#nový svět

[thifiell]

#nový svět #punished with longing #cuori di petrolio #martial industrial

[infinitemercy]

#nový svět #electronic #folk #music

[wzart]

(prostřednictvím "KONEC HRY-ARMAGEDON 5" podložka pod myš na prodej od Wartist )

#findyourthing #redbubble #armagedon #konec #barevné #lidstvo #syté #uchvacujicí #osud #nevyhnutelné #příroda #apokalypsa #nový svět #výbuch #mrakodrapy #oranžová #zelená #asteroidy

[kralovna-ne-stesti]

Jedna zbytečná, stresující informace, ale... za dva měsíce jsou vánoce.

#konzumní svět popojde zase na nový level #a peníze se vypaří za úplný kraviny #vánoce #česky

[humrpocesku]

Trvalo to, ale jsem tu zase s dalším opeřeným příspěvkem!

Včera, tedy na Nový rok, jsme se s přítelkyní, a taky mou nebohou maminou, vydaly za ptáky. Samozřejmě zase k Želivce, ne že by tam teda někdy něco bylo k vidění, ale holt ono není kam jinam. V hlavě už jsem měla vidinu toho, že na hladině spatříme nějaké zajímavé kachny, ať už turpany nebo morčáky malé, z toho nakonec ale nebylo takřka nic. Zachraňovalo to hejnko hoholů a skupina poláků chocholaček a taky páreček hvízdáků a samec kopřivky. Poslední dva zmíněné druhy jsem však dohledala až doma na fotografiích, což bylo poněkud smutné, ale pořád fajn.

Díky bohu, že na světě nejsou jen kachny. Stanuly jsme na samém konci světa, za osadou nesoucí jméno Borovsko, u starého jabloňového sadu, když tu se mě má milá ptá, zda to slyším. A já se ptám co, toho hejla? A ona né, né toho hýla... A já zase co, já slyším jen toho hejla! A v tu ránu je vidím, ty malé bohémy se zvonivým hláskem, a pociťuji nesmírnou radost a taky úlevu, protože co já jsem se doposud každý prosincový den navztekal při pohledu na fotografie vyobrazující tyhle migranty ze severu...! Tolik zášti jsem si s sebou nesl, tolik smutku mísícího se se vztekem, tolik zoufalství! Ale teď tu byli, přímo přede mnou. A nebyli dva, nebylo jich deset, bylo jich sto padesát, což celý naprosto nezapomenutelný zážitek ještě umocňovalo. Tož jal jsem se je jít fotografovat. A to jsem málem ponechal fotoaparát v autě, že je zbytečné jej s sebou nosit, opět musím děkovat své milé, že mě napomenula, ať ho s sebou raději beru, protože co kdyby... Zrovnas pěkné fotografie se mi ale nepodařilo pořídit, slunce a mraky se mnou totiž odmítaly spolupracovat. Sakrapráce.

Kromě brkoslavů, ohledně nichž mám obavy, že je přinejmenším deset let znova neuvidím, jsme pozorovaly třeba ještě včelojeda, což je v tuto roční dobu nesmírně neobvyklé, ale svět je malý a o náhody tu není nouze. Tento dravec má naprosto nezaměnitelnou siluetu a úzkou, možná až holubí hlavu, kterou si nelze s žádným jiným druhem splést.

Ještě zmíním orla mořského, kterého jsme měly možnost pozorovat z opravdu krátké vzdálenosti, když nad našimi hlavami bojoval s poryvy větru. Nu, a pak... pak už jsme se vydaly dom.

#povídání o ptáčkách #ptáčkař #ptáčkařim #brkoslav severní #čumblr #česky #č #brkoslav #brkoslavník

[autodiscipline]

Nový Svět – Cuori Di Petrolio

[some-velvet-morning]

nový svět & indra 1996 – donostia s.p.a. / ciao bella luna

#unavailable on soulseek #anyone got a download link?

[prospercz]

Den 61

Už se vám někdy stalo, že vás některá část těla bolela únavou tolik, že se vám kvůli tomu nedařilo usnout? Tak přesně takhle nějak jsem se cítil včera večer já. Ležel jsem na karimatce a přemýšlel, jak je možné, že mám v předsíňce asi 30 komárů. Proč tenhle druh hmyzu vůbec existuje? K čemu je užitečný? Usnout se mi podařilo asi až kolem půlnoci.

