#deštivý | Explore Tumblr Posts and Blogs

paskvilnet · 7 months

Text

3 otázky - Chemical Brothers, 2. část

Jaký bylo s nima spolupracovat? tim burgess: Bylo to jedinečný, mohli jsme pracovat na mnoha rovinách. Na první pohled to vycházelo z elektronickýho základu. Jak jste se dostali ke spolupráci s Noelem Gallagherem? tom a ed: Noela Gallaghera jsme potkali v Glastonbury 1995, kdy právě vyšlo naše první album. Něco nám tam připomíná „Tomorrow Never Knows“. Řekli jsme si, má rád Beatles, mohl by do toho jít. Líbí se mi text, který napsal. Bylo pro něj dost těžký na to napsat písničku. Jak říká, dostal něco, co mu znělo jako jeden dlouhý zmatek. Vyšla z toho pěkná psychedelická písnička. Jak ses dostal ke spolupráci na „Setting Sun“? noel gallagher (oasis): Vzal jsem si to domů, pustil si to opravdu nahlas a asi šest minut se linul jenom hluk, takový… Nemělo to žádnou melodii. Druhý den jsem vstal, napsal nějaký text a odešel s tím do studia. Myslím, že to je fakt jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy udělal. Byl jsem na to tak hrdej, že když jsem dostal předem signální výlisky, rozdával jsem je přátelům. Ale dost mě zklamalo, že mě nepožádali, abych se objevil ve videu. To jim nikdy neodpustím. Jaký bylo spolupracovat s Bernardem Sumnerem? tom a ed: New Order jsou jednou z našich oblíbených kapel. Léta jsme poslouchali jejich desky, jeho hlas, takže bylo zvláštní si představit, že s ním budeme ve studiu nahrávat věc, kterou jsme napsali. Ale když k tomu došlo, byla to legrace. Bylo to neuvěřitelný. Vešel a měl na sobě kvalitní, elegantní šaty. Deset minut před tím, než jsme začali, to bylo na nervy. Vyrostli jsme na jejich hudbě, byla součástí našeho života. Začal si ladit kytaru na „Love Will Tear Us Apart“. Říkal jsem si, dobrý začátek. Co dělal pak? Asi týden hrál na kytaru. Zpěv na „Out Of Control“ přišel až později. Napřed jsme dva dny museli nahrávat jeho kytaru a rozhodnout, jakou šňůru použije. Museli mu poslat speciální zlatou šňůru. Na jinou nehraje. Začalo se ujasňovat, jaká muzika to bude. Peter Hook řekl, že to je nejlepší deska New Order, kterou New Order nikdy nenahráli. Co tě přitahovalo na soundu Chemical Brothers? bernard sumner: Na soundu Chemical Brothers se mi líbilo, že hudbu vytvářeli pomocí hluků, spíše než akordů, not a tradičním způsobem. Taky se jim podařilo být nepředvídatelní, nevíš, co bude následovat. Spousta jejich věcí je bouřlivá a syrová, ale některý věci jsou opravdu překrásný, jako „Star Guitar“. Tenhle singl překvapivě ukázal jejich druhou tvář. Jseš spokojený s výsledkem „Out Of Control“? bernard sumner: To, jak tam vstupuje kytara a rozprskne se jako zažehnutý světlo, to bylo opravdu důvtipný. To crescendo, abych použil správný výraz.

Jaký bylo spolupracovat s Richardem Ashcroftem? tom a ed: Miloval jsem Verve. Viděl jsem je v Glastonbury v ’94 a byla to jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy viděl. Když poprvý přišel do studia, ten hlas nás omráčil. Byl přátelský a uvolněný. Další z lidí, s nimiž jsme předtím neměli žádný osobní kontakt. Kromě toho DJování na tý party. Jaký bylo nahrávání „The Test“? richard ashcroft: Bylo to dobrý. Když jsem přišel do studia, neměl jsem text, a připadal jsem si zas jako ve škole, kdy člověk všechno musí mít v hlavě. Udělal jsem to jednou předtím. Měl jsem jenom dvě spolupráce, s DJem Shadowem a s Chemical Brothers, a ani jednou jsem se nijak nepřipravoval, kromě adrenalinu a přesvědčení, že mi něco vyjde z úst. Udělali pro mě uvolněné prostředí. Přitom šlo o dost, zpíval jsem k jejich muzice. Mohl jsem zpívat naprosto o čemkoli, museli mi věřit, že přijdu s něčím, co tam zapadne. Mám rád takovou situaci, kdy spolu vycházíme. O tom to celý je. Dělat muziku. Užívat si tvůrčím způsobem. Jak jste se dostali ke spolupráci s Wayne Coynem? tom a ed: Hrál v Londýně takový dost deštivý večer, myslím, že to bylo počátkem letošního roku. Přinesli jsme cédéčko a vrátila se fantastická písnička. Slova jsou fantastický, jeho zpěv zní s naší hudbou tak dobře. Nedávno jsem s ním telefonoval. Říkal, že na našich deskách vždycky cítí, že všechno postupně graduje k velký kulminaci a že miluje ten okamžik extáze. Svůj zpěv strukturoval tak, aby se dostal k tomu bodu a pak všechno uvolnil. Mluvit a pracovat s někým, kdo tolik uvažuje o hudbě, znamená mít hodně společného. Jak se Chemical Brothers obracejí na lidi, aby s nimi spolupracovali? wayne coyne (the flaming lips): Když se jim někdo líbí, anebo je zajímá, jak by ta kombinace dopadla, pravděpodobně udělají totéž jako v mym případě. Prostě řeknou: „Hej, my jsme Chemical Brothers a chceme, abys s náma udělal písničku.“

