#temnota | Explore Tumblr Posts and Blogs

kozpine · 4 months

Text

Temnota

diluc x reader, part 1 of ?

1 2

You searched frantically in his eyes for any hint of remorse, anything but betrayal and anger. “I didn’t-” You couldn’t speak. Blood pooled on his chest as his hands held your knife inches away from his chest, slicing into his fingers.

You wanted to stop. Needed to. But the vision at your side hummed and coursed through your entire being. It was never meant to go this far.

The door to the balcony swung open.

Jesus Christ.

“Does it have to be this tight?”

The maid only looked at you callously and continued the puzzle that was your dress. The black ribbon pushed up all the right parts and squished what wasn’t desired as it tightened. You sighed in annoyance and gripped the top of the chair tighter.

It took what seemed like forever for her to finish pleating your dress exactly how it was made to look, soft satin contrasted in its deep maroon stain.

A black veil was clipped to the backline of the bustier, hiding your contorted back. She finished and quickly exited the excessively glamorous room you’d spent the last few hours in.

The heavy doors creaked shut. Looking over your shoulder, you removed the black mask from the vanity and placed it gently over your face, adjusting your hair to accommodate. It had been put up, much to your disdain- however this wasn’t the time for you to rebel.

“Master Diluc! So nice to see you again.” The loud voice echoed over the nearby orchestra as a white haired man covered in medals waltzed towards a nearby group of minglers.

The man of the hour turned, emotionless face quickly replaced with a smile. He bowed his head to the nobles around him, and they turned to strike conversation elsewhere. “General Adalgiso. I’m glad you could make it all the way from Inazuma.” The general laughed.

“Yes, well it is much easier now that the travel ban has been lifted. We’ve been able to acquire some much needed goods for our forces.” Diluc nodded.

“It’s been beneficial to have such an open relationship with that nation. Turns out they love having a bigger supply of wine.” He grinned as another approached, wine glass nearly empty in her hand.

“It is a celebration for him, after all.” A blonde woman in a bright blue dress removed her white mask, holding it on an elegant metal rod. She spoke to the general before walking closer to Diluc.

“Master Diluc, you look wonderful tonight.” She attempted to adjust his coat before he took a step back. "It's wonderful to see you. I hear your husband has acquired a large amount of ships recently, from Liyue." She rolled her eyes.

"Him and his ships. That's all I ever hear about from him," she paused, looking him up and down.

“Oh, how I wish he was more like you. You're still a bachelor, correct? I have some family members who would love to meet you.” He nodded. “Thank you Madam Ilse, but I'm too caught up in work at the moment. We'll be in touch- excuse me, I have some things to check up on.”

He bowed and turned off, leaving the two to discard their cups and pick up the nearest glasses of wine. The woman sighed and took a large sip.

Archons. Only an hour in and I’ve made no progress.

He exhaled and toyed with the broach on his coat pocket before adjusting it to lay even. The next group on his list was some businessmen who’d recently returned from Snezhnaya. He’d only taken a few steps before a booming voice rose over the music.

“Now introducing Miss Y/N Petrova.”

“Who would come in so late and demand an introd-” He quieted as he looked towards the sound of the servant. A woman in a deep red dress was hidden by a black mask, yet he could feel her eyes looking directly into his. He watched in silence as she began to descend the steps, and it seemed as if all eyes were on her.

Her dress contrasted everyone around her, the only one wearing red being Diluc. The orchestra faded back into his ears as she approached. A deep curtsy was all she did before extending a gloved hand. “Do you dance?”

He looked down, then slowly back up to your face. Or at least what he could make out of it. “It’d be my pleasure.” He took your hand before you led him to the floor. A new song began, and you felt his overly warm hand place on your waist, not daring to drop any lower.

“I believe we haven’t met before.” He started. “No, not likely. This is my first time in this nation.” You smiled softly as he dipped you slightly. Bringing you back up, you looked around his face, him being the only one without any covering. “Where do you hail from?” He asked, still trying to figure you out.

“I lead my father’s business in Snezhnaya. I mostly work in other nations- establishing different locations along the way. This is my last stop,” you explained, “and I heard of this ball and hoped to connect with you.”

“Connect?”

You laughed and felt his eyes on you. “In a purely professional way, of course. I mean to set up a location in your nation’s capital.” As the music changed, the partners around you swapped; yet he didn’t let go of your waist, only pulling you in closer.

“What kind of location?” He asked, twirling you.

“We mainly provide places for businessmen like yourself to meet and discuss important matters- in an elegant way.” You coated the word elegant in such a sarcastic way that Diluc had no way of making sense of it. “I do see how that’d be of interest to me. So you’re saying you want me to invest?”

You pursed your lips longingly. “Perhaps. However I do need someone to show me around, help understand where to put the location.” You tilted your head. His expression shifted to a slightly colder one, one that wouldn’t have been noticed if you weren’t trained to notice such changes.

The song ended. You curtsied, and he bowed slightly in response. Before he could speak, you interrupted. “Please excuse me. I’m going to go chat.” You almost tripped before catching yourself as you took a deep breath.

He was surprised at how informal you were, excusing yourself for such an unimportant reason. Diluc watched you as you walked off, noticing how the black tulle shielded your figure.

