#někdy anglicky | Explore Tumblr Posts and Blogs

opily-zajic · 1 year

Text

Tohle bude naprosto zbytečná příspěvková stížnost, bez které bychom se asi všichni obešli, ale tohle téma mě trápí v hlavě už tolik týdnů, že to asi musí nějakou formou ven.

Prostě a jednoduše: Nesnáším amerikanizaci internetu a ještě víc nesnáším, jak nás globální internet převychovává svou populární kulturou na hromadu dalších Američanů. A že společně s přejatou identitou Američana častokrát přebíráme i ty negativní vlastnosti a názory, které na svých "idolech" nesnášíme.

Hele, koukejte - to, že se internet za poslední léta hodně jazykově a kulturně unifikoval, je v mnoha případech fajn a já jsem za to vděčná. Můžu komunikovat s nespočtem lidí a nahlédnout do nespočtu komunit, protože můžu překročit barikády, které mi předtím vztyčila neznalost jazyka nebo dezorientace v interface geograficky-specifických sociálních sítí. Jsem taky vděčná, že některé české příspěvky (např. ty na čumblru) jsou psány v angličtině, protože to znamená, že ti "cizí" mohou do toho "našeho" vstoupit stejně jednoduše, jako my vstupujeme do toho "jejich". S anglikanismy nemám problém, sama je používám. Vlastně je to součást vývoje našeho jazyka. Angličtina jako jazyk není ten nepřítel.

Tahle kulturní a informační výměna končí se svými pozitivy v momentě, kdy se všichni orientujeme na zdroj jediný - a to ten nejglobálnější - a na základě něj začneme formovat zdroje naše, čímž absolutně ztrácíme jedinečnost míst, ze kterých přicházíme.

Zničehonic mluvíme všichni stejným jazykem; a tím nemyslím angličtinu, ale jazykem anglicky mluvící kultury, politiky a názorů. A v mnoha případech i humoru či předsudků.

Nejčastěji se s tím setkávám zrovna v momentech, kdy slyším komunikaci mladších (podotýkám, že zajíc není žádná fosilie, je dvacátníkem), nebo v momentech, kdy sama komunikuji se svými internetově znalými vrstevníky anglicky. Někdy tomu ani nemůžu uvěřit: Když jsem se například seznamovala s Bulhary v angličtině, tak se mnou mluvili pouze v citacích memes a v jejich jazyce prostupovala tak nechutná vrstva homofobie, rasismu, sexismu a sprostých slov, která se v jejich mateřském jazyce neobjevovala a ke které se v rámci své kultury snad (i přesto, že je Bulharsko hodně konzervativní) dostat. Ano, uměli skvěle anglicky, - i přesto, že na univerzitách a středních školách nemají angličtinu povinnou a většina probíhá v rámci samostudia na internetu - ale také společně se znalostí jazyka přejali i znalost nechutných urážek, vtipů na americkou kulturu a integrování anglických slov a chování i do svého vlastního mateřského jazyka. Proč děláš vtipy o gun control ve státě, kde gun control je?

Možná jsem jen narazila na bublinu kokotů (které se, mimochodem, od toho momentu, co jsem se s nimi seznámila, vyhýbám, odmítám být jako poloteplý člověk v jejich homofobní přítomnosti). To ale neznamená, že kokoti neexistují. A že jich je možná víc, než je potřeba. A že po mém upřímném dotazu, co na tom shled��vají ksakru vtipného, nezvládnou odpovědět, jen mi ukážou Tiktok v angličtině, který citují a přijímají za svůj a který je kulturně kompletně odlišný prostředí, ve kterém se všichni nacházíme.

Prostě mě to sere. To, že internet okrádá globální lidství o jazyky. A že se z angličtiny, která doposud působila jako nástroj, stala část, která začíná přeformovávat naše kulturní chování. Já nevím. Vlastně k tomu nemám ani žádné řešení, nemám k tomu nic co chytrého dodat. Prostě mě to sere.

Samozřejmě by to chtělo přečíst milion sociologických studií, sehnat názor psychologů, digitálních antropologů a tak celkově si udělat nějaké velké akademické kolečko, ze kterého pak budu kvůli tomu, že o tom vůbec nic nevím, vyloučena. Bohužel jsem z neštěstí osudu svého vzdělání pouhým umělcem a tak mi jediným způsobem vyjádření, který jsem schopna vyprodukovat, zbývá tohle prázdné řvaní do prázdna. To neznamená, že se nehodlám v tomto ohledu dále vzdělávat - doopravdy bych za to byla vděčná a budu tohle téma aktivně vyhledávat, takže pokud máte odkazy na nějaké studie a práce z této tématiky, tak se nestyďte je se mnou sdílet - pouze to znamená, že na víc se bohužel nezmůžu. Jen řvát na internetu. Česky.

Nechtěla bych to ale ukončit takhle pesimisticky, tak bych ráda v souvislosti s touto tématikou sdílela i něco pozitivního, za co jsem neskonale vděčná: a to je existence čumblru a jeho nové internetové obrozenectví. To, že na Tumblru existuje taková komunita, je přece jasným důkazem, že o jazykově specifické, neamerikanizované a geograficky omezené sociální sítě stále stojíme. Že nás zajímá naše politika, naše tradice, naše sociální bublina. Takže děkuji moc, jste skvělí a nemůžu vyjádřit, jak moc jsem vděčná za to, co tady děláte! ♥ Čumblr navštěvuji téměř denně a kdybych ho před rokem neobjevila, tak vlastně ani nevznikne můj blog a má chuť psát. Takže máte mé neskonalé díky!

#čumblr #česky #zajicbloguje

14 notes · View notes

dalsimoravskyblog · 1 year

Text

Třetí výběr hlodů mých univerzitních pedagogů

5 lidí nepodplatíte

Neříkám, že si to musíte přinést, ale určitě si to přineste.

Až budu chtít znát tvůj názor, tak ti ho řeknu.

Literární teoretik si může užívat ponoření do textu. Teoreticky je to možné.

My jsme takoví světoví, my to máme anglicky.

Já jsem asi zrušila slovo. Výborně, zrušíme větu.

Ty víš, že je to blbé, já to vím, no a co

konzervatoř – škola, o které nikdo neví, co se tam vlastně děje

buď je ctná, nebo je stará

Hájek z Libočan je lhář, falšoval historii. To nemůžeme říct.

Když lingvista řekne, že něco zdůrazňuje, tak je v koncích a už neví, co by napsal.

nekromancer Dobrovský oživil přechodníky

Nejkrásnější periody měl Palacký.

možná je tam pár noh, ale rozhodně nejsou živý

oblíbená činnost Sumerů – přejíždění lidí

město můžeme nevidět tady

chrámík

Bacchus, the god of fisting

hádali se o to už od 2. století, patrně je to nesmírně vzrušovalo

působil i v Praze... no, dvakrát tam zajel

Nemáme žádnou společnost, která zakazuje fotosyntézu.