Jak vznikla „The Golden Path“? wayne coyne: Občas mám pocit, že pochopitelně Flaming Lips můžou lidi vystrašit. Myslí si, že berem spoustu drog, že jsme nějak divný a pocházíme z Oklahomy. Což samo o sobě by napovídalo: proboha proč chceš spolupracovat s těmahle lidma? Pokud se jim nebude líbit, co děláš, můžou tě třeba zastřelit. Což se jim pravděpodobně líbilo. I kdybych se na tom nepodílel, byla by to stejně skvělá nahrávka. Takže to byla velká úleva - když nahrávka zní dobře, nemůžu nic zkazit. Nikdo se nedozví, jaký byl podíl Chemical Brothers a jaký Flaming Lips. Ale pokud jde o mě, myslím, že ty nejlepší části jsou od Flaming Lips. Co si myslíš o „The Golden Path?“ justin robertson: Je to jedna z těch spoluprací, která tak dobře funguje. A je to překrásná píseň. Je v ní všechno, energie, vzrušení. Je úžasná. Přiměl jsem Eda, aby ji zahrál asi 18x po sobě. „Zahraj to znova, zahraj to znova.“ sean rowley: Je to ojedinělá deska. Po čtyřiceti letech pop music oni přijdou s něčím takovým? Je to neuvěřitelný. Řekněte něco o vašem remixování nahrávek druhých. tom a ed: Nejlepší remixy jsme udělali všechny po sobě asi před devíti lety. Teď skoro žádný neděláme. Máme svoji vlastní muziku, můžeme s ní pracovat. Na začátku jsme dělali spoustu muziky a remixy byly dobrý způsob, jak ji vydat. Vyšlo z toho čtyři nebo pět skvělých věcí. Mix Prodigy, Primal Scream. Vznikly během krátkého období, kdy jsme vlastně začínali. Vybíráme je podle toho, tohle je dobrá kapela, tohle je dobrá věc, kdy máme pocit, že z toho můžeme udělat něco dobrýho. Co jsme to dělali naposled? Fatboy Slima. Co si myslíš o jejich remixech? norman cook: Je to naprostá neúcta k původní věci. Ale vědí, co funguje, protože A) jsou DJové a B) protože sami dělají muziku. Rozhodně nevíš, co od nich očekávat, kromě toho, že to bude nečekané. Ale vždycky to funguje. justin robertson: Jejich remixy jsou vždycky tak dramatický, je tam tolik pozornosti a zručnosti, stejně jako ve všech jejich věcech. Nikdy jsem neslyšel, že by Chemical Brothers vysmahli remix za den. Je tam vždycky tolik péče a pozornosti, jsou zvukově tak působiví.

Točíte rádi videa? tom a ed: Zpočátku jsme byli podezřívaví. Neměli jsme desky v žebříčku. Ale teď se do toho pouštíme. A proč nemít tu nejlepší možnou vizuální prezentaci? Je vzrušující mít možnost setkávat se s lidmi jako Michel Gondry, Dom [Hawley] & Nic [Goffey], Spike Jonze a další. Jsou pro nás skvělý. Proč se neobjevujete ve svých videoklipech? tom a ed: Jednou jsme my dva měli celou písničku několikrát tančit před 40 lidmi na žhavém místě na King’s Road. Tak jsem řekl, do toho nejdeme. Ale taky naše videa nás nemají proslavit. Ponechávají písničky na lidské představivosti. Nezobrazují nás jako obry. Když jsme se poprvé objevili na veřejnosti, nelhali jsme. Studovali jsme na universitě dějiny středověku. To zrovna neodpovídá klasickým představám o rock’n’rollovém vzdělání. Myslím, že to je v pořádku. Když jseš mladší, děláš si starosti, co si lidi o tobě myslí. Ale teď si říkám, mám svý přátele, mám ženu, je to dobrý. Znamená to, že hudba je podstatná. Dosáhli jsme značnýho úspěchu hudbou samou. A přitom mnoho lidí říká, pop music zemřela, dneska musíš dobře vypadat, aby se tvoje hudba prosadila. Je dobrý vidět, že lidi, kteří nevypadají moc dobře, můžou mít velký úspěch. Dokáže to hudba samotná. Jak je důležitý pro jejich image, že se neobjevují ve svých videoklipech? richard ashcroft: Je to dost důležitý, odlišují se od prodejních artiklů. Já patřím k těm, kteří zpívají svoje vlastní písničky, takže by bylo dost divný, kdybych se ve svých klipech neobjevoval. Ale respektuju to. Líbilo by se mi to. Je to správný, že se neobjevují ve svých videoklipech? bernard sumner: Kapela do videa vkládá svoji muziku, a taky námět, koncepci. Jsme muzikanti, ne herci. A často to videu prospěje, když tam kapela není.

#Paskvil #2003 #0321 #3 otázky #Chemical Brothers #Tomáš Liška

0 notes

ao3feed-scorbus · 8 months

Text

Deštivý den

read it on the AO3 at https://ift.tt/y5M37Vm by fleur_packyt Drabble: Deštivý den Words: 100, Chapters: 1/1, Language: Čeština Series: Part 8 of Flufftober 2023 Fandoms: Harry Potter - J. K. Rowling Rating: General Audiences Warnings: Creator Chose Not To Use Archive Warnings Categories: M/M Characters: Albus Severus Potter, Scorpius Malfoy Relationships: Scorpius Malfoy/Albus Severus Potter Additional Tags: Flufftober 2023, Drabble, Slash, Harry Potter Next Generation read it on the AO3 at https://archiveofourown.org/works/50704996

#ao3feed #fanfic #scorbus #harrypotter #albus #scorpius

0 notes

miyokotranslations · 8 months

Text

Qiang Jin Jiu - Kapitola 25

Rozednění

Lidské nohy se přehnaly přes křoviska. Pes, jakoby něco ucítil, odstrčil čenichem větve a listí a zašlapal na místě.

Shen Zechuan měl po celém krku bahno. Pohnout se nahoru nebo dolů nepřipadalo v úvahu, takže mohl jen zůstat ve své současné pozici. Xiao Chiye se cítil ještě nepříjemněji. Tahle pozice mu neumožňovala se uvolnit. Každou chvíli byl v neustálém kontaktu s tou pevnou a jemnou kůží. Muž, co mu seděl na těle, snad jakoby ani nebyl člověk, ale změť mraků, které ho obklopovaly jako vlhká mlha... všudypřítomná a všeprostupující.

Ta atmosféra ho burcovala. To místo, které tak dlouho zanedbával, zůstávalo ve výtečné náladě. Bylo tak tvrdé, že jediné po čem toužil, bylo, si dát okamžitě ledovou sprchu.

Dešťové kapky mu zmáčely vlasy.

V této nekonečné patové situaci získával Xiao Chiye konečně zpět část své síly. Jeho prsty sebou zacukaly, jak pomalu ustupoval pocit znecitlivění.

Muž nad jejich hlavami se konečně vzdálil, ale Shen Zechuanovo napjaté tělo se neuvolnilo. Být takhle namáčknutí na sebe v rohu této nebezpečné zóny vytvářelo další prekérní situaci týkající se jejich bezpečnosti - jen jiným způsobem.

