#selský rozum | Explore Tumblr Posts and Blogs

piju-skotskou · 8 months

Text

Dneska jsme spálili asi 30 litrů paliva. Benzínového, bezolovnatého. Navigace vykázala dnes asi jen 10 chyb a kolo jsme nepíchli žádné. Bylo třeba pravidelně provětrávat podpaží, protože čím víc jsme byli severněji, tím bylo větší teplo. Vůbec nevím, co si mám o tom myslet.

Naprostá idylka. Všechno zelené. V půlmetrové trávě zahrabané ovečky, vedle bílé krávy, vedle nich hnědé krávy, mezi nimi černé krávy. Občas nějaká prasata. A kdepak vyběhaná, jak by selský rozum kázal – naopak pěkně vyžraná, asi jako průměrní Britové.

Po cestě jsme občas zastavovali, třeba když se chtěl otec pokochat výhledy. Kochání v jeho stylu znamená, že si u toho drží malého Jirku a močí s ním do trávy. Byl jsem jím inspirován a zkusil to taky. Otec svůj spot okupoval docela dlouho, tak jsem si našel jiný. K mému údivu jsem zjistil, že zde chvíli před námi byli jiní Češi – v trávě se skvělo pokropené lidské hovno.

Abych to shrnul: vpravdě jsme narazili na neoficiální WC. Tady se nejezdí dívat na krásy přírody, tady se řidiči jezdí vyprazďňovat. Možná i to je jeden z aspektů, díky kterým chutnalo místní ovoce tak lahodně.

Příjezd do nejsevernějšího města hlavního ostrova byl famózní – parkovali jsme hned u pláže. Famózní by to bylo samozřejmě na pláži kdekoliv jinde. Jsme středoevropské krysy, které vodu znají akorát tak z vodovodu, mraků nebo rybníků a jezer. Jako Češi máme hluboký, neukojitelný deficit, který nás k vodě táhne jako magnet. I když myslím, že otec to má trochu jinak. Skoro nejí mořské plody. Kdysi dávno mu jeden Ital udělal krevety a on z nich dostal těžký průjem. Od té doby krevety ani nic podobného nejí. Snažím se mu už léta vymluvit, že to bylo tím půldruhým litrem oleje, který mu Ital v dobré víře nalil do talíře, aby to prostě „mělo středomořský vibe“, ale pořád se bojí. Přirozeně, chytit průjem na cestách je to nejhorší, co se vašim slipům může přihodit.

Vtipné je, že k průjmu jsem měl dnes blízko já. Otec si totiž v jeden moment uvědomil, že nemá na zádech batoh. Já v batohu měl nějaké věci asi za 10 000 Kč a byl jsem tedy rozesmut. Vylučovací metodou jsme přišli na to, že to ztratil u piva. Bylo by to směšné, protože ten příběh je zřejmý: muž lačný piva, vyschlý jak treska, rozráží dveře hospody, odkládá pytel, vstupuje k pípě a saje. V momentě ukojení zapomene na strasti včerejška – tedy i na těžký batoh na zádech – a odchází pryč.

Ale do smíchu nám nebylo. Otec lakonicky prohlásil, že není kam spěchat, zatímco jsem spěchal zpět do hospody. Batoh jsme tam našli.

V klidu jsme se tak mohli vydat na nejsevernější bod hlavního ostrova vůbec.

A naposledy tohoto dne provětrat podpažní jamky.

Cesta zpátky byla peklo. Otec umíral bolestí z hladu, do toho musel dělat navigaci, mně se vybíjel mobil, brutálně pršelo, byla tma a celé dvě hodiny cesty nebyl po cestě ani jeden fast-food, ani normální restaurace (byly otevřené mořské plody s názvem LUIGI, ale jak už jsem zmiňoval – Ital v kombinaci s mořskými plody u otce vyvolává všechno možné, jen ne chuť k jídlu).

Těžce dezorientovaní a vyčpělí jsme dorazili do proklatého Teska u nás ve městě, kde se stala ta eskapáda s Clubcard. Today's story? Otec se s Teskem ve zlém rozloučil. Dostal dvě poslední rány: 1) Po deseti minutách, během kterých pečlivě vybíral pivo navečer, za ním přišel černoch se slovy: „Pane, po desáté hodině si tady alkohol už nekoupíte. To platí v supermarketech po celém Skotsku“. 2) U pokladen nebrali hotovost (máme vybráno a kartu skoro nepoužíváme).

U bodu číslo jedna byl ještě ve fázi popírání: chtěl pivo přinést na pokladnu a dělat „blbečka“, že jsme z Česka, že to nevíme a že ať se nad námi smilují. Tedy: to všechno jsem měl hrát já, protože on se tady s lidmi nebaví. Po tom, co jsem vysloveně odmítl hrát českého dementa, přešel otec z fáze popírání plynule do fáze hněvu a rozloučil se s Teskem se slovy: „Tak kokotský obchod jsem ještě neviděl, tady už nikdy nevkročím, ku*va.“

___

Jak dopisuji tento text, otec sedí u mobilu a sleduje na youtube český recept na vepřovou panenku na zelenině.

5 notes · View notes

digitaltoolspartnership · 1 year

Text

Tips by Lada Matyasova

Our project is entering its last phase. In April and May, our focus will be on sharing our experiences and lessons learned. For starters, we have here a few tips from Lada Matyasova in Czech.

...

Digital Tools

Kromě toho, že jsem skautka jsem také pracovnice s mládeží zaměřená na mezinárodní projekty. Často mě tedy naleznete sedět u počítače, když se skupinou mladých lidí přes Gather town domlouvám, jakou výměnu mládeže udělat příště, nebo jim přes Kiwi hledám nejlepší letecké spojení. Občas také potřebuji vytvořit vizuálně přitažlivou pozvánku na některý z mých workshopů, k čemuž mi již dlouho slouží online nástroj Canva. Ale protože je dnes na internet možné dát téměř cokoliv, snažím se také mladé lidi, se kterými pracuji poučit o bezpečném chování na internetu a jak se si najít důvěryhodná data a zdroje. A když se z nějaké mobility mladí lidé vrátí, chci o tom dát vědět celému světu, což jde v dnešní době médií nejlépe pomocí fotografií a videa, které mohu sdílet třeba na našich sociálních sítích.

Gather Town - videokonferenční nástroj, ve kterém si každý účastník může zvolit vlastní postavičku a potkáme se například na středověkém hradě, takže je to o hodně zábavnější než například Skype nebo ZOOM.

Kiwi - Vyhledávač letenek, který dokáže hledat z více míst najednou, takže v případě České republiky mohu zároveň hledat spojení z Prahy, Brna, Ostravy, Vídně, Bratislavy, Krakowa, Katowic nebo Berlína. Podle toho, odkud budou letenky do mé cílové destinace levnější. Koupi však realizuji vždy přes internetové stránky letecké společnosti, abych to mohla v případě problémů řešit vždy přímo s nimi.

Canva - Online nástroj na tvorbu grafiky. Ať už potřebujete plakát, chytlavý post na facebook nebo pozvánku na oslavu narozenin, to vše je zde možné vytvořit. A pokud tápete v barvách a stylech, není nic jednoduššího než používat jen jednoduché vizualizace.

Bezpečnost a soukromí na internetu - Široké vody internetu jsou dnes plné virů a jiných škodlivých souborů, před kterými je potřeba se chránit. Nejen vhodným antivirovým programem, ale také třeba aktivním označováním spamových e-mailů nebo komerčních či obtěžujících profilů na sociálních sítích. Zabezpečení vlastních dat také pomůžete díky dvoufázovému přihlašování do svých účtů, díky kterému nebude mít hacker tak snadnou možnost vám ukrást přístupové údaje. Základem je také nemít všude uložené své údaje, například o bankovní kartě nebo citlivých údajích. A k tomu ještě selský rozum, protože je sice příjemné, že vám chce perský princ poslat své dědictví, ale na co by k tomu potřeboval číslo vašeho bankovního účtu a jeho zabezpečení.

Data a zdroje - Občas se nám zdá, že data a výzkum je potřeba jenom v akademické sféře, ale v dnešní době dezinformační je dobré mít přehled, kde všude se nacházejí vědecky podložené údaje, a jak se k nim můžeme jednoduše a zdarma dostat.

Fotografie a video - Editorů na zpracování fotografií a videí je dnes velké množství, ale ne všechny jsou spolehlivé, mají potřebné funkce, najdeme je v online variantě a jsou intuitivní, natož abychom věděli, jak je použít při tvorbě příspěvku na sociální média. Nejen, že je potřeba mít kvalitní foto a video obsah, ale také vědět, co na případné diváky platí, jak podnítit jejich zvědavost nebo je zaujmout netradičním vizuálem, to jsou klíče k úspěšné online propagaci.

