#ptej se | Explore Tumblr Posts and Blogs

deadandsarcastic · 4 years

Text

Zápis Čtvrtý - LK2; Lišák s Bouří v zádech

Dva dni uplynuly jako voda, a brzy nastal ten den D; alias, den, kdy Draconia s Luxiosem vypadnou ze základny na jejich, dost možná mírně sebevražednou, misi. Oba lovci kráčeli společně se slečnou Webberliovou chodbou, která vedla ke vstupu ven, na letiště, kde už na ně čekala helikoptéra. Draconie si nesli svůj kufr, přes rameno měli tašku s miláškem a byli oblečení do upnutých černých kalhot, šedo-bílých bot na vysoké platformě a světle zelené mikiny na zip - a bylo na nich poznat, že se v tom pomalu pečou, protože bylo vážně horko, (obzvlášť, když se momentálně pohybovali po prosluněné chodbě, kde se navíc větralo). Vlasy měli rozpuštěné, takže se jim volně vlnily téměř do půlky zad, a na nose jim opět seděly dioptrické brýle… A kupodivu, pro jednou byli naprosto zticha a vypadali zamyšleně.

Luxios kráčel po druhém boku plavovlásky, jež na sobě měla další ze svých luxusních a pravděpodobně velice předražených kostýmků. Nikoho snad ani nepřekvapí, že zase v rukou svírala enormní hrnek kafe - téměř prázdný. Lišák měl již své zavazadlo, které mělo formu obrovského, bytelného batohu již v helikoptéře. A to z jednoho prostého důvodu; už během rána se k němu musel připevnit samo-otevírací padák, protože s takovým "závažím" by se lišákovi skákalo docela špatně. On sám na sobě neměl své obvyklé kimono, nýbrž parašutistickou kombinézu přesně dělanou na něj i s dírou pro ocas. Dlouhé vlasy měl stažené do copu, aby mu během seskoku neplandaly do obličeje, a pod paží si nesl speciální přilbu a brýle. Byl to docela zvláštní pocit, že ani jeden z trojice nemluvil. Vlastně za jediný zvuk mezi nimi by se dalo považovat klapání ženiných podpatků.

„Takže," ozvali se Draconia nakonec po chvilce, když už se pomalu blížili k východu ven a stáli jen pár metrů od dveří. „Jak dlouho jste říkala, že poletíme?" otázali se ženy, protože si nebyli jistí, jestli to zmiňovala, a oni jen nevnímali, nebo jestli jim to plavovlasá zapomněla sdělit… Tak jako tak, Draconii to docela zajímalo, protože už se nemohli dočkat, až budou seskakovat z helikoptéry.

„Zhruba tak dvě hodiny," odvětila slečna Webberliová a smočila rty v silné, tentokrát alžírské, kávě. „Pokud vše půjde podle plánu, tak přesně dvě hodiny, čtyři minuty a padesát dva vteřin… Můžete si to počítat." Luxios na to nic neřekl, jen mlčky přikývl, zatímco uvažoval, zda bude muset celou cestu poslouchat šňůru nekonečných dotazů a připomínek… A taky si pohrával s možností, že si prostě na uši připlácne ona ochranná sluchátka a bude pokoj.

Jen pokývali hlavou na souhlas, a pak už se před trojicí otevřely automatické dveře na venkovní prostranství, které bylo celé rozpálené tím neskutečným horkem. „Chcípnu!" vřískli Draconie, jakmile ušli sotva čtyři metry po horkém asfaltu. „Jestli je tohle nějaký zátěžový test, jestli se jako na tu misi vůbec hodím, tak se tou helikoptérou asi nechám odvézt zpátky na svojí základnu a půjdu radši někam do lesa lovit vlkodlaky, protože na tohle nemám," začali lamentovat, zatímco se potili pod mikinou jako dveře od chlíva.

Povzdechl si a už-už plánoval, že jim řekne, že pořád mohli po tom asfaltu štrupat bosky, ale nakonec si řekl, že by to bylo jenom hloupé stěžování, tudíž místo toho jen zamumlal: „No tak, hlavu vzhůru… Mohlo to být ještě horší, ne?" „Ano," přitakala mu plavovláska bleskově, „mohla jsem být bez kafe… No, moje část práce na téhle misi tímto končí - dál už je to jenom na vás. Takže vám přeju příjemný let… No a ať to není nic závažného a ať to hravě zvládnete." Když tohle říkala, už byli těsně u helikoptéry, v jejíž kabině už dávno seděl pilot, a bylo na něm vidět, že je mu taky neskutečné vedro. „Děkujeme za všechno," prohodil Luxios, lehce se ukláněje, aby potvrdil svá slova, a pak už nastoupil po vrtulníku.

„Tak papa, opatrujte si lenochody," zamávali blonďatí na ženu, a pak se ladně vyhoupli do vrtulníku za Luxiosem - po plavovlásce už nehodili ani pohled a prostě sebou flákli na sedačku, kufr položili pod sebe, hodili si nohu přes nohu, do uší nacpali AirPody a začali něco lupat na telefonu - lišákovi, k jeho velkému štěstí, moc pozornosti nevěnovali… Zatím.

Luxios už seděl připásaný v pohodlné měkoučké sedačce, zatímco se vedle něj válel jeho batoh - už připravený na seskok. Bělovlasý odněkud zpoza své kombinézy vyštrachal docela objemnou bichli, až bylo s podivem, že se mu tam vlezla, a se zaujetím ji otevřel na založené stránce a pustil se do čtení… Přičemž doufal, že bude mít alespoň chvilku pro sebe na přelouskání několika stránek.

Nějakou dobu, možná tak hodinu, vydrželi v klidu, zatímco se váleli po sedadle, poslouchali Panic! At The Disco, hráli hry na mobilu a občas po očku koukli, co dělá lišák - ten ale nic moc zajímavého nedělal, alespoň pro ně ne… Nicméně, neskutečná nuda a přebytek energie nakonec Draconii porazily, takže si asi v půlce letu vyndali AirPody z uší, zvedli se ze sedadla, jako kdyby teď vůbec nebyli několik set metrů ve vzduchu a neměli jako jediný důležitý úkol pouze v klidu sedět. Přeťapali ty asi dva metry, co je dělily od staršího, a kecli sebou na zem před něj, i přes to, že všude kolem byly volné sedačky. „Co to čteš, Košíku?"

„Knihu kaligramů," odvětil, načež svou drahou literaturu otočil směrem k nim, aby se mohli podívat na jednu z velice známých básní od Appolinaira ve tvaru Eiffelovy věže. „Přijde mi zajímavé, co všechno lidé dokážou z písmenek vytvořit a jak si hrají se slovy… Je v tom trochu výtvarného a trochu spisovatelského umění… Zkrátka je to neskutečně fascinující, nemyslíte?"

Nakoukli do knížky a ocenili ukazovaný obsah uculením a souhlasným pokýváním hlavy. „Je to zajímavé. Já se sice na čtení nedokážu moc soustředit, ale tohle je vážně pěkné," pochválili Luxiosovi knížku - pak se pohledem ale upnuli zpátky na něj a zamyšleně lišáka pozorovali, aniž by něco řekli, nebo dali ve tváři znát, co se jim zrovna honí hlavou.

Na okamžik se chtěl zase vrátit ke knížce, ale místo toho ji nakonec zavřel, přičemž samozřejmě nezapomněl založit příslušnou stránku, a raději se otočil na Draconii. Konečně měl čas studovat jejich obličej, když neposkakovali okolo ani neštěbetali rychlostí rapera s výkonem šest slov za vteřinu. „Jste nějak podezřele tiše," pronesl po pár minutách prohlížení toho jejich vcelku roztomilého obličejíku.

„A vadí to?" pousmáli se. „Já se tady s tebou totiž mentálně sbližuju. Za nějakejch padesát minut, nebo jak dlouho, nás vyklopí kdoví kam do pralesa a ještě pořád se neznáme tak dobře, aby mě to tak trochu částečně neděsilo," prohlásili. „Takže na tebe budu zbytek cesty prostě zírat, dokud si na tebe nezvyknu… Oh! Dáme si zírací zápas! Kdo dřív mrkne, tak prohrál. Počkej, nemusíš ty mrkat míň, když jsi liška? Nemáš třeba vlhčí oči, nebo tak? Nebo nějakou vlhkou blánu přes ně? Můžu se podívat?" vstali ze země a začali se po bělovlasém sápat, aby se mu mohli podívat do očí z větší blízkosti.

Automaticky se víc stáhl, ruku napřahuje do bojové pozice, jako by se nebál je v mžiku knockoutovat na podlahu, jenom aby si ubránil životní prostor… Který pro něj byl sakra důležitý. „Žádnou blánu na očích nemám," zavrčel s mírně nepřátelským podtextem a docela litoval, že vůbec něco zmiňoval. „Ale dokážu docela dlouho vydržet na jednom místě bez jediného pohybu… Takže opravdu mohu mrkat méně než vy… A teď prosím laskavě slezte."

„Nebuď tak protivný, jak můžeš vědět, že přeci jen nejsem dáma a jenom ti to nechci říct? Jsi přece gentleman, no ne? Takže mě nemůžeš skopnout na zem," argumentovali, zatímco si moc nedbali lišákových protestů a snahy je dostat na zem. „A když na tebe budu zírat víc z blízka, tak si na tebe pak líp zvyknu… Máš fakt hezký oči mimochodem. A žádnou blánu na nich nemáš, tak fakt, že jsi nekecal, to je zajímavé, ale aspoň teď vím, že se ti dá věřit, když jsi nelhal o bláně na očích, tak už ti můžu věřit i s vlastním životem," žvatlali dál.

„Když myslíte," odvětil polohlasně, přičemž vlastně tak ani netušil, na kterou z mnoha poznámek to byla odpověď, tudíž je nechal, aby si to sami přebrali, jak chtějí. „Vy jste docela kontaktní osoba, že?" povzdechl si po několika dalších minutách, kdy se jeho osobní prostor stále zmenšoval a zmenšoval… Teda alespoň jemu to tak připadalo.

„Nebudu ti to vyvracet," zamrkali na bělovlasého, když se mu konečně usadili na klíně tak, aby na něj hezky viděli, ale zároveň se po něm neváleli a nekroutili jako nějaká lehká děva… Protože tak blízcí si vážně ještě nebyli. (Oni si ti dva asi nebyli blízcí ani na to, aby si Luxiosovi Draconie sedali na klín, ale na to už se historie neptá, ne?) Každopádně, blonďatí se konečně zase ztišili, aby se mohli zblízka mentálně sbližovat se svým parťákem, čekajíce, jestli Luxios ještě něco řekne, nebo bude už jen mlčky trpět.