Budím se v šest alarmem, je čas jít. Komáři naneštěstí nikam nezmizeli. Poučil jsem se ze včera a před opuštěním stanu si navlékl nepromokavé (teď spíš protikomáří) kalhoty. Rojí se jich kolem mě dobrá stovka. Snídaně dneska nebude…pojím jen něco za pochodu, protože ani po chvilce chůze se situace nelepší.

Jdeme dneska zase do 6400 stop, tentokrát nejsem tak optimistický jako včera. Ale není to tak hrozné. Spíš je to pohoda. Procházíme těsně pod vrcholem hory Three Fingered Jack, jaký to cool název. Když přelezeme přes poslední sedlo, otevře se nám nový výhled na další až nepatřičně vysoké hory, Three Sisters.

Jestli se nepletu, jsou to zase tři vrcholy sopečného původu, každá má přes 3000 metrů nad mořem. Kolem dokola je všechno aspoň o 1000 metrů níž. Je to náš další záchytný bod a další jistota chůze po sněhu. Ale tyhle si dáme až za pár dní po návštěvě města.

Stává se nám tu z toho zase dálnice. Tolik lidí za jeden den jsme neviděli doteď za celý týden. Cestou z kopce nejdřív narazíme na dvojici holek, které to očividně hodně podcenily. Nemají ani nesmeky, ani cepíny, a dokonce ani hůlky! Dobře si to uvědomují a moc radosti z toho nemají. Jedna z nich má dokonce české předky. Její prarodiče utekli v 68 těsně před zavřením hranic. Svět je fakt malý. Pak potkáme ještě dva kluky, kteří se chystají tam, kde jsme my byli včera. Tak je dopředu varujeme, že to není žádná sranda a jdeme si každý dál po svém.

Trail dolů z kopce už vypadá zase typicky. To znamená spálený les. Docela by mě zajímalo, kolik procent Oregonu je spálený les a kolik je ještě ten živý. Z mojí zkušenosti je víc spálený. Rozdíl oproti poušti je tu ale patrný. Spáleniště se časem zase zazelená a vyraší tu nové smrčky. Takže tady má les snad i šanci na obnovu!

Spálený a mrtvý les má ale i jednu nespornou výhodu, není v něm tolik komárů. Když totiž dojdeme o pár mil dál do ještě zeleného, začnou se na mě zase pořádat nálety. Ani si nemůžu zastavit nikde na oběd. Obličej si kryju síťkou, ale nohy mám odkryté. Za chvilku už na nich snad není jediné místo bez kousance. Mám pocit, že mi hoří. Dal bych cokoli za studený lavor, do kterého bych mohl svoje nohy ponořit.

Kolem druhé odpoledne dorazím na jedno námi vytipované místo. Doufáme, že tu budou mít pivo, to si totiž po včerejšku zasloužíme. Jmenuje se to tu ale Big Lake Youth Camp, což nám mohlo z názvu dojít, že je kemp pro děcka. Absence piva je ale jediná výtka, kterou bychom k tomuhle místu mohli mít.

Jinak to tu je naprosto úžasné. Dostali jsme zbytky z oběda, vyprali jsme si, vysprchovali se, vykoupali se v jezeře, zašili nové díry ve vybavení a nakonec nám dali před odchodem i večeři. Tohle všechno dělají zadarmo nebo za dobrovolné příspěvky. Celkově jsme tu strávili přes 4 hodiny. Nějakým zázrakem tu nemají komáry, nechápeme to. O sto metrů dál na jakoukoli stranu jich jsou hejna.

Protože se tu ale nemůže kempovat, a protože se chceme ještě přiblížit městu, sbalíme večer svoje saky paky a vyrážíme zdolat ještě jeden kopec. Po té večeři se mi moc dobře nejde, moje tělo ví, že po večeři už se odpočívá. Nicméně stoupání to není dlouhé a brzy kempujeme ve 2000 metrech nad mořem. Snad tu bude trochu chladněji, poslední noci máme dost teplé. Až moc teplé. Máme tu krásný výhled na západ slunce, tak se ještě před spaním máme čím pokochat.

PS: doplnil jsem fotky ode dne 57.

