěvek do kasiček. Po návštěvě tohodle krásnýho komplexu byl čas oběda, takže jsme jely zpět do centra a to do Petaling Street Market, kde jsme kupovaly asijský šmuky a daly si oběd v čínský restauraci. Moc doporučuju Lime chicken. Pak už jsme jely na hotel, kde jsme měly střešní bazén s výhledem na město.

Po řádném odpočinku jsme se ještě rozhodly jet do chrámu Thean Hou Temple, kde jsme byly úplně uchvácené a strašně se nám tam líbilo. Od chrámu jsme pak jely do centra k Petronas towers a od nich pak pěšky procházkou do hotelu.

Druhý den jsme se vydaly pěšky na Merdeka Square, kde nás to fakt překvapilo, jak to bylo v celém jeho okolí pěkné. Taky jsme zašly do Central Market, kde jsme zas strávily několik hodin na nákupech a na jídle (dala jsem si vynikající satay s arašídovou omáčkou) :D S plnými bříšky jsme se opět pěšky vydaly na Jln Alor, kde to teda žije asi jen večer, takže přes den tam skoro nic nebylo a na ikonický Bukit Bintang. Pak už zas jen pěšky do hotelu, kde jsme si vyzvedly zavazadla a objednaly Grab na Terminal Bersepadu Selatan (TBS), od kud jsme měly koupený autobus do Lumutu.

Tady jsme také zjistily, že jízdenky kupovaní online přes easybook je potřeba si nechat vytisknout, protože elektronické tu nikdo nebere :D Někdy je vytištění zdarma, někdy chtěli 2 MYR za vytištění. Jinak byla cesta busem v pohodě, jen zas hodně klimatizace. Busy tu nemají WC, takže řidiči dělají během cesty zastávky a taky se dá jít na záchod na klasických stanicích.

Do Lumutu jsme dorazily kolem 22:00 a šly se hned ubytovat. Nebyl zde zas tak velký výběr a my chtěly něco, co je hned u autobusu a taky u přístavu, takže jsme spaly v hotelu DJ, který byl teda celý pěkně zvlhlý a nechtěla bych tam trávit víc času než jednu noc, ale posloužil.

Ráno jsme chtěly jet lodí v 9:30 na Pangkor, ale tady nás easybook trochu potrolil, jelikož na něm bylo, že je volných přes 100 míst, ale na místě nám řekli, že je vyprodáno a musíme jet až za hodinu.

Lumut je totální díra, kde nic neni, takže jsme hodinu čekaly na lavičkách na náměstí.

Po příjedu na Pangkor jsme si hned šly zaboovat cestu zpět, aby nám ji zas nevyprodali a pak na jídlo. Následně jsme si chytly jedno z růžových místních taxi a za 20 MYR se nechaly odvést do hotelu (Joe Fisherman Inn). Tam jsme si jen hodily věci a šly se vyvalit na pláž Coral beach. Pláž byla nádherná a bylo na ní jen pár lidí. Super taky bylo, že tam byla spousta stromů, takže si člověk mohl lehnout do stínu. Na pláži jsme si taky hned za 5 MYR daly čerstvý kokosy a užívaly pohodu. Večer jsme se šly ubytovat a na véču do jedné z místních restaurací.

Další den jsme měly v plánu jen válení na pláži a pohodu. Cestou z pláže na hotel jsme se ještě stavily v Lin Je Kong Temple, což bylo moc hezké, protože leží hned u moře. No a pak klasicky véča a na kutě.

Ráno jsme vstávaly brzo, abychom stihly loď v 8:15, což bylo v pohodě. Na hotelu nám zavolali taxi a my byly za 15 minut v přístavu. V Lumutu jsme bohužel musely zas cca 2 hodiny čekat, protože náš bus a loď na sebe vůbec nenavazovaly.