Jen tam tak seděl a uvažoval nad tím, kdy mu naposledy seděla nějaká lidská bytost na klíně, což jej vracelo do dob dávno minulých… A aby pravdu řekl, lehce jej to rozesmutnilo, i když on na sobě nedal nic znát. Docela čekal, že jeho společníci brzy začnou nějaký další rozhovor, jenž se vždy spíše podobal výslechu, ale když se k ničemu neměli, rozhodl se udělat tentokrát krok on: „Zatím mi to připadalo, že naše debaty byly těžce jednostranné, nezdá se vám? Vlastně mám pocit, že o vás vůbec ale vůbec nic nevím…“

„Hm… Jo, to máš vlastně pravdu," přiznali. „Ale já nevím, co ti o sobě říct… Takže se ptej, na co chceš, na cokoli, co tě zajímá; je mi to jedno. Už mě potkaly i horší věci, než nějaká choulostivější otázka," ušklíbli se a zavrtěli sebou na klíně staršího, protože se helikoptéra mírně naklonila a oni začali sjíždět na zem.

„Hmmmm," zamručel, snaže se vymyslet nějakou otázku, která by je třeba zabavila na delší dobu, tudíž by vlastně nemusel vůbec mluvit on sám. „Co vlastně děláte ve svém volném čase? Vypadáte jako někdo, kdo…“ odmlčel se, jelikož netušil, jak by měl svá slova formulovat, aby to Draconii neurazilo, či se jich to nějak zásadně nedotklo. „… Kdo má zálibu ve spoustě činnostech... Takových… Především hodně akčních… Trefil jsem se alespoň částečně?"

„No," spráskli ruce a na tvářičce se jim objevil radostný výraz, že můžou zase chvilku povídat. „Nejvíce času asi trávím svým tréninkem… A chodím především běhat, protože to je taková věc, co se dá dělat všude… Akorát, tady na základně mi nezbylo nic jiného, než od běhání upustit, protože by asi ostatní lovci neuvítali, kdyby jim tam někdo lítal po chodbách, plus, bylo to tam jako labyrint, a poslední, co by se mi chtělo, je se tam ztratit," vysvětlovali. „A jinak se nebráním žádnému jinému sportu, ať už mi to jde, nebo ne, protože je fajn, když si můžu někde vybít energii a být pak delší dobu v klidu, to mi říkají všichni, a je to od nich hezké, že na mě tak myslí a hlídají, aby se mi někdy taky dostalo pořádného odpočinku," rozplývali se. (A ne, nikdo se jim doposud neobtěžoval vysvětlit, že lehce špatně probrali tu situaci s lovci, kteří je zoufale posílali běhat na půl dne kolečka do lesa, aby se pak uklidnili aspoň na pár hodin.) „No, a baví mě šití. Mám doma spoustu šatů, které se mi povedlo docela hezky přešít, protože se mi strašně líbí nosit sukně a šaty, ale většina z nich je tak strašně holčičí, a nebo moc dlouhá, anebo moc krátká, anebo se mi prostě nelíbí - takže, díky Bohu za ty šicí stroje," rozpáleně sdělovali staršímu. „A mám asi dvoje šaty i s sebou, tak to ti je pak ukážu."

Pokyvoval hlavou a dokonce ani v tento moment nepředstíral falešný zájem; vážně se mu líbilo, jak se umí pro něco nadchnout a projevit skutečný zápal - to u spousty dnešních lidí postrádal. „Tak to rád slyším; trénink je skutečně důležitý. I já mu věnuji hodně času… Sám jsem si jej nastavil tak, aby kombinoval jak fyzickou, tak psychickou část, které splývají v harmonický soulad. Hodně je právě z kultury mé země, ale zakomponoval jsem do toho i západní prvky. Kdybyste tedy někdy měli zájem o samurajský trénink…“ Ani si neuvědomoval, že se konečně rozpovídal sám od sebe a že nemluvil s odporem. Asi to bylo podmíněno faktem, že se shodli na nějakém společném tématu. „A běhání je skutečně osvěžující. Docela jsem vděčen, že se můj chrám nalézá v lesích… Vlastně jsem si svůj trénink koncipoval tak, abych co nejvíce času trávil venku… Lidé si to neuvědomují, ale soulad s přírodou je základ úspěchu."

„Viď?" souhlasili s úsměvem. Sice nebyli nějací posedlí hipíci, co by potřebovali lítat 24/7 někde po venku a kouřit trávu, protože tráva je přírodní a příroda je fajn, ale určitě se jim venku, někde v lese, líbilo milionkrát víc, než ve velkoměstě… Ale zároveň si užívali všechny ty moderní technologie a bohužel bez nich nedovedli zrovna moc existovat, takže v tom byli jaksi půl na půl; asi jako "splynutí s přírodou je fakt super, jé, podívej, tady je krásná kytička, tu si musím vyfotit a dát jí na Instagram, hele, on tu není signál, tak na to kašlu, jdeme z lesa zase pryč".

„Popravdě řečeno mi tohle udělalo radost," přiznal se s lehkým náznakem úsměvu na tváři, který odhaloval jeho menší tesáčky. „Většina lidí, dokonce i z loveckých řad, tento fakt naprosto opomíjí, přičemž nechápou jeho důležitost… Takže se dáte považovat za příjemnou změnu." Když je tak poslouchal, začal si dokonce i myslet, že to třeba nebude až zas taková katastrofa.

„Vidíš, jak se sbližujeme!" Měli chuť Luxiose obejmout, ale nakonec si to rozmysleli, s tím, že jej nebudou moc pokoušet, když jsou teď jakž-takž zadobře… Radši se z něj tedy zvedi, že jakože půjdou zpátky na svoje místo - každou chvíli už stejně měli vyskakovat. „No, sedělo se mně na tobě dobře… Protože jsi vážně pohodlňoučký~ A taky se na tebe pěkně kouká."

Neměl nejmenší tušení, co by na to měl odpovědět, ale nakonec jej zachránil pilot, jenž jim skrze reproduktory z kokpitu oznamoval, že by se měli připravit na blížící se seskok. Lišák tedy schoval své čtivo a pustil se do zapínání helmy. Docela začínal být zvědavý, jak budou seskakovat Draconie; vzhledem k tomu, že říkali, že padák nepotřebují...

Schovali mobil a sluchátka do svého kufru, a poté si konečně začali rozpínat a svlékat mikinu, ve které se do teď pekli; pod tou měli jen zelenou sportovní podprsenku, přes kterou byl zapnutý jakýsi stříbrný postroj. Ten "postroj" byla vlastně jen kupa tenkých lanek, která jistila malou, černo-stříbrnou krabičku na jejich zádech, jež nesla zlatě vyrytý název "st03m - E0 - w1ng5". Mikinu taktéž hodili do kufru, který potom pořádně zamkli a zajistili, protože vážně nestáli o to, aby jim z něj v letu něco vypadlo. Poslední, co potom ještě udělali, bylo to, že si stáhli vlasy gumičkou do dlouhého culíku, čímž opět odhalili jejich podholenou hlavu… A bylo tak hezky vidět, že jim, přímo do týla, z krabičky na zádech vede jakýsi kabel, který se jim pojil do hlavy.

Jakmile byl připraven k seskoku, stejně tak jako jeho věci, otočil se na Draconii, jelikož jej vcelku zajímalo, jak tedy budou dostávat na zem oni. Od doby, kdy se začal seznamovat s moderní společností, jej vždycky fascinovaly vynálezy a různé technické hračičky… Tudíž nebylo s podivem, že několik minut studoval tu jejich malou krabičku na zádech, zatímco mu v hlavě běhalo docela dost nápadů, co to asi umí. Dokonce už uvažoval, že by se i na něco zeptal, ale to už nade dveřmi začala svítit červená kontrolka doprovázená hlasitým houkáním, což značilo, že brzy se dveře otevřou a oni budou vyskakovat.

Upravili si tašku přes rameno a pevně chytili kufr, připravení na to, až budou moci vyskočit… Pak je ale napadla ještě jedna docela podstatná otázka, takže zkusili přeřvat houkání a nahlas se zeptali lišáka: „Hele, nevíš, jak vysoko jsme? Protože mě by to docela zajímalo a teď mi tak napadá, že by vůbec nebylo na škodu to vědět, ať mám představu kdy roztáhnout… -“ zbytek jejich věty se ztratil v houkání, které se ještě zintenzivnilo, aby bylo všem jasné, že dveře se otevřou každou vteřinou.

„Zhruba tak čtyři tisíce čtyři sta metrů," stačil ještě vykřiknout, než se dveře pomalu otevřely a dovnitř okamžitě s hukotem vtrhl prudký vítr, společně s řevem helikoptéry. Luxios na nic nečekal a okamžitě přistoupil k okraji, přes něž vyhodil ven svůj batoh s automaticky otvíratelným padákem. Pár vteřin se díval na své zavazadlo, načež se jej rozhodl následovat. Odrazil se od podlahy a vyskočil do volného prostoru.

„Tak fajn," zamumlali, kratičkou chvíli pozorovali lišáka, a pak jej ve skoku dolů následovali; zhruba deset vteřin si užívali volného pádu, ale pak jim došlo, že pokud nezačnou něco dělat, tak se dole rozbijí na kaši - tudíž si povzdechli, protočili očima, a hned na to se jim krabička na zádech rozskočila… A ze zad jim vyrostla obrovská, kovová křídla, se zeleným nápisem "Jesus loves me". Draconie jimi párkrát máchli, než přestali padat a prostě zůstali viset ve vzduchu, mávali křídly a prohlíželi si se zájmem prales pod sebou… Jenže jim takhle vysoko ve vzduchu začala být brzy zima, plus tušili, že Luxios už se asi bude pomalu blížit k dopadu, tudíž se otočili hlavou dolů, a pustili se střemhlav k zemi.

I lišák si taky chvíli užíval volného pádu, jelikož se toho ještě za poslední dva týdny nenabažil, ale jakmile si všiml, že zavazadlo pod ním otevřelo padák, následoval jeho příkladu. Několikrát mu na základně vysvětlili, jak má přistávat, kam přesně se má snažit pád korigovat, a navíc mu sehnali speciální padák, jenž mohl bez problémů ovládat pomocí jedné ruky. Takže nebylo s podivem, že se mu podařilo bez chybičky přistát na speciální betonové plošině základy "Tichá řeka" pár sekund po batožině… A vážně byl rád za tyhle speciální padáky, jež byli částečně automatizované a uzpůsobené na přistávání v pralese, jinak by se asi někde rozmlátil o stromy, nebo by na nich zůstal zamotaný viset.

Za nějakou to chvíli, co Luxios přistál, vedle něj dopadlo Draconiino zavazadlo - oni jej totiž měli tak upravené, že se při volném pádu, ani z několika set metrů, nerozmlátilo; jen se párkrát od země odrazilo a zůstalo nakonec ležet na betonu… Krátce po kufru se na zem dostali i jeho majitelé, kteří se naštěstí stihli ve vzduchu včas otočit, aby na tvrdou zem nepadli nosem napřed, a prostě se na zem snesli jako hotový anděl, tedy v jejich případě spíš anděl zkázy, takový Luxiosův osobní anděl zkázy. Křídla si stáhli za sebe, aby jim moc nepřekážely v chůzi, nicméně je ještě nesložili zpátky do krabičky… Protože, upřímně, přišli si s nimi vážně badass a líbilo se jim, když měli záminku s nimi chodit takhle po venku. Došli pár metrů ke svému kufru, který trochu oprášili a zvedli, načež doťapali k lišákovi a začali vyzvídat: „Tak jak se ti letělo?"