V návaznosti na první díl ze září 2019 a druhý z října 2019 nepřidám k ničemu kontext. Někdy ho už ani nemám.

#university life #český blog #český tumblr #český jazyk

31 notes · View notes

rbvalens · 1 year

Text

Neuromancer

„Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál.“

Tuhle úvodní větu zásadního a mistrovského díla z 80. let, které dalo vzniknout samostatnému žánru, si pamatuju dodnes.

***

Armén se pohodlně usadil a zůstala po něm ostrá metalická vůně vody po holení. Začal něco šeptat do vysílačky Sanyo v podivném salátu řečtiny, francouzštiny, turečtiny a sporadických ústřižků angličtiny. Vysílačka odpovídala ve francouzštině.

Mercedes hladce zatočil za roh.

„Bazar s kořením, někdy se mu také říká egyptský," informoval vůz, „byl vybudován sultánem Hatikou v roce 1660. Je to hlavni městský trh s kořením, softwarem, parfémy, drogami...“ „Drogy," zopakoval Case a díval se, jak stěrače křižují sem a tam neprůstřelné sklo Lexan. „Cos to říkal předtím, Jersejáku, o tom, že je ten Riviera najetej? ‚Ano, směsí kokainu a meperidinu."

Armén se vrátil k rozhovoru, který vedl se sanyem.

„Demerol, tak se tomu říkalo," kývl Fiňák. „Je to prďákovej majstr. Zaplétáš se s tak trochu kuriózní sortou lidi, Casei." „Kašli na to," řekl Case a vyhrnul si límec bundy, „pořídíme tomu zoufalýmu sráčovi novou slinivku nebo něco takovýho.“

- William Gibson, Neuromancer

***

S Neuromancerem jsem se poprvé potkal ve stejnojmenné počítačové hře těsně po pádu železné opony. Anglicky tehdy uměla jen hrstka lidí a já k nim bohužel nepatřil. Dohrál jsem ji se slovníkem v ruce. Když vyšla kniha v češtině, otevřel se přede mnou jiný svět. Uvědomte si, že internet neexistoval, o virtuální realitě jakživ nikdo neslyšel a umělá inteligence byl hodně abstraktní pojem.

Jak to máte vy? Máte také svoji zásadní knihu případně hudební album?

#my writing #sci fi #retro scifi #technology #artficialintelligence

2 notes · View notes

vipnoviny · 4 months

Text

Okultní definice odsouzeného a skrytý úkol soudců

Slovo odsouzený se v právním systému často používá k označení osob, které byly uznány „vinnými“ ze spáchání trestného činu a jsou ve výkonu trestu, tedy ve vězení. To, co většina lidí o slově odsouzený neví, je, že toto slovo má hlubší význam. Jeho hlubší význam využívají Temné síly a jejich přisluhovači k zesměšňování lidí, kteří byli ve vězení nebo si ve vězení odpykávají trest. Po přečtení tohoto článku budete znát okultní definici odsouzeného a proč právní systém rád používá toto slovo k zesměšňování odsouzených. Jasná definice odsouzeného je „osoba u níž bylo prokázáno nebo byla prohlášena za vinnou z trestného činu“. Tato definice definuje slovo odsouzen pouze na povrchní úrovni. Chcete-li najít hlubší význam slova odsouzený, musíte slovo rozdělit na dvě slova „odsouzený“ (anglicky convict) a přehodit jejich pořadí. Když to uděláte, vznikne slovní spojení „vict-con“.

Okultní definice odsouzeného

Předpona „vict“ pochází z latinského kořene slova vict, což znamená „dobýt“. Souvisí s kořenovým slovem vinc. Odtud dostáváme slovo oběť . Definice oběti je „osoba, která je oklamána nebo podvedena svými vlastními emocemi nebo nevědomostí, nečestností jiných nebo nějakou neosobní činností“ nebo „osoba nebo zvíře obětované nebo považované za obětované“.

Obětování Čermáka a Tušla Abychom si to pospojovali, „odsouzený“ neboli „vinný“ je obětí podvodníka, kterým byl poražen a podveden kvůli své nevědomosti. Toto je skrytá a okultní definice odsouzeného. Takže, co je příčinou toho všeho? Příčinou je právní systém. Odsouzení jsou oběťmi podvodu známého jako právní systém.

Právní systém je podvod, protože je založen na domněnkách a výkladech jednotlivých právníků a soudců, kteří svá rozhodnutí staví na nejednoznačných zákonech. Právní systém řídí banda zločinců, kteří jej využívají na oklamání lidí, aby jim zaplatili peníze, a proto je to podvodný systém. Většina lidí, kteří jsou ve vězení, tam jsou proto, že byli oklamáni právním systém. Právní systém je zesměšňuje tím, že je nazývá odsouzenými. Začínáte chápat k čemu u soudu dochází?

Skrytý úkol soudců

Soudci jsou řeholní kněží, kteří mají silný vztah k jezuitům. Jejich skrytým úkolem je nabít vás a okoli strachem, abyste mohli být použiti jako baterie k nabíjení korporací (mrtvol nebo mrtvých entit) Temných sil (skupiny démonů) a jejich Nového světového řádu. Věděli jste, že slovo korporace (corp-o-ration) má v sobě slovo mrtvola, a proto je jeho skrytá definice „mrtvé tělo“. Slovo korporace lze napsat i jako corporace. Foneticky zní kořen slova corp podobně jako slovo mrtvola, které je definováno jako „mrtvé tělo, obvykle lidské bytosti“. Potřebujete ještě další důkazy? Podle Black's Law Dictionary 6th Edition je korporace „umělá osoba nebo právnická osoba vytvořená zákony státu nebo pod jejich autoritou“. Umělá osoba je považována za mrtvou entitu, protože ve skutečném světě neexistuje.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč soudci nosí černé taláry? Uniforma černého roucha je symbolem „jezuitského“ kněze, který uctívá boha Saturna. Ve starověku byl Saturn spojován s bohem práva a spravedlnosti. I dnes mnohé tajné společnosti stále uctívají Saturna jako boha práva a spravedlnosti. Podle Jordana Maxwella byl talár symbolem, který se v náboženském kontextu používal pro uctívání Saturna a jeho symbolická barva byla černá. To je důvod, proč soudci nosí černé roucho. Je to jejich způsob, jak projevit úctu Saturnovi, bohu zákona a spravedlnosti. Ať už si to soudci uvědomují nebo ne, jsou to náboženští kněží, kterým Temné síly vymyly mozek, aby na lidi, když jsou u soudu, čarovali temnou magií.