As soon as you were out of sight, you rushed to the bathroom. You locked the extravagant door behind you, finding yourself in a dimly lit room.

Your hands gripped the sink as you heaved. Looking up, you saw the conflict in your own face before ripping a gold-shrouded gem from the bust of your dress where it had lay under the fabric.

“Gods, this thing is going to kill me.” You’d been feeling the item draining your energy for the past few hours, and had finally caught up to you. The delusion flickered in your hand, the electro sigil burning through. Pain coursed through your hands, placing the vision on the edge of the sink. You backed away, looking at yourself in the mirror.

I’m the only one in red. You scoffed. They really thought of everything to make me stand out.

You felt at the sort of cape you wore. Your own addition, as the back of the dress dipped low.. Too sultry for a first meeting. The Fatui just loved to go too far.

A carriage awaited you as the night grew darker, with more and more drunken nobles hobbling into their own rides. You quietly joined them before reaching out to the horse pulling your carriage. You felt eyes on you, looking back to meet the red-haired man you’d danced with hours ago.

There was no discernable look on his face, and he murmured something to a nearby servant before turning his back and walking into the giant manor.

The ride into the capital was much shorter than you’d anticipated. Looking outside, you remembered how he’d looked under the lights of the dancefloor, warm hues illuminating his fiery hair. His very presence sent heat to the touch. You shook it off, attributing it to the common side effects Pyro visions had on the user’s body.

A small village passed by in a blur, allowing you glimpses of the lights dimming in the town’s houses. The long grass whistling in the wind was barely heard over loud gravel and horse huffing.

At long last, the carriage pulled up to a tall, leaning building that blended with the surrounding city. “Your lodge, miss.” The footman held a hand out to you. You ignored it.

“It’s just us here, Ivan. You don’t need to pretend.” You offered a grim smile.

He rescinded and sighed. “I’ll be back in a month. The supreme has requested updates every week. Please work fast.”

You scratched the back of your neck. “As fast as the gods allow me to be.”

After bidding your farewell, you entered an elevator with your things and another unnamed man closed the iron door before it rose. The apartment you’d been placed in was sleek, filled with local items from home. As much as you’d been told to blend in, did it really help that the entire room reeked of Snezhnayan wealth?

Whatever. It was only temporary anyways. It was better not to get used to it. You’d already untied the puzzle of ribbons on your waist, slipping off the dress for it to lay on the ground. Your sides ached from the tightness, and you couldn’t understand why people would willingly subject themselves to such torture.

The plush bed felt like nothing as you climbed under its heavy covers. Your eyelids felt oh so heavy as the darkness of the night pooled into the room.

The last thing you thought of was those deep eyes looking into yours, feeling his touch graze your skin.

an actual series! sorry bout my inactivity :)

-lilah

#diluc #genshin impact #diluc ragnvindr #diluc x reader #genshin fanfic #angst with a happy ending

19 notes · View notes

veronikaprenika · 5 months

Text

Keď sneží, každá vločka dopadne presne tam, kam má. Tak káže zenové príslovie

nebo zdá sa, je už len na skok od zeme

padá pokoj nebadane do môjho srdca

okabateného bielym závojom ticha

a utlmené sú lži mysle

všade samá belota

podobná s podstatou slova temnota

v oboch sa nachádzame, v snových driemotách

ale temnota,

je iba svetlo so zavretými očami

skláňajú sa k zemi stebielka, pod váhou nebies

skláňa sa Matka Zem ako starena

z roka zmorená

Morena, Morena, dýchla na krajinu

a ukryla aj bôle bodliakov

7 notes · View notes

zurnatetka · 2 months

Text

úterní update z temnoty:

chci neexistovat

(aneb ano, temnota tady je, doslova.)

#česky #čeština #university #vybrané kapitoly ze života žurnalisty #život studenta #updates o temnotě #čumblr

5 notes · View notes

zakazanestrany · 11 months

Text

utri si slzy z tváre

Zamyslela si sa niekedy nad tým, prečo ťa berú zlí chlapci? Možno ti len dávajú priestor na to, aby si z hĺbky svojej duše oplakala svoju rozmaznanosť a konečne sa stala ženou a nie uplakanou dcérou, ktorá potrebuje otca aby riešil jej umrnčané stavy. Dievča zobuď sa si ženou, dealneš si shit aj inde. Hĺbku vieš poskytnúť aj inak okrem toho, že si tragédka a potrebuješ starostlivosť. Utri si slzy z líc, daj si šaty a poď do toho. V konečnom dôsledku sa zamilovaváme len do našich neprebadaných častí osobností a pri niektorých ľuďoch ich vieme žiť naplno. To, že nevieš fungovať s “dobrým” chlapom je len odraz toho, že si sa s ním dala dokopy v čase svojej absolútnej nesebaistoty. Potrebovala si aby ťa mal niekto na piedestály, avšak z takého muža nezvlhneš ani keby sa sebemenšie snažíš.

