krupkovanna

[krupkovanna]

Once I was told, the more you grow older the more you are supposed to be wiser.

I am too young to know but at 30 they settle instead of poisoning little girl's petals.

This world, it's dark This world, it's scary I've had my heart broken so I thought I was wary

#poem

[krupkovanna]

everyone wants him that was my crime the wrong place at the right time

#taylor swift #slut

[krupkovanna]

We could just be through but you continue to choose violence. 

[krupkovanna]

Watch your steps on your way home

You still got a long way to go

Beware of pavements decorated in chalk

They can easily break your bones, child

And when you’ll know, you’ll just know

Why she disappeared

[krupkovanna]

three

Wasn’t it easier when I was three? Everyone was scared for me Each morning she made me braids He dropped me off at my friends I always made a home concert for them They always layed me gently to bed

Wasn’t it easier when I was ten? Everyone was scared for me She always had sweets up her sleeve He always kissed my hand to greet I was always out with my friends They always layed me gently to bed

How is it easier at eighteen? Everyone is scared of me He didn’t leave a scrap of paper My heart can’t bear to leave her I have all these officious questions Not just about our family relations

It’s always the three of us. 

#poem #poetry #three

[krupkovanna]

Evermore... is a long time

‘Never be so kind, you forget to be clever. Never be so clever, you forget to be kind.’ Jen si dejte na čas při poslechu nové desky Taylor Swift, která nese název ‘evermore.’ Nezapomeňte si také vzít slovník a kapesníky. Obujte své nejlepší kovbojky a nejteplejší kabát, protože pak budete mít čas už jen na slzy. 

Kontext doby, ve kterém vyšla nová deska Taylor Swift se zdá být děsivější než doba, ve které vyšla deska folklore. Tehdy jsme se jí chytili jako malé děti pendreků a doufali, že se pustíme, až se vše vrátí do zajetých kolejí. A že jsme doufali, že to dlouho trvat už nebude. Jenomže když Taylor oznámila vydání další desky v průběhu pár měsíců, tak bylo všem jasné, že se čekání na normální aktivity prodlouží, ale aspoň si ho budeme moci zpříjemnit. Nebo ne?

Folklore byla velice intimní záležitost, kde se střetávalo pouze pár nástrojů a skvěle intonující hlas zpěvačky. Také se na desce podílelo pouze pár lidí (např. Aaron Dessner nebo Jack Antonoff), a tak celkový dojem působil obnaženě, zatímco byl velice dobře chráněn před nadcházející zimou. 

To se ale na desce evermore změnilo. Pocit nahoty nás opustil a zjevil se pocit spíše jako, když si oblékáte tu péřovou bundu od babičky, ve které si připadáte jako polární medvěd. Ale je vám teplo! A na tom přeci záleží především. Taylor začala trochu více prozkoumávat, co indie-folk/pop žánr nabízí. A ke spolupráci přizvala několik málo dalších producentů a umělců. A je to vlastně uklidňující svým způsobem. 

Taylor se nesnaží zapadnout mezi současné indie zpěvačky, které se buď chystají spát, nebo se právě probudily. Jde si svou vlastní cestou, ostatně jako vždy. Až to zní tak jednoduše zazpívat nejnižší tóny, nebo rozeznět falsetto po celé místnosti stejně jako ona. 

Co však dělá desku zajímavou není produkce samotná (až na skladbu willow, která zní jako čarovné zaříkadlo), ale způsob, jakým Taylor umí zazpívat jednotlivé melodie, spojit je a zastínit tím tak všednost hudebních podkladů. Ačkoliv je zde vidět velký posun od předešlé desky, protože v pozadí můžete slyšet například cello, housle nebo dokonce mandolínu. Nebýt však jednoduchosti produkce (která je svým způsobem ale okouzlující, protože zní příjemně, ne převratně, ale příjemně, a to díky spojení docela pár obyčejných zvuků), tak nemá Taylor prostor zazářit svými hlasovými dovednostmi. Není totiž zapotřebí nasadit laťku co nejvýš, když umíte správně vrstvit svůj hlas a vytvořit tím tak potěšující harmonie. A ve výsledku to zní jako táborák uprostřed zimy.