Černé roucho soudců Právní systém je prosycen temnou magií. Proto se dopis, kterým vás soud vyzval, abyste se dostavili k soudu, nazývá předvolávací dopis. Co dělají čarodějnice, když potřebují přivolat duchy, aby se před nimi zjevily? Vyvolávají je! Předvolávací dopis to nenazvali náhodou. Na mnoha soudních dokumentech jsou i pečeti. Tyto pečeti jsou sigilie, které se používají pro skutečné magické rituály. Uvědomte si, že magii lze použít pro dobré nebo špatné účely.

Věděli jste, že advokáti jsou templářští agenti?

Co se týče advokátů, zejména advokátů, jsou to templářští agenti. Tito agenti páchají zločiny v USA, Kanadě, Austrálii, Novém Zealandu a pracují pro tajné organizace (Anglická koruna). Ať už si to uvědomují, nebo ne, advokáti pracují pro:

Tyto dvě tajné organizace se výrazně podílely na zabíjení Američanů během americké války za nezávislost. Dnes mají Anglická koruna a korunní chrám stále stejné temné plány. Bohužel už před více než 100 lety ovládli soudní a politický systém USA a nyní i většiny zemí světa včetně České Republiky. Tyto dvě tajné organizace jsou kontrolovány Vatikánem, který je náboženským centrem temných sil.

Lidé, kteří pracují pro právní systém, nevědomky nebo vědomě podporují PODVODY. Tento systém je řízen bandou ZLOČINCŮ pracujících pro ANGLICKOU KORUNU, CITY OF LONDON a VATIKÁN. Z tohoto důvodu jsou téměř všichni soudci a advokáti zrádci lidské rasy. Někteří soudci a advokáti však pracují pro právní systém, protože se chtějí naučit, jak to opravdu funguje, aby odhalili korupci v právním systému a naučili ostatní, jak se bránit před zotročováním lidské rasy. Chcete-li najít dobrá řešení problému, musíte si jej uvědomit a vědět, jak to funguje. Překlad a redakční úprava: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: jedenzavsetkychvsetkyza.sk Read the full article

#citioflondon #ilumináti #satanismus #soud #soudci #soudnísystém #svobodnízednáři #vatikán #zdednáři

0 notes

zdenekpergl · 2 years

Text

29. 7. 2022 Rok s Rejnokem

Tento den je to přesně rok, co jsem poprvé vyrazil na mé tenkrát nové koloběžce Kicbike Stingray. Takže si dovolím trochu rekapitulace po roce a více než 5000km.

Stingray je anglicky rejnok, takže jméno pro mne bylo jasné. O mých začátcích na koloběžce jsem už tady psal, pro ty, co to nechtějí číst, tak první koloběžku jsem měl v roce 2009 a byla to legenda K-bike. Přesnějí ještě prototyp K-Bike K7- Heavy, ještě s normální cyklovidlicí a ze silnějších jeklů. Tu v létě 2016 vystřídalo Mibo GT, které mě provázelo čtyři roky, až bylo vystřídáno dalším Mibem, tentokrát GS. S oběma Miby jsem najezdil hodně kilometrů, bohužel jsem je také musel čtyřikrát reklamovat. Třikrát mi byl dán nový rám

a počtvrté mi byly vráceny peníze.

Nicméně na koloběžku jsem nezanevřel. Takže jsem se poohlédl po jiné značce. A před rokem mi dorazil Rejnok, který mi byl postaven v Brandýse v Kickpointu. Věděl jsem, že chci koloběžku i na jízdu mimo asfalt, ale zase ne vyloženě na nějaký těžký terén. Shodli jsme se na gravelu, kterým Kicbike Stingray je.

Jak se mi s Rejnokem jezdí? Moc dobře. Je to koloběžka podle mého gusta. Nechal jsem si tam můj oblíbený kokpit, který jsem objevil už na GTčku. Oproti Mibům je lehčí obratnější, Miba byla takový tank. GT jsem si postupně předělal na turistickou koloběžku, kterou pak bylo i GSko. Nicméně jsem na nich jezdil převážné po asfaltových cestách, polní cesty a šotolinky nebo horší rozbité cesty se daly, ale nebylo to ono. Podle mne Miba jsou doma na asfaltu.

To s Rejnokem je to úplně něco jiného. Nevěřil jsem, jak hodně je znát samotná váha koloběžky. Co udělají s koloběžkou skoro tři kila.

Rejnok je, oproti nim, takové hravá. Co je ještě nového oproti Mibům? Určitě to jsou bezduše. Ty bezdušové pláště ale bohužel méně vydrží. Jsou tedy i výrazně lehčí, váha je skoro poloviční. Lepení je také jiné. Bohužel se to projevuje na jejich výdrži. Zatímco na Mibu nebyl problém nájezd 5 000 km, tak teď na Rejnokovi mám už třetí obutí. Vzadu vlastně čtvrté, když poslední díra byla hoodně veliká.

Také teď foukám výrazně méně. Ty gravelové pláště jsou také na nižší tlaky, což je také vhodnější na cesty, kde teď hodně jezdím. Objevil jsem totiž kouzlo polňaček a šotolinek v okolí.

Jízdu po nich si s ním užívám a moc mne baví a výrazně se také zvýšil podíl jízdy na těchto cestách. Není to jen dupání po po asfaltu. Nejsou to nějaké těžké terény anebo traily, ale různé šotolinové, polní nebo staré rozbité asfaltové cesty, kterých je tady po okolí po rekultivovaných výsyplkách dost.

Krásná polňačka se po trošku vydatnějším dešti může úplně změnit. Někdy je toho blátíčka trochu více.

To se mi moc líbí, někdy se to také zvrtlo a musel jsem kus tlačit, protože můj průzkum mě zavedl na obtížný kousek cesty. To ale k tomu zkoumání patří. Na Mibu jsem se o to také pokoušel, ale vždy jsem raději jel po asfaltu, mimo něj to bylo spíše okrajově. Teď s Rejnokem mimo asfalt pohybuji skoro polovinu cesty.

Také mne baví objevovat nové trasy. Prostě si jedu po cestě, kterou už mám projetou mockrát a nejednou minu odbočku, kudy jsem ještě nejel. Tak prostě na ní odbočím. Stane se, že to pak je jízda nebo spíš chůze tankodromem, ale občas zajímavou trasu, kterou si pak zopakuju.

Kde jsem jezdil? Stále převážně po blízkém okolí Mostu.

Dál to bylo vlastně jen 2x, jednou v Praze z jejího Severního pólu na jižní a zpět, a podruhé na podbořansku.

Tady v okolí jsem ale třeba objevil šotolinky pod Hipáčem a kolem Srpiny nebo na Kopistské výsypce,

které mi nahradily mé popracovní protažení po asfaltu kolem Matyldy. Pěkná je také cesta z Břvan do Bečova podél trati.

Nelituji změnu značky ani cenu, za kterou jsem Rejnoka pořídil. Myslím si, že oproti Mibům je to pro mne lepší koloběžka, nechci to nějak detailně srovnávat, to by nebylo asi fér, přecijen jeho cena byla jako obě Miba dohromady. Co se týká mínusů, tak o žádném nevím. Možná o jediném, daném konstrukcí. Mám totiž teď asi o centimetr vyšší nášlap při stejné světlé výšce. Jinak vidím jen samá pozitiva.