Možno sa naučíš mať pri ňom mechanicky orgazmus z povinnosti, aby si bola “dobrou” ženou. Avšak tvoja mysel zostáva nevyjebaná. Trápiš sa pocitmi viny, lebo si pri sexe dopomáhaš predstavami o tvojom ex, ktorý ťa bral ako ženu alebo ťa sem tam vedel vyjebať ako totálnu štetku, proste si bral na čo mal chuť a ty sa pri ňom cítila ako žena a nie ako male dievča o ktoré sa treba s láskou starať. Priznaj si to, ale rajcute ťa to, keď je chlap z teba vzrušený tak, že si ťa len chce zobrať a použiť ťa z každej strany tak, že sa poddáš a pár dni na to, nemyslíš na nič iné, len si to chceš zopakovať.

Temnota a nedostupnosť je v niečom sexi, pretože ti otec splnil všetko na očiach a nemusela si o nič bojovať. A zrazu chceš partnerskosť, nechceš byť tou rozmaznanou princeznou. Chceš sa cítiť ako žena, ktorá je sexi a stojí za hriech. Tak si utri tie uplakané oči a zamysli sa nad svojou sebahodnotou, nie je to o tom, ako vyzeráš ale aké maš sebavedomie. V istom bode, chceš túžiť a chceš aby bolo po tebe túžené. Unesieš utrpenie z odmietnutia, necháš zahojiť kolená z nočných eskapád vyberieš obľúbenú sukňu, rúž a opätky a ideš ďalej. To, že zaujal jeden neznamená, že na druhom rohu nečaká zaujímavejší, aj keď si našla svojích 73 percent.

Avšak títo 73 percentní sú prekliatie, nechú ťa pustiť do svojej hlavy, neukážu ti na čo myslia a keď daju dole kúsok zo svojho brnenia, tak sa instatne zamiluješ. Neboj sa poznám to a je to neskutočná bolesť o to prísť, je to sexi a hot, neskutočne spalujúci pocit, ale tak ako vieš byť blízko, tak to aj následne zabolí. Máš to ešte niekoľko týždňov aj dní v hlave. Nezavolá znova? Nezavolá. A ty len dúfaš. Stávky sú privysoké a zisky prinízke.

Chýba ti šepkanie si do ucha ako ste v ten daný moment len svoji a následne vášnivý sex na balkóne, po ktorom preberiete street smart filozofiu života a následne zaspíte v objatí, aj keď vieš, že zaspávaš s pocitom, že budeš ghostnutá. Užívaš si ale každú sekundu, lebo vieš, že niečo lešpie následujúce týždne nezažiješ.

Je to boj a vždy, keď jebeš svoj idol, tak si zarábaš na strašný problém, lebo sa automaticky dáš dole v tom, že si niečo menej a že ťa určite nebude chcieť. A môžem ti garantovať, že nebude, lebo vycíti, že si nevážíš samú seba a ty nebudeš schopná prijať celú jeho osobnosť. Dovoliť mu žiť naplno to, čoho si sa zamilovala. Dostaneš sa do bodu, že začneš o sebe pochybovať či na to máš a toho zapochybovanie o sebe, keď si zažiješ odmietnutie je najviac bolestivé. Bolí to, keď stratíš svoje A, aj keď je to A mínus, pretože vieš, že je veľmi nízka šanca násjť s niekým svoje hlboké propojenie. Ako opojné bozky o 4:15 ráno, kedy sa rozprávate o svojích najhlbších túžbach a vieš, že nejde ani tak o sex, ako o to magické spojenie, kedy si uvedomuješ, že keby si šla do toho naplno a ukázala sa, tak to bude bolieť ešte viac, lebo dopredu rátaš s bolesťou z odmietnutia. A takáto posratá si, byť sama sebou.

Aj keď cítiš nehu, vášeň a rozkoš zároveň, tak v istom momente vieš, že ešte nemáš na to. Je to proces naučiť sa byť sama sebou, byť tým teritoriálnym hajzlom, ktorý si berie čo chce, čo ťa rajcuje na tých zlých chlapcoch. Naučiť sa tom u hnusnému sebavedomiu v zmysle dávania seba samého na stôl, bez okolkov príjimania a toho, ako to bude vnímať tá druhá strana. Naučiť sa unášať tú plížívú úzkosť z toho, že si vystrašená, či budeš dosť je podľa oveľa zábavnejšie ako žiť v pocite viny, že nemiluješ. Lebo si si o sebe myslela, že ši menej a netrúfala si na chlapov, ktorí by boli tvoj level.

Tak sa schop, utri si slzy z tváre a začni žiť samú seba naplno. Aj tak sa vždy zamiluješ len do svojho sebaobrazu.

13 notes · View notes

zatracenapoezie · 5 months

Text

~moje duše mi už nepatří~

a jak dlouho tancuješ s démonem, dokud nezačneš se jím stávat?

je to tak strašně jednoduchý, vždyť stačí si začít víc brát, než umíš dávat.

tak děsivý fialový oči. “mám z tebe strach”

všechny tvoje pocity rozlítnou se jak hvězdnej prach, protože vlastně nikdy nebyly tvoje.

jsem vrah vlastní duše.

zmatený chvíle, v realitě nenajde ani jedinej dílek. a tak odchází.

naivní snílek, co nikdy nevěřil na peklo.

ze všech stran se strašně bezmocně snažíš přivolat to jediný světlo. ale žárovka praskla a svíčka vyhaslá co plive jen dým.

chutě tak zmatený, že topíš se v závěji nejdražších vín.

ten chtíč má jen tvůj klín a taky ti nepatří.