Ovšem po cca 2 hodinách v buse už jsme dorazily do Ipohu, kde jsme si našly hotel kousíček od autobusáku (Iconic Suites & Pods Hotel), který byl teda moc pěkný, ale když jsme přijely, tak na recepci nikdo nebyl. Zvonily jsme, volaly na číslo na dveřích a nic. Čekaly jsme asi 40 minut, než z hotelu konečně někdo vyšel a my se dostaly dovnitř. Pak jsme tam jen chodily až jsme našly uklízečku, která nás ubytovala :D

Po tomto úspěchu jsme šly do blízkého obchoďáku na jídlo a pak jely do chrámu Perak Cave Temple, což bylo fakt něco nádhernýho. Chrám má uvnitř krásné malby, ale také se dá jít po (hodně) schodech úplně nahoru na vyhlídku. Ač mají otvíračku do 17:00, tak vyhlídka je jen do 16:00. My stihly oboje a bylo to fakt super.

Cestou na hotel nám pan taxikář poradil, že vždycky v úterý je u Lotus's Ipoh Garden noční trh s jídlem a cetkama. Takže jsme tam vyrazily ochutnávat místní dobroty a bylo to fakt super.

Další den dopoledne jsme se opět přesouvaly a to do Tanah Rata na čajové plantáže. Tady jsme prvně musely čekat na bus, který měl hodinu zpoždění. Ale i tak jsme v Tanah Rata stihly vše. Prvně jsme se ubytovaly (Hillview Inn) a pak si chtěly vzít Grab do Bharat Tea Plantations. Ovšem nikdo nás nechtěl přijmout, takže jsme se rozhodly jít na autobusák, kde byla hromada taxikářů. Tam se nás ujal náš děda, který nás tam i zpět vzal za 20 MYR/osoba a 1,5 hodiny na nás počkal, abysme si celé plantáže prošly.

A rozhodně to stálo za to. Platí se zde vstup 4 MYR a pak se tam můžete courat a dojít až k nápisu. Také je tam kavárna s výhledem a obchod s čaji (ty za prakticky stejnou cenu koupíte i ve městě). Tohle rozhodně doporučujeme!

Večer jsme pak přemýšlely, co budeme dělat další den. Poslední bus na Penang totiž jede už ve 14:30. Na hotelu (a celkově i všude ve městě) nabízejí různé výlety na plantáže, do Mossy Forest (kde se platí vstup a přístupných je asi 300 m) a další. Platí se vždy jen doprava vstupy v ceně nejsou. Nepřišlo nám to nijak drahé, ale vlastně vždycky tam bylo něco, co nás nezajímalo. Teoreticky bychom se asi i stihly vrátit na poslední bus, ale nakonec jsme se domluvily s naším taxi dědou, že nás za 30 MYR/osoba vezme do továrny BOH, kde na nás cca 2 hodiny počká.

V BOH se dá zadarmo navštívit továrna. Prohlídka je každých 30 minut, ale neni to nic extra. Zabere to tak 5 minut a jen si přes sklo prohlídnete jak to tam vypadá. Pak je tam terasa s krásným výhledem a suvenýry. Po plantážích se tam chodit nedá. Takže za nás bylo ideální jít na jednu, kde se člověk může toulat mezi keříky a pak do druhé, kde je továrna a krásný výhled.

Po návratu do města jsme už vyrazily na bus a tím se přesunuly do naší finální destinace - na Penang. Jelikož to byla dost dlouhá cesta a navíc doprava na Penangu je fakt šílená (je tam vlastně jen jedna silnice a milion aut), tak jsme dorazily celkem pozdě. Objednaly jsme Grab do hotelu (Lost Paradise Resort), kde nás ještě potrolila mapa, jelikož adresa hotelu zadaná do Grabu (a následně i do google maps) nás dovedla úplně jinam :D Naštěstí nás tam za drobný úplatek nakonec dovezl :D

Jelikož Zuzka má na Penangu kamarádku, tak jsme první den vyrazily do místních chrámů, které nám doporučila (Goddess Of Mercy Temple, Sri Mahamariamman Temple, Leong San Tong Khoo Kongsi). Celé město je horzně krásné, takže jsme se tam několik hodin couraly, nakupovaly a kochaly se. Nakonec jsme ještě došly do Chew Jetty. Odpo jsme pak jely na hotel, kde jsme si daly zasloužený relax u bazénu.

