#bzenec | Explore Tumblr Posts and Blogs

zlutyzakaznik · 2 years

Text

Měsíční souhrn: listopad 2022

(28. 11. 2022) Předvánoční dilemata.

Je snadné milovat barevný podzim s mlhavými rány a měkkým odpoledním světlem, kdy ještě není pobyt venku ovlivněn štiplavým smogem, poryvy větru a vločkami tajícími na zbytcích listí. A když přichází ke slovu norské svetry, tlusté a hřejivé ponožky a přepestré podoby čaje, punče či svařáku, konec roku a jeho bilancování je už prakticky na dohled.

Poslední oblastí, kde jsem zaznamenal vzmach kaváren či kávových koutků, jsou autosalony. Po kavárně a bistru BMW Renocar si totiž kávovary a mlýnky pořídilo i Porsche Brno, kde se nacházejí hned dva zástupci profi řady Rocket. V sekci věnované VW je to jedna z vyšších dvouskupin s pákovými kohouty páry a dvojice Mazzerů Mini s Lavazzou v násypce.

Budova určená Porsche má pak R Nine One, takto sen espresso geeka nebo kanceláře seriózních kofeinových maniaků, kteří si mohou pohrát úplně se vším a dosáhnout famózního espressa i cappuccina. A když se ve VW části setkáte s dodavatelem vybavení, který Vás přímo ponouká, abyste se šel na jeho “dítko” podívat, nezbývá než tak učinit.

Když jsem obhlížel stroj, který jsem v brněnském provozu zaznamenal poprvé, okamžitě mi něco chybělo. Ano, u Porsche nemají “granulizér” a když jsem se příjemného mladíka dotázal, jak řeší mletí, vytáhl z police zdobnou krabičku s pečlivě vyskládanými a zafoliovanými polštářky, na kterých se skvělo logo Carraro. Dávat do stroje s plně saturovanou hlavou, profilací tlaku, PIDem a nerezovými bojlery předem pomletou a odpornou kávu v podech? Utrpěl jsem opravdový šok.

V naprosté většině případů registruji, pozoruji, zaznamenávám a jen zřídkakdy intervenuji, ale tady mi to prostě nedalo a večer jsem jim napsal na Facebook a využil analogie srozumitelné autíčkářům:

“(...) tohle má asi takový smysl, jako kdybyste vzali nové Porsche 911 a jezdili s ním místo traktoru po rozoraném poli plném šutrů anebo byste své nejlepší mechaniky vybavili na všechny servisní úkony jedním velkým kladivem.”

Uplynulo 14 dní bez odezvy a budu-li někdy kupovat malé užitkové VW, zcela určitě se obrátím na prodejce, jenž se nedopouští takových zvěrstev. Po La Pavoni Diamante v BMW za křižovatkou další doklad toho, že velké peníze jdou zřídkakdy ruku v ruce se znalostmi a/nebo pokorou.

Aktualizace 29. 11. v 10.12: To je zase náhoda. Další ráno po vydání článku a dvou týdnech mlčení se ozval autosalon i člověk odpovědný za kávu a kávové vybavení. Na uvedeném FB odkaze si tedy můžete přečíst jejich i mé vyjádření.

Na třetí pokus (v průběhu několika let) jsem se dostal do interiéru Kafary v Obřanech. V sobotním odpoledni stíhaném vánicí a teplotou kolem nuly to v části interiéru vypadalo jako v Bergmanových Hostech večeře Páně, kteří se také odehrávají na faře: askeze a mlhavé a grafitové světlo v interiéru i za tabulkami skla. Zkusil jsem deci bag-in-boxového zeleného Veltlínu za 25 Kč z Vinného domu Bzenec a zvládl necelou polovinu.

Opačným pólem technologického fetišismu či spíše rezignací na aspoň základní standard vybavení je nejen Kafe Halasák (Lelit si přesunuli za sklo a otočili k sobě, babycchino na zadní straně budky a trvanlivé mléko z Alberta ovšem zůstává), ale i Kolbaba na Kounicove, kde sice nákladně rekonstruovali prostory, ale dva profesionální kávovary a mlýnky tu nahradil superautomat Aguila od Nespressa + plasťáček téže značky v Chlebíčkárně.

Hrnček v Komárově, který nemá stabilní zdroj elektřiny, si pak pořídil Flair 58, perfektní řešení na chatu či do domácnosti, kde je někdo technická hračička se sklony k all things manual. Dát si to ale do kavárny, kde se může rychle objevit frontička lidí s žádostí o latéčko? Snad se v dalším z hiphopových spotů objeví i mé oblíbené šlehátko z IKEA.