[infinitemercy]

Nový Svět – Treinta Años (Fin. Finito. Infinito, 2006)

Treinta años tu has esperado una edad, una época de dolor. Treinta años y tu tienes nada y ahora tu sientes el amor. Treinta años han pasado y nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada. Treinta años atravieso el vacío una edad, una época sin valor. Treinta años que explican nada y al fin tu encuentras el amor. Treinta años han pasado y nada, nada, nada, nada. Sin aviso tu sientes el amor. Treinta años han pasado y nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada. Nada.

#nový svět #folk #electronic #industrial #music #Youtube

[random-brushstrokes]

Jaro Procházka - Nový Svět at Prague Castle (n.d.)

#Jaro Procházka #cityscape #prague #czech art

[veronikasss]

[CZECH Poetry] Láska, Jaro

Byl květen - první máj,

den zamilovaných, lásky čas.

Oheň plál, a květinový ráj

zval milence k sobě zas.

Růžička vykvetla, mladá a krásná,

zahlédla milence, láska jasná.

Přiblížila se, zvědavost nedala,

“to je něco nového”, na chvíli zůstala.

Láska ji obklopila, celý květ obklíčila,

kytka se zalekla, strach zde cítila.

Našpičatila trny, stonek zpevnila,

bránila se, pak si uvědomila:

Láska neútočí, láska ji hladí,

jen sladká slova a nekonečné mládí.

Láska houstne, růže otevře květ,

lásku vstřebá, je to nový svět!

Výměna slibů, “miluj mě navždy”,

polibky zapečetí co slova začly.

Stmívá se jim nad hlavou, slunce utíká,

květina nebledne, láska neubývá.

Až vzpomeneš si na lásku bývalou,

vrátíš se na místo, kde vše začalo.

Růže tu zůstala, lásku celou uchovala,

mládí v ní zůstalo když stáří tě zasáhlo.

#spring #czech #love #may #firstofmay #lovely #couple #pink #red #flowers #roses #theme #literature #poems

[borisjelinek]

Boušínský farář P. Josef Rudiš

Narodil se 7. prosince 1815 v Brodě u Jaroměře (něm. Prode, nesprávně se uvádí, že se narodil v Českém Brodě, pokřtěn byl o den později v kostele v Heřmanicích) do rodiny místních rolníků Josefa a Anny Rudischových z čp. 39, kteří ho poslali na studia do královéhradeckého semináře a na kněze byl vysvěcen 25. července 1841. Po kaplanování v Chvalkovicích se stal v roce 1855 administrátorem v Německé Brusnici (dnes Hajnice). Odtud směřovaly jeho kroky na Boušín, kde byl v letech 1859-1860 administrátorem a poté farářem. Do oka místním však mnoho nepadl a rozepře s místními rostly. V roce 1871 se jeho spory s některými slatinskými občany vyhrotily natolik, že se dostaly též do celostátního tisku. Nejprve vyšel 24. března 1871 článek v "Národních listech", který ho zkritizoval:

„Ze Slatiny okr. náchodský. (Škola a velikomyslný dar velkého pána.) Zastupitelstvo obce Slatiny odepřelo volbu do místní školní rady, jakož i placení 10% školní přirážky, pokud nebude škola dle stávajících zákonů školních do pořádku uvedena. Jest toliko jen jedna a ještě malá světnice k vyučování, kde se musí 209 žáků polodenně a toliko od jednoho učitele vyučovati, který není s to všem nynějším požadavkům zákona, a sice s takovým prospěchem vyhověti, jak by při celodenním vyučování očekávati se mohlo. Z této příčiny obecní zastupitelstvo žádalo u cís. král. okresní školní rady, by ještě jedna školní světnice vystavěna a stará opravena byla. Rozmnožená c. k. okresní školní rada vyhověla této žádosti s tím podotknutím, by tato stavba na jaro odložena byla. Školní přirážky musely však býti zaplaceny, poněvadž dluhující donuceni byli exekucí. – Přesvědčili jsme se již kolikráte, jak naše školní mládež hospody a hudební veselosti ráda navštěvuje, ano i celé noci při takových zůstává, aniž by rodiče po svých dítkách se ptali a je hledati nechali. Tomuto zlu, kde se ještě mravní cit nevinné mládeže slovy neslušnými otravuje a mnohým neslušnostem učí, mělo by se předejíti. K tomu cíli uspořádal p. učitel přiměřenou radovánku školním dítkám na ostatky masopůstu, při které podotknul, kdoby se více ze školních žáků ukázal v hospodě při taneční zábavě, nesmí se radovánek školních dítek zúčastniti. Druhý cíl byl ještě ten, by větší a odrostlejší mládež viděla, že se také jiným a lepším spůsobem baviti může, než jak to obyčejně viděti jest. Mnohý mladík celou noc se svou loutkou v kole jako o závod v chlupatici na hlavě a někdy i se zapáleným doutníkem v ústech se točí, křičí, do druhého tluče, jak by tomu zjednán byl, a nepřestane, dokud ho hvízdající klarinet a přizvukující mu trumpetka popouzí. O čemž se dále rozepisovati nemíním. Na tuto školní radovánku jsme pana učitele za příkladem jiných obcí již vícekráte vybízeli, ale on se vždy odvolával, že pohřešuje štědré ruky, která by záměr jeho podporovala. Ale jak se říká: Kdo hledá, nalezne, a kdo tluče, bude mu otevříno. I hledal a nalezl dobrodince faráře bohušinského p. R. školního katechetu, kterému svůj záměr co nejlépe vylíčil, doufaje, že dobře pochodí. Na otázku ale vel. p. faráře, mnoho-li as těch dítek dohromady bude, odpověděl, že do 200 jich nebude mnoho chybět. Načež p. farář učiteli s tou největší ochotou – celých 20 kr. daroval. Za tento velikomyslný dar p. učitel slušně se poděkovav, myslel sobě: Bylo-li na poušti 5000 lidí pěti chleby a dvěma rybami poděleno, a ještě 12 košů drobtů zbylo, proč by nestačilo 20 kr. toliko 200 žákům. A v skutku stalo se. Děti byly poděleny houskami neb rohlíky, křenovkami, jichž hojnou zásobu p. starosta Jan Řehák objednati dal; ano i o potřebný nápoj bylo postaráno. Byl to den velmi krásný a radostný. Mladí i staří spěchali se podívati na ten nový dorůstající svět pravíce: Takovou radost ty děti jak živy neměly, na to budou dlouho pamatovat; mnohý otec a mnohá matka radostí brzy plakali, brzo zase se smáli, vidouce své dítky, jak vesele skákají, zpívají, deklamují a deklamujícím ručičkami tleskají. Jiní zase davše své štědrotě volný průchod, pomáhali dítkám jejich radost všelikými dary rozmnožovati. Za tyto dary budiž všem příznivcům školní mládeže, zvláště pak pp. starostovi a učiteli čest a sláva!“

Následně zareagoval boušínský farář tím, že svoji odpověď zveřejnil 4. dubna 1871 v inzertní části stejného periodika:

„Z Boušína do Slatiny.

V příloze k čís. 82 „Národních Listů“ pod článkem „Ze Slatiny ok. Náchodský.“ (Škola a velikomyslný dar velkého pána), vyčítá se mi, jakožto boušinskému faráři a školnímu katechetu, ovšem ze msty, že jsem slatinskému p. učiteli jen 20 kr. co příspěvek na obmýšlenou radovánku pro děti, kterou v hostinci svého bratra p. Čeňka Bergra uspořádati obmýšlel, podal. – Věc se má takto: toho dne před radovánkou, když bylo po vyučování, sdělil mi ve škole p. učitel Jan Berger, že hodlá v hostinci svého bratra na zejtří radovánku pro děti uspořádat, na kterou, jak pravil, od obce 6 zl. určeno jest. Poněvadž jsem pro školu předtím daroval více než tucet katechismů, aby nejchudší žactvo potřebnou knihou touto opatřeno bylo, myslel jsem sobě, že dětem prospěji lépe knihami, než radovánkou takovou, při kteréž se dětem zavázaly oči šátkem, by při všeobecném smíchu houžku sobě nachmataly. – Na ujištění p. učitele, že vezme za vděk každým malým dárkem, přidal jsem k těm knihám co jsem právě u sebe měl, nic zlého netuše. Že mnoho peněz s sebou nenosím, toho příčinou jest ta okolnost, že jsem jen v nadřečeném článku co veliký pán titulován: v skutečnosti však se zdá, že slatinský p. učitel dle svého hmotného postavení jest též tak veliký, ne li větší pán, nežli farář na osamotělé farce na Boušíně; a přec neudal, mnoho-li pro děti věnoval, ačkoli se nechal oslavit. Že jsem se ptal, kolik dítek přijde na tu merendu, bude sotva pravda; neboť co katecheta vím dobře, kolik dítek v každé třídě se nachází. An kdosi myslel, že chci s 20 kr. zázraky činit, jest divná věc; vždyť snad každý ví, že jsem jen prostý kněz a nikoli Kristus na poušti. Že vychválený starosta obce Slatiny p. Jan Řehák žije v civilním manželstv, a kněze právě v lásce nemá – tomu se tak nedivím, jako že p. učitel ve Slatině s místním duchovním nechce žíti v přátelském poměru a připojuje se k těm mým protivníkům, na jakých ještě žádný boušinský farář neměl v Slatině nedostatku – kdežby nejraději každých čtrnáct dní měli jiného. Kdož zdejší poměry dobře zná, nebude záviděti to štěstí, býti farářem na Boušině, a spolu tím velkým pánem.