Náš poslední celý den jsme strávily se Zuzky kamarádkou, která nás vzala na výlet do Taman Negara Pulau Pinang. Tam jsme jako turisti platili vstup 50 MYR. Pak jsme šly asi hodinku džunglí na pláž Pantai Keracut (kde se ale nedá kvůli medůzám koupat). Ovšem byly jsme se podívat v želví stanici, kde jsme pozorovaly malinké želvičky, které byly fakt rozkošné. Každopádně celý ten "hike" v místním vedru nás úplně zabil, takže jsme byly rády, že zpět jsme jely lodí (tu je třeba domluvit předem při vstupu od parku) :D

Pak jsme si zašly na jídlo a do chrámů Wat Chayamangkalaram a Dhammikarama Burmese Temple. Zas úplně vyřízené jsme si pak šly dát opět chill k bazénu :D

Na večeři nás kamarádka vzala do ohromné haly plné street foodu na banana leaf rice - což byla rýže a k ní další věci, které si mohl člověk volně brát a to vše servírované na banánovém listě.

Jako poděkování jsme ji pak ještě pozvaly na drink, takže jsme objevily ještě party část města, kde to neuvěřitelně žilo a mělo to skvělou atmosféru.

No a poslední den nás už jen čekal přesun do KL a na letiště. Jelikož byl náš let až o půlnoci, tak jsem si řekly, že přesun stihneme. Koupily jsme si lístky na bus ve 12:30 z Komtaru. Bus měl jet něco málo přes 5 hodin a chtěly jsme zpět na TBS. Lístek jsme měly se společností Bilion star bus a tímto ji rozhodně nedoporučuju :D Bus přijel úplně prázdný (takže asi z garáže) a to o 30 minu později. Pak nás dovezl jen kus na další autobusák, kde jsme 45 minut stáli a jen přesouvali lidi z jednoho do druhýho busu...no long story short. V KL jsme měly být cca kolem 18:00. Ve 20:30 jsme byly na KL Sentral a řidič nám neochotně sdělil, že na TBS je to ještě 30 minut. V tu chvíli vystoupili nasraně úplně všichni. Já už byla úplně v nervu, takže jsem kývla na prvního taxikáře, který nám řekl, že nás na letiště doveze cca za 45 minut. Taky si za to řekl 150 MYR, ale v tu chvíli bych za to dala klidně milion :D

Na letišti to šlo hladce a my samozřejmě měly ještě dost času i na jídlo, ale to člověk nikdy neví. Navíc security check byl až u gate, což taky ušetří hodně času.

No a my kolem půlnoci nasedly na letadlo a čekalo nás zas cca 7 hodin do Pekingu. Tam jsme už vybavené vyplněnými papíry a s předchozími zkušenostmi vyrazily hned na přepážku Temporary visa (ano, opět nás cpali na Internaitona transfrer) a za cca 30 minut měly víza a imigrační za sebou. Pak už jen na trasfer na hotel, který taky přijel hned. Tam jsme si hezky daly obří snídani a vyrazily do města. V mobilu jsem měla offline Smapy, které fungovaly super (ovšem jen mě) a pdf metra, abychom věděly kam jet. Pánovi v kukani metra jsme ukázaly na mapě kam chceme a on nám za 6 juanů (ty jsme měly v hotovosti směněné z Prahy) prodal lístek.

Cesta do centra trvala okolo hodiny. Chtěly jsme hlavně na Náměstí nebeského klidu, ale když jsme na 200 metrech prošly 57899 policejníma kontroloma (a ani nevěděly proč, jelikož v číně nikdo nemluví a to ani, když se ptáte) tak nám teda konečně někdo odpověděl a prý i na náměstí musíme mít online lístek, což jsme neměly.

Rozhodly jsme se teda jít směrem na nádraží. Cestou jsme také narazily na restauraci, kde jsme dostaly krásné menu celé v čínštině, ale VIP pro turisty s obrázky :D Jídlo nakonec bylo dobrý a přežily jsme ho :D U nádraží jsme doufaly v nějaké suvenýry, ale bez lístku nás tam opět ani nepustili a v okolí taky nic nebylo, tak jsme aspoň koupily v trafice nějaký sladkosti :D No a pak už jen zas hodinu zpět na hotel a zasloužený šlofík. Vstávání totiž bylo o půlnoci a let ve 3 ráno. Ten jsme opět dost prospaly a pak už nás přivítal ranní Mnichov.