#erasmusplus #digitaltools #tips #canva #kiwi #gathertown

0 notes

vipnoviny · 2 years

Text

Chci se změnit: Začněte v malém

Krok za krokem. Začněte v malém (Public Domain) Jednou z mých oblíbených věcí je nacházet život měnící nápady, které jsou skryté před očima. Je to mnohem jednodušší, než si myslíte. Tyto myšlenky se obvykle nazývají „selský rozum“. Každý ví, že jsou to dobré nápady, ale chybí jim to, že jsou vlastně skvělými nápady. Kouzlo je v tom, brát tyto jednoduché myšlenky vážně a s odhodláním je uplatňovat. Jedna zdravá myšlenka, ale potenciálně život měnící je, že nejlepší způsob, jak změnit svůj život, je začít v malém a vybrat si vždy jen jednu oblast, kterou chcete změnit. Udělejte to a můžete se vyhnout tomu, abyste se stali nadšenými začátečníky.

Nadšený začátečník

Myšlenka začít v malém zní trochu nevýrazně, že? Doufali jste v něco inovativnějšího nebo ambicióznějšího nebo alespoň – originálního. I když tato myšlenka může znít obyčejně, ze zkušenosti mohu říci, že skutečné vzrušení spočívá v tom, když vidíte, jak se mění oblast vašeho života, kde jste se na dlouhou dobu cítili uvízlí. Před časem jsem měl řadu změn, které jsem chtěl udělat. Takže způsobem, který je typický pro mou osobnost, jsem vytvořil dlouhý seznam nových každodenních návyků a stáhl jsem si aplikaci, abych je začal uplatňovat všechny najednou. Poté, co nadšení z prvního týdne přišlo a odešlo, začal jsem se děsit svého dlouhého seznamu ctižádostivých návyků. Připadaly mi jako koule a řetěz, spíše než loď k mé motivaci. Netrvalo dlouho a zdůvodnil jsem si, že pár dní vynechám a pak jsem v tichosti ten pokus úplně vzdal. Přál bych si, aby tento příběh byl samostatným příkladem. To není. V mnoha ohledech se to v mém životě opakovalo a také to pravidelně slýchám od ostatních.

Jednoduchý přístup ke změně

Jako spisovatel zaměřený na jednoduchost a minimalismus byste si řekli, že by mi netrvalo tak dlouho, než jsem si uvědomil, že můj přístup ke změně je příliš komplikovaný. Ale provinil jsem se na obou frontách: tím, že jsem si nevzal vlastní medicínu, a tím, že jsem zkomplikoval proces, který mohl být úžasně jednoduchý. Když jsem se konečně rozhodl aplikovat principy minimalismu na změnu sebe sama, objevil jsem několik významných výhod. Když začnete v malém, vyhnete pasti perfekcionismu. Mnozí z nás nechtějí nic začínat, dokud nemáme dokonalý plán. Chceme prozkoumat všechny možné metody a před začátkem každou pečlivě zvážit. Všechen čas, který to zabere, racionalizujeme tím, že si říkáme, že je lepší dvakrát měřit a jednou řezat. Často je to ale jen maskovaná prokrastinace. Máme rádi fázi plánování, ve které je vše čisté a uspořádané, ale bojíme se fáze provádění, kdy věci začínají být náročné a chaotické. Začněte malými skoky nad potřebou dokonalého plánu. Zeptejte se sami sebe: Jaký nejmenší možný krok mohu udělat správným směrem? Často je odpověď na tuto otázku jednoduchá a konkrétní, což je přesně to správné místo, kde máte začít se změnou. Začátek v malém snižuje laťku pro začátek. Téměř všechny smysluplné změny znamenají jít přímo proti hluboce zakořeněným zvykům. Pokud je to změna, která vyžaduje čas, ten čas bude muset odněkud přijít. Pokud to vyžaduje sílu vůle, musí být přítomna motivace. Vaše předchozí návyky nasměrovaly váš mozek, aby bylo snazší si tyto návyky udržet, protože to je to, co si váš mozek myslel, že chcete. Ale teď, když jste se rozhodli změnit kurz, půjdete přímo protiproudu, který jste vytvořili. Klíčem k tomu, abyste se dostali přes tuto fázi, kdy jsou protiproudy nejsilnější, je udržet požadované změny malé. Říkám ostudně malé. Je mnohem důležitější být konzistentní po velký počet dní, než provádět drastické změny sporadicky. Pokud je vaše změna příliš velká, nebo pokud je změn příliš mnoho, budete potřebovat obrovské rezervoáry síly vůle a motivace. Pokud jsou počáteční kroky vašeho nového návyku dostatečně malé (jako je například čištění zubů nití, jedna minuta chůze, přečtení jedné stránky), nebudete mít prakticky žádnou rozumnou výmluvu, abyste to neudělali. Začít v malém umožňuje růst motivace. Je snadné cítit motivaci v raných fázích změny svého života, ale to, co se opravdu počítá, je udržet si tuto motivaci dostatečně dlouho na to, aby se vytvořil nový návyk. Nový zvyk samozřejmě neznamená konec úsilí, pouze si nyní užíváte větřík místo toho, abyste čelili protivětru. Mnoho lidí považuje motivaci za tajemnou sílu, ale podle mých zkušeností existuje pouze jedna věc, která neustále dodává motivaci na vyžádání: dělat pokroky. Dělat pokroky je ta nejvnitřněji motivující věc, kterou můžete udělat téměř v každé situaci. Samozřejmě můžete okamžitě rozpoznat dilema „slepice nebo vejce“. Jak mohu dosáhnout pokroku, když nejsem motivován? Překvapivě se zdá, že mozek je stejně motivován pokrokem, bez ohledu na to, jak moc. I sebemenší pokrok často splní svůj účel. To je další důvod, proč začít se změnou v malém a vybudovat návyk je nejlepší sázka na udržení kurzu. Začít v malém vytváří návyk, ne jen jednorázovou změnu. Naznačil jsem tento efekt při popisu dalších výhod začínajících v malém, ale nelze to přeceňovat. Když začnete v malém se změnou a zopakujete tuto malou pozitivní akci, váš mozek se časem zaměstná budováním nových cest, které se brzy stanou novým zvykem. Skutečná změna, která vede k nové identitě, je jen zřídka výsledkem jednorázového herkulovského úsilí. Těchto okamžiků „od tohoto okamžiku dopředu“ jsem ve svém životě zažil tolik, když jsem se rozhodl udělat obrovskou změnu najednou. Výsledky se nikdy nepřiblížily tomu, když změna začínala v malém a rostla a rostla a rostla. Klíčem je zaměřit své ambice na dobu trvání vašeho úsilí, nikoli na intenzitu. Je spousta času na zintenzivnění změn ve vašem životě, jakmile se stanou součástí toho, kým jste. Zasazení semen malých rostlin pro budoucí změnu. Se všemi těmi řečmi o tom, jak začít v malém, si možná myslíte, že váš život se změní rychlostí ledu, když si osvojíte tento přístup. I když je pravda, že tato metoda začíná v malém, zjistil jsem, že utváří a přetváří váš život překvapivými způsoby. Někdy sportovcům, kteří jsou v útlumu nebo se snaží vypořádat s požadavky komplexního sportu, jejich trenéři řeknou, aby se zaměřili na jeden aspekt hry a nechali vše ostatní, aby se odehrávalo intuitivně. Tato časem prověřená moudrost pomohla mnoha sportovcům k překvapivému nárůstu ve výkonu. Totéž se děje nám. Když se snažíme soustředit na příliš mnoho, naše pozornost je napjatá a pokrok v mnoha oblastech může být pomalý. Je těžké neustále vyvíjet své nejlepší úsilí. Ale když se pak opravdu soustředíte a jste schopni vidět jasný, hmatatelný pokrok v jediné oblasti, často to má hmatatelný dominový efekt v dalších oblastech vašeho života, a to i bez jakéhokoli vědomého úsilí. Začít v malém vám pomůže užít si cestu, nejen cíl. V naší neustálé snaze změnit sami sebe je snadné zapomenout, že život není soutěž, kterou je třeba vyhrát, nebo prostě zkouška, ve které je třeba obstát. Je to dar. Pokud se vaše myšlení vždy soustředí na cíl – například na osobu, kterou budete po dokončení změny –, pak se vám může stát, že na cestu zanevřete nebo budete přítomnost vnímat pouze jako překážku ve vaší cestě. Začít se změnou v malém přeorientuje vaši pozornost od konečného cíle zpět ke každodenním praktikám, které tvoří život. Vidět malý denní pokrok bude vaši odměnou – zcela oddělenou od uspokojení z dosažení svého cíle. A toto realističtější tempo života vám může otevřít oči pro hledání nových cest ve vašem smyslu a štěstí života. Read the full article

#hra #sport #život #životníplán #životnístyl #změnaživota

0 notes

purplegardenenemy · 3 years

Text

Lékárník - Netflix (spoiler)