řvi a ukazuj rohy.

ukaž mi tolik vět, kolik jen v tobě je. chci lásku a taky slohy. vždyť víš jak miluju slova a tenhle náš svět. ty zas moje roztažený nohy.

zas a znova.

kdybys mě viděl teď, možná mě i vysvětíš.

kdy na ty moje upřímný lži zase naletíš?

vždyť víš že tak moc chci, aby mi láska v očích vzplála, ale zatím to jsou jenom pekelný plameny.

že už je ti dobře, že už tě zevnitř nepožírá temnota.

nahoru dolů.

jakoby ti snad docházela jistota?

mizí a já s ní.

5 notes · View notes

kralovna-ne-stesti · 1 year

Text

Mám pocit, jako by právě teď bylo období ukončování a uzavírání. Něčeho starýho, co už není třeba. Aby udělalo místo lepšímu.

Je to směšný, ale tak třeba: skončil Masterchef, Farma, fotbal, Peaky Blinders,... Končí rok.

Ke konci zdá se (snad!) směřuje FK. Naše bydlení tady. Skončil Sasuke, na šrot.

Dneska je zimní slunovratu. Dnes se mění cyklus, dnes je nejkratší den a nejdelší temnota z celého roku. A od zítřka začne znovu brát vládu světlo, které bez ohledu na to, co se stane, bude růst. Přišla zima. A to znamená, že od ní už se začne zase všechno zlepšovat. Po ní přijde jaro, barvy, teplo. Život.

Skončil nějaký vzorec chování. Mění se a transformuje se jiný, starý a nefunkční - dokonce škodlivý - vzorec chování a uvažování. A tahle změna bolí. Všechny tyhle transformace bolí.

Byli jsme housenky. Zakuklili se. A v tý kukle se schovali, usnuli, zahořkli, začali vidět spíš než černobíle jenom černě.

Je na čase se vyklubat. Transformovat, vyvinout. Z housenky v krásného, silného motýla. A to bolí a je to děsivý. Děsivý stát se motýlem. Roztáhnout křídla, letět. Vždyť jsme motýlem ještě nikdy nebyli. Bojíme se. Víme, že to musí být skvělý, každý má rád motýly. Ale my se prostě bojíme. A odkládáme vyklubání.

Je to náročný. Prodrat se ven. Znovu se narodit. Probojovat se, roztáhnout křídla. Všechno se změní. Celý způsob života. Od vzhledu, přes potravu, způsob pohybu. Celá naše podstata se změní, nikdo už v tom motýlu víc nepozná housenku. A z motýla se už nikdy nestane zpátky housenka.

Je to děsivý. A nesmí se nám pomáhat s vylíhnutím. To je to, co nám dá sílu. Když pomůžete kuřátku ze skořápky, je to medvědí služba. Protože kuřátko je potom slabé, trpí a nakonec stejně nepřežije.

Jenže nesmíme s vyklubáním tolik otálet. Mohli bychom v tý kukle umřít. A nikdy nepřejít na vyšší úroveň bytí. Nesmí se dopustit, aby strach z tohoto přerodu byl tak silný, až raději necháme přijít smrt.

Je to těžký. Fyzicky, ano. Ale mnohem, mnohem, mnohem víc psychicky. Řekla bych, že nejslabší článek našich životů je právě psychika. To je to, co rozhoduje. O zdraví, o radosti, štěstí a neštěstí. Ne to jestli jsme tlustí, vysocí, plešatí, talentovaní,... Nic než psychika. To nejopomíjenější a nejzesměšňovanější. To nejzásadnější a nejkřehčí.

Nechat housenku se krmit, zakuklit, vyvinout a transformovat, vyklubat, roztáhnout křídla, vyletět a napít se sladkého nektaru života.

Tohle je fáze našeho života. O který vám nikdo neřekne. Protože někdo se za celý život nezakuklí a zůstane housenkou. A někdo se změní aniž by o tom nějak zvlášť hloubal a cítil strach.

Tohle je přerod.

Aby se mohlo stát všechno to úžasný, o čem jsme si snili. Jen nás nenapadlo, že aby něco super přišlo, musí nejdřív něco špatnýho odejít. A nic není zadarmo, nic se nestane samo. A žádná změna se neobejde... bez změny.

Všechno bolí. Ale po bolesti přichází úleva a uvědomění si toho, jaké to je bez bolestí. Jaké to je po překonání toho všeho.

Nic se nezmění, když se nic nezmění.

#housenka #kukla #vyklubání #motýl #zamyšlení #ze života královny #česky

3 notes · View notes

reylocrazyfangirl · 2 years

Photo

Oheň a ľad - Tretia kapitola (on Wattpad) https://www.wattpad.com/1238551281-ohe%C5%88-a-%C4%BEad-tretia-kapitola?utm_source=web&utm_medium=tumblr&utm_content=share_reading&wp_uname=MeropeMerzmer&wp_originator=5Z7SpbO28UZ014JoThRfTxlCdfFoWNQAneHKagCjKp47h0mxg5bwUmej0qDBnEl%2BiDJ4yOA5aCioY1f6VJqP0sv6ygyvcD1gcclbCTiRZx7fizBTqNnLS%2BrCytXLmBsz Nenávidím ťa. Opakovala stále znova a znova až do úplného vyčerpania.