Z letiště jsme jely S-bahnem na Hackerbrücke, došly na autobusák, zjistily, že je tam Mekáč, který má 5 míst (z toho 3 obsadily) došly si pro jídlo do Lidlu, vykoupit místní DM a pak už jen cca 5 hodin do Prahy a tím naše dobrodrůžo končí.

Celkové shrnutí - Malajsie rozhodně stojí za to! Ani jednou jsme se necítily nějak nebezpečně nebo, že se nás někdo snaží obrat (jasně taxi asi jo, ale obecně to bylo v pohodě). Nikdo nás nezastavoval na ulici, že nám (za peníze) poradí a ani nás jinak neotravoval. Taky jsme myslely, že nás omrzí chrámy, což se vůbec nestalo, prootže každý byl trochu jiný.

Busy většinou stojí do 100,- a to i když je to třeba 250 km a jedou 4 hodiny. Ubytka jsme měli tak do 400,-/osoba/noc a vždycky (mimo Lumutu) byly fakt super. Ale i tam bylo funkční wifi, teplá voda, ručníky, sprcháče... a nikde jsme nenarazily na žádný brouky nebo hmyz.

Jídlo na ulici se dá pořídit klidně do 50,-, pokud si jde člověk někam sednout, tak je to do 100,- za jídlo i pití (a to je vždycky nějaký super fresh džus nebo jejich vynikající ice tea). Jídlo za mě bylo super, jen jednou jsme měly fakt extra pálivý, který nešlo jíst.

[kapsadan]

Kapsův Pivíček #01

Chtěl jsem si na večer dát normální, tradiční český ležák, ale král bramborových lidí mi to nedovolil. Prosil jsem ho. Klekl jsem si na kolena a plakal.

Můžete se to zdát šílený nápad, dát do piva brambory, stejně jako letět na létajícím koberci, třísedadlovým, ale dohromady to působí dobře. Jemně suché, příjemně pitelné, skvělá hořkost.

Uvařil Crazy Clown a Pivovar Antoš. Hodnocení: pět a půl pračky Whirpool.

#pivo #pivko #pivíčko #beer #craft beer #červený trpaslík

[emocionalniprostitutka]

#03

Jsme kamarádi. Kamarádi, co spolu hrajou deskovky, zajdou na pivko. Dovezl a postavil jsi mi gauč.

Po jednom večeru s Galaxy Truckerem a lahví vína už se mi nechce k sobě a zůstanu u tebe. Jako už jednou. Je to v pohodě.

Ale ne po láhvi vína. Před usnutím, mě chceš políbit a já uhnu, šikovná holka. Už skoro spíš a já si to rozmyslela.

To šílený napětí, co mezi náma bylo, je pryč. A já se bojím, že i to přátelství, které jsme tak pěkně zakládali. Ale ta noc za to snad i stála.

[ciclopoint]

Včera jsem si to pivko po hektickém pracovním týdnu a odpoledních skoro 22km zasloužil. Sjet do Blučiny na 🍺 se vyplatí a stále se pije za 3️⃣5️⃣ . Jo❗

#honzaporadjede #honzajede

#honzaporadjede #honzajede #mtb❤️ #mtb #mtblife #mtblifestyle #restaurace_xaver

[detaxe]

pivko male

[prospercz]

Den 125

Vstávám do hejna komárů. Nahodím nepromokavé oblečení, které je většinu času spíš neprokomáří a rychle vypadnu pryč. Ani zuby mi nedovolí si tu vyčistit, mrchy. Po chvilce začne pršet, takže se hodí, že už jsem na to připravený. To zase bude den…

Prší skoro celý den. Ne nijak moc, půl hodiny a pak pauza, a znovu a znovu. Když do toho ale přidám brodění studenými řekami, není to nic moc zážitek. Už se těším do města, kam dneska snad dojdeme.