THNI SI NOHOU!

#koloběžka #kicbike #kickbikestingray

0 notes

holkanavine · 2 years

Text

Sometimes you think that you want to disappear but all you really want is to be found.

#český blog #words #quotes #quotspiration #thoughts #myšlenky #english #pij a piš #píšu česky #někdy anglicky #holka na víně #sadnees #sad soul #go on safe mode

15 notes · View notes

olomouckypozorovac · 2 years

Text

Ranní směna v práci; aktivně si jdu lehnout o půl desáté večer.

Po jedné hodině neúspěšných pokusů se mi spánek stále vyhýbá.

Po dvou hodinách zkouším počítat ovečky ve čtyřech jazycích ve kterých umím jakžtakž počítat (nebo malé pejsky protože jsem zapomněla jak se řekne ovce dánsky, pokud jsem to někdy vůbec věděla), zkouším dýchat na 4-7-8, googlím si jak jinak rychle usnout (jak je už zvykem).

Po třech hodinách se vzdám a místo toho googlím jak táhnout all-nighter a pak přežít v práci(jak je už zvykem).

Noc trávím sledováním seriálu Superstore a nevim proč se tak ráda týrám, když dobře vím, že mi to jen připomíná, že za pár hodin se budu potýkat i já s děsivými zákazníky...a budu se s nimi potýkat se spánkovým deficitem. Nicméně vesele koukám dál a ignoruju, co moje činy indukují o mém mentálním zdraví.

Aktuálně jsem v práci. Všechno je úplně v pořádku; trochu se mi motají nohy, chce se mi hystericky smát a jsem zvláštně hyperaktivní, ale to je v pořádku, to se stává vždycky když neprospím noc.

To, že je můj mozek přesvědčený že všichni dneska mluví anglicky a až při pořádném dlouhém soustředění z jejich slov vyluštím češtinu - to - to je novinka.

Ah, what a life; you learn something new after every all-nighter :)

#česky #czech #čumblr #spánkový deficit #vsechno je fajne

4 notes · View notes

swbl · 4 years

Photo

Berlín

Město, které mi rozhodně nikdy nepřipadalo natolik zajjímavé, abych ho navštívila. Ale spontánní nápady mě zavedly právě sem. Berlín je poměrně dosti zajímavá oblast. Přívětivé prostředí pro LGBT nejde přehlédnout, pokud se teda, jako já, pozastavíš nad borcama v síťovaných punčochách, s líčením či s podpadky, hodnými obdivu i na ženě. Kola se tu hemží, jak v Amsterodamu, miliarda kvalitních street artů a zeleň kam se podíváš, pak taky architektura.. No nic jinýho než, jeď se na ni okamžitě podívat, mě nenapadá. Rozplývám se tu pomalu u každýho baráku či památky a zdržuju jak jen mi je dovoleno. a také rozsáhlé parky, které jsou živé hlavně v noci. Lidi si tu klidně udělají táboráček nebo třeba dealují ganžu, poměrně neskrývaným způsobem.

Prší, půlnoční tma, cesta bez lamp a najednou se vedle tebe ozve ,,Do you want some weeeed?!” Můj akrobatický úskok vlevo se ukázal jako naprosto zbytečný, na zábradlí si posedával neškodný Marley mladší s až nadmíru klidným výrazem. Všichni tu maj prostě styl..

_______________________________________________________

DEN 1.

Začalo to krásně. Aby všechno klapalo vyhnula jsem se Českým drahám... Regio jet - zpoždění 50 min, asi osud. Nevadí, s knížkou JÁ Návod ke spontánnosti v ruce, to šlo ruku v ruce. Lítání po student pobočkách, směnárnách, WC a nakonec i po těch ulicích Berlína.

Jinak, typické služby Student agency:

sluchátka free- poskytnuty v půli cesty

káva/čokoláda/čaj zadarmo - čokoláda není, kafe možná, ale bez možnosti si objednat

hudba - soubor je prázdný

Filmy - no coment

Klimatizace - jo, je tu kosa jak..

Časopisy/noviny free - nejsou

Wifi - nefunguje

Rána startujeme baklavou a kávou...

Nasazujeme roušky a vcházíme vstříc orientaci v metru, sestavování priorit na trasu, hledání přijatelné ceny za oběd a nasávání atmosféry. Hlavní je, vrátit se do setmění na Bodinstrase. (Ale to se nám snad ještě ani jednou nepovedlo)

________________________________________________________

DEN 2.

Někdy je neznalost cizých jazyků užitečná, vysloužily jsme si tak dvě starbucks kafe, za cenu jednoho.

_________________________________________________________

DEN 3.

galerie 20. století. Vstupenky za 25 euro! neměla jsem ani 15.. Začala jsem hrát na city, naříkat a z peněženky tahat 50ti centovky... Pokladní se slitovala a inkognito mi dala slevu 20 euro, měla jsem silné nutkání, obejít pokladnu a obejmout ji, ale rouška, připomínající opatrnost a nějaké ty zásady, mi to nedovolily. Tak a já zase brečím tentokrát z pohledu na dokonalost. Téměř v každé místnosti jsem usurpovala zaměstnance dotazy a názory. Problém byl, že anglicky nemluvil skoro nikdo...

Hned v prvním prostoru vystavovala Katarina Gross v enormním měřítku, jak má ve zvyku, ještě před Galerií lákala Indiannova LOVE, Cy Twombly, a jeho oku nelahodivé statisícové projevy a Andy se svými sítotisky, Elvisem, Nefertiti a Davidem, a Cows. Co bylo ale nejpůsobivější? Room with my soul left out od Bruce Naumana ...

__________________________________________________________

chtěly jsme ochutnat německý pivo. Jednoduchá otázka: ,,Je tu někde otevřenej supermarket?” , následně nabrala trochu jiného směru:

,,You two are couple?”___,,No, we aren´t homosexual! Why, What!?”___,,You know, these glitters and your clothes... You looked like a couple..”

,,So whats your name? This is my friend Sebastian.”___,,Eeh, I´m Nela and this is Tereza. And you are...?”___,,Ok, I´m.. Your prince.”___,,...”

( Lehko jsme si navykly na šílený líčení se třpytkama a poněkud výstřední oblečení. Nikdo se tu neohlíží.)

__________________________________________________________

DEN 4.

Jako vždy nestíhám, tentokrát odvoz do Prahy. Běžíme, v duchu poháníme metro, běžíme.. kompenzujeme si minulou obsluhu dvojitou čokoládou a míříme domů, do konzervativního Brna.

