#srandy

[lokysor]

#vtipy #česky #srandy #Youtube

[ailathemoodentity]

fuck around and find out = blbnout kolem a zjistit víc

#aka teď ze srandy překládám TMA copypastu a první nástřel je dost random #jako vždy jsem otevřeno i jiným návrhům #obrozujeme #česky #český tumblr #hezky česky #čumblr

[suhaj-kenobi]

#v ťažkých dňoch mi vyčarí úsmev na tvári #comfort food bez srandy

[blueandyellowdiamond]

#9 rocne srandy bokom!!!

[kocourmokroocko]

Když můj tchán rok zpátky hodil ze srandy Arnolda do vody jako rozjařený dítě, netušil, že tím spustí Arnoldovu permanentní zálibu v tom, být vržen do vody, pokud možno z co největší výšky.

Tzn. když jdeme v zimě kolem rybníka a nikdo ho tam nehodí, protože zima, vyleze na nejbližší vyvýšený povrch a vrhne se do toho rybníka sám.

Minulý týden vyšplhal doprostřed kulatého mostu přes bažinu a pak se z něj prostě yeetnul. Žbluňkul se. Šplouchnul se do temnot. Přímo před mýma dobrýma křesťanskýma očima.

Můj pes smrdí jako bahno. My smrdíme jako bahno. Měl na čumáčku chaluhu, a tu sežral. Náš byt smrdí jako bahno.

Už není pes. Je jen bahno. Bahno je můj život.

Děsim se, co se stane, až tchán obdrží vnoučata.

— Z dokumentárního cyklu "Jak vznikají kelpie a vodníci v Česku", 2024

#kot #arnie #kurník

[aredhel-erinti]

Dneska má děda 97 let.

To je člověk, který poznal všechny hrůzy jak Stalinova, tak našeho socialistického režimu. Člověk, kterému zastřelili tátu během stalinistických čistek, který zažil Holodomor, nacistickou okupaci Ukrajiny, před 18. narozeninami byl odveden do Rudé armády (naštěstí se mu podařilo dosáhnout převelení do Československé zahraniční armády), přežil Duklu, zažil odsun sudetských Němců (včetně svého nenarozeného nemanželského syna) a celých těch 40 let hnusu co následovalo. A žil dost dlouho, aby se dožil i té srandy, co nabízí krásná 20. léta 21. století.

A teď by chtěl smartphone se sluchátky, aby na něm mohl poslouchat zprávy, ač neovládá ani svého aligátora s tlačítky velikosti mlýnských kamenů, a nikdo z nás mu to nedokáže rozmluvit...

#čumblr #histórije

[defenestracee]

V hlavě mi bez činže (nájmu) žije tahle vzpomínka na kuchaře, který zadělával na houskové knedlíky:

*potom, co pod úterku zabalil plnou mísu těsta a začal se mě tázat*

"Jaké je nejkrásnější rozkazovací sloveso, které čeština nabízí?"

*Já zaskočená, nechápající a snazíč zapálit žváro o plotnu a nepřipálit si přitom ofinu*

*On, nečekajíc na mou odpověď se prudce otočil zpět na mísu knedlíků a jako by vyřknul zaříkadlo výkřikl*

"KYŇ!"

Aneb plno srandy jsme si užili. Já jako recepční, má nej kámoška jako junior kuchařka a náš kuchtík Tomáš po pátém pivku.

#čumblr #česky #hezky česky #vzpomínky #sranda #ach ta čeština #hotel můj milovaný #ještě jednou sepíšu memoáry na to místo #to byste se divili

[vidlak-z-vesnice]

Ze srandy jsem vložila svoji esej do detektoru AI. Vyhodilo mi to 71,2 % pravděpodobnost.