Xiao Chiye si zachovával chladnou hlavu a neodvrátil oči. Nemohl. Stačilo ukázat jen střípek vyhýbavosti a hned by to vypadalo, že měl pro Shen Zechuana skutečně slabost.

„Hodně se na mě tiskneš,“ řekl Xiao Chiye nonšalantně.

Shen Zechuan neodpověděl.

Xiao Chiye konečně pocítil, co znamená rčení: ten, kdo sedí na tygrovi, jen ztěžka sesedá. Chtěl zvednout hlavu a zalapat po vzduchu, ale neudělal to, protože by vypadal jako spratek, co se už nemůže dočkat. A on přísahal, že takové úmysly neměl. Jen byli tak blízko u sebe. Instinktivně ho ten nepatrný dotek a výrazná vůně okouzlovali, a jeho tělo se následně podřizovalo impulsům jeho zvířecích tužeb.

Xiao Chiye cítil, jak mu Shen Zechuan klouže po hrudi. Když se od něho odtáhl, zlehka vydechl úlevou, jakoby z něho spadlo obrovské břímě.

Než si však stačil zcela oddychnout, někdo mu pevně sevřel límec. Celá jeho osoba se zvedla, než byla bez varování po mechu svržena do potoka.

Ještě než Xiao Chiye přistál ve vodě, vystřelil ruku dozadu a chytl Shen Zechuana za zápěstí, jen aby mu vzápětí podrazil nohy. Jakmile spadl Shen Zechuan za ním, převrátil se, zvedl jeho zápěstí do vzduchu a pevně ho pod sebou přidržel.

„Už za sebou máme milostnou aférku,“ nedovolil Xiao Chiye Shen Zechuanovi se pohnout. „Neni od tebe nespravedlivý na mě teď vztahovat ruku?“

Všech deset prstů na Shen Zechuanových rukách bylo mírně pootevřených, jeho vlasy se rozsypaly po vodě. Jediné, co mohl, bylo, s mírně zdviženou bradou lapat po dechu. Lehce zvedl koutky rtů, než řekl: „Nikdy není dobré k tomu druhé nutit násilím.“

„Takový úmysly nemam.“ Svrbělo Xiao Chiyeho tolik, že každé slovo cedil skrze zaťaté zuby.

Shen Zechuan k němu přitiskl koleno a významně se na něho podíval.

S náznakem sebeovládání ve výrazu sklopil Xiao Chiye hlavu a zatřásl svými mokrými vlasy. Kapky vody se rozstříkly Shen Zechuanovy po tváři. Aniž by čekal na Shen Zechuanovu reakci, natáhl ruku a nemilosrdně a tvrdošíjně třel Shen Zechuanův zátylek tak dlouho, dokud nebyl ten kousek bláta, který nemohl vyhnat z hlavy, skoro pryč a následně mu pevně přitáhl límec k sobě.

„Deštivý noci sou vlhký a chladný,“ uvolnil Xiao Chiye sevření a slezl z jeho těla. „Tak se o sebe starej!“

S tím ponořil hlavu do vody, aniž by dal Shen Zechuanovi šanci odpovědět. Když jí znovu vynořil, byl už více méně klidný.

Rozstřikujíc vodu kolem sebe, Xiao Chiye se s pronikavým pohledem chopil svého meče a řekl: „Už skoro svítá. Poďme.“

+++

I Ji Lei si všiml, že už se blížil rozbřesk, hledaného však stále nenašli. Nemohl si pomoct a cítil čím dál větší nervozitu.

Qiao Tianya strhl límec mrtvého vojáka, ale nenašel žádné stopy.

„Tahle skupina jsou muži Xiaa druhýho,“ dřepl si Qiao Tianya a zamyslel se. „V Qudu nám žádnej pohyb neunikne. Kdy si stačil vychovat tenhle druh impozantních vojáků, co se nebojej smrti?“

„Najít ho je teď naše největší priorita!“ Pohlédl Ji Lei severozápadně od Qudu. „Osm velkých výcvikových divizí by touhle dobou už mělo přebírat kontrolu nad všemi hlavními městskými branami. Nesmíme ztrácet hlavu.“

Při pohledu na Ji Leiovu ruku, která ani jednou nepustila meč, cítil Qiao Tianya, že jeho neklid nepramení jen z toho, že ještě nenašli Xiaa druhého a prince Chu. Připadalo mu, že existuje ještě další důvod.

„Xiao druhý je život chránící token,“ zachovával si Qiao Tianya klid a přitom sledoval Ji Leie: „přesto sou tu dnes v noci další zabijáci. Má vaše excelence nějakou představu?“

„Počet lidí, který rod Xiao urazil, neni malej. Někdo se snaží lovit v neklidných vodách,“ podíval se Ji Lei náhle na Qiao Tianyu. „Jak bych moh vědět, kdo to je?“

Qiao Tianya spontánně rozpřáhl ruce a řekl: „Právě teď se nám nedaří Xiaa druhýho najít. Vaše excelence, musel přijít připravený, proto nám celou noc prokluzuje. Už skoro svítá a on nás obehrál tak, že tu běháme v kruzích. Spíš mi připadá, že padáme do jeho pasti.“

„Padáme do jeho pasti?“ Svraštil Ji Lei obočí.

„Obávám se, že důvodem, proč se vystavil nebezpečí, je, že hraje o čas.“ Vstal Qiao Tianya a zahleděl se na daleké louky. „Hádám, že má posily.“

„Vojáci na všech čtyřech stranách se nepohnuli. Tak kde by se vzala jakákoliv posila?“

Qiao Tianya neodpověděl, protože ani on nevěděl.

+++

Xi Gu'an jel na koni zpět do hlavního města a když vstoupil skrze městskou bránu, všude kolem bylo ticho. S pochybami tasil svůj meč a zeptal se svého zástupce: „Jsou dnes v noci v Qudu nějaké anomálie?“

Zástupce generála přistoupil, aby mu koně vedl. Vidíc jeho nervózní výraz, odpověděl: „Ne, všechno je jako obvykle.“

Xi Gu'an řekl: „Shromáždi muže. Kromě těch, kteří mají přísnou stráž u městských bran, mě budou všichni ostatní následovat. Obklíčíme a budeme bránit palác!“

S tím pobídl svého koně směrem k paláci. Jeho žena a syn byli stále uvnitř. Dokud noc neskončí, císařovna vdova mu rozhodně nedovolí je vidět. Takže i i kdyby musel riskovat svůj vlastní život, musel zajistit bezpečí císařovny vdovy.