Se zaujetím blonďáky pozoroval dobrých dvacet tři vteřin přesně, přičemž se z jeho obličeje dalo vyčíst zaujetí a zvědavost. „Vcelku dobře," odvětil, sotva si sundal přilbu. „Možná se z takového skákání padákem stane můj volnočasový koníček. Opravdu to má své kouzlo… I když hádám, že váš způsob jak se dostat na zem je přece jen o něco zajímavější… Odkud máte ta křídla, smím-li se ptát? A jak je ovládáte?" Kdyby byl jako Draconia, asi by začal chrlit hory a hory vtíravých otázek, ale jemu ke spokojenosti stačilo položit jen tyhle dvě.

„No, těší mě, že se ptáš," usmáli se a začali vysvětlovat: „Vidíš ten kablík, co mi vede do hlavy?" Otočili se na podpatku a přidrželi si culík stranou, aby se lišák mohl podívat na jejich temeno. „To mi nějak vede do mozku, nebo co. Prostě… Je to tam tak zapojený, že ty křídla můžu ovládat tím, že na to prostě myslím; že je zkrátka vnímám jako nějakou část svýho těla. Takže asi jako když si teď řeknu, že se otočím zpátky na tebe," udělali otočku zpátky na bělovlasého. „Tak stejně tak si teď můžu říct, že prostě zamávám křídly a odletím někam do háje - prostě jako ptáček, nebo andělíček, chápeš? Není v tom žádný speciální ovládání tlačítkem nebo tak. Ta vědátorka, co mi je vyvinula, na to byla docela pyšná… A udělala jich víc, vlastně je to taková edice, co má jenom pár dalších lidí, společně se zbraněmi, tu zbraň já mám samozřejmě taky, to je milášek, toho ti pak ukážu," chrlili všechny ty informace na Luxiose.

„Aha," pokýval hlavou Luxios. „Takže vy jste něco jako taková speciální legie? Nebo každý od vás pracuje zvlášť?" Zatímco čekal na odpověď, vydal se ke svému batohu, aby od něj odepnul padák a zkontroloval, zda je všechno v pořádku. Ne že by uvnitř měl něco zásadního nebo super křehkého, ale znáte to - prostě pro jistotu. „A ta vědátorka… To vymýšlí věci jen tak obecně… nebo třeba i na přání? Ne že bych něco nutně potřeboval, jen to zní neskutečně zajímavě."

„Ty lidi, co vlastní zbytek těch zbraní, jsou tak nějak rozestrkaní všude možně po základnách, takže je osobně moc neznám… Jen jsme se párkrát viděli u pár tréninků ze začátku. Ale je docela škoda, že nejsme nějaká legie, jak ty říkáš, protože by to byla docela perda, kdybysme všichni takhle někam nalítli," ušklíbli se. „A já nevím, jak to s tou vědátorkou je… Ona je taková… Eh…“ přemýšleli, jak se slušně vyjádřit. „No, taková hodně důležitá, protože má třídu S+… Takže pokud bys jí zkusil něco navrhnout, asi by ti řekla, že jsi idiot a že její nápady jsou nejlepší, takže jí do toho nemáš kecat… A to se ještě vyjadřuji slušně, protože stejně tak moc, jako tu ženu obdivuji, tak se mi příčí, když takhle moc někdo zbytečně nadává," začali si stěžovat.

„Taktéž se mi nelíbí, když někdo zbytečně používá nevhodná slova… Jsem rád, že to vidíme stejně." S těmi slovy se pousmál a dost možná by ještě něco dodal, když vtom se z ničeho nic ozval rachot a část betonové plochy se začala vysouvat a zvedat vzhůru, odhalujíc velice moderní a vymakaný výtah, docela podobný tomu na základně "Rudá hora“… Jenom tenhle nebyl vyroben ze skla, tudíž nemohli vidět, kdo je přijel přivítat. „Vypadá to, že máme společnost," ušklíbl se Luxios, pokynuje hlavou ve směru zvedající se plochy.

12 notes · View notes

rebelwoleee · 4 years

Text

zahrada plná slunečnic.

za okny ve vysoké trávě, kam sedávám si ráno k kávě,

tam slunečnic je ráj, kraj světa, boží háj,

zavřu oči, běžím pryč, za tebou mě táhně chtíč,

pravda v listech slunečnic, pak neřeknu skoro nic,

v hlavě slov, víc než je třeba, ale věta, někde běhá,

kde mám hledat když né v hlavě? kam se skrývat když ne k tobě?

kam slunečnice nosit mám? jak se o ně postarám?

když věnuji ti celou duši, ony slyší, ony tuší,

snad jejich láska rozpadne se? skončí mrtvé někde v lese?

smí se slunečnicím ubližovat? můžou je ranit ostrá slova?

nenuť mě opouštět můj ráj, nech se vtáhnout, přijď sem k nám,

dej nám svobodu a něhu, myšlenkou tě neodvedu,

jen se ptej, jen si hraj, užívej si ten náš ráj.

slunečnice

1 note · View note

luufish · 5 years

Quote

Neptej se, co svět potřebuje. Ptej se, co tebe probouzí k životu. Pak jdi a dělej to. Protože to, co svět potřebuje, jsou lidé, kteří ožili.

Howard Thurman

3 notes · View notes

tfw-youlikestudying · 6 years

Text

MATURITA tipy

Jelikož jsem dělala seznam tipů k maturitě svojí kamarádce (maturovala 2018) a teď mě poprosila o tipy k vejšce, asi to k něčemu bylo. Takže jsem si říkala, hej, třeba to bude někomu k užitku. Takže here you go i guess. @asphaared a všem ostatním budoucím maturantům hodně štěstí

Ještě berte na vědomí, že je to můj omezený teplický pohled. nemám patent na rozum, alespoň zatím. a kdyby se někdo nedejbože chtěl podělit o své moudro, je vítán.

a taky to mám všechno napsaný směrem ke svý kamarádce, takže sorry za to ne neutrální oslovování

před maturitou

EDIT: summer edition

už v létě se může začít: načti knížky k maturitě

hlavně ty, o kterých víš, že je na stopro budeš mít - některý jsou snazší na maturitu, u některých se člověk zapotí víc; takže začni s těmi lepšími, už si z nich můžeš dělat výpisky (já četla v Kindlu - mají tam hezký zvýrazňování, můžeš připojit pozámku a tak)

o knížkách se poraď s někým starším nebo s učitelem - řeknou ti, ze kterých knížek se dostávají jedničky, ze kterých se propadá

nepodceňuj přípravu a učení, nenechej to na poslední chvíli

poohlédni se po VŠ už na podzim, rozmysli si obor, zvaž, jestli tě to bude a) bavit, b) uživí tě to - obojí důležité

v prosinci se odevzdává přihláška k maturitě - rozmýšlej maturitn předměty dřív než den předem, zvaž, jestli se na ně zvládneš naučit, ALE hlavně jestli ti to k něčemu bude

např. některé školy dávají plusové body za maturitu ze ZSV, biologie apod. To si zjisti

nevybírej si nejsnazší cestu. nestojí to za to. lidský mozek. bude to bolet, ale naučíš se cokoliv

uč se během celého roku - na každou zkoušku z maturitního předmětu se nauč tak, že to budeš umět i pozpátku - uvidíš, že za to budeš ráda

ostatní předměty nejsou tak důležité, ale nejsou zbytečné (- MEZIPŘEDMĚTOVÉ VZTAHY™ (- moje učitelka Fj Sanitriková alias Sani)(…)(další info - bude se ti stýskat i po otravných učitelích) -), takže dávej pozor a nenech si dávat kule

k předchozímu bodu - dostat pětku v první půlce čtvrťáku je problém - ale nebýt hodnocen je problém VĚTŠÍ (to dodatečné přezkoušení je docela pozdě atd. - velká šance, že se bude muset opakovat ročník - a jak jsem dnes řekla 2 bývalům spolužákům - 4. ročník je ten nejhorší možný ročník na opakování)

poslouchej, co ti říkají učitelé - maturovali víckrát než ty, mají přehled o chybách studentů a stejně jako ty chtějí, abyste odmaturovali všichni a úspěšně

když už jsme u učitelů - někteří vás budou vybízet, abyste za nimi přišli s problémy - když si nejsi jistá, udělej to. ptej se na průběh zkoušky, jestli jsi se nebyla nikdy podívat (kde budeš sedět ty, kde bude potítko, kde budou učitelé, jak dlouho budeš na potítku a jak dlouho budeš mluvit, jak ideálně probíhá zkoušení z konkrétního předmětu - meaning jak obšírně máš brát to téma, jestli vadí když se zapovídáš u jednoho bodu apod., co všechno budeš mít k dispozici na potítku - tyhle věci si někam zapiš. stres je svině). zeptej se i na blbosti, lepší, než kdyby ti uniklo něco, co vůbec nebyla blbost, jen se to tak tvářilo

jestli jsi tak ještě neučinila, vyber si knížky - nejlepší je nejdřív vyškrtnout si pár děl (ne dvacet apod., jen pár), který určitě číst nebudeš. v dalším kole vyškrtni ty, co bys nebyla ráda, kdybys četla, ale naopak si zvýrazni ty, z kterých bys maturovala ráda

malý tip: u maturity nejde o to, jaký knížky čteš ráda. má to ukázat, že jsi schopná knížku analyzovat, máš povědomí o české i světové literární scéně a rozumíš tomu, co čteš - nevybírej si knížky jen podle toho, že se to "četlo dobře" - vybírej si zejména podle toho, co všechno o knížce můžeš říct - to neznamená děj, ten je víceméně nepodstatný. u maturity se mluví o jazyku (vyskytuje se tam nářečí? je tam hodně metafor? básnický jazyk? je text alegorie? good.)