Potom co jsem dokument viděl jsme byl celkem v šoku. Jasný je to natočený aby to vyvolalo emoce, ale i tak. Jak se v “zemi zaslíbené” může stát, že se stalo normou hromadění majetku bez ohledu na dopadů na veřejnost? Jak to, že je potřeba k celostátnímu posunu potřeba iniciativa jednoho v podstatě bezvýznamného jedince? Alibismus agentů DAE ve chvíli kdy se obhajovali, že vyšetřování trvalo tak dlouho, protože museli osobně jít do každé lékárny a prohlížet jednotlivé záznamy o vydaných lécích. Vše se urychlilo, až když hlavní účinkující navrh lékařské komoře, aby se celostátně zavedl online systém na sledování výdeje léků na předpis, který už byl v jiných státech zavedený. Na tímhle mi zůstává rozum stát, tak koho to je tedy zodpovědnost, když ne agentů DAE a lékařské komory? Přijde lidem normální že lékař má otevřenou praxi přes noc? Že vyšetří asi ta 4x více lidí než jiní doktoři? Že mu ordinaci hlídá policie? Že 95% receptů na opiáty v regionu předepisuje jeden doktor? Dlouho jsem neviděl dokument, který by tak krásně vystihoval co je v USA špatně. Myslím, že zlatou éru mají USA dávno za sebou. Podoba ultra radikálního kapitalismu, kdy je vše zalité sluncem, na kterém USA vyrostly, je pryč. Bohužel pro obyvatele jeho pozůstatek je hluboce zakořeněné přesvědčení o nejlepší zemi na světě a stovky jejích variací. Špatně se Vám bude hledat cesta ven z tohoto bludného kruhu, pokud žijete v tomto přesvědčení. Musím podotknout, že nejsem fanoušek ani jedné ze světových velmocí, tenhle dokument pojednává o USA a proto píšu, tak jak píšu. Pokud nejlepší “země na světě”, ke které svět vzhlíží, upřednostňuje profit nad lidmi, při studiu vysoké školy se zadlužíte na celý život, pokud vážně onemocníte, nemáte pojištění a dostatek finančních prostředků, pravděpodobně skončíte na ulici, pokud neumřete. USA jsem párkrát navštívil a města zaplavená stany s bezdomovci mě dost šokovala. To opravdu nikdo nevidí a neřekne si: “tady něco nehraje?” Vyčleněná lokality, které se i policisté bojí navštívit? Norma že je normální, že Vám někoho blízkého zastřelili a že se dost často podobné incidenty v určitých lokalitách už ani nevyšetřují? Nedávný incident s výtržníky v Capitolu jen ukazuje směr kam se USA řítí. Myslím, že je fajn, že nás dělí oceán a že transformace jejich životní filozofie se do Evropy zatím 100% neaplikovala.

#netflix #selský rozum #lékárník

1 note · View note

pandaisalwaysinlove · 5 years

Text

O inteligenci a lopatě

Je libo fejetonek?

Už mi fakt začíná lízt krkem, jak generace našich rodičů pořád lpí na představě, že vysoká škola se rovná pozitivní kvality člověka.

Ne.

Neříkám, že je to globální a platí to o všech, vůbec ne. Ale to, že se někdo umí nabichlovat (iy uu) 100 knížek ke zkoušce a pak je hezky odříkat, neznamená, že ten člověk nutně za něco stojí (morálníma a lidskejma kvalitama).

Nedávno jsem zjistila, že přesně tohle si spousta lidí myslí.

Inteligenci či schopnost si pamatovat to nějakým způsobem dokazuje to ano. Ale neznamená to, že ten člověk není třeba sráč.

Chci říct, že shazovat lidi, co nemají vysokou školu a dělat z nich ty, který se nemůžou podílet na rozvoji nebo změnách naší společnosti, je neuvěřitelně stupidní. Nehledě na to, že krátkozraký.

Kolikrát se selský rozum prokázal jako vhodnější nástroj pro kvalitní rozhodování.

Kolik lidí bez vyššího vzdělání se zapsalo do historie, kolik takových lidí znáte vy osobně a víte, že jsou mnohem stravitelnější a rozumnější, než ti, co mají u jména zkratku?

Studovat vysokou školu dřív bylo podstatně těžší a tam ta selekce kvality v morálce i inteligenci jako takový proběhla.

Vìme, že dnešní školství zas tak výběrový není, takže to vypadá troošičku jinak.

Osobně tudíž preferuju člověka od lopaty, co za to umí řádně vzít a víc respektuju jeho poctivou práci, než rádoby myslitele, co přišel na to, že globální oteplování je víc, než píseň od Vojty Dyka.

P.S.: taky studuju vysokou, takže do svejch řad šít můžu.

#cesky #česky #hezky cesky #fejeton #českéfakty #český jazyk #píšu česky #česká republika #česko #český tumblr #čumblr #nesnášimkrátkozrakost

16 notes · View notes

frantisek-kdu-zlobice · 3 years

Text

Dluhová brzda aneb Přejeme hodně štěstí příštímu starostovi

Photo by Ricardo Cruz on Unsplash

Jistě už hoříte nedočkavostí přečíst si report z dalšího zastupitelstva. Pauza byla předlouhá, tak s chutí do toho. Co bylo tentokrát na programu? (Formality tradičně vynechám.)

1) Kontrola usnesení z minula a informace z rady

2) Přísedící u soudu

3) Stočné

4) Plán prací a činností na rok 2021

5) Rozpočtové opatření

6) Informace, diskuse

Na minulém zastupitelstvu (23. 11. 2020 - ano, tak dávno) jsme řešili složení inventurních komisí. Nakonec vše bylo jinak, inventury provedly pouze paní hospodářka a starostka. Auditor neměl k tomu námitek. Rada zasedala v mezidobí třikrát. Nejprve schválila plánovací smlouvu k výstavbě příjezdové cesty ke garáži pana M. Diblíka, pak rozpočtové opatření na vybavení pošty a mzdu zaměstnankyně (50 tis. Kč), odměnu ředitelce MŠ (nejde z rozpočtu obce, ale rada jako zřizovatel to musí schválit). Na dalším zasedání se znovu schvalovalo rozpočtové opatření na poštu, tentokrát 45 tis. Kč na zabezpečovací zařízení a nábytek. Holt za komfort vlastní pošty musíme platit. Dále byly radě dány informace o výtěžku Tříkrálové sbírky (8625 Kč), o novém zákoně o odpadech, potřebě zaměřit hřbitov kvůli novému pasportu, vybudování chodníčku k poště a nabídce na vypracování projektové dokumentace ke komunikaci v Bojanovicích (viz foto, je to ta odbočka vlevo. Díky Google za půjčení fotky).

Radní ovšem požádali o dodání dalších cenových nabídek a navíc zdůraznili, že už roky je v katastrofálním stavu veřejné prostranství po zbořeném Beránkově domě u hlavní cesty na Kroměříž ve Zlobicích. To místo by se mělo opravit první. Rada také jednala o možné směně pozemku mezi obcí a manžely Trávníčkovými.

Na svém posledním jednání pak rada schvalovala program zastupitelstva a byla informována o předání staveniště firmě Strabag. Ta bude budovat asfaltku místo polní cesty od Falcmanového směrem na Věžky. Cesta by měla sloužit k objíždění zemědělské techniky, aby nemusela přes obec. Financováno to bude ze státních peněz, v plánu je akce od doby pozemkových úprav už od roku 2009. Na mapce je to to ta zakroužkovaná přerušovaná čára (díky mapy.cz za půjčení fotky)

P. starostka napsala dopis p. Diasovi, aby se vyjádřil k nabídce obce na odkup nemovitosti se současným obchodem. P. Dias nijak nereagoval.

Byl také zaslán dopis vlastníkům nemovitostí v současných zastavitelných územích. Tedy tam, kde lze v souladu s platným územním plánem nyní stavět (viz moje předchozí příspěvky zde na blogu). Důvodem byl plán p. Urbana začít stavět domy na poli směrem na Kroměříž. K tomu by ovšem byla nutná změna územního plánu, protože na jeho pozemku nyní stavět nelze (je v tzv. územní rezervě, což znamená, že pozemek se chrání, aby nebyl znehodnocen a v případě, že vymezené plochy pro zastavění budou vyčerpány, pak teprve se zváží případná změna rezervy na zastavitelné území.) Pokud by se územní plán měl měnit nyní, znamenalo by to, že současná zastavitelná území by se ze stavebních pozemků změnila na rezervu. Logicky by tím výrazně klesla jejich cena. A tak se není čemu divit, že vlastníkům pozemků na zastavitelných územích se to nelíbí. V dopise se jich p. starostka ptala, zda plánují na svých pozemcích stavět, kdy, a zda by případně souhlasili se změnou dotčených pozemků na rezervu. Všichni prý odpověděli, že mají záměr dříve či později stavět. Se změnou na rezervu naprostá většina dle očekávání nesouhlasí. Souhlasil v každé lokalitě pouze jeden vlastník (nevím tedy, zda si uvědomil, že v tom případě by tam tedy stavět nemohl. To, že se rezerva někdy změní na zastavitelné území není nijak zaručeno). Za zdůraznění stojí informace, že v lokalitě naproti bytovkám ve Zlobicích se stavba již připravuje, do konce května je slíbeno dodání zástavbové studie na obec. Hotovo by vlastník chtěl mít do dvou let od získání stavebního povolení.