Zástupce generála šel rozmístit své muže, ale jak vedl hlídkovou četu, narazil na skupinu opilých příslušníků císařské armády.

Osm velkých výcvikových divizí na ně vždycky shlíželo shora. Aniž by slezl z koně, máchl bičem a zaklel: „Zmizte!“

Zástupcem velitele císařské armády byl muž s jizvou po meči na tváři. Poté, co dostal bičem, se nečekaně zazubil a skutálel se ke koňským kopytům, kde vykřikl: „Oba jsme součástí strážní posádky. Moje hodnost je dokonce o trochu vyšší než tvoje. Pročs mě praštil? Jak se vůbec opovažuješ!“

Zástupce generála se ušklíbl: „Podřadní škůdci státní pokladny, vypadněte! Nezdržujte osm velkých výcvikových divizí před důležitými záležitostmi!“

Muž se rychle otočil a jediným pohybem vstal a zlomyslně se na zástupce generála usmál, než řekl: „Důležitými záležitostmi? To císařská armáda je tou důležitou věcí, kterou dneska v noci zakusíte!“

Právě když to dořekl, císařská armáda, která byla v různém stádiu opilosti, vytasila naráz svoje meče. Zástupce generála v šoku přitáhl otěže svému koni. Řada mužů za ním již měla podříznutá hrdla.

Zástupce generála vyštěkl: „To je vzpoura?! Osm velkých výcvikových...“

Pak se před ním blýskla čepel a on okamžitě spadl z koňského hřbetu. Jeho krev se rozlila po zemi.

Muž odkopl hlavu zástupce generála stranou a otřel si čepel o jeho hruď, než řekl pevným hlasem: „Sni dál. Politická situace se změnila. Teď je řada na mojí císařský armádě, aby vám chcala na hlavy!“

Na obzoru se objevily slabé bílé čáry. Východ slunce se rychle blížil.

+++

Qiao Tianya se spěšně napil a následně hodil vak s vodou muži za sebou. Otřel si ústa a řekl: „Pokračujte v hledání.“

Ale jen co udělal pár kroků, mu v hlavě cvaklo. Otočil hlavu a pečlivě si změřil podřízené za sebou. Kde se skrýval princ Chu? Neexistoval způsob, jak odtud mohl uniknout, tak proč ho nemohli najít? To proto, že celou dobu pronásledovali "prince Chu", ale ono bylo možné, že se princ Chu zatím stal císařským tělesným strážcem!

Qiao Tianya okamžitě vydal rozkazy: „Zkontrolujte autorizační tokeny! Všichni ve služebním záznamu musí být dnes v noci ověřeni tváří v tvář! A zkontrolujte je okamžitě!“

Císařská tělesná stráž si sundala své autorizační tokeny a bez výjimky je předložila soudci k ověření oproti tváři. Soudce kontroloval každý token a pohledem přejel přes každého muže, kterému patřil. Kontrolu prováděl za pomoci své fotografické paměti až do samého konce řady.

„Token.“ Zvedl soudce obočí a na druhého zíral nebezpečně jako orel. „Ukaž mi svůj autorizační token.“

Vyzvaný muž mu strčil svůj token pod nos a císařský tělesný strážce, který stál vedle něho, se začal třást. Svěsil hlavu a neodvážil se ji znovu zvednout.

Soudce si toho zřejmě nevšiml. Pomocí štětce nakreslil do knihy fajfku a zeptal se: „Ze kterýho úřadu?“

Chen Yang odpověděl: „Úřad obřadních mečů.“

„Během mise sem tě neviděl.“ Řekl soudce. „Jsi tu poprvé?“

Li Jianheng se třásl tak moc, že Chen Yang věděl, že tohle nezvládnou. Přesto nevzrušeně řekl: „Při prvním setkání cizinci, při druhém přátelé. Až mě potkáte ještě několikrát, hned si mě zapamatujete.“

Soudce pak ukázal štětcem na Li Jianhenga a řekl: „Autorizační token.“

Li Jianhengovi se nedařilo jej sundat ani na několikátý pokus. Soudce se usmál a natáhl ruku, jakoby mu chtěl pomoci. Chen Yangovo tělo se napjalo. Kdo mohl čekat, že v tu chvíli Li Jianhengovi dojde trpělivost? Jak se soudce pohnul, Li Jianheng ucuknul, chytl se za hlavu a bezděčně vykřikl: „Neubližuj mi!“

A sakra!

V tu samou chvíli však zaslechli pronikavý hvizd. Hned za nimi z lesa nečekaně vycválal kůň s bílou hrudí a černým hřbetem. Jak nastal den, raroh lovecký konečně vedl cestu zpět a kroužil ve vzduchu směrem k nim.

Hua Siqian slyšel pohyb a hned na to uviděl oddíl vojenských sil, jak cválá v útoku přes pastviny směrem k nim, a tak se přísným tónem zeptal: „Osm velkých výcvikových divizí?“

Jenže nikdo z nich neměl na brnění žádné znaky, ani nenesl korouhev.

Chen Yang věděl, že nastal čas a tak okamžitě podepřel prince Chu a hlasitě řekl: „Pod ochranou císařské armády budou všichni, kdo tasí meče před jeho královskou výsostí korunním princem, zabiti. Okamžitě ustupte!“

Hua Siqian udělal nevěřícně dva kroky vpřed. Ohlédl se a vykřikl: „Princ Chu je držen jako rukojmí v rukách zrádců. Na co všichni čekáte?!“

Li Jianheng neměl, kam ustoupit. Když viděl, jak se na něj soudce vrhá, nemohl si pomoct a vykřikl. Přímo před ním se do země zabodla dlouhá čepel, která náhle vylétla z lesa.

Xiao Chiye seskočil dolů, sundal si svůj autorizační token a hodil ho na tác, než hlubokým hlasem řekl: „Kdo další se opováží pohnout s našima hlavníma silama vzadu?“

Ji Lei akorát dorazil na koni. Jakmile uviděl, co se děje, vykřikl: „To je jenom hromada keců! Samotná císařská armáda-“

Raroh lovecký přistál Xiao Chiyemu na rameni a ten ho pochvalně pohladil. „Jestli na to má starej Ji koule, tak ať to zkusí.“

Ji Lei se znovu podíval na pastvinu. Předvoje císařské armády akorát dorazily, přesto se zdálo, že řad vojenských sil za nimi nikde nekončí. Prapor Qidongského velitelství Cangjun se rozvinul a tím bylo zřejmé, že v čele těch cválajících koní je samotná Qi Zhuyin.