Moje důvěra v mé psací schopnosti utrpěla jisté zranění. A moje ego taky

#čumblr #czech #česky #AI

[hana-loves-bumblebees]

If communists no like homo, why this

(Z knihy Franta Kocourek - král železa a srandy)

#czech #čumblr #they so slutty #look at the WAISTS oooh boy

[lokysor]

#česky #vtipy #Youtube #srandy

[dalsimoravskyblog]

V dnešním vydání žhavého reportu o Nemocnici na kraji města se dozvíte, jak jsem křivdila doktorům v prvním díle, proč ostatní skutečně nenávidí doktora Cvacha nebo jak se správně chovat k vážně zraněným pacientům. A bude jedno memíčko!

tato epizoda se jmenuje strach, ale neobsahuje ani Jirku „Je suis Weinstein“ Stracha, ani nikoho, kdo by se čehokoli bál; možná tu emoci v 70. letech ještě nevymysleli

je operační den a ukazuje se, že si chirurgové myjí ruce a nosí ochranné pomůcky, takže to v první epizodě byla má chybná interpretace, se kaju

když se operuje, jsme v hudební montáži prokládané záběry náhodných chirurgických nástrojů a Miloše Kopeckého dělajícího magii v hmoždíři (velmi estetické)

Eliška Balzerová po své první operaci roztřeseně sedí v kantýně, má křeč v prstech, které jí přichází rozmasírovat František Němec s cigárem v hubě; fakt žijeme v úplně jiné době (also, netušila jsem, že se tady s Němcem potkám - big fan!)

v předchozím díle přivezený hokejista je při vědomí a v pekle, protože všechny jeho interakce od této chvíle beze srandy probíhají asi takhle: - "mohl by mi někdo prosím říct, co se mnou je? mohl by mi prosím někdo vysvětlit, proč mě budete operovat? neměl bych k tomu by the way dát souhlas?" - "WHAT THE FUCK, how rude, že se pacient chce na něco zeptat, za trest ti plivneme do ksichtu! no chápeš to, náhodný kolego, ten hokejista je neskutečná primadona" he's literally just a baby Viktor Preiss, proč jsou na něj všichni tak oškliví, Esterko?

Eliška Balzerová má kontinuálně silně bisexuální energii, nebudu rozvádět dál

a mimochodem to slíbené memíčko, featuring Miloš Kopecký (doktor Štrosmajer) o Elišce Balzerové (doktorce Čeňkové), jejich scény jsou vždycky hrozně wholesome, navíc ji ten borec podporuje profesionálně a nemá žádné (!) sexistické řeči:

doktor Cvach (Vinklář) pořád neudělal jedinou zločinnou nebo zlodušskou věc, jenom si opět dovolil číst lékařský časopis, za což dostal čočku

TW: sexuální obtěžování; Abrhám je zato vrcholný úchyl celého seriálu, doslova přepadává ženský na parkovišti, líbá je bez dovolení a ještě má kecy, když se jim to nelíbí; pak jedna souhlasí, ale vypadá u toho celou dobu, jako by se jí chtělo brečet, není na tom nic sexy, přičemž Abrhámova manželka Hana Maciuchová je pořád ta špatná, protože nefandí nevěře (#feminismus)

(so pretty, omg, opusť ho, je to pičus)

kokota mladýho Sovu vyrazili z práce, bojím se, že se ve třetím díle zjeví jako extrafalický duch minulých Vánoc (oh shit, našla jsem ten strach z názvu dílu!)

✨And that's what you missed on Nemocnice na kraji města, epizoda 2 ✨

#nemocnice na kraji města #česká televize #český tumblr #český blog

[prospercz]

Den 118

V noci přituhuje. Dneska mrzlo. Spali jsme ve 3000 m.n.m. a ráno jsem se probudil s primrzlou vodou na stanu. Teploměr ukazuje -1. I quilt mám plný vody. Nic moc ráno řeklo by se. Ale aspoň nás neotravují komáři.