Ochladilo se a tak je třeba zvýšit přísun kvalitních tuků a bílkovin. 20% zakysaná smetana z Kunína je mou nejoblíbenější a neochucený cottage je prostě mňam.

V domácnosti zůstáváme i s nejnovějším počinem La Marzocca, které v půli měsíce odstartovalo další marketingovou kanonádu uvedením modelu Micra. A to pochybným, protože zavádějícím sloganem Bring The Café Home a takřka čtvrtstoletí poté, co se model Giotto (ještě pod křídly ECM) objevil v recenzích Test Magazine Plus (12/1998), Der Feinschmecker (3/2020) či Davida Schomera (On The Table #22, 01/2000).

S florentskou značkou je to jako s iPhonem. Lidé to budou kupovat bez ohledu na to, co si firma dovolí v technické specifikaci, ceně nebo prezentaci, přičemž představení stroje zaplavilo YouTube a nových videí bude jistě jen přibývat.

Jak objektivní může být Real Sprometheus, když dostane stroj na dlouhodobou zápůjčku a jeho příbuzný ve firmě pracuje? Je velmi podezřelé, že se ani na dva pokusy v rozmezí několika hodin neobjevil u videa můj komentář:

66 lbs/29.9 kg? Really? Net weight (machine only) is just 19 kg. See Micra je za českou oficiální cenu 89 900 Kč s DPH o cca dvacet tisíc dražší než zavedená dvoubojlerová řešení Rocket R58 nebo ECM Synchronika, která je má též z nerezu a “espresso kotel” objem 0.75 oproti 0.25l u Micry. (Anebo Profitec PRO 700, který si nedávno pořídili štamgasti z OP.)

Uvedené tři stroje jsou nejen lépe konstruované (29, 30 a 31 kg), ale PID lze nastavit přímo na kávovaru a nikoli otravně jen přes aplikaci. Navíc postrádají “výhodu” zvanou convertible portafilter, kdy lze ze základní nahé páky přicvaknutím nástavce vytvořit jedno- či dvouvýpusťové řešení. Ona násadka je totiž z plastu a lze se dohadovat, jak se tento vyrovná s tlaky a časy v přípravě espressa. A dynamická sada funkcí? To už je vyloženě k smíchu.

Pro ty, kdo se nechtějí namáhat s ruční extrakcí nebo solit těžké peníze za marketing, mají dvojí řešení Nordbeans. Jejich prvotní upsání se ETĚ jsem detailně probral už v lednu 2021, ale uteklo mi, že kontrakt byl prodloužen s novým modelem Artista Pro. Samozřejmě i tentokrát jsou nesmysly prezentovány jako přednosti: thermoblock = čekáme na páru; tlak až 20 barů = konzistence tlaku a výsledku minimální; integrovaný mlýnek = blbě se nastavuje hrubost, špatně se to čistí a káva se přepaluje; “profesionální celokovový design” = 9.68 kg. Už cena 12 tis. Kč prozrazuje mnohé.

Může sama sebe označovat za výběrovou pražírnu ta, která se spřáhne s vendingovým obrem a nejnověji přijde s instantní kávou? Byl a jsem už proti “výběrovým kapslím” a toto posunuje devalvaci renomé na novou úroveň. Roasteři by si měli vybrat: buď budu mít ústa plná poctivosti a kvality anebo jedu na byznys, ale pak se nepošklebuji nadnárodním gigantům s komoditní kávou.

Na dotaz čtenáře, zda ještě testuji pivo odpovídám ano, ale beru to v lehkém tempu 3 až 6 třetinek týdně. Víc v prosincovém pivním a vinném souhrnu za rok 2022. Vyobrazené pivo mělo v závěru jemné jahůdky ne nepodobné některým kávám Fiftybeans.

Kávovou personalistiku a etické a finanční trable s ní spojené si nechám do samostatné části výročního souhrnu a tady uvedu jen tolik, že náborový proces započal v brněnské pobočce Na břehu Rhony, že finanční a pracovní podmínky Trdlocafe jsou na dnešní dobu opravdu smutné a že produkční roaster u Rebelů musí mít (soudě dle inzerátu) tvrdý život.

