#Hradčany

[happy-skiderik]

#HRADČANY #prague #castle

[theodoreangelos]

Statue of St. John of Nepomuk, Černínská 5, Hradčany, 118 00 Prague 1, Czech Republic Socha svatého Jana Nepomuckého, Černínská 5, Hradčany, 118 00 Praha 1, Česká republika Statue des Heiligen Johannes von Nepomuk, Černínská 5, Hradschin, 118 00 Prag 1, Tschechische Republik

#Statue #St. John of Nepomuk #Černínská #Hradčany #Prague #Czech Republic #socha #svatý Jan Nepomucký #Praha #Česká republika #Hl. Johannes von Nepomuk #Hradschin #Prag #Tschechische Republik

[howamidrivinginlimbo]

View over Prague from the Hradčany district

#prague #czech republic #praha #praha1 #prahacity #czechia #cityscape #cityview #city/town #cityphotography #urban #czech #prague czech republic #prague castle #hradčany #photography #photoblog #amateur photography #city photography #travel photography #travel photo blog #travel #traveling #travel blog #skyline #clouds #sky photography #cloudy #cloudysky #beautiful city

[random-brushstrokes]

Luděk Marold - Lonely (On the Hradčany Ramp), 1889

#Luděk Marold #czech art #cityscape #1880s

[power-chords]

In Prague Paul Celan, 1963

In Prague The half death, suckled plump on our life, lay ash-image-true all around us—

we too went on drinking, soul-crossed, two daggers, sewn into heavenstones, wornblood-born in the night bed,

larger and larger we grew through one another, there was no more name for what drove us (one of the thirty— how many was my living shadow that climbed the madness stairs up to you?)

a tower the Half built into Wither, a Hradčany out of pure goldmakers—No,

Bone Hebrew, ground down to sperm, ran through the hourglass we swam through, two dreams now, tolling counter time, in the squares.

#paul celan #poetry #heat 2 midrash

[punk-in-metal-detector]

no tak jasný, vem pankáče na trip na Hradčany bez předešlého varování, rozhodně nebude kontrola detektorem kovu největší shitshow co tam kdy měli

#*pětiminutová montáž jak sundavám všechno kovový co na sobě mám* #a stejně jsem si zapípala jen borec byl zmaten a nevšiml si #*další pětiminutová montáž kdy si zase všechno nandavám a doufám že jsem nic neztratila* #takový když si na stoleček každý odloží akorát batoh možná prstýnek a já tam fláknu půlku železářství #a stejně tam miloš ani dneska nebyl #katedrála byla moc hezká tho #čumblr

[violettesiren]

I never meant to break—

but streetlights dressed her gold. The curve and curve of her shoulders— the hum and hive of them, moonglossed pillory of them— nearly felled me to my knees.

How can I tell you—the amber of her. The body of honey—I took it in my hands.

Oh, City—where hands turned holy—

her city, where my hands went undone— gone to ravel, to silhouette, to moths at the mercy of the pale of her hips. Hips that in the early night to light lit up—to shining sweet electricus, to luminous and lamp—where ached to drink I did till drunk.

Where in her rocked the dark Zikmund— her, by then, a cathedral tower. One breast, rose window. One breast, room of alchemists. Where from her came a tolling— the music of yoke and crown, of waist and sway.

Wanting her was so close to prayer— I should not. But it was July, and in a city where desire means, Upstairs we can break each other open, the single blessing I had to give was Mouth— so gave and gave I did.

Every night has a woman for temptation. Every city has a fable for fruit— like in the castle gardens, where jackdaws waited glaze-eyed along the walls for a taste of new— of figs unsweet yet, yet beryl-bright enough for wonder.

Not jackdaw, but not different, I—how I destroy myself on even the least of the sweetest things— the salt of her burned not long on my tongue, but like stars.

I never meant to break—but love, the hymn and bells of her.