#abusing #dracomalfoy #drama #dramione #harrypotterff #hatelove #lska #malfoy #nenvis #obaovanie #slizolin #temnota #zmijozel #fan-fikcia #books #wattpad #amreading

13 notes · View notes

merzmer-blog1 · 4 months

Photo

Ochranca - IV. (on Wattpad) https://www.wattpad.com/1406427161-ochranca-iv?utm_source=web&utm_medium=tumblr&utm_content=share_reading&wp_uname=MeropeMerzmer&wp_originator=rG4Wb46ZPdW1gNkpyuWTaOed0C9ryvcemvvZiYIVYE5BxxmBVhxGRnd9YS95yysncyQC5Ws3zxkoyo6RhZrLkBpaj%2FfbRddNVRMnf%2FYdjzKcMRi3IVjoQrXX9NX%2B30NR V prvom svete bol jej ochrancom. Vo svete mágie sa stal jej učiteľom. Emma (16) má pocit, že do školy pre víly nepatrí. Nikto jej nerozumie, všetci si myslia, že je monštrum. Veria, že obetovala životy svojich rodičov, aby zachránila ten svoj. Okrem muža, ktorý jej zachránil život. Jemu jedinému dôveruje. Vie, že to čo k nemu cíti nebude nikdy z jeho strany opätované, no nedokáže svoje pocity potlačiť. Do jej života vstupujú nové výzvy. Podarí sa jej ovládnuť svoje schopnosti, ale jej schopnosti ovládnu ju? Majú pravdu, keď si myslia, že skôr či neskôr bude slúžiť temnote? Čo sa stane, keď bude vystavená tej najťažšej skúške? Zvládne svoj prvý rok na škole pre víly? Podarí sa je prežiť tej najťažší boj, ktorý na ňu ešte len čaká. Hlboko v temnote, ďaleko od svetla, ktorým je pre ňu on. Jej milovaný ochranca.

#jednostrannalaska #lska #magia #magie #mentor #ochranca #ochrance #saulsilva #student #teacher #temnota #uite #vla #winxsagafate #zakzanlska #tudentka #fan-fikcia #books #wattpad #amreading

0 notes

fallenmuriel · 10 days

Text

Temnota středu dostala se už ke kraji a pomaličku ničí co bylo barevné.

#cesky #czech #depressing shit

0 notes

karispacek · 1 month

Text

Temný anděl

Temnota spolkla mě, ve snu se objevila, aby mi pošeptala, jak moc mě miluje.

Černočerná aura tančila kolem, podlehla jsem svodům, pohlédla jí do očí, ztělesnila se jako temný anděl.

Že prý vše skutečné je, i ten momentální lucidní sen, ve kterém octla jsem se, abych naplno jemu odevzdala se.

#mywriting #writing #karipise #poezie #temnapoezie #pisupisespiseme #pisubasne #basne

0 notes

kozpine · 4 months

Text

Temnota

diluc x reader, part 2 of ?

1 2

The next day allowed no time to rest. You’d only just finished getting dressed when there was a knock at the door.

“Madam, it’s time for breakfast.”

“Be right there!”

You huffed in annoyance. There was almost no time you had to yourself. Even though that was ordinary for you, it was still a source of irritation. You couldn’t think of the last time you were able to eat something made by your own hands, something you actually liked.

“Perhaps the Monds know what seasoning is.”

Breakfast was a surprising delight. You enjoyed the local eggs and chicken. It felt odd, eating in the common breakfast room that the building provided.

Though you were meant to be a rich woman, some part of your mind was expecting the living quarters to be your only grace. You realized you hadn’t even looked up- meeting the sight of a few others scattered about, all wearing the newest clothes from the capital back home.

One caught wind of your gaze, excusing herself to saunter over to your table. “I haven’t seen you before.” She sat herself, continuing. “Not many new people visit here often, and women at that.” You swallowed the impolitely large bite you had taken.

“I’m here for business. I go by Miss Petrova.” You reached a hand out, hers extending to meet yours. “You go by Miss Petrova?” You realized your mistake.

“Well, it’s a more formal name. I don’t get called y/n much, not too many friends to remember it.” She grinned, and a gem embedded on her tooth sparkled.

“Well that’s just perfect. I’m here with my wife, and she’s the only one to call me by my name as well here. I miss hearing it from my friends back home. I’m Anya.”

“y/n,” you repeated, this time saying your name with more friendliness attached.

Anya settled into her seat. “I’m sure you have many things to do on your first day here, but may I suggest some places to see?”

You nodded, motioning for her to continue.

“Well, there’s the cathedral for one. The chorus there is splendid on Sundays, even for the less religiously inclined such as myself. Second is the library in the Knights of Favonius headquarters. They don’t often allow outsiders in, however if you have the funds,” she discreetly flashed a full pouch, “they’ll turn their eyes.”

You laughed, surprised at the lax nature of this place and the woman in front of you. She suddenly clapped her hands together.

“I almost forgot! The Windblume Festival. You’ve come just in time, depending how long you’re here for. It’s this giant event that happens every spring. Lots of food and shopping to do. Oh I know we’ve only just met but I would love to take you. My partner and I try to go every year, but she always gets caught up with business.”

You were impressed by her friendliness. “I’d love to.” You smiled, this time genuinely.