V této souvislosti místostarostka D. Brhelová připomněla, že se pokusí svolat dříve avizované jednání zastupitelů s p. Urbanem ohledně jeho plánů. Kvůli covidu a nařízeným opatřením se zatím nemohlo uskutečnit.

Photo by David Veksler on Unsplash

K bodu „Přísedící u soudu“ byly předem zastupitelům zaslány materiály. Dosavadní přísedící pan JUDr. Urban již tuto veřejnou funkci nechce vykonávat a měli bychom najít náhradu. Není třeba se toho bát. Není nutné právnické vzdělání, stačí zdravý selský rozum. Může to být zajímavý přivýdělek pro mladší seniory. Hezky je to popsáno zde: https://www.i60.cz/clanek/diskuze/27400/soudy-maji-problem-chybi-jim-prisedici-soudci-prace-ktera-nevyzaduje-pravni-vzdelani-je-vhodna-pro-mlade-seniory Pokud byste měli zájem tuto funkci vykonávat, určitě se ozvěte.

Dalším bodem bylo stočné. Problémem je, že u nás je tak nízké (50 Kč/osobu), že dle paní hospodářky nestačí ani na pokrytí nákladů, natož na tvorbu tzv. fondu obnovy kanalizace. Ten je ovšem nutný, pokud máme být někdy schopni vybudovat pořádnou kanalizaci a čističku odpadních vod. Bez něj nemáme nárok ani na dotaci. Bohužel na můj dotaz, o kolik více bychom měli vybírat, mi paní hospodářka nebyla schopná dát odpověď. Poněkud absurdně pak vyzněla její výtka, že už několikrát nám připomínala, že vybíráme málo. Ale když chci zjistit, kolik to má být, tak odpověď nedá. Tak pak to máte těžké. Dle informací paní starostky prý v Šelešovicích vybírají 1000 Kč. Tolik to u nás zatím jistě nebude. Ale zvýšit se poplatek musí každopádně.

Zajímavá debata se vedla kolem plánu prací a činností na rok 2021. Podle informací p. starostky můžeme letos investovat 800 tis. Kč. Navrhla několik akcí. Projekt na cyklostezku od Věžek do Zlobic, projekt na asfaltku v Bojanovicích (viz obrázek výše) a opravu veřejného prostranství po zbořeném Beránkově stavení ve Zlobicích (viz foto).

Největším problémem v tomto místě je studna, která v domě byla a kterou se při boření pokusili zasypat. Jenže voda ze studny prýští i tak, vzlíná nahoru a způsobuje vlhnutí sousedního domu. Proto je třeba studnu sanovat (vykopat, opatřit skružemi a přepadem do kanalizace). P. starostka představila zastupitelům nabídku na opravu prostoru, která spočívala v tom, že nejprve obec na své náklady nechá sanovat studnu (cena je neznámá) a pak Správa a údržba silnic vytvoří parkoviště s propustným povrchem a asfaltku směrem k potoku. Cena by byla 575 tis Kč. Nicméně je to bez projektu.

Kolem tohoto bodu se strhla velká diskuse, zastupitelé vyjádřili nespokojenost, že mají rozhodnout, ale nemají dost informací. P. starostka argumentovala, že pokud by vše mělo být včetně projektu a veškerých náležitostí, trvalo by to dlouho a bylo by to mnohem dražší.

P. Červinka navrhl vyřadit z plánu cyklostezku. Ostatní souhlasili.

Na návrh F. Lízala pak zastupitelé schválili priority plánu prací: 1) sanace studny, 2) oprava veřejného prostranství po Beránkově stavení a přilehlé uličky k potoku, 3) vypracování projektu na cestu v Bojanovicích (to by mělo stát 134 tis. Kč).

K tomu pak bylo v následujícím bodě schváleno rozpočtové opatření (tedy přesunutí financí v rozpočtu na položku rozvoj obce).

Photo by Mark Potterton on Unsplash

V následné diskusi pak byla zmíněna oprava oken v bojanovské kapličce, odstranění nebezpečných hřebíků na dětském hřišti v Bojanovicích, okusem poničené stromky (asi víte, že jsem na to upozornil radu, viz můj post na FB Zlobice Bojanovice společně). D. Brhelová a V. Coufalík se ptali na rekonstrukce staré hospody, nicméně ukázalo se, že s hospodou se nic dít nebude. Problémem je totiž to, že jsme příliš zadluženi. Můžeme ještě vyčerpat zbytek úvěru, který jsme si právě zejména kvůli hospodě pořídili (do konce r. 2022), nicméně vznáší se nad námi Damoklův meč dluhové brzdy. Co to je? Je to mechanismus, který brání přílišnému zadlužení obce. Obec se nesmí zadlužit na více než 60 % průměrných příjmů za uplynulé 4 roky. A podle p. starostky jsme nyní na 62 %. A to je průšvih. O to větší, že kvůli covidu můžeme čekat propad příjmů a budeme ve velkých problémech. Jakmile se dluhová brzda spustí, pak obec musí v následujícím kalendářním roce splatit nejméně 5 % z rozdílu mezi výší svého dluhu a 60 procenty průměru svých příjmů za poslední čtyři roky. A když se ani to nepodaří, ministerstvo financí rozhodne o pozastavení převodu podílu na výnosu daní. (https://ekonom.cz/c1-66467070-dluhova-brzda-zacne-brzdit-obce-problem-predstavuje-pro-vesnice-i-prahu).

Takže příští starosta dostane do vínku po krk zadluženou obec, v níž těžko bude moci do něčeho investovat. Dělám to nerad, ale musím poznamenat „já to říkal“. Když mnozí zastupitelé v předchozím období horovali za nákup staré hospody, varoval jsem před tím, protože jsem viděl, že nás to vysaje ze všech prostředků. Přesně to, co nyní vidíme, tedy že na opravy není, objekt pomalu chátrá a obec nemá peníze, toho jsem se obával. A výhled do budoucna moc dobrý není. Pokud budeme mít na krku dluhovou brzdu, tak nedostaneme ani dotace. A z toho se budeme těžko vyhrabávat. Příštího starostu čeká velmi složitá pozice.

Photo by engin akyurt on Unsplash

Protože tohle je závažné téma, rád bych se k němu vrátil v příštím příspěvku.

#Zlobice #Bojanovice #zastupitelstvo #stavba #územní plán

0 notes

nedobrovolnapanijeskyne · 3 years

Text

Apotykář

Taková osoba by měla být v každé obci, ať je to město nebo ves. Každý člověk alespoň jednou za svůj život k takovému znalci zamíří. A když se tak stane, ocitne se často v místnosti plné zajímavých a neznámých barev, tvarů a názvů. V takovém stavení bude alespoň jedna místnost temná, aby se v ní mohly skladovat všemožné sušené byliny a jiné přísady. Na pultu bude mnoho roztodivných nástrojů a nádob a člověk tak hned pozná, v této opojné atmosféře, že mastičkář ví, co si počít.

Určitě se dá představit, že někteří lidé by takové moci využili a pouštěli chorým žilou, metaforicky i fyzicky, ale prostí lidé velmi rychle poznají, když je chce někdo obelstít. Selský rozum možná nedokáže rozpoznat drahé kamení a cizí písmo, zato pozná když i přes sliby a drahou medicínu není jejich blízkým lépe. Apotykář, či apotykářka si tedy musí dávat pozor a snažit se lidem pomáhat. Míchání léčivých substancí je jeden um, ale získat si důvěru je schopnost zcela jiná. Však i vlídná slova a sezení u lůžka častokrát pomohou podobně jako dryják.

Znalost odvarů, mastí a léčivých substancí je posvátná věc předávaná z mistra na učně. Každý člověk bude vědět, že na rozbouřený žaludek si má uvařit čaj ze sturejky a meduňky. Malokterý však ví, jak správně pomoci od chronického kašle nebo jak vylečit zející ránu po lítém útoku zvěře. V tu chvíli přichází na scénu mastičkář, který je schopen medikaci nabídnout.

#dračí doupě #řemesla a činnosti #apotykář #tvůrčí psaní #psaní v rytmu #15 minut #210229

1 note · View note

hermankovy-kvet · 4 years

Text

Miluj mě, prosím, nebe ví, že to potřebuju. Říkáš, a je to vše co sis kdy přála, když jsi pozorovala satelity hořící v atmosféře. Proto se pořád ženeš - a stačí pouze, aby někdo lusknul prsty. Zvonění, které nepromeškáš ze strachu, že už nezavolají.