Hua Siqian o několik kroků ustoupil, chytil se Pan Ruguiho a chraplavým hlasem řekl: „Dopis Qidongu byl zadržen, tak jak mohli tak neslyšně...“

„Kdyby všechny písemnosti v Qudu museli projít rukama císařský tělesný stráže,“ dal Xiao Chiye pryč svůj meč: „nebylo by to zbytečně komplikovaný?“

Vidíc, že se situace již nedá zachránit, posadil se Hua Siqian na zem a zamumlal: „Císařovna vdova je pořád nablízku...“

„Císařovna vdova je už v letech. V zájmu svýho zdraví předala všechny hlídky a obranu Qudu císařský armádě.“ Xiao Chiye byl celou noc na útěku a nyní pomohl Li Jianhengovi zpátky na nohy. „Vaše výsost byla celou noc v pohybu. Muselo to pro vás být těžké!“

Kůň Qi Zhuyin akorát dorazil. Otočila se, sesedla a poklekla před Li Jianhengem, aby mu vzdala poklony, než nahlas řekla: „Vaše výsosti, nemějte obavy. 200 000 vojenských sil pod Qidongským vedením je v plné pohotovosti. Tato poddaná, Qi Zhuyin, udělá vše pro zajištění bezpečnosti vaší výsosti!“

Li Jianheng se podíval na Qi Zhuyin jako ve snu, než se podíval nalevo i napravo. Qiao Tianya byl nejbystřejší. Když viděl, že je již rozhodnuto, okamžitě pokleknul. V tu chvíli odhodila císařská tělesná stráž své zbraně a jeden po druhém ho následovali.

„...Já...“

Sevřel Li Jianheng prázdné dlaně, jakoby se chytal stébla, které mu zachránilo život. Prakticky plakal radostí. Slzy z jeho očí stékaly, zatímco mumlal: „Teď, když jsem korunním princem... se všem v budoucnu odvděčím za jejich obrovskou laskavost!“

#danmei #qiang jin jiu #překlady #qjj #books #shounen ai #yaoi #čína #cezhou #česky #Qiang Jin Jiu česky #ballad of sword and wine #balada o meči a víně

1 note · View note

supermotivationquotes · 3 years

Text

Parky lásky Citace

Když zapsat na sociální médií nebo blogování webové stránky, najít rohu, že to je obvykle právo: "o me". V tomto prostor, jsou ocekávané spustit sebe sveta: že jsou , stejne jako jak jste definovat sebe. Zatímco obvykle, máte problém mluví náhodne na o vlastní self, urcitým zpusobem cítil rozpaku, když jste musí znacky pár výrazy definovat na své vlastní. Co perform write? jak delat místo v významné slova? a také jste skutecne být ve skutecnosti prímocarý nebo dokonce jen tocí prízi?

Když oba slova-- "o" - zírat na kuže, získat necekane disabled. okamžite, naši odborníci setkání neschopnosti obrys život-cas cíle , stejne jako potreby, v malá prostor podává perk zájem kamarádu a jiných Internet uživatelé.

Jak Delat Definovat Sám?

Tak jak by ideální nohy další? Meli byste chlubit nebo být ve skutecnosti rozumný? Meli byste být ve skutecnosti vtipný nebo dokonce konvencní? Pokud jste chtejí vytvorit pevné dojem na návštevníci, zacátek spolu s chytrý nabídku o. Jste urcite dostat spousta tipy pocházející z kolekce citace o na své vlastní.

Citace pro vaši stránku profil

Každý lidé prijímá prístrešek v mayhem, že my kontakt 'života.'A s dostatek dávek inspirace, naše spolecnost vydržet zjistit sebe. urcite ne každý clovek je Pocten spolu s power frází. Tedy, je vlastne jen prírodní najít nápoveda. Jste muže ne máte precíst práce Výsledek Twain nebo i Rudyard Kipling nebo i Robert Mráz, ale chytré citace muže dát úctu webové stránky inteligentní transformace. Za účelem zjistit citace láska, musí podívejte se www.citaty-o-lasce.cz.

Vybrat Úctu Prohlášení Z Vtipný a také Moudrý Autori

Sólový umelec George Carlin poukázal, "hlavním duvodem I poradit s sama je to I jsem single cí odpovedí I schválit."Pokud se vám líbí Carlin smysl pro humor, podívej se na muj výberu George Carlin citace. Avšak, pokud názor znak, myslet citace z Konfucius, vyhlášený Cínské myslitel. Jeho termíny discover resonance, ackoli to vlastne byl ve skutecnosti tisíciletí Vzhledem k tomu, že procházel planeta. Mezi mnoho evergreen Konfucius rcení, je vlastne ten, že nadále smysluplné pres její vlastní strucnost, "A také pamatujte si, bez ohledu na to,, kde jdete, tam jste , jsou ve skutecnosti."podivne dost dobrý, to se zobrazí hodne jako neco lékar Seuss mohli ríci,.

Discover Vaše Favorite Citace Listed Below

Pokud jste skutecne unavená hledat stránky stránky citace spolu s šance lokalizaci vhodné jeden pro vaše on-line profilu webové stránky. Jste bude zjistit pestrá kolekce chytré citace-- pocházející z poznání vtip a také nápady. Tam jsou vlastne citace pro dospívající stejne jako maminky a tatínky. Na príklad, pokud skutecne maminky a táta mladistvý deti, muže najít spisovatel Henry Fielding je citace vtipný, "Když deti jsou nic nedelám, že skutecne provádení neplechu."

Create skvelý dojem

Zrejme, Internet je vlastne rozhodne ne jediná místo když mohl potrebují mluvit o sebe. Job-lov , stejne jako bude nevyhnutelne musí odpovedet klišé otázky, že všechny tazatelu ráda požádat, "Rekni me o vlastní self."

i Pres jak zkušené dotazovaný si , jsou vlastne, otázky urcite vzít vítr z plachet. Protože máte žádné tip co tazatel ocekává slyšet, begin koktat nesoudržné kvalifikace, že mohl zdají být alien na vaši osobní uši. Jste jsou odsouzena k zániku, pokud práce tazatele zámky nekteré ty kvalifikace a ptá vy do upresnit.