4 notes · View notes

stobspillingthetae · 3 years

Text

✨ RM GUIDE CZ 💜

김남준 - Kim Namjoon [: kim namdžun :]

Umělecké jméno: RM [: árem :]

12. září 1994, Korea

leader skupiny, hlavní rapper

jediný plynně mluví anglicky

spolu s Yoongim a J-Hopem produkují část jejich písniček

“táta” BTS

“God of Destruction” protože zlomí, zničí, rozbije nebo poškodí všechno na co sáhne

když BTS debutovali, překládal anglické hate komentáře ostatním členům jako pozitivní zprávy

říkáme mu, že je to náš prezident (nejspíš proto, že má na triku několik motivačních proslovů)

řekl o vztahu BTS s ARMY, že jsme jako Nuttela a chleba

má IQ 148 a jde to poznat... někdy XD

jeho mikrofon má modrou barvu

jeho BT21 postavička je Koya

krevní skupina A

znamením je panna

MBTI typ má ENFP

moje oblíbené solo od něj TRIVIA LOVE

“honourable mention” je MOONCHILD protože hodně armys se cítí jako moonchild

BTS je 7! Pro nás je 7 - 1 = 0 takže prosím když si chcete říkat ARMY mějte rádi všechny členy 💜

ODKAZ K OSTATNÍM ČLENŮM

#bts #guide #cz #namjoon #rm

1 note · View note

terripeterk · 3 years

Photo

I haven’t taken any selfie in a while 🤳🏼 it’s funny because a few year ago my Instagram was based on these mirror pictures but now I unfollow all of those who take a photos like this 😂 but anyway I like this one and now I’ll take a break from selfies for a while 👐🏻 btw někdy mám proste chuť ty příspěvky napsat anglicky 👏🏻 . . . #dnescestujem #czechtraveler #czechrepublic #ceskarepublika #cestovani #cestujeme #bloggersre #traveltheworld #travelworld #ceskakrajina #cesko #idonttakeselfies (v místě Brno, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/CKpFeSZLmKx/?igshid=jikuc94ssp7h

#dnescestujem #czechtraveler #czechrepublic #ceskarepublika #cestovani #cestujeme #bloggersre #traveltheworld #travelworld #ceskakrajina #cesko #idonttakeselfies

1 note · View note

jonsilverstone · 4 years

Text

Obrozenecká otázkohra pro spisovatele

Vaše povídka, kterou byste zažili nejraději? Mám jednu, napsanou pro kamaráda na jeho námět, kde je fae, která bere jména lidem, kteří jsou úplně na dně, postaví je zase na nohy a pak jim to jméno vrátí. To by se mi líbilo. A jo, vzniklo to v návaznosti na tu povídku, kterou jsem sem házel předtím.

Jak vymýšlíte názvy? Horko těžko. Většinou mi to nejde, tak vezmu nějakou výraznou věc z té povídky a voilà! Nebo občas použiju nějakou frázi, co se mi k tomu hodí.

Popište svůj styl v několika štítcích. #only_first_drafts #sem_tam_vtip #whatever_my_tired_mind_thinks_of_at_night #někde_tam_bude_kočka

Vaše povídka s nejvíc českým tématem? Uh, asi žádná? Mám nějaké, které by se teoreticky daly plácnout do Česka, ale jinak... meh.

Máte nějakého zkřížence (crossover) nebo alternativní vesmír, který se bojíte napsat? Asi ani ne, já píšu svoje věci a k fanfikcím jsem se nikdy moc nedostal, takže jsem nad crossovery moc nepřemýšlel. Ale asi bych se bál napsat jakýkoli - nepřijde mi, že bych byl na fantvorbu ta nejpovolanější osoba.

Vaše povídka, která je nejvíc sebe-obsazená (self-insert)? Nějaká, kterou bych dopsal, asi žádná, i když, kdysi jsem své tehdejší přítelkyni, nyní již bývalé, napsal povídku k narozeninám, kde ta hlavní mužská postava asi byla celkem self-insert. Na druhou stranu, velká spousta mých starých postav byla self-insert, protože jsem to prostě líp neuměl. A doteď v každé své postavě vidím dost ze sebe... ještě mám hodně na čem pracovat.

Je nějaká česká kapela, jejíž písňové názvy/texty byste použili jako název povídky? Hej, ale to mě nikdy nenapadlo! Já zas tak moc české kapely neposlouchám, obecně spíš jedu klasiku, ale vsadím se, že Sto Zvířat nebo Plíhal by určitě měli nějaké názvuhodné texty.

Co musí povídka splnit, abyste napsali komentář? Já nic takhle online nečtu... :/ Když na něco skvělého narazím tady na Tumblru, tak tomu dám like nebo to reblognu, ale na stránkách, kde je fakt možnost přidat komentář, jsem zatím nebyl. Ale myslím, že jakmile bych narazil na cokoli, co se mi líbí, ať už stylem nebo nápadem, tak to tam s radostí napíšu, protože aspoň bude mít autor radost a to je to nejmenší, co můžu udělat, když oni udělali radost mně.

Vaše povídka, kterou nikdo nedocenil tak, jak by měla být doceněna? Asi žádná? Já mám u svojí tvorby divný mix toho, že jsem na to pyšný, a toho, že odmítám věřit tomu, že by se mi něco povedlo. Takže jakákoli míra (ne)docenění je v pohodě, a navíc mám fakt hodné kamarády, kteří mi k tomu vždycky něco hezkého řeknou. I když je pravda, že nedostatek odezvy k té narozeninové povídce mě trochu mrzel. Ani nevím, jestli byla přečtena.

Nějaká nepravděpodobná věc, která se stala díky vašemu psaní; nějaký příběh, o který byste se chtěli podělit? Vždycky jsem psal spíš pro sebe a kamarády, takže až tolik ne, ale jeden plán na povídku, která nakonec nikdy nevznikla, vedl až ke vzniku mého alter-ega, jehož jméno je nyní mojí přezdívkou všude (včetně tohohle blogu), ta posatva byla i součástí různých roleplayů a na ně navazujících minipovídek a mám na ni i kostým. Asi bych se měl dokopat k tomu, abych o Jonovi něco pořádného vážně napsal, po tom všem, čím si prošel.

Napsali jste někdy příběh v jiném jazyce? Hodně, jak dosvědčí i tenhle blog. Něco píšu česky, něco anglicky, věci z obého se snad budou časem objevovat tady. Hodně záleží na tématu, jsou věci, které by se mi blbě psaly česky, a pak věci, které prostě chci mít česky, protože je to přece jen moje mateřština.

Fandomová pravda, o které jste přesvědčeni a nikdo vám ji nevymluví? Jakmile jsem si tuhle otázku přečetl, rázem jsem zapomněl všechny ne úplně kanonické názory, které jsem kdy měl. A ty, co jsem míval, asi stejně nebyly nijak objevné.