She sprang up. “I forgot! I’m supposed to be at the tailor’s in a bit.”

You placed your hand on the table. “Ah, I forgot to ask! Is there.. A good place to get a drink around here? You know, traveling and all takes a toll.” Anya looked puzzled.

“Besides the restaurants, nowhere dignified. But I suppose…” She thought. “Angel’s Share on the southeast side isn’t a bad choice. They have some vip rooms. And Master Diluc, the tycoon, sometimes takes up a shift. He’s far from an eyesore.” Anya winked. She waved goodbye before being ushered out by two servants.

You sat back, wind knocked out of you by such a pleasant interaction. She must not be home much, you thought. The capital women back home always seemed so cold and kniving, not even batting an eye to your class.

Maybe this place will be more fun than you thought.

You gathered your things and walked outside into the sunny air of the city. The wind never let up here, always a soft breeze to remind you that this was the City of Freedom. Ironic that you were here. Passerbys looked at you often, and you looked down at your clothes. Very out of place, with the dark tones contrasting the brightness of the city. It felt like you were the only one dressed for a funeral.

That’s when a clothing store across the way caught your eye. You crossed the busy street, and the old wooden door of the shop rang a bell as you entered. An older woman waved you in, and you bowed your head before examining a nearby rack. You buzzed about before a certain outfit on display caught your eye. It was miles more casual than the dress you wore.

You put your hand on the linen sleeves of the white button down on the mannequin. Its cuffs were ruffled, intricate embroidered patterns climbing up the wrist. The brown leather shorts were layed underneath a tawny corset. It looked more comfortable, something easy to move in.

Trying it on felt like a glove, down to the knee-high leather boots it was accompanied with. You spun, this outfit feeling more familiar.

You graciously paid and left still wearing the outfit. The last dress was dropped off before you made your way south.

The streets got more compact with people, now seeing rows of street vendors. “Southeast..” You murmured, referencing the map Anya had snuck onto the table.

At last, you stopped outside of a leaning building, big letters reading “Angel’s Share”. Only a moment had passed before the door opened and someone was shoved outside. He appeared to be a bard who’d clearly had too much to drink. “I’ll be back for more!”

A voice attached to the arm that had pushed him out grumbled something before slamming the door shut. The bard stumbled up, and winked at you as he passed. You were a bit weirded out, but then again it was a new city.

Your new boots clacked against the wooden floors as you entered. Nobody was there to seat you, so you picked a spot near an open window. It overlooked the street, with more than enough citizens to people-watch.

You were so immersed in some argument happening between two vendors and one panicked woman trying to decide who to buy from that you had ignored the heavy footsteps approaching you.

“Can I buy you a drink?” You looked up to see an older man, probably in his thirties, with a half-empty glass in his hand.

“Oh, no, that’s alright. I’m waiting for someone.” You declined.

He brushed off his shoulder and put his arms on the table. “Come on now miss, who would be such an arse that they’d leave you to wait alone?” The man smirked. “I’m much better company.”

“No thanks.” You refused once more, placing a hand on the hilt of your knife shrouded on your belt.

You had halfway unsheathed your blade before a familiar voice called out. “Go back and sit down Henry. She doesn’t want to listen to your boring battle tales.” You looked up to see Diluc, dressed more casually. He hung his coat and flashed his forearms as he pulled his sleeves up.

The man just grunted and went back to his buddies, who immediately laughed as he punched one in the arm. You sighed, grateful for his interference.

Probably wouldn’t look good if I killed someone my first day here. Diluc only looked at you for a second before turning and walking behind the bar. You wanted to say something, but before you could get up another patron demanded his attention.

So you sat and watched. A waiter had brought you a drink and you sipped while observing Diluc working. He was surprisingly skillful at his work, pouring drink upon drink. You watched the way his long ponytail moved as he shook drinks, expression never changing.

It was a while before things started to calm down. You finally got up and made your way to the counter.

“Thank you-” you started, him not even looking in your direction, “for that.” He shrugged. “Didn’t want to deal with his mess today.” You paused. “Still, it’s appreciated. Not many people would notice that kind of thing and actually do something about it.”

Diluc seemed annoyed and turned to another customer. “Don’t mention it.”

You were stumped. Weren’t bartenders supposed to be more friendly? I mean, it’s customer service. You shook it off, trying to pry back into his graces.

“If you have a bit of free time, do you think you could show me around? I’m still not familiar with most of the city.” He finally turned back to face you.

“I’m always busy.”

You put on your best pleading face, waiting a bit before he finally put a hand on his forehead.

“Fine. I get off later this evening, but it’ll only be for a few hours.” You clapped. “Yay! And I thought you were going to keep being all stoic and shit.”

He looked surprised by your cursing. Fuck, I’m supposed to be classy. You spoke once more. “Sorry, I meant all stoic and stuff. Still getting used to keeping business talk on twenty-four seven.”

He rolled his eyes, signaling your time to buzz off. You smiled before leaving the tavern, this time making your way back through the main part of the city. That’s when you saw it- business owners hanging garlands, pinning white flowers to the branches. The entire street was covered in shades of green, orange, white, blues. It registered to you as preparation for the festival.

“So pretty, isn’t it!”

You let out a shrill yelp, whisking around to see Anya’s face gleaming at you. “Gods, you scared me.” She giggled and pulled out an orange flower.