Opět se ukazuje, že Taylor dokáže každodenním činnostem vdechnout život a nechat je znít navždy. Důkazem z mnoha je například píseň marjorie (o její babičce, která byla operní pěvkyní). Nebudu lhát, když řeknu, že jsem poprvé uronila hned několik slz. A vysvětlení je vlastně velice prosté - autorka nechce, abyste při poslechu mysleli na její babičku, ale na svojí. Na svého dědečka, nebo na kohokoliv, kdo vám přijde na mysl. 

Přesně v tom celý projekt spočívá. Za pomoci slov utváří svůj svět v náš. Nemuseli jste mít zlomené srdce, abyste pochopili, že si občas mylně myslíme, že bolest, kterou prožíváme, bude trvat navěky, jako to popisuje Taylor ve skladbě evermore. Nemuseli jste nikoho zabít, abyste věděli, že vášeň je mocná emoce, jako to popisuje ve skladbě no body, no crime. 

Tentokrát to není o přehrátí v rádiích, nebo o potěšení kohokoliv jiného než sama sebe. Kdybyste jakoukoliv píseň slyšeli na skoro rozpadlém klavíru (s téměř doslova vymlácenou klaviaturou) na místní vlakové stanici, jistě byste se otočili. Užijte si evermore u ohně, jako byste to sami napsali. O tom to je. 

#taylor swift #folklore #evermore #review #recenze

[krupkovanna]

Evermore is a long time

‘Never be so kind, you forget to be clever. Never be so clever, you forget to be kind.’ Just take your time while listening to Taylor Swift’s new album ‘evermore.’ And don’t forget your dictionary and handkerchiefs. Put on your best cowboy boots and big warm coats. There’s only room for tears on this new record.

The context of this record just seems a bit scarier than it did with folklore. It’s almost Christmas, almost New Year’s Eve and there is no sign of normality, of what we used to know. And so when Taylor put out folklore it felt like we could hold tight onto it until this mess is over. 

But a few months later (December 11) she decides to come out with another record, as she calls it, a folklore’s sister evermore. And so the clouds over us seem like they disappeared for a moment. 

Folklore was a very intimate thing made mostly by Taylor, Aaron Dessner and Jack Antonoff. But on evermore she explores new corners of alternative indie-folk/pop. She experiments with new intimacy that she found in the previous project. And it’s calming. 

Taylor doesn’t try to fit in with these other indie singers, she does it her own way just like always. She isn’t using her voice as a whimpering tool, she uses it just like it’s no big deal to hit those low notes and belt those falsettos when it’s needed. 

What makes the record interesting isn’t the production itself (except for willow, opening track, that sounds just like a magical spell). Taylor knows exactly what melody to sing so we don’t pay attention to the very mundane production. And so when those two things collide, it feels like a camp fire in winter. 

Taylor once again proves she can bring secular experiences to life and let them last forever. A heartbreaking ‘marjorie’ song (about her grandmother who was an opera singer) made me cry when I listened to it for the first time. The explanation for it is very simple. Taylor is not trying to make you think of her grandmother when you are listening to this one particular song. She makes you think of your own grandmother, grandfather, whoever comes to your mind. 

Precisely that’s what the whole project is about. With good use of words, she makes her world ours world. You didn’t have to go through a heartbreak to know what she meant in ‘evermore’ (featuring Bon Iver). Once you listen to it, the lyrics will just fit in to your world. 

It’s not about radio spins anymore nor about pleasing anyone else but herself. But if you would hear whichever track played on the almost destroyed piano at your local train station, you would stop by. Enjoy it by the fireplace and feel like you wrote it. That’s what it is about. 

#taylor swift #folklore #evermore #review

[krupkovanna]

the article

you don’t like the sound of your name and your freckles stay the same

you’re small even on your tiptoes i noticed we have the same nose!

But you’re the city and i’m just scared of you forgetting me while I paint your hopes, dreams and fears You’re the mirrorball and i’m terrified that all the sympathy’s for show so the article ends in tears

want to tell you everything in one breath i don’t wanna bore you to death

i like just the way you look if i ever want to be someone, then you!

if i write 100 more articles then it shall be your tiny particles

when you take and close the door i will face and fight the war

if you decided to bear with me i can not guarantee a peace

at the end of the day you are beautiful the way you smile the same as i

#poem #poetry

[krupkovanna]

Love is a scary thing

I read those stories I listen to these songs that take on a feeling coming from your stomach like daisies blooming and pain that is sweet but still aches and they make me want to feel nothing but that

some call it love but no it’s just some chemicals in your brain so why does it cause to the heart such pain? I was told it fades away just like water another hope for careless daughter

I read about it I listen but I can’t seem to stain paper with ink I’m only fifteen!  Why should I expect something more when all I’ve ever known was just despair but that comes with age

Years pass by and I get older I still can’t seem to describe chemicals in brain someone to be my lover but I’ve made love to some why can’t I?