Even now, there are nights I climb the narrow stairway to an apartment at Hradčany Square, where a door opens to a room and the shadowed fig of her mouth— cleaved sweet open, and in me ringing.

Waist and Sway by Natalie Diaz

#natalie diaz

[viviendopraga]

Si vienes a Praga conoce los secretos mejor guardados del Callejón del Oro del Castillo de Praga y sus leyendas. Sin duda la belleza más visitada de la República Checa es el Castillo de Praga, y el Callejón del Oro lo más admirado. Datando el Callejón del Oro, en checo Zlatá ulička, del 16 de septiembre del año 1597. Este fue construido contra las murallas del flanco norte del Castillo de Praga, desde donde custodiaban los guardias la llegada de enemigos. Y contra la pared de la antigua Casa del Supremo Burgrave desde finales del siglo XVI. En la que posteriormente han vivido distintas familias, artistas y personal del castillo durante generaciones. ¡Y aunque los misterios y leyendas de Praga relacionan el callejón con la producción de oro, aquí nunca vivieron orfebres! Su belleza, y los misterios y leyendas que rodean al Callejón del Oro del Castillo de Praga hace que sean uno de los sitios más visitados de la República Checa. Ahora sí, empezamos con los secretos mejor guardados del Callejón del Oro del Castillo de Praga. Los grandes secretos Los nombres pueden ser engañosos Zlatá ulička originalmente se llamaba Zlatnická, en referencia a los orfebres que posiblemente vivieron allí en el siglo XVI. Los historiadores dicen que, dado que se trataba de una zona pobre de Hradčany, esto es muy poco probable. También es posible que allí residieran miembros de la guardia del castillo con marcas doradas en sus uniformes, aunque se cree ampliamente que el nombre Zlatnická posiblemente fuera una broma irónica sobre la pobreza del callejón. El verdadero papel de Rodolfo II En 1597, el emperador Rodolfo II concedió permiso a los guardias del Castillo de Praga para tapiar los rincones de la muralla del castillo y establecer cámaras dentro de los nichos. Los guardias construyeron y financiaron las casas ellos mismos y luego las vendieron y compraron de forma privada. Las casas, que originalmente albergaban a varios empleados del castillo, luego se alquilaron a forasteros. Con el tiempo, estructuras adicionales como dependencias y chimeneas expandieron las casas hacia el estrecho callejón. En el siglo XIX, el callejón se había vuelto tan estrecho que en algunos lugares apenas llegaba a un metro de ancho. Tras la renovación en 1864, sólo quedaron las casas a lo largo del muro norte. El callejón del oro en cifras ¿Cuánto cuesta alquilar en el Callejón del Oro del Castillo de Praga? A principios de 2020, la administración del Castillo de Praga alquiló una tienda de cerámica de 34 metros cuadrados en el número 23 por 200.000 coronas checas al mes. Según los historiadores del castillo, las casas tenían las dimensiones originales de 400 cm de ancho y 220 cm de profundidad del arco. Hay un total de 24 casas, y al final de la calle se encuentra una de las más pequeñas, que según los historiadores es la casa más pequeña de toda Praga con una sola habitación, ocupando el nicho amurallado que existía cuando se construyó la casa. Antes de la pandemia de Covid, el 97% de los visitantes al Callejón del Oro del Castillo de Praga eran extranjeros. Siguiendo con los secretos mejor guardados del Callejón del Oro del Castillo de Praga seguimos con: El legado turístico comenzó en el siglo XX. A finales del siglo XIX, los residentes de Zlatá ulička se dieron cuenta del potencial económico de sus casas y del callejón y aprovecharon los mitos y leyendas que envolvían el callejón para su beneficio, convirtiéndolo en una atracción turística popular. Los visitantes pagaban para ver el Deer Moat normalmente cerrado desde las ventanas o comprar postales de la vida en los callejones. No hay alquimistas, sino artistas y adivinos. El Callejón del Oro tiene numerosas asociaciones literarias. Franz Kafka vivió en el número 22, en la casa de su hermana Otília Davidová entre 1916 y 1917. Donde escribió la mayor parte de su colección de cuentos: El Castillo o El médico rural. En la casa número 12 se reunieron