když čteš knížky, dávej u toho dobrý pozor - učitelé se můžou zeptat na něco, co budeš vědět, když si ji přečteš pozorně a ne jako já

knížky si zpracuj podle osnovy všechny stejně a tu osnovu se pak nauč - můžu ti poskytnout svou, jestli chceš, nebo ukázat vzorky (zašlu ti i hotový rozbory svých knížek, když budeš chtít - nejsou dokonalý, ale je to víc, než měla většina :D jen si řekni. když tak ti i ukážu seznam mý maturitní četby, když budeš potřebovat)

významná část známky je tvořena hovořením o době a autorovi - připrav si tuhle část stejně dobře jako samotnou knžku - vytváří to dojem, že jsi všechno uměla

nauč se fakt dobře tropy a figury - a hlavně, všechny ty základní pojmy jako inverze, synekdocha, … teď mě zase nic nenapadá, ale většinou je najdeš na stránkách k maturitě (když mi řekneš, myslím, že mám pořád někde svoji tabulku, která byla přesně dělaná jako rychlý přehled toho, co ti napsali, že po tobě budou chtít)

haha, taky se nauč mluvit - můžeš zkoušet s kamarádama, když to nebude moc trapný, ať ti řeknou knížku a rozeber jim ji komplet

zpátky k tomu, jak si vybrat četbu - musíš se naučit lots of shit o autorovi a době - takže když je to možný, vybírej si třeba dvě díla od stejnýho autora (příklad: já měla shakespeare - romeo a julie i hamleta). učitelka nám říkala, že nejlépe se maturuje z literatury 18. a 19. století - hodně se toho tam děje - nemůžu posoudit, maturovala jsem z Máje což měla být hračka a pěkně jsem se zapotila :D

o knížkách se můžeš poradit s češtinářem - poradí ti, jak je dobrý si sestavit seznam - a taky ho neměň na poslední chvíli

nauč se mluvit spisovně - jsou za to body, který je hloupý ztratit, působíš důvěryhodněji a na úrovni

pokud jde o slohovky, někteří učitelé jsou ochotní ti zkontrolovat to, co napíšeš - vyber si téma z minulých roků, napiš slohovku správného rozsahu, nezapomeň si dát časový omezení - a oni ti to podle tabulky zkontrolují

nehodnotí se originalita, na to ser - nepiš chyby, nejdůležitější je splnit útvar! - nastudovat, co má mít takový vyprávění, recenze, reportáž apod. - pokud budeš chtít vědět, co se hodnotí, někde bych tu měla mít vyhrabatelnou tabulku, ale možná ji najdeš i na netu

jedna třída mívá stejného učitele na opravování - když nebudeš psát to co všichni ostatní, vyhneš se srovnávání se spolužáky

jsi gymnazista, neboj se jít i do těžších útvarů - ale pamatuj si, že některý témata předpokládají odbornou znalost z tvý strany, nemůžeš si vybrat napsat článek o muškaření, když o tom nic nevíš a maximálně poznáš prut a možná víš, co je vějička

není nastavený maximální rozsah - ale nepiš o moc delší než minimální - body navíc za slova navíc nejsou, akorát uděláš víc chyb, nebudeš mít tolik času ke kontrole atd.

věty si pečlivě připrav, než je napíšeš do záznamového archu - úprava je důležitý první dojem

při písemných testech i na potítku využij všechen čas, který máš - můžeš se sebevíc nudit, ale jakmile odejdeš dřív, vzpomeneš si na něco, cos tam mohla ještě dopsat nebo udělat jinak

klišé alert: uč se průběžně - i kdyby to měla být jen terminologie, slovíčka, osnovy, využij toho času, co máš

zimní prázdniny a jarňáky jsou příprava na svaťák - uč se

hear me out: eurodesky. založ si eurodesky na každý předmět a do fólií si hezky ulož všechen potřebný materiál - o svaťáku jako když to najdeš

najdi si způsob učení, který ti nejvíc vyhovuje - barevné podtrhávání pro vizuální typ paměti, namluvit si poznámky do telefonu pro poslechový typ, klid nebo naopak muzika na pozadí, vnitřek nebo venek, všechno v jednom pokoji nebo pokoje střídat, najdi si to. a když bude svaťák, upozorni rodiče, že budeš nervózní a podrážděná, nebudeš pravděpodobně vědět, jestli jsi jedla (ne, vážně, dej si upozornění kdybys zapomínala, mozek potřebuje cukr), a popros je, jestli by tě mohli vynechat z domácích prací - ledaže by tě to ujlidňovalo, což je klidně možný, protože se ti najednou bude chtít spousta věcí, když budeš mít před sebou jen učení

nech si mezi učením přestávky - kdy si dojdeš pro sváču, protáhneš se, na chvíli vypneš u mobilu nebo tv

už předem měj připravený rozvrh učení - zahrň všechny předměty najednou (každý den se nauč z každého předmětu něco), včetně opakování toho, co ses už učila - to jsem si dala nakonec, protože bych byla nervózní, že jsem ještě něco vůbec ani neviděla - opakování mi zabralo tři dny

je nutné učení přežít, takže znovu: hodně jez, klidně i sladký, hodně pij, nezapomínej cvičit, je to dobrý pro tělo i mozek, pravidelně se protahuj, hodně mrkej, jestli nosíš brýle, nos je, každý den se osprchuj, ať z tebe opadne stres, nenos si učení do postele, pokud nemusíš, žluté světlo uspává - zapni si studenou bílou, jestli můžeš, když se učíš za tmy

možná přijde den, kdy to fakt nepůjde - když uvidíš, že tvůj mozek stagnuje, dej si pauzu, když to furt nejde, dej si půl dne volno, a pak to zkus znovu ("did you try to turn it off and on again?")

o pokud máte s kamarády společný předmět / knížky, podělte se o zápisky, není to Kdo přežije

když budeš psát slohovku na Aj nebo prostě jen nějakej dlouhej text v Aj, třeba při přípravě na maturitu, vyplatí se si stáhnout Grammarly - je to program, který funguje jako rozšíření do Chrome i Wordu - kontroluje ti gramatiku i spelling, ta základní verze je zdarma a ta ti stačí ve většině případů

samotná zkouška

připrav si věci, co si chceš brát, den i dva předem - psací potřeby, vodu (tu si asi připrav až ten den možná) nebo sladký pití, nějakej jednoduchej cukr - buď prodávají dextrózu v lidlu, nebo stačí prostě jen ovoce nebo tyčinku - test je nápor na mozek a ten je horlivý konzument cukru - kapesníky, znáš to - propisky měj vždycky víc než jednu - může ti dojít, může zapomenout kamarád (ano, už asi říkám co je jasný, ale radši)

večer jdi brzy spát, nebuď od půlnoci na netu našprtat poslední informace, pravděpodobně by sis je stejně nezapamatovala, dopřej si 8+ hodin spánku, měj klidné ráno (připrav si oblčení předem - na ústní to chce trochu víc formální oblečení, ale není to módní přehlídka - stačí obyčejný černý kalhoty a halenka, šaty, pokud chceš, jestli nejsi zvyklá na podpatky, neber si je, budeš tam asi dlouho a budeš unavená, to samý s makeupem, všem je to úplně šumafuk jestli máš rtěnku; vezmi si něco, co si můžeš obléct když bude zima, ale co se dá jednoduše sundat - řkám černý sako. na písemný můžeš jít v džínách, nobody gives a fuck)

ráno se nasnídej i když se ti nebude chtít a nebudeš mít hlad - jedna holka už jim u nás omdlela

vezmi si deodorant. věř mi

po zkoušce řekni spolužákům, kteří ještě nematurovali, že je to v klidu (vážně, není to Kdo přežije - můžeš jim pomoct nedostat infarkt)

při maturitě z cizího jazyka se můžeš krátce představit porotě (firstly, i would like to introduce myself to the comittee) - jméno, z čeho skládáš zkoušku, že doufáš, že ji složíš úspěšně a že budeš pokračovat ve studiu / uplatníš se na trhu práce v oboru blabla, prostě co cheš dělat potom --- upevníš se v jazyce, působí to sebevědomě

ještě k tomu oblečení - budeš se cítit sebevědoměji v tom, v čem se cítíš dobře a v čem si myslíš, že ti to sluší - klidně investuj do nových šatů, stojí to za to, plus formální oblečení užiješ ještě hodněkrát

zvaž, jestli se půjdeš podívat, jak maturují tvoji spolužáci - může tě to vyděsit, může tě to uklidnit, kdo ví? já ne

ujisti se, že máš vypnutý zvonění na mobilu, nebo rovnou vypnutý

neříkej rodičům, v kolik přesně maturuješ - budou tě nahánět asi tak minutu po samotném zkoušení

po maturitě

nech si čas pro sebe prvních pár dní - ale ne víc než dva týdny

jestli se chceš naučit nebo zažít něco skvělýho, teď je tvá příležitost

někdy ještě nemáš vyhráno, záleží na škole, na kterou se hlásíš - některý mají zkoušky v červnu, nerezervuj si vodák ani nic podobného

jestli už máš úplně prázdných pár měsíců před sebou, nebuď jen doma - jdi a zajeď si s kamarádkama do Vídně nebo někam, zařiď si to, jsi už velká holka - nebo si najdi brigádu, dnes je trh práce vcelku slušně nabitej - každopádně jdi a užívej

přelom červenec/srpen bývá důležitý - rozhodni se, kam chceš jít, omrkni koleje, klidně si zajeď kolej prohlídnout, popřípadě privát, to vyjde nastejno

v září hned na začátku bývá zápis lidí, co se nezapsali v červnu (kdo se zapíše v červnu lol) - ale i ten se dá posunout, když si napíšeš na studijní oddělení

podávat odvolání za to nestojí ve většině případů - trvá jim to dlouho a prakticky žádný neuznávají

nestěhuj se na kolej jen pár dní před začátkem školy - nech si čas na rozkoukání, najdi si kamarády, zařiď si lítačku, omrkni okolí - kde je nejbližší obchod s potravinami, drogerie, metro/bus, jak se dostaneš do školy a kolejí atd.

nebydli sama - toť rada mého otce, prý je lepší se socializovat s ostatními, protože ti pak kryjí záda

VŠ

nevěř internetovým fórům - jsou plný lidí, co se chtějí zoufale dostat na určitou školu, takže se vydávají za někoho kdo tam už studuje/studoval a píše, jak je to tam úděsný. vážně. nelez tam

věř jen lidem, se kterými si píšeš přímo, bývalí spolužáci apod. - asi máte fb stránku pro svou školu? tak tam hoď otázku do éteru, třeba se někdo najde, kdo tam studuje

pokud budeš dělat SCIO testy, rozhoď přihlášky po víc školách, kde je chtějí - stejně už za ně budeš platit - plus některý školy ti nabídnou slevu nebo ti některý termíny testů zaplatí

jedna přihláška na VŠ se pohybuje okolo 450-600 korun za jednu. drahý, ale ne tak drahý jako první semestr na VŠ, vyplatí se mít záložní plán záložního plánu

speaking of, najdi si jednu školu, kde tě na tuty vezmou bez přijímaček - ať víš u maturity, že někam můžeš jít určitě

učitelé můžou mít dobré a špatné ohlasy na určitý školy - těm snad můžeš taky věřit

vaše škola určitě má někoho, kdo dohlíží na přihlášky na vš (který se teda už podávají elektronicky ale stejně) - budou vědět, který školy jsou dobrý a který jsou odpad (*cough* teplický bankovní institut *cough*)

dej si bacha, abys poslala všechny přihlášky včas - většina je do 31.1., některý jsou do 28.2. nebo 1.3., ale některý jsou až do 1.6. - co si budeme povídat, tyhle školy už nebývají špičkový ani žádaný, ale dělají dobrý záložní plány

zapiš si do diáře tyhle věci červeně a ještě je podtrhni - kdy budeš skládat jaký zkoušky, kdy je uzávěrka přihlášek apod. a pak si je pečlivě odtrhni

zvaž studium v zahraničí - jsou na ně dobrý půjčky, ne jako od homecreditu, takový, co se dají splatit s brigádou - naučíš se jazyk, samostatnosti, vypadneš z týhle zkorumpovaný díry… zvaž to