Použít Pomoc literárních obru

Ty, by mel úder všechny nejlepší podrobnosti aby prinést velký dojem. jak provádet delat, že? I jsem pripomnel odvážný Oscar Wilde citace, "I jsem jediná jednotlivé sveta I treba jako pochopit znacne."Bohužel, využití vtipkování jiste zdržet žádný typ opravdu dobre. zustat na bezpecnejší zem, pozorovat Williama Shakespeara návrhy, "Chlap musí co to zdají být."Proto skutecne autentické , stejne jako save vtip pro deštivý den.

Find vaše One-of-a-druhu Selling Suggestion (USP)

Vyhrazena osoby casto vyhnout sociální komunikace tak daleko, jak možná. Bez dostatecné sociální schopnosti, plachý lidé skutecne obvykle zmatený když ptal definovat na své vlastní. Jejich introverze zastavuje všechny z budování nový vztahy. Umelec Henri Matisse vlastnil své nestability. On priznal,, "skutecne trápí mi všechny moje každodenní život I provést ne kabát jako všechny jinam."Nicméne, Matisse individualitu uvedeno ho krome je to pytli v ideální smeru. Mužete to dostat pricházející z nastavení v film, nebo dokonce citát pricházející z publikace. Mužete to dostat behem mluvení s svými kamarádi. Obcas, relevantní citace mohou snadno místo o kurz self-objev. Pokud jste jsou hledat self-znalosti, ceny odhad reflexe mohli pomoc vzhled hlubší uvnitr duši.

#Parky lásky Citace #Quotes

1 note · View note

jejivelicenstvoona · 5 years

Text

dny nejsou deštivý

každej si můžem dělat co chcem

takže milej zlatej

budu o tobě psát dokud to nepřejde

to mrzení

není to dobře ani špatně

prostě každej si můžem dělat co chcem

topit se ve vodce

v rumu

dělat nový jizvy

polykat prášky a sperma

takže milej zlatej

budu o tobě psát dokud budu mít slova

protože nic jinýho ani neumim

není to dobře ani špatně

prostě každej si můžem dělat co chcem

a stejně bychom se časem začli nenávidět

takže milej zlatej

budu o tobě psát ale aspoň se mi nechce brečet

dělat hlouposti

trhat stránky knížek

prostě zas se budu probouzet v cizích postelích

šeptat jména co zejtra zapomenu

polykat slova

emoce

sperma

21 notes · View notes

deadandsarcastic · 5 years

Text

Zápis Druhý - LK; Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Rozhodně se tomu nemohlo říkat vlaková zastávka. Tedy... Někdo by se tak mohl tu hromadu rozdílně dlouhých prken sbitých halabala dohromady pokusit adresovat, jenže by velmi záhy skončil ukamenován hordou rozzuřených nádražáků, strojvůdců a průvodčích. Dva lovci, snad nejzářivější protiklady pod sluncem, postávali vedle sebe se svými zavazadly a pozorovali mizející vlak, který je zanechal v naprostém zapadákově, někde uprostřed lesů, kde ze zastávky vedla jediná štěrková cesta. „Odhadem by to mělo být tak kilometr do Gloomvillu," přerušil ticho nakonec Kyry, zatímco bedlivě studoval okolní „divočinu".

Jen se tak rozhlížel okolo nich a umíral zevnitř nad tím, v jakém pralese to skončili - když zaslechl poznámku o tom, jak je to daleko, tak navíc smutně zakňoural. „Docela mě mrzí, že taky neumím hopsat po stromech v lese jako Edward v Twilightu, protože to bysme ten kilometr ušli o dost rychlejš - a že mně se fakt chodit nechce," odfrkl si.

„O jednom vcelku rychlém způsobu přepravy bych věděl... Ale rozhodně by nebyl příjemný," odvětil mladší a potutelně se ušklíbl nad představou, jak by to tak mohlo vypadat. „Takže myslím, že pro tebe bude mnohem přijatelnější to prostě normálně ujít... Neboj, mohlo by to být ještě dál, po přímém slunci anebo do kopce." Po tomhle profesionálním povzbuzení se konečně rozešel vycházkovým krokem po pěšině směr městečko, zatímco za sebou vláčel svůj objemný „kufřík".

Povzdechl si, mentálně se smířil s tím, že ten kousek bude prostě muset ujít po svých, a poklusem dohnal Kyryho, který už byl kus cesty před ním. „Tak si budeme povídat," prohlásil upír po pár sekundách ticha. „Povídej mi něco o sobě. Jenom ať není ticho, já bych se pak nudil, a to nechceš."

„Tak fajn," pousmál se Rosenwille, vytahuje z pusy paličku od lízátka, na níž už skoro nic nezůstalo. Opatrně ji uložil do kapsy, aby ji mohl později vyhodit, a mezitím uvažoval, co by tak na sebe práskl. Rozhodně se nechtěl pitvat v minulosti. Nelíbilo se mu, když se mu někdo cizí nimral v dávno uzavřených událostech, tudíž měl v plánu tohle téma obejít enormním obloukem. „Mám rád pastelové barvy... Čehož sis možná i všiml. A taky docela ujíždím na sladkém, ale v téhle oblasti umím být vybíravý. Doma pěstuji kaktusy a mám vcelku slušnou sbírku.... Fuuuuuu... Poslouchám Aviciiho a Imagine dragons... A už mě nenapadá nic, co bych o sobě mohl říct." - Což nebyla tak úplně pravda, protože jej několik věcí napadalo, jenom jeho tajnůstkářská povaha si odmítala narušit soukromí.

„Hmm... Ale jo, s tebou to vydržet půjde," prohlásil blahosklonně po pár sekundách usilovného zpracování informací. Sice nechápal, proč by měl někdo rád tak divně vybledlé barvy, dával si práci pěstovat postižené cosi s trny a poslouchal něco, kde se během písničky vůbec vztekle neřve, ale s tím sladkým musel souhlasit. Ne, že by ho jedl teď, ale když byl ještě naživu, tláskal do sebe dorty a čokolády (a vlastně cokoli s cukrem) prakticky 24/7. Občas ho mrzelo, že se svojí přeměnou na upíra mu tohle všechno tak nějak přestalo chutnat...