Jak se zdá, bistro V žitě se v souladu s mými předpoklady začíná loučit se zákazníky, protože už 14. 11., pouhých 10 týdnů od zahájení, tu byla tma a ticho a totéž se opakovalo v průběhu pěti vybraných všedních dnů. A pokud skutečně skončili, lze doufat, že je zkušenost nestála víc než nějakých 300 až 500 tisíc (vysoký nájem, vybavení, suroviny, peníze pro dva lidi).

Ticho a pusto bylo v poslední pátek před 18 hodinou i v Čatný (ex-Veselá Vačice), kde chyběl jakýkoli poutač nebo áčko, schody vypadaly, jako kdyby je týdny nikdo nezametl a poslední čtverec na Instagramu nese datum 1. června.

Tentýž den v 18.19 byla tma i v Satin Bar & Cafe a když jsem na posledním IG příspěvku zahlédl člověka, jenž uzavřel už tři bary, pomyslel jsem si své. A k mému překvapení na mě při procházení IG znovuotevřeného DiviNera vykoukla tvář, kterou jsem potkal v dalších nejméně šesti kavárnách a barech.

Jestliže jsem si minulý měsíc nebyl jistý, teď mohu bezpečně informovat, že MZ Řemeslnou pekárnu na Lidické nahradila nejnovější pobočka Pekařství Makovec a je smutné, že se podnik na svém FB nedokázal rozloučit.

(Coby komickou perličku doplňuji, že na kvalitu a složení Makovcova pečiva jsem si stěžoval e-mailem už v září 2012 a k mému překvapení mi přišla dlouhá odpověď majitele s nabídkou schůzky, kterou jsem s poděkováním odmítl jako zbytečnou. Z reakce rovněž vyplynulo, že jen za rok 2011 zaznamenala firma 49 kontrol různých státních orgánů a všechny prý dopadly dobře. Inu, není kontrola jako kontrola. :-))

Místo a takřka smetiště v přízemí OC Tesco je opravdu špatná lokalita a doplatilo na to i mooi, které snížilo cenu kontejneru o 300 na 1 550 tis. Kč.

Další verze “Na Zmrzlinu” uprostřed Masarykovy ponechává langoše a přidává cosi navíc: příšerné obrázky s přelepkami, tlačenku, škvarky a mnohé jiné.

Zájem kolemjdoucích je stejně nulový jako dříve a není se čemu divit.

Na doporučení cukrářky, jež má mou důvěru, jsem nakoukl do minimálně pár měsíců fungujícího Denisova pekařství na Hybešove (u zastávky tramvají 1 a 2 směr Mendlovo nám./Modřice), protože prý zdejší honzovky a tvarohové koláče máčené v rumu stojí za pozornost. Jelikož jsem měl chvíli předtím velmi slušnou cookie v Židenicích, zkusil jsem svatební koláček (tvaroh) a borůvkový trdelník a třebaže nějaké aroma rumu tam bylo, měl jsem už vláčnější, vlhčí a chuťově intenzivnější vzorky obou druhů sladkého (skoro 13/20 pro oboje).

Jen o pár metrů dál blíže centru dost možná skončilo Caffee 26, protože na dveřích i zdi nebyla jediná stopa zdejšího typografického neumětelství a škvírou v suknu přetaženém přes sklo prosvítaly čtyři nahé žárovky. Zásadní renovace nebo nová kavárna?

La Donuteria je velký řetězec, ale péče o kávu je v pobočce u OC Tesco (dříve Tržnice Brno) hrozná. Chronicky tu mají vytažené páky z hlav, protože to prý nařídil vedoucí (holčina vyučená v oboru přitom ví, že je to špatně) a jak mi (v angličtině) prozradila velmi usměvavá a přátelská Indka(?), aktuálně mají na mlýnku decaf. Pěkné, když je na ceduli specialty coffee, že? Interiér je už notně opotřebovaný a naprostý chudák je tu bílý Anfim, jehož násypka je dnes pravděpodobně nejšpinavější a nejmastnější v Brně. :-( A i ta cedule o lecčems svědčí.

V pátek 25. 11. obnovilo provoz ve druhé verzi BEZz, tentokrát na Václavské a když jsem šel náhodou kolem, ujistil jsem se, že je to tentýž obchod a tatáž slečna, co píše pro Roast Different. Byla to ona a byl jsem to já. :-) A ceny kořalek ve venkovní vitrínce U všech svatých byly opraveny. :-)

16. 11. otevřela třetí část Parodie, chcete-li Parodie v3, na Vachove a na štítu prostoru před podnikem, kde byla docela dlouho prodejna fancy tenisek, je nyní uvedeno Ironie. Vzhledem k tomu, s jakou laxností přistupoval provozovatel k druhé a nadzemní části provozu, jsou tyto řádky z mého pohledu vše, co si burgerová restaurace zaslouží.