GAUDEAMUS - výstavní hala brno, někdy v říjnu tuším - zajdi si tam. veletrh VŠ. omluv se ze školy, pochopí to (prý to brňáci dělají, že se omlouvají ve škole, že jdou na gaudeamus, aby nemuseli do školy - ty si tam fakt zajdi); na internetu se zaregistruj, zeptají se tě na nějaký blbosti, pak ti ale dají za odměnu nějaký prospekty zdarma při vstupu; vezmi si igelitku, já ji zapomněla, musela jsem si vzí od kamarádky, ale když budeš šikovná, dá se tam někomu šlohnout u stánku; ptej se těch lidí tam na co chceš, jsou tam od toho - ber si prospekty všeho, co ti bude připadat zajímavý, ber si placky, protože jsou cool (doteď mám jednu mou srdci milou, na který je nebuď a obrázek jelena), plus u stánku UK měli myslím že u matfyzu kondomy zdarma a pak jsme někde šlohli fakt pěkný podtácky a bonbony, který byly dobrý,,, ty podtácky byly myslím z nějaký ostravský univerzity. tam se zastav. mají dobrý podtácky; jo, taky tam zajdi nějaký ten druhý den, první tam bude narváno, druhý taky, ale třetí už není moc podtácků a placek a tak - ale zase tě jich nechají vzít víc, protože se bojí, že to neudají - tak já vlastně nevím

ISIC je krásná věc - ale někde by po tobě mohli chtít, aby sis zaplatila novou kartu, i kdybys ji už měla, to si taky najdi - jinak ISIC doporučuju, slevy všude, všude se prokážeš jako student, užiješ i na VŠ; EDIT: na VŠ si budeš muset nechat udělat novou kartu na ISIC tak či tak, tak s tím počítej

#maturita #czech #česky #studyblr #julíšek #někdy sepíšu taky tipy k vš - nevím jak moc se bude tohle někomu hodit ale kdyby jo ještě bude volume 2 #Pro lepší přehlednost otevřít na laptopu / PC #Tumblr mobile I swear

12 notes · View notes

prazskytankista · 3 years

Text

„Česko, ptej se velmocí, co dělají.“ Umělec Klus má pro vás vzkaz po tornádu

Počasí v posledních dnech považuje za projev klimatické změny také zpěvák Tomáš Klus. „Už je jedno, jestli za to může člověk, nebo planeta, která se rozhodla mít cyklus,“ říká. Podle něj se změna klimatu musí řešit globální spoluprací. A Česko by mělo být „příkladem solidarity a nebojácného kladení otázek velmocím, které hlavně mohou zabrat za tu pravou páku“. Apeluje, aby Česko nebylo nečinné a aby se pokládaly ty správné otázky. source https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Cesko-ptej-se-velmoci-co-delaji-Umelec-Klus-ma-pro-vas-vzkaz-po-tornadu-669158

0 notes

luckystarvivian · 3 years

Photo

Vejdeš do temné místnosti s dveřmi na jih nebo na východ na čistém místě. Poprášíš ji čistým pískem z velké řeky. Vezmeš čistý bronzový pohár či novou keramickou nádobu a dáš do ní usazenou nebo čistou vodu a čistý olej, nebo pouze olej bez vody. Na dno nádoby s olejem dáš kámen qes-anch a rostlinu “srdce dobrého domu”. Kolem nádoby dáš tři cihly, a na cihly umístíš sedm čistých bochníků. Přivedeš čisté díte, jehož uši byly vyzkoušeny a které je dobré na obřad s nádobou. Posaď ho na čistou cihlu a ty si též sedni na cihlu u jeho obličeje, či jinými slovy u jeho zad. Zakryj mu rukou oči, které má mít zavřené, a zavolej sedmkrát směrem k jeho hlavě. Když to skončíš, sejmi svou ruku z jeho očí, nech ho nahnout se nad nádobu. Dej svou ruku k jeho uším, vezmi jeho uši do svých rukou a zeptej se dítěte: “Co vidíš?” Pokud řekne: “Vidím tmu.”, řekni mu, ať promluví: “Vidím tvůj krásný obličej, slyšíš ty můj pozdrav, ó velký bože Anupe?” Pokud chceš z nádoby věštit sám , namaž si oči touto mastí, sedni si nad nádobu, jak již bylo popsáno. Zavři oči a sedmkrát zopakuj zaříkání. Pak otevři oči a ptej se ho na vše, co chceš vědět. Učiň tak od čtvrtého lunárního měsíce do patnáctého dne, což je půl měsíce, kdy měsíc naplní vedžat.

0 notes

myvalzpival · 3 years

Note

Drahý strýčku mývale, nastupuju tenhle rok na univerzitu (UPOL) a ráda bych poprosila zda máte nějaké tipy do studentského života pro zmatené prváky? <3

1. kamarádi jsou všecko. udělat vysokou úplně sám je strašně těžký, takže si rychle najdi pár přátel, vytvořte studijní skupinu a pomáhejte si!

2. ALE! nepodváděj. nikdy. jasný, tahák u testu jsme asi někdy použili všichni (až na mě teda lol) ale prosím, rozmysli si, než uděláš nějakou blbost, aka odevzdáš úkol, co ti poslal spolužák, co je o rok vejš, atd. páč na vysoké to pro tebe může mít fatální následky

3. minimal effort 24/7. i když uděláš všechny úkoly navíc, vyučujícím to bude u prdele. jasně, snaž se udělat dobrej dojem a dělej, co máš, dodržuj deadliny a snaž se nijak nevyčnívat ze špatnejch důvodů, ale věř mi, že jet 3-6 let na 101% tě tak maximálně zabije a v ničem ti to nepomůže. a není to potřeba. takže minimal effort, ať si nikdo nezvyká, že dřeš jak mezek.

4. hlavně klid. nikdo ti tam nemůže ublížit tak, aby to pro tvůj život něco znamenalo. nenech si srát na hlavu a stůj si za svým, ale samozřejmě v rámci slušnosti.

5. pokud to nefunguje, řešením je přestup. pokud zjistíš už během prvního semestru, že to není ono, není neobvyklé s oborem skončit a rovnou se přihlásit na jiný. od toho máš ten jeden rok studia navíc. vybrat si životní dráhu v 18 je sračka, takžr nezoufej, pokud to nebude fungovat. máš dvě možnosti - buďto hned, jak si to uvědomíš, ukonči studium (tím sice přijdeš na chvíli o status studenta, ale zato pak budeš mít třeba jeden semestr zachráněný k přetáhnutí studia), nebo ten další semestr využij k tomu, že v rámci Cček začneš studovat předměty, které ti pak můžou uznat na novém oboru, který si vybereš. hlavně ale nezapomeň přihlásit se na nový přijímačky ;) a pokud zjistíš, že vysoká není pro tebe, vyser se na ni úplně. život ti to nezničí.

6. na vysokou může každej, ale není pro každýho. pokud nejsi psychicky a fyzicky 100% v pořádku, vysoká je strašně náročná. je to obor od oboru, ale třeba moja katedra přihnala každého jednoho mého kamaráda k psychologovi/psychiatrovi, zničila nám zdraví i sebevědomí. počítej s tím. oddělení, co má pomáhat lidem se zvláštníma potřebama ti na 99.9% nepomůže, studijní taky ne, stížnosti nikam nevedou, pokud nemáš fakt ostrý lokty. takže jakmile uvidíš první náznak toho, že něco není v pořádku, okamžitě vyhledej lékařskou/psychologickou pomoc. pak si za to poděkuješ.

7. odpočívej!!! vím, že škola je důležitá, na nějakou dobu se stane tvým zaměstnáním, ale nenech se jí připravit o důležitý věci. brácha má svatbu, ale ty máš v pondělí písemku? ser na ni a jdi na svatbu, Ačko za to nestojí a odpočinek ti výhledově pomůže víc, než dobrý známky. pamatuj, že na projití pptřebuješ Ečko nebo nějakejch 60-80% a to by měl bejt tvůj cíl.

8. když nevíš, ptej se. není nic horšího, než mlčet a pak se zeptat spolužáků, kteří taky neví. na vysoké jseš jen a jen pro sebe a sbíráš vědomosti, který ti maj pomoct v budoucím životě. tak si je nenexh proplout mezi prsty. když nerozumíš, tvoje ruka má bejt okamžitě nahoře. nauč se pokládat správně otázky - pouhé "já to nechápu" vyučující většinou jen urazí. ptej se konkrétně. "říkal/a jste, že když udělám XX, stane se YY. ale já bych čekala, že se má spíš v tomto případě stát FF. jak je to možné? je tam nějaký faktor, který to ovlivní?"

9. obzvlášť na UPOLu - nikomu nevěř. cokoli, co píše rektor do newsletterů, jsou sračky. nikomu na tobě nezáleží, jseš tam sama za sebe a nikdo tam není od toho, aby ti pomáhal. ani životní tragédie tě neosvobodí od domácího úkolu.

10. fake it till you make it. jdi tam, tvař se sebevědomě a neustále si opakuj, že to zvládneš. profesoři jsou jako tiskárny a vycítí strach. nedej jim šanci si na tebe zasednout a nenech je, aby vycítili, že se jich bojíš. pokud je na tebe někdo z nich hnusnej, nenech se tím vykolejit, šance je, že to není osobní a tenhle člověk prostě jen nenávidí lidi. ukaž jim, že tady nad tebou nemaj žádnou moc a ty jseš tu jen pro sebe, ne proto, aby si na tobě někdo mohl honit ego.

držím palce ❤️

#milý mývale #vysoká

97 notes · View notes

zlutyzakaznik · 3 years

Text

Měsíční souhrn: listopad 2020

(30. 11. 2020) Nekonečný tunel bez světla na konci.

Nokturno v šedé padesát metrů od Milady. Takové doppio (naturální Etiopie od The Space) jsem si zde vždy přál dostat a místo toho měli v nabídce My Daily Mix (ještě před prohozením parcel s kadeřnictvím) anebo pro mne strašně vyhajpované Coffee Collective. Kávu jsem zkusil na doporučení jednoho z oblíbených baristů, který zde působí a nelitoval jsem. Zpočátku se mi to sice na Etiopii zdálo malinko kalné, ale jak teplota klesala, chuť se rozjasňovala, náznaky křídovitosti vyprchaly a po dopití zbyla extrémně dlouhá a příjemná dochuť a nemyslím, že bych za letošní rok zaznamenal delší aftertaste než v tomto případě. Bonusem byla milá hnědovláska, která kávu připravovala a i od dvou jiných lidí jsem slyšel pozitivní reakce na její přístup. A samozřejmě to byla velmi estetická záležitost, kdy jsem střídal pohled na jasně modré nebe s totálním ponorem do odstínů šedé (šálek, zídka bývalého Baru Brňák/Drink Line, šedý kabát, šedé rukavice a šedé kalhoty). A po zbytek odpoledne jsem měl hezkou a tematickou tapetu. :-)

Uplynulý měsíc ukázal, že naše vláda hňupů a škůdců nezná ve své nekompetentnosti a blbosti hranic a je úplně jedno, zda přijdou s něčím, co nazvou PES, VES (”Veřejný epidemiologický systém”), LES (”Lokální epidemiologický systém”) či PLES (”Prymulův libovolný epidemiologický systém”). Ano, až tam to došlo: použil jsem taková slova, ale myslím, že je to ještě velmi mírné vyjádření ve srovnání s výroky statisíců až milionů deptaných lidí a jejich živností a zločiny proti ekonomice, kultuře i společnosti jsou dalekosáhlé a definitivní.