“A gift from a vendor. She said my face was as rare as this is.” Anya spun it in her hand. “Then I saw that they were on clearance.” She puffed. You laughed at her dissapointment.

“So where have you been all day?” Anya asked. You looked up, thinking. “I see you have a new outfit,” she motioned to your more casual attire, “must be integrating yourself.”

You shook your head. “More like trying to free up my limbs. I still can’t get used to dresses.” She agreed with your retort. Looking back to the street, you saw two children chasing a ball.

“It’s so much more laid back here. Everyone just seems so…”

“Free?” She peered at your objects of attention. “Well, it is the city of freedom after all.” She made a clicking noise. “Thats why we vacation here. It’s like a whole new experience after being sheltered in the snow nine months out of the year.”

You couldn’t argue with here. You saw what she meant, but couldn’t suppress the jealousy that pained your chest. It seemed as if she could feel your pain, quickly changing the topic. “So, did you get a chance to meet Master Diluc?”

A flash of him behind the bar flickered in your vision. “Yes, very cold and.. Standoffish.” Was he always like this?

“That’s part of his charm. There are so many girls demanding his attention here, so he has to find some way to ward them off.” She started again. “Otherwise groups of girls would return home every day promising their parents that a proposal was near.”

You could see his appeal. Wealthiest man in the country with unlimited connections to other countries, and the looks didn’t hurt. Though there was something about his icy personality that you couldn’t quite shake.

“He’s supposed to show me around later.”

Anya gasped. “Well that’s just wonderful! I’m sure he has many places to recommend, and definitely knows more than I do.”

You walked with her, stopping to taste food here and there before she had to get picked up and escorted back. The sun looked like it would set soon, so you sat on a stoop and waited.

This place felt like a dream. It was such a stark opposite of where you came from, where sunlight was a privilege to people like you. You toyed with the vision in your hand, its purple hue reminding you not to get too comfortable.

Just as you thought he wouldn’t show, you heard the sound of women murmuring on the street before a shadow covered you.

“Ready to go?”

-lilah

#diluc #diluc ragnvindr #genshin impact #genshin men #diluc x reader #diluc ragnivindr

14 notes · View notes

ao3feed-destiel-02 · 2 months

Text

Temnota přichází a já znovu umírám!

read it on AO3 at https://ift.tt/HLUGcVa by jajafilm Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu? Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila. Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice asi museli být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje? Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů. Words: 1111, Chapters: 1/1, Language: Čeština Fandoms: Supernatural (TV 2005) Rating: Teen And Up Audiences Warnings: No Archive Warnings Apply Categories: M/M Characters: Dean Winchester, Castiel (Supernatural) Relationships: Castiel/Dean Winchester Additional Tags: Fate, Remember, Soul Bond, Dean's Soul, Episode: s05e03 Free to Be You and Me (Supernatural), hidden pastangel who fell in love, osud, pamatovat si, duševní pouto, Deanova duše, anděl který se zamiloval, zamilovaný anděl, Anděl, skrytá minulost, tajná minulost, tajemství, secret, reinkarnace, Reincarnation read it on AO3 at https://ift.tt/HLUGcVa

#IFTTT #ao3feed #fanfic #(your tags here)

1 note · View note

raichiarp · 3 months

Text

Charlotte Blair Bennett

Přezdívky: Lottie Datum narození: 22. 12. 1865 Den setkání s doctorem: 8. 11. 1888 Faceclaim: Alisha Boe

Bydliště: čtvrť Limehouse, Londýn Profese: Sekretářka policejního detektiva

CHARAKTER

Lottie byla naučena se spoléhat na sebe a zřídka prosit o pomoc, věříc, že dokáže zvládnout každou situaci sama. Kvůli své nezávislosti a taky kvůli tomu, že je jedináček, je přirozeně introvertní. Ráda tráví dlouhé hodiny ztracená ve svých myšlenkách, zvažuje složité myšlenky a teorie. Nachází útěchu ve samotě a cení si svého osobního prostoru, často klidné prostředí, aby si nabrala energii. Charlotte je hladová po znalostech. Neustále se snaží rozšířit své porozumění světu a přitahují ji složité hlavolamy a intelektuální výzvy. Její analytické myšlení a dovednosti v řešení problémů jí umožňují přistupovat k situacím s logikou a rozumem. Lottie je svérázná. Jelikož si její otec vždycky přál chlapce, Lottie má vysoké standardy pro sebe a drží ostatní na stejné úrovni excelence. Usiluje o dokonalost ve všem, co dělá, a může být příliš kritická sama k sobě i k těm kolem sebe. Tato touha po dokonalosti často podporuje její ambici a motivuje ji k překračování hranic svých schopností. Lottie udržuje tajnou dětskou zvědavost a zajímá se o svět. Nikdy neustává v otázkách, hledá odpovědi na tajemství, které ji zaujímají. Její neukojitelná zvědavost ji pohání k objevování nových myšlenek, znalostí, kultur a perspektiv, protože věří, že touhy po vzdělání jsou klíčem k odemknutí hlubších pravd existence.