Tahle ranní zima má i jednu zajímavou výhodu. Chodím hodně rychle, abych se zahřál. Další průsmyk, který nás čekal, Island pass, jsem tedy proletěl ani nevím jak. A zbytek dne už je to skoro furt z kopce.

Během dne potkávám dalšího rangera, už to není takové nadšení jako poprvé, ale pořád mu tu jeho práci závidím. Dojdeme k rozbořenému mostu, přes který se nedá projít, a musíme teda kus po cestě.

Všichni víme, jak moc rád mám roadwalk. Ujdeme ale jen 500 metrů a před námi se objeví autobusová zastávka. Ze srandy žertujeme, jestli nepočkáme. A za 2 vteřiny se objevil autobus! Náš 4 mílový roadwalk se teda nekoná. Autobus nás doveze až dolů do údolí do Mammoth Lakes, celkem slušného městečka se vším potřebným. Nejdřív spěcháme na poštu, Stir it up tam má konečně nový batoh. A já sun hoodie, protože moje košile už toho má dost a musím ji šetřit na komáry. Dovnitř se dostaneme 2 minuty před zavíračkou a po nás už se dveře okamžitě zamknou.

Další zastávka je supermarket. Na zbytek dneska kašlem, uděláme to zítra. Už takhle jsme ušli 17 mil, zítra je taky den. Koupíme nějaké jídlo a jdeme do kempu se zkusit ubytovat.

U hlavního vchodu potkáme dva postarší chlapy, se kterými se dáme do řeči a nakonec se i zeptám, jestli bychom nemohli postavit stany u nich na placu. Nic proti tomu nemají, takže jsme zase ušetřili pár kaček. Jsou to fajn hoši, Jeff, David, a jeho syn Jonathan. Před pár lety šli JMT, tak si máme i co říct.

Navečeřím se sendviči a brzy jdu spát. Mám toho za těch posledních pár dnů docela dost. Bohužel tu není sprcha. Ale moje poslední byla asi před 8 dny, horší už to stejně být nemůže.

PS: doplnil jsem zpětně fotky.

[kralovna-ne-stesti]

On: "Dexter je můj nejoblíbenější sériový vrah. Kdo je tvůj?"

Já: "Ty."

On: *...?...*

Já: "Tolik srandy si zabil."

#dexter #sranda #okýnko rozhovorů #on #ze života královny #česky

[ailathemoodentity]

Snažím se obrozovat, tudíž ze srandy někdy zkusím počeštit nějaký anglický výraz, jako třeba "spill the tea" = "čaj?"

Jsme ve třídě. Na tiktoku mi na fyp přistál velmi krásný on/jemu, tak povídám spolužačkám:

"Právě jsem dostalo denní dávku pohlaví" (míním gender)

Všichni 4 se na mě zmateně podívají, než jim dojde že myslím gender.

"Příště anglický výrazy pls 😭"

"Jsem myslela že ti někdo poslal dickpic nebo tak něco..."

"Jsem fakt myslela že jsi prostě šla na google a vyhledala vagína 😭💀"

Nu což, snaha se cení 💀

#obrozujeme #český tumblr #hezky česky #česky #hele tak hezky jsem se dobrejch 14 dní nezasmál

[comilitahlavou]

Jsem mladý kluk, který se nebojí výzev, srandy a trhlých věcí. Jsem ambiciózní a spíše extrovert, ale záleží na atmosféře kolem mě. I přes tohle všechno nemám kamarády, holku a peníze, a z toho je mi celkem špatně. Od doby, co jsem měl první holku, která se mnou šíleně zametala, jsem nikoho neměl. Hledám a nikdo se neukáže. Když oslovím holku na ulici, jsem pro ně “creep”, a na internetu mi žádná neodpoví, nebo když už, tak si připadám jako u výslechu. Některé holky by se chtěly poznat, ale ty se mi zase nelíbí.