Psaní šoupaček/citronů (lemons) jako oblíbená kratochvíle: ano, nebo ne? Jakožto člověk fanfikcemi téměř nepolíbený spíš ne - moje postavy se sice k nějakým těm citronům určitě dostanou, ale to je jejich věc, radši to budu implikovat a nechám to na představivosti ctěného čtenáře. A upřímně, do minulého měsíce jsem netušil, co to lemons jsou. Navíc, dá se to za to považovat, když to není fanfic? Asi ne, a stejně to nepíšu - je těžké udělat to vkusně.

Děkuji @tesscont za označení (a @idontevenlikeblackberries za to, že si na mě taky vzpomněla). Protože nevím, kdo tady co a jak píše, prosím, chce-li se vám, považujte se za označené! :)

#ask #me #česky #writing #čumblr #Jon answers

5 notes · View notes

straw-hat-moro · 4 years

Text

Obrozenecká otázkohra pro spisovatele

Vaše povídka, kterou byste zažili nejraději? Návrat Jinchuuriki - Moje fanfikce na Naruta, odehrávající se v době dvouroční pauzy před Shippuundenem. Četla jsem ji po sobě už hrozně dávno, ale pokud vím, tak tam hlavní postava neprojde ničím přehnaně traumatickým, sbalí tam Kibu, plus ta poslední kapitola, která se točí kolem Kakashiho, se mi dle mého celkem povedla, na to, že jsem ji napsala, když mi bylo 13-14.

Jak vymýšlíte názvy? Celého dílka? Dlouze a těžce, nedělám to ráda, drtivá většina mých příběhů název prostě nemá. U kapitol se snažím buď o něco symbolického, abych ve čtenáři vyvolala krásný “aha!” moment, zatímco kapitolu čte.

Popište svůj styl v několika štítkách.

#mary_sue #moc_rychlý_děj #občas_vtip #občas_fluff

Vaše povídka s nejvíc českým tématem? Jednou jsem měla napsat ve škole příběh, proč se Račí studánka jmenuje Račí, skončilo to příběhem o novinářce(?), kterou zabilo hejno lidožravých(? minimálně na lidi útočících) raků.

Máte nějakého zkřížence (crossover) nebo alternativní vesmír, který se bojíte napsat? Asi ne? Ani na jedno z toho jsem nikdy moc nebyla, minimálně ve vlastním psaní, takže žádného takového strašáka nemám. Nejdou mi ale příběhy, kde je hlavní hrdinka čarodějka. Pokoušela jsem se o to několikrát a vždy to ztroskotalo.

Vaše povídka, která je nejvíc sebe-obsazená (self-insert)? Všechny? :D Moje povídky byly můj útěk, psala jsem příběhy, které bych chtěla číst anebo prožít, takže hlavní hrdinka byla povahově já (nebo moje verze) na 1000%.

Je nějaká česká kapela, jejíž písňové názvy/texty byste použili jako název povídky? Není to můj styl :-) Ta píseň/skupina by musela v té povídce hrát obrovskou roli, abych k tomu přistoupila, což se mi nikdy nestalo.

Co musí povídka splnit, abyste napsali komentář? Momentálně nečtu nic online a když jsem dřív četla, tak ke komentáři stačilo, aby se mi líbila (a nebyla další kapitola, takže jsem komentářem zároveň prosila, ať ji navalí??).

Vaše povídka, kterou nikdo nedocenil tak, jak by měla být doceněna? Skoro nikdy jsem nic nepublikovala, ale myslím, že Stříbro&olovo (které je stále k dohledání online) si více pozornosti zasloužilo. Byla to jedna z mých pozdních povídek a už asi ne tak nápaditá, ale je to moje dítě a já mu přála prorazit.

Nějaká nepravděpodobná věc, která se stala díky vašemu psaní; nějaký příběh, o který byste se chtěli podělit? Přála bych si, kdybych svůj příběh s duchy napsala dříve, než jsem to udělala. V té době už jsem ztrácela drive, ale myslím si, že se tam skrýval docela dost hezký universe, u kterého je škoda, že jsem ho dál nerozvíjela. Jak ale zmiňuji výše, Stříbro&olovo stále visí (pokud se nepodaří najít, tak napište, ale tak těžké to není), a když budete chtít, tak já ho pro vás dopíšu.

Napsali jste někdy příběh v jiném jazyce? Nemyslím si, ale pokud ano, tak anglicky? Ale nevzpomenu si. Počítá se maturitní sloh?

Fandomová pravda, o které jste přesvědčeni a nikdo vám ji nevymluví? Sirius Black je sukničkář. Nevím, kde jsem to vzala, ale tento trend jsem vypozorovala v tolika povídkách, že ho prostě beru jako fakt, dokud mi někdo/něco nepřipomene, že to tak není.

Psaní šoupaček/citronů (lemons) jako oblíbená kratochvíle: ano nebo ne? Já nevím, co to je a soudě dle odpovědi @tesscont, které tímto děkuji za oštítkování, se to bojím zjistit... Tak se mě prosím neptejte.

Jelikož @shelbyinmyviola už je oštítkován od Tess, tak @crowreys-wormstache? Mrk mrk?

#me talk #ask #čumbrl #hezky česky

4 notes · View notes

cz-goingfalmouth · 4 years

Text

První dojmy z Japonska – nebo patnáct

Na první pohled, docela mdlé. Jak to můžeš říct, slyším hlasy křičet. Vždyť tam mají všechna ta světla a roztomilé pinčlíky! Trpělivost musíte mít, mí mladí padawanové. Vysvětlím to.

1. Většina domů je natřená nějakým odstínem béžové nebo šedé, přinejlepším něčím pastelovým. Najít výraznou barvu na fasádě je jako zahlédnout papouška mezi holuby.

2. Ulice, aspoň tady, kde bydlím, jsou převážně rovné a poskládané do jakés takés mřížky. Člověk si připadá trochu jako v Americe.

3. Spousta lidí jezdí na kole, proto si na přechodu musíte dávat pozor spíš na ně než na auta. Pokud jste někdy byli ve Švédsku nebo Nizozemí, víte, o čem mluvím.

4. Mnoho domů má u hlavního vchodu květináče s živými rostlinami. Myslím, že si tím vynahrazují neexistující zahrady.

5. Garáže plné věcí jsou často celý den nechané otevřené a nehlídané. Zkusit tohle v Česku, tak je ten prostor už dávno prázdný.

6. Anglicky fakt moc neumí. Musím to učení japonštiny zintenzivnit asi o šest tisíc procent, a to rychle.

7. Je tu spousta arkád – aspoň myslím, že se tomu tak říká. Zastřešené ulice s obchody a restauracemi. Za poslední dva dny jsem jich našla šest, a to jsem ani nedošla tak daleko.

8. Na maličkých svatyních v ulicích jsou hákové kříže. Já vím, že ten symbol před druhou světovou znamenal něco jiného, ale to neznamená, že se mi pokaždé, co jsem ho viděla, neudělalo mdlo.