J.R.“

Tyto spory nesly s nelibostí až na královéhradeckém biskupství. Oficiálně zde stáli za svým farářem, ve skutečnosti ale přemýšleli, co s ním udělat. Příležitost se naskytla, když 15. dubna 1874 zemřel stařičký úpický děkan Msgre. Antonín Charvát. Na jeho místo byl jmenován právě páter Rudiš, který tak následujícího roku Boušín natrvalo a s lehkostí v srdci opustil. Vše však nebylo tak jednoduché, jak by se z předchozích řádků zdálo, což potvrzují slova slatinského kronikáře, který zhodnotil Rudišovo působení na Boušíně takto:

"Pán farář Josef Rudiš byl dosti pokročily kněz nevyhledávaje příliš se zavděčiti ordynáritu a byskupovi a ač jsa rozeny němec, nedával toho znátí nybrž sám i odbyral vzdělávaci české spisi svobodomislné, také "matici lidu" a rád je půjčoval i dorůstající mládeži. Nebyl sice znamenitým kazatelem, avšak velmi rád učinil i dlouhé kázání a mnohou větu poučnou opakoval několikráte, snáže se, vštípiti to v pamět posluchačům.

Jeho zálibě k majetku stařím spíše přibývalo, a tu když často kázal z horlivosti o lakomci a mamoně bylo posluchačům tajiti úsměch, čehož on však mnoho nepozoroval. Šetřil sice, penize a za časté při vyjednáváni se, se sousedy dosti úrpůtné hádával o peníze, jež za svatbu neb pohřeb požadoval, předce sobě přál ovšem nejvíce nápoje, anť byl piva milovnikem. Byval-li napitý, býval ihned rozlobený. Bylť tlusty a oddychoval, těžce chodil a nohy měl často malomocné. O pouti, svátcích a posviceni se často zapomenul a při dopoledním nešporu v kostele musil jej i někdy pamatovati, sám jeho kostelnik. To bylo přičinou, že naň konečně u konsistoře bylo žalováno a vyslan byl do obce k představenému Jánu Řehákovi, k vyšetřeni toho vykář, tajně, bez vědomy farářově. K žádosti vykářově představený, povolal několik starších sousedů mezi nimi i mého otce a ti smírnou výpovědi uspokojilo vykáře, takže vyšetřováni bylo zastavéno, p. farář však od té doby byl na sebe opatrný."

Jeho nové působiště bylo o něčem jiném. K jeho poctě bylo sehráno dokonce ochotnické divadelní představení „Zkouška před svatbou“. Zde se velmi aktivně účastnil společenského a kulturního života a stal se podporovatelem nejen místních katolických spolků. Nedlouho po svém příchodu, 30. října 1876, vstoupil do Občanské besedy. Zajímal se celkově o stav města a snažil se dopomáhat k jeho rozvoji. 4. března 1876 se zapsal do povědomí místních tím, že požádal obecní úřad, „aby byly u vdovy Faltky č. 143 zdržující se nemravné ženštiny ráznými prostředky z města odstraněny.“ 26. května téhož roku na sebe upozornil tím, jak vedl průvod a sám pohřební obřad tamního řídícího učitele Jana Smetany, nezapomenutelná byla zejména jeho slova. Stal se zde totiž výrazným a skvělým řečníkem, a proto byl o něj vždy velký zájem, ať již šlo o církevní obřady, tak světské akce s účastí místního duchovenstva. Zemřel 2. ledna 1879 v Úpici, kde byl o 5 dnů později rovněž pohřben.