Už tři až pět let mám tři seznamovací aplikace a denně prohlížím profily, ale je to marné. Nikdo si se mnou nechce povídat, a to nejsem ošklivý kluk. Jedině co mám, je hloupý smysl pro humor a plešku na hlavě od úrazu, kterou nejde vidět, protože mám 193 cm. Snažím se držet politiku, že lásku ke štěstí nepotřebuji, ale realita je jiná. Jsme sociální stvoření a láska a vztahy nás naplňují.

Ve 22 letech jsem založil firmu, ale hned nás položily dluhy od klientů (400 000 Kč), které budu vymáhat, ale momentálně nemám ani na právníka. Propadl jsem drogám, od kterých jsem dostal už hodně na prdel. Měl jsem toxickou psychózu z trávy, kterou jsem neřešil, a kvůli ní jsem málem nedokončil maturitu, ale zvládl jsem ji. Nedávno jsem měl panickou poruchu z ketaminu. Myslel jsem, že umírám, a zavolal si záchranku. To jsem zrovna byl na mostě a uvažoval, že skočím. Nejsem člověk se sebevražednými sklony, ale ten pocit byl intenzivní, čirá hrůza a strach, že to nepřestane.

Proč si nemůžu najít holku? Seznamky a oslovování žen na ulici nefunguje. Jsem deprimovaný a už mě to nebaví. Nemůžu sehnat práci a jsem bez peněz a v dluzích. Naštěstí mi táta našel jednu práci, tak uvidím, jak to dopadne. Život na venkově je těžký, i když to tu miluju. Nemám kamarády, všichni mě opustili a nevím proč. Čas od času se je snažím kontaktovat, ale buď neodpoví, nebo když jdeme ven, vysají ze mě veškerou pozitivní energii. Přijde mi, že mě nemají rádi, a proč bych se s takovými lidmi bavil? Mám partu lidí, se kterými párkrát do roka někam vyrazím, a za tyhle lidi jsem fakt rád.

Ale můj život poslední dobou postrádá smysl, i když se snažím, aby to tak nebylo. Život mě nemá rád, i když já jeho ano. Spoustu věcí, co se mi stalo, si nezasloužím a už mě to vážně štve. Nikdy jsem nikoho nenechal na holičkách, když můžu, tak pomůžu, nelžu, nekradu (jen trochu, kdo nekrade) a stejně se mi v ničem nedaří. Chtěl bych vzít mámu na Madagaskar, ale nemám na to peníze a vážně mě to mrzí.

To je asi to, co jsem chtěl povědět a zastěžovat si. Občas mám tyhle stavy, kdy se musím někomu na internetu vyzpovídat, aby mi bylo lépe.

[manulenka]

ᴠýᴄʜᴏᴅᴇᴍ ᴊɪᴢᴇʀsᴋýᴄʜ ʜᴏʀ ⛰️

Týden se sešel s týdnem a já už byla natěšená na další výlet. Předpověď slibovala opravdu vydařené počasí na víkend (což jistě vyláká ven spoustu lidí 🤔). Předchozí výlet s přespáním nás.... no, dobře, aby to bylo fér, budu mluvit za sebe... tak tedy mě vyloženě nadchl. Do oka mi padla trasa z aplikace Adventure Východem Jizerských hor. Podle webkamer už tam sníh není, tak to bude v pohodě.

Den 1.