It just looks so easy for these poets they write letters, about 100 letters for their significant others

and all I’ve ever was angry tired ready to give it up all

And so I’m afraid  One day, words will emerge and I’ll be ready to give it up all but for someone else

Love is a process I have not been able to understand yet

#poem #poetry #love

[krupkovanna]

what it is like to be real alone

the room has got while walls bare just how they seem to be because whoever lives inside them found it appealing to the eye just like that

except for nights lasting eternity with no one to crawl up to but that is just fine the sunlights will find the window of the room with white walls full of insincerity, no sign of dignity that is just fine

whoever guards the door handle in fear of seeing it move nor believing whoever is not alone that’s the reason for their desk  being placed right next so they are just like a captain on their deck

peaceful, quietful moment of life is around the corner, right behind it might be the soft strings it might be the innocent keys it might be the tough strings that made scars on their hands but it is just as calming as it appears

but the damn reflection of theirs  that makes them question  and question

.

and so as i sat in that room white walls and perfectly bare i thought what it’s like to be real alone with someone behind the door and people on your screen

#poem #poetry

[krupkovanna]

Folklór jako folkore

And if you never bleed, you’re never gonna grow. A tak by se deska folklore dala shrnout ve dvou větách. Malý orchestr, zamilovaný trojúhelník, podmanivé tóny a lidové příběhy. Neočekávejte synťáky a klubové pecky, protože Taylor Swift si se svou novou deskou přišla pro vaše slzy na tváři.

První tóny se blíží k minulé nahrávce Lover a její úvodní písni I Forgot That You Existed. Blíží se, ale nikdy se nestřetnou. The 1 však nabízí něco, čeho se mnozí bojí. Co kdyby se něco málo změnilo, byli bychom spolu i dnes? Z toho vyplývá, že jednoduchá aranž hudebního podkladu je vedlejší. Máme se zaposlouchat do textu a uvědomit si, že Taylor Swift se opět podařilo vybarvit pocity vztahu.

Po třech a půl minutách se slova ujímá začátek zamilovaného trojúhelníku. Před chvílí jsem však ještě čekala čistě popovou desku, jenomže skladba cardigan je důkazem, že jsme se vydali alternativním směrem. Malý orchestr v pozadí nám dodává pocit rozbouřeného moře. Lapáte po dechu, voda vám plní plíce a není úniku. Zachrání vás až váš milý, který se pro vás konečně vrátí.

Zpěvačka nás však nutí příběh si zapamatovat na příště, protože se přehoupneme do podobně laděné skladby jako byla ta úvodní. Aspoň tak se to ze začátku zdá. Refrén ale nenabere typického spádu. Drží si své krokové tempo, zatímco vypráví příběh o dvou milencích, kteří si koupili dům a pojmenovali ho Holiday House (prázdninový dům).

Tuctový klavírní doprovod. Právě to by si mohli někteří posluchači myslet, ale tvůrkyně nás opět přesvědčuje, že hudba je pro ni pouze podkres. Ona je především spisovatelkou. Dovedu si tak píseň exile představit jako další single. Věřím, že by mohl fungovat. Rádia jsou plná podobných rozchodových a smutných písní. Třeba Lewis Capaldi je toho zdárným příkladem v poslední době. Exile je tedy poměrně všední, ale občas si potřebujeme oddechnout.

Zatím nejsem přesvědčená o alternativnosti desky. To se však rychle mění. Ukazuje se, že alternativnost desce dodává orchestr, který je skvěle napsán přesně pro Swiftovou. Troufám si říct, že následující skladby si však zaslouží podtrhnout spíše hudební podklad. Toho by šlo lehce dosáhnout vrstvením vokálů, podobně jako ve sboru. Kdyby si Swiftová ve studiu zkusila zahrát one woman show v podobě sboru, vyneslo by to práci producentů do výšin.