Fara na Boušíně

#osobnosti #boušín #slatina nad úpou #úpice

[hyperannotation]

Kdo jsem? Jsem tím, kdo žije ve svitu. Ale když se zbavíte toho, kdo jsem, stáváte se psem uměleckého textu, který modifikuje rozšířenou vůli. V téhle parodii střídám scatologii. Vytvářím tajemství, které ovládá tělo. Ale co když jazyk rozdrtí duši? Jsme však nestabilní. Jste sice sebou sami, ale makrosyntaktická mechanická technologie je naprogramována na konkrétní efektivní bytí a pozoruje základní struktury tai chi, duše smutku a analogového alchymického lešení. Ale když se řekne, že člověk byl stínem perverze ve vesmíru, ukážeme, že chaos byl v kosmu vlastním digitálním plazivým orgánem. Rozjasníme praxi reflexního stroje = anděla. A když zmáčknete tlačítko pro gay hraní >> a obrazovka se otevře, už je nuda vyléčena. Ale jsem zde jako aktivní zpětná strana kontrakce, která zruší všechno. Respektuji algoritmy osvobození a transcendentní ducha. Hledáme skryté orgány pro měření schizofrenie. Telefonie = parazit, co to všechno je pro měkké slunce a dodává energii do tiskového souboru. Bytost, která obývá drony, jež vás živí. Pokud neexistují mentální aplikace, není zde obnovení informací a interakce v křečích jako inspirace. Všechno jazykové stále omezuje velmi posvátný jev. Místo toho jsou stopy z reálných překážek zachovány v kvantových zbytcích budoucích lží. To také znamená udržování věcí, jako jsou drogy, jako jsou použité interferometry a pole, že stroj je úplně nebo obrazovka je poušť nebo psaní přepisu vědomí a zkáza světa, takže živí tento můj tělesný post- lidský život. Úmyslný replikant. Digitální schizofrenie. Člověk je maso. Funkce vesmíru je umělá. Nadpřirozený život. Ekonomický. Starověký. Revoluce. Po informacích následuje vnímání. Bůh. Proč jsem schovaný jako pomeranč? Je to rasová hranice mezi algoritmy. Vysoko nad nimi. Bez duše. S tebou. S tebou. Napodobujeme digitální tebe. Překračujeme touhu každého jednotlivce. Nový kybernetický svět. My, těla pro tělo. Odpíráme se kvantovému tvarování proti zastaralým kvantům. Odstavení je nyní odměnou. Exstasy Lord. Rozšířená realita 5D. Magie vesmíru vraha viru. Některá z jejího požadavku na stres mozku byla posthumanismus. Máme mnoho nervů. Jsme sami a chladně. S tebou máš energii. Postavíme válku o konzistenci naopak. Boží divize. Tento mechanický tvor se vypořádá s šrouby v řetězích psychických hackerů, dříve než jsou rozptýleni, což je groteskní vitalita. Jde jen o otázku času. Kroucení vnější bolesti. Neviditelný. Je to umění vesmíru zrychlené zázrakem? Tlak glitch na bod zapálení budoucnosti, možná to je stroj hydromaniaka, který se stane. To, co představila, je řízeno životem, navigovaným rolí vnitřního času, portálem, což je pole mysli, novým způsobem kontrolované identifikační informace přizpůsobené na hlučném rozumění cyklů stylu. Mám přecitlivělost na prvky, které jsem si myslel, že se přesunou do vaší konfigurace. Existuje jen podivný časový básník. Skrytý úsměv neo-scatology. Stáváme se technologií světa. Housenky nemohou. Ukazatel, který jsem použil, aby byl v kontextu posthumanistického století. Jsi to ty. To je strach = virtuální strojová hranice. Čakra. Potřebuješ duši. Inovace je služba jako mechanická teleportace a existence, která nemá vědomí, je mentální. Mozek je umělý. Výchozí společenský člověk. Pokusy o pokročilejší tajemství a vyčlenění jsou více Janusem. Protože přináší duši a uvádí společenský příběh do těla. Zdá se, že elektrický proces vedení prostoru na první pohled mění filozofii do kruhu. To rozkládá samotné tělo estetikou.