el poeta lírico František Halas, el premio Nobel Jaroslav Seifert y el poeta Vítězslav Nezval. Aquí el novelista alemán de ocultismo Gustav Meyrink ambientó su mítico "En la última linterna". En este callejón también vivió antes de la Segunda Guerra Mundial la famosa adivina praguense Matylda Průšová, conocida como Madame de Thébes, en una casa con un cartel con un búho, una bola de cristal, cartas y un gato. Lamentablemente, la Gestapo en Praga la arrestó por predecir la caída del Reich y murió durante el interrogatorio. Esquema de colores diseñado por la leyenda checa de la animación. Después de la Segunda Guerra Mundial, la Oficina del Presidente checoslovaco compró las casas a los propietarios y encargó al arquitecto Pavel Janák que supervisara la renovación general en 1955. El pintor y cineasta Jiří Trnka diseñó los esquemas de color de la fachada durante este proceso de restauración. Sin embargo, los residentes habitaron la zona hasta 1953. Vislumbra el pasado hoy La casa número 20 es la que mejor conserva el aspecto de las viviendas del siglo XVI, con su entramado de madera expuesto aún intacto. La escala diminuta original está representada por la casa número 13, cuya fachada no entra en absoluto al callejón. Esto se debe a que el número 13 sigue siendo la única residencia completamente ubicada dentro del arco de la muralla de la fortificación. Todavía hoy se pueden ver destellos de la arquitectura equipada de la cámara. Ahora que ya conoces parte los secretos mejor guardados del Callejón del Oro del Castillo de Praga: ¿porque no lo visitas para descubrir toda su belleza?

[thecroft-seum]

V podvečer na Hradčanech [Early Evening at Hradčany] {1910-1915} - Jakub Schikaneder

#Jakub Schikaneder #prague #early evening #clouds

[howamidrivinginlimbo]

The street Golden Lane (Zlatá ulička) in the Prague Castle complex

There are different interpretations as to why the street is called that way, like goldsmiths or alchemists living here in the 16th century, or the castle guards having golden embroidery on their uniforms. However, it was one of the poorest parts of Hradčany, so it was possibly an ironic name.

#czech republic #czechia #prague castle #prague #prague czech republic #praha #praha1 #czech history #architecture #czech architecture #architecture photography #city #downtown #streetphotography #history #culture #europe #czech #central europe #travel #travel blog #traveling #travel photography #photography #franz kafka #city photography #destinations

[random-brushstrokes]

Tavík František Šimon (1877-1942) - View of Hradčany from the waterfront

#Tavík František Šimon #czech art #cityscape #prague

[kawaiisharkstudent]

československé poštovní známky

Vývoj československých poštovních známek má bohatou historii a nespočetné množství zajímavostí. Od prvních emisí v roce 1918 až po současnost, československé známky jsou svědectvím nejen o poštovní historii, ale i o kulturních a politických událostech.

První československá poštovní známka byla vydána krátce po vzniku republiky v roce 1918. Známka s portrétem prezidenta T.G. Masaryka se stala ikonickým symbolem nezávislosti. Další emise následovaly, zachycující významné události, výročí a osobnosti.

Mezi zajímavé emise patří například série věnovaná výročím revolučního roku 1848. V té době vznikla i první česká známka s názvem ""Hradčany"". Tato emise se stala jednou z nejznámějších a nejcennějších v historii československé filatelie.

Období první republiky a meziválečného období bylo také poznamenáno vydáváním známek s portréty významných osobností, kulturními motivy a pohlednicovými sériemi. Po druhé světové válce se filatelie stala prostředkem propagandy, ačkoli i v této době byly vydávány známky s historickými a kulturními tématy.