Délka trasy: 26,8 km

Start: nádraží Josefův Důl

Cíl: přístřešek kousek za Karlovským mostem za hranicemi s Polskem

Hned ráno jsme si užily mnoho srandy s cestou z Prahy do Smržovky. Sobotní plán začínal v 6:54 na náměstí v Brandýse, kde jsem s psicemi nastoupila do busu číslo 367 směr Černý Most, odkud jsme měly pokračovat jiným busem do Smržovky a odtud vlakem do Josefova Dolu. Na přestup na Čerňáku bylo jen 6 minut, tak snad po cestě nenabere zpoždění. Dobrý, to jsme zvládly. U autobusu stojí pár lidí, ale nevypadá moc plný... Ovšem jen na první pohled. Když jsem přišla blíž, jímaly mě mrákoty. Autobus byl totálně nacpaný. Řidič prohlásil, že už nikoho nebere, protože je plný. Kromě mě se ozvalo ještě pár dalších lidí, že ale máme koupenou místenku. No, je prý naše chyba, že jsme přišli pozdě, ale dobře, kdo má místenku, může dovnitř, ale asi nebude mít kde sedět. Usadila jsem se tedy s psicemi ve výklenku uprostřed busu na zem. Ve Smržovce mi řidič ochotně pomáhal s batohem a přál mi šťastnou cestu. Paradox? Asi byl před tím prostě jen ve stresu... Cestu vlakem už jsme zvládly v pohodě a na čas, v 9:34, vystoupily na konečné stanici Josefův Důl. Cesta začínala po zelené. Hned za Josefovým Dolem začínala cesta lesem prudce stoupat. Postupně se přidaly ještě velké kameny a kořeny. Nikdo mi jaksi neřekl, že je to stezka pro kamzíky 🙈 Les byl ale nádherný. Cesta vedla kolem potoka Jedlová. Už z kraje cesty jsme se mohly kochat vodopády - Dolním, Pekelným a vodopády Jedlové. Co mě trochu zklamalo, bylo množství asfaltových cest, které přes zimu slouží jako běžkařské tratě. Když se naskytla odbočka pro výstup na Jizeru, neodolala jsem. Ovšem, záhy jsem litovala. Zase krpál a zase šutry. A tady to bylo ještě vyšperkované mini potůčky mezi kameny, které nejspíš vznikly díky dešti, který tu měl proběhnout předchozí dva dny a ještě v sobotu ráno. Ve snaze se vyhnout protijdoucím se špiclíkem jsem zahučela po kotník do bahna jednoho z těch mini potůčků. Ještěže ty Altry mají rychle schnout. Doufala jsem, že za tu oběť se vyšplhat na vrchol, s mokrou botou k tomu, bude aspoň odměněna v podobě výhledů do krajiny. No, asi by byla, kdyby se nemuselo šplhat po kovovém žebříku na skálu tyčící se na vrcholu, kde právě probíhala akce radioamatérů. Táta by zajásal 😃 Já už ovšem méně. Odměna se nekonala, navíc jsme se tam musely porovnat s dalšími lidmi se psy. Takže proběhla jen rychlá sváča a rychle dolů. Snad už bez mokrých bot... Při sestupu jsme potkaly mraky lidí. Sluníčko všechny vytáhlo ven, do hor, na Jizeru... S další cestou turistů významně ubylo. Čeho rozhodně neubylo, byly kameny a zase kameny. A asfaltu. Před závěrečnými kilometry a přechodem hranice nás čekal ještě výstup a sestup. A to díky trase vedené přes Bukovec. Už v ten moment mě slušně bolely nohy, hlavně klouby, takže slézt Bukovec už bylo vyloženě "na krev". Bolel mě už každý krok. S vypětím posledních sil jsem se pokochala hlučným proudem Jizerky na lávce přes ní. Což ale nebylo nic proti Jizeře o pár metrů dál. Za Karlovským mostem jsme už byly na polské straně. Rychle jsem zamířila k přístřešku, který byl jen kousek nad řekou. Díky svižnému proudu valící se Jizery bylo v těch místech poměrně chladno. Ale co, mám skvělý spacák. Vybrala jsem čistší polovinu přístřešku a rychle jsem shodila batoh, vybalila svačinu a vaření, abych si udělala teplý čaj. Psice dostaly každá svoji porci granulí, které v mžiku zmizely. Tiše jsem doufala, že tohle pěkné místo nenajde nikdo další. Moje přání vyslyšeno nebylo. Za chvíli dorazili dva kluci, Poláci. Když už jsem zalezla do spacáku, přihasila si to ještě partička dalších asi 4 Poláků. Byli dost hluční. Tahle vlastnost se projevila i v noci, protože ten, co se zabydlel v mojí polovině, strašně chrápal. Fífa se navíc během noci snažila vecpat se vedle mě na karimatku, což způsobilo, že mě částečně vyšoupla. Takže jsem se polovinou těla sesunula na alumatku, původně určenou právě pro psy.