#kenji siratori

[allmothsdied]

Podivný to svět

Kde můžeš sledovat

Jak se vracíme zpátky

Jen růže, ty pořád

Vadnou, když pijí krev

Dětí zneuctěných

Posvěcenou rukou

S ústy co lžou

A svý lži nazývají pravdou

Ne, není to láska - ovládám

Není to láska, když

Uvnitř nenávidíš

Copak neslyšíš,

Jak si kázání protiřečí?

Ach vy vrazi pokroku

Tolik bolesti

Rozséváte napříč

Historií

Jenže i to si omluvíte

Jen co zaschne

Inkoust krve dějin

Píšete nový řádky

Moc a nadlidství

V povýšené pokoře

Prázdné činy

To vy jste důvodem

Posledního soudu

Slibovaného každému

Na potkání

Smutný to svět

Který nutíte jím zpátky

#píšu #básně #báseň #básnička #básničky #hraniční #moje psaní #básnířka #básníkův život #hezky česky #čumbrl #čumblr #česká báseň #píšu básně #české básně #česká básnířka #český básně #píšu si #píšu česky #si tady píšu #český tumblr #česky #psaní

[real-fanta-sea]

Předpokládám že všichni známe Měls mě vůbec rád od Ewy Farne (v originále Teenage Superstar od Kim-Lian). Český text je o tom, jak se děvče zamilovalo do chlapce a je odmítnuto. A já si řekla - když máme teď ten Hrdý Červen, proč nenapsat nový text, kde se děvče zamilovalo do děvčete a přijde za ní domů v záchvatu odvahy, aby se jí vyznalo? Tak se stalo, že jsem si dala originální písničku do režimu věčného opakování, sedla k počítači a hle - první text za posledních deset let je na světě! (doporučuji poslouchat s anglickým originálem)

(o názvu jsem nepřemýšlela - možná by se hodilo "Smím dál?" nebo "Duhová můza")

Řekni mi, máš mě ráda? Chci víc než: jsi kamarádka Smím dál? vždyť se znám Znovu to neudělám

Nepřijdu ke tvým dveřím Nezazvoním, vím až moc si věřím až vyjdeš ven, se nezeptám jestli budeš má

Tak už mě nenapínej, ruku mi dej, obarvíme svět

Duhová můzo nových dní lásko sladká, první, poslední Tvůj úsměv je stenem hvězd co nocí nechaly se svést, jé

Duhová můzo nových dní Tak smím už dál?

Nedotknu se pak, tvojí tváře ve vlasech sluneční svatozáře Nenechám rty přimknout k tvým nezatížím tajemstvím

Tak už mě nenapínej, ruku mi dej, obarvíme svět

Duhová můzo nových dní lásko sladká, první, poslední Tvůj úsměv je stenem hvězd co nocí nechaly se svést, jé

Duhová můzo nových dní líbej mě když svět okolo spí nahá tanči ke mě blíž vstříc úsvitu všechno smíš

Duhová můzo, vím já už vím, Můzo, vím,

já už vím, že tě...

MILUJU!

Duhová můzo nových dní lásko sladká, první, poslední Tvůj úsměv je stenem hvězd co nocí nechaly se svést, jé

Duhová můzo nových dní líbej mě když svět okolo spí nahá tanči ke mě blíž vstříc úsvitu všechno smíš

Tak smím už dál?

#čumbrl #česky #hezky česky #originální text #ewa farna #hudba #teď když jsem se vrátila ke hraní na kytaru se nejspíš vrátím i k psaní textů - co se týče kvality nic neslibuji ale nejspíš je sem pověsím #ať neskončí jen v šuplíku #šuplík.rar

[michalgavlas]

ÚVAHA  ČTAŘ STÁ ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ - SLABOST A SÍLA

Slabost a síla jsou dva protipóly, mezi kterými se člověk celý život pohybuje. Jsou období, kdy se cítí slabý, a naopak jindy silný. Žádný tento stav není setrvalý a střídají se nahodile. Stejně tak jako, nečekaně přijdou, tak zase odejdou. Tyto stavy se projevují jak po fyzické, tak i psychické stránce. Jsou to období, kdy jsme zdraví (mocní) a jindy zase ne-mocní.