V malé parcele Pasáže Alfa, kde se dosud trápili Sly Fox Bistro, Monro, prodejna sáčků do vysavačů a možná ještě leckdo další, bude bubbleologie a dle mého soudu nejsou jejich šance na úspěch o nic vyšší. Další bubble tea se pak chystá na Malinovského náměstí v řadě opuštěných parcel, které léta obýval soubor dámské konfekce a vietnamského textilu. Monro pak uzavřelo provozy na Skácelove i Minské a z vrcholné expanze pěti poboček zbyla základna v Černých Polích a malý stáneček v NC Tesco Královo Pole.

Ještě předtím, než se na Svoboďáku objevily vánoční stánky, postřehl jsem tu v rámci jiné akce vozítko Speed Coffee, takto kávový počin nedlouho fungujícího obchodu s módou pro mladé na Kounicove. Bohužel jen další pokus o kavárnu s neodpovídajícím vybavením, protože slečna má ke krásnému a velmi bytelnému mlýnku, který jsem dodatečně identifikoval jako Carimali G3 (viz foto výše převzaté z Bazoš.cz), malý plastomat Sage, trvanlivé mléko a “vlastní kávu”, jež není vlastní, protože na etiketě čteme jméno producenta Bull Cafe.

Okolo 5 let působí naproti Masarykově onkologickému ústavu na Žlutém kopci taneční studio a kavárna No Feet, což naznačuje, že jsem ve čtvrti bohatých dam a luxusních nemovitostí dlouho nebyl. Přílepek novostavby je pěst na oko, ale prostor příjemný a po vstupu mě nadchl tichý klavírní jazz na pozadí a mé Fiorenzato na espressu. Bohužel na něm melou Carraro a tak jsem zkusil deci prosecca za 27 Kč (polosuchá verze lahve z Tesca za 104 Kč). No, suché či extra suché to samozřejmě není, ale to by také bylo za jinou cenu.

Seznam Zprávy přišly s “gastroclickbaitovými” titulky, kdy zvláště ten o cenách zákusků Ivety Fabešové dost možná strhal rekordy v počtu příspěvků a rozhořčení čtenářů. A o bramboráku za 150 Kč jsem už slyšel z víc než jedné strany. Mám jej už vyfocený a objeví se v samostatném článku, kde se po třech letech vrátím k tématu brněnských vánočních trhů.

Zkraje listopadu jsem pro kolegu na Mendelově univerzitě dělal příjemnou práci a vedle konferenčního rautu a bakšišného byl součástí balíčku i obědový kupon do menzy. Jelikož jsem kachní stehno o den minul a dukátové buchtičky s pudingem rychle došly, vzal jsem ze studijních důvodů zavděk noční můrou školních jídelen a menz, kouskem hovězího v hnědé (houbové) omáčce s kolínky. Co Vám mám povídat. Precizní práce s nožem a vidličkou ošetřila mnohé, ale více než 90% se toho zvládnout nedalo. 10/20.

Ani MU se nepředvedla v nejlepším světle, i když musím uznat, že za 57 Kč (pro univerzitní strávníky i veřejnost), na které vyobrazený 300g Caesar salát s vejci, kešunézou a krutony přijde, je s tím jídlem neskutečná spousta legrace. Nastrouhaný parmezán bez chuti, krutony podle mě máslo neviděly (spálený napravo měl čmuch, jako kdyby se v jeho oleji celý den fritovaly kapří hranolky), vejce uvařená durch, kešunéza bídná a když člověk dlabal a dlabal, narazil na oranžové spodní patro ze strouhané mrkve. :-) 10/20 jako celek s tím, že mrkev skoro 11/20, protože měla drobný náznak sladkosti. Podle mě musí být s tímhle jídlem menza v prodělku.

Patnáctá sezóna Masterchef The Professionals je za polovinou a i když se tu a tam objevil opravdu kreativní výkon (vodnice na osm způsobů), celkově vnímám aktuální řadu jako relativně slabší. To je ovšem u patnáct let fungujícího pořadu logické a protože série 7 až 13 nastavily kvalitu neuvěřitelně vysoko, štáb i soutěžící už bojují jen sami se sebou. Monica Galetti si dala z rodinných a pracovních důvodů prozatím roční přestávku a ženský element nyní zastupuje Anna Haugh, chefka s podstatnou televizní zkušeností i vlastní restaurací.