Divadla a kina mohou hrát, ale bez diváků; nařídí se čtyřiadvacetihodinová karanténa pro boty a oblečení, když toto se od počátku uzávěry zkouší a masivně ohmatává v super a hypermarketech; výjimka naběhne pro zbraně a střelivo kvůli údajnému přemnožení divočáků na severu Čech a toto vzápětí zpochybní majitel prodejny s kvéry; vyhozený plukovník se druhými dveřmi vrátí coby Babišův poradce za 80 tis. Kč měsíčně s možnou žalobou na ČR na krku a ještě obviní Vojtěcha; už podruhé se otevřou psí a kočičí salony na úkor lidí. Tady blednou i klasická umělecká díla tematizující absurditu státního aparátu.

A když si po dřívějším vyjádření alkoholika na Hradě přisolí i jeden z kariérních odborářů – je pozoruhodné, jaké zálibě se těší hodinky Breitling u těch, co káží populaci o skromnosti anebo touží napravovat “vysoké” ceny – a nastrčený pučista Metnar v televizním rozhovoru vyjeví donebevolající nestoudnost, že virus se nešíří v supermarketech, ale malých obchodech ano, vybaví se jednomu slova ze sitcomu MASH 4077 určená jistému lampasákovi: “Myslí tak blbě, že si musí hlavu šroubovat.” Je ovšem docela dobře možné, že to Babiš a jeho parta dělají záměrně, aby zničili drobné a střední podnikání napříč obory jako celek. A o to je to smutnější.

Zdůvodnění restaurace U Divošky nedaleko legendární putyky U Antoníčka v Divišově čtvrti v Brně je jen dalším ze stále delší řady dokladů postupně vzrůstajícího odporu vůči Babišovi a vládě.

I tento měsíc jsem nalezl pěkná a rozpustilá prasátka...

Protože to zatím bohužel nevypadá na nějaký organizovaný pasivní odpor, byť první známky se v posledních dnech objevují, a člověk má začít u sebe v duchu kennedyovského Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem, investoval jsem do hi-tech roušky 3.0 (srov. Web 2.0 nebo Průmysl 4.0), kterou použiji v následujících týdnech a měsících k alespoň miniaturnímu podvracení režimu.

Ano, je to malý krok pro člověka, ale dopad na myšlení spoluobčanů může být, jak jsem si ověřil během zkušební vycházky, poměrně značný a pokud to přispěje k tomu, že se lidé nad celou situací aspoň zamyslí, budu spokojen. :-) (Vím, používám zelenou BIO Olmu, červené selské, TESCO čerstvé plnotučné, Billa Clever čerstvé a Pilos čerstvé v lahvi, vše z koncernu, ale probl��mem je vůdce, Mára, Alenka, superministr a komunisti, co je drží u moci a ne ti chudáci, co pracují v mlékárenském nebo kuřecím provozu anebo pečou na Cejlu rohlíky).

Aktualizace 29. 11. 2020 ve 13.56: Tak od čtvrtka, 3. 12., by to vláda milostivě a za přísných opatření měla otevřít a snad se tak opravdu stane, protože jim už nevěřím vůbec nic. Boty, kabáty, sukně a kalhoty nebudou muset do karantény a gastroprovozy by měly operovat na 50 % kapacity, což v nejsilnějším období roku určitě “potěší”. Uvidíme. Sám mám obavy, že to do Vánoc pustí a nejpozději 2. ledna zase zavřou. Moc rád bych se mýlil.

Je známo, že Prymula a prezident mají k sobě dosti blízko a proto jsem daný vztah nemohl opomenout u svačiny během zkušební vycházky s kuklou. Pro aplikaci tekutou křídou na robustní a snadno omývatelný výrobek ze země, která dala světu Volvo, Hasselblad nebo Ingmara Bergmana, je v zásobníku protirežimních výroků připraveno pár dalších kousků. Pokud se nepletu, jistý politik ANO doporučoval číšníkům a lidem z gastronomie ať se překvalifikují na svářeče a tak to má mít. K několika úsměvným historkám z první vycházky patří ta, kdy se malá holčička zeptala během nákupu v Lidlu: “Tatínku, ten pán je obraběč?” “Jistě děvče, s CNC soustruhem jsem dokonalý Paganini,” dralo se mi na rty v kukle se zamženým zorníkem po přechodu ze zimy do interiéru Lidlu, ale nechtěl jsem dítku ve vývoji způsobit zmatek v hlavičce. :-)

Vítaným osvěžením dní, kdy každý den vyplave v médiích jedna nebo dvě pecky najednou, a často i tři, byl skandál kolem kávovaru pražského primátora. Pokud má na daném úřadě někdo opravdu rád kávu, je škoda, že se neporadili a za těch 100 000 Kč nekoupili pěknou jednoskupinu a mlýnek a nedali dohodu o provedení práce jedné nebo dvěma dcerkám některé z kolegyní nebo jejich kamarádkám, které dost možná pracují v nějaké pražské kavárně.

Ale chápu, že Jura má mezi řediteli zvuk a že když se sejde dvacet až třicet lidí na poradě a třetina chce lungo, pětina espresso, někdo dvojité a zbytek cappuccino, musí to téct proudem a není čas na kvalitu a nastavení. Sám jsem si to jednou vyzkoušel s kolegyní na jedné z větších porad na Juře E8 a mají co dělat dva lidé (jeden sází hrnky pod výpusť, mačka tlačítka, přidává lžičky, medy a cukříky a druhá osoba to odebírá, na platu expeduje v rámci velké zasedačky k lidem, bere jejich objednávky a přidává skleničku s vodou a obstarává zdvořilostní komunikaci s ctihodnými nebo aspoň důležitými profesory a docenty.

Zbytky podzimu doma na dvorku s třetinkou Pumpkin Ale od Permona.

Prohlídka realitních nabídek za listopad byla doposud nejsmutnější záležitostí od počátku celé krize a nemyslím, že by to v prosinci a prvních měsících následujícího roku bylo lepší. Spíše naopak. I přesto se stále objevují nové podniky, které buďto čekají na povolení provozu anebo se na nich kutá.

Mitte má třetí kavárnu a po vlajkové lodi na Panské a pobočce v Campus Square v Bohunicích (vedle Fakultní nemocnice Brno) expandovalo do kontejnerů bývalé Plovárny na Mendlově náměstí. Nemohu říct, že bych z toho byl nějak nadšen, protože ač jsem je míval dlouho rád, jejich pražič se bohužel neumí chovat a jeho Etiopie byl průšvih. Pokažený dojem u mě nevylepšila ani moc milá baristka v Bohunicích anebo ochotná a usměvavá dívenka v okénku s žárovkami, které ani trochu nevadilo, že jsem do podniku velmi důkladně nahlížel přes všechna okna. :-) Je tohle jeden z předstupňů očekávané homogenizace kávové kultury v Brně?

Úpravy se dějí i v sídle bývalé(?) vinotéky mezi BKN a Alohou Grill Barem na Kozí.

Po Book Therapy to v bývalém komplexu Bistra Elsner zkouší třetí pobočka Vietnamských baget/Saigon Brno. Jak jsem se ale včera dočetl na jejich Facebooku, budou nyní směřovat úsilí spíše k záchraně celého týmu a měsíčnímu pop-upu/konceptu Domovina. A pozor: upravovaný prostor na fotografii není jejich, ale ještě jiného a dalšího provozu/pronajímatele. Jakmile budu vědět víc, objeví se to na blogu.

Pevně doufám, že to není tatáž “moštárna”, kterou jsem už viděl v IBC a pak na Josefské. Poblíž bývalého Parnasu/Jean Paul’s Bistro na Zelňáku je nájem extrémně krvavý.

Manžel má Love Coffee na konečné tramvají 9 a 11 na Lesné (Čertova rokle) a manželka si před týdnem otevřela čokoládovnu v bývalé pobočce prodejny pečiva Crocus. Zatím mají Fiftybeans 50:50 (Mexiko a Brazílie), ale prý bude něco lepšího. Občasné horké čokolády se ani v nejmenším nezříkám, ale raději si doma kvalitní tabulku rozpustím ve 33 anebo dokonce 40% smetaně s kostičkou másla, protože tady čokoládové pecky dají jen do mléka. :-(

Další z udivujících názvů podniků, který ve mě budí dojem vzdoru anebo ještě lépe: že to bude provozovat manželka pro sebe a kamarádky a v pozadí bude chudák manžel-investor. Tedy klasika. Je to hodně špatné místo ve sklepení v průchodu vedoucím na zahrádku Malt Wormu, kde velmi rychle skončil španělsky laděný Z Bar s kávou a vínem a není důvod předpokládat, že tomu bude v tomto případě jinak. Na mlýnku zde budou mít Charisma, značku distributora NS/VA, která ve mě budí podezření absencí mnoha důležitých údajů a nadbytkem sebeoslavných výkřiků o kvalitě.

V malém komplexu na Úvoze, odkud odešlo Cukrové nebe, hamburgrárna i specializovaná prodejna francouzských vín a lahůdek, se pomalu chystá nejen druhý brněnský Kafec, ale i další pizzerie, viz dva bezprostředně následující obrázky.

Je mi líto Cukrového nebe, které se z lokality na Úvoze muselo vystěhovat (interiér včetně přípravny byl krásný), aby se novým nájemcem stala podle prvních známek ordinérní pizzerie. Říkáte, že jsem dopředu skeptik...?

Nedivte se. Když jsem za sklem viděl bandaskové dressinky na burger a v další části ty krásně mražené bagetky, pojalo mě podezření, že tady to asi nebude strictly home-made.

Lištičky spí v teple vydržely v prostorách letitého klubu/slušné poprockové diskotéky Livingstone necelých dvanáct měsíců a webové stránky i úvodní video, ve kterém slečna provází rozsáhlými prostory, jsou už minulostí a prostor je vyklizen. A to se netajili ambicemi, avizovali osobní růst kuchařů a číšníků a požadovali foto při náboru. 40 500 za 355 metrů čtverečných.

Cattani na Josefské je také minulostí a lokál s patrovým posezením o 194 metrech je k mání za 65 000 Kč, což je na dispozici a místo na dané ulici opravdu dost a chtěl bych vidět, kdo to dá. Velmi odbytý pokus o rebrand nevyšel, ale ten nedlouhý čas, kdy měli otevřeno, bylo na baru La Marzocco.

Vzhledem k výše uvedenému nájmu a ne zcela ideální pozici bude mít nový nájemce jistě co dělat...

Léta fungující Středověká krčma v renesančním Domě Pánů z Lipé na nám. Svobody hledá nového pána za 175 000 Kč a jsem zvědav, zda se záhy v nabídce objeví i kavárna naproti pultu Student Agency, která prý patří stejnému majiteli. A zavřelo i Baru Baru na Husove, podnik interiérem upomínající na Spolek, který změnil provozního, ale nikoli majitele, jak jsem slyšel už ze dvou různých míst. (Ověřeno na místě 1. 12. odpoledne.)