Volají a ty polykáš svoji hrdost, nebo alespoň to, co z ní zbylo, po takové době, kdy jsi ji rozdávala jako letáky, házela ji do světa jako přebytečné drobné, které zatěžovaly tvé kapsy, jako kdyby v nich snad už tak nebylo až příliš místa. Říká, že

ti chce dát, co potřebuješ. Udělal by to, kdyby věděl jak. Někteří lidé to nevědí. Někteří to vědí, ale nejdřív to musí dostat, protože život je bez záruky, ale selský rozum nedovoluje vložit svoji budoucnost do čistého vzduchu a nechat ji levitovat ve vakuu nejistot a "co kdyby".

Volají, ty se zvedáš. Držíc se tě jako špatná vzpomínka ze základní školy před tebou vyrůstá další nezapamatovatelný obličej. Chceš působit žádoucí, chceš si zvednout ego, chceš ublížit

tomu, o kom víš, že si ho neudržíš, a nejspíš ani nezasloužíš - ta nejlevnější cesta ven.

Volají, běžíš, musiš. V reálném čase vidím, jak

moc nahraditelná jsem. Polibky na tvář a "chyběla jsi" - je lepší se podřídit než být sama se svým otevřeným vědomím a vidět, co doopravdy chci, a jak moc tohle není ono.

Pokaždé cítíš, jak se náplast důvěry odlupuje, kousek po kousku, ale nedokážeš ten bludný kruh opustit.

Hele, pamatuješ si, jaké to bylo v době, kdy ti půjčoval trička?

Bylo to dobré. Možná, když se budeš snažit dost, vrátíte se do těch dní. A že se máš co snažit, když neseš tíhu za oba. Jedenáct už ti ale stejně nikdy znovu nebude.

Pořád spěchám ke dveřím jenom proto abych zjistila, že nikdo neklepal, že to byl jenom zvuk mého vlastního srdce v té převrácené realitě ve dvě v noci, a žádné zvonění se nerozléhalo mezi tvými stěnami, pouze ve tvojí lebce.

K mým kotníkum nikdy nebylo připoutané železo, ne žádné, které jsem sama nechtěla. Žádné, jehož klíč jsi sama nezahodila. Žádné, které jsem sama nekula s těmi nejlepšími úmysly.

Chráněna fantazií... tak se nedá žít.

Poznala jsem to, když jsi nesla na zádech cizí světy, zatímco můj vlastní vesmír prožíval epické, všepohlcujízatmění.

Život je zvláštní a nepředvídatelný, ale nestačí, abych přiběhla pokaždé, když si někdo vzpomene.

Už teď jsem bez dechu, a celou dobu se podřizuji cizím tempům, sprintuju od stěny ke stěně, piju jejich jed, přijímám jejich pouta a miluju jejich chyby, a doufám, že mě díky tomu uvidi, budou mě chtít, a já končím na špatných místech, hledám něco, co už mi uteklo, vydávám se všemi špatnými odbočkami, motám se v kruzích, doufajíc, že mě někdo ne jenom slyší, ale poslouchá, a celou tu dobu křičím miluj mě, miluj mě miluj mě, nebe ví, že to potřebuju.

0 notes

depog · 4 years

Photo

TO DÁ ROZUM.

SELSKÝ.

TRASH

ME IF U CAN.

d'epog z d'epozitivu.

2020/2021

FIND UR MOO-SE

WHERE DID U COME FROM

WHERE DID U GO

https://bit.ly/2X5SFEn

0 notes

nightskypirates · 4 years

Text

Mo Dao Zu Shi / Kapitola 4 / Agrese (druhá část)

Wei WuXian si nejprve myslel, že se něco nepovedlo s vlajkovou formací, kterou mladíci dávali dokupy.

Jeho vynálezy bylo radno užívat jen s krajní opatrností, jinak se snadno mohlo něco pokazit. To byl taky důvod, proč nakreslené motivy kontroloval.

Když se po něm natáhl pár obrovských pracek, aby ho vyvlekl ven, Wei WuXian se narovnal, aby to neměli tak snadné, jako kdyby šel sám dobrovolně pěšky. Ve východní síni se to jen hemžilo lidmi, ještě víc, než když tam načuhovali vesničané. Přítomno bylo veškeré služebnictvo a příbuzní. Někteří na sobě ještě měli podvlíkačky, neměli čas si učesat vlasy a všichni vypadali vyděšeně. Madam Mo seděla zhroucená ve své židli, jako kdyby se právě probrala z mdlob. Po tvářích jí tekly proudem slzy a přes slzy ani neviděla. Jakmile ale Wei WuXiana dovlekli dovnitř, její zarmoucený pohled okamžitě zažhnul záští.

Na podlaze leželo cosi ve tvaru člověka zakryté bílou tkaninou, z níž vykukovala jen hlava. Lan SiZhui a ostatní chlapci měli utrápené výrazy, skláněli se k sobě, aby si objasnili situaci, a mluvili tichými vlasy. Konverzace pronikla až Wei WuXianovým uším.

“...tělo nebylo objeveno ani před třemi minutami?”

“Jen co jsme si podrobili chodící mrtvolu, přispěchali jsme ze Západního nádvoří na Východní a našli to tělo v hale.”

To cosi ve tvaru člověka byl podle všeho Mo ZiYuan. Wei WuXian po něm vrhl jediný pohled, ale nemohl si pomoct a podíval se znovu.

Tělo vypadalo v nějakých ohledech jako Mo ZiYuan, ale v ohledench jiných docela odlišně. Rysy patřily jednoznačně jeho malichernému bratranci, ale lícní kosti byly vpadlé, oči vylézaly z důlků a kůže byla vrásčitá. Ve srovnání s mladistvým Mo ZiYuanem, jako by tenhle náhle zestárl o dvacet let. Taky to vypadalo, jako kdyby z něj něco vysálo krev a maso a proměnilo ho v kostru potaženou tenkou kůží. Jestli byl dřív Mo ZiYuan škaredý, teď bylo jeho tělo ošklivé a staré.

Zatímco Wei WuXian zkoumal tělo, madam Mo k němu zničehonic vyrazila s blýskavou dýkou v ruce. Lan SiZhui, který vynikal lehkostí, dýku rychle odrazil. Než mohl promluvit, madam Mo se na něj obořila: “Můj syn tragicky zemřel, jenom ho chci pomstít! Proč mi v tom bráníš?”

Wei WuXian se znovu schoval za Lan SiZhuiho. “Co má smrt tvého syna společného se mnou?” zeptal se přikrčeně.

Během dne byl Lan SiZhui svědkem scény ve Východní síni a slyšel také spoustu přehnaných povídaček od ostatních lidí. Ten nemocný člověk mu přišel sympatický a neodolal tomu, aby se ho nezastal. “Madam Mo, z toho, co mohu posoudit podle toho, co vidím, z vašeho syna cosi vytáhlo maso a esenci, což znamená, že ho zabilo něco zlého, ne on.”

Hrudník madam Mo se hrozivě zvedl. “Nic nevíš! Otec toho blázna byl kultivátor. Musel se od něj naučit nějaká ďábelská kouzla!”

Lan SiZhui se otočil ke zdánlivě slaboduchému Wei WuXianovi a ujal se znovu slova. “Ehm, madam, nemáme dostatek důkazů, takže...”

“Můj syn je důkaz!” ukázala madam Mo na tělo na podlaze. “Podívejte se sami! A-Yuanovy pozůstatky mi tedy napověděly, kdo ho zavraždil!”

Nebylo třeba úkolovat jiné, Wei WuXian bílou látku sám a odkryl tělo od hlavy až k patám. Mrtvému tělu Mo ZiYuana něco chybělo.

Jeho levá paže, oddělená u ramene, byla pryč!

“Vidíte?” ozvala se madam M. “Všichni jste to včera slyšeli, ne? Řekl, že jestli mu A-Yuan ještě sáhne na jeho věci, usekne mu ruku!”

Po tomto výbuchu si zakryla tvář a rozvzlykala se. “...můj ubohý A-Yuan... Vůbec nic mu neudělal, očernil ho a ještě ho zabil... Ten blázen se úplně pomátl...”

Pomátl!

Už pěkných pár let neslyšel tohle označení své maličkosti, skoro by ho to potěšilo. Wei WuXian ukázal na sebe, ale nedostávalo se mu slov. Nebyl si jistý, jestli je teď ten nemocný on, nebo madam Mo.

Když byl mladší, docela často mluvil o vyhlazení celých rodů a klanů, zabíjení milionů lidí, naplnění řek krví a o dalších krutých činnostech. Ale většinou to byla jednoduše prázdná slova. Kdyby mohl něco z toho opravdu provést, už dávno by vládl kultivačnímu světu. Madam Mo se nechtěla pomstít, jen si potřebovala najít někoho, na koho vylije svou nelibost.

Wei WuXian se s ní nechtěl zahazovat. Zamyslel se a pak vstrčil ruku do Mo ZiYuanových rukávů. Chvíli je šacoval, než něco vylovil a rozložil to. Byla to překvapivě přízračná terčová vlajka.

Okamžitě mu došlo, co se stalo, a zamrmlal si pod vousy, že si o to koledoval.