ZÁJMY

vzdělávání se, čtení knih, vyšívání, jízda na koni

ZAJÍMAVÁ FAKTA

Jako první žena se stala členkou policejního oddílu v Londýně. Rodiče její práci moc nefandí, protože se bojí toho, že by se jí mohlo něco stát. I přesto že její rodina není kdejak bohatá, se mohla nerušeně pohybovat mezi tehdejší smetánkou. Pracuje sice pro policii, kde se pravidelně setkává s krvavými scénami, ale vidět krev se jí hnusí a zvedá se jí z ní žaludek, proto pokaždé svůj pohled musí odvrátit, i kdyby se píchla jenom do prstu.

STRACH

hluboká voda, krysy

OBLÍBENÉ VĚCI

Zvíře: Perská kočka

Barva: Purpurová

Jídlo: Jehněčí na česneku a rozmarýnu

MINULOST

Temnota viktoriánského Londýna byla odjakživa skrýší pro všemožné choutky kriminálníků. Ač se rodina Bennettů stranila svým panským příbytkem zejména na kraj Londýna, samotnému centru se nešlo jen tak vyhnout, a to kvůli rodinnému krejčovství, které se nacházelo na Paddingtonově ulici. Bennettovi byli vyhlášení svou precizní prací a použitím nejdražších a kvalitních látek a materiálů, které se využívaly pro tvorbu těch nejlepších rób a obleků. A proto nebylo k údivu, když dveře praskaly ve všech, a to jenom kvůli tomu, aby se samotná londýnská smetánka podívala na to, jaké oblečení si u nich mohou nechat ušít za přijatelnou cenu. Svým rodičům od malička vypomáhala i jejich jediná dcera. Ta se vždycky po stráveném dopoledni s guvernérkou, která jí dodávala potřebné edukace, vytratila do Londýnských ulic a zamířila do obchůdku vypomáhat své tvrdě pracující rodině. I přes svou výpomoc soustředěnou hlavně na chod byznysu její matky, která se zabývala šitím a vybíráním tkanin od dodavatelů, Charlottinu pozornost kradl tatínkův talent zacházeje s těmi nejminiaturnějšími detaily. Nebylo proto od věci, když se v okolí začalo švitořit, že tak půvabná dívka jako právě Charlotte by si neměla zahrávat s pracemi a koníčky, které byly prohlášeny za čistě mužské, a to zejména chuť se vzdělávat. Charlotte oplývala zvídavostí a chutí se učit novým věcem, tudíž ani znalosti poskytnuté guvernérkou její dychtivost po vzdělání dostatečně nenaplnily, a proto se to rozhodla vzít do vlastních rukou. Začala navštěvovat knihovny a půjčovat si naučnou literaturu, která by jí pomohla naplnit nedostatky co se vědomostí týče nebo se zajímala o práci svých nejbližších.

Charlotte v okolí byla známá jako ta co všechno zná a jako někdo, kdo si neváží ženského postavení ve společnosti. Ve skutečnosti tomu tak nikdy nebylo, ona respektovala život své matky a přátel, jenom by byla mnohem radši, kdyby ženám ve viktoriánském Londýně bylo poskytováno více kariérních možností. Charlotte by se raději rozvíjela, než aby přijala nabídku sňatku, jehož byla součástí kvůli svým rodičům toužícím po finančním vysvobozením. Charlotte věděla, že něčeho takového by mnohem radši dokázala sama, a to svou úspěšností v určitém oboru. Nejvíce ji zaujal obor psychologie a sociologie. Pečlivě soubory pročítala, než došla na téma trestního práva a kriminologie, a právě tady vznikl její nápad: zkusit se přidat k londýnské policii, aby pomohla vyřešit zapeklité kriminální případy. Zpočátku se dočkala výsměchu u vedení, jelikož do té doby žádná žena nepracovala na žádné pozici z policejním odvětví, ale poté co v ní zahlédli určitý potenciál, Charlotte se stala sekretářkou a osobní asistentkou detektiva a inspektora Fredericka Abberlinea. I když jí práce baví a její náplní je návštěva míst vražd a podrobuje se různým diskusím, tuto práci bude vždy považovat za svůj odrazový můstek k tomu se stát první ženskou policejní detektivkou.

Od prvního dne, co se město prolilo do krve, a to kvůli řáděním Jacka Rozparovač a opakovaným nálezům obětí poblíž nevěstineckých uliček a chudinských čtvrtí, temnota Londýna by se dala krájet. Kromě chudiny se o své životy obávaly zejména ženy, jelikož jejích životy byly v ohrožení. Pořád zde však zůstal naděje, že vrah si skutečně vyhlíží pouze oběti z chudinského okolí, ve čtvrtích, kde není svědků ani živáčka. Detektiv Abberline byl z divize a okrsku přesunut a nasazen na řešení tohoto případu. Bylo samozřejmostí, že Abberlinova pravá ruka; Charlotte byla nasazena s ním. To si dívenka myslela, dokud kvůli nebezpečnosti byl jí přístup k vyšetřování a zapisování poznámek byl odepřen. Takový přestupek se Charlottě nezamlouval, proto se jednoho dne rozhodla vyšetřování zhostit sama a začala zvaného Rozparovače v temných hodinkách stopovat sama, dokud se jí to stalo osudným. Právě dne 8. listopadu 1888 Charlotte zemřela, zrovna v ten moment co měla možnost odhalit identitu tajemného rozparovače.

0 notes