9. Hodně lidí, co kolem mě prošlo, šoupalo při chůzi nohama. Netuším proč.

10. Spousta žen, řekla bych tak polovina, nosí sukně, většinou v nějakém odstínu šedé a dlouhé do půlky lýtek.

11. Kolemjdoucí se neusmějí zpátky, když se na ně usmějete první. Nevím, jestli je to normální nebo mnou, ale po Cornwallu mi to přijde hrozně divné.

12. Prodejní automaty najdete i na těch nejpřekvapivějších místech. Všechny fungují a není na nich jediný obrázek nebo škrábanec. Nádhera.

13. Všude je čisto. I v ulicích, které bych v Británii nazvala pochybnými postranními uličkami, nejsou žádné odpadky a nic tam nepáchne.

14. Naše záchodové prkýnko je vyhřívané. Napoprvé jsem málem vyletěla z kůže.

15. Jedna z našich sprch je mimo vanu. Tím myslím, že ze zdi jen tak čouhají kohoutky a sprchová hadice a když se sprchujete, je pak všude mokro, a tak to má být.

Jinak jsou ale lidi slušní a snaží se i přes jazykovou bariéru pomoct, když potřebuju. Taky bych ráda řekla, že děcka jsou všude stejné, vzhledem k tomu, že jsem už prošla i kolem hlučného hřiště, i kolem party kluků postávajících na rohu ulice.

Všechno. Zas o sobě dám vědět.

#japan #hyogo #kobe #travel #日本 #兵庫 #神戸 #japonsko

2 notes · View notes

majdalenaska · 5 years

Text

Na obláčku aka Glorified waitress

....english version coming soon...

4/9/2019

Dnes jsou to právě dva roky, co jsem se oficiálně stala letuškou pro Norwegian a proto jsem se rozhodla , že je čas si založit blog.

Níže stručněji popisuji můj šestidenní pracovní trip, tak snad to někoho bude aspoň trošku bavit.

Bavím se s dívkou ve výtahu, otočí se na mne a mile mi povídá: „Júú, vy pracujete jako letuška?“ No doslova to bylo: „Woow, you are so lucky, you get to travel the whole world!“ V překladu tedy: Vy máte ale štěstí, můžete tak procestovat celý svět. Já se se od srdce zasměju, ale v duchu si řeknu, to určitě ty naivkoJ

Ne opravdu, mnoho z mých přátel či nepřátel má trošku zkreslené představy, o tom, co tato práce obnáší. A já si to na začátku myslela taktéž. Ovšem na druhou stranu, kdo může říct, že večeřel steak v nejvyhlášenější restauraci v Buenos Aires a tančil Tango s místním domorodcem. Kdo může říct, že si každý týden poletuje na obláčku v 39 000 stopách nad mořem v nejmodernějším Dreamlineru a kdo může říct, že dostává zaplaceno za cestování 15 dní v měsíci. Tuto práci bych shrnula do takového „nahoru a dolů“ to je docela výstižné, doslova!

Tento týden mě čekala 6 ti denní cesta: Londýn- New York- Madrid- New York- Madrid-Londýn, vypadá to hrůzostrašně co? Je to docela neobvyklé, ale jelikož zastáváme práci jiné báze, nikdo se s námí nemazlí a šupnou nás na jakékoliv jiné lety, pokud jsou potřeba.

28.8./ 8:20 SEČ- Londýn Gatwick

S Crew se setkáváme v kavárně Costa a dochází k prvnímu seznamení s posádkou. Jelikož je v Norwegian přes 800 „cabin crew“, ve většině připadů vidíte všechny poprvé a je tedy malá pravděpodobnost, že poletíte s někým známým. Ale i to se může stát, vždy ráda ocením, pokud zahlédnu známou tvář. Cítím se trapně, neznám nikoho a tak nastává nucená konverzace. Small talk nemám v oblibě, ale bohužel nemám na vybranou. Piloti vypadají krajně nasraně, ale milý úsměv od letušky je třeba rozveselí.

Společně jdeme na palubu a v přední části letadla zvaná PREMIUM máme BRIEFING. Vedoucí dnešního letu nám přidělí pozice u dveří, o které se budeme starat, zopakujeme si bezpečnostní otázky a společně taky diskutujeme o tématu týkající se první pomoci. Posléze přichází Kapitán a sděluje nám dobu letu, popřípadě informace ohledně turbulence a další potřebné informace. Jsem unavená, moc dobře jsem se dnes nevyspala, ale jakmile začně servis, je všechno OK. Let je relativně v pohodě, ovšem máme neskutečně množství objednávek a na palubě máme pouze 8 stewardů a stewardek, což při letu do NEW YORKU není opravdu ideální.

Servis zmáknem rychle a půlka „crew“ jde na povinný odpočinek. Zalezu si tedy do malé kajůtky na konci letadla, zavřu oči a odpočívám, moje nejoblíbenější část letuJ Pokud z Vás někdo někdy letěl Boeingem 787, čtěte dále, záchody naleznete na druhé straně od kajuty a pokud uvídíte na dveřích nápis CABIN CREW ONLY , tak to opravdu není toaleta. Divili byste se, ale 99 % pasazérů je vždy marně zkouší otevřít.

Přilétáme do New Yorku okolo jedné hodiny odpolední (18.00 SEČ), jelikož se nacházíme na jednom z nejrušnějších letišť na světě vůbec, strávíme někdy i přes 45 minut na cestě do GATU tzv. TAXI (přejezd).

15:30 místní času/ 20 : 30 SEČ – New York City

Dvě a půl hodiny po příletu se konečně dostáváme do hotelu, samotná cesta z letiště trvá skoro hodinu, ale aspoň máme hotel na Manhattanu, což není na škodu. Každý z nás prcháme do svého hotelového pokoje a domlouváme se, co později. V plánu je rooftop bar v Brooklynu, ale prší, tak nic. Dám si sprchu a krátkého šlofíka, jelikož později jdeme s kolegyní do Whole Foods pro něco k snědku. To jsem ale neměla dělat, po probuzení jsem tak mimo, že jsem tak maximálně schopná jít pro pizzu dolů za roh. Achjo:D

Pizza je ale naprosto luxusní, zapnu si Netflix a relaxuju. V osm večer už nemůžu dál a usínám. Ve dvě ráno se ovšem probouzím a převaluju se tak do páté ranní. Thank you Jet Lagg. Ale já už jsem přece zkušená letuška a tak už mám svoji ranní rutinu. Zacvičím si, zamedituju a vyrážím směr pobřeží si zaběhat, což na jet lagg většinou zabírá stoprocentně. Ovšem vetšinou to chce partáka, který vás vytáhneJ

Ranní běh podél řeky Hudson je naprosto úchvátný, po cestě potkávám nadšené New Yorčany a říkám si, jaké to asi musí být tu opravdu bydlet a běhat si tu každé ráno. Po chvíli si sednu na lavičku, v uších sluchátka, kochám se výhledem na Manhattan a pozoruji život okolo.