Lan SiZhui a ostatní při pohledu na vlajku vytaženou ze ZiYuanova rukávu také porozuměli. V souvislosti s onou fraškou bylo snadné se domyslet. Mo XuanYuovo praštěné chování Mo ZiYuana zesměšnilo, on ho za to nenáviděl a chtěl s ním srovnat účty. Jenže Mo XuanYu byl tak dlouho venku, že si Mo ZiYuan naplánoval noční přepadení, až se vrátí.

Když se setmělo, tajně se vyplížil a zrovna míjel Západní nádvoří, když si všiml vystavených přízračných vábniček. I když jim opakovaně říkali, aby nechodili ven nebo poblíž Západního nádvoří, a zvlášť aby se nepřibližovali k těmto černým vlajkám, Mo ZiYuan měl za to, že je to kvůli tomu, že se bojí, aby jim lidé neukradli cenné zbraně.

Neměl nejmenší ponětí o nebezpečném působení přízračných vlajek, nebo o tom, že když ji bude držet, stane se živoucím cílem. Liboval si v tom, že bratranci bral jeho talismany a kouzelná udělátka, nad takovými předměty ho vždycky svrběly prsty. Nevzdával se, dokud je nezískal. A tak zatímco si majitelé vlajek podrobovali chodící mrtvoly na Západním nádvoří, tiše jednu uzmul.

Vlajková formace se sestávala ze šesti vlajek, z nichž pět se nacházelo na Západním nádvoří, s chlapci z klanu Lan jakožto návnadami. Všichni u sebe ovšem měli bezpočet magických pomůcek a, přestože Mo ZiYuan vzal jen jednu, on u sebe neměl nic, čím by se mohl chránit. I zlé bytosti mají selský rozum a ten jim kázal vybrat si nejslabší článek. Kdyby to byly jen chodící mrtvoly, tolik by na tom nesešlo. I kdyby ho pokousaly, nezemřel by hned a pořád by ho mohli zachránit. Jenže přízračná vábivá vlajka naneštěstí přivábila něco mnohem horšího než chodícího nebožtíka. To ta neznámá bytost zabila Mo ZiYuana a vzala si jeho paži!

Wei WuXian zvedl zápěstí. Jeden ze zářezů na jeho právě ruce vymizel, jak jinak. Vypadalo to, že nevědomky zaskóroval - obětní smlouva už zřejmě uznala smrt Mo ZiYuana jako jeho zásluhu.

Madam Mo si byla dobře vědomá slabůstek svého syna, ale nemínila připustit, že si přivodil vlastní smrt. Netrpělivostí a vztekem popadla šálek na čaj a hodila jím ve směru Wei WuXianovy hlavy. “Kdybys ho včera před tolika lidmi nenařkl, vypravil by se takhle uprostřed noci ven? Je to tvoje vina, ty bastarde!”

Wei WuXian si šálku včas všiml a uhnul před ním do strany. Madam Mo se obrátila k Lan SiZhuimu. “A ty!” zapištěla. “Ty a tvoje banda budižkničemů! Kultivujete si, odháníte zlé duchy, ale ani jste to neuměli ochránit! A-Yuan byl ještě dítě!”

Chlapci byli ještě mladí. Do světa venku se ještě nestihli žádně podívat a byli příliš nezkušení, než aby si všimli, že v těchto místech něco smrdělo, pročež jim bylo líto, že tak divokou a zlovolnou bytost neodhalili. Nicméně po absurdním spílání madam Mo všichni v obličeji mírně zmodrali. Koneckonců vyrostli v prominentním klanu, kde se nikdo neodvážil takhle s nimi zacházet. Klan Lan z Gusu byl velice přísný ke svým následníkům, zakazoval násilí vůči bezbranným a nestrpěl neúctu. Mladíci tudíž sklopili zachmuřené pohledy k zemi a mlčeli, i když se jim to pranic nezamlouvalo.

Wei WuXian to ale nevydržel a pomyslel si: /Je to tak dlouho, a přece jsou hodnoty klanu Lan stále stejné. K čemu je jim ta jejich “sebekázeň”? Koukejte se, jak se to má dělat!/

“Na kom si myslíte, že si to vyléváte zlost?” odplivl si hlasitě. “Vážně je vnímáte jako své pohůnky? Přicestovali sem z pěkné dálky, aby vám tu vymýtili zlé duchy, a nic za to nežádali. Jsou vám něco dlužní? Kolik je vašemu synovi? Vypadá nejmíň na sedmnáct, jak může být “dítě”? A kolik by tomu takzvanému dítěti mělo už být, aby rozuměl základům lidské řeči? Říkali vám nebo ne, a to několikrát a opakovaně, abyste na nic nesahali a ať nechodíte na Západní nádvoří? Váš syn se pod rouškou tmy vyplížil ven na vlastní pěst. To má být moje vina? Nebo je to na něj?”

Lan JingYi i ostatní si vydechli a ani jejich obličeje už nebyly tak zasmušilé. Madam Mo se utápěla ve smutku a zatrpklosti, všechno, na co teď dokázala pomyslet, byla smrt. Ne její vlastní, aby mohla být se svým synem, ale smrt všech na světě, a zvlášť těch, kteří tu před ní zrovna stáli.

Měla ve zvyku komandovat svého manžela, jak tančil, jak ona píská, a teď mu zatřásla rameny: “Zavolej všechny sem, hned!”

Její muž byl jako u vytržení. Možná ho zasáhlo, že jeho jediné dítě skonalo, protože do ní bezděčně strčil. To madam Mo zaskočilo a ona upadla na zem.

Dříve by ho ani nemusela tolik pobízet, stačilo jí jen zvýšit hlas a on se okamžitě podřídil. Jak se opovažoval se dneska vzpouzet?

Služebnictvo bylo soudě dle výrazů téměř omráčené strachem. Ding jí roztřeseně pomohla vstát. Madam Mo ji popadla za límec a rozechvělým hlasem rozkázala: “Ty... Ty... Ty odtud taky vypadni!”

Její manžel vypadal, že nic neslyšel. Ding věnovala pár pohledů Tongovi a Tong svého pána uspěchaně vyprovodil ven. Východní síň zachvátil chaos. Když Wei WuXian viděl, že rodina konečně zmlkla, už už se chystal znovu prozkoumat tělo, jenže než se stačil podívat, vzduch prořízl další vysoko posazený jekot. Vycházelo to z nádvoří.

Lidí se ze síně vyhrnuli ven. Na zemi Východního nádvoří sebou cukala dvě těla. První byl Tong, který byl ještě naživu, ale zhroucený. Druhé padlé tělo bylo vrásčité a sešlé, jako kdyby z něj vyprchala všechna krev. Levá paže byla pryč, ale rána nekrvácela. Vypadalo to stejně jako u Mo ZiYuana.

Madam Mo smetla podpůrnou ruku Ding před malým okamžikem, ale jakmile uviděla tělo na zemi, vytřeštila oči a konečně přišla o veškerou energii předvést další záchvat. Když omdlévala, Wei WuXian, který byl náhodou hned vedle, ji chytil a předal ji Ding, která hned přiběhla. Podíval se na svou pravou ruku a viděl, že další zářez mizí.

Trvalo jen pár sekund, než překročili práh síně, ještě ani nebyli na Východním nádvoří a viděli, jak manžel madam Mo umírá strašlivou smrtí. Lan SiZuhi, Lan JingYi pobledli. Jako první se uklidnil Lan SiZhui. “Viděl jsi, co to bylo?” zeptal se Tonga, který ležel na zemi.

Tong byl vyděšený téměř k smrti, neschopný byť jen otevřít ústa. Ani po další chvíli vyptávání se Tong nezmohl na odpověď a jen bez ustání vrtěl hlavou. Lan SiZhui vyhlížel úzkostně. Požádal jiného učedníka, aby Tonga odvedl dovnitř, a otočil se k Lan JingYimu. “Vyslal jsi znamení?”

“Vyslal, ale poblíž nejsou žádní starší, kteří by nám mohli pomoct. Bude trvat nejméně hodinu, než sem naši lidé dorazí. Co budeme dělat? Ani nevíme, co to bylo.”

Ale jistěže, nemohli jen tak odejít. Kdyby učedníkům klanu záleželo jen na vlastní kůži, když došlo na střet se zlými duchy, nepřinesli by tím hanbu jen klanu, už nikdy by nikde nemohli ani ukázat svůj obličej. Vystrašení členové rodiny Mo taky nemohli odejít, protože zlovolná bytost byla v největší pravděpodobností mezi nimi, což znamená, že by odchodem nic nezískali. “Počkáme tady na posily,” stiskl LanSiZhui čelisti.

Jakmile bylo znamení vysláno, další kultivátoři jim přijdou během krátké doby na pomoc. Wei WuXian by se měl stáhnout a držet se od toho dál, aby se věci ještě víc nezvrtly. Kdyby ho náhodou ona dorazivší pomoc znala z dřívějška, nebo s ním onehdy bojovala, bylo těžké odhadnout, co by se stalo.