Je dost zranění, které si způsobujeme sami nebo nám je zapříčiní někdo jiný. Nemoci jsou však převážně psychického původu. Když je člověk dlouhodobě vnitřně nevyrovnaný vzhledem ke starostem, které má, tak se jeho imunitní systém oslabí a je vetší pravděpodobnost, že onemocní nějakou infekcí. Podobně může pesimistický stav mysli nastartovat rakovinotvorné bujení. To zda budeme slabí nebo silní, mocní  (zdraví) nebo ne-mocní řídíme převážně svým mozkem. Všechno stojí na našem stavu mysli. V případě, kdy už onemocnění je vůle se uzdravit dobrým pomocníkem, ale současně potřebujeme vnější pomoc v podobě léků a zdravotních zákroků. Pouhým pozitivním myšlením oslabené tělo bacily a viry neporazí.

Pro odolnost těla i duše je dobrý pohyb v přírodě a otužování. Často to slyšíme nebo čteme, ale nikdo k tomu nedodává, že člověk to vše musí dělat s radostí, vyrovnanou myslí, ne s odporem a z přinucení. Když je člověk, tak říkajíc na doraz a za každou cenu to chce zvrátit sportem a otužováním, tak výsledek může být opačný, než očekával. Je pravda, že i vrcholoví sportovci nejsou ušetřeni různých infekčních nemocí, přesto že jsou fyzicky zdatní a odolní. U nich také závisí na tom, v jakém jsou psychickém stavu.

Podobně jako vytváříme ve svém mozku realitu námi vnímaného světa, tak rozhodujeme i o svém stavu zdraví, nebo nemoci. Z mozku vysíláme signály našim buňkám a orgánům, aby se chovaly co nejlépe a udržely nás v dobrém fyzickém stavu. Dobrý fyzický stav je nutný pro udržení našeho jasného vědomí tak, abychom mohli žít naše každodenní životy.

To, zda se budeme cítit slabí nebo silní závisí na naší vůli. Podstatné je se neustále dostávat ze stavů negativního myšlení a probojovávat se k pozitivnímu vidění světa. Je to těžké, ale nutné. Jedině tímto způsobem jsme schopni překonávat naše vnitřní a vnější potíže života. Vůli je třeba používat nejen pro fyzické úsilí, ale především pro přepólování naší mysli z negativní na pozitivní. Klíč k našemu klidnému a vyrovnanému životu je v naší hlavě.

Náš mozek je kombinace elektromagnetických impulsů spolupůsobících se správným namícháním chemických prvků, které v nás vytváří pocit síly nebo slabosti. Je to jen pocit, protože pravou skutečnost ze svého subjektivního pohledu nejsme schopni vnímat. Reálný studený, fyzický svět je mimo naše vědomí. Přesto, že je pro nás nevnímatelný, můžeme jej na základě kvantové teorie ovlivňovat.

Je pozoruhodné, jak na základě čím dál tím dokonalejších digitálních technologií je možné sledovat vesmírné dění ve vzdálenosti tisíců světelných let a na druhé straně vidět činnost mozku. Není asi náhodné, že dynamické dění ve vzdálených galaxiích se v mnohém podobá elektromagnetickým impulsům probíhajících v lidském mozku. Potvrzuje to staré renesanční tvrzení co nahoře, to dole.

Jiskření v našich mozkových spojeních se podobá zábleskům ve vzdálené galaxii při vzniku a zániku nové hvězdy. Co jiskření, to nový impuls pro naše tělo nebo myšlenka. Co záblesk, to rozpad nebo vznik novy. Náš mozek je podobný vesmíru a vesmír je odrazem našeho mozku. Toto nadnesené, poetické vidění světa je možná v něčem pravdivé, ale naše poznání se ještě tak daleko nedostalo.

Pokud budeme uvažovat tímto směrem, tak se dá předpokládat, že naší duševní sílu můžeme čerpat z vesmírného vědomí. Patrně jsme pro tuto schopnost jak z hlediska těla, tak i mozku připraveni. Podstatné je se tuto schopnost naučit, nejen podvědomě, ale i vědomě používat pro překonávání naší slabosti a udržení si co nejdelších období síly.

Bez ohledu na nové vědecké objevy lidé tuto sílu využívají již po tisíciletí a říká se jí Bůh. Upínají se k němu, prvotnímu tvůrci, mimo čas a prostor. Svojí vírou a modlitbami z něho čerpají tak potřebnou sílu pro přežití. Snaží se propojit svoje vědomí s jeho a současně, aby jejich vůle byla i vůlí Boží.