Den 2.

Délka trasy: 13,4 km

Start: přístřešek

Cíl: Mumlavské vodopády, resp. autobusové nádraží v Harrachově

Ráno jsem se, pravda, nevzbudila nejsvěžejší, ale dnes nás čekala méně náročná trasa a také mnohem kratší. Polská skupinka vstala chvíli přede mnou, celkem rychle se sbalila a odešla. Já v klidu posnídala kaši a čaj a sbalila věci do batohu. Velitelský čas ukazoval 7:30, když jsme vyrazily na zbývající část naší cesty. Ještě jsem nabrala vodu na cestu z Jizery. Byla kvalitní, železitá, čili barvou trochu připomínala spíš čaj. Filtr to jistí. Pro začátek jdeme zase do kopce. Míjíme horské chaty a pokračujeme dál. Ticho, nikde ani noha, jen srnka nám zkřížila cestu. To ráno se fakt povedlo. Z trávy stoupala pára, sluníčko bylo za takovým oparem. Vyloženě romantika. Do Harrachova jsme dorazily po 10. Prošly městem a už si to šineme směr Mumlavské vodopády. Výletníci se už vyspali a zamířili kam jinam... než k Mumlavě. Provoz byl značný, ale dalo se to přežít 😃 Opět se mi potvrdilo, že moje nevycválané psice jsou vlastně celkem výchovné. Nebo, že by to bylo tou únavou?... 🤔 Ne, určitě jsou výchované 😃 Musím říct, že celou neděli byly za vzorňáky. Kolem vodopádů se začínal tvořit větší hlouček, přesto se mi podařilo ulovit pár pěkných fotek. Teď už jen směr autobusové nádraží a najít nějaký spoj do Prahy. Hned další moje myšlenka patřila tomu, že musím rychle najít záchod. Potřebovala jsem si nutně odskočit. Jak vidno, pitný režim jsme nezanedbávaly 😃 Když jsem objevila, co jsem potřebovala, všimla jsem si přijíždějícího autobusu s nápisem Praha, Černý Most. No, nevadí, ten už asi nestihneme. Prostudovala jsem návod k obsluze samočistící toalety. Už zjištění, že je samočistící, ve mně probudilo dávno zapomenutá traumata z dětství (modří vědí, tedy moje maminka 😃). No, co se dá dělat, nic lepšího není. Vhodila jsem tedy desetikorunu do otvoru na mince a rychle vběhla dovnitř, abych mohla zase rychle vystřelit ven. Vše naštěstí proběhlo hladce. Když jsem opustila toaletu, všimla jsem si, že autobus do Prahy ještě neodjel. Podívala jsem se na řidiče, který právě vystoupil. Byl to ten samý, který nás vezl do Smržovky 😃 Hned přišel ke mně: "Jedete se mnou?". "Jestli nás vezmete... Máte místo?". "No, jasně, když jsem vás vezl včera. Já mám doma taky psa, ale většího.". Zaplatila jsem a usadila se, tentokrát na sedačce, u prostoru na kočárky. Pochopila jsem, že je to dobrý člověk, jen prostě nemá rád problémy. A kdo by taky měl...

Zbytek cesty už stručně. Cestu do Prahy jsme zvládly. Na Čerňáku jsme vystoupily, řidič se s námi ještě rozloučil podrbaním Cory. Na bus do Brandýsa jsme musely sice hodinu čekat, ale utekla celkem rychle a my se tak dostaly v pohodě domů.