Jenomže kvůli kletbě nemohl v dohledné době zatím opustit vesnici Mo. Navíc ta přivábená bytost musela být enormně zákeřná, když vzala hned dva životy za takovou chvilinku. Kdyby odešel teď, než pomoc dorazí, ulice by mohly být vydlážděné mrtvými bez levé paže, včetně pár učedníků z klanu Lan z Gusu.

Na moment nad tím zauvažoval a pak si řekl, že to skoncuje co nejrychleji.

#mo dao zu shi #untamed #the untamed #the grandmaster of demonic cultivation #česky #czech #czechstuff #kapitola4 #nightskytranslation

0 notes

jojomantik · 7 years

Quote

Dneska je selský rozum v koncích, sedláci jsou v koncích a selský rozum na nové situace nestačí.

Jiří Sádlo, přírodovědec

zdroj

#citáty

2 notes · View notes

emarketercz · 7 years

Text

Dan Ariely - Jak drahá je intuice? (The Upside of Irrationality)

V pokračování bestselleru „Jak drahé je zdarma?“ (Predictably Irrational) se můj oblíbený profesor behaviorální ekonomie Dan Ariely svým zábavným a čtivým způsobem dále zabývá zkoumáním opravdových motivů našich rozhodnutí, ale tentokrát ukazuje, že naše iracionální já má i své kladné stránky. Jen jich musíme umět využít a nespoléhat na „selský rozum“, který často vede ke ztrátovým rozhodnutím. Ariely se v knize zaměřuje nejen na pracovní prostředí, ale také na randění, manželství, charitu nebo proč je pomsta tak sladká. V každé situaci objevuje vlivy a příčiny, které opravdu stojí za naším jednáním, našimi chybami a našimi úspěchy.

Knížku stojí za to přečíst už třeba jen pro poznatky, jak ovlivňuje výše bonusů náš pracovní výkon, jak a proč fungují resp. nefungují on-line seznamky, jak funguje proces adaptace, nebo jak emoce ovlivňují naše rozhodování. Kromě poznatku, že emoce vítězí nad daty (a že daty je třeba při přesvědčování lidí spíš šetřit), si pro sebe vypíchnu následující:

1) Ikea Efekt Zapojit uživatele do tvorby a tím posílit vztah k produktu/službě.

2) Nevynalezeno zde (not invented here) Odmítání cizí myšlenky a nadhodnocování vlastní. Velmi častý jev, zákeřný tím, že si ho neuvědomujeme. V marketingu často způsobí zamítnutí skvělého kreativního nápadu, protože je „cizí“ a převálcuje ho méně dobrý nápad, který je ale „vlastní“ (přišel s ním generální ředitel J) a vnímáme ho jako objektivně lepší, i když objektivní ve skutečnosti nejsme.

#knihy

1 note · View note

vipnoviny · 3 years

Text

Absurdity současné pandemie, které dokazují, že se jedná o podvod

Tato pandemie je tak prolhaná, že už ji narostl obří nos. To co se děje v současné „pandemii“ nasvědčuje tomu, že se jedná o podvod. Lékaři, vědci a odborníci, kteří se nenechali uplatit a mají selský rozum, jenom nevěřícně kroutí hlavou, co všechno je při této pandemii možné. Vědecky ověřené postupy jsou potlačovány a jejich místo nahrazují absurdity všeho druhu. Pojďme se podívat na nejzávažnější z nich.

Pandemie

Dříve se pandemie vyhlašovala, když bylo 1700 nemocných na 100 000 obyvatel. V současné době, kdy píši tento článek, je to 8 nemocných na 100 000 obyvatel. I přes to pandemie oficiálně pokračuje a hlavní média o ní informují.

Média

Když už jsme u těch médií, tak dokázali by jste si ještě před dvěma lety představit, že z MSM uslyšíte konspirační teorie typu: „Po světě pobíhá nebezpečný virus, který vás chce všechny pozabíjet.“? Kdyby ještě před dvěma roky s tím vyrukoval nějaký alternativní web, tak by to všichni braly jako konspirační teorii. Tím jak se však tato zpráva neustále opakuje v televizi, tak je tato sugesce brána jako pravda a lidé tomu věří.

Virus

Do teď nikdo nedokázal existenci viru. Americké CDC ani irské ministerstvo zdravotnictví řeklo, že nemají důkaz o existenci viru. Současně byla také vyhlášena soutěž, že ten kdo tento vir izoluje a poskytne důkaz o jeho existenci, tak dostane jako finanční odměnu 2.7 miliónů EUR. Dosud si nikdo pro tuto odměnu nepřišel. Těžko by totiž mohl někdo dokázat existenci něčeho, co se zakládá pouze na matematickém modelu. Jednoduše řečeno namalovali obrázek a řekli, že tohle je Covid.

PCR testy

Pokud neexistuje virus, tak nemůžou na něj existovat ani testy. Samotný vynálezce PCR testů Kary Mullis řekl, že tyto testy neslouží k identifikaci viru. Naopak řekl, že pomocí těchto testů můžete detekovat cokoliv (například zbytky genetických materiálů) a můžete s jejich citlivostí libovolně manipulovat. Proto jsou lidé testovaní něčím, co neslouží k identifikaci viru.

Vakcíny

Opět stejný problém jako PCR testů. Nemůžete vytvořit vakcínu na něco, co neexistuje. Nově tato „vakcína“ byla vyrobená v rekordním čase pěti měsíců. Přitom minimální doba na vývoj a testování byla vždy minimálně 5 let. Mnozí lékaři a vědci se shodují na tom, že lidem je předkládána mylná informace, že to čím se očkují proti Covidu jsou vakcíny. O žádné vakcíny nejde. Ve skutečnosti se jedná o genovou terapii, která má lidem změnit DNA. Pandemie je jenom záminka, aby lidé byli poslušní a nechali si tuto injekci píchnout.

Léky

Když už někdo onemocní chřipkou, které se dnes říká Covid, tak je mu odepřen přístup od účinných léků, jako jsou Ivermektin a Isoprinosin. Tyto léky jsou naopak nahrazeny drahými a neefektivními léky. Podle poslance Lubomíra Volného mohlo být zachráněno 80% lidí z 15 000 zemřelých (oficiálně na Covid), kdyby se včas tyto léky lidem nasadily.

Bezpříznaková nemoc

Ptal jsem se doktorů a zdravotních sester, jestli se učily ve svých školách něco o bezpříznakové nemoci. Všichni mi shodně tvrdili, že ne a že se jedná o zcela nový termín. Podle nich pokud je člověk skutečně nemocný, tak se tato nemoc dříve nebo později projeví (kašel, horečka, třes, zvracení, bolesti, průjem atd.). Naopak ti, kteří chodí do nemocnice a nemají žádné příznaky nemoci, jsou mezi lékařským personálem označování za hypochodry.

Zdraví jedinci jsou nebezpeční pro společnost

Možná jste slyšeli v televizi, že ti co prodělali Covid, tak mají stejné výhody jako očkovaní a testování. Tohle je absurdita všech absurdit. Takže ti co se starají o své zdraví a nikdy neonemocněli, tak jsou ze zdravotního hlediska nebezpeční pro společnost? Není náhodou to, že člověk nikdy neonemocní známkou neprůstřelné imunity? Opět zde můžete vidět, jak se veškeré odborné a zdravotní poučky převrací vzhůru nohama.

Marketing

Ještě nikdy nebyla v televizi propagována taková nemoc, jako Covid. Kdyby se mělo jednat o objektivní zpravodajství, tak by v televizi jmenovali i další nemoci a říkali například „Dnes zemřelo 20 lidí na rakovinu, 13 na aids, 54 na infarkt, 21 na mrtvičku, 12 lidí na Covid a 3 lidé si vzali život sami , protože už nemohli dál sledovat naši televizi.“ Nejspíš by takové zpravodajství bylo velmi depresivní, ale alespoň by bylo vyvážené a objektivní. Nicméně hlavní superstar je samozřejmě Covid a proto se mluví pouze o něm. Techniku, kterou využívají hlavní média je neuromarketing. Jednoduše řečeno vytvoří problém a nabídnou řešení. Řešením jsou dezinfekce, roušky, testy a vakcíny na kterých vydělávají milióny nadnárodní firmy patřící i našim politikům. Tohle je byznys století, protože jak chcete přimět zákazníky, aby vaše zboží nakupovali? Pomocí strachu a donucování. Jednoduše jím, řeknete, že když si to nepořídí, tak zemřou, nebo dostanou pokutu. Nedávno vyšla zpráva, že vláda České Republiky uvolnila 50 miliónů korun na marketingovou propagaci „vakcíny“. Myslím, že tato částka bude mnohem vyšší vzhledem k tom, že jsou upláceny také celebrity, aby řekly, jak je vakcína skvělá. Pokud je ta vakcína tak skvělá a vir tak nebezpečný, tak proč vláda musí z našich daní utrácet tolik peněz na její propagaci? Vždyť skvělé zboží se chválí samo. Nebo ne?