Jednou z nejzajímavějších ér byla doba socialismu, kdy byly vydávány série věnované průmyslu, vědě a politickým událostem. Symboly socialismu, jako kladivo a srp, se objevovaly na mnoha známkách. V této době vznikla i slavná série ""Včely"", která je dodnes oblíbená mezi sběrateli.

Po pádu komunismu v roce 1989 se filatelie opět otevřela různorodým tématům. Známky zobrazují historické památky, významné události a výročí. Mezi oblíbené patří série věnované českým hradům a zámkům, významným vědcům nebo sportovním událostem. československé poštovní známky

[pepikhipik]

Pozvánka na výstavu

Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Jan Glozar: Portréty (1. 7. – 15. 10.)

Jan Glozar chodil v 80. letech po Praze a stejně jako mnoho jeho generačních druhů-fotografů zachycoval lidské typy. Svérázným způsobem si vybíral z české společnosti osoby, které nějakým způsobem přečnívaly zaběhnutou úzkou společenskou šablonu. Jednalo se o náhodné známé, se kterými se fotograf střetl a zachytil jejich portrét, doplněný často krátkou autentickou výpovědí nebo popisem setkání. Na této komorní výstavě jsou to nešťastný domovník, rozesmátý hasič, hrdý sběratel Karla Gotta pan Pulda či vdova po muži, který v Podskalí vyřezával ptáčky. Z výrazných osobností se na jeho snímcích objevila například známá Hraběnka, kterou bylo možné potkávat v hotelu Evropa na Václavském náměstí, či Mancika, milovnice hadů a životní družka Binny Laneye, označovaného pamětníky za nejstaršího českého rockera. Nemohl chybět ani Svatý Vincent, občanským jménem Vincent Venera, malíř a hudebník, v osmdesátých letech nepřehlédnutelná figura malostranských ulic, v době svého exilu v USA snad i příležitostný pornoherec. Díky vstřícnosti Vincentova přítele Pabla de Sax byly zaznamenány jeho jedinečné výroky, které svojí otevřeností zahanbují celou tehdejší punkovou scénu. Jan Glozar zařadil do svého cyklu i další spoluobčany, bohužel se ale dobových autorských zvětšenin moc nezachovalo, a některé z nich jen v poškozeném stavu. Soubor Portréty vznikal v letech 1986 až 1988.

Výstavní premiéru má Glozarův unikátní soubor Vltavěnka, který není sérií portrétů, nýbrž výjimečným fotografickým cyklem zachycujícím v syrové podobě osobnost staré ženy žijící ve svém vlastním světě u Slapské přehrady. Ovšem též v tomto případě musíme obdivovat, s jakým citem se k fotografovaným autor obracel, i to, že ho tito často komplikovaní lidé akceptovali. Naši komorní připomínku tohoto významného fotografa a originální osobnosti doplňuje několik artefaktů, které laskavě zapůjčil Pablo de Sax.

Jan Glozar se narodil 19. června 1955 v Praze, fotografoval už v době studia na Střední odborné škole výtvarné, kterou absolvoval roku 1975. Následně pracoval v nejrůznějších organizacích a profesích: v tehdejší Československé televizi dělal rekvizitáře, pak zhotovoval grafické práce pro Filmový podnik, vyzkoušel si i povolání požárníka v Dopravních podnicích. Odborné vědomosti si doplnil studiem na Institutu výtvarné fotografie (1982–1985) a následně na FAMU (1986–1991). Od roku 1992 působil určitou dobu v české variantě časopisu Playboy, vedle toho se věnoval návrhům obalů a propagačních materiálů gramofonových desek, plakátové tvorbě a výzdobě interiérů, měl též reklamní studio. Všestranný talent realizoval dokonce v malířství a literární tvorbě, nadto se věnoval horolezectví.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24 Praha 1–Hradčany

#pozvánka #výstava #fotografie #Jan Glozar #portréty

[turbiea]

Három évtizedes pusztító háború nyitánya lett a második defenesztráció » Múlt-kor történelmi magazin » Hírek