„Vážně?" usmál se přívětivě, zatímco se v duchu radoval, že se Maverick spokojil s takovými okrajovými informacemi. Ne, že by upírovi nevěřil; náhodou se mu víc než zamlouval; jenom prostě nebyl zvyklý vysypat všechno o sobě někomu, koho znal sotva pár hodin. „A co ty? Podělíš se s něčím~?"

„Nooo..." protáhl a zamyslel se. Co by mohl říct o sobě? To byla překvapivě těžká otázka, na to, že by sám o sobě vydržel mlít sakra dlouho; ale měl pocit, že teď by měl říct něco alespoň trochu reprezentativního a normálního, a ne se rozvášnit při stěžování si na to, jak na hovno má život. „Rád hraju hry na mobilu... Ehhh..." už teď si uvědomoval, že zní jako devítiletý klouček, který o sobě má něco povědět nové třídě. „Poslouchám... Hudbu," zase se zamyslel. Měl chuť začít vyprávět o tom, kterak mu časem zežloutla krev z nedostatku té lidské, protože v organizaci vedou jen kreténi, kterým přijde krmení upíra lidskou krví jako naprosté "plýtvání krve od dárců", ale to se rozhodl si nechat na nějaký deštivý večer a raději vylovil nějakou jinou, hrozně „zajímavou", informaci o sobě. „Hodně kouřím," prohlásil, protože to mu přišlo jako docela podstatná informace, vzhledem k tomu, že si vážně často zapálil, ale zase tím nechtěl mladšímu čadit přímo pod nos, jestli mu to nějak extra vadilo. „Oh! A chovám doma ropuchu. Tu jsem teď, když jsme pryč, svěřil kamarádce, tak doufám, že Klementa nenechá chcípnout."

Od chvíle, kdy začal upír mluvit, mu cukaly koutky, ale rozhodl se skousnout si rty, protože mu přišlo nesolidní se smát. Jenom mu přišlo zvláštní setkat se s takovýmhle upírem (Nebudeme si nic namlouvat, minimálně o 10000% lepší, jak třpytivý Éďa.), protože si je vždycky představoval jako děsivé přízraky spící v rakvi, žijící na nějakých děsivých hradech, s knížecím titulem a kdo ví, co ještě. Ale když tak nad tím přemýšlel, on se taky nedal považovat za ukázkového dvaadvacetiletého kluka, Spíš než aby seděl do tabulek, tak se vznášel nad nimi na duhovém obláčku se svou sbírkou kaktusů. (Které měl všechny pojmenované, ale pšššt, o tom se nemluví!) „Takže cigarety, chlast, drogy, sex a rock 'n roll?" zeptal se škádlivě, sotva starší domluvil. „Nebo jsem se minul a v téhle době jsi nežil?"

„Ne, náhodou docela trefa," zakřenil se, ale radši se rozhodl tuhle část svého života ladně přeskočit. „Ale ten chlast, drogy a sex už bohužel moc neplatí, vzhledem k tomu, že alkohol mi nechutná, na drogy nedostávám dost peněz a sex jsem měl naposled asi devět let zpátky," povzdechl si, a poznámku o tom, že ten sex byl navíc dobrovolný jen z jeho strany, radši vynechal; ani ne proto, že se obával, že by tím Kyryho vyděsil, stejně se upírovi kvůli tomu kameni v oku teď sotva postavil (leda, že by mu to někdo dovolil, ale jemu bylo blbé tlouct ve dvě ráno nějakému jinému lovci na dveře a škemrat o povolení si aspoň vyhonit), takže případné znásilnění vážně nehrozilo, spíš znal mladšího jen pár hodin a nechtěl mu tu hned vypravovat všechna svá sexuální dobrodružství.

„Hmmm," pokýval chápavě hlavou a na okamžik se zamyslel nad svým příjmem a došel k závěru, že buď to se platy jednotlivých tříd brutálně liší, nebo že ve vedení sedí samí rasisti netolerující práva mystických menšin. „Tak to já měl sex naposledy včer- Ehm, v červnu," pokusil se to zakecat rychle, i když si moc nepomohl, vzhledem k tomu, že momentálně bylo druhého července.

„Hmm, to se někdo má," obrátil oko v sloup, ale uchechtl se. „Ale tak neudivuje mě to, ty musíš s těma barvičkama na sobě fungovat jako nějaké ptactvo, takže čím barevnější, tím přitažlivější... Možná bych si měl koupit něco neonového, když tak nad tím teď přemýšlím," zadumal se, jestli by mu cokoli přehnaně barevného zařídilo alespoň něco, k čemu by se mohl v noci tulit.

„Určitě by ti to slušelo," rozzářil se Kyry nadšeně. „Takže pokud tě někdy napadne změnit styl, víš, na koho se obrátit. Hrdě se hlásím do pozice tvého učitele!" Byl vcelku Maverickovi vděčný, že jeho prohlášení nijak nerozmazával a že se neptal, s kým že to spal. „A hele, podívej! Už jsme tady! Uteklo nám to docela rychle, co myslíš?" prohlásil, sotva zaznamenal první zašedlé postarší vilky mezi stromy.

„Ooh, to už jsme tady? Tak to uteklo rychle... Fajn se s tebou povídá," poznamenal pochvalně směrem k mladšímu a trochu přidal do kroku, protože už se nemohl dočkat, až si napíchne telefon na nabíječku, připojí se k WiFině a rozvalí se na něco pohodlnějšího, než sedačku ve vlaku.

„Nápodobně," mrkl na Mavericka Kyry a začal lehce vyklusávat, aby těm jeho dlouhým krokům stačil. Na to, že zrovna začaly prázdniny a období dovolených, městečko trochu připomínalo sídliště duchů. - Skoro všechny obrovské domy měly tmavou loupající se fasádu, zatažené žaluzie, nebo rovnou zavřené okenice, ulice byly vylidněné jako při zombie apokalypse, o záhony i veřejnou zeleň se tady nikdo nestaral, nebo si všichni obyvatelé jednohlasně odsouhlasili, že se na to z vysoka vyserou a nechají to všechno srůst s okolním lesem dohromady. Na ulici snad nebylo ani živáčka; a pokud se snad někdo poblíž nacházel, s největší pravděpodobností se velice rychle odklidil z dohledu, sotva zaznamenal nově příchozí. „Doufám, že ten penzion najdeme snadno, protože nevím, koho bychom se zeptali na cestu," prohlásil se smíchem Rosenwille, ale ve skutečnosti okem sjížděl celé své okolí, uši našpicované, připravený na jakýkoliv útok ze zálohy.