Když jsem zpátky v hotelu, vyrážím na snídani a potkávám ostatní z naší crew. Po snídani jsem nečekaně zase unavená a tak nemám na dnešek žádné velké plány, pouze nákupy v Century 21 a oběd v Whole foods. Pozdě večer odlétáme do Madridu a proto se nutím spát, marně! Pouštím si meditační video, které mne snad nabudí ke spánku, marně.

29.8/21:15 místního času ( 02:15 SEČ)- New York City

Jak si asi dokážete představit, není to uplná ideálka letět skoro ve tři ráno evropského času. Ovšem ve světě letušek si zvyknete opravdu na všechno. Hodina v autobuse na letiště, hodina popojížení na runway, achjo, chci spát. Sedím na jumpseatu asi 50 minut a naproti mně sedí tři pasažéři. Letuška se ale usmívá za každé situace , takže wakey wakey Magdaleno. Naštěstí v letadle všichni pasažéři spí, máme pohodu. Let je bez problémů, bez turbulencí a trvá pouze 6 hodin a 30 minut. No někdy je to opravdu easy breezy, což je výhoda i nevýhoda tohoto zaměstnání. Každý let je opravdu naprosto odlišný. Únava, hádky s nepříjmenými pasažéry, hádky s nepříjemnou posádkou , omdlívající pasažéři, opilí pasažéři, no vyberte si. Ale dneska jsme měli štěstí. Nikdo mne nepozvracel a nikoho jsem nepolilaJ

30.8/ 14:35 místního času - Madrid

Přilétáme do Madridu a jsme nadšeni. Slunce, bazén a léharo, to je má představa o nadcházejícím dni a půl. Odhazuji uniformu a večer se setkávám s Maďarkou Andreou a Polkou Marlenou a vyražíme směr centrum Madridu. Plán je jasný a stručný, Tapas bar+ Sangria.

Máme štěstí, o prohlídku města se postará Španěl Luis, který v Madridu žije, a tak nás provede městem. Ukáže nám pár malebností a hlavně nádherný park Cuarttel de la Montana, ze kterého je úchvatný výhled na město. Celý večer nemůžeme zakončit nijak jinak než návštěvou Čokolaterie San Gines, kde připravují to nejlepší Churros ve městě. Tak to byla opravdová třešnička dnešního povedeného večera. Další den se jdeme kouknout po obchodech a zbytek odpoledne strávíme u hotelového bazénu a nabíráme energii na další noční let.

31.8./18:25 místního času

Sbalím kufřík a vydávám se dolů do lobby, kde se setkávám s ostatními z naší Crew. Tentokrát nás čeká let zpátky do New Yorku, kam se moc netěším, jelikož se s největší pravděpodobností zase málo vyspím. Je zajímavé, že v poslední době preferuji západní pobřeží USA, se spánkem a jetlaggem zde nemám problém. Trvalo to pouze rok a půl si na časové rozdíly zvyknoutJ

Během letu se nic extra zajímavého nestane, ovšem 80% pasažérů nemluví anglicky, tudíž nastrkujeme našeho španělského Luise , kam je potřeba. Luis není nadšený a stěžuje si, že mu za chvíli asi exploduje hlava. Nastává menší incident s americkou pasažérkou, která se odmítá vzdát svého jídla s ořechy. Jelikož na palubě máme pasažéra se silnou alergií na ořechy, je přísně zakázáno konzumovat cokoliv, co by mohlo ořechy obsahovat. Ovšem paní B. mne krajně odmítá a stěžuje si, že konzumuje pouze Gluten free, Vegan, Organic a to ji tedy rozhodně Norwegian ze svého snack baru poskytnou nemůže. Vzdala jsem veškerou snahu se s paní B. dohadovat a zavolala mého seniora. Jako úplatek jsme zvolili kávu, kterou jsme právě upražili v zadní GALLEY, aby byla paní B. spokojena a vzdala se svého jídla. Ovšem ke konci letu si paní B. stejně svoji krabičku s jídlem otevřela a riskovala tím anafylaktický šok pasažéra v přední části kabiny. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Je ovšem opravdu smutné s jakou arogancí a ignorancí se u některých pasažérů setkáváme. Ale i tohle je práce letušky a můžete se samozřejmě setkat i s mnohem horšími situacemi.

Paní s dítětem si stěžuje, že nesedí v exit row a nemá kam položit dítě, u přepážky ji přece slíbíli , že dostane kolébku na mimčo, která je možná zavěsit, ale pouze u sedadel v exit row. Posílám Luize a ten jí do telefonu vysvětluje, že se neskutečně omlouvá, ale na přepážce to popletli a bude muset sedět jinde. Servis je nepřijemný, nikdo mi nerozumí, ale nakonec si vystačím se slovy POJO, CARNE, vino Bianco a vino RossoJ Paráda, nakonec ta špánina není tak težká.

Do hotelu na Manhattanu se dostáváme až v jednu hodinu ráno místního času, tudíž 6. hodina ranní času evropského. Drinky jdou bokem a únavou padám do postele, nejradši bych nevylezla až do zítřejšího pick upu, ale jelikož jsem v ňúú jorku, tůdle. V 7.30 jsem vzhůru a tak pádím na snídani.

Na ranní běhání nemám tentokrát myšlenky, sorry Hudson river. Únava je znát a proto se válím v posteli. Na oběd si skočím do Preta Manger a zapínám Netflix. V této práci je ale opravdu nutné odpočívat, nejsem až takový lenoch, jak to vypadá. Jetlagg není žádná švanda.

1.9 /21.15 místního času - 02.15 SEČ- New York

Tak tu máme poslední pracovní let a frčíme zpátky do Madridu, De ja vu. Usínáme v crew buse a do hodiny jsme na letišti JFK. Co je skvělé na pozdních letech je fakt, že většina pasažérů usne ještě před vzlétnutím, paráda. V galley máme pohodičku a let nám utíká, naštěstí trvá jen 6 a pů hodiny, což je velká výhoda New Yorských letů. Zkuste si srovnat s 13 hodinovým letem do Buenos Aires.

2.9. /12:59 SEČ - Madrid

Jsme v Madridu, ale náš let do Londýna je až za pět hodin, naštěstí máme zamluvený hotel na pár hodin, kde si můžeme na chvíli odpočinout. Let z Madridu do Londýna už neoperujeme, nazývá se jako DEADHEADING let, což znamená, že letíme pouze jako pasažéři v civilu. O půl osmé večer konečně přistáváme na Gatwicku, vše vypadá nadějně, nemáme spoždění, kufry nám neztratily, je vše jak má být. V deset večer se dostávám domů a z Deliveroo si objednávám pizzu a pivo. Kufr hodím do kouta, lehnu do postele a nevylejzám dalších 12 hodinJ

2 notes · View notes