Zákony

Jsou porušovány zákony a znásilňována ústava. Jsou vydávány absurdní nařízení. Lidem se zakazuje svobodně dýchat, pohybovat se, zpívat, tančit, podnikat, nebo být u někoho míň než 2 m. Současně jsou lidé systémem nuceni nosit respirátor, nechávat se testovat, nebo vakcínovat pod hrozbou pokut a omezení lidských práv když, tak neučiní. V době psaní tohoto článku vláda již porušila zákon 42x !!!

Závěr

Zdravý selský rozum a odborné postupy se někde vytratily. Uvidíme, jestli se společnost dokáže probudit a prohlédnout tento podvod. Já osobně nechci žit ve společnosti, která je založena na podvodu. Proto se na tomto podvodu nepodílím a veškerá nezákonná nařízení ignoruji. 👍

Read the full article

#covid #epidemie #falešnápandemie #ivermektin #izoprinosin #koronavirus #léky #LubomírVolný #marketing #media #neočkovaní #neuromarketing #pandemie #strašení #zákony #zastrašovanílidí #zdraví #zdravílidé

0 notes

odkladiste · 7 years

Text

emancipace žen prohloubila nerovnost ve společnosti

Pokud je assortive mating pravdivý koncept ze sociální vědy, pak emancipace žen a jejich integrace na pracovních trhu vytvořila více nerovnosti ve společnosti.

Koncept assortive mating říká, že lidé mají tendenci si vybírat za partnery druhé lidi, kteří se jim velmi podobají ve mnoha charakterních i psychologických vlastnostech. Jinak řečeno, váš přítel nebo přítelkyně se vám nejspíše podobá více, než náhodně vybraná osoba na ulici. Nejen sociální věda, ale i náš (často démonizovaný) selský rozum nám říkají, že se prostě rádi obklopujeme lidmi, kteří nám jsou nějak podobní, protože si s nimi budeme lépe rozumět.

A to i přesto, že ve společnosti často slyšíme často opakované heslo, že se „protiklady přitahují“. Paradoxně je to také pravda. Je zcela logicky v pořádku říct, že v některých vlastnostech se partneři velmi podobají a v některých se velmi liší. Platí obě verze zároveň a má to i biologické vysvětlení, které vychází z teorie evoluce.

Organismus je úspěšný tehdy, když dokáže v další generaci předat své geny svým potomkům. U lidí se tím myslí, pokud mají děti, které přežívají, tedy že rodiče i děti se musí vypořádat s mnoha nástrahami, které život přináší. V prahistorii to byly masožravé šelmy, v dnešní době je to především nesmlouvavost ekonomického trhu, který odměňuje ty, kteří trhu poskytují nějakou hodnotu. Nechme teď stranou veškeré výhody a nevýhody současného ekonomického systému, a zaměřme se na biologickou stránku otázky.

Organismus kromě prostředí, ve kterém žije, čelí i dalším problémům. Jedním z nich jsou genetické mutace v DNA organismu, kterým se nevyhne, protože jakkoli je biologie neuvěřitelně přesný aparát, přeci jen to není bezchybný stroj, takže v každém kopírování DNA dochází k chybám. Je to jako když si vaši rodiče přetáčeli audio nebo video kazety, kde každé zkopírování většinou znamenalo určitou ztrátu kvality písničky nebo videa. Biologie naštěstí funguje mnohem lépe než VCR kazety, ale chybám se nevyhne.

Otázkou je, jaké chyby to jsou. Některé mutace v DNA jsou ku prospěchu organismu, další se projevují negativně. Když už nějakou špatnou mutaci člověk má, je velká šance, že ji předá svým potomkům. Nemusí to sice být hned něco smrtelného, ale jelikož každý potomek do svého DNA „kódu“ přidá vlastní nové mutace, tyto mutace se hromadí.

Tento vědecký poznatek podpořil argument, že sexuální styky mezi členy užší i širší rodiny vedoucí k početí potomků jsou nejen morálně, ale také biologicky problematické. To proto, že členové rodiny jsou si velmi podobní, což znamená, že i sdílí velkou část genetického materiálu, a především genetických mutací. Když dojde k tomu, že třeba sourozenci mají nedejbože potomka, jejich dítě zdědí od svých rodičů dvojnásobnou dávku genetických mutací, čímž velmi vzrůstá riziko kdejakých negativních mutací, nemocí, nebo dokonce smrtelných defektů.

Z tohoto důvodu nás evoluce tak trochu ovládá a zároveň poskytuje návod, jak máme žít, protože preferuje, když se partneři, kteří uvažují o tom mít dítě, jsou geneticky dostatečně odlišní, aby se jejich negativní mutace nenásobily, a naopak, aby se případně vynulovaly.

Jestliže někdo říká, že se protiklady přitahují, neříká nic jiného, než to, že Matka příroda vždy preferovala genetickou diverzitu, kterou se minimalizuje pravděpodobnost genetických defektů. Bez přílišné antromorfizace příroda nepreferuje nic, protože nemá vědomí (nebo ano?), ale rodiče s odlišným genetickým materiálem mají větší pravděpodobnost, že jejich dítě přežije a bude mít dále potomky. Protiklady se přitahují jednoduše proto, že my všichni jsme potomci lidí, kteří byli geneticky dostatečně rozdílní, takže jsme nezdědily něco, co by nám znemožnilo se narodit.

Jak moc ale musí být potenciální partneři geneticky rozdílní? A jak do toho zapadá teorie, že si lidé vybírají partnery, kteří se jim podobají?

Genetická rozdílnost neříká, jak moc se lidé musí lišit. Od oka prostě se musí lišit natolik, aby jejich podobnost nedělala zdravotní problémy.

Zadruhé genetická odlišnost sama o sobě neznamená, že všechny postřehnutelné vlastnosti člověka, tedy chování, vzhled apod., budou také nějak zásadně odlišné. Dvojčata sdílí extrémně podobnou DNA, i když ne zcela identickou (viz článek bit.ly/2lUIhd9), ale jejich chování a život jsou převapivě podobné. Nejednou jsem četl článek o tom, jak dvě dvojčata byla omylem v porodnici prohozena a jedno z dvojčat vyrůstalo s dvojčatem z druhé rodiny, a přestože měli stejnou výchovu a kulturní prostředí, vždycky se projevovaly znatelné rozdíly. Když náhodou vyšlo prohození najevo a členové téhle popleté čtyřky se sešli se svým skutečným dvojčetem, byli sami překvapeni, jak moc se podobají, nejen vzhledem, ale i chováním. Jeden takový článek o prohozených dvojčatech z Bogoty v Kolumbii vyšel v New York Times (viz článek nyti.ms/2muhtUb).

Sourozenci sice sdílí o něco méně DNA a jejich chování je opravdu často odlišné, ve srovnání s náhodným člověkem z ulice se ale přeci jen vždycky podobají, nežli liší.

Zpět od sourozenců k partnerům. Výzkum ukazuje nejen již zmiňovaný fakt, že lidé si vybírají partnery, kteří jsou podobní hned na několika psychologických a tzv. socio-ekonomických vlastnostech, mezi které se řadí dosažené vzdělání, inteligence, typ a prestiž zaměstnání a další, ale i to, že partneři jsou si také geneticky podobní.

Co to znamená? Nejen, že váš partner bude mít velmi podobné nejvyšší dosažené vzdělání, inteligence, určité charakterové rysy, ale navíc se budete podobat vzhledem mnohem více, než kdyby každého z vás porovnali s náhodným člověkem.

Ať už jsou příčiny „asortativního páření“ jakékoli, má to společenské a ekonomické důsledky: více afluentní muži s dobrým vzděláním a vyšší ekonomickou aktivitou si budou brát také afluentní ženy. Stručně řečeno: potom, co se oprávněně zrušily ženám umělé bariéry pro vstup na pracovní trh, bohaté páry, díky ekonomické aktivitě ženy, jsou oproti chudším párům ještě bohatší, což má za následek prohloubení ekonomické nerovnosti mezi lidmi.

Znamená to snad, že bych byl raději, kdyby ženy nepracovaly a zůstaly doma a například se staraly o děti? Nic takového netvrdím, pouze poukazuji na to, že tradiční levicová témata, která radikálně proměňují společnost, mají něco, co se nazývá systémové konsekvence. Společnost je nesmírně složitý systém, různě propletený a propojený, tak, jak nikdo není schopen pořádně říct (pokud by byl, ekonomická burza by se nejspíše zhroutila, protože takový člověk by dokázal předpovídat, co se ve společnosti stane).

To, co se nám jeví jako samozřejmé, politicky a morálně správné, může mít nečekané důsledky, třeba i v tématu, o který nám v první řadě šlo: vyrovnání nerovnosti ve společnosti.

#odkladiste #gender #feminismus #nerovnost #ekonomie

3 notes · View notes