„Hmm..." souhlasně zamručel, ale taky se nenápadně rozhlížel kolem; tohle město vypadalo v reálu snad ještě víc mrtvé, než na fotkách a on jen čekal, kdy na ně někdo vyskočí zpoza křoví s nožem. „Ale tak pozitivní je, že tu není miliarda turistů a rodin s ubrečenejma dětma. A taky je tu docela fajn stín, jak jsou všude ty stromy... Ale stejně, na můj vkus tu chcípnul pes až moc," pustil se do okamžitého hodnocení okolí a bylo mu jedno, že by bylo možná moudřejší sklapnout, když nevěděli, jestli na ně někde za rohem nečíhá nějaké monstrum, nebo rozhořčený místní s pochodní a vidlemi.

„Víš, co by bylo pěkně na nic? Kdyby za ten týden, kdy jsme se sem chystali, stihli všichni spáchat sebevraždu," poznamenal tiše Rosenwille, aby je nemohl slyšet žádný případný čumil. „Mezi hromadou mrtvol by se nám tenhle případ řešil fakt dost těž-" ,,Střež se, ty, kdož sem přicházíš!" přerušil jej najednou zvučný ženský hlas a hned na to jim málem skočila za krk stará, svraštělá stařenka, s vypadanými zuby, rozcuchanými bělavými vlasy, oblečená do něčeho, co vypadalo jako tisíce let nepraná osuška, a ověšená hromadou amuletů a přívěšků. „Strašlivá kletba postihla naše chýše i životy! Ten, jehož kroky se stočí k našim vratům, se vystavuje nebezpečí tak obrovskému, že se nemůže těmito ulicemi potulovat jako přízrak bez ochrany!" Dramaticky se odmlčela, načež se narovnala a jako nejzdatnější prodejce z teleshoppingu naprosto normálně prohlásila, natřásajíc svými šperky: „Jeden za čtyři dolary, dva za sedm, výhodná koupě."

„Díky, nemáme zájem, ty tretky si strčte někam," odsekl, protože z té báby předtím málem dostal infarkt. Následně popadl Kyryho za ruku a rázně ho táhl dál, kdyby se náhodou chtěl zastavovat a vyptávat, protože to upír už jen z principu dělat nechtěl - i kdyby je ta ženská nakrásně odvedla přímo k jejich ubytování, on by se svým egem tohle nedopustil a bloudění tím polomrtvým městem pro něj bylo najednou mnohem přijatelnější.

„Děkuji, ale já mám vlastníííí," křikl ještě na stařenku, když mizeli za rohem, on pořád v Maverickově vleku. „Ehm... Nechceš už mě třeba pustit?" zeptal se asi po dalších třech minutách, kdy jej starší pořád tahal za sebou, jako pes nějakou svoji pískací hračku. „Možná tě to překvapí, ale já chodit umím."

Podíval se na jejich spojené ruce a okamžitě tu svojí stáhl, když si uvědomil, že ruku mladšího celou dobu velmi pevně mačkal jako antistresový míček. „Já nemůžu za to, že vypadáš, jak kdyby ti bylo deset, tak mám tendence tě chytat za ručičku," odsekl a po chvíli si uvědomil, že to vyznělo lehce pedofilně, ale to teď zakecávat neplánoval. „Jinak, náhodou netušíš, jak daleko jsme tak od toho ubytování, eh?"

„Takže ty jsi na mladšííí, jo?" musel si rýpnout Kyry s ďábelským úšklebkem. „To abych začal nosit ceduli: Dětičky, nevěřte tady tomu pánovi vedle mě... A ne, nemám nejmenší tušení, kde teď jsme, vzhledem k tomu, že jsi mě prostě odtáhl nějakým směrem... Počkej, mrknu na mapy." Ještě to ani nedořekl a už měl vytažený mobil, zaplá data a hledal jejich slavný penzion.

Radši byl zticha ohledně té poznámky na mladší, protože to teoreticky ani nebyla střela tak daleko od pravdy - ne, ale vážně, kdo si myslíte, že bude upírovi chutnat líp, vysušená stará babka, nebo mladá holka, kterou zatáhne do dodávky někde u základní školy? (Přesně tak, druhá možnost je správně.) A s tím, co milý Maverick prováděl (nejen se spratky, co pochytal někde na hřišti), když byl ještě na svobodě, není divu, že se ho spousta lovců za ta léta snažila sundat a nakonec skončil tak, jak skončil. Opřel se o zídku vedle nich a pozoroval Kyryho, kterak hledá v mobilu a čekal, až mu konečně řekne, kolik toho ještě budou muset naťapat.

„Fajn, našel jsem to... A mám pro tebe dobrou zprávu. - Nemusíme jít kolem té divné báby... Vlastně musíme akorát jíííít... Tudy," zašermoval rukou směrem doleva a využil toho, že už jej nikdo nedržel, takže mohl převzít pomyslné velení. Nekontroloval, jestli jde Maverick za ním, prostě doufal, že tomu tak je, a za pár minut už stál i se svým lodním kufrem před oním starým penzionem, jenž vypadal ve skutečnosti tak třikrát hůř než na fotkách.

Loudal se za Kyrym a už se zase začínal nudit. Měl chuť mladšího s něčím otravovat, ale ten si to mašíroval kus před ním, tak jej Maverick prostě jen tiše následoval a promluvil, až když zastavili před penzionem. „Hele, já vím, že jsem upír, takže bych teoreticky měl mít rád spaní v nějaké kobce, nebo podobném humusu, ale tohle je absolutně strašný už z venku a tu plíseň z tý chatrče cítím až sem i přes tu roušku."

„Musíš doufat, že to tak strašné uvnitř nebude... Znáš to: chce to jen víru, důvěru a vílí prach... I když já mám tedy jenom vílí plamen." Poslední větu si zamumlal spíše pro sebe, i když si byl jistý, že upírovi už došlo, že ty malé kuličky obsahující zvláštní modrou esenci, které měl připnuté na opasku, asi nejsou zmenšené vánoční ozdoby, či nějaký nevkusný doplněk. „Tak raději pojď, ať se přesvědčíme na vlastní oči, kam jsme se to dostali," dodal a vykročil směrem ke vstupním dveřím.

6 notes · View notes