Vietnamský podnik vedle Coffee Trail na Lidické, kde předtím fungovala od 27. 12. 2018 do 15. 3. 2019 italská restaurace Gallura 11 s velmi sebevědomou manželkou, už také není. Za 42 500 Kč nájmu a 15 000 záloh za energie může být kohokoli.

Nevím, jak se ta plexisklová konstrukce přesně jmenuje, ale u vchodu do po třech měsících uzavřené a rozsáhlé obchodní Galerie Secese na Starobrněnské jsou instalovány dvě a každá má místo pro 7 firem/nájemců a jsou zcela prázdné. Café Secese to ovšem už také zabalilo, takže papírek klame.

Pronajímá se AIDA La Dolce Vita na Orlí a jen pár měsíců vydržela na Josefské pobočka specializované makronkárny a ještě předtím vinotéky (23 500 Kč). A rovněž na Josefské to po pár měsících balí Žabka, kterou v tuzemsku operuje Tesco a na rozdíl od nespočtu poboček v Polsku zde nenalezneme výborný baltic porter Zywiec. 120 000 Kč je pálka, ale nic proti třísetpadesátimetrové pobočce second handu Genesis uprostřed České, kde nájem činí 385 000 Kč.

Zoufalá doba přináší zoufalá řešení a ceny. Nikde na dveřích nebylo upozornění jak postupovat a ani zvonek a tak jsem opatrně vešel a nakoukl na nabídku níže, abych vzápětí dostal kartáč od provozovatelky, že nechce dostat pokutu. OK, to chápu, ale jak mám tedy prozkoumat nabídku nebo objednat, když nejsou venku uvedeny žádné instrukce?

Bývalé prostory Čokoládovny vedle ex-lokality Mlsné holky je možné mít za 26 580 Kč a snad si majitelé, kteří se přesunuli do míst posledního působiště hudebního vydavatelství Indies, myslí, že budou těžit ze zájmu lidí mířících do asi nejúspěšnější brněnské donuterie.

Prodejnu a výrobnu na Slovákove pomalu vyklízí i Maryna a jednotka je k mání za relativně skromných 16 990 Kč. Pamatuji místo coby úvodní působiště Martináka a jsem zvědav, co tam bude po 3. 5. 2021, kdy by měl být prostor uvolněn. Je to moc fajn místo, ale do lepších časů a pro věrné zákazníky.

Lokalita bývalého Hotdogy’s naproti Špalíčku je už delší dobu ve “slevě” (ze 100 na 90 tis. Kč), ale stále bez efektu a už snad tři roky je prázdná i parcela vedle. Tam by byl pěkný espresso bar, ale když vidím to nájemné v dané lokalitě...

A podle všeho skončila i restaurace Spokojenost, nástupce druhé provozovny Jedné básně v Bohunicích naproti Kauflandu a vazební věznici. Byl jsem se tam podívat tak před 3 týdny a viděl vytrhané banketové posezení, hodiny ze zdi nad barem ležely na červeném čalounění a všude stavební nepořádek a na baru chybějící kávovar i ostatní vybavení. Telefon je hluchý, poslední status na Facebooku 23. 9. a web je bez jakéhokoli menu.

Hospoda U Sedláka vedle gigantického podzemního gastro-kulečníkového komplexu Utopie na Divadelní (bývalé kino Kapitol) je v nabídce za 28 790 Kč a pobočka bývalé hospody U Tesaře na Veveří, kde poté působil podnik zaměřený na deskové hry, se nabízí za 25 000 Kč. A letitá restaurace Dřevěná růže na Provazníkove, kde se v průběhu let konal bezpočet promocí z nedaleké MENDELU, byla oceněna na 80 000 Kč.

Uvedené je samozřejmě pouze výběrem toho, co se mi za listopad podařilo zaznamenat a patrné je zaměření na místa s gastronomickým využitím. Pokud to tak ale půjde dál pár následujících měsíců, značná část širšího středu se promění ve město duchů. A třeba Mobilní Pohotovost se po létech působení ve výše uvedeném historickém domě na náměstí Svobody přestěhovala do bývalého rohového Rock Pointu pod Momentou a dle zatím zahlédnutého půjde pravděpodobně o největší prodejnu mobilních technologií v centru města.

Listopad byl také měsícem, kdy na mě byla navzdory děsivé situaci spousta lidí z gastra velmi milých a usměvavých. Tak milých, jak jsem snad ještě nikdy nezažil, a rád bych věřil, že to bylo i díky tomu, že jsem byl jejich platící anebo zájem projevující zákazník.

Započalo to radostí a úsměvem majitelky Atlasu za oknem a pak jejím velmi dobrým doppiem, pokračovalo small talkem a sdělením o četbě blogu u jednoho ze čtyř zakladatelů Motmot při přípravě pobočky na Francouzské a kratičký rozhovor jsem absolvoval i s majitelkou Liberty, kde jsem byl v letech 2010 až 2012 na tamních cappuccinech a zahrádce s čerstvými oranžovými gerberami častým návštěvníkem. Vysvětlila mi, že hebká, polštářková a pohodlná zahrádka nebyla nahrazena stroze a méně útulně působící z její vůle, ale že šlo o požadavek památkářů a že jakmile bude moci, tak tu původní opět vytáhne na světlo.

Moc milá je také dvojice v Take Five na Staré osadě, kde jsem si dal tři doppia a dobrou náladu měla i dáma v pobočce Monra v Alfa pasáži, když se na mě křenila přes sklo a poté, co jsem se omluvil s tím, že jsem už měl čtyři kávy, mi s pochopením řekla, že jich od rána měla už pět a měla by přestat. Strašně milounká byla i majitelka Friedrichu a o tom, jak fajn jsou děcka/baristi v Pelíšku, bych mohl vykládat pohádky u zimního krbu a kanystru chemexu.

Když bylo jednu listopadovou sobotu hezky (slunce a relativně teplo), poznali to na tržbách i v nejúspěšnější ze čtyř poboček seattleského řetězce v Brně.

“Kafe za devadesát” nemá jen Starbucks, ale v půli listopadu i Penny. Tady je to ale rovnou kilo a myslím, že i dosavadní cenový rekord. Je to stejně paradox, protože tentýž diskont má v nabídce z mého pohledu (i složením) nejlepší supermarketové cukrářské piškoty nebo velmi solidní francouzský kuskus Arax.

Příspěvek do “forenzní gastronomie”, kam patří vedle tak specializované oblasti, jakou jsou ochutnávači a analytici jídel pro přední politiky, zejména obsah nákupních košíků/pokladních pásů českých spotřebitelů a nepochybně téma hodné samostatného textu. Je jistě svůdná představa, že lidé v dané lokalitě plné kaváren a bister preferují pro domácí konzumaci víno, ale realita může být, jak už to tak často bývá, úplně odlišná.

Grandezza po pár dnech doppia za 110 Kč, o kterém jsem referoval na úvod tohoto článku, zřejmě usoudila, že ceny kávy lidi až příliš znervózňují a tak je u další verze cedule opřené o svítící stolek dala raději pryč. Na menu vlevo u hlavních dveří jsou sice stále uvedeny, avšak mikroskopickým písmem.

Dnes, tedy 30. 11. 2020, otevřela nová pobočka Lidlu a první ze dvou připravovaných v centru města. Snímek pořízený okolo 18.30 ukazuje frontu o asi dvaceti lidech táhnoucí se k eskalátorům, jež vedou do prvního patra, do prostor nové provozovny, odkud před časem díky brutálnímu zvýšení nájmu odešel Albert.

Třináctá sezona Masterchef The Professionals se v uplynulý čtvrtek dostala přesně do poloviny a díky hodným lidem na YouTube/Daily Motion jsem následující dopoledne viděl každou dosavadní epizodu pořadu, který BBC 1 vysílá ve 21.00 v úterý, středu a čtvrtek až do Vánoc. Program měl prý za poslední tři sezóny tak dobré ratingy, že byl přesunut z druhého kanálu a Marcus Wareing i Monica Galetti jsou stejně kritičtí, konstruktivní a zábavní jako vždy.

Vedle opatření daných virem – porotci/soutěžící/kritici sedí nebo stojí ve větších rozestupech a neochutnávají z jednoho talíře, ale svá sousta si odkrojí na separátní talířek – přinesla nová série i další změny: do kvalifikačních kol (heats) nevstupuje šest soutěžících, ale pouze čtyři lidé, signature dish se proměnil z jednoho chodu na hlavní jídlo a dezert (vítaná změna, více vypovídá o schopnostech chefa) a během skills testu se Monica nebo Marcus vzdálí do místnosti vedle a se sluchátky na uších sledují a komentují výkon soutěžícího po vzoru videosudího ve sportu. Je to překvapivě dobře udělané, funkční a mile osvěžující a nikoli chladné a distancované, jak jsem se zprvu obával.

O tom, jak skvěle je pořad sestříhaný a ohudebněný a jak precizní a zároveň edukativní jsou jednotlivé postupy zde prezentované, jsem se šířil už ve výše odkazovaném článku a tak dodám jen tři jazykové perličky, které mě letos obzvláště pobavily. William Sitwell, jehož Dějiny jídla ve 100 receptech vyšly i v češtině, poznamenal k jedné z komponent připravovaného pokrmu (shaved calliflower) “He’s shaving his calliflower. His calliflower has been on lockdown. It’s got a beard.” a Gregg Wallace k ne zcela dokonalému dezertu dodal: (...) “cos I think we are biscuit away from something quite glorious.”

Stále se objevují soutěžící, kteří jsou obdařeni značným sebevědomím a takřka bez výjimky spektakulárně selžou a končí už v kvalifikaci. Letos mne odrovnalo úvodní prohlášení “(...) and then hopefully the world will be my oyster and I’ll be telling Gordon Ramsay what to do next” a co moje paměť sahá, jediný, proti komu se to nemilosrdně neobrátilo, je Laurence Henry, šampion roku 2018, nad jehož úvodním prohlášením I’m in it to win it se pravděpodobně divákům i kolegům dost možná orosilo čelo. :-)

Krásný žánrový výjev se mi podařilo zachytit během pozdního odpoledne v Matějově pekařství na Zelném trhu. Kam se hrabe Velazquez s Las Meninas. Tohle je hotová teologie extrakce. :-) Dívka s drdolem a rouškou přihlíží nalévání našlehaného mléka u své učenkyně zatímco zákaznice je obě pozoruje a celé scéně přihlíží s fotoaparátem u oka moje maličkost. Trojí sledující pohled je rámován rohlíky na obrazovce, baterií jistě poctivých vánoček, násypkou a displejem mlýnku a síťovkou s pecnem chleba. :-) Výjev pokračoval předpisovým vypláchnutím konvičky a dokonce jejím uložením do prosklené chladící vitríny. Nemyslím, že by to zásadně ovlivnilo výsledek se zdejším mlékem a trafikovým Piacettem, ale je hezké vidět i v takovém provozu snahu. Pobavilo mne, že za cca půl roku zde mají už třetí kávovar a druhý stroj v pořadí, švýcarský a v Brně tuším jediný superautomat přepnutelný na poloutomatiku jako klasická páka, je už pryč. Ze zvědavosti jsem se zeptal, zda je zdejší cedulka hledající posilu na přípravu kávy a prodej pečiva stále aktuální, ale po informaci, že 14 dní z měsíce se chodí na čtvrtou ráno, což znamená rozjezd z Lesné tak 3.35, mě okamžitě přešel zájem a fajn dáma mi řekla, že se mi vůbec nediví. Vím, že do pekárny a prodejen pečiva se stává ukrutně brzy (v Terra Nova před pár lety chodily tamní dámy tuším na třetí), ale stejně člověka překvapí, jak tvrdé to může být.