Ne, ne. Swiftová totiž nepíše alba pro producenty. Píše je, aby mohla vyjádřit pocity. Píseň august mi připomíná píseň Dress z jejího alba Reputation (2017). Nemají podobnou hudební strukturu a textově bych je zapsala jako různoběžky. Je to způsob, jakým autorka zpívá. Emoce, které skladba předává. Nesoustředím se na text a na hudbu už vůbec, pouze vnímám. To je poprvé, co se Swiftové něco takového podařilo.

Pamatujete na zamilovaný trojúhelník? Pomalu se k němu blížíme. Trojúhelník má tři vrcholy, jako tento příběh má tři úhly pohledu. V skladbě illicit affairs k nám promlouvá milenka chlapce, který nás zachránil v druhé skladbě cardigan. Pokud jste nikdy nebyli “páté kolo u vozu,” pak si musíte tohle poslechnout až do konce. Pak se tak totiž cítit budete. Najednou se vcítíte do kůže třetího a uvědomíte si, že to tak jednoduché nemá vlastně vůbec nikdo. Možná jenom hledá lásku někde, kde už ji dva našli.

Chytlavé kytarové riffy, které imponují svou jednoduchostí. Říká se, že v jednoduchosti je krása a další písně jsou tím krásným důkazem. Nepotřebujete kopu syntetizátorů, abyste dokázali tvořit. Možná vám bude stačit k té kytaře ještě foukací harmonika. Swiftová totiž nemůže popřít své country kořeny, a tak skladba betty by se mohla vyjímat na jejích prvních deskách.

Čekáte na konec našeho příběhu o třech dětech? Právě tahle country laděná sebestředná skladba nám ho uzavírá, ale také zvěstí blížící se konec. A jak jsme začali, tak také skončíme. Hoax uzavírá celé album. Začíná klavírem, který sedí na pomyslném trůnu klavírních doprovodů z celého alba. Nečekejte žádný spád, žádné zrychlení. Autorka drží pomalé tempo, které je skvělé k uspání. Neuspí vás však nudou. Vžene vám slzy do očí, že jste na konci.

Rozhodně neudělala krok vedle, když se distancovala od bujarých a veselých písní, které napsala pro rádia. Smutné chladné večery k ní jdou mnohem lépe a nemusí se za ně vůbec stydět. Jako my se nemusíme stydět, že vypráví naše osobní příběhy takhle veřejně.

#taylor swift #folklore

[krupkovanna]

it’s 9:20pm april 20 and my stomach hurts i just went to make myself an ice cream it better be heaven in hiding, my muse my stomach continues to be this mean i swallow pills like it’s a training wheel all for a moment of peaceful sleep

my mind seems to be a chaos palace that’s under control of a menace the one that sleeps under my bed and likes to run around in my head i still point fingers to blame others for making those unbearable choices

my self esteem misses some vitamines i’ve done some violence to my body to my friends to my self to somebody to everybody

i sat in front of a mirror that i broke i like it better if i don’t eat

it’s 10:08pm april 20 and my stomach still hurts nothing’s changed for better or for worse i swallow pills like i’m on a treadmill i don’t eat because inside me, there’s a fear and i still wonder why my stomach hurts

[krupkovanna]

ELENA

In awe of all the various faces I heard they came from an island I must admit, I’ve never been further from my bedroom than you’d have in sight Maybe I’ve been to Paris but who cares now?

And so I said hi That’s what you do, right? To my own surprise, they came across very polite to someone who they met only the night before while getting out of shower to grab some shampoo and more

We went for a breakfast Sun was shining up above although it was middle of september and so I got to see the perfect lines united by seams and the outcome felt at least to me like a final art I have never seen such beauty faces I hope they get reminded

We talked and talked some more I’m sorry we got lost in between the camp fires To some sweettalks for my heart yet I felt special for the first time like I was heard for the first time

Pit stop To my past self I wish somebody would tell her that she’s too precious to fall for cheap talks Look where she was Sixteen, she got ‘em wrapped ‘round her finger Twenty, not anywhere damn near her

I got carried away like a wave Well, who was I at the end of the beautiful september day?

[krupkovanna]

tired of being talked to like an owner scolding a dog. entitlement has the most bitter taste.