Pokud jste odštěpek fenoménu MasterChef nikdy neviděli, začněte prosím desátou sezónou, která je stále dostupná na YouTube. Nemyslím, že bych někdy viděl lepší propojení kuchařského a filmařského (kameramanského/ střihačského/hudebního) umění. Já si uvedenou sezónu pro jistotu stáhl do off-line podoby a bohatství inspirace, jež tato skýtá, mi bude sloužit další desítky let. Pořad je totiž svou kvalitou světelné roky vzdálen nejen MasterChef Česko.

A třebaže je v něm ryb, jehněčího, kachny nebo hovězího požehnaně, nikdy se nezapomíná na řemeslo, pečlivost, lásku k detailu a samozřejmě i zeleninu, bylinky nebo máslo. Krásná a praktická angličtina je pak třešničkou na dortu:

He’s only rolled it twice, surely that’s not enough; There’s a heroic amount of butter in that dish; You know what: there was a moment during these skills tests when I was worried we wouldn’t get some sort of flambée.

A samozřejmě magický komentář Seana Pertweeho.

V přepočtu 335.20 Kč za kilo másla. Kde jsou ty časy, kdy stála čtvrtka 27.90. Z regálů supermarketů podle všeho úplně vymizelo čerstvé máslo, tedy to, které nesmí být starší 20 dnů. Dříve je dělaly Polabské mlékárny (stříbrný obal s modrým a červeným písmem), ale už dlouho jsem je nikde neviděl.

Začátkem měsíce, když bylo ještě slunečno a relativně teplo, jsem se vrátil do Prostějova a po pěti(?) letech i do Znojma. Prošel jsem si tamní (s ohledem na velikost města rozsáhlou) kavárenskou scénu a po velkém zvažování zkusil doppio z Etiopie v Balance (bohužel úplně obyčejné, 12 až 13/20) a zejména povidlovou buchtu v doporučovaném Půl na půl.

Kousek vyobrazený na úvodní fotce snese srovnání s dalšími dvěma nejlepšími exempláři (od manželky bývalého kolegy a ex-cukrářky Canallu) a i když by tam mohlo být trošku víc povidel, texturou a nadýchaností těsta naopak předčil obě uvedené (skoro 15/20).

Absolutně mě nadchl zdejší přístup ke kávě, kdy mi pár stojící za podnikem vzhledem k mým preferencím a očekávání (funky a divoká káva po obědě) aktuální Rwandu po právě proběhlém nastavení spíše nedoporučil. Za ta léta jsem zažil do pěti případů, kdy je podnik schopen jednorázově neprodat a získat tak sympatie a důvod pro doporučení a případné budoucí návštěvy. A líbilo se mi i to, že mají v pondělí až středu zavřeno. Proč by nemohli mít čas na odpočinek, přípravy a osobní život?

Stejně tak mě potěšila sms KAFÖ, kdy mi dala ústřední dvojice vědět, že tam v pátek nebude a nevážil jsem tak cestu v dešti zbytečně. Vedle letních slov o roli kávové kritiky a přístupu, kdy dá v případě víkendové zavíračky podnik na Instagramu přespolním vědět o místních kavárenských možnostech, jen další potvrzení toho, proč stojí tato zlínská kavárna za speciální cestu z Brna.

TOP 10 listopadových káv 1) espresso/cappuccino (Diamond’s, Uganda, naturální), silných 14/20, ŽZ 2) doppio (Rebelbean, Costa Rica, Finca Fabio Ruiz, Plezír), silných 14/20, slečna Kristýna 3) doppio (Father’s, Honduras, Yolanda Natural, CANALL), 14/20, nová slečna 4) cappuccino (Rusty Nails, Etiopie Cossa Galeh), skoro 14/20, ŽZ 5) ristretto (Candycane, Etiopie Chelbesa, MGOL), skoro 14/20, head barista MK :-) 6) espresso (Candycane, Etiopie, Burtukaana Wote, naturální), skoro 14/20, ŽZ 7) flat white (Candycane, Etiopie Chelbesa, MGOL), 13 až 14/20, head barista MK :-) 8) doppio (Rusty Nails, Etiopie Cossa Galeh, Pelíšek), 13 až 14/20, slečna Štěpa 9) cappuccino (MOK, Brazílie naturální, pop-up), 13 až 14/20, Skandinávský barista 10) espresso (Rello, Rwanda Intango, promytá), 13/20, ŽZ

#mesicnisouhrn

0 notes