TOP 17 listopadových káv:

1) cappuccino/cafe latte (Parana Extra Bar, 10/12 g) – 16/20, ŽZ (3 + 5) 2) doppio (Rebelbean, Elvis Tineo Rafael, Peru, Pelíšek) – silných 15/20 3) doppio (Fiftybeans, Etiopie, Take Five) – 15/20, barista 4) doppio (Candycane, Etiopia Bensa, Atlas) – skoro 15/20, šéfová/majitelka 5) cappuccino (Square Mile, Guatemala, Industra) – skoro 15/20; Adam Obrátil 6) espresso (Parana Extra Bar, 10 g) – skoro 15/20, ŽZ 7) cafe latte (Rebelbean, Elvis Tineo Rafael, Peru, 18 g) – skoro 15/20, ŽZ 8) doppio (Candycane, Etiopia Bensa, Atlas) – 14 až 15/20, seniorní baristka 9) doppio (Candycane, Etiopia Bensa, Atlas) – 14 až 15/20, nová slečna 10) doppio (The Space, Etiopia Nensebo Refisa) – silných 14/20 11) doppio (MOK, Guatemala, The Black Cup) – silných 14/20 12) doppio (La Cabra, Salvador, Kafe Friedrich) – 14/20, majitelka 13) doppio (Rebelbean, Elvis Tineo Rafael, Peru) – 14/20, ŽZ 14) cappuccino (Rebelbean, Brazil Faz Do Selado, Rebelbean Jundrov) – 14/20 15) doppio (3fe Coffee, Honduras, Take Five) – 14/20 16) doppio (Kikafe, Kikafe, Keňa, promytá) – skoro 14/20 (”náš barista Jan” ;-) 17) doppio (Fjord Berlin, Mountain Espresso Blend) – 13 až 14/20, ŽZ

Své ranní krémové a sametové cafe latte o objemu 250 ml v šálku BUTLERS dělám tak, aby to především dobře chutnalo a obrázky, kontrast atd. jsou pro mě zcela podružné. Už před usnutím se těším na další ráno a tento snídaňový nápoj. A nejinak tomu bylo i v povětšinou podzimně vlezlém listopadu.

Ano, vím, zase ten oblíbený italský blend, ale po roce a deseti měsících a nejméně dvanácti kilech vymleté a připravené kávy už člověk zrnka trochu zná a dva litry zelené BIO Olmy v akci z Penny na Lesné za 20.93 Kč byly ve výtečné kondici a šlehalo se to prakticky samo. :-)

A teď vážně. Dlouho, opravdu dlouho jsem nezažil tak zajímavý, pestrý a podnětný výběrový měsíc a v rámci zpestření chuti (po dopoledním domácím cafe latte a cappuccinu) jsem často chodil do určitých podniků za určitou kávou a určitými lidmi. A soudím, že každá uvedená káva by u běžných návštěvníků výběrových kaváren vzbudila spokojenost, pokud ne rovnou nadšení. Jak často lze toto říci?

Podvečerní průhled do Kafe Friedrich na detail jejich minimalistického návštěvnického/hygienického schémátka na dveřích s Mythosem v pozadí. Před podnikem v tu chvíli probíhala pěkná debata tří mladistvých intelektuálů o trojici filmů Richarda Linklatera, která započíná snímkem Před úsvitem. A mimochodem: to zmizení F64EVO, kterého jsem posledně tak želel, nebylo jen tak a má to svůj důvod. :-)

Inovovaná podoba nápojáku vedle dveří v Kafe Friderich. Ceny bohužel šplhají i zde a kdybych si tu měl dát ranní cappuccino a dvě nebo tři espressa denně, asi bych si to úplně nemohl dovolit. Ale občasné doppio od milé a usměvavé majitelky nebo jiné šikovné holčiny ze zdejší crew ještě lze.

Peru od nové oblíbenkyně v Pelíšku na druhém místě pro mne zase trochu obnovilo důvěru v neafrické kávy od Rebelů a okamžitě po prvním doušku ze svého cappuccinového Acme jsem si uvědomil, že tohle je pravděpodobně nejvyváženější výběrové doppio měsíce. Nic nevyčnívalo ani nechybělo a i když se dochuť poměrně rychle vytratila, zbytková aromatika na dně šálku byla tak intenzivní a překrásná, že jsem přešel polovinu Lužánek s nosem ponořeným na dno šálku.

Krásné bylo i doppio z Etiopie od Fiftybeans, jehož konec jsem si dlouhé minuty vychutnával před Take Five a pozoroval sobotní cvrkot zákazníků s kočárky (když je hezky, lidé chodí na procházky a do okének a když je ošklivo, je to bohužel bída).

Usměvavá a veselá majitelka Atlasu mi po troše přesvědčování vrátila důvěru v Etiopii od Candycane, která byla vážně narušena v minulé instanci stejné kávy ve stejném podniku. Když jsem v rozhovoru pátral po příčině, dozvěděl jsem se, že na vině mohlo být nedostatečné odležení a že tato zrnka mají tendenci dost “kopat”. V dalších dnech jsem vyzkoušel stejnou kávu od seniorní baristky i u dosud nespatřené a mladinké kolegyňky, které se líbil můj zájem o kávu. (Zjevně hodné a nevinné děvče a tak jsem jí poradil ať se na mě případně informuje u šéfové :-)).

A cappuccino a Adam Obrátil. Hrozně těžko se mi to píše, a to tím spíš, že při první listopadové návštěvě byl můj oblíbený mléčný výběrový specialista opravdu neuvěřitelně milý a vstřícný, ale první letošní cappu z jeho rukou (do přineseného 190 ml ACME) – při jarní uzávěře jsem měl jen obyčejné doppio z Pikoly do kelímku – bylo takové profesorské a bohužel znatelně řidší než všechna předchozí.

Řekl jsem si, že to zkusím ještě jednou a zastavil se tam o pár dní později s 160ml dAncapem a prosbou o totéž s dvojitým espresso základem, protože jsem potřeboval trochu nakopnout a chtěl jsem, aby káva byla v mléku více cítit. A ač jsem byl při placení ujištěn, že to nedopatřením nekoncipoval jako flat white s méně našlehaným mlékem, ale opravdu jako předem dohodnuté krémové a hebké cappuccino, výsledek byl, a tady si vypůjčím vyjádření Andyho Haylera, deeply ordinary (12 – 13/20). Asi nemusím říkat, že jsem byl po zbytek dne traumatizován s tím, že už ani tady si člověk nemůže být jist. Samozřejmě, nepovést se to může každému, ale už "pannacottí” třas mikropěny při předávání a epické bublinky naznačovaly, že tady bude důvod k obavám.

Cappuccino s doppio základem z Guatemaly ze Square MIle ihned po předání. Jako tradiční důvod bublinek se uvádí přílišná čerstvost upražené kávy (zkušenost z White Label v Amsterdamu) a v Berlíně i Varšavě mi zase tvrdili, že je to příliš surovým kravským mlékem (s Barnem a Bonanzou coby espresso bází). Pro mne jsou bublinky varovné znamení a doma je na mléčných nápojích s výběrovým základem nemívám buďto vůbec anebo takřka nepostřehnutelně (také ale sypu do mlýnku zrnka odleželá 3 až 5 týdnů, což se bohužel občas neděje ani v mých olíbených brněnských kavárnách za nekrizového provozu).

Okraj šálku byl docela teplý a tak jsem se z opatrnosti napil raději až po dvou minutách a opravdu byla teplota nápoje vyšší (první Adamovo cappu uvedené v žebříčku bylo ideální mezi vlažným a mírně teplým). Výskyt bublinek se zintenzivnil, tyto pukaly a kdybych měl na telefonu lepší ostření a stabilizaci videa, uviděli byste, jak bublinky “utíkají”, resp. opisují kruhy po směru hodinových ručiček a toto doprovází slyšitelné praskání. Na můj dotaz po příčině mi barista později řekl, že je to způsobeno reakcí kyselého doppio základu a mléka. Hmm... Připraveno na Kees van der Westen Mirage a Anfim Pratica určených pro školení a nikoli na letech používané Aurelii a Mythosu.

Po pěti minutách se blížíme konci šálku a při jeho naklonění jsou patrné dvě věci: řídké a nedostatečně krémové mléko vykukující pod spodní stranou srdíčka a “letokruhy” indikující mé srky. :-) Líbilo se mi vyjádření jisté baristky (a jejího kolegy), kterou jsem požádal o zhodnocení fotek: “Ochutnávka vcelku rovnoměrná, umíš pít velmi – jak to říct – ve stejných intervalech.” :-)

Po zhruba sedmi minutách jsme na konci šálku a nádherně vynikne problém jako film tenké svrchní vrstvičky mikropěny, která klesala až na dno a téměř si podržela obrázek, zatímco jsem vypil řídké mléko pod ní. Pro srovnání si ukažme obrázek dna a stěn u cappuccina, které jsem měl v listopadu u baristy, kterého považuji za jednoho z nejlepší lidí na tento nápoj v Brně.

Vidíte tu rovnoměrnost v potažení vnitřku šálku mikropěnou i po dopití? Pravda, tento exemplář je pro mě jedno z jeho lehčích a ne tak krémových a hutných cappuccin – a měl jsem od něj minimálně vyšší stovky daného nápoje – ale i tak je rozdíl myslím dobře patrný. Budu se opakovat, ale proto mě tak nebaví a irituje naprostá většina dnešních výběrových cappuccin a v kavárně si je dávám párkrát do roka a s obrovskou opatrností (viz články na toto téma zde a zde).

A ještě malé nahlédnutí k domácím pekařům. V říjnu jsem dostal od kolegy z univerzity bochník chleba upečený v Remosce a musím říct, že až na střídu, která má blíže k dalamánku (ale to bude doladěno), byl pro mne výsledek jeho tříletých zkušeností skutečným a milým překvapením. Půlku jsem snědl sám se sýrem v parku s pečlivě umytýma rukama v mikrotenových rukavicích a druhou dal ochutnat dvěma lidem z praxe a věrnému čtenáři blogu. Všichni byli spokojeni a myslím, že není přehnaných silných 14/20, protože nejen kůrka, ale především chuť byly opravdu pozoruhodné. Je paradox, že domácí nadšenec (byť se silným profesním backgroundem v obilovinách a rostlinolékařství) dokáže udělat lepší chleba než v leckterých brněnských restauracích.

#mesicnisouhrn

0 notes