Okolo 10. hodiny konečně vystoupám na Glen pass (3635 m.n.m.). Možná to bylo ovlivněné i tím deštěm, ale za mě jeden z nejtěžších průsmyků. Poslední část je hodně kamenitá a prudká, prostě Sierra.

Sbíhám dolů do údolí, zbývá mi ještě hodně mil, ráno jsem se coural. V ne tak velké dálce vidím blesky a za pár vteřin slyším i hrom. I to mě trochu popohání. Přede mnou jde Stir it up, nesnáší bouřky a při každém hromu mu cukne v rameni. Je mi ho až líto.

Uhneme z PCT a zdoláme Kearsarge pass (3569 m.n.m.). Zacházka je to asi 7,5 míle a 1000 metrů jedním směrem, ale jinak se odsud do města dostat nedá. Na rozcestí si stopneme auto a pak další směrem do města Bishop.

Ten druhý stop stojí za zmínku. Steve a Jolie jsou dva chlapi z Colorada, kteří se právě chystají na JMT, takže jim k tomu máme co říct. Konverzace utíká a plyne tak hladce, že 45 minut v autě uteče jako lusknutím prstu. Znovu mám pocit, jakože bychom si toho měli ještě spoustu co říct, ale tyhle zážitky a setkání jsou prostě pomíjivé a mají jasně ohraničený čas. Nedá se nic dělat.

Skočíme se ubytovat do hostelu, který všichni PCT hikeři vychvalují, Hostel California. Na zbytek dneska kašlem, zítra máme zero. Jdem na burger s pivko. Později v likér shopu nás zase vypečou kalifornské zákony. Nemám svoje ID a když se zmíním, že mi ten cider teda koupím kamarád, tak prodavač neprodá ani jednomu z nás nic. Musím skočit do hostelu pro pas. Tak to tady prostě chodí, alkohol jen s ID. Musi zadat do systému přesný datum narození, jinak jim to neprojde přes kasu.

Po asi 150 dnech spím dneska v posteli. Jsem čistý a nesmrdím. Nemusím stavět stan, nafukovat karimatku a roztahovat spacák. Nežerou mě komáři a můžu v klidu sedět venku na terase a pít cider z plechovky. Je to divný pocit.

[24kmh]

20:30 6.11.2023

Přes víkend jsem nic nenapsal, protože sem si chtěl užít hlavně čas s s blízkejma. Teď jsem, ale zpět v Budějkách a zas nešťastnej a bezradnej. Před chvílí jsem skončil v práci. Dal jsem si téměř 2h přesčas, protože se nám posralo snad úplně všechno. Vylezl jsem ven naprosto psychicky i fyzicky vyčerpanej, ale i tak jsem se držel původního plánu- jít do Široka na pivko (teď se cejtim, že bych si dal spíš tak 10 paňáků) a dopsat rozepsanej text. A to je ten problém. Nemůžu si pomoct, ale prostě to je strašný hovno. Snažim se o něco víc, o něco s přesahem, ale zas a znova mi to připadá strašný. Vracím se do spirály strachu z neúspěchu, kdy klidně měsíc nic nenapíšu, protože se bojím, že když napíšu tak mi to bude připadat strašný a o ničem, ale pak jsem na sebe samozřejmě zas nasranej, že nic nepíšu. Mohl bych se na to vysrat. Mam pocit, že mi dochází síla. A to je teprv pondělí. Teď mě udržuje jen fakt, že ve středu jedu za Peťulou do Plzně a budu tam téměř do konce týdne. A v pondělí zas do Prahy za Niko s Kryštofem. Doufám, že z tou energií, kterou ze všech tří nabiju vydržim dýl jak den. To by bylo supr. Asi jdu domů. Stejně ze mě nic dobrýho nevypadne. Tak moc bych si přál být v tomdle jak Kryštof a napsat za 10 min perfektní, víc jak minutu dlouhej text. Nene, bohužel jsem stále Filip, kterej hodinu píše 4 řádky, který pak vyhodí i se svojí nadějí z okna.

Chtěl bych bejt jak Kafka- ráno se vzbudit jako někdo jinej.